Dovolte mi malé odbočení. Před měsícem
jsme byli na skupinovém poslaneckém průzkumu
zde v Praze v Avii. V diskusi jsme se dozvěděli,
že se počítá s některými
investicemi na rozšíření určitých
úseků výroby. Stejného efektu by mohlo
být docíleno zvýšením směnnosti
na dosavadních pracovištích. K tomu jsou však
potřeba lidi, kterých je trvalý nedostatek.
Jen pro ilustraci: v základním závodě
pracuje 9 % zahraničních dělníků,
v jednom z pobočných závodů dokonce
38 % ! Při prohlídce provozů jsme se mohli
přesvědčit o zastaralém výrobním
zařízení a z toho plynoucí nízké
produktivitě práce. Rezerva lidí by tedy
byla, ale chybí technika. Zřejmě je u nás
stále levnější pracovní síla
než modernizační a rekonstrukční
investice. Přitom celostátní zvýšení
koeficientu směnnosti jen na úroveň roku
1982 by představovalo roční objem hrubé
výroby 50 mld. Kčs bez nároku na investice.
Právě tento směr považuji za rozhodující
při vytváření základního
předpokladu pro realizaci přestavby, to je přechod
od deficitní ekonomiky k rovnovážnosti v národním
hospodářství.
Podle mého názoru je tedy možno část
zastaralých kapacit bez náhrady vyřadit,
likvidovat nebo využít pro jiné účely.
Jako zcela výjimečná se z tohoto hlediska
jeví potřeba nové výstavby. Je nutno
hledat výrobní programy, vytěžující
dosavadní i dokončované kapacity a ne naopak.
A přitom je nutno trvat na ekonomickém zhodnocení
a návratnosti vložených investic včetně
již ukončených akcí a k tomu orientovat
systém odvodů podle připravovaného
zákona o podniku.
Ke změně přístupu k investiční
činnosti směrem k přednostní orientaci
na rekonstrukci a modernizaci došlo ve smyslu závěrů
10. zasedání ÚV KSČ již při
tvorbě 8. pětiletého plánu. O tom
svědčí i to, že podíl stavebních
investic byl v 7. pětiletém plánu 34 %, v
8. pětiletém plánu klesá na 27 % a
pro 9. pětiletý plán je úvaha o snížení
až na 20 % celkových investic strojních, směrovaných
do modernizační obnovy. Spolu s tím je plánováno
i zvýšení likvidace zastaralých strojů
více než dvojnásobně.
Nejvážnějším problémem,
který přetrvává i pro 8. pětiletku
a patrně i v dalším období, je však
nedostatek progresívní výrobní techniky
a prostředků automatizace fyzických a duševních
prací. Rada projektů rekonstrukce a modernizace
proto není kryta potřebnými stroji. Existují
přitom vysoké vývozní úkoly,
které se dále zvyšují. Dovoz řady
potřebných typů strojů je však
možný převážně z oblasti
volných měn, kde ovšem existuje tvrdá
regulace. Proto dochází k odsunu realizace plánovaných
akcí anebo k hledání náhradních
řešení s použitím dostupných
tuzemských strojů. Realizace výroby špičkových
strojů v ČSSR či RVHP je mnohdy připravována,
ale s nutností dalších investic do vývoje
i výroby s perspektivou zavedení koncem 9. pětiletky.
Spolupráce uvnitř RVHP v tomto směru může
být velmi perspektivní, ale neřeší
problémy konce 8. a začátku 9. pětiletky.
Problematiku lze doložit údaji z Továren strojírenské
techniky. Tento koncern jakožto převažující
výrobce v ČSSR vyrábí v současnosti
ročně 10,5 tis. kusů obráběcích
strojů, téměř dvě třetiny
však jdou na vývoz a do strojírenství
jde zhruba každý pátý stroj z produkce
TST. Plány resortů strojírenství a
elektrotechniky, podložené finančním
krytím, jsou pro 8. pětiletý plán
kryty bilančně pouze ze 64 %. Přitom celková
potřeba investic pro 8. pětiletý plán
byla střízlivě odhadnuta na 27,5 tis. kusů
a je kryta bilancemi jen v počtu 18 tis. kusů; z
toho vyplývá neutěšená a dále
se zhoršující situace, která by vedla
k obrátce dnešního strojního parku za
cca 50 let.
Spokojeni nemůžeme být ani v současné
době s nejvíce preferovaným odvětvím
- elektrotechnickým průmyslem.
Například v rámci prioritního směru
elektronizace se přednostně rozvíjejí
kapacity pro výrobu aktivních elektronických
prvků. Přestože jsou v rámci plánovaných
investičních prostředků pro federální
ministerstvo elektrotechnického průmyslu vyčleňovány
pro tyto účely značné prostředky,
je nezbytné rozvíjet také další
obory, a nelze proto potřebnou strukturální
změnu realizovat na potřebné úrovni.
U souboru staveb pro výrobu integrovaných obvodů
jsou pro náběh výroby počátkem
9. pětiletky připravovány investiční
akce, o nichž podle informací z expertízy Státní
komise pro VTRI již dnes víme, že nebudou odpovídat
úrovni předních světových výrobců.
Přestože je technicky známo řešení,
které by dosažení světové úrovně
umožnilo, omezené investiční zdroje
to nedovolují. Po roce 1990 bychom tedy měli vyrábět
integrované obvody se strukturou 2,5 ľ, zatímco
svět se strukturou minimálně 1-1,5 ľ,
s odpovídajícími důsledky na spotřebu
materiálů a energií ve finálních
výrobcích.
Soudružky a soudruzi, problematiku zvyšování
podílu modernizačních a rekonstrukčních
investičních akcí nelze řešit
v souvislosti s rozhodováním o jednotlivých
stavbách. Direktivní, dílčí
ekonomická či jiná opatření
z centra vůči jednotlivým podnikům
s cílem změnit jejich postoj v minulosti neměla
a ani do budoucna nebudou mít úspěch. Nelze
prostě podnikům ukládat na jedné straně
úkol zachovat dosavadní strukturu a objemy výroby
a současně tuto strukturu měnit zaváděním
nových výrob na rekonstruovaných stávajících
plochách.
Proto by bylo účelné, aby ještě
při přípravě prováděcích
plánů jednotlivé ústřední
orgány znovu ověřily možnosti změn
koncepce jednotlivých staveb s cílem omezit jejich
extenzívní charakter. V plánu investiční
výstavby nemůže jít pouze o řešení
realizačních otázek, lhůt výstavby,
dodavatelského zabezpečení atd., ale především
o to, jak investice přispějí k intenzifikaci
a efektivnosti národního hospodářství
jako celku.
Úloha centra při realizaci programu rekonstrukce
a modernizace strojírenství a elektrotechnického
průmyslu je proto nezastupitelná i v podmínkách
přestavby a je nutno si uvědomit, že bez modernizace
a přezbrojení výrobní základny
nemůže proběhnout ani modernizace celého
národního hospodářství. Tato
strategická linie byla nastoupena v řadě
socialistických i kapitalistických zemí daleko
výrazněji než u nás se projevila
již v současném pětiletém plánu
rozvoje SSSR, NDR i dalších zemí. Řada
opatření v oblasti státního plánu
a centrálního řízení již
byla provedena i u nás, jejich plná realizace však
vyžaduje trvalou politickou podporu i ze strany nás
- poslanců Federálního shromáždění.
Předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci
Tichému. Slovo má poslanec Laštovička,
připraví se poslankyně Michalková.
Poslanec Z. Laštovička: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
vážení hosté, robotizace a automatizace
jako jeden z prioritních úkolů rozhoduje
o efektivnosti moderních průmyslových oborů
a stává se nositelem vědeckotechnického
pokroku s mimořádně významným
průmětem do ekonomické oblasti, ale také
se značným vlivem na způsob práce,
vlivem na myšlení lidí a na jejich jednání
ve výrobním procesu. Proto má i značný
politický význam.
Vyvíjejí se a do praxe zavádějí
četné průmyslové roboty s pokud možno
vysokým stupněm unifikace a typickou modulární
koncepcí, která umožňuje široký
rozsah univerzálního nasazení. Vývoj
konkrétních modelů průmyslových
robotů a manipulátorů, stejně jako
robotizovaných technologických souborů, závisí
na struktuře výroby a na specifických potřebách
národního hospodářství.
Tento problém je nerozlučně spjat s tendencí
komplexní automatizace, která nastupuje v celém
světě jako jeden z nosných technicko-ekonomických
faktorů, které dovolují zefektivnit výrobní
proces, ale přinášejí současně
nové sociálně ekonomické pohledy na
rozvoj výroby, ale i společnosti.
Rozvoj robotiky řeší v současné
době všechny průmyslově vyspělé
země. To dává nejlepší předpoklady
pro společné řešení řady
problémů a umožňuje založit cílevědomě
mezinárodní dělbu práce na široké
základně. Proto se v programu členských
zemí RVHP dostala mezi pět hlavních směrů
rozvoje.
Již v roce 1985 byla na 45. mimořádném
zasedání RVHP podepsána dohoda o zřízení
mezinárodního vědeckovýrobního
systému INTERROBOT.
Úlohou sdružení Interrobot je zabezpečit
jednotnou vědeckotechnickou politiku, provádět
společně prognostické práce, zabezpečovat
přípravu návrhu na specializaci a kooperaci,
organizovat vzájemnou výměnu informací
a využití zkušeností, být prostě
postupně stimulátorem rozvoje, zejména specializace.
Koordinačním centrem za ČSSR a vědeckovýzkumnou
základnu VUKOV Prešov.
Myslím. že je třeba ocenit pozornost, kterou
vláda ČSSR této problematice věnuje,
i konkrétní opatření, která
v tomto směru přijala. Byly už stanoveny a
rozepsány úkoly pro všechny resorty a VHJ a
jak jsme se přesvědčili, i na podniky, konkrétní
závazné úkoly rozvoje robotiky - zejména
státní cílový program 05. Setkali
jsme se s připomínkami některých podniků,
že tento "direktivní" postup jim nevyhovuje
- zvláště tam, kde se opozdili a kde nevědí
jak do toho. V zásadě však tento direktivní
závazný úkol přinutil podniky, aby
urychleně řešily konkrétní rozvoj
a uplatnění robotizace ve své výrobě.
Rychleji se tím překonává nechuť
a pohodlnost podniků k této důležité
oblasti uplatňování výsledků
vědy a techniky do praxe. Proto uvedený způsob
plně podporujeme.
Věcné problémy rozvoje robotiky, stejně
jako uplatňování elektroniky ve výrobě,
jsou poměrně velké a ve výrobní
praxi podniků neobvyklé. Chtěl bych se na
příkladu dvou VHJ o nich alespoň krátce
zmínit.
Státním cílovým programem 05 je dán
VHJ Chepos pro 8. pětiletku úkol vybudovat 96 robotizovaných
technologických pracovišť a nasadit 135 průmyslových
robotů. V roce 1986 bylo vybudováno 20 robotizovaných
pracovišť se 49 roboty. Z toho: v oblasti obrábění
9 pracovišť, v oblasti tváření
4 pracoviště a v oblasti svařování
3 pracoviště. Vykázány byly úspory
10,4 mil. Kčs na vlastních nákladech a úspora
59 pracovníků. Na montážní práce
se s roboty zatím nepočítá, přesto,
že tyto práce představují podstatnou
část v pracnosti a obtížnosti výroby.
Rychlejšímu celkovému nasazování
údajně brání vysoké ceny komponentů
a finálních výrobků, nízká
spolehlivost, nevyjasněná metodika ekonomického
hodnocení a zejména nedostatečná příprava
kádrů na podnicích. I když uvedené
důvody budou zřejmě oprávněné,
zdá se mi, že hlavní důvod je nedůvěra
v nové, nechuť brát si riziko, malá
trpělivost a pohodlnost včas připravit pracoviště.
VHJ Chepos má také zpracovanou rámcovou koncepci
elektronizace pro chemické strojírenství,
v potravinářském strojírenství
a dále strojů pro gumárenský, plastikárenský
a slévárenský průmysl. Také
tady zůstává problém - příprava
a zaškolování pracovníků. VHJ
má zatím tyto odborníky ve výzkumu
a vývoji, ale velmi málo v podnicích. Předpisy
a někdy i nerozhodnost a pohodlnost brání
rychleji budovat útvary pro uplatňování
elektroniky na podnicích a zejména systematičtěji
připravovat kvalifikované pracovníky různých
závažných nových profesí. Tady
je mimořádná šance pro mladé
inženýry, techniky i dělníky. Znamená
to však poctivou, svědomitou práci a houževnatost
i fandovství, které by mělo být vstupní
legitimací do této perspektivní oblasti.
Zatím nenacházíme dost mladých lidí
s touto legitimací, a to je škoda.
Druhým příkladem je VHJ Továren strojírenské
techniky:
Továrny strojírenské techniky založily
svou koncepci na specializovaných robotech, podavačích
a dalších mechanizačních zařízeních
ke konkrétním strojům. Jednotlivé
druhy robotů vyrábějí různé
podniky TST. Ty právě mohou ovlivňovat proces
urychlení automatizace a robotizace. Pro všechny tyto
druhy robotů je potřeba mít spolehlivé
hydraulické prvky, typovou elektroniku, magnetické
podavače, uzly pro jednotlivé funkce, které
by měly být k dispozici v bohatém sortimentu,
aby podniky, které si zajišťují roboty,
mohly osvědčené prvky v dostatečném
množství nakoupit jako běžné komerční
zboží. Bez nich nelze dosáhnout přesnosti
a spolehlivosti, která je typická pro obráběcí
stroje.
Tyto uzly a kompletační skupiny budou používány
pro různé výrobky a měly by být
výrobně zabezpečovány na základě
ucelené koncepce. To je typický úkol ministerstev.
Nedostatek těchto uzlů a kompletační
skupiny je i nedostatkem v práci ministerstev. Tady máme
šanci, aby se roboty staly nejen integrální
součástí vyráběných
strojů a ucelených linek, ale aby i některé
druhy se staly výhodným vývozním artiklem.
Současný vývoj a výroba robotů
v TST to umožňuje.
V současné době se v Československu
celá řada podniků zabývá vývojem
a výrobou robotů a manipulátorů -
specializovaných pro svoje výrobky. Podniky musí
nejlépe znát, jaké roboty potřebují.
Sjednocujícím hlediskem však musí být
určitá typizace robotů ale zejména
unifikace a jednotná základna montážních
a kompletačních prvků a uzlů vyráběných
sériově, kvalitně a zejména levně.
Kdybych měl shrnout co brzdí rychlejší
rozvoj robotiky a automatizovaných systémů,
je to na jedné straně nechuť a pohodlnost podniků
pouštět se do řešení nových
problémů vyžadujících značné
změny v kvalifikaci pracovníků na jedné
straně, jsou i značné zábrany v předpisech,
a na druhé straně nedostatek uzlů a kompletačních
skupin zejména z elektroniky a hydrauliky v odpovídajícím
sortimentu, kvalitě a spolehlivosti - což je vlastně
kritika práce ministerstev. Na adresu ministerstev, zejména
průřezových, ale i vlády je však
třeba říci ještě jednu kritickou
připomínku. Vydávají v rámci
své pravomoci řadu předpisů a vyhlášek,
kterými řídí a ovlivňují
výrobní sféru. Málo však kontrolují,
zda tyto předpisy nebrzdí uplatňování
technického rozvoje a nebo zda mu skutečně
napomáhají. Je málo případů,
kdy tyto orgány na základě uskutečněných
vlastních rozborů působnosti vydaných
vyhlášek a předpisů je operativně
změnily nebo zrušily a nahradily vhodnějšími,
které by podporovaly podnikavost podniků při
zavádění nové techniky. U robotiky
je těchto překážek dost. Měli
bychom práci všech ministerstev i vlády posuzovat
i z těchto hledisek.
Vážené soudružky a soudruzi, vážení
hosté, dlouhodobá strategie vytyčená
XVII. sjezdem KSČ správně orientuje další
rozvoj československé ekonomiky ve směru
podstatného zvýšení výkonnosti
a efektivnosti, urychlení procesu intenzifikace a postupné
realizace technické a strukturální přestavby
československé ekonomiky. Nová kvalita ekonomického
růstu zvyšuje nároky na úlohu strojírenství
a elektrotechnického průmyslu, jako hlavního
nositele technického rozvoje celého národního
hospodářství, a to jak při rozvoji
a modernizaci technologií zaváděných
nových výrobků, tak i racionalizace systému
řízení. Proto je správné se
zaměřit na tyto čtyři okruhy otázek:
1. Rekonstrukce a modernizace výrobně-technické
základny strojírenství a elektrotechnického
průmyslu (v předstihu před ostatními
průmyslovými odvětvími).
2. Podstatné zlepšení materiálně-technického
zabezpečení strojírenství a elektrotechnické
výroby.
3. Urychlení vědeckotechnického rozvoje.
4. Prohloubení mezinárodní dělby práce,
včetně specializace výroby a zejména
dosažení aktivního přístupu k
realizaci přímých vztahů mezi organizacemi
členských zemí RVHP.
Vyřešením těchto dlouhodobých
problémů rozvoje strojírenství a elektrotechnického
průmyslu, spolu s uplatněním nového
mechanismu řízení budou vytvořeny
potřebné podmínky k tomu, aby toto odvětví
mohlo plnit úlohu hlavního článku
rozvoje národního hospodářství
i nadále.
Jsem přesvědčen, že vládou stanovený
rozpis robotizace a automatizace pro jednotlivé resorty,
pracovní vstupy lidí, kvalifikované týmy,
které se o tuto problematiku začaly starat a zavádět
ji do praxe - je správným předpokladem k
zvyšování efektivnosti celé československé
ekonomiky.
V souvislosti s vystoupením místopředsedy
vlády soudruha Gerleho mi na závěr dovolte
ještě jednu otázku, která se týká
usnesení vlády ČSSR č. 32/1987, kde
bylo nařízeno vybraným resortům předložit
do 30. září 1987 výrobní a
vývozně-dovozní koncepci progresívní
techniky, aby se získaly prostředky pro intenzifikaci
výrobně technické základny československého
strojírenství. Mám otázku, zda tato
koncepce byla zpracována a zda přinesla očekávané
další zdroje.
Děkuji za pozornost.
Předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Laštovičkovi,
slovo má poslankyně Michalková.
Poslankyně Š. Michalková: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia, sledujem pozorne diskusiu k návrhu
zákona o štátnom podniku. Zisťujem pritom
veľmi zaujímavú okolnosť. Či už
vedome alebo nevedome, väčšina diskusií
prechádza do posudzovania očakávaného
pôsobenia celého komplexu zásad prestavby.
Ľudia nie sú ľahostajní. Úprimne
sa snažia prispieť k vytvoreniu podmienok pre realizáciu
zásad prijatých v záveroch XVII. zjazdu KSČ
a rozpracovaných pri rokovani 4. a 5. pléna ÚV
KSČ. Veľmi pozorne je tiež sledovaná otvorená
politika sovietskeho vedenia a spôsob postupnej realizácie
"perestrojky".
Úprimnosť a otvorenosť prinášajú
zákonite i rozdielnosť názorov a prirodzene
i výskyt nesprávnych názorov. Jednou z veľmi
citlivých oblastí v tomto smere je otázka
devízovej zainteresovanosti podnikov. Také extrémy,
kedy na jednej strane chcú podniky len brať a na druhej
strane by si najradšej devízový prínos,
pokiaľ možno celý, ponechali pre seba, samozrejme,
nie je možné brať vážne. Napriek
tomu však bude potrebné i na devízovej zainteresovanosti
mnohé zlepšiť.
Je nepopierateľné, že základnú
možnosť motivácie k zabezpečeniu vývozných
úloh dáva väzba na uvoľňovanie
devízového krytia na dovozy z nesocialistických
štátov. Východisková situácia
je však v jednotlivých rezortoch rôzná.
Federálne ministerstvo hutníctva a ťažkého
strojárstva svoje vývozné úlohy plní
tradične vďaka odvetviu hutníctva. Celkový
dovoz z nesocialistických štátov odčerpáva
však cca 67 % prostriedkov vytvorených vývozom.
Zložitejšia situácia je na Federálnom
ministerstve všeobecného strojárstva. Za nesplnenie
garancie na vývoz uzavretej rezortom Federálneho
ministerstva zahraničného obchodu a Štátnej
banky československej je napr. za rok 1986 uplatňovaná
sankcia vo výške 88 mil. Kčs FCO. Pritom celkový
dovoz Federálneho ministerstva všeobecného
strojárstva je len 21 % vývozných úloh
do nesocialistických štátov. Z uvedených
údajov je zrejmé, že práve strojárske
rezorty musia i v novom ekonomickom mechanizme produkovať
devízové prostriedky v prospech ostatných
oblastí nášho národného hospodárstva.
Závažná úloha pripadá Federálnemu
ministerstvu elektrotechnického priemyslu, kde súčasné
dovozy z nesocialistických štátov prevyšujú
jeho vývozy zhruba o 15 %. Toto pasívum je u
najdynamickejšie rozvíjaného odvetvia trvale
neúnosné. Nie je tým ale vinný tiež
doterajší rezortný systém riadenia devízovej
zainteresovanosti, ktorý v niektorých prípadoch
podniky od vývozu skôr odrádza? Jeden príklad
za všetky. Bratislavské elektrotechnické závody,
koncernový podnik, Závod silnoprúdovej elektrotechniky
vyváža v priamom vývoze tretinu svojej produkcie.
Pri započítaní nepriamych vývozov
formou subdodávok československým exportujúcim
podnikom to predstavuje takmer polovicu výroby tovaru.
Na výsledku sa však už nepodieľa. Z priameho
vývozu do socialistických štátov pri
rozdielovom ukazovateli 1,2 bude v tomto roku odvádzať
celý zisk zo zahraničného obchodu vo výške
40 mil. Kčs, ale stratu z vývozu do kapitalistických
štátov, ktorá robí 18 mil. Kčs,
si podnik musí kryť z vlastnej činnosti. A
to nehovorím o vlastnej devízovej zainteresovanosti,
ktorá v tomto podniku vôbec neexistuje.