Máme životní zájem na udržení
míru a vítáme každý čin,
který upevňuje spolupráci velmocí.
Chceme k tomu podle svých sil přispět, a
plníce vládní program, chceme postavit na
širší základ všeobecných přátelských
vztahů k demokratickým západním mocnostem
naší hlavní orientaci československé
zahraniční politiky, nesené duchem slovanského
přátelství. Jsme vděčni velké
Britannii a Spojeným státům severoamerickým
za pomoc, jíž přispěli k porážce
nacistického Německa a k našemu národnímu
osvobození i vytvoření našich vojenských
jednotek na Západě. Jsme vděčni našim
americkým krajanům, americkému a anglickému
lidu za pomoc a všechny sympatie, s nimiž sledoval náš
boj v okupaci. Nikdy nezapomeneme zejména anglickým
horníkům i ostatním, jak čestně
se zachovali a burcovali svědomí světa proti
zločinu německých fašistů v Lidicích.
Jsme vděčni za vše, čím nám
UNRRA pomáhá zmírniti následky šestiletého
německého hospodaření v našich
zemích. Jsme přesvědčeni, že
cesty, kterými jdeme v zahraniční i vnitřní
politice, přispívají k budování
nového pořádku v osvobozené demokratické
Evropě. Nebudeme se s nikým dělit o své
přátelství a spojenectví se Sovětským
svazem, poněvadž jsme se přesvědčili,
že tento svazek je nejspolehlivější oporou
a zárukou naší samostatnosti. (Potlesk.)
Opřeni o něj nabízíme ruku k přátelství
a spolupráci všem, kdož si to přejí,
především velkým zemím Západu.
Nemůžeme upustit nebo slevit na požadavku odsunu
Němců, poněvadž zločiny a zrada
spáchané na českém národě
jsou tak veliké, že další soužití
obou národů v jednom státě je pro
budoucnost nemožné. Jsme přesvědčeni,
že provedením odsunu odstraníme i ohnisko věčného
neklidu a přispějeme tím k upevnění
míru. Nemůžeme a nechceme nic měnit
na našich dekretech o zestátnění, poněvadž
jsme přesvědčeni, že toto opatření
odpovídá přání zdrcující
většiny obyvatelstva a zajišťuje výrobu
a předpoklady růstu blahobytu širokých
mas obyvatelstva. Na tyto vymoženosti, jež stály
těžké oběti a mají pro nás
osudový význam, si sahat prostě nedáme,
od nich ustoupit nemůžeme. (Potlesk.)
Pozdravujeme co nejsrdečněji hrdinské národy
bratrské Titovy Jugoslavie a blahopřejeme jim k
slavnému vítězství nad fašismem.
Sledovali jsme s úžasem jejich zápas o svobodu,
v němž prokázaly vysokou mravní převahu
nad nepřítelem a osobní hrdinství
každého bojovníka. Jejich země je dosud
válkou těžce postižena a potřebuje
proto rychlou pomoc. S uspokojením přijímáme
zprávu pana ministra, že vzájemné styky
se vyvíjejí v rámci tradičního
přátelství, a mluvím jistě
za všechny, prohlásím-li, že učiníme
vše možné, abychom svému jižnímu
slavnému bratru jeho cestu do nového života
všestranně ulehčili. (Potlesk.)
Doufám, že naše vláda nabídne další
účinnou podporu zejména jugoslávským
dětem a bojovníkům. Je naším
vroucím přáním, aby co nejdříve
byla napravena křivda a perla Jadranu, Terst, byla navždy
připojena k Jugoslavii. (Potlesk.) Toto řešení
odpovídá dějinné spravedlnosti a přinese
užitek i nám, poněvadž budeme mít
v bratrské zemi k disposici vhodný velký
přístav.
Ve svém programu prohlašuje vláda Národní
fronty, že bude stupňovat svůj důležitý
úkol, aby uskutečnila pevný spojenecký
svazek s novým demokratickým Polskem. Pan ministr
zahraničních věcí tu prohlásil,
že jsou zde předpoklady pro nejlepší styky.
Přejeme si, aby se toto přesvědčení
uskutečnilo co nejdříve. Blahopřejeme
těžce zkoušenému bratrskému národu
polskému k znovunabytí svobody získané
za tak vydatné pomoci Rudé armády a k připojení
dávných polských území okupovaných
dříve německým nepřítelem.
Vítáme nový demokratický polský
režim, který nejlépe odpovídá
založení polského člověka, a
přejeme mu, aby pevně zakotvil na své domácí
půdě. Věřím, že polský
národ nebude již nikdy ovládán hrstkou
jemu odcizených reakcionářů. Tolik
společného jsme měli ve svých dějinách.
Naše země ohrožoval společný nepřítel,
společně jsme trpěli pod německým
fašismem, společně jsme byli osvobozeni bratrskou
Rudou armádou. Věřím, že všechny
tyto a další důvody pro vzájemné
nejlepší soužití jsou tak závažné,
že před nimi musí v této jedinečné
historické příležitosti ustoupit přechodné
nesnáze. V zájmu rychlé výstavby našich
zemí a jejich obrany přejeme si upřímně,
aby všechny překážky byly co nejdříve
odstraněny. Rádi vyjdeme s porozuměním
vstříc a věříme, že i
na polské straně je dostatek dobré vůle
a uznání, že od svého požadavku
trvání na předmnichovských hranicích
na Těšínsku z životních důvodů
ustoupit nemůžeme. (Potlesk.) S povděkem
přijímáme zprávu, že současné
jednání má naději na úspěch,
a věříme, že mezi oběma bratrskými
slovanskými národy najde se uspokojivé řešení
společných problémů a spojenecký
duch slavné bitvy u Grunewaldu bude napříště
a provždy ovládat další náš
život.
Při této příležitosti stavíme
se za požadavek polské vlády, aby byla co nejrychleji
rozpuštěna t. zv. Andersova armáda, jejíž
existence nepřispívá k uklidnění
poměrů, naopak je stálým ohniskem
nejistoty a semeništěm reakce. (Potlesk.) Přejeme
plný zdar bratrskému národu bulharskému,
jemuž se za pomoci Rudé armády podařilo
setřást vládu národu cizí kliky
a nastoupit demokratickou a pokrokovou cestu velké slovanské
rodiny. Budeme pracovat na rychlém vybudování
nových přátelských styků a
věříme, že u bulharského legendárního
protifašistického bojovníka Jiřího
Dimitrova najdeme pro toto plné pochopení. (Potlesk.)
Sledujeme s porozuměním snahu nejmenšího
slovanského národa, Lužických Srbů,
po samostatném životě a přejeme mu,
aby na mírové konferenci bylo jeho dávným
tužbám vyhověno. (Potlesk.)
Sledujeme velmi pozorně poválečný
vývoj v Maďarsku a vítáme každou
snahu po demokratisaci jeho života a definitivním
rozchodu s irredentistickými tendencemi, které ohrožovaly
jeho sousedy a nakonec se těžko vymstily i na něm
samém. Kvitujeme se souhlasem zprávu, že dohoda
o výměně obyvatelstva přinesla určité
uvolnění a že naše vláda chce záležitosti
s Maďarskem definitivně vyřešit. Trváme
však na napravení všech křivd a zločinů
spáchaných maďarskými okupanty a na
spravedlivém požadavku, aby zbytek maďarského
obyvatelstva po výměně byl ze Slovenska odsunut.
Pokud se týče Rakouska, přivítali
bychom zejména každou zprávu o energickém
postupu rakouských úřadů proti fašistickým
roztříštěným skupinám,
majícím leckde dosud možnost organisovat různé
temné rejdy proti sousedním demokratickým
státům.
Stavíme se za podporu pokrokových snah v Rumunsku
a Italii, doufáme, že i tyto země, poučeny
z chyb minulosti, nastoupí definitivně cestu pokroku
a demokracie. (Předsednictví převzal místopředseda
Petr.)
Zdravíme statečný národ řecký,
který tolik učinil a vytrpěl v boji proti
fašismu a jenž dodnes nemůže bez své
viny požívat plné svobody. Plně sdílíme
stanovisko Sovětského svazu a žádáme
rychlé odstranění všech překážek,
jež stojí v cestě svobodnému životu
řeckého lidu.
Přejeme si, aby byly udržovány a pěstovány
přátelské styky s Francií, jejíž
lid - abych použil slov pana ministra zahraničních
věcí - jsme nikdy nepřestali považovati
za spojence a přítele lidu Československa.
Tento lid také odsuzuje kapitulantskou politiku své
bývalé vlády vůči nám
v době Mnichova. K francouzskému národu a
jeho nesmrtelné kultuře pojí nás dávné
přátelství, které chceme upevňovat
a rozšiřovat.
Souhlasíme úplně se stanoviskem naší
vlády vůči Francovu Španělsku.
S velikým politováním a rozhořčením
zjišťujeme, že na jednom konci Evropy skoro 10
měsíců po válce, která přinesla
zničující porážku fašistickým
režimům, trpí svobodomilovný španělský
národ pod patou fašistické hrůzovlády
bandity Franca, popravujícího ještě
nyní nejlepší španělské
vlastence. Protestujeme proti udržování tohoto
zločince a jeho smečky u moci, žádáme
nejrychlejší mezinárodní opatření
proti nim a pohnání k odpovědnosti za zločiny,
jichž se dopustili. Žádáme, aby demokratickému
španělskému lidu a jeho zákonné
vládě bylo umožněno budovat si svůj
svobodný život tak, jak to odpovídá
jeho vůli.
Chci se zde zmínit o události, která před
krátkým časem vzbudila úžas a
velmi rušivě zasáhla do přátelských
styků mezi námi a Spojenými státy
severoamerickými. V době, kdy příslušníci
Rudé armády stavěli na Slovensku mosty a
pomáhali nám tak k rychlému obnovení
dopravy, jsme se dověděli, že skupina ozbrojených
amerických vojáků překročila
10. února československé hranice, vykázala
se dokumenty, které jí umožnily překročit
naše hranice pod falešnou záminkou, že chce
odevzdati německého válečného
zločince. Skupina amerických vojáků
vykopala v lese u Štěchovic větší
počet Němci tam ukrytých beden a bez svolení
našich úřadů je odvezla za hranice.
Vláda a shodně s ní celá československá
veřejnost odsoudila čin této skupiny amerických
důstojníků a vojáků, kteří
způsobem v historii spolužití dvou spřátelených
národů neslýchaným porušili svrchovanost
území našeho státu a nedotknutelnost
jeho majetku. Není jediného poctivého vlastence,
který by nebyl nad tímto činem z hloubi duše
rozhořčen.
Avšak v úterý 5. března orgán
čs. strany národně socialistické použil
interpelace poslanců své strany k veřejnému
manévru, který má na t. zv. štěchovickou
aféru vrhnout nesprávné světlo. Cíl
tohoto manévru je průznačně jasný:
udělat z těžké aféry americké
armády aféru našich bezpečnostních
orgánů. To je ovšem snaha tak marná
jako příslovečné omývání
mouřenína. Na základě věrohodných
informací, kterých se mi dostalo, se táži:
Jak měli zakročovat drobní příslušníci
našich bezpečnostních orgánů,
když se jim Američané legitimovali v nevinném
úředním poslání dokumenty z
nejvyšších míst spojeneckého státu,
ověřenými razítky a propustkami našich
úřadů? Jak má zakročovat drobný
bezpečnostní orgán ve venkovském městečku,
který má vůči spojeneckým vojákům
respekt a který právě na stránkách
téhož Svobodného slova, jež ho dnes jako
hromosvod napadá, čítá výklady
o vysoké kultuře amerického národa
a vysoké disciplině americké armády?
Ptám se, jak má předpokládat, že
jde o mystifikaci, když vidí řádné
a nefalšované dokumenty USFET a je mu předstírána
dohoda s našimi úřady a armádou? Aby
se po druhé nespletl ve své důvěře
ve spojeneckého vojáka, bude patrně napříště
třeba, aby si k němu utvořil poměr,
poměr kritický, jenž vylučuje tu fair
play, kterou hrajeme se spojenci my, a teprve potom se nám
takové věci, jaká se stala v Štěchovicích,
nestanou.
Pokud jde o obsah beden, které vrchní velení
americké armády 2. t. m. vrátilo na Pražský
hrad, je třeba otevřeně říci,
že obsahují sice cenný materiál, ale
máme závažné důvody míti
za to, že je to jiný materiál než ten,
který byl odvezen ze Štěchovic. Byl nám
vrácen archiv Frankova Reichsministeria a Sicherheitsdienstu
a části osobního archivu presidenta republiky.
Mám však bezpečně zjištěno,
že archiv Frankova Reichsministeria a Sicherheitsdienstu
byl v revolučních dnech odtransportován Němci
z Prahy na západ ve snaze stůj co stůj zabránit
tomu, aby se nedostal do rukou Rudé armády a českých
bojovníků. Byl dopravován přes Rokycany,
Plzeň a Klatovy a odevzdán americké armádě.
Důkazem pro mé tvrzení je i skutečnost,
že štěchovická skrýše byla
adjustována celými tunami třaskavin a zajištěna
tak, aby v případě pokusu o odkrytí
jinými osobami než zasvěcenými nacisty
vyletělo do povětří všechno,
co by se nacházelo v širokém dalekém
okolí. Takovými prostředky ovšem nebylo
třeba zajišťovat zbytky archivu presidenta republiky
a Frankova ministerstva. (Výkřiky.) Americkou
výpravu provázel Němec SS-Sturmbannführer,
který dobře věděl, oč jde,
poněvadž sám skrýši připravoval.
Kdyby bylo šlo vrchnímu vedení amerických
armád v Evropě jen o nalezení tohoto archivu,
který nám tak ochotně z Frankfurtu vrátilo,
mohlo se obrátit s příslušnou žádostí
na naše úřady a nabídnout jim spolupráci
a skrýš pak mohla být vybrána za vzájemné
součinnosti.
Kvitujeme sice omluvu americké vlády za toto nekvalifikovatelné
jednání amerického velení v Frankfurtu,
ale se své strany budeme věc pokládat za
skončenou až tenkrát, až se vyjasní
otázka pravého obsahu beden nad veškerou pochybnost.
Ke konci chci říci několik poznámek,
jež se týkají veřejné kontroly
naší zahraniční politiky. Jsme toho
názoru, že zahraniční politika není
nějakou panskou výsadou horních vrstev, které
pomocí ní prosazovaly své zájmy, nýbrž
věcí celého národa, který jí
musí věnovati největší pozornost
a kontrolovat její provádění. Nesmí
se opakovat draze zaplacená zkušenost z minulosti,
kdy velká část národa podceňovala
hrozící fašistické nebezpečí
a spoléhala na podporu a pomoc odtud, odkud nakonec nepřišla.
Lid, kontroluje-li i maličkosti uvnitř státu,
má jistě právo říci své
stanovisko i k zahraniční politice, kde jde o věci
velké, celostátní. Žádáme
především, aby představiteli našeho
státu v zahraničí byli lidé národně
naprosto spolehliví, republice věrní, kteří
jsou v hloubi duše přesvědčeni o správnosti
našeho lidově domokratického režimu a
naší dnešní zahraniční politiky,
dovedou ji obhájit a úspěšně
čelit všem útokům proti ní i
proti celé naší republice. V tomto směru
doporučujeme důkladné přezkoumání
každého, kdo jde do zahraniční služby,
zejména těch, kdož sloužili už v
prvé republice. Zkušenosti, které máme
z období kolem Mnichova a po něm, plně ospravedlňuji
tento náš požadavek. Žádáme,
aby bylo stejně přihlíženo k charakterovým
vlastnostem a odborné zdatnosti úředníků,
a s povděkem bereme na vědomí ujištění
pana ministra i s poznámkou, že v dohledné
době nastane v zahraniční službě
řada změn. Naše zahraniční služba
musí být i co do kvality každého jednotlivce
přesvědčivým důkazem o velikých,
pokrokových změnách, jaké se u nás
odehrály. Všichni ti - o nichž se zmiňuje
i pan ministr zahraničních věcí -
kdož v zahraniční službě v kritické
době selhali, přepadení republiky vzali prostě
na vědomí a zařizovali se podle přání
našich utlačovatelů, kteří zradili,
musejí být pohnáni k odpovědnosti
a potrestáni. (Potlesk.)
K závěru bych chtěl říci: Naše
zahraniční politika odpovídá dnes
přání lidu a tento lid ji přeje na
cestu mnoho štěstí. Je to politika pokroková
a demokratická, která vyvodila správné
důsledky z minulosti a ze změn, jež nastaly
ve světě, a není pochyby, že se další
úkoly naší zahraniční politiky,
o nichž tu pan ministr mluvil, setkají s naprostým
souhlasem českého a slovenského národa.
Při podpoře vztahů ke všem mírumilovným
národům světa nechť je základním
jejím pilířem nadále na věčné
časy přátelství a spojenectví
se Sovětským svazem. V tom je záruka naší
bezpečnosti, naší šťastné
budoucnosti, našeho života. (Potlesk.)
Jménem klubu poslanců komunistické strany
Československa prohlašuji, že budeme hlasovat
pro prohlášení pana ministra zahraničních
věcí Jana Masaryka. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je pan posl. dr Pišút. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Pišút: Slávne Národné
shromaždenie, panie a páni!
Predovšetkým dovoľte mi v mene demokratickej
strany srdečne a čo najúprimnejšie poďakovať
pánu ministrovi Masarykovi za jeho tak úspešnú
prácu v najdramatickejšom okamžiku dejín
národa českého i slovenského. Po toľkých
obetiach a po toľkých najvzrušenejších
chvíľach osobných i najtragickejších
chvíľach oboch národov, viesť zahraničnú
politiku štátu správne bolo iste vecou, ktorú
ani dnes vo vzrušených časoch nemôžeme
náležite oceniť a ocenia ju len budúce
generácie. Jedno pri vykonávaní zahraničnej
politiky je nápadné a pre nás veľmi
poučné, a to je dôsledná kontinuita
československej zahraničnej politiky, ktorá
sa osvedčila za mieru tak ako aj vo vojne. Kontinuita československej
zahraničnej politiky sa však opiera na dlhú
tradíciu nášho kultúrneho vývoja,
na osobnosti, ktoré priviedly k oslobodeniu náš
národ roku 1918 a ktoré ho viedly i za prvej Československej
republiky. Bol tu predovšetkým humanitný postoj
ako základný princíp celej československej
existencie a jej politiky a ďalej vedecká metóda
zahraničnej politiky ako i politiky vôbec. Pri tomto
nech mi je dovolené vysloviť poďakovanie aj prvým
strojcom českosovenskej zahraničnej politiky, t.
j. prezidentovi Osloboditeľovi a prezidentovi dr Benešovi,
pretože od nich pochádza vlastne hlavné ústrojenstvo
československej zahraničnej politiky a ich postoj
stvoril prvú Československú republiku a ich
prezieravosť, vedecká rutina, vedecká poctivosť,
osobná odvaha pomohly obnoviť a zabezpečiť
aj základy dnešnej Československej republiky.
Mali sme teda šťastie i vo vývine národnom
a mali sme šťastie i v osobách a predovšetkým
vo veľkých a dramatických skúsenostiach.
Bola to triumfálna vec v roku hneď po vypuknutí
vojny so Sovietskym sväzom tvoriť základy spojenectva
so Sovietskym sväzom. Ale nebolo to niečo nového,
pretože spojenectvo malo korene už v Československej
republike prvej a malo korene v tradícii nášho
národného obrodenia. A to také korene, aké
žiaden snáď iný slovanský národ
a ani iný národ europský nemal. Môžem
spomenúť jedného z našich buditeľov
pred sto rokmi, ktorý predvídal ruskú revolúciu
a označil ju za významnejšiu jako francúzsku,
ktorý povedal, že ostatné štáty
Europy a sveta sa budú učiť z ruskej revolúcie
a budú sa jej v mnohom prispôsobovať. Všetko
to, čo sa dialo za prvej a druhej vojny, bolo dané
našou národnou tradíciou, a dovoľte, aby
som označil dva hlavné smery v našej tradícii.
Bol to smer národný, ktorý smeroval k demokratizmu
a zabezpečeniu slobôd občianskych a súčasne
i slobody národa, a smer kozmopolitický, ktorý
sa orientoval k celému svetu. Je krásne, ako za
prvej vojny, ale ešte viacej za druhej vojny sa oba tieto
smery, národný i kozmopolitický našly
a doplnily. Ale súčasne je to aj dôkazom toho,
že v celom svete ide o ten istý problém, o
problém medzi kolektivizmom a individualizmom, medzi krajnými
systémami politického usporiadania, a že práve
šťastnou shodou okolnosti náš národ
mal ľudí, ktorí všetky tieto tendencie
vystihli, ktorí v dnešnej Československej republike
tvoria a chcú stvoriť syntézu medzi dvoma základnými
pohybmi dnešného moderného sveta, t. j. medzi
požiadavkou individuálnej slobody a požiadavkou
sociálnej spravodlivosti. A my dúfame a veríme,
že sa toto hlavne zásluhou mravnej sily, duchovnej
opory, duchovnej náležitej opodstatnenosti pomocou
našej zahraničnej politiky vždy bude dariť.
Je veľkou vecou, ktorá sa stala za tejto vojny, deklarácia
o vojnových zločinoch z 13. januára 1942.
Je to taký dosah historický, ktorého významu
sme si ešte nie dosť náležite vedomí.
Medzinárodný súd, ktorý súdi
útočníkov, je mementom pre všetky budúce
počiny všetkých národov sveta. Na súd,
ktorý sa koná v Norimberku, sa dívame ako
na prvý počiatok novej etapy medzinárodného
nažívania, v ktorej chceme vidieť aj zaručenú
našu budúcnosť. Je isté, dnešná
situácia je taká, že vnútorná
politika vo veľkej miere závisí od vývinu
zahranične-politických pomerov. A preto je celkom
logické, že sledujeme všetky pohyby, ktoré
sa týkajú nás, ktoré sa týkajú
hlavne Sovietskeho sväzu, že pozorne sledujeme, kde
sa čo zo starých nám nepriateľských
živlov proti základom našej existencie ozýva.
A preto nijako sa nepohoršujeme - ani od našej
demokratickej strany - proti energickým hlasom, ktoré
odznievajú so strany komunistickej, strany proti reakcii,
i keď my snáď pozornejšie posudzujeme a
analyzujeme reakciu, ale jednako kvitujeme tieto hlasy, pretože
sme pravdepodobne ešte v tej psychóze, ktorá
nám prikazuje, aby sme boli obozretní a aby sme
zbytočne sa neukolísali, že máme všetko
vydobyté.

