Státní rozpočet má a musí býti v každé době číselným obrazem všech hospodářských i politických dějů, jež se v určitém období odehrávají. Proto i státní rozpočet republiky Československé na rok 1947 musí zobrazovati úspěšně pokračující konsolidační proces hospodářského i politického života, jakož i novou strukturu našeho hospodářství. Že podstatnou část konsolidace poměrů hospodářských představuje dvouletý hospodářský plán, netřeba zvláště zdůrazňovati.

Hospodářské děje jsou ovšem výslednicí myšlenkových proudů, jež sledují určitou ideu. Náš stát se může s hrdostí pochlubiti, že v národě Čechů a Slováků zvítězila myšlenka postaviti peněžnictví a průmysl do služeb národa. Uhelnými kameny pro realisaci idey znárodnění těchto podniků byly dekrety presidenta republiky z roku 1945, uveřejněné ve Sbírce zákonů a nařízení pod čísly 100 (o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků), 101 (o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského), 102 (o znárodnění akciových bank) a 103 (o znárodnění soukromých pojišťoven). - Je jistě na místě, aby se znárodnění všech těchto podniků projevilo také ve státním rozpočtu na rok 1947, nemohlo-li se tak státi při rozpočtu minulém.

První pohled na státní rozpočet, kde proti straně výdajů stojí strana příjmů, nám vnuká otázku, jakou částkou participuje na témže zdroji, t. j. na národním důchodu, vedle státu ještě ostatní veřejná správa. Častokráte byla tato otázka nadhozena, ale nebylo možno ji dosud přesně zodpověděti, ježto v dřívějších státních rozpočtech nebylo pro to dat. Ve státním rozpočtu na rok 1947 bude po prvé položen základ k tomu, aby byla shromažďována potřebná data.

Jistě naši širokou veřejnost zajímá otázka, co vlastně státní správa stojí. Pro přesné zodpovědění třeba rozlišovati výdaje, jež jsou předpokladem provozu (t. j. výdaje osobní a ty výdaje věcné, za něž jsou opatřovány předměty nutné pro chod úřadu, jimiž se však nezvyšuje majetková podstata státu, na př. udržování budov a kancelářských místností, kancelářské potřeby, udržování a opravy kancelářských zařízení, psacích a počítacích strojů a pod.) a výdaje, jež sice přímo s provozem nesouvisejí, ale jež jsou výsledkem plnění určité funkce státu k blahu občanů (sociální péče, zdravotní péče a pod.), a konečně výdaje investiční. - I pro tuto otázku má státní rozpočet na rok 1947 připravenu odpověď a to ve své struktuře.

Promítnutím všeho, co shora řečeno, do státního rozpočtu na rok 1947 vyplývá tato jeho struktura:

Státní rozpočet je jednotný a to nejen v tom smyslu, že je jeden státní rozpočet pro celé území státu, nýbrž i po té stránce, že není dělen na rozpočet řádný a mimořádný; dříve dodržovaný rozdíl mezi výdaji a příjmy rozpočtu řádného i mimořádného je nyní dostatečně vyjádřen dalším členěním rozpočtu.

Státní rozpočet obsahuje tyto skupiny:

Rozpočet vlastní státní správy (Skupina I) je rozpočtem hlavním, ježto obsahuje (v kap. 25. Všeobecná pokladní správa) výsledek skupiny II. a III. (saldo státních podniků a potřebu na službu státního dluhu).

Rozpočet vlastní státní správy se dělí podle rozčlenění státní správy na kapitoly, jichž je celkem 28, tyto se pak dělí zásadně na tituly, paragrafy a položky.

Na straně výdajové se rozlišují vlastní správní výdaje (vše co souvisí s provozem úřadu), ostatní správní výdaje (to, co souvisí s plněním určité funkce státu, ale nesouvisí přímo s provozem) a investiční výdaje.

Vlastní správní výdaje se dále člení na osobní (ty opět na platy a mzdy zaměstnanců a na ostatní osobní výdaje) a na věcné.

Investiční výdaje se dělí na vlastní investice (obsahují výdaje na investice pravé a na obnovu a to investice stavební i nestavební), příspěvky na investice (obsahují příspěvky na úhradu investičních nákladů samosprávných svazků, t. j, zemí, okresů a obcí) a ostatní (zde jsou zařazeny hlavně výdaje na mimořádné udržování po př. doplňování majetkových součástek, které souvisejí s válečnými událostmi).

Aby bylo patrno z rozpočtu, co z výdajů připadá na provádění dvouletého hospodářského plánu v oboru státní správy v roce 1947, je u ostatních správních výdajů a u výdajů na vlastní investice vykázán náklad na dvouletý hospodářský plán odděleně.

U všech výdajů je pamatováno na to, aby bylo patrno, zda jde o výdaje ústřední, výdaje zemí českých či o výdaje Slovenska.

Správa státních podniků (Skupina II.) obsahuje 6 ústředních státních podniků, 12 státních podniků v zemích českých a 9 státních podniků na Slovensku.

V celkových přehledech státních podniků byly rozšířeny proti roku 1946:

1. část B. Zjištění konečného výsledku o další tři sloupce (potřeba a úhrada) pro vykázání ztrát provozovacích spojených s nápravou škod způsobených válkou;

2. část C. Investiční rozpočet v oddílech I. Pravé investice, II. Obnova a ve sloupci "Investice celkem" o další dva sloupce pro náklady dvouletého plánu a mimo dvouletý plán.

Rozpočty státních podniků, označované v roce 1946 a dřívějších jako sumáře, se dělí v oddílech I. Provozovací náklady a IV. Jiné náklady na pododdělení, která jsou shodná s vlastní státní správou (Platy a mzdy zaměstnanců, ostatní osobní náklady, věcné náklady), což v dřívějších letech nebylo, neboť ostatní osobní náklady i věcné náklady byly vykazovány společně jako ostatní náklady. V části C. Investiční rozpočet těchto rozpočtů jsou pak vyznačeny investiční náklady dvouletého plánu odděleně.

Podrobnosti rozpočtů státních podniků jsou upraveny tak, že jsou skutečným podrobným rozčleněním jednotlivých částek, zařazených do rozpočtů státních podniků.

U správy státního dluhu (Skupina III.) nedošlo proti roku 1946 po stránce formální k žádné podstatné změně.

Nové struktuře státního rozpočtu bylo nutno přizpůsobiti též finanční zákon, který se proto dělí na 4 části. První obsahuje ustanovení pro vlastní státní správu (při čemž se zařazují do zvláštních oddílů ustanovení pro vlastní správní a ostatní správní výdaje, investiční výdaje a ustanovení všeobecná), druhá část obsahuje ustanovení pro státní podniky, třetí ustanovení zmocňovací a čtvrtá ustanovení závěrečná. Přiměřený zřetel byl vzat též na dvouletý hospodářský plán.

Ustanovení § 1, obsahující základ státního rozpočtu, t. j. stanovení číselné výše státního rozpočtu, nebylo pojato do žádné části, nýbrž bylo ponecháno samostatně. Jeho stylisace byla upravena též se zřetelem k tomu, aby bylo jasno, že předmětem sněmovního vota bude pouze státní rozpočet a nikoliv též rozpočty samosprávných svazků a národních podniků. Ostatně rozpočet vlastní státní správy je rozpočtem hlavním, ježto obsahuje též jak výsledek rozpočtů státních podniků a rozpočtu státního dluhu, tak i příděly svazkům územní samosprávy, jakož i odvod do státní pokladny z vyrovnávacího účtu národních podniků; v roce 1947 nebude ovšem odvod přicházeti v úvahu (se zřetelem k hospodářským poměrům národních podniků).

Ustanovení §§ 2 a 3 se shoduje s obdobnými ustanoveními z let minulých a jsou motivována ohledy na stav státní pokladny v té které době.

Ustanovení § 4 se týká Slovenska a je ho třeba, ježto citovaný § 1 zák. č. 12/1942 Sl. z. vyhradil stanovení výše státního příspěvku státnímu rozpočtu.

§ 5 týká se Slovenska. Zákon č. 172/1941 Sl. z. v § 13 obsahuje zmocnění pro ministra financí na uhrazení nedostatku Pomocného fondu peněžních, ústavů ze státních příspěvků a zajištění potřebné sumy ve státním rozpočtu, když jeho prostředky v tom kterém roku nestačí na splnění jeho závazků, zvláště na úrokování a umořování dluhopisů jím vydaných, jako i bloku fondových dluhopisů uvedeného v § 33, odst. 2 cit. zák.

Další zmocnění pro ministra financí obsahují ustanovení §§ 1 a 4 zákona č. 173/1941 Sl. z., ve znění zákona č. 204/1942 Sl. z. o úhradě likvidačního schodku některých likvidujících peněžních ústavů v rámci koncentrace bankovnictví, anebo příspěvku na úrokovou a úmorovou službu dluhopisů vydaných Pomocným fondem peněžních ústavů pro uvedený účel. Zmíněný závazek státu byl určen do výše 2,500.000 Kčs ročně, za podmínek v cit. zákoně blíže uvedených.

K ustanovení § 6 třeba dodati, že omezení použití rozpočtových částek na investiční výdaje je odůvodněno tím, že státní rozpočet na rok 1947 končí schodkem a je proto třeba, aby ministr financí měl možnost výdaje usměrňovati podle stavu státní pokladny. Toto ustanovení se ovšem netýká úvěrů určených na provádění dvouletého hospodářského plánu (viz § 16).

§ 7 obsahuje v prvé větě obvyklou apropriační klausuli. Další ustanovení tohoto paragrafu mají jednak zaručiti zásadu hospodárnosti, jednak zabrániti samovolnému překročení výše nákladu.

Ustanovení § 8 upravují t. zv. virementní řízení. Přesunům úvěrů ve státním rozpočtu na rok 1947 není možno se vyhnouti, ježto číselná náplň rozpočtu byla povětšině preliminována na základě odhadů, takže se může státi, že rozpočtové částky nebudou někde zcela odpovídati skutečné potřebě; je proto nutno pamatovati na to, aby částek nevyužitých se mohlo upotřebiti jinde, kde se toho objeví potřeba. Jde ovšem o přesuny uvnitř jednotlivých kapitol. Vyloučeny jsou však virementy z úvěrů investičních na správní. Jako v letech minulých, tak i v r. 1947 vyjímají se z účinnosti některých ustanovení finančního zákona, platných pro vlastní státní správu, státní podniky (§ 18 finančního zákona) spravované podle zásad vlastní státní správu, státní podniky (§ 18 finančního zákona) spravované podle zásad obchodního hospodaření, jimž nutno popřáti větší volnosti při hospodářských disposicích. Leč ve státní správě jsou ještě jiná zařízení, která, i když nejsou formálně prohlášena za podniky, provozují činnost příbuznou, která není vyhraněně správní, takže nutno jim poskytnouti potřebnou disposiční volnost. Takovým zařízením je dnes na př. státní zdravotní ústav. Této potřebě vyhovuje v r. 1947 poprvé osnova finančního zákona v § 8, odst. 5 a § 9, odst. 2. Jelikož při dnešním rychlém vývoji veřejného hospodářského života nelze taxativně vypočítati všechna taková zařízení, na něž by bylo lze tyto zásady vztahovati v r. 1947, a ježto vymezení pojmu takových zařízení vytýčením charakteristických znaků by na druhé straně skýtalo nebezpečí příliš širokého výkladu, svěřuje osnova ministru financí oprávnění, aby na návrh příslušného resortu takové případy v dohodě s předsedou nejvyššího účetního kontrolního úřadu výslovně určoval.

Ustanovení § 9 má umožniti, aby bylo lze překročiti úvěry stanovené státním rozpočtem v těch případech, kdy by úhrada zvýšení byla vyvážena příspěvky, s nimiž státní rozpočet nepočítal.

Ustanovení § 10 plyne z práva parlamentu schvalovati státní rozpočet.

Aby bylo zabráněno zatěžovati státní rozpočty pro příští léta bez ohledu na možnosti úhrady z běžných příjmů, je nutno učiniti opatření navrženým ustanovením § 11.

Obdobně jako v roce 1946 i pro rok 1947 je třeba pamatovati navrženým ustanovením § 12 na zajištění platů pro zaměstnance převáděné z jednoho resortu do druhého resortu. Použití úspor docílených na osobních výdajích pro zaměstnance uvolněné pro národní mobilisaci pracovních sil je vyhrazeno souhlasu vlády.

Navržené ustanovení § 13 je nutným, ježto zákon č. 127/1934 Sb., jímž byla prodloužena účinnost zák. č. 240/1926 Sb., o úpravě rozpočtu vojenské správy, platí až do konce roku 1947. Úhrada výdajů spojených s prováděním výzbrojního a výstrojního programu vojenské správy bude řešena až po předložení a schválení tohoto programu.

Ustanovení § 14 je důsledkem čl. XX finančního zákona na rok 1946 a spočívá na dohodách mezi vládou RČS a Správou spojených národů pro okamžitou pomoc a první obnovu (UNRRA).

Do konce roku 1947 nepoužité rozpočtové prostředky podle ustanovení § 15 propadají, pokud ovšem nestanoví zákon výjimek. Takovou výjimkou je úvěr určený na výdaje hrazené z výtěžku dodávek UNRRA a na výdaje určené k provedení dvouletého hospodářského plánu (viz § 16).

Ustanovení § 16 souhrnně vylučuje platnost některých ustanovení finančního zákona na dvouletý hospodářský plán a zakazuje použití úvěrů určených na provedení tohoto plánu k účelům jiným; to vyplývá z povahy věci a z ohledu na zvláštní zákonnou úpravu dvouletky.

U státních podniků Čs. státní dráhy a Čs. pošta je tradičním, že hradí též výdaje na svoje nejvyšší správní úřady. Ježto však podle vl. nař. č. 206/1924 Sb. hradí podniky jen svoje vlastní výdaje, je nutno výjimku pro jmenované dva podniky opříti o zákonné ustanovení. To se děje navrženým § 17.

§ 18 v prvém odstavci vylučuje účinnost některých ustanovení finančního zákona na státní podniky, což plyne z odlišné povahy státních podniků ve srovnání s vlastní státní správou.

Investiční výdaje státních podniků jsou odkázány z převážné části na zápůjčku vlastní státní správy (investice pravé) nebo na příspěvky vlastní státní správy (obnova majetkových součástek dotčených válkou). Ježto podle prvního odstavce § 18 neplatí pro státní podniky ani ustanovení § 8, odst. 1, ani § 10, je třeba usměrniti investiční činnost státních podniků tak, že ke změně investičního plánu je třeba předchozího souhlasu ministra financí. Navrženým ustanovením druhého odstavce § 18 je dána možnost jednak správě podniku provésti změnu investičního plánu podle skutečností v hospodářském roce nastavších, jednak ministru financí vysloviti s tím souhlas (s přihlédnutím ke stavu státní pokladny). O schválené změně je vyrozuměti nejvyšší účetní kontrolní úřad proto, aby ke změně mohl přihlédnouti při projednávání účetní závěrky podniku.

Článek V finančního zákona na rok 1946 zmocnil vládu, aby nařízením upravila dluhovou službu vnitřního státního dluhu, a podmínil touto úpravou obnovu dluhové služby. Pro případ, že by zmocnění nebylo v roce 1946 použito, prodlužuje se jeho platnost navrženým ustanovením prvního odstavce § 19 i na rok příští; dojde-li však k úpravě již v roce 1946, prodlužuje se její účinnost na rok 1947.

Druhý odstavec § 19 zmocňuje ministra financí, aby prostředků, povolených ve III. skupině státního rozpočtu na rok 1946, bylo pro původní účely použito i v roce 1947. Obdobné ustanovení obsahoval sice již 2. odstavec čl. XXV finančního zákona na rok 1946, avšak nedojde-li během roku 1946 k úpravě míněné citovaným článkem, mohla by být jeho platnost v roce 1947 sporná. Aby se tudíž čelilo případným pochybnostem, činí se potřebné opatření i finančním zákonem na rok 1947.

K navrženému znění § 20 třeba uvésti:

Podle vyhlášky nejvyššího cenového úřadu ze dne 26. listopadu 1945, Úř. l. č. 139/1945, b. č. 428, doplňku to současných cenových opatření, byly podniky povinny odvésti částky vyplývající z rozdílu cen u zásob potravin, poživatin, pochutin, nápojů a krmiv k 30. listopadu 1945, resp. 9. prosinci 1945, příslušným trhovým svazům. Usnesením vlády z 19. února 1946 (32. schůze) byla zřízena v rámci všeobecné pokladní správy zvláštní položka (průběžná) s označením "Odčerpané cenové rozdíly u surovin a výrobků původu rostlinného i živočišného obhospodařovaných ministerstvem výživy", a to pro účely ministerstva výživy. Na tento zvláštní účet ministerstva financí jsou pak odčerpávané cenové rozdíly odváděny trhovými svazy. Těchto odčerpaných cenových rozdílů v mezích jejich výnosu je a bude použito na různé obnovovací, zvelebovací, podpůrné a jiné akce v oboru působnosti ministerstva výživy. Prostředky těmito disponuje ministerstvo výživy v dohodě s ministerstvem financí.

Příslušnými cenovými vyhláškami nejvyššího úřadu cenového byla ve smyslu usnesení vlády ze dne 19. února 1946 (32. schůze) zřízena v rámci všeobecné pokladní správy zvláštní položka (průběžná) "Srážky cen zemědělských výrobků stanovené příslušnými předpisy pro zemědělské závody od 20 ha do 50 ha a nad 50 ha". Na tento zvláštní účet jsou odčerpávány cenové rozdíly odváděné trhovými svazy, které je odčerpávají z výkupních cen některých zemědělských výrobků (cukrovka, brambory, chmel, mléko a máslo a jatečný dobytek), pokud jsou vykupovány od zemědělců obhospodařujících ornou půdu ve výměře přes 20 ha. Odčerpaných cenových rozdílů v mezích jejich výnosů je a bude použito na různé obnovovací, zvelebovací, podpůrné a jiné akce v působnosti ministerstva zemědělství. Těmito disponuje ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí.

Účel, pro který jsou určeny shora uvedené rozpočtové prostředky, nadále trvá. V mezích došlých příjmů z výnosu cenových rozdílů a srážek byly již převzaty závazky a vydány přísliby. Ježto obdařené subjekty ve všech případech a v celém rozsahu nevyhověly podmínkám pro výplatu příspěvků, budou tyto vypláceny ještě postupně v r. 1947. Poněvadž jde o plnění závazků pravoplatně převzatých v r. 1946, jest třeba, aby prostředky k tomu účelu určené mohly býti běžně propláceny ještě v r. 1947, což se má umožniti zmocněním ministra financí v § 20.

Ustanovení § 21 je obdobné jako v roce předchozím a je opět odůvodňováno tím, aby parlament nebyl zatěžován legislativními věcmi menšího významu státně hospodářského.

Mezi závazky, které vznikly v době nesvobody činností orgánů t. zv. protektorátu a t. zv. Slovenské republiky, tvoří zvláštní skupinu t. zv. správní závazky zejména z dodávek a prací (na př. stavby, udržovací práce, dodávky různého zařízení v oboru civilní státní správy a pod.). Brzká úprava této skupiny závazků, byť i zatímní, jest z důvodů hospodářských a sociálních velmi naléhavá. Navržené ustanovení § 22 zmocňuje proto ministra financí, aby v těchto případech poskytoval zálohy, ovšem s výhradou konečného vyúčtování. Zálohy se vyplácejí podle směrnic vydaných ministerstvem financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. Podmínky pro výplatu záloh jsou upraveny tak, aby výplaty se omezily jen na případy nejnaléhavější a aby byly pro státní pokladnu finančně únosné. Výplata se děje z prostředků preliminovaných v rozpočtech jednotlivých resortů.

Písm. a) § 23 obsahuje obvyklé úvěrové zmocnění k úhradě pokladních schodků. Schodek rozpočtový má býti uhrazen úvěrovými operacemi podle písm. b). Písm. c) obsahuje pak obvyklé zmocnění pro případ prolongací, konversí nebo splacení dluhu; toto zmocnění vztahuje se i na dluhy zahraniční. Odstavec 2 umožňuje ministru financí, aby si opatřoval peněžité prostředky také vydáváním pokladničních poukázek poštovních spořitelen; soudí se totiž, že by tímto u nás dosud neznámým instrumentem, který se v některých zemích těší značné oblibě, bylo možno podchytiti spořivost širokých vrstev lépe než normálními emisemi. K písm. d) se podotýká, že podle dohody o Mezinárodním měnovém fondu (č. 68/1946 Sb.) činí členská kvota Československé republiky 125 mil. am. dolarů, t. j. 6.250,000.000 Kčs. Tato částka je splatná najednou v den, kdy Československá republika nabude oprávnění kupovati měny členských států od Fondu. Členská kvota nemusí býti (až na poměrně nepatrnou část splatnou ve zlatě a v dolarech) placena efektivně, nýbrž stačí předložiti bezúročné, na viděnou splatné státní dluhopisy, které budou uloženy u depositního místa, jímž jest Národní banka Československá a budou splatny na požádání (čl. III., část 5 cit. dohody).

Podle dohody o Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj (č. 69/1946 Sb.) upsala Československá republika akcie Mezinárodní banky ve jmenovité hodnotě 125 mil. amer. dolarů. Úpis je splatný ve lhůtách, které stanoví správa Banky; podle čl. II., část 8, písm. b), odst. 2 citované dohody, nemůže Banka během jednoho roku požadovati více než 20% celkového úpisu, t. j. nejvýše 1.250,000.000 Kčs. Obdobně jako u Mezinárodního měnového fondu nemusí ani úpis Mezinárodní banky (až na poměrně nepatrnou část splatnou ve zlatě a v dolarech) býti placen efektivně, nýbrž stačí předložiti bezúročné, na viděnou splatné státní dluhopisy, které budou uloženy u Národní banky Československé jako depositního místa a budou splatny na požádání (čl. V, část 12 citované dohody).

Zmocnění k přejímání státních záruk podle § 24 se odůvodňuje mimořádnými poválečnými hospodářskými poměry. Funkce těchto záruk spočívá v tom, že podniky a zařízení potřebují úvěru ke splnění nevyhnutelných důležitých veřejných úkolů. Instituce státních záruk je důležitým elementem při financování dvouletého plánu. Nevyhnutelnost ke splnění důležitých veřejných úkolů jest dána tehdy, když odepřením státní záruky hrozila by národnímu hospodářství škoda nepoměrně větší než je odhadované risiko z převzaté státní záruky.

§ 25 týká se Slovenska.

V r. 1944 byla provedena sanace Živnostenského úvěrního družstevnictví v hotovosti. V rámci této sanace byla současně nařízena likvidace některých živnostenských a občanských úvěrních družstev. Likvidace těchto ústavů se válečnými událostmi odsunula a přechodem fronty vznikly těmto ústavům další ztráty. Poměry těchto ústavů vyžadují, aby majetkový stav byl znovu uspořádán, protože jen takto možno dosáhnouti urychleného skončení likvidace těchto úvěrních družstev. Dále třeba uspořádat majetkový stav Úvěrního družstva ve Vyšňovom, které likviduje už asi od r. 1935, aby likvidace družstva mohla se konečně ukončiti.

Uspořádání poměrů uvedených družstevních ústavů je nutno vykonati taktéž v hotovosti. Potřebná suma činí cca 2,000.000 Kčs, kterou třeba zajistit ve státním rozpočtu na rok 1947.

Ustanovení § 26 je odůvodňováno ohledy na státní pokladnu a možností včasné kontroly a je stejné jako v roce 1946.

Dodatek

Vláda se usnesla dne 19. listopadu 1946, že státní výdaje na rok 1947, stanovené v § 1 schválené osnovy částkou 76.304,993.000 Kčs, se snižují úsporami o celkovou částku 3.000,000.000 Kčs, takže budou činiti celkem 73.304,993.000 Kčs, kterážto změna se vyjádří v osnově vsunutím nového § 27.

Z uvedeného snížení 3.000,000.000 Kčs připadá na

Ježto toto usnesení se stalo v době, kdy důvodová zpráva byla již v tisku, nebylo možno ji doplniti jinak než tímto způsobem.

V těchto částkách jsou již obsaženy - jak shora řečeno - jak výsledky správy státních podniků (saldo) a správy státního dluhu (potřeba na službu státního dluhu), tak i příděly svazkům územní samosprávy. Představuje tudíž rozpočet skupiny I. Vlastní státní správa rozpočet hlavní, kdežto rozpočty skupin II a III jsou rozpočty vedlejšími (pomocnými).

Pokud jde o očekávaný schodkový výsledek státního hospodářství v roce 1947, nutno zdůrazniti, že návrh státního rozpočtu na tento rok obsahuje též potřeby, jež v roce 1946 byly obsaženy v mimořádném rozpočtu, zejména potřeby, jež v roce 1947 vyplynou z provádění dvouletého hospodářského plánu (pokud budou zatěžovati státní správu). Je pochopitelné, že nápravu škod způsobených okupací a válečnými událostmi nelze provésti z běžných státních příjmů, nýbrž že je třeba, zatížiti těmito výdaji i budoucí generace, zejména, když i ony budou účastny na zdárných výsledcích obnovy celého hospodářského života.

Při této příležitosti je vhodno poznamenati, že původní požadavky resortů činily téměř dvojnásobek shora uvedené částky výdajů, t. j. bezmála 140 miliard Kčs.

Pokud jde o zvýšení návrhu státního rozpočtu na rok 1947 proti roku 1946 nelze přehlédnouti, že má na to vliv též náklad na provádění dvouletého hospodářského plánu v oboru vlastní státní správy a státních podniků. Ve vlastní státní správě činí tento náklad celkem 4.779,240.000 Kčs (z toho připadá na výdaje ústřední 33,000.000 Kčs, na výdaje zemích českých 2.842,835.000 Kčs a na výdaje Slovenska 1.903,405.000 Kčs), ve státních podnicích činí zmíněný náklad celkem 8.267,981.000 Kčs (z toho připadá na ústřední státní podniky 7.637,698.000 Kčs, na státní podniky v zemích českých 285,405.000 Kčs a na Slovensku 344,878.000 Kčs).

Porovnáme-li prostředky, jimiž disponovaly jednotlivé ústřední úřady v roce 1946 s prostředky, jimiž disponují v roce 1947 (t. j, jednak prostředky ve vlastní kapitole, jednak též prostředky, určené pro ně v kap. 28 UNRRA), vyplývají tato zvýšení:

K některým kapitolám se podotýká toto:

Zvýšení v kap. 6. Ministerstvo vnitra je odůvodněno stoupnutím nákladu na dosavadní, po případě zařazením úvěru na nové úkoly a to zejména:

Z této částky připadá 826,000.000 Kčs na osobní platy, které bylo nutno zvýšiti jednak vzhledem ke skutečnému početnímu stavu učitelstva u všech druhů škol, jednak vzhledem k platovým přídavkům učitelstva a k úpravě přídavků ke kongrue duchovenstva. Zbytek resultuje zejména ze zvýšení dotace na provoz Národního divadla v Praze a slovenských divadel.

Zvýšení rozpočtu kapitoly 21. Ministerstvo sociální péče na rok 1947 proti roku 1946 vzniklo plánovaným rozšířením činnosti státní správy v sociální politice, připravovanou reemigrací našich zahraničních krajanů z ciziny a zařazením úvěrů na krytí výdajů vyvolaných uzákoněním norem sociální povahy v letech 1945 a 1946.

Do skupiny plánovaných opatření patří zveřejnění péče o mládež a uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění. Citelné zvýšení výdajů je vyvoláno zejména zákony ze dne 13. prosince 1945 č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění a ze dne 14. července 1946 č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce. Připravované reemigrace dotýkají se našich zahraničních krajanů na Volyňsku v SSSR, v Rumunsku, v Jugoslavii a v Rakousku.

S ohledem na změněnou strukturu státního rozpočtu na rok 1947 proti roku 1946 není možné přesně srovnávati rozpočtové částky, pokud jde o jednotlivé druhy výdajů. Je možné pouze srovnávání výdajů osobních, aniž by bylo možno je dále děliti, a výdajů ostatních, při čemž jest nutno v roce 1946 sečítati výdaje preliminované v rozpočtu řádném i v rozpočtu mimořádném (výdaje v hlavě II. mimořádného rozpočtu, jež se týkají státních podniků, jsou započítávány celou částkou 9.410,717,200 Kčs do výdajů vlastní státní správy, aby bylo možné porovnání úhrnu výdajů) a v roce 1947 všechny výdaje správní i investiční (bez dalšího dělení).

Takto uspořádané srovnání vykazuje:

Osobní výdaje jsou tudíž v roce 1947 celkem vyšší o 2.568,418.600 Kčs.

Podíl jednotlivých odvětví státní správy na osobních výdajích podává tento přehled:

Celkové zvýšení osobních výdajů je odůvodněno zvýšeným nákladem na odpočivné a zaopatřovací platy, dále tím, že některé resorty měly do rozpočtu 1946 zařazeny menší výdaje než si skutečně vyžádá renominační akce, povyšování zaměstnanců za léta 1945 a 1946, jakož i odčinění křivd, a konečně zvýšením prelimináře na výkonnostní odměny, a na výpomoci (s ohledem na potřebu podporovat prázdninovou péči o děti zaměstnanců sociálně slabých). Dá se ovšem očekávati, že po uvolnění postradatelných zaměstnanců pro národní mobilisaci pracovních sil celkový náklad na osobní výdaje ve státní správě se sníží, čímž se docílí ve státním rozpočtu úspory.

Dodatek. U kap. 18 ministerstvo techniky a kap. 19 ministerstvo dopravy vyplývá v úhrnu celkové zvýšení výdajů na rok 1947 okrouhle o 2.228,000.000 Kčs, z čehož připadá zejména na službu ústřední okrouhle 133,000.000 Kčs, na letectví okrouhle 21,000.000 Kčs, na silnice a mosty okrouhle 931,000.000 Kčs, na vodohospodářské stavby okrouhle 649,000.000 Kčs, na správu budov okrouhle 218,000.000 Kčs, na stavby budov a koupě nemovitostí pro potřeby civilní státní správy okrouhle 356,000,000, Kčs. Proti právě uvedeným zvýšeným úvěrům jeví se snížení úvěru na krajinné plánování okrouhle o 98,000.000 Kčs.

U kapitoly 28 UNRRA je pro účely ministerstva techniky pamatováno částkou cca o 228 mil. Kčs vyšší proti roku 1946.