- 26 -
X. Vrchová pracovníků pověřených poradenstvím pro volbu povolání
a odbornou výchovu
61. Opatření pro výchovu pracovníků pověřených poradenstvím pro
volbu povolání a odbornou výchovou by se měla vztahovat na všechny
osoby pověřené buď na plný úvazek nebo na částečný úvazek plánová-
ním, organisováním, správou, rozvojem, dohledem nebo zajišťováním
poradenství pro volbu povolání nebo odborné výchovy.
62. (1) Kromě toho, že se jim dostává výchovy pro poradenství pro
volbu povolání, včetně individuálního poradenství, osoby zabezpe-
čující poradenství pro volbu povolání by měly být všeobecně sezná-
meny se světem práce, jakož i s pracovními podmínkami a s úkoly
pracovníků ve velkém počtu zaměstnání, na všech úrovních dovedno-
sti a zodpovědnosti, jakož i s možnostmi zaměstnání a postupu,
které dávají tato povolání, a s výchovnými kursy a zařízeními pro
výchovu v nich. Měly by rovněž být seznámeny s hlavními stránkami
kolektivních smluv a s právy a povinnostmi plynoucími z pracovního
práva.
(2) Výchova osob zabývajících se poradenstvím pro volbu povo-
lání by mele popřípadě zahrnovat studium fysiologických, psycho-
logických a sociologických charakteristik různých skupin osob,
jakož i specialisované metody poradenství.
63. Osoby pověřené poskytováním odborné výchovy by měly mít ši-
roké teoretické a praktické znalosti, jakož i obsáhlé pracovní
zkušenosti v oblastech odbornosti, jimiž se zabývají, nebo ve
funkcích, pro něž připravují, a odborné a pedagogické vzdělání
získané ve vzdělávacích a výchovných zařízeních.
(2) Výchova takových osob by měla m. j. zahrnovat studium
tělesných a duševních charakteristik a postojů různých skupin žá-
ků a speciálních metod výchovy.
64. (1) Osoby pověřené odbornou výchovou ve zvláštních odvětvích
hospodářské činnosti by měly být seznámeny se sociálními, hospo-
dářskými a technickými charakteristikami odvětví, kterým se zabý-
vají.
(2) Například kromě technického a odborného vzdělání a odbor-
né výchovy ve specialisovaném oboru, osoby zabývající se činností,
týkající se rozvoje na venkově, by měly obdržet výchovu m. j. v
těchto oborech.
- 27 -
a) ekonomika zemědělství, lesnictví a jiných, venkovských činností;
b) metody s techniky zemědělského a lesnického hospodářství;
c) sociologie venkova a venkovské instituce;
d) všeobecná technika masové komunikace a poradenství;
e) činnost družstev, pokud existují.
65. Osoby zabývající se poradenstvím pro volbu povolání a odbor-
nou výchovu pro zvláštní skupiny obyvatelstva by moly být seznáme-
ny se zvláštními sociálního a hospodářskými, problémy těchto skupin,
66. (1) Osoby zabývající se plánováním, organisováním, správou
nebo dohledem nad programy poradenství pro volbu povolání nebo od-
borná výchovy, zejména ředitelé a vedoucí pracovníci institucí a
služeb pro poradenství pro volbu povolání a pro odbornou výchovu,
osoby zodpovědné za odbornou výchovu v podnicích a vedoucí takové
výchovy, jakož i poradci pro volbu povolání nebo odbornou výchovu
by moly m. j. mít zkušenosti z poradenství pro volbu povolání nebo
z odborné výchovy.
(2) Osoby takto zodpovědné za programy odborné výchovy by malý
mít pokud možno též, kromě zkušeností z odborné výchovy, jiné pra-
covní zkušenosti z podniků.
67. "Všechny osoby zabývající se poradenstvím pro volbu povolání a
odbornou výchovou by měly mít častou příležitost osvěžovat své zna-
losti sociálních, hospodářských, technických a psychologických
stránek své činnosti a uvádět je na současný stupen znalostí a se-
znamovat se s novými metodami a technikami použitelnými pro jejich
práci.
XI. Výzkum
68. Členské státy by měly učinit opatření pro výzkumná a pokusné
programy určené:
a) pro vymezení kriterií pro určení priorit a stanovení politiky
rozvoje poradenství pro volbu povolání a odborné výchovy pro
některá.. odvětví hospodářské činnosti a některé skupiny obýva-
telstva;
b) pro stanovení a předchozí odhad možností zaměstnání v různých
odvětvích hospodářské činnosti a v různých zaměstnáních;
- 28 -
c) pro zlepšení znalostí psychologických, sociologických a pedago-
gických stránek poradenství pro volbu povolání a odborné výcho-
vy;
d) pro vyhodnocení systémů poradenství pro volbu povolání a odborné
výchovy, ve všech jejich částech, a to jak z hlediska jejich
upotřebitelnosti, tak z hlediska dosažených výsledků;
e) pro stanovení, přímých i nepřímých nákladů a výhod různých sou-
stav a různých metod poradenství pro volbu povolání a odborné
výchovy;
f) pro zdokonalení, a to pro všechny zúčastněné osoby, psycholo-
gických testů a jiných metod, umožňujících určit osobní způso-
bilost, posoudit schopnosti a zájmy a vyhodnotit úroveň vědo-
mostí a odborné kvalifikace, jichž bylo dosaženo při odborné
výchově;
g) pro doplnění dosažitelných informací o zaměstnáních a o poža-
davcích pro ně.
XII. Administrativní otázky a representativní orgány
69. (1) Veřejné orgány a organisace zodpovědné za všeobecné vzdě-
lávání a poradenství pro volbu povolání, technické a odborné vzdě-
lávání, odbornou výchovu, výchovu pracovníků pro rozvoj lidských
zdrojů a výchovu vedoucích pracovníků, veřejné orgány a organisace,
které se zabývají plánováním a prováděním politiky zaměstnanosti a
politiky hospodářského a sociálního rozvoje, jakož i organisace,
zastupující jak různá odvětví hospodářské činnosti a různá povolá-
ní, tak i různé skupiny zúčastněného obyvatelstva, by měly spolu-
pracovat při vypracování základních opatření, při plánování a při
uskutečňování programů poradenství pro volbu povolání a odborné
výchovy.
(2) Zástupci organisací zaměstnavatelů a pracovníků by měli
být členy útvarů, které jsou zodpovědný za řízení veřejných zaří-
zení pro výchovu a dohlížejí na jejich činnost; kde takové útvary
neexistují, zástupci organisací zaměstnavatelů a pracovníků by se
měli Jiným způsobem účastnit na vytváření takových zařízení, jejich
činnosti a na dohledu nad nimi.
- 29 -
70. Kromě účasti na stanovení politiky s plánovaní programů a je-
jich provádění representativní organisace by měly s přihlédnutím
k vnitrostátnímu zákonodárství a v rámci vnitrostátního plánování:
a) vést své členy a pomáhat jim:
i) zajišťovat možnosti a prostředky pro poradenství pro volbu
povolání a odbornou výchovu;
ii) poskytovat podporu takové činnosti;
iii) plně jí využívat;
b) poskytovat, je-li toho třeba, poradenství pro volbu povolání a
odbornou výchovu, které doplňují činnost jiných organisací, slu-
žeb nebo osob, a poskytovat informace, které takovou činnost
usnadňují;
c) účastnit se výzkumných prací.
71. Úloha a odpovědnost všech, kdo se podílejí na rozvoji lidských
zdrojů, by měly být jasně vymezeny.
72. Při provádění programů poradenství pro volbu povolání a odbor-
né výchovy by měla být učiněna opatření, aby:
a) byly poskytovány porady zúčastněným organisacím, orgánům, insti-
tucím a podnikům o sociálních, technických a metodologických
aspektech, které se týkají provádění těchto programů;
b) byly poskytovány služby a prostředky, jako např. služby v obla-
sti výzkumu, normy a směrnice pro organisování poradenství pro
volbu povolání a odborné výchovy a audiovisuální pomůcky a in-
formace o vhodných technických metodách;
c) byly organisovány pod dohledem státu zkoušky nebo užito jiných
prostředků umožňujících vyhodnotit dosaženou kvalifikaci pro
povolání, na něž je zaměřena odborná výchova;
d) aby byli vyškoleni odborní pracovníci;
e) aby osoby a organisace, odpovědné za plánování a provádění pro-
gramů, byly pravidelně informovány o výsledcích výzkumu a ji-
ných zkušenostech;
f) aby byla poskytována přiměřená finanční pomoc provádění progra-
mů.
- 30 -
XIII. Pravidelné prověrky.
73. Členské státy by měly pravidelně prověřovat své programy po-
radenství pro volbu povolání a odborné výchovy se zřetelem na to,
aby:
a) zajistily co nejlepší využití pracovníků, pověřených prováděním
těchto programů, a dostupných zařízení a prostředků;
b) přizpůsobovaly organisaci, obsah a metody poradenství pro volbu
povolání a odborné výchovy s přihlédnutím k měnícím se podmín-
kám a požadavkům v různých odvětvích hospodářské činnosti a k
potřebám některých skupin obyvatelstva,, jakož i k uskutečněném
pokroku v poznání problémů, které se kladou;
c) stanovily jiná opatření, která mohou být potřebná pro účinnou
vnitrostátní politiku k dosažení cílů uvedených v bodech 4 až
o tohoto doporučení.
XIV. Mezinárodní spolupráce
74. Členské státy by měly co nejtěsněji spolupracovat, a to popř.
ze. účasti vládních a nevládních, regionálních a mezinárodních or-
ganisací, jakož i nevládních národních organisací, při plánování,
vypracovávání a provádění programů poradenství pro volbu povolání
a odborné výchovy.
75. Taková spolupráce by mohla zahrnovat:
a) poskytování pomoci, na dvoustranném nebo mnohostranném základě,
jiným zemím při plánování, vypracovávání a provádění takových
programů;
c) organisování společného výzkumu a pokusnictví se zřetelem zlep-
šit organisaci a účinnost plánování a provádění programů;
c) poskytování nebo společné zřizování zařízení, která umožňují
osobám, zabývajícím se poradenstvím pro volbu povolání a odbor-
nou výchovou,. získat znalosti, dovednosti a zkušenosti, které
jim nejsou dostupné ve vlastní zemi.
d) soustavnou výměnou informací o poradenství pro volbu povolání, a
o odborné výchově, včetně výsledků programů výzkumu a pokusnict-
- 31 -
ví, prostřednictvím setkání znalců, seminářů, studijních skupin
nebo výměny publikací;
e) postupné sladění nořem odborné výchovy pro totéž zaměstnání pro
skupinu států, aby se tak umožnila profesionální mobilita a pří-
stup k výchově v zahraničí;
f) přípravu a rozšiřování základní dokumentace a pomůcek pro pora-
denství pro volbu povolání a pro odbornou výchovu, včetně učeb-
ních plánů a popisů prací, tak aby mohly být použity pro skupi-
nu zemí nebo v oblasti mající obdobné potřeby nebo usilující o
sladění úrovně odborné výchovy a poradenství pro volbu povolání.
76. Členské státy by mely uvážit zřízení nebo spolupráci při spo-
lečném zřizování a udržování středisek pro určitou oblast nebo
skupinu států, aby se tak usnadnila výměna zkušeností a podpořila
spolupráce při provádění programů a metodologických výzkumů.
XV. Účinky na dřívější doporučení
77. (1) Toto doporučení nahrazuje doporučení o poradenství pro
volbu povolání, 1949, doporučení o odborné výchově (zemědělství),
1956, a doporučení o odborné výchově, 1962.
(2) Doporučení o opětném začlenění invalidů do práce, 1955,
doporučení o odborné výchově rybářů, 1966, doporučení o zvláštních
programech pro mládež, 1970, a doporučení o odborné výchově námoř-
níků, 1970, platí i nadále pro osoby, na něž se vztahují.
Doporučení č. 151
Doporučení o migrujících pracovnících
Generální konference Mezinárodní organisace práce, která orla svo-
lána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se
sešla dne 4. června 1975 na svém šedesátém zasedání,
se zřetelem k tomu, že preambule ústavy Mezinárodní organisace prá-
ce jí ukládá za úkol hájit "zájmy pracovníků zaměstnaných v za-
hraničí",
připomínajíc ustanovení obsažená v úmluvě a doporučení o migraci
za zaměstnáním (revidovaných), 1949, v doporučení o ochraně mig-
rujících pracovníků (málo rozvinuté země), 1955, které pojedná-
vají zejména o přípravě a organisaci migrace, o sociálních služ-
bách, kterých mají požívat migrující pracovníci a jejich rodiny,
především před jejich" odjezdem a během cesty, o rovnosti zachá-
zení v různých věcech, které vyjmenovávají, o úpravě pobytu a
návratu migrujících pracovníků a jejich rodiny,
přijavši úmluvu o migrujících pracovnících (dodatková ustanovení),
1975,
domnívajíc se, že jsou žádoucí nové normy o rovných příležitostech
a rovném zacházení, o sociální politice ve prospěch migrujících
pracovníků a zaměstnání a místu pobytu,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se migrujících pracov-
níků, které jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovívši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení,
přijímá dne 24. června 1975 toto doporučení, které bude označováno
jako Doporučení o migrujících pracovnících, 1975.
1. Členské státy by měly provádět ustanovení doporučení v rámci
celkové politiky mezinárodní migrace za zaměstnáním. Tato politika
by se měla zakládat na hospodářských a sociálních potřebách zemí
původu a zemí zaměstnání; měla by přihlížet nejen ke krátkodobým
potřebám a zdrojům pracovních sil, ale rovněž k dlouhodobým sociál-
ním a hospodářským důsledkům migrace jak pro migrující pracovníky,
tak pro zúčastněná společenství.
-2 -
1. Rovnost příležitostí a zacházení
2. Migrující pracovníci a členové jejich rodin, kteří se po prá-
vu zdržují na území členského státu, by měli požívat skutečno rov-
ných příležitostí a rovného zacházení jako příslušníci členského
státu, pokud jde:
a) o přístup k poradenství pro volbu povolání a k zprostředkování
práce;
b) o přístup k odborné výchově a k zaměstnání podle vlastní, volby
na základě osobní způsobilosti pro takovou výchovu nebo zaměst-
nání s přihlédnutím ke stupni kvalifikace získanému v cizině a
v zemi zaměstnání;
c) o postup v souladu s jejich osobními vlastnostmi, zkušenostmi,
způsobilostí a výkonností;
d) o stálost zaměstnání, zajištění náhradního zaměstnání, výpomoc-
ne práce a přeškolení;
e) o odměnu za práci stejné hodnoty;
f) o pracovní podmínky, včetně pracovní doby, doby odpočiním,
každoroční placené dovolené, bezpečnosti při práci a pracovní
hygieny, jakož i pokud jde o sociální zabezpečení a sociální
opatření a sociální dávky souvisící se zaměstnáním;
g) o členství v odborech, výkon odborářských práv a volitelnost do
funkcí v oborech a v zastupitelských orgánech pro pracovní vzta-
hy, včetně podnikových zastupitelských orgánů pracovníků;
h) o právu být plnoprávnými členy v družstvech všeho druhu;
i/ o životní podmínky, včetně bydlení a prospěchu, poskytovaného
sociálními službami a výchovnými a zdravotnickými zařízeními.
3. Každý členský stát by měl zajistit provádění zásad vyhláše-
ných v bodě 2 tohoto doporučení ve všech činnostech podléhajících
kontrole veřejných orgánů a podporovat jejich provádění při všech
jiných činnostech způsoby přizpůsobenými okolnostem a vnitrostát-
ním poměrům.
4. Mela by být učiněna vhodná opatření ve spolupráci s organi-
sacemi zaměstnavatelů a pracovníků a jinými zúčastněnými organi-
sacemi,
- 3 -
a) aby se veřejnost seznámila a přijala výše zmíněné zásady?
b) aby se přezkoumávaly stížnosti na to, že se nedbá těchto zásad
a cestou smírčího Jednání nebo Jinými vhodnými prostředky zjed-
návala náprava všech praktik, které se pokládají za neslučitelné
s těmito zásadami.
5. Každý Sienský stát by měl zajistit; že vnitrostátní zákonodár-
ství o pobytu na Jeho území se bude provádět tak, aby zákonný výkon
zaručených práv ve shodě s těmito zásadami nemohl být důvodem k
odepření dalšího souhlasu k pobytu nebo k vypovědění a aby nebyl
omezován pohrůžkou takovými opatřeními.
6. Každý členský stát může:
e) zajistiv migrujícím pracovníkům právo na geografickou mobilitu,
podmínit svobodnou volbu povolání tím, že migrující pracovník
po právu pobývá na Jeho území za účelem zaměstnání po předepsa-
nou dobu nepřesahující dva roky nebo, Jestliže právní předpisy
vyžadují smlouvu na určitou dobu kratší dvou lot, že pracovník
splnil svou první pracovní smlouvu;
b) po náležitém projednání s representativními organizacemi zaměst-
navatelů a pracovníků stanovit podmínky pro uznání kvalifikace
pro zaměstnání, včetně vysvědčení a diplomů, získaných mimo Jeho
území;
o) omezit přístup do vymezených skupin zaměstnání a funkcí, pokud
Je toho třeba v zájmu státu.
7. (1) Aby bylo migrujícím-pracovníkům a Jejich rodinám umožněno
plně využít Jejich práv a možností v zaměstnání a povolání, měla
by být po projednání s representativními organisacemi zaměstnavate-
lů a pracovníků učiněna všechna potřebná opatření;
a) aby byli informováni pokud možno ve svém mateřském jazyku nebo
není-li to možné v Jazyku, s nímž jsou obeznámeni, o svých prá-
vech podle vnitrostátního práva a praxe, pokud jde o věci uvede-
né v bodě 2;
b) aby byla zlepšena jejich znalost jazyka nebo jazyků země zaměst-
nání, pokud možno během placené doby;
c) aby všeobecně bylo prosazováno jejich přizpůsobení se společ-
ností země zaměstnání a podporováno a povzbuzováno úsilí
- 4 -
migrujících pracovníků a jejich rodin o zachování jejich národ-
ní a etnická identity a kulturních svazků se zemí původu, včet-
ně toho, že dětem bude umožněna znalost jejich mateřského jazy-
ka.
(2) Pokud byly mezi členskými státy uzavřeny dohody o hromad-
ném náboru pracovníků, měly by tyto státy před odjezdem migrujících
pracovníků ze země jejich původu učinit společně potřebná opatření
k tomu, aby byli seznámeni a jazykem země zaměstnání, jakož i s
hospodářským, sociálním a kulturním prostředím.
8. (1) Bez újmy opatření, jež mají zajistit, že migrující pra-
covníci a jejich rodiny budou moci vstoupit na státní území a být
tam zaměstnáni v souladu s příslušnými právními předpisy, mělo by
být pokud možno co nejdříve učiněno rozhodnutí v přísadách, kdy
těchto předpisů nebylo dbáno, tak aby migrující pracovník věděl,
zda jeho postavení může být legalisováno.
(2) Migrující pracovníci, jejichž postavení bylo legalisováno,
by měli požívat všech práv, která podle odstavce 2 tohoto doporu-
čení jsou přiznána migrujícím pracovníkům, kteří jsou po právu na
území členského státu.
(3) Migrující pracovníci, jejichž postavení nebylo nebo ne-
mohlo být legalisováno, by měli požívat pro sebe a svou rodinu
rovného zacházení, pokud jde o práva plynoucí z jejich zaměstnání
nebo z předchozích zaměstnání ohledně odměny za práci, sociálního
zabezpečení a jiných výhod, jakož i pokud jde o příslušnost k od-
borovým organisacím a o výkon odborářských práv.
(4) V případě sporu o práva uvedená v předchozích bodech,
pracovník by měl mít možnost předložit svůj případ příslušnému
orgánu, a to buď sám nebo prostřednictvím svého zástupce.
(5) V případě vypovědění pracovník a jeho rodina by neměli
nést náklady s tím spojené..
II. Sociální politika
9. Každý členský stát by měl po projednání s representativními
organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků vypracovat a provádět so-
ciální politiku odpovídající vnitrostátním podmínkám a praxi, jež
umožňuje migrujícím pracovníkům a jejich rodinám podílet se na vý-
- 5 -
hodách, kterých požívají jeho příslušníci s přihlédnutím - aniž by
tím byla dotčena zásada rovných příležitostí a rovného zacházení -
k případným zvláštním potřebám až do doby, kdy se přizpůsobí spo-
lečnosti v zemi zaměstnání.
10. Aby tato politika pokud možno co nejplněji odpovídala skuteč-
ným potřebám migrujících pracovníků a jejich rodin, měla by být
založena zejména na prověření podmínek nejen na území členského
státu, ale i v zemi původu migrujících pracovníků.
11. Tato politika by mola přihlížet k tomu, že je třeba rozvrhnout
sociální náklady spojené s migrací co nejšíře a nejrovnoměrněji na
celou společnost země zaměstnání, zejména na ty, kteří mají největ-
ší prospěch z práce migrujících pracovníků.
12. Tato politika by měla být pravidelně přezkušována, vyhodnoco-
vána a podle potřeby revidována.
A. Spojování rodin
13. (1) Měla by být učiněna všechna možná opatření jak v zemi za-
městnání tak v zemi původu, jež by umožnila co nejrychlejší spojeni
rodin migrujících pracovníků. Tato opatření by měla podle potřeby
zahrnovat vnitrostátní právní předpisy a dvoustranné a mnohostranné
dohody.
(2) Předpokladem pro spojování rodin by mělo být, že pracovník
má pro svou rodinu přiměřené ubytování, které odpovídá měřítkům
běžné používaným pro pracovníky, kteří jsou příslušníky země za-
městnání.
14. Se zástupci všech zúčastněných osob a zejména zaměstnavatelů
a pracovníků by se měla projednat opatření, jež je třeba přijmout
k usnadnění spojení rodin, a za tím účelem by se měla vyhledávat je-
jich spolupráce.
15. Pro účely ustanovení tohoto doporučení, týkajících se spojení
rodin, rodina migrujícího dělníka by měla zahrnovat manželku a ne-
zaopatřené děti, otce a matku.
16. Aby bylo usnadněno co nejrychlejší spojení rodin podle bodu.
13 tohoto doporučení, každý členský stát by měl plně přihlížet k
potřebám migrujících pracovníků a jejich rodin, zejména při poli-
- 6 -
tice týkající se výstavby rodinných bytů, pomoci při jejich získá-
vání a rozvoji vhodných služeb pro jejich ubytování.
17. Pokud migrující pracovník, který byl zaměstnán nejméně jeden
rok v zemi zaměstnání, nemůže dosáhnout spojení se svou rodinou v
této zemi, měl by mít právo?
a) navštívit zemi pobytu své rodiny během placené každoroční dovo-
lené, na kterou má nárok podle vnitrostátního práva a praxe země
zaměstnání, aniž by během své nepřítomnosti v této zemi ztrácel
nabytá práva nebo práva, jež získává, a zejména aniž by byl v
této době ukončen jeho pracovní poměr nebo právo na pobyt v ze-
mi;
b) aby ho navštívila jeho rodina, po dobu odpovídající při nejmenším
každoroční placené dovolené, na kterou má nárok.
18. Měla by se zvážit možnost poskytnout migrujícím pracovníkům
peněžitou pomoc na náklady cesty zmíněné v předchozím odstavci ne-
bo snížení normálních cestovních nákladů, např. organisováním spo-
lečných cest.
19. Bez újmy výhodnějších ustanovení, jež by se na ně mohla vzta-
hovat, osoby, jimž byl umožněn vstup na základě mezinárodních ujed-
nání o volném pohybu pracovních sil, by měly požívat výhod stanove-
ných v odstavcích 13 až 13 tohoto doporučení.
3. Ochrana zdraví migrujících pracovníků
20. Měla by být učiněna všechna vhodná opatření, aby se zabránilo
jakýmkoli zvláštním zdravotním risikům, jimž mohou být vystaveni
migrující pracovníci.
21. (1) Mělo ty být vyvinuto veškeré úsilí, aby bylo zajištěno,
že migrující pracovníci obdrží výcvik a poučení o bezpečnosti při
práci a o pracovní hygieně v souvislosti s jejich praktickým výcvi-
kem nebo jinou přípravou na práci, a pokud možno v jejím rámci.
(2) Kromě toho by měl migrující pracovník během placené pra-
covní doby a bezprostředně po zahájení svého zaměstnání dostat do-
statečné informace ve svém mateřském jazyku nebo, není-li to mož-
né, v jazyku, s nímž je seznámen, o základních právních předpisech
a o ustanoveních kolektivních smluv, o ochraně pracovníků a předchá-
zení úrazům, jakož i o zvláštních bezpečnostních předpisech a po-
stupech, které odpovídají povaze vykonávané'práce..
- 7 -
22. (1) Zaměstnavatelé by měli učinit všechna opatření, aby migru-
jící pracovníci plně pochopili pokyny, upozornění, symboly a jiné
značky týkající se bezpečnosti a ohrožení zdraví při práci.
(2) Pokud pro nedostatečné obeznámení migrujících pracovníků
s výrobním procesem, pro jazykové obtíže nebo i jiných důvodů vý-
cvik a poučení, poskytované jiným pracovníkům, není pro ně dosta-
čující, mola by být učiněna zvláštní opatření, která zajistí, že
plně porozumějí výcviku a poučení.
(3) Sienské státy by měly mít právní předpisy, provádějící
zásady uvedené v tomto odstavci, a stanovit, že lze uložit správní,
občanskoprávní a trestní sankce, jestliže zaměstnavatelé nebo jiné
osoby nebo organisace, které nesou v tomto směru odpovědnost, ne-
zachovávají takové právní předpisy.
C. Sociální péče
23. Podle ustanovení bodu 2 tohoto doporučení migrující pracovníci
a jejich rodiny by měli požívat výhod plynoucích ze sociální péče,
jež by jim měly být dostupné za týchž podmínek jako příslušníkům
země zaměstnání.
24. Kromě toho měly by být zajištěny sociální služby, které by
prováděly zejména následující úkony pro migrující pracovníky a je-
jich rodiny:
a) všestranně napomáhat migrujícím pracovníkům a jejich rodinám,
aby se přizpůsobili hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu pro-
středí země
zaměstnání;
b) pomáhat migrujícím pracovníkům a jejich rodinám: získat infor-
mace a rady od příslušných orgánů, např. tím, že se jim poskyt-
ne pomoc při tlumočení a překládání; vyřizovat správní a jiné
formality; umožnit plné využití služeb a zařízení v oblastech,
jako je vzdělání, odborná výchova a jazyková výuka, zdravotní
péče a sociální zabezpečení, ubytování, doprava a využití vol-
ného času, a to za předpokladu, že migrující pracovníci a jejich
rodiny by měli mít pokud možno právo jednat ve svém vlastním ja-
zyku nebo v jazyku, s nímž jsou seznámeni, s veřejnými úřady ze-
mě zaměstnání, zejména v souvislosti s právní pomocí a soudním
řízením;
- 8 -
c) napomáhat úřadům a institucím, které se zabývají životními a
pracovními podmínkami migrujících pracovníků a jejich rodin při
zjišťování jejich potřeb a při jejich přizpůsobení se jim;
d) podávat příslušným úřadům informace a popř. rady, týkající se
vypracování, provádění a vyhodnocování sociální politiky, pro
migrující pracovníky;
e) poskytovat informace spolupracovníkům a mistrům a nadřízeným
o stavu a problémech migrujících pracovníků.
25. (1) Sociální služby uvedené v bodě 24 tohoto doporučení mohou
být zajišťovány, podle vnitrostátních podmínek a zvyklostí, veřej-
nými úřady nebo uznanými nevýdělečnými organisacemi nebo oběma.
Veřejné úřady by měly mít všeobecnou odpovědnost za to, že zajistí
výše zmíněné služby k použití migrujícím pracovníkům a jejich ro-
dinám.
(2) Mělo by se plně využívat služeb, které jsou nebo mohou
být poskytovány existujícími úřady, organisacemi a institucemi
státním příslušníkům země zaměstnání, včetně organisací zaměstna-
vatelů a pracovníků.
26. Každý členský stát by měl učinit všechna nezbytná opatření,
aby dostatečné prostředky a přiměřeně vzdělaný personál byly dosa-
žitelné pro sociální služby zmíněné v bodě 24 tohoto doporučení.
27. Každý členský stát by měl podporovat spolupráci a koordinaci
mezi
různými sociálními službami na jeho území a popř. mezi těmito
službami a obdobnými službami v jiných zemích, aniž by taková spo-
lupráce a koordinace zbavovala státy jejich odpovědnosti na tomto
poli.
28. Každý členský stát by měl organisovat a dávat podnět k orga-
nisování periodických schůzek pro výměnu informací a zkušeností
na národní, oblastní nebo místní úrovni nebo např. v hospodářských
odvětvích, zaměstnávajících značný počet migrujících pracovníků,
a měl by mimo jiné věnovat pozornost výměně informací a zkušeností
s jinými zeměmi, jakož i se zeměmi původu migrujících pracovníků.
29. Se zástupci všech zúčastněných stran a zejména se zástupci
zaměstnavatelů a pracovníků by měla být projednána otázka organi-
sování různých sociálních služeb a mělo by se s nimi spolupracovat
pro dosažení stanovených cílů
- 9 -
III. Zaměstnávání a místo pobytu
30. Se zřetelem k ustanovení bodu 18 doporučení o migrujících pra-
covnících (revidovaného), 1949, podle něhož by se členské státy mě-
ly pokud možno zdržet toho, aby vypověděly ze svého území pro ne-
dostatek prostředků nebo vzhledem ke stavu na trhu práce pracov-
níka, jemuž byl na ně řádně povolen vstup, ztráta zaměstnání u ta-
kového migrujícího pracovníka by sama o sobě neměla mít za násle-
dek odnětí oprávnění k pobytu.
31. Migrujícímu pracovníku, který ztratil své zaměstnání, by měla
být poskytnuta dostatečně dlouhá doba k nelezení jiného zaměstnání,
při nejmenším odpovídající době, po kterou by měl nárok na dávky
v ne zaměstnanosti; v souladu s tím by mělo být prodlouženo povole-
ní k pobytu.
32. (1) Migrujícímu pracovníku, který podal odvolání proti ukon-
čení pracovního poměru, pokud k tomu účelu je stanoveno řízení,
by měla být poskytnuta lhůta dostatečné dlouhá k tomu, aby mohl
dosáhnout konečného rozhodnutí.
(2) Jestliže se zjistí, že propuštění bylo bezdůvodné, migru-
jící pracovník by měl mít stejné právo jako domácí pracovníci na
opětovné přijetí na své pracovní místo, na náhradu ušlé mzdy a
jiné platby na základě bezdůvodného propuštění nebo na nové za-
městnání s právem na odškodnění. Jestliže migrující pracovník není
přijat zpět na své původní pracovní místo, měla by mu být poskyt-
nuta dostatečně dlouhá lhůta k nalezení zaměstnání.
33. Každý migrující pracovník, který má být vyhoštěn, by měl mít
právo no. odvolání k správnímu orgánu nebo soudu podle vnitrostát-
ní právní úpravy. Toto odvolání by mělo mít odkladný účinek vůči
opatření o vyhoštění, pokud tomu nebrání řádná odůvodněné požadav-
ky národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Migrující pracovník
by měl požívat stejné právní pomoci jako domácí pracovníci a mít
možnost, aby mu byl poskytnut tlumočník.
34. (1) Každý migrující pracovník, který opustí zemi zaměstnání,
by měl mít právo, a to bez ohledu na to, zda v zemi pobývá po právu:
a) na zbytek odměny, která mu náleží za vykonanou práci včetně ná-
hrad obvykle náležejících při ukončení pracovní smlouvy;
- 10 -
b) na dávky, které mu náleží při pracovním úraze a nemoci z povolá-
ní;
c) ve shodě s vnitrostátní praxí:
i) na náhradu za každoroční dovolenou, na niž získal nárok,
ale kterou si nevybral;
ii) na vrácení příspěvků sociálního zabezpečení, které podle
vnitrostátních právních předpisů nebo mezinárodních úprav
nezaložily nebo nezaloží práva v jeho prospěch; přitom se
předpokládá, že jestliže příspěvky nemohou založit nárok na
dávky, mělo by být vyvinuto veškeré úsilí k uzavření dvou-
stranných nebo vícestranných dohod k ochraně práce migrují-
cích pracovníků.
(2) V případě sporu o nároky uvedené pod bodem (1) tohoto od-
stavce, pracovník by měl mít možnost uplatnit svá práva před pří-
slušným orgánem a požívat rovného zacházení při poskytování právní
pomoci.