Náš stát věnuje obrovské prostředky
na vědeckou činnost na vysokých školách.
Má to dvojí základní smysl. Vysoce
kvalifikovaní profesoři, docenti a další
pedagogické kádry mohou dále obohacovat své
poznatky a klást si nové úkoly k řešení.
Ale také početné skupiny studentů,
kteří při vědeckých výzkumech
pomáhají, se dostanou velmi brzy do jádra
metodologie vědy, a tím i po studiu v praxi zůstanou
potencionálními příznivci uplatňování
moderní vědy a techniky v životě, tj.
především v našem národním
hospodářství.
Částky, které vykazuje závěrečný
účet, jsou úctyhodné. Vědecká
činnost na vysokých školách byla zajištěna
položkou téměř 415 mil. Kčs.
Představuje dost prudký růst, když si
uvědomíme, že ještě v roce 1965
dostávaly vysoké školy na vědeckou činnost
necelou čtvrtinu této částky.
Loňské červencové plénum ÚV
KSČ o výchově mladé generace zdůraznilo
nezbytnost sepětí školy se životem. Ve
vědecké činnosti vysokých škol,
kterou jsme v kulturních výborech zkoumali, to znamená,
že vedle vlastního základního vědeckého
výzkumu se činnost vysokých škol musí
výrazně přiblížit tvorbě
výzkumných programů naší pětiletky.
Jak jsme na mnohých příkladech poznali, může
takové racionální spojení školy
s výrobně společenskou praxí pomoci
do značné míry ujasnit obsah jednotlivých
studijních oborů a formovat profil absolventa; možná
i stanovit optimální délku studia. Není
pochyb, že navázání vědecké
činnosti vysokých škol na výrobu a její
plány může přispět i ke zkvalitnění
postgraduálního studia. Z tohoto hlediska si myslíme,
i když jsme nalezli dost dobrých příkladů,
že by výběr témat diplomových
prací mět maximálně respektovat potřeby
naší společnosti. Konkrétní diplomovou
práci může student pomoci řešit
třeba i dílčí úkol určitého
podniku a na druhé straně takové účelné
spojení vědecké, pedagogické a národohospodářské
práce v nedílné jednotě se musí
blahodárné projevit i v jednotě odborné
a politické úrovně absolventa vysoké
školy. Rozvíjejí se jeho pozitivní morálně
politické vlastnosti, pěstuje si smysl pro odpovědnost
v práci a ve společnosti. Dnešní úkoly
mohou studenty přivádět dokonce k týmové
práci, kterou budou tolik v nejbližší
budoucnosti potřebovat.
Máme i příklady velmi náročných
vědeckých expertíz, které zná
celá veřejnost, na nichž se podílely,
vysoké školy se svými profesorskými
i studentskými kádry. Nejznámější
jsou zatěžkávací zkoušky na mostě
K. Gottwalda v Praze a na mostě Slovenského povstání
v Bratislavě.
Na Vysoké škole technické v Košicích
jsme viděli zanícené vědecké
pracovníky, kteří s nejmodernějším
elektromikroskopem a dalšími laboratorními
přístroji účinně pomáhají
Východoslovenským železárnám.
Úmluva mezi vysokou školou a tímto východoslovenským
metalurgickým gigantem nese dobré ovoce v kvalitě
práce, v zaměření na ušlechtilé
oceli, v kontrole hutního materiálu nejmodernějšími
způsoby atd. O tom všem jsme se na vlastní
oči přesvědčili.
Dovolte mi však i kritickou poznámku. Tatáž
vysoká škola nabízí své vědecké
služby i dalším podnikům. Nechci je jmenovat.
Nejsou v současné době zdaleka na špičce
evropské kvality a přesto nevyužívají
nejmodernějších vědeckých rozborů,
které jsou v stavu předurčit vysokou kvalitu
výroby. Košická technika má volnou kapacitu,
nabízí se a nikdo ji nevyužívá.
Jestli je to tak i na dalších vysokých školách,
pak nám leží ladem ještě velká
část významného vědeckotvůrčího
potenciálu, jehož dosavadní výsledky,
založené většinou na vlastní iniciativě,
nejsou k zahození. Např. v roce 1973 podali vysokoškolští
pracovníci 263 přihlášek vynálezů
a podle poslední informace bylo uděleno 90 patentů.
Většina z nich se také využívá
v praxi.
Je ještě jedna oblast, kterou však samy vysoké
školy málo využívají. Všechna
vysoká učiliště mají družební
a jiné styky s partnerskými školami a institucemi
socialistických zemí. Mají s nimi smlouvy,
většinou však jen v pedagogických oblastech.
Bohužel minimálně se setkáváme
se spoluprácí na konkrétních výzkumných
tématech. Přitom taková činnost by
vedla - a tam, kde se objevuje, také vede - studenty k
účelné internacionální výchově,
k chápání integrovaného výzkumu,
a tím konečně i k pochopení, co je
to vlastně RVHP. Dnešní studenti budou přece
za 10 - 15 let pravděpodobně v řídících
funkcích v praktickém životě. V té
době bude určitě mezinárodní
propojení národních ekonomik socialistických
zemí na novém, vyšším stupni, otázky
vědeckotechnického rozvoje se už budou řešit
důsledně z hlediska mezinárodní dělby
práce. Vysoké školy tu mají právě
ve spolupráci s bratrskými školami politickou
příležitost už dnes potírat národně
omezený přístup k řešení
vědeckotechnických a ekonomických problémů
a vychovávat své absolventy s patřičným
předstihem.
V kulturních výborech v diskusích s profesory
a docenty, ale - jak se říká - i v terénu
jsme poznali, co vysoké školy představují
pro oblast vědecké činnosti a jejího
spojení s národním hospodářstvím.
Soudíme, že je možné ještě
více využívat této mozkové kapacity
a obrovských prostředků, které stát
tomuto úseku věnuje. Je možné využívat
vědecké činnosti vysokých škol
efektivněji, je třeba však ji řídit
a koordinovat a přímo v plánu s ní
také počítat.
Poslanci kulturních výborů Federálního
shromáždění věnují těmto
otázkám i nadále pozornost a budeme se v
rámci své ústavní pravomoci podílet
na jejich řešení. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN prof. dr.
D. Hanes: Ďakujem poslancovi Zelenkovi, hovorí
poslankyňa Fialková, pripraví sa poslanec
Vojtěch Erban.
Poslankyně SN M. Fialková: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci,
jedním z důležitých předpokladů
pro další efektivní rozvoj naší
ekonomiky v příštím období je
strukturální přestavba našeho průmyslu.
XIV. sjezd KSČ uložil zaměřit se na
rozvoj technicky a ekonomicky progresívních oborů
a výrobních programů, které by měly
zabezpečit podmínky pro vyšší účinnost
naší ekonomiky a pro odpovídající
přizpůsobivost výroby rostoucím potřebám
domácího i zahraničního trhu. Strukturální
změny se musí uskutečňovat při
hlubším zapojování čs. ekonomiky
do mezinárodní dělby práce a v souladu
s úkoly Komplexního programu socialistické
ekonomické integrace členských zemí
RVHP.
Změna struktury je dlouhodobou záležitostí.
Je to vlastně nepřetržitý proces. V
každém roce však musí být splněny
určité konkrétní úkoly, aby
mohly být v 5. pětiletce uskutečněny
plánované strukturální změny.
Pro zabezpečení plánovaných strukturálních
změn bylo zpracováno více než 40 tzv.
rozvojových programů, z nichž ve strojírenství
je 18 nosných oborů a v chemickém průmyslu
15 rozvojových nosných programů. Další
jsou zejména ve spotřebním průmyslu.
Chtěla bych říci několik poznámek
k tomu, jak byly rozvojové programy v roce 1973 zajišťovány
a jak se jejich výroba projevila v hospodaření.
Zajištění rychlejšího růstu
výroby rozvojových programů vyžaduje
soustředit značné investiční
prostředky. V roce 1972 bylo na tyto programy proinvestováno
4,2 mld Kčs a v roce 1973 již téměř
7 mld Kčs, to je vzrůst o 65 %. Z celkového
objemu investičních prací a dodávek
pro resorty federálního ministerstva hutnictví
a strojírenství a ministerstva průmyslu ČSR
a SSR to představuje 31 %, což je jistě uspokojivé
soustředění investic. U některých
programů je toto soustředění ještě
vyšší, například u skupiny rozvojových
programů chemického, dřevozpracujícího
a papírenského průmyslu představuje
více než 52 % z celkových investic těchto
oborů.
V roce 1973 dosáhla výroba zboží u rozvojových
nosných programů téměř 46 a
půl mld Kčs a proti roku 1972 vzrostla o 15,4 %.
Tempo růstu této výroby bylo tedy téměř
třikrát větší než u ústředně
plánovaného průmyslu. Přitom zhruba
o 50 % vzrostla výroba u skupiny programů chemického,
dřevozpracujícího a papírenského
průmyslu, kde byla zahájena výroba palyamidového
textilního hedvábí a polypropylenu na nových
kapacitách. O více než 20 % vzrostla výroba
u sklářského, textilního a chemického
průmyslu, u strojírenských rozvojových
programů to bylo více než o 12 %.
Můžeme tedy říci, že v celkovém
objemu už se správně projevuje přednostní
růst výroby nosných programů. Horší
už je to uvnitř těchto skupin, protože
v každé z nich je výroba u některého
výrobku nesplněna. Například ze 42
rozvojových programů sledovaných v roce 1973
nebyl splněn plán výroby u 14 programů,
tzn. u jedné třetiny z celkového počtu.
Za zmínku stojí jednak příčiny
nesplnění a u jiných zase důsledky.
Tak u programu A 20 - moderní telekomunikační
systémy - je jako příčina uváděn
nedostatečný zájem u zahraničních
odběratelů. U programu D 2 - pocínované
obalové plechy - je příčinou nedostatek
zakázek od našich odběratelů a v důsledku
toho nebyly dány do provozu ani nově instalované
lakovací linky na plechové tabule. Protože
jde o rozvojové programy, bude třeba, aby se příslušné
orgány opravdu vážně nad těmito
příčinami zamyslely a provedly zejména
pro další postup účinná opatření.
U jiných nesplněných programů jsou
zase vážnější důsledky.
Například nesplnění u programu C 17
- velkoplošné materiály ze dřeva - se
nepříznivě promítá do nábytkářského
průmyslu. Stejně tak u programu C 12 - polypropylén
- nebyly splněny dodávky o celou jednu čtvrtinu,
a to v důsledku opožděného dokončení
výstavby. Tyto nedostatky tedy snižují jinak
celkově velmi uspokojivý nárůst výroby
nosných programů.
Teď bych se chtěla zmínit o tom, jaké
je užití produkce rozvojových nosných
programů. U strojírenských programů
je na vývoz orientováno 44 %, ve sklářském,
textilním a obuvnickém průmyslu 24 %, v chemickém,
dřevařském a papírenském více
než 12 %. Strojírenský vývoz je převážně
zaměřen do zemí RVHP stejně jako sklářský,
textilní a obuvnický, zatímco chemický
je z více než 85 % zaměřen do kapitalistických
států, kam prodáváme zejména
polotovary a výchozí materiály pro další
zpracování.
Efektivnost vývozu výrobků z rozvojových
oborů a programů je však neuspokojivá
a nesplňuje předpoklady. Ceny dosahované
při vývozu do socialistických zemí
i do kapitalistických států u těchto
programů byly nižší ve franko cenách
než tuzemské velkoobchodní ceny. Výjimku
tvoří strojírenské výrobky
vyvážené do socialistických zemí.
Stejně tak byly u těchto odvětví v
průměru dosahovány nižší
franko ceny, než jsou průměrné franko
ceny za celá tato odvětví. Výjimkou
je opět strojírenství, a to jen při
vývozu do socialistických států. Je
tedy celková efektivnost vývozu u rozvojových
programů dosažená v roce 1973 neuspokojivá.
Celkový přínos rozvojových programů
v růstu výroby a v některých dalších
ukazatelích je však velmi příznivý.
U těchto programů bylo dosaženo snížení
výrobních nákladů proti roku 1971
téměř o 1 mld Kčs, růstem produktivity
práce byla dosažena úspora více než
23 tisíc pracovníků a zvýšení
vývozu o 3,8 mld Kčs.
Závěrem je tedy možno říci, že
rozvojové programy se v roce 1973 projevily jako určitý
stimulátor výroby a jejího zhospodárňování.
Bude však třeba při vývozu produkce
rozvojových nosných programů věnovat
více pozornosti zvýšení efektivnosti
tohoto vývozu, aby strukturální změny
průmyslu splnily i v tomto směru svůj účel
a vytvářely další předpoklady
pro další zefektivnění naší
výroby a pro vyšší účinnost
naší ekonomiky v dalším období.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN prof. dr.
D. Hanes: Ďakujem súdružke Fialkovej.
Hovorí poslanec Vojtěch Erban. Pripraví sa
poslanec Ján Konečník.
Poslanec SN JUDr. V. Erban: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, po prostudování státního
závěrečného účtu za
rok 1973, kapitoly federálního ministerstva zahraničních
věcí a po jejím projednání
konstatovaly zahraniční výbory obou sněmoven,
že s prostředky této kapitoly se nakládalo
hospodárně a uváženě. Ministerstvo
přitom usilovalo o nejvyšší možnou
efektivnost při jejich využití, a to jak na
úkoly předem plánované, tak na ty,
které nebylo možné předvídat
a s nimiž se muselo proto vypořádat operativně.
Dělo se tak v rámci jednotného koordinovaného
úsilí států socialistického
společenství, jehož je ČSSR spolehlivým
a účinným článkem. To platí
také o prostředcích, které umožňují
naší aktivní účast v mezinárodních
organizacích, zejména i v těch, které
jsou součástí Organizace spojených
národů nebo které OSN řídí
nebo spravuje. V tomto vystoupení mám na zřeteli
právě tyto mezinárodní organizace.
Svými představiteli a delegáty se podílíme
především na práci OSN jako takové,
jejího Valného shromáždění,
tedy vrcholného orgánu, i tří stálých
výborů - politického, hospodářského
a finančního, sociálního a humanitního,
je to, jak víme, mimořádně závažné
fórum, které vzešlo z vítězství
protihitlerovské koalice ve druhé světové
válce. Charta OSN odpovídá zásadám
mírového soužití států
s rozdílným společenským zřízením,
zásadám kolektivního úsilí
o prosazování a zachování míru
a bezpečnosti ve vztazích mezi státy s rozdílným
společenským zřízením, podpory
hospodářského a sociálního
rozvoje a uplatňování práv národů
na sebeurčení.
Bylo ovšem údobí, kdy napětí
a konflikty v mezinárodních vztazích, vyvolané
silami studené války, velmi činnost této
organizace znesnadňovaly. l tehdy Sovětský
svaz, socialistické země a významnou měrou
také ČSSR soustavně prosazovaly politiku
aktivní podpory národům, které bojovaly
za své osvobození z kolonialismu, proti světovému
imperialismu. Nezůstávalo jen u proklamací.
Politika socialistických států byla vždy
politikou jasných stanovisek, ale i plodných činů.
Na počátku šedesátých let se
vytváří stále silnější
základna národně osvobozeneckého,
protikoloniálního a protiimperialistického
boje. Na místě bývalých kolonií
vznikají nezávislé státy. A především
- to byl patrně faktor objektivně pro další
vývoj rozhodující - sílí a
mohutní Sovětský svaz a celá socialistická
soustava. Tak se postupně vytvářejí
předpoklady proto, aby se OSN mohla vracet ke svému
poslání tak, jak je formulováno v Chartě
OSN.
Dnešní proces uvolňování napětí
v mezinárodních vztazích a postupného
vytváření systému mezinárodní
bezpečnosti a mírové spolupráce, který
je výsledkem důsledné realizace mírového
programu XXIV. sjezdu KSSS, Pražské deklarace Politického
poradního výboru států Varšavské
smlouvy z ledna 1972 a také XIV. sjezdu KSČ se v
práci OSN odráží příznivě.
Naše delegace na řádných a mimořádných
Valných shromážděních i ve stálých
výborech OSN pracují aktivně a iniciativně.
S dobrými výsledky usilují o zasvěcený
výkon funkcí, které jsou jim v těchto
orgánech svěřovány. V souhrnu lze
říci, že v rámci koordinovaného
politického postupu socialistických zemí
působí především k obhájení,
prosazení a realizaci rozhodujících článků
naší mírové politiky, k posílení
současného pozitivního vývoje v mezinárodních
vztazích.
Respekt si nesporně získala československá
účast a práce na plnění Deklarace
o posílení mezinárodní bezpečnosti,
na prosazení rezoluce o nepoužití síly
v mezinárodních vztazích a zákazu
jaderných zbraní na věčné časy.
Československá reprezentace se důsledně
staví na odpor jakékoli snaze o odpolitizování
OSN, jejích orgánů a organizací. ČSSR
je členem zvláštního výboru OSN
pro světovou konferenci o odzbrojení a účinně
napomáhá tomu, aby se tato konference stala skutkem.
Pomáháme prosazovat návrh SSSR na 10 % snížení
vojenských rozpočtů stálých
členů Rady bezpečnosti, a to především
ve prospěch rozvojových zemí. Obdobně
účinný a respektovaný je československý
podíl na prosazování úplné
likvidace dosud ne zcela překonaných konfliktních
situaci v různých částech světa,
zejména v Indočíně a na Blízkém
a Středním východě. Naše republika
je stálým členem výboru OSN pro realizaci
Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním
územím a národům, kde působí
ve prospěch národně osvobozeneckého
hnutí ve zbývajících koloniálních
zemích a k tomu, aby dosáhly plné samostatnosti
a nezávislosti. V této souvislosti je třeba
zaznamenat, že na loňském XXVIII. VS OSN bylo
Československo spoluautorem 16 rezolucí, které
byly vesměs Valným shromážděním
přijaty.
Československo je platným členem i v dalších
orgánech a organizacích, např. v Evropské
hospodářské komisi OSN, v Konferenci OSN
pro obchod a rozvoj, ve Všeobecné dohodě o
clech a obchodu, v Organizaci OSN pro průmyslový
rozvoj, ve Světové zdravotnické organizaci,
za obtížných podmínek v Organizaci OSN
pro výživu a zemědělství, v UNESCO,
tj. v Organizaci OSN pro výchovu a vědeckou spolupráci,
i v četných dalších mezinárodních
organizacích a uniích. Významná, a
to bezprostředně i pro nás, je naše
činnost v Programu OSN pro rozvoj, za jehož účasti
bylo v Bratislavě zřízeno Výzkumné
výpočetní středisko a Československé
středisko pro výzkum a rozvoj životního
prostředí.
Kontakty s OSN, jejími orgány a organizacemi, rozšiřujeme
i jinak. Na pozvání ministra zahraničních
věcí navštívil ČSSR generální
tajemník OSN Kurt Waldheim. Dále nás navštívili
generální tajemníci Mezinárodní
telekomunikační unie, Mezinárodni organizace
civilního letectví a Světové meteorologické
organizace.
Význam OSN v mezinárodních vztazích
vzrostl a roste dále úměrně tomu,
jak - nesporně zásluhou zemí socialistické
soustavy - se daří uvádět v život
principy mírové koexistence mezi státy s
rozdílným společenským zřízením,
úměrně tomu, jak se postupně prosazuje
střízlivý realismus v kapitalistickém
světě, i v nejedné jeho metropoli. Jak jsou
jejich vlády a reprezentace schopny respektovat jak realitu,
která je důsledkem vítězství
protihitlerovské koalice ve druhé světové
válce, tak i realitu dneška, která byla poznamenána
kvantitativně i kvalitativně novým poměrem
sil mezi oběma společenskými soustavami.
Je objektivní skutečností, že tento
poměr sil se vyvíjí ve prospěch soustavy
socialistické. Je to pochopitelné a zákonité.
Je to koneckonců ve prospěch míru a optimálních
perspektiv všech národů a kontinentů,
zejména národů žijících
v Evropě. Tomuto vývoji je účinnou
pomocí a podporou i aktivní a iniciativní
československá účast v OSN, v jejich
orgánech a mezinárodních organizacích.

