Výdaje na státní dluh jsou obsaženy jednak ve skupině I "Vlastní -státní správa" v kapitole "Všeobecná pokladní správa", pokud zatěžují státní správu, jednak ve skupině II "Správa státních podniků" v rozpočtech státních podniků, pokud tyto podniky na státní dluh přispívají.

Státní rozpočet na rok 1948, druhý rok dvouletého hospodářského plánu, má stejně jako státní rozpočet na rok 1947 vtištěnu pečeť budovatelských snah. Jeví se to zejména při realisaci dvouletého hospodářského plánu.

Rovněž přihlíží k otázce, jaký podíl má vedle státu ostatní veřejná správa na zatížení národního důchodu.

I když státní rozpočet na rok 1948 nevyjadřuje dosud plně hospodaření jak národních podniků, tak národních výborů, přece jen poskytuje již zlepšený pohled do jejich hospodářství.

Státní rozpočet na rok 1948 má v podstatě stejnou strukturu jako státní rozpočet na rok 1947. Je tedy jednotný rozpočet pro celé státní území.

Obsahuje skupiny:

Rozpočet vlastní státní správy (skupina I.) je rozpočtem hlavním, ježto obsahuje (kap. 25 Všeobecná pokladní správa) výsledek skupiny II. a III. (saldo státních podniků a potřebu na službu státního dluhu).

Rozpočet vlastní státní správy se dělí podle rozčlenění státní správy na kapitoly, jichž je celkem 29, tyto se pak dělí zásadně na tituly, paragrafy a položky.

Podstatná změna proti roku 1947 nastává tím, že v roce 1948 se již nevyskytuje kapitola UNRRA, ježto rozdělení prostředků bylo již během roku 1947 provedeno cele a pro případnou další potřebu možno použíti ustanovení § 10 finančního zákona.

Ježto rozlišení výdajů na vlastní správní výdaje (t. j. sloužící provozu administrativy, tedy výdaje osobní a ty věcné výdaje, za něž jsou opatřovány, udržovány a opravovány předměty nutné pro chod úřadů, jimiž se nezvyšuje majetková podstata státu), na ostatní správní výdaje (t. j. takové, které plynou z plnění určité funkce státu k blahu občanů - sociální péče, zdravotní péče a pod.) a na investiční výdaje skýtá dostatečný podklad nejen pro přehlednost, ale i pro činění určitých závěrů a z toho plynoucí další opatření k dosažení hospodárnosti, nebylo na něm nic měněno. Ostatně by to ani nebylo účelné, uvážíme-li, že rok 1947 a 1948 jsou s hlediska dvouletého hospodářského plánu celek, takže i státní rozpočty v těchto letech mají spočívati na stejné basi, aby mohly býti vzájemně srovnávány.

Vlastní správní výdaje se dále člení na osobní (ty opět na platy a mzdy zaměstnanců a na ostatní osobní výdaje) a na věcné.

Investiční výdaje se dělí na vlastní investice (obsahují výdaje na investice pravé a na obnovu a to investice stavební i nestavební), příspěvky na investice (obsahují příspěvky na úhradu investičních nákladů samosprávných svazků, t. j. zemí, okresů a obcí jakož i příspěvky státním podnikům na obnovu majetkových součástek dotčených válkou a zápůjčku státní správy podniku ČSD na provedení obnovy programové) a ostatní (zde jsou zařazeny hlavně výdaje na mimořádné udržování po př. doplňování majetkových součástek, které souvisejí s válečnými událostmi).

Aby bylo patrno z rozpočtu, co z nákladů připadá na provádění dvouletého hospodářského plánu v oboru státní správy v roce 1948, je náklad na dvouletý hospodářský plán vykázán odděleně a to tam, kde přichází v úvahu, tedy u ostatních správních výdajů a u výdajů na vlastní investice.

U všech výdajů je vyjádřeno, zda jde o výdaje ústřední, výdaje zemí českých, či o výdaje slovenské.

Ve skupině II. Správa státních podniků jsou proti roku 1947 tyto změny:

1. Ve státním rozpočtu na rok 1947 bylo zařazeno celkem 27 státních podniků, v rozpočtu na rok 1948 jest jich jen 26, ježto Školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě je zařazen mezi "Státní statky zemědělských škol" (§ 10). Je tudíž v roce 1948 ústředních státních podniků 6, státních podniků v zemích českých 11 a na Slovensku 9.

2. Podnik "Státní lesy a statky", který byl od doby okupace do roku 1947 rozpočtově členěn na skupinu státních lesů a na skupinu státních statků, jest ve státním rozpočtu na rok 1948 vykázán bez členění na tyto skupiny, tedy stejně jako ve státních rozpočtech z doby před okupací.

3. Ztráty povahy provozovací spojené s nápravou škod způsobených válkou jsou v rozpočtech všech státních podniků na rok 1948 zařazeny přímo do provozovacích rozpočtů, což jest odůvodněno tím, aby nebyl zkreslován výsledek jejich provozního hospodaření zejména u srovnání s podniky nestátními.

Tak jako u vlastní státní správy jsou i u státních podniků investiční náklady dvouletého hospodářského plánu vyznačeny odděleně.

Správa státního dluhu (skupina III.) se proti roku minulému nemění.

Z okolnosti, že koncepce finančního zákona se úzce přimyká k struktuře státního rozpočtu, plyne, že finanční zákon na rok 1948 se proti roku 1947 v podstatě nemění.

Dělí se na 4 části, z nichž první je věnována vlastní státní správě, část druhá státním podnikům, část třetí obsahuje ustanovení zmocňovací a část čtvrtá ustanovení závěrečná. V části prvé jest rozlišeno, zda jde o ustanovení platná pro vlastní správní výdaje a ostatní správní výdaje nebo pro výdaje investiční, či zda se jedná o ustanovení pro obojí druh výdajů společná. Je samozřejmé, že nebylo opomenuto přihlédnouti též k dvouletému hospodářskému plánu.

Ustanovení § 1, stanovící číselnou výši státního rozpočtu, nebylo pojato do žádné z uvedených částí finančního zákona, nýbrž bylo ponecháno samostatně, což též zdůrazňuje jeho základní význam pro celý státní rozpočet. K vyčíslenému rozdělení výdajů na správní a investiční třeba poznamenati, že i částka 804,932.000 Kčs, určená státním rozpočtem v oddílu II. Ostatní správní výdaje na dvouletý hospodářský plán, obsahuje též podpory na investiční úkoly jiným subjektům, než samosprávným svazkům. Tato částka není ovšem započtena v investičních, výdajích v oddílu III. a proto není též obsažena ve vyčíslené částce 13.522,109.000 Kčs investičních výdajů v § 1 osnovy.

K některým dalším ustanovením se podotýká:

§ 3 se týká Slovenska a je odůvodněn ustanovením § 1 zákona č. 12/1942 Sl. z., podle něhož stanovení výše státního příspěvku se vyhrazuje státnímu rozpočtu.

Taktéž § 4 je určen Slovensku a je odůvodněn zákonem č. 172/1941 Sl. z., jehož § 13 obsahuje zmocnění pro ministra financí na uhrazení nedostatku Pomocného fondu peněžních ústavů ze státních příspěvků a zajištění potřebné částky ve státním rozpočtu, když jeho prostředky v tom kterém roce nestačí na splnění jeho závazků, zvláště na úrokování a umořování dluhopisů jím vydaných, jakož i bloku fondových dluhopisů (§ 33, odst, 2 cit. zák.). Další zmocnění pro ministra financí obsahují ustanovení §§ 1 a 4 zákona č. 173/1941 Sl. z., ve znění zákona č. 204/1942 Sl. z. o úhradě likvidačního schodku některých likvidujících ústavů v rámci koncentrace bankovnictví, anebo příspěvku na úrokovou a úmorovou službu dluhopisů vydaných Pomocným fondem peněžních ústavů pro uvedený účel. Zmíněný závazek státu byl určen do výše 2,500.000 Kčs ročně, za podmínek v cit. zákoně blíže uvedených.

Ustanovení § 5 je stejně jako roku loňského odůvodněno tím, že státní rozpočet končí schodkem a ministerstvo financí musí míti možnost investiční výdaje usměrňovati podle stavu státní pokladny. Toto omezení se ovšem nevztahuje na výdaje dvouletého hospodářského plánu (viz § 11).

§ 6 obsahuje jednak obvyklou zásadu apropriační, jednak zdůrazňuje nutnost hospodárnosti při hospodaření rozpočtovými prostředky.

Ustanovení navrženého § 7 bylo obsaženo dosud v § 3, odst. 2 vládního nařízení č. 68/1947 Sb. (prováděcí nařízení k finančnímu zákonu na rok 1947).

Tímto ustanovením se sleduje, aby do doby, než bude vymezena kompetence ministerstva techniky, bylo zabezpečeno jednotné a hospodárné provádění všech stavebních akcí a vykonáván technický a technicko-hospodářský dozor podle programů vypracovaných za součinnosti ministerstva techniky (srovnej resoluci rozpočtového výboru při projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 1947 o rozptýlení finančních prostředků, jichž správa by měla náležeti ministerstvu techniky).