Jak vypadá skutečnost? Příslušníci zahraničních vojsk, partyzáni a odbojní pracovníci základ naší armády netvoří. Reakční byrokracie se o to dovedla postarati nepovyšováním, malými platy, neoceňováním zásluh, zkušeností a práce, a tak jsme svědky, že mnoho skvělých lidí, kteří při budování armády mohli velmi prospěti, ji opustili a opouštějí. Na tom má velkou vinu osobní oddělení ministerstva národní obrany, které provádí přijímání do armády a povyšování proti duchu vládního programu.

Co k této otázce, tak důležité pro budování naší armády, říká vládní program? "Jmenování a povyšování důstojníků není podmíněno jen formálními pravidly, nýbrž bude podporován rychlejší postup, resp. jmenování nejschopnějších, především těch, kteří se osvědčili na frontě i v boji." Máme stovky případů, zejména ze řad mladších důstojníků, ze řad rotmistrů a délesloužících, kteří se osvědčili v bojích a na velitelských místech v zahraničních armádách, partyzánských oddílech a v domácím odboji, že jsou opomíjeni a nejsou povyšováni. To není náhoda, to je se strany reakce záměrné zbavování armády nejlepších lidí, lidí pokrokových, antifašistických, demokratických a věrných lidově demokratické republice, o kterou se svým hrdinstvím zasloužili. To ovšem pro starého reakcionáře generála Eisenbergra, kterého legionáři nemohou ani cítit, a pro podobný typ, jaký představuje plukovník Pabouček, kteří obsadili dvě důležitá místa v osobním oddělení MNO, není měřítkem. Ba naopak, neboť jejich cílem je, aby armáda vypadala tak, jako jejich reakcionářské smýšlení.

Jako doplněk k této neblahé činnosti osobního oddělení je třeba podotknouti, že ve velké míře nejsou povyšováni ti důstojníci, kteří jsou známi svým pokrokovým smýšlením, anebo jsou dokonce příslušníky naší strany, že ze seznamů navrhovaných k povyšování jsou vyškrtáváni osvětoví důstojníci, že hranice pro vojenskou službu 55 let se dodržuje u pokrokových důstojníků a že důstojník reakčního smýšlení je reaktivován, i když je mu třeba 68 roků, jak o tom svědčí případ z vojenského historického ústavu, kde byli v polední době pensionováni dva legionářští důstojníci 55 let staří, zatím co 66letý plukovník generálního štábu František Materna, pensionovaný ještě v minulé republice jako náčelník štábu - útvaru, kterému velel pověstný fašista Gajda - a 58letý podplukovník pěchoty Ludvík Strašík, který za okupace sloužil v inspektorátě vládního vojska při Emingerovi, chodil okázale s rakouskými řády a jehož dcera sloužila u Wehrmachtu, byli reaktivováni.

Taková je tedy praxe osobního oddělení MNO, jehož činnosti bude si třeba velmi často všímati a dožadovati se, aby na tak důležité místo byli dosazováni důstojníci pokrokoví, antifašističtí, kteří bezvýhradně stojí za vládním programem, za jeho splněním a kteří budou dbáti, aby velitelská místa v nové československé armádě zastávali jen důstojníci demokratického a skutečně antifašistického smýšlení, aby je zastávali ti lidé, kteří zůstali věrni přísaze, vedli boj za hranicemi i doma, umírali na bojištích, popravištích a koncentrácích, jak o tom jasně mluví košický vládní program. S tím úzce souvisí očista armády.

I když se značná část čestných důstojníků za pomoci obranného zpravodajství usilovně stará o to, aby byla "provedena opatření k nejrychlejší očistě armády od všech zrádcovských, kolaborantských, antidemokratických a protilidových živlů, aby nemohly proniknouti na velitelská místa", přece jenom ze zkušenosti vidíme, že se do naší nové armády přece jenom dostávají lidé, kteří do ní nepatří, jako pověstný kolaborant major Šoffr a zastánce Němky podplukovník Řezáč anebo pánové jako je generál Eisenbergr.

Proto se obracíme ke všem čestným důstojníkům, rotmistrům, poddůstojníkům, ke všem, kteří čestně obstáli za okupace, že také oni musí pomáhati k očistě nové československé armády, aby nám v budoucnosti nevyrostli noví Gajdové, Prchalové a Syroví. Československá armáda lidově-demokratické republiky se musí stát takovou, jakou si ji přeje mít český a slovenský národ, a to armádou lidovou, demokratickou, antifašistickou a pokrokovou. (Potlesk.)

Ke zvýšení bojové i morální kvality čs. armády musí pomáhat práce osvětových důstojníků. Ve vládním programu je o této práci řečeno toto: "Aby naše armáda byla vychovávána v duchu státním, demokratickém a antifašistickém, chce vláda jednou provždy skoncovat s t. zv. "nepolitičností" armády u vědomí, že se pod touto "nepolitičností" skrývá podceňování morálního faktoru v boji a že pod její rouškou bujejí reakční antidemokratické a kapitulantské tendence ... Aby byla mezi všemi příslušníky branné moci vypěstována a udržena i za nejtěžších bojových podmínek a zkoušek vysoká bojová morálka a vysoký antifašistický, demokratický duch, bude ve všech jednotkách, složkách a ústavech zřízena instituce "osvětových důstojníků", kteří budou zástupci příslušných velitelů v oboru výchovy a osvěty a u vyšších velitelství budou říditi oddělení výchovy a osvěty."

A skutečnost? Proti osvětovým důstojníkům, kteří se ve svých funkcích osvědčili, je veden ostrý boj. Nejsou povyšováni, nejsou existenčně zajištěni, činí se na ně osobní nátlak, jenom aby se zřekli této pro armádu velmi důležité práce, která ovšem při stoupajícím uvědomění československého vojáka je reakci velmi nepříjemná. Tento nepřátelský pochod proti osvětě se nepovede, neboť všechni pokrokoví důstojníci, zejména ti, kteří prošli ohněm bitev, vědí ze skutečnosti, jak osvětová a politická výchova v poli dovedla zocelit většinu vojáků a jak dokázala, že nám v bojích vyrůstali hrdinové. Tato výchova dokázala, že na frontě bylo ve značné míře splněno to, co ukládá vládní program jako úkol nově budované armádě těmito slovy: "Aby nová čs. armáda byla mohutným a ostrým nástrojem antifašistického boje, musí být založena na železné, ale demokratické vojenské kázni, na kázni vyššího stupně, kázně uvědomělé, vyplývající z jasného vědomí národních povinností a plného pochopení daných úkolů."

Proto trváme na tom, aby osvětová a morálně-politická výchova byla plně podporována, aby činnost osvětových důstojníků byla upravena tak, aby mohli v armádě zcela splnit své záslužné dílo.

S osvětovou a morálně-politickou výchovou souvisí i politická práva vojáků, to znamená, že každý příslušník čs. armády má aktivní i pasivní volební právo, má právo být organisován v politické straně v místě posádky, má právo odbírat a číst veškerý stranický tisk a literaturu. Ovšem také tento stav se mnohému veliteli nelíbí, a tak již máme pokusy některých velitelů, kteří se snaží politická práva vojáků aspoň zákazem kupování a čtení stranického tisku oklestit, a v Krumlově to šlo tak daleko, že se to týkalo jen tisku naší strany. Tito pánové zapomínají, že rok 1925, kdy čs. vojáci byli zbaveni politických práv, už dávno minul, že žijeme v r. 1946, v lidově-demokratické republice, kde národ český i slovenský nedopustí, aby jeho synové, povolaní k vojenské službě, byli zbaveni toho nejcennějšího statku člověka, jako jsou politická práva. A jestli tito páni se domnívají, že volby 26. května rozhodnou o tom, že poměry v nové republice se vrátí zpět, tedy se šeredně mýlí. (Potlesk.) A nepochopí-li toho smyslu, tedy na něj určitě doplatí.

A zde se chci zmínit o případě, který byl ventilován v tisku, kde pan ministr národní obrany armádní generál Svoboda a náčelník hlavního štábu divisní generál Boček byli nuceni učiniti prohlášení v novinách, že jejich jména bylo v agitaci pro volby zneužito. A já zde chci říci jedno: je to jedna strana, která se snaží stůj co stůj používati velkých jmen, aby získala nové a nové hlasy. A proto také museli pan ministr národní obrany a pan náčelník hlavního štábu velmi jasně říci, že nejsou příslušníky žádné politické strany. Ovšem nyní se tohoto jejich prohlášení opětně zneužívá v druhém slova smyslu. Chytila se ho reakce, která se snaží dokazovati, že prý, když pan ministr národní obrany i náčelník hlavního štábu nejsou členy politických stran, znamená to, že si nepřejí, aby československá armáda byla armádou politickou a aby příslušníci československé armády měli politická práva. To je omyl. A také v tomto smyslu to nebylo myšleno. Bylo to myšleno tak, že oba, jak pan ministr národní obrany, tak i náčelník hlavního štábu se prostě ohradili veřejnou cestou, aby jejich jmen bylo zneužíváno při stranické agitaci.

Dále se chci zmínit o vojenských platech důstojníků a vojenských osob z povolání. Mluvili jsme už o tom v rozpočtovém výboru, kde jsme ukazovali na to, že platy důstojníků i osob z povolání jsou nedostatečné. Zejména dnes, kdy zase dílem reakce, která sedí na ministerstvu financí, byla těmto důstojníkům i těmto vojenským gážistům naložena důchodová daň, která ještě značně snižuje jejich nedostatečné platy. Je to zase záměr, jakým způsobem popudit široké velitelské masy proti nové Československé republice a novému jejímu zřízení. Už se to také projevuje, na základě těchto nařízení se mezi velitelským sborem mluví: Politická práva jsme sice dostali, ale musíme současně platit vysoké daně; lépe - prý - by bylo, abychom ty daně neplatili a politických práv neměli. - To je samozřejmě záměrná práce české reakce, která sedí na tak odpovědných místech, jako je ministerstvo financí.

Při tom zde chci podrobiti kritice i to, že v československé armádě není stále ještě vyřešena otázka dvojí kategorie důstojníků.

Máme kategorii aktivních a máme kategorii záložních důstojníků, kteří při stejné hodnosti i při stejně vykonávané funkci mají rozdílné platy. Jsme proti tomu, aby československý velitelský sbor se dělil na několik skupin. Jsme pro naprostou jednotu důstojnického sboru. (Potlesk.)

Při tom zde prohlašuji, že my komunisté jsme pro podstatné zvýšení platů důstojníků i vojenských osob z povolání. Jsme pro to, aby při jejich povolání se jim umožnila nejen dobrá existence, ale aby zároveň dostali i možnost se dále vyvíjeti k vyšším velitelským funkcím.

Uvedu zde jeden takový případ. Mám zjištěno, že civilní inženýr má základní plat 5.500 Kčs. Inženýr, který slouží na vojně v hodnosti štábního kapitána, má 4.500 Kčs, tedy o 1.000 Kčs méně. A při tom chceme, abychom zachovali pro československou armádu kvalifikované odborníky, kterých je třeba. Proto se stavím za požadavek, že je třeba povyšovat specialisty, starati se o ně, aby prostě i po této stránce mohly býti požadavky československé armády při jejím budování uspokojeny.

Další otázka, o které se chci zmínit, je péče o zdraví v armádě. Není dostatečná. Jako v občanském životě, tak i v armádě není dostatek lékařů. Tu je nutno vojenské správě vytknouti, že nebylo učiněno vše, aby pro armádu byli lékaři zachováni. Pro vojenskou byrokracii, která si zasedla na rozhodující místa ve vojenské správě a zejména v osobním oddělení ministerstva národní obrany, ustanovení košického vládního programu, které zní: "specielně kvalifikovaným příslušníkům branné moci, lékařům, lékárníkům, inženýrům atd., budou přiznány odpovídající důstojnické hodnosti", ovšem neplatí.

Proto jest v nové, lidově demokratické armádě možné, že lékařka, která po celý jeden a půl roku vykonávala v československé armádě lékařskou praksi, slouží dosud jako prostý vojín.

A jak vypadají poměry u vojensko-léčebného fondu, na který je strhováno s platů vojenských osob z povolání? Také tuto činnost nutno podrobiti ostré kritice. Také zde řádí byrokracie, která nemá absolutně pochopení pro nový lidové demokratický pořádek. Onemocnělý příslušník vojenského léčebného fondu dostává poukázku k lékaři v hodnotě 12 Kčs. Na léčení, které nemocného stálo 18.000 Kčs, dostala se úhrada - podle předpotopních předpisů "U" 4 6-400 Kčs. V druhém případě na 1.000 Kčs dostane 168 Kčs.

Je nutno přiznat, že v každém takovém případě lze podat kolkem 5 Kčs kolkovanou žádost o zvýšení částky na úhradu, ovšem třeba k tomu dodat, že tuto žádost slavná byrokracie za 4 měsíce zamítavě vyřídí. Aby tato kritika byla dovršena, nutno ještě ukázati jak je postaráno o ty vojenské osoby z povolání, které během vojenské služby onemocněly tuberkulosou. Každý soudný člověk by očekával, že zde bude učiněno vše, aby vojenská osoba z povolání - velmi cenná pro armádu - byla pro ni zachráněna. Avšak to je omyl, neboť každý takto onemocnělý důstojník nebo rotmistr dostane dovolenou s čekatelným, a to znamená polovinu z tak již nízkého platu.

Pokud se týče pozůstalých po těch, kteří jako vojenské osoby z povolání ve službě zemřeli, je třeba uvésti, že dostávají pohřebné ve výši tříměsíčního základního služného, jež činí 2400 Kčs, a to je jim propočítána pense ze základního platu podle odsloužených let. Tento základní plat činí ve většině případu 800 Kčs měsíčně.

Také politika po stránce ochrany zdraví a léčebné péče se musí od základů změnit. Zdatnost a bojová schopnost armády může býti zachována jen a jen zvýšenou péčí o všechny příslušníky armády. V naší nové lidově demokratické republice je a musí býti nejcennějším statkem člověk. Jemu musí býti věnována největší péče. Proto i v armádě musí zmizet všechny reakční předpisy, které z člověka v uniformě dělají pouhý kus, pouhou jednotku, a musí býti nahrazeny takovými, které budou do všech důsledků vyjadřovati duch košického programu.

Zdatnost armády závisí také na úplném materiálním zajištění jejích příslušníků. Především zde jde o stravování, odívání, prádlo a peněžní náležitosti vojáků. I po této stránce nezmizel z naší nové armády starý duch, který se vyjadřuje tím, že se opět mají na účet armády obohacovat různí dodavatelé, kteří jsou dokonce z řad nepřátel naší nové republiky. Jeden takový případ mohu uvésti. Týká se velkouzenáře Beneše, který dodává podřadné zboží do Štefánikových kasáren na Smíchově a počítá je za zboží I. kvality. A vedoucí intendatury 151. pluku, major Pospíšil, nenašel ani tolik slušnosti, aby mi na můj zákrok odpověděl. Bude třeba zjistiti, jaký zájem má tento důstojník na velkouzenáři Benešovi.

Proto je třeba apelovat na všechny poctivé důstojníky československé armády, aby podobný stav netrval a aby co nejostřeji stihali takové dodavatele, kteří podřadným zbožím se pokoušejí krmit naši armádu a tak shrabovat veliké zisky do svých bezedných kapes. K tomu je třeba, aby v naší lidově demokratické armádě byly zřízeny smíšené komise vojáků, poddůstojníků, rotmistrů a důstojníků z řad odborníků, kteří by poctivou kontrolou zamezili podobným nešvarům. A to velmi prospěje naší armádě. Přitom zdůrazňuji, že dodávky pro armádu nesmějí býti v naší nové republice výsadou velkouzenářů a velkořezníků, a že vojenská správa má za povinnost, aby tyto dodávky zadávala živnostníkům, družstvům a podnikům pod národní správou, kteréžto proto, že jsou vedeny drobnými lidmi, dávají nám záruku, že armádě, složené ze synů takových lidí jakými jsou sami, budou dodávat to nejlepší.

Ke kapitole ministerstva vnitra chci se ještě dotknout vnitřní obrany republiky. Zde chci znovu zdůraznit to, co jsem k této kapitole již řekl v rozpočtovém výboru, že škrtnutím 200 milionů pro SNB bude znamenati provádění velkých úspor v tomto sboru. Při tom je třeba zdůraznit, že Sbor národní bezpečnosti v naší nové republice má zvýšené úkoly. Je to zvýšena služba uvnitř země a je to zvýšená služba na hranicích a hlídání Němců v táborech. Slyšel jsem názory, že prý po skončení odsunu Němců bude možno podstatně zmenšiti Sbor národní bezpečnosti. Kdo to říká, sám tomu patrně nevěří. Naopak, vždyť po odsunu Němců bude nutné, abychom své hranice ještě lépe a ještě více chránili a hlídali než před odsunem, protože bude nebezpečí návratu Němců na naše území.

Při tom bych se chtěl zmínit o tom, koho má postihnouti tento postup a úspory, které mají býti provedeny. Mluví o tom již agitace, která se provádí ve Sboru národní bezpečnosti. Přicházejí k nám nejmladší příslušníci tohoto sboru a ptají se, co s nimi bude. Agitace je vedena v takovém smyslu, že prý budou propuštěni ti nejmladší, a to znamená také ti nejlepší příslušníci Sboru národní bezpečnosti. Mají být propouštěni partyzáni, zahraniční vojáci, odbojoví pracovníci, političtí vězni, tedy všichni, kdo se o naši republiku zasloužili. Tento záměrný útok se ovšem české reakci nepodaří, ani když vede záměrnou propagandu ve Sboru národní bezpečnosti v tom smyslu, že se snaží postaviti proti sobě mladé a staré příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Zde my velmi jasně říkáme, že neznáme a že národ nebude znát mezi příslušníky SNB staré a mladé. Budeme dělat rozdíl jen podle toho, jaký ten který příslušník Sboru národní bezpečnosti má poměr k naší republice a k jejímu novému lidově demokratickému pořádku. (Potlesk.)

My v otázce Sboru národní bezpečnosti stavíme velmi jasně jednotu celého sboru. Sbor národní bezpečnosti je sborem republiky, sborem českého a slovenského národa. Sbor národní bezpečnosti má velký úkol chránit ve vnitřním pořádku všechny výsledky, kterých jsme dosáhli národní revolucí 5. až 9. května a všechny výsledky, kterých jsme dosáhli podstatným splněním košického vládního programu.

Zde bych chtěl trochu uvésti na pravou míru kolegu předřečníka, který mluvil o tom, že Sbor národní bezpečnosti je prý sborem jedné politické strany. Upozorňuji ho na tento fakt: Naše strana ve Sboru národní bezpečnosti nemá závodních organisací, jako strana jeho. My nechodíme na schůze svolávané z příslušníků SNB, abychom tam nezřízeně štvali proti straně, jejíž ministr je ministrem vnitra. Známe výroky o rudých banditech, s kterými se prý vypořádají 26. května o volbách. Tomu se říká, vážená sněmovno, "slušný" volební boj. My komunisté jsme pro naprostou jednotu, pro její zachování stůj co stůj a pro slušný volební boj, ale ať si mnozí nemyslí, že oni tento slušný boj budou v závětří porušovat. Sbor národní bezpečnosti je sborem národa a celé republiky. Národ a republika vidí, jakou těžkou a odpovědnou práci tento sbor vykonal, a musejí mu být vděčny za to, že zachránil pro republiku veliké majetky, které mohly být rozkradeny a z republiky vyvezeny. Sbor národní bezpečnosti se o to velmi zasloužil. Největší dík patří také státní bezpečnosti, která se postarala, aby se dostali za mříže všichni ti, kteří s Prchalou vedou záměrný útok na republiku a kteří chtějí rozvracet náš lidově demokratický pořádek. Národ tuto práci SNB oceňuje a ocení. Národ také nedopustí, aby se někdo odvažoval na jeho jednotu sahat a rozleptávat ji. Zájmem československého národa je, aby jak armáda, tak i Sbor národní bezpečnosti - armáda jako orgán vnější obrany a Sbor národní bezpečnosti jako orgán vnitřní obrany republiky - byly co nejlépe vybudovány a také co nejlépe zajištěny. Budeme se starat, aby se oba tyto orgány staly milovanými orgány národa českého i slovenského, orgány, kterým bude celý národ, všechen lid pomáhati. Když zajistíme silnou, jednotnou armádu a když vybojujeme silný a jednotný Sbor národní bezpečnosti, zajistíme vnější i vnitřní obranu republiky a tím umožníme, aby vývoj u nás šel tou cestou, že bude splněno vše, čeho si český národ přeje, že bude splněn cíl českého i slovenského národa: žíti co nejdříve v blahobytu. (Potlesk poslanců stran komunistických.)