V diskusi s hospodářskými pracovníky
bylo často poukazováno na rozpor vyplývající
z toho, že s dosavadním objemem vyčleněných
investičních prostředků nelze udržovat
na světové úrovni náš široký
výrobní sortiment. Ten vede až k malosériové
a kusové výrobě a způsobuje, že
stále chybějí ty či ony subdodávky,
jejich potřebná kvalita, inovace apod. Vysoce žádoucí
se tedy jeví potřeba účelných
strukturálních přeměn a zúžení
sortimentu výroby. Zde je rovněž prostor, naše
šance, ale také nezbytnost přispět k
rozvoji mezinárodní dělby práce, neboť
sami nemůžeme udržovat na světové
úrovni tak širokou produkci. Proto se musíme
prioritně orientovat na Komplexní program a jeho
potřebám přizpůsobit plánování,
organizaci a řízení výzkumných
ústavů a podniků.
Je to jedna z rozhodujících cest, řekl soudruh
Husák na 5. zasedání ÚV KSČ,
jak zrychlit tempo vědeckotechnického a technologického
vzestupu, jak dosáhnout v rozhodujících oblastech
špičkové světové úrovně
- potud citát.
Obchodní výměnu musí doplnit úzká
kooperace a specializace mezi zeměmi RVHP na všech
úrovních. Jestliže např. v oblasti elektroniky
se pracuje v zemích EHS z necelé 1/3 pomocí
vlastních součástek a zbytek je dovoz, tak
u nás to dělá, jak jsme si ověřili,
téměř 60 až 70 % součástek
z vlastní výroby. Např. jen velice malá
část spotřebního zboží,
jako jsou ledničky, pračky a spotřební
elektronika, vzniká ze společných dílů
a ve spolupráci mezi zeměmi RVHP. Nerealizuje se
v potřebné míře utváření
přímých výrobních vztahů
a společných výrobních podniků,
jak předpokládá Komplexní program.
Jsou podniky, které vstoupily do úzkých integračních
vztahů v rámci RVHP a vykazují velmi dobré
výsledky. Viděli jsme to např. v n. p. Škoda
Plzeň. Zároveň však poukazují
na to, že k potřebné těsnější
spolupráci, která by odlehčila výrobní
strukturu, ještě zdaleka nebyly vytvořeny podmínky
v legislativní normotvorné činnosti, cenové
tvorbě apod. Z toho také pramení určitá
neochota a vyčkávání podniků
do těchto vztahů vstupovat. Tyto nedostatky je nutné
urychleně řešit, protože jen ve skutečné,
efektivní socialistické ekonomické integraci
budeme schopni dobře zabezpečovat své potřeby.
Jinak se veškeré naše snažení zastaví
na planosti přijatých usnesení.
Soudružky a soudruzi, vědeckotechnická revoluce
naší doby je objektivní zákonitý
proces, probíhá nezávisle na nás a
tvrdě se nás dotýká, ať si to
uvědomujeme či nikoliv. Zhruba 2,5 % roční
růst produktivity práce a vysoké technicko-ekonomické
parametry výrobků - to je zákon. A kdo ho
nedodrží, zaostane.
Zprávy o plnění plánu jednotlivých
podniků za uplynulý rok, tak jak o nich informují
poslanci v jednotlivých výborech, nejsou v tomto
pohledu příznivé. Z toho plyne v dalších
letech pětiletky obrovská povinnost starat se o
zvyšování inovační úrovně
technologií, zařízení a především
kvality dodávaných výrobků a služeb.
K tomu nás zavazují závěry 5. zasedání
ÚV KSČ.
Rovněž důsledné rozpracování
přijatých zásad zdokonalování
hospodářského mechanismu musí vést
k vytvoření takových podmínek, aby
dobré nápady našich lidí, výzkumných
ústavů a institucí, které nejsou o
nic horší než jinde ve světě, nezůstávaly
ležet v zásuvkách, ale zkvalitňovaly
naši výrobu. Vytvoření podmínek
však nelze zužovat na požadavek (a s tím
jsme se také setkali) "dejte nám investice
včetně deviz a my budeme realizovat vědeckotechnický
pokrok". Jistě, bez investic nelze řadu inovačních
akcí vůbec založit, neboť investiční
výstavba představuje významný zdroj
vědeckotechnického rozvoje. Musí však
jít o zajištění kontinuity ve zdokonalování
výroby v nejširším slova smyslu. I ten
nejnovější stroj a výrobní postup
je za několik let zastaralý, pokud nedochází
k jeho inovaci. To musí zabezpečit lidé od
řídících pracovníků
v centrálních orgánech až po mistry
a dělníky v závodech.
Očekáváme, že Česká komise
pro vědeckotechnický a investiční
rozvoj při expertizní činnosti bude rozhodněji
postupovat a nedovolí investice bez potřebné
vědeckotechnické úrovně.
Další závažný nedostatek, na který
bylo při průzkumech poukazováno, je ten,
že technologický vývoj, konstrukční
a projektová příprava nejsou ve výrobních
organizacích dostatečně materiálově
a kádrově zajištěny. Objednací
lhůty materiálu jsou nejednou příliš
dlouhé, že i když se podaří zkrátit
výzkum, tak konstruktér by mnohdy musel určit
materiál a součástky, které v určitém
stroji použije, již na začátku samého
konstruování. Těžko lze pak sestavit
progresivní strojní zařízení
na světové úrovni bez vysokých technickoekonomických
parametrů prvkové základny.
Tento nedostatek nemůže vyřešit ani osobní
ohodnocení předních technologů a konstruktérů.
Vlastně jej eliminuje. Tato skutečnost byla konstatována
u více než 3/4 navštívených organizací.
Za obzvlášť složitý byl označen
mechanismus v oblasti importu různých druhů
součástek a závislost dovozu na orgánech
stojících mimo vlastní podnik a resort. Existující
plánovací systém by měl počítat
s většími rezervami pro mimořádné
výsledky výzkumu, aby se urychlil jejich převod
do praxe. Měly by být přednostně zabezpečovány
materiálně technickým vybavením i
mimo běžná plánovací období.
Vyřeší-li se např. úkol dříve,
než předpokládá plán, docházíme
k tomu, že na realizaci nejsou prostředky. Výsledky
výzkumu zastarávají a oddalováním
realizace přichází společnost o značné
efekty. Např. v ZPS Gottwaldov byl vyvinut špičkový
obráběcí stroj, o nějž se na
výstavě ucházelo asi 260 zahraničních
zájemců. Podnik však vzhledem ke kapacitním
možnostem nemohl dodat více než 40 kusů.
Průzkumy též konstatovaly nízké
přístrojové vybavení výzkumné
a vývojové základny nejnovějšími
přístroji. Tam, kde je mají, nejsou plně
využívány. Nedořešena zůstává
i legislativní otázka společného používání,
případně výměny drahých
- špičkových přístrojů
mezi různými organizacemi.
Často se uvádí, že uskutečňování
technického rozvoje je rychlejší, když
jsou výzkum a výroba organizačně propojeny.
S čím jsme se ale setkali v praxi? Existuje řada
VHJ a podniků s podřízenou výzkumnou
základnou, ale inovační cykly mají
pomalé a tempo zavádění vědeckotechnického
rozvoje nepostačující. Přitom oba,
podnik i výzkumný ústav, plní plán
s tím důsledkem, že dochází k
trvalým potížím s kvalitou a ke snížení
podílu exportovatelných výrobků. Kritérium
náročnosti ekonomických podmínek a
výrazného ocenění práce těch,
kteří se v nich prosazují, v praxi zatím
plně nepůsobí. A to je také vysvětlení
toho, proč podnik může plnit plánované
úkoly bez výrazného využití výsledků
technického rozvoje.
Plán technického rozvoje je nedostatečně
propojen s výrobním plánem závodu.
Na prvním místě zůstává
plnění úkolů výroby bez žádoucí
rytmičnosti a úkoly technického rozvoje jsou
až druhořadé.
Nedostatečné je i propojení s plánem
sociálního rozvoje a to se může nepříznivě
odrážet i v poměrně malém zájmu
pracujících o nejvyšší techniku.
Mnohokrát bylo poukazováno na problémy v
oblasti tvorby cen. U našich, zpravidla monopolních
výrobců není záruka, že náklady
jsou společensky nutné. Tím není vytvářen
potřebný tlak na plné využívání
výsledků vědeckotechnického rozvoje.
Řešení cenové tvorby je třeba
považovat za jeden z nejzávažnějších
národohospodářských problémů,
neboť praktické důsledky nesouladu mezi optimálním
stanovením výše cen a potřebami intenzifikace
se projevují jako brzda technického rozvoje. Špatně
stanovený cenový limit má mnohdy za následek,
že výrobek se vyřadí z plánu
rozvoje vědy a techniky, i když by jeho realizace
znamenala vysoký přínos pro uživatele.
Pro cenovou tvorbu by měly být stanoveny jednoduché
ekonomické zásady, nikoli složitý a
podrobný postup. Tvorba cen od cenových úřadů
trvá někdy léta, takže výroba
nového magnetofonu, jak sdělili pracovníci
v Tesle Přelouč, kdyby se dodržovaly všechny
cenové, normativní a jiné předpisy,
musí trvat 7 - 8 let, i když výzkum je většinou
schopen zabezpečit dobu srovnatelnou s dobou řešení
ve vyspělých státech.
Prakticky ve všech závodech jsme se setkali s námitkou,
že některé naše technické a jiné
normy jsou tak složité a někdy až neúměrně
přísné, že už předem vyřazují
naše výrobky ze soutěže se zahraničními.
Naopak v jiné oblasti máme zase normy tak slabé,
že jejich dodržování ve výrobě
neumožňuje efektivní uplatnění
našeho zboží na zahraničních trzích.
Rádi bychom znali, co se v této oblasti připravuje
ke zlepšení, jak a kdy.
Soudružky a soudruzi, pokud jde o samotnou oblast vědeckovýzkumné
činnosti, ověřili jsme si, že prostředky
do ní vkládané nejsou malé, a to i
přes určité zkreslení, jak o tom hovořil
ve zprávě vlády soudruh místopředseda
Šrámek. I zde se však musí uplatňovat
jejich optimální využití. Je třeba
dát prostředky tam, kde lze dosáhnout zcela
nových objevů a přitom se zároveň
podívat, co už bylo ve světě v dané
oblasti úspěšně provedeno. Nelze přece
absolvovat všechny minulé etapy, je nutno začínat
od dosažené úrovně ve světě.
Ministerstva, generální ředitelství
i podniky nemohou pasívně čekat, co jim bude
nabídnuto. Samy se musí více obracet na vědu,
zadávat jí své požadavky, přebírat
dobré zkušenosti z ostatních zemí a
průběžně vědět, co se
v daném oboru děje. Své budoucí inovace
musí zakládat i v samotném výzkumu,
aby se připravila půda pro budoucí moderní
výrobní úkoly.
Jinak je nebezpečí, že výzkum bude vynalézat
to, co nikdo nepotřebuje, a společnost naopak bude
potřebovat to, co nikdo nezabezpečil a tudíž
ani nevyrobil. V knihovnách a výzkumných
ústavech pak často leží výzkumné
zprávy, se kterými nikdo nepracuje, protože
nejsou k použití.
Ve výrobě mnohdy obtížně hledají
uplatnění objevy, které zaručují
vysokou efektivnost. Výroba na rychlé změny
zaběhnutého režimu není připravena.
Ve všech navštívených podnicích,
které vyrábějí technicky náročnější
sortiment, uváděli, že zavádění
nových výrobků v etapě ověřování
a první série negativně dopadá na
hospodaření organizace. To do značné
míry odrazuje výrobce od přebírání
výsledků výzkumu a vývoje. Dosavadní
systém plánování a řízení
neposkytuje dostatečné podněty pro inovační
aktivitu jak výzkumných pracovišť, tak
podniků. V některých případech
urychlený převod výzkumných poznatků
do praxe spíše brzdí.
5. zasedání ÚV KSČ v této souvislosti
zdůraznilo: "Kritické hodnocení uplatňování
vědeckotechnického pokroku ukazuje na vážné
nedostatky v jeho řízení na všech stupních."
Ve vědeckotechnickém rozvoji výraznou úlohu
sehrává naše školství. Počty
odborníků by měly být včas
usměrňovány podle perspektivních potřeb
našeho školství. Mládež je třeba
vést, jak se ukázalo při průzkumech,
rovnoměrně k vědě a technice jako
celku, k jejich komplexům, nikoli jednostranně k
úzkým specializacím. Ovzduší
nesmiřitelnosti musí být vytvářeno
proti průměrnosti a rutině. Zelenou musí
dostat hledání a podpora talentů. Přitom
nelze ztrácet ze zřetele řemeslnou zručnost
a dovednost a schopnost orientovat se v praxi.
Zvýšená pozornost musí být věnována
i znalosti cizích jazyků, aby vysokoškolsky
vzdělaní odborníci mohli přebírat
poznatky z původní literatury. Nic nelze slevovat
ani z výchovné úlohy všech škol.
Vzdělanost totiž vyžaduje zároveň
aktivní životní postoj, úctu ke společenským
hodnotám, kulturnost a mravnost.
Ve výzkumných ústavech a vysokých
školách byla často diskutována otázka
přetrvávajících administrativních
metod řízení vědy a rozpis ukazatelů
mnohdy nesouvisejících s věcnou podstatou
problému. Značně negativní dopad má
rozsáhlá administrativa z úrovně ministerstev
a VHJ, která zahlcuje pracoviště výzkumné
a vývojové základny nejrůznějšími
statistickými výkazy a hlášeními,
která nejsou spjata s vlastním výzkumem.
Cílový efekt tím ustupuje do pozadí.
Výzkum musí být odpovědný za
to, co v rámci vědeckotechnické politiky
strana udělá, a tato odpovědnost končí
teprve výrobou. Důsledným uplatněním
kritéria "výzkum pro realizaci" by musela
řada výzkumných pracovišť zřejmě
přehodnotit výsledky své práce. Naopak
ty výzkumné instituce, kde mají trvale dobré
výsledky, např. VŠCHT v Praze navrhuje dokonce
přejít na plný chozrasčot.
Vyvstala též otázka, zda při plánování
a vykazování nákladů na řešení
výzkumných úkolů neplánovat
pouze celkové náklady, úkoly na pětiletku
a dispoziční právo s určenou částkou
přenechat koordinátorovi úkolu. Přísné
a důsledné rozdělování nákladů
na různé položky, a to na každý
rok a často i čtvrtletí, především
na pětiletku, je považováno za nesmyslné
nebo je nelze spolehlivě na 5 let určit.
Výzkumní pracovníci by měli mít
při své činnosti více důvěry,
jak zaznělo z průzkumu. Vědě nelze
plánovat úkoly jako výrobě. Práce
s nepoznanými tendencemi a zákonitostmi může
mít i opačný efekt, než se předpokládá.
Ale plně musí platit, že to, co věda
vyřeší, musí zaplatit veškeré
náklady i na neúspěšné případy
a ještě přinést mnoho navíc.
Stále nedoceněna zůstává tvůrčí
práce vůči procesům rutinního
charakteru. Je to i záležitost zlepšení
práce ve vědě a výběru výzkumných
úkolů. Poukazováno bylo v této souvislosti
na nedostatek vůdčích, vědecky a organizačně
schopných pracovníků, tvůrčích
osobností, umějících jednat s lidmi
a vést je. Ti mnohdy dávají přednost
hospodářské funkci, zpravidla lépe
placené.
Průzkumy ukázaly, že závody a někdy
i výzkumné ústavy nepodnikají vše,
co by bylo potřebné pro výchovu svých
vědeckých a vědeckotechnických kádrů.
prakticky se nevyužívá účelové
aspirantury a mateřská pracoviště nevyžadují
od svých nadaných tvůrčích
pracovníků realizovat vědeckou aspiranturu.
V této souvislosti bylo na 5. zasedání soudruhem
Jakešem řečeno: "Musíme více
využívat možností apirantury pracovníků
z aplikovaného výzkumu a výrobní sféry."
Náš výzkum nemůže pochopitelně
zajistit všechny potřeby spojené s inovacemi
a s technickým pokrokem vůbec. Proto jsme se na
průzkumech zajímali rovněž o to, jak
je to s vyhledáváním a uplatňováním
osvětových poznatků v praxi. Co jsme se dověděli,
nebylo nijak příznivé. Podniky nejsou dostatečně
informovány o konkurenčních výrobcích,
o součástkové základně, chybí
cizí firemní literatura. Nejnovější
informace se tak nedostávají rychlé do výzkumné
a vývojové základny podnikové sféry.
Dnes nové progresivní myšlení a informace
ve všech oborech vědy a techniky jsou cenným
zbožím, za které se musí draze platit.
Ani na tuzemských veletrzích, kde mají naše
závody možnost přímého kontaktu
se zahraničními firmami - toto právo jednat
s nimi je vyhrazeno organizacím zahraničního
obchodu. Informace, které OZO získávají,
nejsou dostatečně konkrétní, protože
většinou jde o pracovníky obchodního
zaměření, nikoliv bezprostředně
zúčastněné na výzkumu a výrobě.
Umožnit odborníkům a specialistům výrobních
závodů na veletrzích vstupovat v přímý
kontakt se zahraničními firmami by mohlo v podstatě
ovlivnit při dodržování příslušných
předpisů - jejich informovanost o parametrech špičkových
výrobků zahraničních firem.
Objevuje se i neúnosná agenda při schvalování
zahraničních cest. Např. ve Výzkumném
ústavu chemických syntéz nebyl od roku 1970
ani jeden vědecký pracovník na zahraničním
sympóziu v KS. Není to ojedinělý případ.
Rovněž možnosti licenční politiky
nejsou plně využívány. Rozdílnou
účast organizací na využívání
zahraničních licencí nelze obhajovat jen
nedostatkem devizových prostředků a ani tak
často uváděnou složitostí licenčního
řízení. Nápravu je především
nutno vidět v přístupu k progresivním
poznatkům vědy a techniky dostupným na světovém
trhu. Platí to zejména ve vztahu k praktické
realizaci vědeckotechnické spolupráce členských
zemí RVHP.
Značnou pozornost bude potřeba věnovat zakládaným
koncepcím vědeckotechnické politiky resortů
a využívání zpracované územně
plánovací dokumentace. V tomto úsilí
musí dostat Česká komise plnou podporu. Je
to také předpoklad toho, aby došlo k vyváženosti
územních a oblastních plánů,
k propojení oblastního a národohospodářského
plánování.
Naše programy a plány nesou názvy sociálně
ekonomické. Nerozvíjíme ekonomiku pro ni
samotnou, ale jako materiální základ všestranného
společenského rozvoje a úsilí o zvýšení
celého úhrnu podmínek a jistot našich
občanů. Mezi ně patří také
ochrana životního prostředí, kterou
musíme daleko lépe programově a především
účinně zvládat, jak na to upozornilo
5. zasedání ústředního výboru.
Kdybychom nezastavili dosavadní nepříznivý
vývoj, mohl by ve svých důsledcích
znamenat citelný zásah i do progresivních
směrů ekonomického rozvoje v horizontu 2000.
Soudružky a soudruzi, vážení hosté,
k pochopení záměrů přestavby,
tak jak to vyjádřilo 5. zasedání ÚV
KSČ, je nezbytné si uvědomit, že urychlení
našeho hospodářského a sociálního
rozvoje nelze uskutečnit bez vědy. Naše kapacity
nedovolují frontální řešení
všech otázek. Kam ale musíme prioritně
orientovat svou pozornost, je Komplexní program. Ten je
také pro nás vodítkem pro zaměření
našeho výzkumu a výroby k plnění
jejích úkolů. Promítnutí tohoto
poznání do myšlení lidí, vedoucích
pracovníků, každého našeho občana
je příkazem přestavby. V tomto duchu musí
být uváděn v život ekonomický
mechanismus, nutící každý závod
a podnik obracet se na vědu, akt vně ji využívat
při výrobě kvalitních, konkurenčně
schopných výrobků. To jsou základní
předpoklady pro postup vpřed.
Celé naše jednání by mělo vést
ke konkrétním krokům při vytváření
obecného přesvědčení, že
bez důsledného využití vědy jako
rozhodující výrobní síly, přestavby
hospodářské struktury a integrace se zeměmi
RVHP není možný další rozvoj naší
socialistické společnosti. Znovu nám to výrazně
připomenulo 5. zasedání ústředního
výboru naší strany. Jako poslanci zákonodárného
sboru se musíme plně zasazovat o uvedení
jeho závěrů v život, podpořit
vládu České socialistické republiky
v uskutečňování nových přístupů
a úkolů při rozvíjení naší
socialistické vlasti. (Potlesk.)