Pan posl. Novák poukázal na disparitu mezi cenami zemědělských a průmyslových výrobků. Poukazoval na to, že v některých státech na Západě byly ceny zemědělských produktů podstatně zvýšeny oproti nám, ale zapomíná na to, že v těchto státech - dával zde za příklad Francii - nebyly zvýšeny jenom ceny zemědělských produktů, nýbrž byly zvýšeny i ceny ostatních věcí, které musí zemědělec pro svou domácnost i pro své hospodářství nakupovat, a že za těmito opatřeními jako stín plíží se budoucí inflace. Takovéto opatření - bezmyšlenkovité zvyšování cen zemědělských produktů, především obilí - by našemu zemědělství nepomohlo, naopak by mu hluboce uškodilo, a my u nás nemůžeme touto cestou jít.

Panu posl. Novákovi se stýská po starých zlatých časech. Všechno, co bylo za první Československé republiky, vidí růžovými brýlemi a myslí si, že tímto prohlášením a tímto tvrzením někoho oklame. Tehdejší hospodářský systém byl zastaralý a přežitý. Československý nedokrevný bratr monopolistického kapitálu světového nemohl v tehdejší době u nás přivodit nic jiného nežli hospodářské poruchy, hospodářskou krisi, která měla za následek nezaměstnanost statisíců našich pracujících lidí a snížení kupní schopnosti širokých vrstev našeho pracujícího lidu a tím nedostatek, chaos a zmatek v naší výrobě zemědělské.

Myslím, že v dnešní době není potřeba vzpomínat na tehdejší časy, na režim, který si chválili především milionáři, pleticháři, podvodníci, kořistníci a zloději právě proto, že tyto své majetky, kterých nabyli nepoctivým způsobem, měli chráněny. Náš lid musel prožít následkem tehdejší špatné hospodářské politiky celou křížovou cestu, nakonec byl mučen a křižován, a můžeme být rádi, že tento náš československý lid, který byl v minulosti tak těžce zkoušen, dočkal se nakonec svého zmrtvýchvstání. A potíže, které v dnešní době následkem katastrofálního sucha letošního roku musíme prodělávat a odstraňovat, nedávají nám příčinu k nějakému bědování a naříkání. Buďme rádi, že máme zdravé ruce, že jsme všechno to zlé v minulosti přežili a neberme lidu chuť k práci malováním čerta na zeď.

Pan posl. Novák tvrdil o ministru Ďurišovi, že prý má dvojitou tvář. Ano, na tomto tvrzení je něco pravdy. Pan ministr zemědělství má dvojí tvář. Jedna je ta, která říká: pomozme nejslabším zemědělcům mezi námi, druhá je ta, která se obrací k milionářům a říká: dávejte, neboť jste nabyli svého majetku neprávem. Že nezíská ministr Ďuriš důvěru a lásku velkostatkářů a velkošmelinářů, je pochopitelné a ani ho to příliš nemrzí. Důležité pro pana ministra zemědělství je to, že získal důvěru převážné většiny našich zemědělců. A byli jsme svědky toho, že převážná část našich malých a středních rolníků má důvěru k našemu ministrovi zemědělství, když zemědělští delegáti, aby podpořili našeho ministra zemědělství v jeho nové zemědělské politice, se dostavili na půdu parlamentu a zde prosazovali velmi energicky a vehementně to, co všechno ministr zemědělství v naší zemědělské politice plánuje. Pro nás je nejdůležitější to, jaké stanovisko zaujímají k tomuto problému našeho pracujícího lidu zemědělci, dělníci a úředníci. Pracující lid v továrnách i na polích staví se rozhodně na stanovisko komunistické strany. Pracující lid bez rozdílu politické příslušnosti si přeje, aby se sáhlo na ty, kdož mají nejvíc, a nesahalo se na prostředky, kterými má býti umožněna lepší životní úroveň širokých vrstev našeho pracujícího lidu. V tomto bodě odkryla se v politickém střetnutí pravá tvář našich partnerů. To, co jsme viděli zde v parlamentě, bylo jen dovršením všeho toho, čeho jsme byli svědky i dříve při projednávání jednotlivých zemědělských zákonů, jako revise první pozemkové reformy a jiných a jiných věci.

Jsem přesvědčen, že převážná většina našeho pracujícího lidu si nakonec vynutí, aby milionáři, šmelináři a velkostatkáři ze svých velikých a mimořádných příjmů přispěli rozhodující částkou na příspěvek zemědělcům, poškozeným těžce suchem. Nemám nejmenších obav o výsledek našeho boje s milionáři a jejich advokáty. Lid stojí na stráži svých životních zájmů a běda tomu, kdo by se odvážil podkopat základy naší hospodářské výstavby. Nechť se někdo dnes odváží udeřit do tváře pracující lid, nechť se někdo odváží hazardovat s osudem širokých vrstev našeho pracujícího lidu. Náš pracující lid bedlivě pozoruje politické a hospodářské dění současné doby v našem státě a se svými nepřáteli bude jedenkrát sám účtovat, bude účtovat se všemi lháři a podvodníky.

Jak se bude u nás hospodařit a jaký bude v našem státě pořádek, o tom bude nakonec rozhodovat sám náš pracující lid, a jsem přesvědčen, že většina našeho pracujícího národa rozhodne pro pokrok a socialismus. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji dále slovo panu posl. Jos. Ševčíkovi.

Posl. Ševčík: Pane předsedo, paní a pánové!

Mám čest ujmouti se slova v rozpravě o prohlášení pánů ministrů Majera a Ďuriše za čs. stranu národně socialistickou.

Úvodem vyslovuji politování, že debatě o tomto prohlášení se strany pana ministra zemědělství není věnována taková pozornost, jaké by si jistě plně zasloužila. Pan ministr zemědělství - až na pět minut včerejšího dne - se rozpravy vůbec nezúčastnil. (Hlas: To jste špatně viděl!) Tím raději konstatujeme, že věnuje dostatečnou pozornost této debatě pan ministr Majer.

Považuji za svou povinnost, abych se tu několika slovy dotkl toho, čeho jsme byli svědky během rozpravy. Náš kol. Novák byl zde nesčetněkráte citován. Jsme hrdi na to a je nám to důkazem, že kol. Novák správně a dobře řešil a řeší otázky, které tak těžce zasahují naše zemědělce. (Potlesk.)

Pan kol. Sajal zde vyslovil obavu, že by zemědělci mohli tak, jak prý to činili během okupace, využíti této situace, kdy je nedostatek zemědělských produktů, a prodávati pšenici za tisíc až dva tisíce korun. Ubezpečuji ho, že pořádní a poctiví zemědělci, jmenovitě zemědělci u nás organisovaní, tak činiti nebudou, jako to nečinili ani během okupace, neboť nejlepším toho důkazem jsou přiznání k dávce z přírůstku na majetku. Zemědělci jsou to, kdož téměř v žádném případě neplatí dávku z přírůstku majetku, poněvadž si během války nepomohli. Pokud byly placeny tyto ceny - a ony byly placeny - pak byli to většinou překupníci, kteří s nemalým ziskem převáželi zemědělské produkty z venkova do měst. A tam bylo by si i v této době třeba dáti pozor, aby bídy zemědělců a současně ne přílišného dostatku městských obyvatel nevyužívaly živly, které nemají ani se zemědělci, ale také ani s poctivými obyvateli měst nic společného. Jim, prosím, nechť je věnována dostatečná pozornost.

Toto zjištění je také v rozporu s tím, co nám zde k našemu překvapení sdělil pan kol. Ledl, který řekl, že zemědělci nemají zájmu na cenách rostlinné produkce, poněvadž prý obilí nedodávají. Pane kolego Ledle, kdo tedy pěstuje obili, když to nejsou zemědělci? Když byla svedena tak tuhá v pravém slova smyslu bitva v našem tisku, kdo dříve přišel s návrhem na příplatky cen zemědělské produkce, najmě - a o těch nejvíce se mluví - u produkce rostlinné, když jste tvrdili, že chcete pomáhati zemědělcům, musí to být přece zemědělci, kteří obilí dodávají. Velmi pochybuji, že by to byli "kovozemědělci", kdož by dodávali značná kvanta obilí. (Potlesk.)

Chtěl bych pana kol. Ledla upozornit ještě na jednu věc. Naši zemědělci byli podle zjištění v r. 1938 ze 75 % zadluženi. Je tomu tak. Než stalo se tak za dvacet let trvání prvé republiky, v době, kdy všude byl tehdy katastrofální nadbytek obilí, s nímž si mnohé státy nevěděly rady, pročež dostali se i naši zemědělci do těžké finanční situace. Kdo pracuje najmě v zemědělském peněžním družstevnictví, dosvědčí mně, že v témže stavu budou nejdéle do jednoho roku naši zemědělci opětně. Ovšem tentokrát za dva roky a v době, kdy je naprostý nedostatek zemědělských výrobků. Je vidět, že i zde je něco, co by mělo podléhati kontrole těch, kdož jsou odpovědni za osud zemědělců a zemědělství, nechceme-li se dostati k tomu stavu, že by zemědělci byli zbaveni touto suchou cestou svého majetku a přinuceni k tomu, co jim nechce nikdo otevřeně říci.

Rozpravu konáme v době nanejvýš nepříznivé a neklidné, v době, kdy z těžké katastrofy, jež postihla naše zemědělství, a z pomoci tomuto zemědělství stala se politická licitace. Chtěl bych upozornit ty, kteří se domnívají, že zemědělci jsou natolik důvěřiví, že této licitaci uvěří, že budou velmi nepříjemně zklamáni. Náš zemědělec je nejen vysoce pracovitý a šetrný, ale také uvážlivý. Naši rolníci slyšeli již tolik slibů a lichocení, že velmi bedlivě srovnávají a více podle skutků než podle slov posuzují, ale také odsuzují.

Pan ministr zemědělství řekl v této slavné sněmovně, že zemědělci splnili osev na 98 %. Upozorňuji, že zemědělci ve své pracovitosti a snaze daleko překročili to, co mohlo býti od nich očekáváno, když splnili své povinnosti více než na 100 %, jestliže již jsme si zvykli stále mluvit v procentech. A nežádají ani, aby byli označeni za stachanovce. Stejně tak cizí je jim odměňování různými odznaky, diplomy a podobnými způsoby, což tolik připomíná vyznamenávání v letech nesvobody, které mělo sloužiti k vystupňování výkonu pracujících. Nikdo ze zemědělců se o tato vyznamenání ve zmíněné době neucházel. Dnešní vyznamenávání přijímají často s pocitem zahanbení. Nepracovali a nepracují nikdy pro pochvalu, ale proto, že práce je jim životní potřebou, smyslem života, a že cítí povinnost vůči národu, splniti nejčestnější a nejdůležitější úkol, zabezpečení výživy národa. Plnili tuto povinnost dříve, plní ji a budou plniti tím lépe, čímž méně budou těmi, o jejichž neupřímnosti měli příležitost mnohokráte se přesvědčiti, chváleni a plaketami odměňováni. Nevyrábějí procenta, ale chléb. Přáli by si, aby tak plnili tuto povinnost nejen všichni občané tohoto státu, ale hlavně aby byly reálně dělány plány a pak učiněno vše k jejich splnění. Těžce nesou, že půda v pohraničí, jmenovitě půda, jež byla přidělena pastvinářským družstvům, a ta, která má býti jako torsa obdělávána Národním pozemkovým fondem, nepřispívá k výživě tak, jak by to bylo v zájmu výživy národa nutné a potřebné. Zde jsou ona nesplněná procenta. Je vidět, že ne zemědělci, ale plán zůstal daleko za skutečností, již také proto, že nebyl brán zřetel na přírodu. Ptám se, kdo nese odpovědnost? Zemědělci to nejsou. Je již tomu v této době tak, že nikdo se nehlásí k zásluze, proč nebylo obděláno 40.000 ha zemědělské půdy, jak sami odpovědní příslušníci největší politické strany přiznávají. Hlas lidu - a ten bývá často spolehlivějším barometrem než i tak zv. úřední statistiky - tento hlas lidu tvrdí, že toto množství činí více, daleko více než 100.000 ha zemědělské půdy. Je prý určena k zatravnění, jindy k zalesnění, ale zatím slouží k výrobě bodláku a buřeně, jež zaplaveluje i okolní pozemky. Jen z těchto 100.000 ha mohlo býti sklizeno 10.000 vagonů obilí, které by bylo bývalo velmi vydatnou pomocí v dnešní těžké vyživovací situaci.

Při rozdělování půdy nebylo třeba se sháněti po těch, kdož mají chuť k rozdělování. Ba byli mnozí, kdož rozdávali, a hlavně půdu rozdávali, a ne v malém, ač ji nikdy nevlastnili. K odpovědnosti za nezdar je chuti již méně. Zde má pan ministr zemědělství vděčné pole působnosti.

Musím konstatovati, že nás projev pana ministra zcela neuspokojil. Pan ministr Majer přiznal i okolnosti velmi nepříjemné, začež mu platí náš dík, byť v mnohém a hlavně v odhadu očekávaných dodávek s ním nemůžeme plně souhlasiti. Neradi bychom viděli, aby vinníci byli na jaře hledáni mezi zemědělci, a proto již dnes na to upozorňuji. Čekali jsme však od pana ministra zemědělství, že nám na příklad řekne, kolik činí aktiva pastvinářských družstev. Jeho pravá ruka, pan sekční šéf Koťátko byl přece při prvních poradách o nich takovým optimistou. Zajímalo by nás také, kolik milionů shltly již tyto nenasytné kolosy a zda bude státní pokladna s to je trvale sanovati. Poměry a finanční výsledky celé řady těchto "také družstev", z nichž mnohá postrádají základního předpokladu každého družstva, t. j. družstevníků, měly by býti všem zodpovědným činitelům, hlavně ministerstvu zemědělství, výstrahou. Namátkou vzpomínám jen družstva v Hartmanicích u Sušice, kde pan sekční šéf Jonáš uvolnil nově dalších 15 milionů korun a za pouhé tři měsíce bylo z této částky odčerpáno již 3¹/₂ milionu korun. Stejně je tomu v družstvu Tachov a v jiných družstvech.

Rád bych, aby mně bylo rozuměno. Jako výkonný zemědělec jsem si vědom toho, že v době, kdy se naskytla mimořádně výhodná příležitost, že po odsunu našich odvěkých nepřátel Němců měli jsme dostatek půdy, byla - a zcela správně - zakládána pastvinářská družstva. Je však litovat, že nebyl slyšen hlas odborníků, kteří již v prvých poradách upozorňovali, že přidělovaná rozloha je hospodářsky těžko zvládnutelná a hlavně že okresy neunesou finanční zatížení, plynoucí po řadu let z provozu těchto podniků. Přičlenění k existujícím družstevním podnikům bylo by bývalo na prospěch. To bohužel nechtěli pochopiti ti z ministerstva zemědělství, kteří se domnívají, že jsou odborníky. Méně půdy pro pastvinářská družstva bylo by bývalo větší službou pro ně. Stačí jen malá ukázka, že výroba 1 q pšenice v pastvinářském družstvu na př. v Haseldorfu, které si dalo práci s tímto výpočtem, činí 1.920 Kčs a výroba 1 q brambor 500 Kčs. Je vidět, že i příplatky, které byly na rostlinnou výrobu v poslední době upraveny, zdaleka nebudou stačiti ke krytí schodků, jež v těchto podnicích vznikají. Zbývající půdy lze velmi výhodně použíti k osídlení volyňskými Čechy. Překvapuje, že tam, kde pastvinářská družstva dobrovolně tuto půdu, vhodnou pro osídlení volyňskými Čechy, nabídla, nebylo to ministerstvem zemědělství vzato na vědomí. Jako příklad uvádím pastvinářské družstvo v Klatovech, kde za předsednictví příslušníka strany pana ministra rozhodli se činovníci družstva nabídnouti po souhlase okresního národního výboru, jemuž předsedá rovněž příslušník největší strany v tomto státě, dvě nejlepší obce pro osídlení volyňskými Čechy. Žel, že jim nebylo vyhověno, stejně jako nebylo vyhověno pastvinářskému družstvu v Domažlicích a jiným. Nepovažuje snad ministerstvo zemědělství volyňské Čechy za vhodné uchazeče? Ukázali přece, že jsou dobrými zemědělci, váží si každé přidělené usedlosti, která jen trochu skýtá záruku slušného života; ale oč více: jsou a jistě zůstanou dobrými vlastenci, kteří si svoji mateřskou řeč dovedli zachovat i ve třetí generaci. Maji však jednu chybu, t. j. že povětšině nejsou dobrými straníky a proto musejí živořit na nejhorších pozemcích a dostávají výměru půdy, která zdaleka neskýtá záruku obživy. Tak je tomu, vážení pánové, v západních Čechách stejně jako na Moravě, ať, už u Znojma, viz Hradisko, a jako ve Slezsku. Těžko chápou, proč jim, povětšině hrdinům v sovětské armádě nebo pozůstalým po nich, půda přidělována není, zatím co v pohraničí v jejich blízkosti vlastní pěkné usedlosti lidé mnohokráte trestaní, jako na příklad kriminální ústřednou hledaný milovník nedobytných pokladen, pan Karel Znamenáček v Luhově. Tento výtečník byl až do 23. března tohoto roku předsedou místní rolnické komise. Že mohl býti jejím předsedou, je dokladem, že jistě nebyl příslušníkem naší strany.

Konfiskovaný zemědělský majetek měl býti přidělen podle dekretu č. 28 z roku 1945 pouze zemědělcům, majícím více než půl hektaru zemědělské půdy. Překvapuje proto, čteme-li v novinách, že přidělována je také, a ne v nejmenší výměře, takovým zemědělcům, kteří se sice nedovedou ohánět koštětem, ale zato štětcem - viz akademického malíře Kramperu. Reemigrace i z jiných států se k naší škodě neprovádí tak, jak by si bylo přáti. Z Jugoslavie se hlásí celá řada uchazečů, kteří jsou bývalými Čechy, zatím co se naše pohraničí hemží směsí všech národů, od Čechů přes Slováky, volyňské Čechy, Bulhary, Rumuny a Němce až k cikánům a Maďarům.

Aby nebylo sporů, zda půda je plně využita a osazena, navrhuji utvoření komise z členů osidlovacího výboru a příslušných úřadů, aby se na místě samém, to jest v pohraničí, zjistila skutečnost a učiněna byla příslušná opatření. Je těžko, těžko žít mnohým z těch Čechů, kdož byli pionýry české myšlenky v našem pohraničí, když v mnohých pohraničních obcích tvoří národnostní menšinu. Ježto jsme si vědomi toho, že osud pohraničí je osudem národa, upozorňuji, že dobří osídlenci musí býti všestranně podporováni, stejně tak, jako revisí těch, kdož z této reformy získali půdu, musí býti z jejich řad odstraněni všichni, kdož svým jednáním a neodborným vedením podniku jsou skvrnami na dobrém jménu našich osídlenců. Rozumím tím revisi podle schopností a charakteru a ne podle politické legitimace, jak se děje doposud. Odstranila by se tím stálá fluktuace, o čemž svědčí počet v poslední době vrácených dekretů. Je jich více než 5.000.

Výměra 13 hektarů v pohraničí, často ve vysokých polohách, nezajišťuje dostatečnou prosperitu, a proto neboť je zvýšena na 20 hektarů, jak jsme se dožadovali již v návrhu na novelisaci dekretů 12/45 a 28/45. Půdy, jíž je nyní dostatek a které bude po odsunutí nevhodných a nehodných nabyvatelů přebytek, bude tak účelně využito a hlavně budou upotřebeny i budovy. Odstraní se tím i známá torsa obhospodařovaná, lze-li to tak ovšem nazvati, Národním pozemkovým fondem. Těchto velkých národních správ, pozůstávajících obyčejně ze zámků s parkem, okleštěných pozemků a nepatrných částí lesa, nepřevzatých státními lesy a statky, v počtu 806, je nutno se zbaviti. Zrušením národních správ a převedením jejich režie do Národního pozemkového fondu, jak někteří odborníci navrhují, se jejich aktivity nedosáhne, jako se nezvýší jejich produkční schopnost.

Les je základem hospodářství v pohraničí. Jeho přídělem osídlencům zabezpečí se jejich existence. Příděl lesů osídlencům v pohraničí ministerstvo zemědělství potírá, při čemž argumentuje hlavně tím, že lesy nelze drobiti, má-li být v nich řádně hospodařeno. Řádné hospodářství je do jisté míry sice podmíněno scelením lesů, ale hlavně odborným dohledem a řádnou lesní politikou, která je přece v rukou ministerstva zemědělství. Je nám známo, že toto ministerstvo připravilo dvě osnovy, a to osnovu zákona o odborné službě lesní, která se právě týká správy drobného lesního majetku, a osnovu o řádném zabezpečení hospodaření na všem lesním majetku.

Tyto osnovy jsou tedy dostatečnou známkou, že obavy výše uvedené jsou liché a že tedy možno osídlencům lesy přidělit, když bude zákonem zaručena jejich odborná správa. Mimo to upozorňujeme, že drobný lesní majetek ve vnitrozemí zůstává. To znamená, že se vytváří nebezpečný dualismus, tkvící v tom, že jiná práva a možnosti mají občané ve vnitrozemí a jiná v pohraničí. Občané v pohraničí jsou v tomto případě méněprávní, což odporuje ustanovení ústavy o rovnosti občanů v právech i v povinnostech, stejně jako v demokracii.