Přes to bych i já se svými zkušenostmi a názory v této věci posečkal až na ohlášené pozdější exposé pana ministra vnitra, kdyby mne konkrétní případ nenutil k okamžitému zásahu, a to hlavně po včerejších slovech pana posl. Zápotockého, který zdůraznil, že kritika nemá být všeobecná a abstraktní, nýbrž konkrétní, vztahující se na určitý, výslovně jmenovaný případ.

Nuže, stal se v mém volebním kraji v poslední době případ tak křiklavý, že k němu jako odpovědný veřejný činitel nemohu mlčeti, nemám-li za něj nésti svou nečinností spoluodpovědnost, a to tím spíše, že případ rozvířil prudce hladinu veřejného mínění v celém kraji.

Dne 2. ledna v Dačicích a 4. ledna v Třebíči svolal zástupce ÚRO, vrchní strážmistr Zapletal, členskou schůzi všech příslušníků SNB, pokud jsou členy ÚRO. Na této odborářské schůzi podával sám svolavatel podrobnou zprávu o všech věcech týkajících se SNB, o kterých bylo v ÚRO v Praze jednáno. Tak se zmínil o návrhu zákona o SNB, o novém stejnokroji, o poměrech čekatelů SNB a o všeobecných stavovských otázkách, při čemž zdůraznil a rozvedl zásadu odbornictví na všech vedoucích místech. Místní osvětový instruktor sboru národní bezpečnosti, který byl rovněž schůzi přítomen, podal ihned o průběhu schůze hlášení zemskému velitelství Sboru národní bezpečnosti v Brně a za několik dní na to byl zástupce ÚRO, vrchní strážmistr Zapletal, předvolán k zemskému veliteli Sboru národní bezpečnosti v Brně, ke kapitánu Sedlákovi, který ho okamžitě suspendoval, zakázal mu nošení služebního stejnokroje, nařídil zkrácení služebního platu na polovici a zavedl proti němu vyšetřování pro zločin vzpoury podle vojenského trestního zákona.

Tím však nebyla všechna opatření vyčerpána. Místní osvětový instruktor v Třebíči provedl z rozkazu zemského velitelství SNB v Brně výslech některých účastníků uvedených členských schůzí v Dačicích a v Třebíči. Výsledek byl, že řada členů SNB v Třebíči a Dačicích byla se svých míst suspendována a přeložena na podřízená, služebně nižší místa do pohraničí. Tato opatření byla vyhlášena pod záminkou, že se tak děje ze služebních důvodů. Tímto zcela bezdůvodným trestem byli postiženi právě ti nejschopnější a nejzasloužilejší členové SNB, mezi nimi okresní velitel v Dačicích, v Třebíči, jeho zástupce a další. Jde přece o legionáře, národně a politicky naprosto spolehlivé, germánskými okupanty persekvované, vynikající odborníky s velmi dobrou kvalifikací, navržené před krátkým časem k povýšení na důstojníky. Všechna tato přemístění jsou důsledkem vyšetřování místního osvětového instruktora, který ve svých relacích uváděl své osobní posudky o svých spoluzaměstnancích s výslovnou poznámkou, koho z nich nepovažuje za osobu vhodnou. Jde tu tedy o přímou souvislost s členskou schůzí ÚRO a ona přemístění nemají naprosto nic společného s důvody služebními, o které se opírají přemisťovací dekrety. To je zřejmé už z toho, že každá z vedoucích osob SNB se snaží odůvodniti tato opatření jinak. Jedno je nad slunce jasné: že služební důvody k přemístění všech postižených tu prostě nejsou a pravým důvodem přemístění je jejich účast na členské schůzi ÚRO. Je mi prostě nepochopitelné, paní a pánové, jak může býti dnes někdo pro pouhou účast na odborové schůzi tak těžce persekvován. V tom souhlasím plně s panem posl. Zápotockým, který včera kategoricky prohlásil, že bychom si vyprosili, aby byl kdokoli za odborovou činnost pronásledován nebo trestán. Bylo-li příslušníkům SNB povoleno politicky a odborově se organisovat, pak nesmí být pro pouhou účast na členské schůzi těchto organisací nikdo persekvován suspendováním a nesmí mu být způsobena těžká mravní a hmotná újma. Kdyby se měla tato prakse i nadále uplatňovat, pak by byl každý příslušník SNB vydán nebezpečí, že bude pro účast na politické nebo odborové schůzi stíhán podle ustanovení vojenského trestního zákona, jak se to už stalo vrchnímu strážmistru Zapletalovi. Přihlédneme-li k faktu, že vojenský trestní zákon pochází z roku 1855, kdy o politickém a odborovém organisování vojska a četnictva nemohlo být vůbec řeči, a že tedy vojenský trestní zákon po této stránce nevyhovuje našim nynějším poměrům, pak je na snadě, že podle tohoto téměř sto let starého zákona nelze stíhat osoby, které se neprovinily ničím jiným než účastí na členské schůzi ÚRO. Avšak ani podle nynějších kázeňských předpisů nelze onu účast trestat, neboť svobodu slova a svobodu shromažďovací a spolkovou, zaručenou i příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, nelze omezovat a dokonce stíhati těžkými tresty.

V souvislosti s právě vylíčeným případem zjistil jsem další případ, který mluví jasnou řečí o nezdravých poměrech ve Sboru národní bezpečnosti. Okresní velitel a jeho zástupce vytkli svému podřízenému určitou nesprávnost ve výkonu služby. Šlo o úplnou nepatrnost. Dotčený se cítil uražen a prohlásil: "To já si líbit nedám, já jsem organisován v komunistické straně, já z toho vyvodím politické důsledky a pojedu proto do Brna". Skutečně také hned příštího dne jel k zemskému velitelství do Brna, a co myslíte, že se stalo? Přesně za tři dny na to došlo k suspendování a přemístění obou velitelů do pohraničí a na jejich místo velitelské byl ustanoven onen uražený udavač.

Vážená sněmovno, je možno k takovýmto zjevům mlčet? Máme a musíme míti přece všichni zájem na tom, abychom měli Sbor národní bezpečnosti, a nikoli snad sbor bezpečnosti jen určité politické strany. Je neklamným důkazem zneužití svobody dané příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, pokud jde o politické organisování, a zároveň ukázkou nekázně, jestliže příslušník Sboru národní bezpečnosti v čistě služební záležitosti uplatňuje v podobě vyhrůžky svou příslušnost k určité politické straně, a ještě povážlivější je, když skutečně touto politickou cestou dosáhne v čistě služebních věcech odstranění svého představeného s dosavadního místa, aby se na jeho místo posadil sám. Ne, paní a pánové, zde mlčeti již nelze. Jinak jsme spoluvinníky. Zde jsme přímo u kořene naší národní a státní existence. Základem státu, každého spořádaného státu na světě, je vnitřní pořádek a právní řád. A ten mají na starosti u nás Sbory národní bezpečnosti. Na nich tedy spočívá plná odpovědnost. Prvořadým požadavkem státní správy je tudíž vzorná a po všech stránkách dokonalá organisace Sboru národní bezpečnosti. A té, bohužel, dosud u nás nemáme. Případy právě vylíčené jsou toho jasným dokladem. Provedené suspense a přemístění se příčí zákonným ustanovením i organisačním a služebním předpisům. Jde tedy o samovolné a bezdůvodné suspendování a přemístění, jinými slovy o vyložené těžké potrestání těch, kteří se ničím neprovinili a mají se svých dosavadních míst a funkcí ustoupit, aby uvolněná místa zaujali ti, kdož z osobních a hlavně politických důvodů jsou dnes v kursu. Při tom odborná a mravní kvalifikace je úplně vedlejší, jak je zřejmo právě z uvedeného konkrétního případu, v němž dokonce ani okresní národní výbor nedal ku přemístění dotčených členů Sboru národní bezpečnosti potřebný souhlas podle § 14 organisačních předpisů. A konečně neváhám se dovolati přímého svědectví i samého předsedy tohoto Prozatímního Národního shromáždění Jožky Davida, který při svém nedávném oficielním zájezdu na západní Moravu, pořádaném pod záštitou Národní fronty, se mohl osobně přesvědčiti o odborné zdatnosti tamějších velitelů a členů Sboru národní bezpečnosti. Pan předseda David byl jejich přesností ve službě a vzornou organisací tak spokojen, že považoval za vhodné při svém odjezdu jim zvlášť veřejně poděkovat. A to jsou titíž členové Sboru národní bezpečnosti, kteří za jeden den na to byli se svých míst suspendováni a přemístěni "ze služebních důvodů" na podřízená místa do pohraničí.

Slavná sněmovno! Mají-li býti příslušníci Sboru národní bezpečnosti skutečnými strážci práva a spravedlnosti, nesmí býti sami objekty bezpráví a nespravedlnosti. Proto je bezpodmínečně nutno, aby všechny uvedené suspense a přemístění jako nezákonné byly bez výjimky zrušeny a všichni suspendovaní a přemístění zůstali na svých dosavadních místech a ve svých dosavadních funkcích.

Poněvadž mi šlo skutečně jen o tuto nápravu a o nic jiného, zejména ne snad o nějakou demagogii nebo lacinou komedii, vyčerpal jsem, paní a pánové, všechny cesty, o nichž jsem mohl předpokládati, že jimi lze k nápravě dojíti. Požádal jsem totiž o vyšetření věcí a zjednání nápravy osobně hlavního velitele Sboru národní bezpečnosti pana majora Kryštofa a mimo to jsem odevzdal příslušný materiál Národní frontě a vládě. Všechny moje snahy se však minuly cílem a dodnes náprava zjednána není.

Pan ministr vnitra sice výslovně slíbil případ vyšetřiti, dosud se však nestalo nic, co by spáchané křivdy napravilo. Ba právě naopak, zjistil jsem okolnosti, které již způsobené křivdy ještě více stupňují. Zatím co nebylo dosud času na odvolání všech uvedených přeložení na podřízená místa do pohraničí, našlo se dost času k tomu, aby byla u jednoho z postižených členů národní bezpečnosti učiněna výjimka, na základě které se jeho přeložení úředně odvolává, takže zůstane na svém dosavadním působišti. A jak už to bývá, zvláštní náhodou je tento člen Sboru národní bezpečnosti, u něhož byla učiněna právě tato výjimka, organisovaným členem strany komunistické. A tak se stalo, že všichni ostatní museli do pohraničí na podřízená místa skutečně odejet a trčí tam doposud, zatím co jediný z nich sedí klidně na dosavadním působišti dál, ba co víc, byl jmenován okresním velitelem a bude v nejbližší době povýšen na poručíka. Tomu se říká, paní a pánové, dvojí loket, kterým se měří členům Sboru národní bezpečnosti nestejně podle jejich příslušnosti politické.

Pan ministr vnitra odmítá výtku stranickosti osvětových důstojníků při Sboru národní bezpečnosti. Prohlašuje, že nezjišťuje a nebude zjišťovat, kdo z nich je v které politické straně organisován. Naproti tomu prohlašuji, že mám doklady o tom, že je úředně zjišťována politická příslušnost nejen osvětových důstojníků, ale všech členů Sboru národní bezpečnosti vůbec.

Pan ministr vnitra prohlašuje dále, že nebyl nikdy dán úřední příkaz k tomu, aby byl sháněn materiál proti posl. Horovi. Naproti tomu prohlašuji já, že mám písemné doklady o tom, že byla zemským velitelstvím Sboru národní bezpečnosti v Brně zahájena úřední akce o posl. Horovi, kterážto oficielní úřední akce byla také skutečně prováděna a provedena.

Věřím, že tato mylná prohlášení pana ministra vnitra nejsou úmyslná a vědomá, nýbrž že se pan ministr vnitra stal pouze obětí nesprávných informací lidí ho obklopujících, stejně jako včera prohlásil pan posl. Zápotocký, že věří, že pan ministr spravedlnosti dr Drtina stal se ve věci dr Čermáka obětí nesprávných informací justiční byrokracie. Ale když už o tom vůbec mluvím, dovolte mi, abych vám sdělil, co jsem si dnes v této věci dr Čermáka zjistil. Podle dokladů a spisů je nutno konstatovat, že dr Čermák byl navržen k suspensi již v únoru, tedy před vystoupením pana poslance Zápotockého v parlamentě. 1. března dostal dr Čermák ještě vyplacen plat, poněvadž jeho suspense, která byla provedena už v únoru, neprošla ještě 1. března účtárnou. Zůstává tedy objektivním zjištěním, že pan ministr spravedlnosti dr Drtina mluvil ve sněmovně pravdu, když prohlásil, že dr Čermák byl suspendován již v únoru, tedy dříve než s touto věcí vystoupil pan poslanec Zápotocký. Dále možno konstatovati, že dr Čermák na základě námitek, které proti němu došly v očistném řízení, byl dán do pense.

V posledních dnech se mi dostal do ruky další doklad o stranickosti v naší bezpečnostní službě. Vzorný člen Sboru národní bezpečnosti, který byl pro svou protinacistickou činnost v době německé okupace gestapem zatčen a odsouzen k trestu smrti za to, že podporoval naše parašutisty, nemůže nyní dosáhnouti jmenování velitelem stanice jen proto, poněvadž se to nelíbí místním činitelům jedné politické strany.

A tak jde jeden případ za druhým a všechny mluví jasnou řečí o tom, že ve vnitřní státní bezpečnosti nemáme nadstranického aparátu, nemáme opravdové demokracie, nýbrž vyhraněný režim jedné politické strany. To je ovšem stav nemožný, který nelze dále trpěti v zájmu národa a státu, ve Sbory národní bezpečnosti musí mít neomezenou důvěru celý národ, všechny politické strany a nikoli snad jen strana jediná. Vždyť Sbory národní bezpečnosti patří celému národu a musí pečovat o bezpečnost celého národa a ne snad jen o bezpečnost příslušníků jedné politické strany. Zkušenosti téměř každodenní, zejména právě teď z poslední doby, jsou nám přímo výstrahou, že náš stát musí mít svůj bezpečnostní aparát nad jiné dokonalý, dokonalejší než všechny státy ostatní. A proto musí být nejen odborně vyspělý, ale i vnitřně spořádaný, zkonsolidovaný, naplněný duchem opravdového kamarádství, a ne duchem vzájemného podezírání, špiclování a udavačství. A toho lze dosáhnouti jen tenkráte, když z něho odstraníme dosavadní stranicko-politickou jednostrannost a zavedeme poctivou demokracii, v níž by se cítili všichni spokojeni a šťastni a v níž by nebylo privilegovaných, ani odstrkovaných. Jedině pak budeme mít všichni v národě pocit, že sebe větší vydání na takovou bezpečnost je v zájmu státu a všichni rádi na tuto svou vlastní národní bezpečnost přispějeme.

A totéž, co jsem rozebral z oboru státní správy bezpečnostní, platí obdobně i v oboru hospodářském. Jsme socialisty od vzniku naší strany a nikdy jsme se tomuto svému programu nezpronevěřili. Zestátnění velkého klíčového průmyslu, dolů, bank a pojišťoven je naším dávným stranických požadavkem. Proto jsme uvítali poslední národní revoluci jako jedinečnou příležitost k uskutečnění tohoto velkého a vpravdě revolučního hospodářského programu. že jsme chtěli tuto socialisaci provésti etapově, na základě získaných zkušeností, s rozvahou, to neslouží naší straně k necti ani k hanbě. Když zvítězil názor druhý, postavili jsme se k socialičnímu dílu se stejným nadšením, ba ještě s větší odpovědností a ctižádostí docíliti úplného a všeobecného zdaru. My víme, že nezdar by znamenal hrob socialismu, za který bojujeme, ale i hrob národa, pro který dýcháme. Proto naše strana a všichni její příslušníci jsou cele oddáni a plně k disposici socialisačnímu dílu, které stojí prakticky teprve před námi. Ale musí s námi býti také jako s poctivými a oddanými socialisty jednáno. Trapně působí, když náš oficielní tisk ministerstva informací z nás dělá liberály. Liberalismus je pro nás dávno překonán a nikdy nebyl ani programem naší strany ani její praxí. Správně napsal president republiky dr Edvard Beneš loňského roku: "Nebyl to právě Masaryk, který tak vášnivě a rozhodně zdůrazňoval již v letech 1900, že liberalismus, každý liberalismus - náboženský i mravní, kulturní i sociální, hospodářský a všeobecně-politický, je už opravdu překonán a že musíme pro svůj národní život hledat program zcela nový? Tato válka řekla v tom směru své slovo definitivní." A mohl by nás někdo považovat za tak politicky krátkozraké, abychom právě dnes, kdy vývoj politicko-hospodářský dospěl už tak daleko, chtěli svůj starý socialistický prapor zradit a dát se do služeb přežitého, definitivně odumřelého liberalismu? Nikdy, paní a pánové! Naše strana vždy byla, je a zůstane stranou důsledně socialistickou. Že rozumíme socialismu po svém, jak nás tomu učil Klofáč (Výkřiky.) a hlavně Masaryk, považujeme za svou přednost, a nikdo nemá práva nás za to vylučovat z velké socialistické rodiny a pasovat nás na liberály či dokonce na přímé reakcionáře. Má-li v tom být úmysl či záměrná snaha zatlačit nás na pravici, pak se projektanti těchto plánů náramně zklamou.

Já tu prohlašuji zcela otevřeně, že kdybych ucítil, že naše strana národně-socialistická chce třeba i jen koketovat s opravdovou reakcí jakéhokoli druhu, ať politickou či hospodářskou, okamžitě od té minuty bych vystoupil ze strany. Dokud tomu tak však není, nedám si líbit, aby mne někdo nazýval reakcionářem, kolaborantem nebo dokonce prchalovcem. Československá strana národně-socialistická nepotřebuje politických bankrotářů, desperátů, kverulantů a dobrodruhů (Výkřiky.) ve svých řadách. Má tolik zdravého, pokrokového, politicky uvědomělého členstva, že se nemusí o svou budoucnost strachovat. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hobza (pokračuje): V těchto dnech bylo publikováno usnesení Národní fronty o slušnosti volebního boje. Bylo by si jen přáti, aby nezůstalo jen u pouhých slov, nýbrž aby se tato dohoda skutečně také pečlivě dodržovala v praksi, a to stejně důsledně a přísně od všech politických stran. My, čeští socialisté, kteří sami nikdy nezavdáme nejmenší příčiny k neloyálnosti, chceme věřiti, že tomu tak bude. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Vodička. Uděluji mu slovo.

Posl. Vodička: Vážená sněmovno!

V rozpočtové debatě ke kapitole ministerstva národní obrany chci zdůrazniti, že klub komunistických poslanců bude hlasovati pro tento rozpočet. To ovšem neznamená, že s dosavadními výsledky, docílenými při budování naší nové lidově demokratické armády, jsme spokojeni. Uznáváme, že jak pan ministr národní obrany armádní generál Svoboda, tak i náčelník hlavního štábu divisní generál Boček a řada dalších odpovědných činitelů se starají, aby naše nová armáda byla skutečně armádou, odpovídající duchu lidově demokratické republiky, avšak zkušenosti ukazují, že na mnohých místech jak v ministerstvu národní obrany, tak i v armádě vládne ještě starý machníkovský duch.

Nejlépe je to vidět ze srovnání úkolů, které pro budování nové armády stanoví košický vládní program, s tím, co skutečně v tomto směru bylo v armádě vykonáno. Vezměme především první odstavec košického programu, který mluví o tom, že československá vláda chce ještě více upevňovati spolupráci československé armády s Rudou armádou a vidí v ní vzor pro budování nové, skutečně demokratické, antifašistické československé armády.

Program pro budování armády je, avšak skutečnost ukazuje, že po stránce upevnění spolupráce s Rudou armádou nebylo ani ve výcviku, ani ve výzbroji, ani v předpisech učiněno to, co vyžaduje spolupráce, dokonce spolupráce se spojencem, na kterého se jedině můžeme v případě války spoléhati.

Jeden z dalších bodů košického programu pojednává o tom, kdo má tvořiti základ nové lidově demokratické armády. V tomto bodu se říká doslovně: Nová československá armáda se zrodila v boji proti hitlerismu a jejím základem jsou a budou aktivně se zbraní v rukou bojující složky branných sil našich národů doma i za hranicemi, to jest první československý sbor v SSSR, naši letci, československá obrněná brigáda ve Francii, slovenští a čeští partyzáni a povstalecká vojska na Slovensku. Kolem tohoto základu, zejména kolem prvního československého sboru v SSSR, bude tvořena nová československá branná moc.