Při stanovení počtu žáků, který bude možno přijmouti do výběrových škol III. stupně, přihlédne se k potřebě školených sil v tom kterém oboru, která bude zjištěna po slyšení příslušných úřadů a odborných korporací. Ministerstvo školství a osvěty stanoví jako dosud jednak podmínky pro připuštění k zápisu (věk, předběžné vzdělání, zdravotní stav, po případě praxe, výuční list a pod.), jednak upraví výběrové řízení, v němž se přihlédne k prospěchu žáka na škole II. stupně, k jejímu posudku, po případě k výsledku přijímací zkoušky, k zjištěným schopnostem, k délce praxe a pod.

Toto ustanovení má umožniti přestup žákům, kteří teprve během studia na škole III. stupně shledají, že se lépe hodí pro studium na jiném druhu školy.

Povinnost pracovati tělesně 4 týdny ve školním roce platí zásadně pro všechny žáky výběrových škol III. stupně z důvodů uvedených v § 32.

Výjimka, kterou ustanovuje osnova zákona pro žáky posledních ročníků, souvisí s tím, že tito žáci odcházejí již do praktického života nebo na vysokou školu. Ve vládním nařízení budou dány též předpoklady pro zavedení tělesné práce, t. j. zajištění žáků po stránce mravní, zdravotní, ubytovací, stravovací a úprava sociálního (úrazového) pojištění. Výjimky, které stanoví vláda, mohou se týkat zejména žáků těch druhů výběrových odborných škol, do nichž je přijetí vázáno podmínkou alespoň desítiměsíční praxe v příslušném oboru (v němž převládá tělesná práce), po příp. vyučení tomuto oboru.

Zkouška dospělosti byla dosud povinná pouze na středních školách. Na vyšších odborných školách s výjimkou vyšších škol zemědělských byla toliko fakultativní. Měli se jí podrobovati jen ti absolventi, kteří chtěli pokračovat ve studiu na vysokých školách. Osnova zavádí povinnou závěrečnou zkoušku na všech vyšších odborných školách a gymnasiích; nelze však v ní řešiti, jaká oprávnění budou spojena s ukončením studia.

Kursy podle ustanovení odst. 1, písm. a) mají umožnit absolventům gymnasií a výběrových odborných škol, aby si zkráceným studiem osvojili rozdílnou učební látku jiné odborné školy a mohli se tak zařadit do pracovního procesu podle potřeb hospodářského života.

Kursy podle ustanovení odst. 1, písm. b) mají za úkol umožnit další, po případě jiné odborné vzdělání pracujícím osobám bez přerušení zaměstnání zejména na těch školách, na nichž není možné soukromé studium (§ 43).

Tyto kursy budou se zřizovati po dohodě s ÚRO (viz zákon č. 144/1946 Sb.).

V poradních sborech zavádí osnova nové zařízení, které je pro úspěšné působení odborných škol zvláště potřebné. Poradní sbory mají pomáhati udržovat co nejužší styk s praxí, aby se mohlo odborné školství stále přizpůsobovati měnícím se požadavkům hospodářského a sociálního života. Místním poradním sborům dává kromě toho obdobný úkol, který dosud plnila kuratoria.

Mládež, která po ukončení povinné školní docházky do škol I. a II. stupně nenavštěvovala jinou školu, byla dosud povinna, pokud byla v učebním poměru, docházeti podle § 99, písm. b), odst. 3 a § 100, odst. 3 živnostenského řádu, resp. podle § 139, odst. 3 a § 140, odst. 3 živnostenského zákona pro území Slovenska do učňovských škol. Zemědělská mládež docházela podle § 7 zákona č. 75/1920 Sb. do lidových škol zemědělských. Tato povinnost se nyní rozšiřuje také na mládež, která vstoupí do zaměstnání v podnicích, pro které neplatí živnostenský řád, nebo která zůstává bez jakéhokoliv zaměstnání doma u rodičů, jakož i na pomocnice v domácnosti. Pro tuto mládež se zřídí při povinných odborných školách zvláštní oddělení. Vyučování na povinných odborných školách je buď každodenní nejméně po dobu tří měsíců v každém školním roce nebo nejméně jednou v týdnu po dobu 10 měsíců v každém školním roce.

Výchovný cíl těchto škol je dán ustanovením § 2.

Sídla škol a jejich školní obvody se stanoví tak, aby se veškeré mládeži dostalo odborného vyučování. Úlevy v docházce do těchto škol mohou býti jen zcela výjimečné; předpisy o nich vydá vláda nařízením.

Aby mohly vyšší odborné školy umožniti žákům přístup k studiu na vysokých školách (zpravidla téhož nebo blízkého oboru, pro který se připravovali na vyšší odborné škole, nebo k studiu na pedagogické fakultě), musí žákům poskytovati i vyšší obecné vzdělání. To je úkol velmi obsáhlý a může proto v budoucnosti nastati nutnost prodloužit studium na pět let.

Výchovný cíl je dán ustanovením § 2.

Učební předměty na gymnasiu se vytvářejí ze stanovených výchovných a vzdělávacích oborů a nauk a jsou vědecky podloženy. Soustava volitelných předmětů povede k takové vnitřní organisaci školy, která žákům umožní rozvíjet individuální schopnosti. Tato organisace provede se tak, aby ji bylo možno uskutečnit na každé škole.

Kursy mají umožniti osobám, které jsou již v zaměstnání, aby doplnily své školní vzdělání bez přerušení zaměstnání.

Dosud to byly jednak školy pomocné, o nichž jedná zákon č. 86/1929 Sb., jednak školy ústavní pro děti zmrzačelé, slepé, hluchoněmé a pod., jejichž zřizování a vydržování je v různých zemích různě upraveno. Osnova zákona se nezabývá úpravou ústavů, které bývají s těmito školami spojeny. Vyznačeného úkolu dosahují tyto školy zvláštními zařízeními a speciálními methodami. V organisačních řádech bude pamatováno též na to, aby se žáci po úspěšné reedukaci vrátili do normálních škol.

Název "škola" je nutno chrániti, aby veřejnost nebyla uváděna v omyl. Trestní sankce viz v § 80.

Toto ustanovení má jednak zajistiti, aby byly zřizovány školy s větším počtem tříd, jednak zabrániti, aby nevznikaly školy příliš veliké.

Tímto ustanovením potvrzuje se vlastně jen dnešní stav na veřejných školách. Osobní náklad na zestátnění škol jest podrobně uveden ad IV.

Podle tohoto ustanovení budou uhrazovati věcný náklad na mateřské školy a na školy I. a II. stupně do nové zákonné úpravy svazky územní samosprávy (školní obce, újezdy), pokud jej nehradí stát. Na školách III. stupně bude uhrazovati věcný náklad stát, pokud je k tomu zavázán, jinak dosavadní vydržovatel.

Stát přejímá náklad na učební pomůcky, pokud jej dosud neuhrazoval, poněvadž je třeba, aby po této stránce byly školy jednotně vybaveny.

Na Slovensku hradí věcný náklad stát již podle dosavadních předpisů.

Toto ustanovení vytyčuje hlavní zásady, podle nichž mají býti školní budovy upraveny. Požadavky bezpečnostní vyžadují, aby při stavbách škol (sklepy) bylo pamatováno i na kryty. Předpokládá se, že se byty pro učitele budou zřizovati zejména tam, kde ani za normálních bytových poměrů nebylo možno opatřiti náležitý byt pro učitele.

Velká důležitost školních statků, polesí a jiných praktických objektů pro řádné vyučování na zemědělských a lesnických školách, zvláště se zřetelem na plánovitou reorganisaci našeho zemědělství, vyžaduje, aby tyto objekty byly hospodárně spravovány podle zásad vyhovujících tomuto jejich vyučovacímu účelu.

Změny, které nastaly vnitřním osidlováním, patrně způsobí, že domovy a družiny mládeže bude nutno zřizovat i pro žáky povinných škol. Zdůrazniti sluší, že poslání těchto zařízení je především výchovné, vedle toho ovšem i sociální. Podle toho bude tedy třeba upraviti také správu těchto zařízení. Náklad hradí rodiče, po příp. veřejnoprávní a jiní činitelé. Pokud bude třeba, aby též stát přispěl na toto zařízení, budou podrobnosti určeny v dohodě s ministerstvem financí.

Poněvadž stát ponese náklad na učební pomůcky (§ 65, odst. 2), dává se tu možnost, aby jejich výroba, jakož i výroba školních potřeb a školního zařízení, mohla býti z důvodů hospodářských a didaktických standardisována. Soustředěním výroby má se dosáhnouti jejího zlevnění.

Vydávání učebnic (kromě náboženských) je nutno z důvodů didaktických i hospodářských (zlevnění učebnic) soustřediti ve státních nakladatelstvích.

Jde o to, aby pro výstavbu a působnost rodičovských sdružení, která byla dosud organisována jen jako volná sdružení, byl zjednán zákonný podklad. Viz také § 90.

Viz důvodovou zprávu ad II. a poznámku k § 5.

Působnost ministerstva zemědělství v oboru všech zemědělských škol přešla již v českých zemích na ministerstvo školství a osvěty; tímto ustanovením rozšiřuje se toto opatření i na Slovensko. V zájmu jednotného školství převádí se také dosavadní působnost ministerstva zdravotnictví ve věcech škol zdravotnických a sociálně zdravotních na ministerstvo školství a osvěty. Tím není dotčena budoucí zákonná úprava veškeré školské správy a dozoru na školy.

Věcně příslušným ústředním úřadům zajišťuje se přitom spolurozhodování v zásadních věcech.

Tímto ustanovením se dává podklad k decentralisaci školské správy, která bude upravena zvláštním zákonem, v němž se také upraví dozor na školy.

Osnova mluví na několika místech (§ 9, odst. 3, § 19, odst. 4, § 20, § 76, odst. 1, § 77, odst. 1) o okresních a zemských školních úřadech, po příp. všeobecně o školské správě, při čemž má na mysli orgány lidové správy, kterým budoucí zákon svěří v mezích jejich místní příslušnosti vyřizování školských věcí. Jde tedy v osnově jen o obecné pojmy, které nelze blíže určiti, poněvadž věc musí být napřed zásadně řešena v ústavní listině.

Výchova a vzdělání nesmí být předmětem soukromokapitalistického podnikání. Péče o vzdělání a výchovu námezdně pracujících, která přísluší podle zákona č. 144/46 Sb. jednotné odborové organisaci, zůstává přitom zachována.

Tímto ustanovením se postátňují všechny školy s právem veřejnosti s výjimkou některých škol hudebních (viz odst. 2). Nepostátňují se soukromé školy bez práva veřejnosti, které mohou dále existovati jen jako kursy (na př. kursy jazykové, pro vyučování těsnopisu, psaní na stroji, pro různá řemeslná a živnostenská povolání, jako jsou kursy střihačské, aranžérské a pod.), ovšem jen se svolením ministerstva školství a osvěty a za podmínek jím stanovených.

Toto ustanovení má za účel určiti, že veřejnoprávní činitelé, uvedení v § 65, jsou povinni hraditi nadále věcný náklad, a zajišťuje školské správě užívání dosavadního majetku školy, která se postátňuje.

Ustanovení druhé části věty umožňuje, aby se odškodnění poskytla tam, kde by na dosavadním vydržovateli, který nebyl právně zavázán školu vydržovati, po případě na vlastníku věci, nebylo lze spravedlivě požadovati, aby snášeli omezení svých práv bez náhrady.

Neúplná střední škola nebo její oddělení se zřídí při některé národní škole pro žáky z několika sousedních škol, které zatím není možno přiděliti do obvodu některé střední školy. Žákům se dává možnost, aby z neúplných středních škol nebo oddělení mohli přestoupiti na střední školu, resp. aby si toto vzdělání mohli i později doplniti (viz § 14).

Pro první tři třídy dosavadních měšťanských a nižších středních škol budou od počátku školního roku 1948/49 stanoveny obvody, při čemž bude provedena jejich jednotná a účelná reorganisace. Čtvrté třídy dosavadních měšťanských škol zůstanou ve školním roce 1948/49 u škol II. stupně a čtvrté třídy nižších středních škol u gymnasií podle tohoto zákona.

Přeměna uvedených škol naváže na uskutečněnou školu II. stupně a provede se postupně počátkem toho školního roku, který u každého druhu těchto škol podle potřeby a vhodnosti určí ústřední školní úřad.

Viz poznámku k § 76.

Správa školských věcí vyžaduje pro svou zvláštní povahu rozsáhlejší decentralisace, zejména pokud jde o Slovensko. I z důvodů praktických je účelné ponechati ve věcech školských slovenským orgánům značnou míru původní pravomoci, což nijak nemůže porušiti jednotnou úpravu školství jakožto věci celostátní.

S náklady na nové síly po rozšíření docházky do národních a středních škol se nepočítá z těchto důvodů:

1. jednotlivá ustanovení zákona bude možno prováděti jen postupně podle finančních prostředků státu,

2. devítiletá školní docházka na povinných školách je již z valné části fakticky zavedena,

3. snížení počtu žáků na třídu nebude možno po delší dobu provésti pro nedostatek učitelských sil a školních místností.

Také na rozšíření povinného dalšího vzdělání mládeže na povinných odborných školách se počítá pouze s částečnými náklady, neboť ustanovení zákona bude možno prováděti jen postupně.

Vykázaný náklad 175,996.000 Kčs zatíží rozpočet na rok 1948 kapitoly 10. "Ministerstvo školství a osvěty" pouze jednou třetinou, t. j. 58,665.000 Kčs, ježto zákon má nabýti účinnosti až od 1. září 1948. Úhrada této částky bude nalezena v rámci kap. 10. "Ministerstvo školství a osvěty", bude-li prováděn § 18 a § 87 zákona. Kromě toho nebude možno pro nedostatek učitelských sil a školních místností zřizovati nové třídy, i kdyby byly po zákonu nutné. Poznamenává se, že na zestátnění některých druhů škol bylo již v rozpočtu pamatováno.

Postupné provádění zákona v příštích pěti letech vyžádalo by si asi tohoto zvýšeného nákladu:

1. Plánuje se postupné zřízení 1600 nových mateřských škol, což by si vyžádalo nákladu ročních 8,8 mil., celkem tedy 44 mil.

2. Aby všechny děti mohly navštěvovati školu druhého stupně, bylo by třeba postupně zříditi asi 200 nových škol, což by si vyžádalo nákladu roč. 10,5 mil., celkem tedy 52,5 mil.

3. Postupné rozšíření nevýběrových škol odborných vyžádalo by si nákladu roč. 10 mil., celkem tedy 50 mil.

4. Postupné postátnění hudebních škol vyžádalo by si, přihlíží-li se ke kalkulaci uvedené v odd. E. shora uvedeného ročního nákladu 2,7 mil., celkem za čtyři roky 10,8 mil.

5. Prodloužení povinné školní docházky a snížení nejvyššího počtu dětí ve třídě vyžádalo by si nákladu roč. 7 mil., celkem 35 mil.

6. Vybavení škol učebními pomůckami a knihovnami vyžádalo by si nákladu 2,4 mil. roč., celkem tedy 12 mil.

7. Náklad na normální platové postupy by činil celkem cca 2,5 mil.

K tomu se poznamenává, že náklad uvedený v bodě 1. a 2. nevyplývá z osnovy zákona, poněvadž nové školy by bylo nutno zřizovati, i kdyby byl nynější právní stav ponechán, a že se netýká investičních nákladů, které budou vyjádřeny v pětiletém plánu.