Co se u nás děje v daňových věcech, to je neslýchané. Exekutoři nedbají zákonů a nařízení a dělají, co chtějí. Tyto dny chodil exekutor po obci Vlkovyje a u jedné chudé vdovy se třemi dětmi začal prohledávati všechny hadry. Vyhrabal tam 9 Kč, vzal je a odnesl. V Marmaroši opět jiný exekutor nenašel u jisté ženy nic jiného než houni, kterou koupila před 12 lety. Sebral ji a odnesl na daně. Podobných případů naše noviny denně oznamují tisíce a tisíce. Když jsem s p. ministrem Šrámkem mluvil o těchto poměrech, poznamenal jsem, že na Podkarpatské Rusi je dvojí živel. Jeden buduje, a druhý podkopává republiku. Orgány nechápající ducha a účelu zákonů, skrývající se za mocnou ochranu státnosti, měly by právě konsolidovati zemi a zesilovati mladý stát. Ale co vidíme? Právě ony pracují proti tomu, jejich práce podkopává základy republiky. Na druhé straně stojíme my, které nazývají irendentisty, maďarony, nepřáteli republiky, ačkoliv naše čištění, naše kontrolní práce jest smělou a kladnou činností v zájmu státu. Máte snad pravdu, řekl mi ministr Šrámek.

V těchto dnech cestuje po Marmaroši navštívil jsem Bočkov. Za dlouhá léta řeka Tisa urvala velmi mnoho kat. jiter půdy. U četných rolnických usedlostí nedávno sebrala 50 m půdy a dnes mají sotva 1/2 m na břehu Tisy a mohou sotva vejíti do chalupy (ukazuje předsedovi fotografie zaplavených pozemků. Hluk. - Předseda zvoní.) Stejně jest tomu s řekou Šopurkou. Zde jest nutno zvýšiti částku na vodohospodářské práce, udělati si program na více let a podle tohoto plánu pracovati. Tisa poškodila celé okolí tak, že četným lidem sebrala, značné prostory. Soupis škod byl proveden již před dvěma lety, ale marně, a neboť dosud ještě nikdo nedostal náhrady. Ale daň od něho vyžadují.

Víme, že největší příčinou našich nedostatků jest, že ruský živel nemá vlivu na politiku a na správu. Dokud naši lidé nebudou míti možnost upravovati a říditi náš život, dotud se naše věci nezlepší. Dnes již máme guvernéra, ale on nemá žádných práv a stalo se, že se informoval o nějaké věci a příslušný referent odmítl mu dáti informaci. Dokud guvernér Podkarpatské Rusi nebude míti práv a bude jen representantem, naše věci se nezlepší. Stejně se nestalo za těchto 16 let, aby byl Rusín ministrem s portefeuillem nebo bez portefeuillu, ačkoliv jsme za maďarské vlády měli guvernéra s právy (dr Štefána) a ministra ruské krajiny (Oresta Sabova). (Předseda zvoní.)

Pan předseda vlády M. Hodža ve svém projevu prohlásil, že provede autonomi Podkarpatské Rusi tak, jak to předpisuje mírová smlouva a ústavní zákon. Radostně vítáme dobrý úmysl předsedy vlády, nepochybujeme o jeho dobré vůli, ale bojíme se, že nepřátelé a protivníci naší svobody budou silnější než on. Bojíme se, abychom nepochodili tak jako s p. předsedou vlády Malypetrem, který dvakrát určil lhůtu, kdy bude naše autonomie provedena. Pan ministr Hodža ve svém projevu o Slovensku řekl asi toto, že požadavky slovenské oposice a Slovenska nejsou jejich požadavky, neboť splnění těchto požadavků vyžaduje zájem státu.

Mám totéž mínění stran Podkarpatské Rusi. Naše požadavky nejsou demagogickými demonstracemi oposice, neboť jejich splnění vyžaduje zájem, velký zájem státu.

Kdyby p. ministr Hodža a jeho nová vláda také považovali za správnou tuto thesi, myslím, že by se poměry Rusínů a poměry státu zlepšily. Dokud se to nestane, nemohu hlasovati pro přijetí rozpočtu.

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Fritsch.

Sen. Fritsch (německy): Slavný senáte! Ke kapitole zemědělství státního rozpočtu na rok 1936 stojíme na stanovisku, že tato kapitola je věcí sedláků, věcí těch, do jejichž rukou je vložena výroba potravin, věcí stavu, který znamená základ lidu a státu. Kapitola zemědělství je věcí sedláků, poněvadž tento stav, který tak těžce trpěl krisí, nutno přivésti konečně zase k světlejším výšinám. Sedlák je netoliko výrobce, nýbrž je také podstatným činitelem naší spotřeby, ba snad mnohem podstatnějším, nežli se má za to. Víme, že sedlák, pokud je mu dána možnost a výtěžek jeho práce mu zůstává zabezpečen, má snahu tento výtěžek své práce pokud možno brzo dáti zase do oběhu našeho hospodářství. Je spotřebitelem, který pro průmyslovou výrobu v zemi má mnohem větší význam nežli všechen ten křik po otevření odbytu do ciziny. Je samozřejmé a je snahou našich sedláků dojíti vyšší hospodářské a životní úrovně, a naší povinností jest prostředky k tomu jim nezadržovati.

Uznáváme práci vlády vykonanou dosud v oboru podpory zemědělství. Musíme však varovati také před tím, aby se s touto prací nezůstalo státi v polovině cesty, neboť nebude-li dokončena, dožijeme se mnohem většího zmatku v hospodářství nežli kdyby se nebylo vůbec nic podnikalo. Neboť jednostranná podpora výroby způsobuje nadvýrobu a nejsou-li dány možnosti odbytu, pak jsou účinky nadvýroby mnohem těžší nežli kdyby se dal věci volný průchod. Uznáváme tedy práci vlády, která dosud vykonána byla k zabezpečení výtěžku práce našich sedláků. Souhlasíme s opatřeními pokud se týče obilního hospodářství a přejeme si, aby nedostatky tohoto monopolního obilního hospodářství byly odstraněny. Neboť i když zde jde o dobrou věc, může přece pak byrokratismus a příliš tvrdé provádění vésti k tomu, že se stane nesympatickou a nepopulární nejen sedlákům, nýbrž také těm činitelům, kteří mají obilí od sedláků přejímati. Dnes jsou naše skladiště, v jejichž rukou přece většinou spočívají zásoby obilí, zaplavována přívalem nařízení, že se v tom nikdo více nevyzná. Rovněž můžeme konstatovati, že evidence působí sedlákům největší potíže a že je potřebí v tomto oboru zjednati úlevy, má-li míti sedlák k tomuto opatření, které bylo pro něho vydáno, také pro budoucnost potřebnou důvěru.

Obilní monopol může míti jen tehdy příznivé účinky, jestliže, jak jsem se již zmínil, také ostatní zemědělská výroba pohybovati se bude v uspořádaných kolejích; to znamená, že se také již v nejbližší době musí začíti s dobytkářstvím a že také v tomto oboru zemědělské výroby nastati musí úprava výroby a úprava odbytu. Nestane-li se tak, pak uchýlí se zemědělec do takového oboru výroby, který mu okamžitě poskytuje lepší záruku výtěžku jeho práce a dospějeme na konec k tomu, že vypěstujeme obilí v takovém množství, že je vyloučeno ho spotřebovati, kdežto na druhé straně se nebude dostávati potřebného dobytka k zásobení lidí. Musíme se tudíž snažiti, abychom již v nejbližší době začali s úpravou dobytkářství a odbytových poměrů. Musíme se také snažiti, aby se tam, kde nejsou dány předpoklady pro výnosné pěstování obilí, pěstovaly plodiny, které se tam hodí a hradí zemědělci výrobní náklady.

Poukazuji zde obzvláště na pěstování lnu. Mnoho peněz putovalo do ciziny, abychom nakupovali cizí len, kdežto pěstování obilí vystoupilo až do nejvyšších poloh našich hor, poněvadž lidé neměli možnosti prodati svůj len. Musíme se tudíž snažiti, aby krajiny, které původně byly věnovány pěstování lnu anebo pro menší bonitu půdy pastevnictví, pěstování dobytka, vráceny byly znenáhla zase pěstování lnu, jemuž od počátku byly určeny. Zde musí se ovšem postaviti za tuto akci stát a musí se také již v nejbližší době uskutečniti lnářský syndikát.

Mlékařství je dnes zajisté obor, který nejvíce trpí. Jestliže zde někteří řečníci poukazovali k tomu, že mléko je příliš drahé, pak musím říci, že mlékařství je dnes nejméně rentabilní. A chci vyjmouti jen krajiny, které leží bezprostředně kolem konsumních center a mají možnost mléko lépe prodati. Ale zajisté jen třetina zemědělců pěstujících mlékařství má štěstí, že jsou v bezprostřední blízkosti města a že mají zabezpečen odbyt čerstvého mléka. Většina našich producentů mléka nalézá se tam, kde se více nevyplácí choditi do města, kde doprava zdražuje mléko tak, že nemohou konkurovati s obcemi, které leží bezprostředně kolem města. Můžeme říci, že dvě třetiny zemědělců, kteří se zabývají mlékařstvím, vůbec nedostávají více nežli 60 až 70 h za 1 litr mléka. Musí mléko dodávati do mlékárny, mlékárny jsou dnes většinou zařízeny na výrobu másla a sýrů, tyto výrobky jsou vydány konkurenci umělých tuků a mléko nelze odbýti v očekávaném rozsahu.

Proto musíme pronésti také slovo o výrobě margarinu. Stojíme na stanovisku, že musíme rozdělovati lidi, kteří žijí ve státě, ve dvě skupiny, a to ve skupinu nezaměstnaných anebo omezeně pracujících, kteří tedy mimořádně trpí krisí a ty - to je většina - kteří dnes ještě plně vydělávají a mohou si opatřovati potraviny, které jsou poněkud dražší. Stojíme na stanovisku, že se výroba margarínu musí omeziti na takové druhy, které mohou dostávati ti, jimž se nedostává prostředků, aby si koupili jiné tuky. (Sen. H. Müller [německy]: Co tomu řeknou dělníci pracující u Schichta?) Ti jsou plně zaměstnáni. Jsme proti tomu, aby se vyráběly umělé tuky, které cenou nejsou mnohem levnější nežli přírodní máslo, a které zase nejvíce kupují kruhy, jež by ještě mohly opatřovati si přírodní máslo. Aby nyní opatřeny byly domácí suroviny pro výrobu margarínu, musí se dalekosáhle podporovati pěstování olejnatých plodin, kterých se k těmto účelům používá.

Pro řádné plnění nesmírných úkolů, které zemědělství v nejbližší době musí zdolati, žádáme přiměřené vzdělání našich zemědělců. Přicházím tu k zemědělským školám. Tu musím konstatovati, že nemáme příliš málo zemědělských škol, i když školy, které dnes máme, pocházejí vlastně většinou z doby před válkou. Ztratili jsme jen jednu zemědělskou střední školu ve Slezsku. Jinak máme na státním území dvě zemědělské střední školy. Nemáme tedy nedostatek zemědělských škol, všude, kde se jeví zájem pro zemědělské odborné vzdělání, je ústav a ten je také navštěvován. Co však musíme vytýkati na našich odborných školách - tu vznáším také apel k našim českým kolegům z agrární strany - jest, že vybudování německého zemědělského školství neděje se stejnou měrou jako na české straně. Měl jsem opětovně příležitost konstatovati to při exkursích. Navštívil jsem české odborné školy a konstatoval, jak nádherně jsou tyto školy vybaveny učeebními pomůckami, kdežto u nás každý správce školy musí s představeným úřadem sváděti těžký boj, aby pro svou odbornou školu dosáhl jen toho nejnutnějšího.

Pro učitelstvo žádáme přiměřené vzdělání. Dnes je sice již vysokoškalské vzdělání předepsáno, ale známe přece konservativní smýšlení sedláků venku, nevěří každému učiteli, a proto žádáme, aby učitel, postaví-li se před sedláky, mohl vykázati určitý počet let zemědělské praxe. Mladý sedlák, který přijde do odborné školy, brzo pozná, že učitel je teoretik a žádný praktik. Následkem toho musí míti zemědělští učitelé praxi. Ale pro naše učitelstvo, které se podrobí tak dlouhé zemědělské praxi, musíme také žádati, aby jim leta praxe, jež venku ztrávili, byla započítána do služebních let. Jinak si zemědělští učitelé rozmysli vykonávati 4 nebo 5 let zemědělskou praxi, při tom dosáhnouti věku 30 až 35 let, pak skládati zkoušku učitelské způsobilosti a pak snad muset velmi dlouho sloužiti, nežli dosáhnou pense. Tedy dobré zemědělské učitelské vzdělání s přiměřenou praxí.

Meliorace mají za předpokladu, že zde jsou potřebné prostředky, býti vybudovány a prováděny všude tam kde je toho potřebí. Nemá se však hned po tom, když meliorace je provedena, prováděti nové stanovení bonity pozemků. Sotva začne meliorace projevovati účinky, řekněme odvodnění, již přichází nové stanovení bonity. Tyto meliorované plochy přicházejí do vyšší daňové třídy, kdy meliorace ještě neprojevila vůbec účinky.

K provedení plánovitosti v celé naši výrobě potřebujeme také přiměřené statistiky. Máme sice státní statistický úřad, ale ten pracuje s číslicemi, které neodpovídají skutečnosti. Proč? Celé zpravodajství, alespoň zemědělské, jest, jak mně známo, vybudována na dobrovolné práci jednoho člověka venku na vesnici, který však za tuto práci nedostává nejmenší odměny. Venku v obci sedí člověk, ani se nepřesvědčí, jaké jsou plodiny na poli anebo jaké jsou osevné plochy vůbec, posadí se, sepíše nějaká čísla a ta putují k statistickému státnímu úřadu. Žádáme, aby zpravodajové a spolupracovníci, kteří státnímu statistickému úřadu mají dodávati potřebné a spolehlivé číslice, dostávali za svou práci alespoň hotové výlohy, když již jiná odměna není možna.

Již loňského roku se začalo s vysíláním t. zv. agronomů na venkov, mladých lidí, kteří přicházejí z vysoké školy a kteří mají nyní udíleti rady našim sedlákům. Poukázal jsem jíž před tím k tomu, že sedlák nedůvěřuje každému a vůbec nedůvěřuje mladému a nezkušenému člověku. Nyní přicházejí mladí zemědělští inženýři k okresnímu hejtmanství a chtějí zařizovati porady pro rolníky. Byť by tato opatření byla snad myšlena co nejlépe, musíme je zamítnouti a sáhnouti zpět k vytvoření t. zv. hospodářských poraden, které ministerstva zemědělství rovněž zařídila a které jsou dnes tak důležité. Kdo dodá našim sedlákům potřebné porozumění pro opatření, která vláda snad v nejbližší době bude muset provésti, aby se došlo k plánovitému hospodářství ve výrobě? Zde pohlížím na hospodářské poradny jako na činitele, který má plniti tyto úkoly. Zde zasedají naši zemědělští učitelé a praktičtí sedláci, a k těmto hospodářským poradnám má sedlák pravou důvěru. Ovšem tyto hospodářské poradny vytvořeny byly, ale dosud ani jediná nedostala ani haléře na vyřizování korespondence, kterou nutno vésti, aby se se sedláky vešlo vůbec ve styk. Byl jsem svého času členem okresního výboru a tu se mi podařilo společně s mými českými agrárními kolegy zabezpečiti obnos 2.500 Kč z prostředků okresu pro tyto hospodářské poradny. Ale v okamžiku, jakmile jsme já a moji čeští kolegové tam už nebyli, byly tyto prostředky pro tyto účely jednoduše škrtnuty. Někdo musí přece tyto instituce, byť i nepatrnými prostředky, financovati.

Nyní přicházím k našemu poslednímu požadavku, který se mi jeví velmi důležitým, takže také zde o něm pojednáváme, je to t. zv. přeměna dluhů anebo oddlužení, jak to kdo chce nazvati. Nevěříme v žádné oddlužení, poněvadž takového nemůže býti. Věříme však, že je možno provésti přiměřenou přeměnu zadlužení našich zemědělců, abychom majetek, který dnes jen moratoriem jest chráněn, také nadále pomáhali zabezpečiti tomu, kdo je vlastníkem hroudy. Musíme však konstatovati, že tato přeměna může se za okolností státi velmi nebezpečnou. Pro přeměnu zadlužení zemědělství nechť družstevním svazům poskytnou dostatečné prostředky ústřední soc. pojišťovna a životní pojišťovny, aby prostřednictvím přičleněných venkovských spořitelen a záložen přihlížejíce k hospodářským poměrům každého jednotlivého podniku zprostředkovati mohly potřebné půjčky resp. potřebné dlouhodobé a nízce zúročitelné, umořitelné půjčky. Jakýkoli ústřední úvěrní ústav, který by měl býti zřízen, pro úpravu dluhů, s rozhodností odmítáme. Tak zvaná selská banka, která by měla provésti konversi selských dluhů, znamená pro nás Němce druhou pozemkovou reformu. Mluví se dnes velmi mnoho a zcela otevřeně o rozšíření kolonisace. Popálené dítě bojí se vždy ohně, a obáváme se, že kdyby sanací pověřen byl státní peněžní ústav, že by také tomuto ústavu zůstalo vyhrazeno, aby mohl také nadále podle svého zdání přenechávati objekty, které přišly na buben. Máme tudíž největší obavy, že kdyby konversi dluhů prováděl takovýto státní peněžní ústav, vnesen by byl nový svár mezi obě národnosti a že tato opatření zavdají zase novou příčinu k velkým sporům. Neboť víme, že národní jednoty v jednotlivých obcích pracující ujmou se ihned této věci a že na ni položí veškerou váhu; právě v těch krajinách, kde se domnívají, že musí postupovati ku předu, bude muset tento ohrožený majetek sloužiti k tomu, aby se kolonisace prováděla. Všechny zásahy do posvátnosti pozemkové knihy a do volného disposičního práva s německou půdou s veškerou rozhodnstí odmítáme. Vrchnostenské, národnostní zásahy jsou jen s to, ještě více rozšířiti propast, která tu je mezi oběma národnostmi. Naše organisované rolnictvo je zralé a ochotno spolupracovati na úkolech státu, žádá však, aby, jak přiměřeno jeho významu, přibíráno bylo ke všem veřejným záležitostem, které vyplynou během nové úpravy hospodářství, nikoli ze sobeckých důvodů, nýbrž ve všeobecném národohospodářském zájmu. Při všech těchto věcech však musíme vycházeti ze stanoviska, jaké účinky projevuje to neb ono opatření na veškeren náš lid. Situace sudetskoněmeckého zemědělství jest obzvláště ohrožena sociální bídou a proto by bylo právě úlohou sudetskoněmecké strany poukazovati k tomu, jak silně spiaty jsou mezi sebou osudy jednotlivých stavů. Právě sudetskoněmecké strany musí vždy naléhati na to, aby vláda zařídila své stanovisko tak, aby budoucnost všech vrstev lidu byla zabezpečena. Poněvadž třídní myšlenka obou německých vládních stran jim tuto úlohu znemožňuje, zůstává právě sudetskoněmecké straně vyhrazeno poukazovati s veškerým důrazem na neustále dále pokračující odumírání našeho národního hospodářství. Tomuto poklesu našeho hospodářského života nelze však zabrániti jen opatřeními na obranu zemědělství. Všechna opatření musí zůstati bezvýslednými, nepodaří-li se zabezpečiti odbyt našich domácích zemědělců. Všechen pracující lid musí míti zase možnost výdělku (Souhlas.) a tím jeden stav zaručí druhému spravedlivou mzdu za jeho práci. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Balla.

Sen. Balla (maďarsky): Ctený senát! Nechcem sem vnášať všetky naše bolesti a krivdy, a to po prvé preto, lebo čas sa už chýlí k polnoci, a po druhé preto nie - a to je tá najdôležitejšia príčina - lebo keby len 2% tých krívd a bolestí, ktoré tuná boly tieto dva dni prednesené, boly sanované, mohli by sme byť s výsledkem spokojní.

Rozpočet nebudem kritizovať ciferne; že k nemu preca prehovorím, urobím to preto, lebo je to mojou povinnosťou voči pracovníkom, ktorí mňa sem poslali.

Ctený senát! Je všeobecná hospodárska kríza. A povedzme si úprimne - i keď úradné a poloúradné zprávy mluvia o zlepšení - že táto všeobecná hospodárska kríza ešte stále rastie. Tábor strádajúcich stále pribýva. Hospodárske zlepšenie, ktoré sa tu a tam zjevuje, je iba na oko. A nebude môct dojsť ku zlepšeniu dotiaľ, kým produkcia bude prevodzovaná tým cieľom, aby ona vynášala velké zisky majiteľom produkčných prostriedkov, a nie tým cieľom, aby každý živý človek mal všetko, čo potrebuje.

Je hospodárska kríza; to však neznamená, že každý je ňou rovnako postihnutý. Naopak. Práve teraz uprostred hospodárskej krízy sú ľudia, ktorí hojne zarábajú a pre ktorých znamenaná pravú konjunktúru kríza hospodárska, která ožebračuje národy. Sú, čo z mora slzí milionov dobývajú zlato. Tak tomu bolo vždy, lebo zvyklo si tomu tých málo ľudí, ktorí panujú nad milionami ostatných, aby si výhody, krásy, hodnoty a príjemnosti života ponechávali len pre seba. Ťarchy, úbytky a nepríjemnosti života presunujú a presunovali vždy na široké masy.

Celé roky sa hovorí o "úprave dlžôb". Politikovia všetkých politických strán, počínajúc prostým kortešom a končiac ministrem, všetci sľubavali v rôžnych variáciách úpravu dlžôb. Od tých čias uplynulo už pol roku a v budově zákonodarstva sotva padne o tom slovo a od príslušných činiteľov nebola učinená v tejto veci žiadna iniciatíva.

Šesť rokov trvá a vzmáha sa hospodárska kríza. Celá masa pracovitých malých existencií octla sa od tých čias na okraji úpadku. Veľká časť dlžníkov dostala sa už tam, že nemôže platiť ani úroky, ač sú na minimum redukované. Je veľa takých, čo už od rokov nie sú v stave platiť ani úroky, takých, proti kterým je nariadená exekúcia. Moratorium bolo prospešné iba niekoľko gazdom. Príslušníci iných zárobkových odvetví z veľkej časti sú už dávno utopení alebo čihajú na nich dražebné hyény. S druhej strany veritelia, banky, kartely a špekulačné veľkopodniky sú nedotknutelné sťaby tabu. Každý môže stratiť, každý zhynúť, len veľkokapitalistickým veriteľom nesmie byť ani vlas zkrivený. Napísaly to noviny a nikto to nevyvrátil, že riaditeľ živnostenskej banky má denný príjem 73.000 Kč a že istý bankový pohlavár na Slovensku vstrčí do vačku denne 52.000 Kč i dnes, kde hospodárska kríza najviac zúri. Nuže či i títo páni a ich hospodárske zájmové súručenstvá pociťujú snáď účinky hospodárskej krízy, ktorá všecko pustoší?

Kde je a čo robí demokratická vláda, keď to vše takto zariaďuje? Trpí, aby sa na jednej strane mohlo zarábať dľa ľubovôle vtedy, keď na druhej strane ľud, ktorý tvorí republiku a je pre ňu nadšený a sotrváva verne pri nej, octnul sa v biede, ktorá vraždí telo i ducha, a ľud je na okraji úpadku. Nemyslíte, že tie ponižujúce zjevy hospodárskej krízy, bieda, hlad, almužnícke podpory, ľudová kuchyň, mrazivý byt a veľa, preveľa telesných a duševných utrpení vysvlieknu trpiace veľké masy nielen zo zásad, ale i z ľudskej podstaty? Nemyslíte, že utrpenie a bieda sú veľmi zlým radcom a pravým parenišťom protištátnej demagogie?

Činitelia, zodpovední za republiku, nemyslia snáď na to, že sú tu jednotlivci, postavení proti ľudu a žijúci na úkor ľudu, veľkoveritelia - ovšem česť výnimkám - ktorí netrpelivo čakajú, až táto ľudová republika so svojou demokraciou zmizí čo najskôr s povrchu zemského? Ani na to nemyslia príslušní činitelia, že medzi vyvolencami starého režimu a obročníkmi inštalovaných miest sú privrženci monarchizmu, ktorí budú držať s republikou len dotiaľ, kým sa im nejakým spôsobom nepodarí zlomiť vládu ľudu? Máme dosť príkladov, aby sme to mohli videť.

Z rámca tohoto rozpočtu, žiaľ, nevychádza na javo, že by vláda chcela v r. 1936 spravovať náš štát spôsobom a prostriedkami, vyhovujúcimi požiadavkom situácie. Rámec a prostriedky tieto dokazujú, že vládna správa neodvažovala sa siahnuť stupňovanejšie k zabremeneniu jednotlivcov a inštitúcií a veľkými dôchodkami na úhradu potrieb nášho štátu.

Úhradovú časť rozpočtu činia iluzórnou nedobytné daňové nedoplatky. Bez stavebných a pracovných plánov a bez ich hmotného zaistenia niet vôbec výhľadu na likvidáciu tejto osudovej biedy. Ľud trpí ďalej a musí ďalej snášať ponižovanie, ktoré plynie z tejto hroznej hospodárskej krízy. A tu i naďalej najde dobrú pôdu demagogia proti republike.

Ctený senát! Práca je to jediné, z čoho môže rezultovať konzolidácia. Jediná práca produkuje hodnoty, a to nielen materielne, ale i psychologicky v prospech republiky. Bolo by treba organizovať prácu, a to výrobnú prácu pre budúci i nasledujúce roky a tieto plány by maly byť ešte pred rozpočtom na budúci rok prejednané. Jestliže by vláda chcela naozaj užitočnú a pre našu republiku prospešnú vec presadiť, tu mala svoju pozornosť venovať organizácii práce, plánom stavebných prác, ktoré by republiku definitívne položily na základ bezpečný, a vypracovaniu týchto plánov. Tieto plány, opakujem, maly byť sem prinesené už pred rozpočtom, aby k nim mohol prehovoriť každý zodpovedný zákonodarca dobrej vôle.

Najdôležitejšou zábezpekou rozpočtu je dnešnou veľkou dobou požadovaný pracovný plán a jeho hmotné zaistenie. Bez tohoto pracovného plánu ubiera sa republika na dosavadnych koľajniciach, ktoré vedú tmavým tunelom, obsadeným triedou kapitalistickou, a tieto koľajnice môžu snadno viesť z republiky von. Nech dá vláda pracovný plán a jeho útraty nech vezme tam, kde je čo vziať. Nech sa vláda neostýcha siahnuť na hodnoty s hľadiska ľudu a štátu inproduktívne. Nech ich mobilizuje zákonitými prostriedky v prospech republiky. Aspoň bude málo pobúrencov a nespokojencov, ale uspokojené budú milionové masy, na ktoré sa môže republika oprieť a ktorým leží na srdci osud republiky. Veď ľud nechce príjmy bez práce. Ľud chce len pracovať a z tejto práce chce byť človečensky živý. Len zaistením práce a výlučne len tým možno dosiahnuť konzolidácie.

Ctený senát! Prevážna väčšina obyvateľstva republiky je hrozne zadlžená. Dlžník kontrahoval pôžičku ešte v dobách hospodárskej konjunktúry. Zemedelec vyzdvihol pôžičku v dobách, kdy za teľa jeho vlastného chovu dostal 500, 600 ba i 1000 Kč; dnes dostane zaň len 40-50 Kč. Vinár vyzdvihol pôžičku v dobe, kdy za liter moštu dostal 9-10 Kč. Dnešná jeho cena je 1-1,50 Kč. I maloživnostník a maloobchodník kontrahol pôžičku v dobách, v ktorých bolo ešte kupujúceho obecenstva, lebo robotnícka vrstva pracovala a nebola živá z almužníckych podpôr. Dnes a odo dávna už niet kupujúceho obecenstva. Pult v nezakúrenej miestnosti obchodníka a maloživnostníka je pokrytý prachom a jeho náčinie je hrdzavé. V tých dobách sa zadlžil aj úradník, upadol do stavebnej horúčky, keď mal nádej na povýšenie; miesto toho mu však snížili platy. Pustil sa do stavby a staval s ostatnými stavebníkmi rodinný domček, keď stavebné náklady a stavebné hmoty boly najdrahšie. Od tých čias klesly v celej republike ceny pôdy, domov a zvierat o 30% až 60%. Ale nezmenšil sa ani o halier obnos úveru u veriteľa a nesnížily sa ani úrokové miery. Veď v Podkarpatskej Rusi, v tejto typickej krajine biedy, i dnes ešte platia dlžníci 15%né úroky, a u pokútnych bankárov nie je vzácnosťou ani 100%-ný úrok.

Tážem sa cteného senátu: nuže môže a musí utrpeť ztratu každý, len veriteľ, bankár nie? Môže každý prijsť na mizinu, len veriteľom a bankám nesmie byť ani vlas skrivený? Jestliže vláda nezakročí ihneď a veľmi energicky bez ohľadu na rôzne odvetvia zamestnaní a neprevedie toľkokráť sľubovanú úpravu dlhov, bude zničený ľud, ten ľud, s ktorým jedine môže republika počítať.

Jednou etapou úpravy dlhov je výmaz daňových nedoplatkov. Bolo veľkou chybou, že keď panská koaličná vláda v r. 1927 vydala platný dnes daňový zákon č. 76, neboly povšimnuté návrhy, ktoré vtedy podala strana sociálne demokratická. Dnes by neronily toľko zbytočných slzí oči poplatných občanov. Mám za to, že platný daňový systém nevyhovuje demokratickému duchu nášho štátu. Demokratický štát nikdy nesmie zmrzačiť svojich občanov zdaňovaním vtedy, keď títo nie sú na výške svojej výkonnej schopnosti. Štát môže brať len tam, kde niečo je. Potraviny rodiny, ktorých nedostatok by museli odpykať drobné deti ako i dospelí, alebo šatstvo pre zakrytie tela nezbytne potrebné, alebo lôžkové zariadenie nesmie byť v demokratickom štáte na dane odňaté.

Nemusím ani tvrdiť, že v Podkarpatskej Rusi dochádza už i k tomu. V obci Nové Selo odniesol exekútor 6,5 q obilia, ktoré mala 11členná rodina pre svoju výživu do nového. Ten malý gazda, ktorý má 4 jutrá, bol jeden deň spolu s 11člennou rodinou bez výživy. A čo myslíte, koľko činil jeho daňový nedoplatok? Ani nie celých 300 Kč. A rovnako tak odniesol exekútor v Iršave lôžkové zariadenie istého krajčírskeho pomocníka na daňové nedoplatky. Ani k prikrytiu mu nenechal nič. Proti mrazivému počasiu chráni sa rodina tak, že cez deň chodí sa ohrievať k súsedovi, kde sa ešte kúri, na noc si však natiahnu na seba všetky svoje šaty a v nich spia, aby nezmrzli. Pochybujem, že by sa to srovnávalo s demokratickou povahou republiky.

Ctený senát! Odpis daní sľubovaly všetky politické strany. V dobách volieb jedným bodom oficielného programu všetkých politických strán bola úprava daňových nedoplatkov. Tu máte teraz príležitosť; pociťujte aspoň špetku zodpovednosti za vaše sľuby. Pôsobte k tomu čo najenergickejšie a bez ohľadu na záujmy stranícke, aby tento váš sľub bol splnený. Len dajte pozor na to, aby tento váš plán nezmizol v nejakom prepadlišti byrokratického labyrintu.

Doporúčam pozornosti ctenej vIádnej správy a s tohoto miesta navrhujem, aby sa dokročilo bez odkladu k odpisovaniu daňových nedoplatkov, to vo forme amnestie. Meškanie privodí viac škôd, než aký osoh by znamenaly obnosy vyprešované po čas meškania. Nepovedám, že kto môže platiť, aby neplatil, ani to, aby proti notoricky neplatiacim poplatníkom nebolo vymáhanie bezohľadné, ale treba prv vyšetriť, a to veľmi svedomite, hospodársku situáciu poplatníka. Na základe nejakého obyčajného našoptávania nesmie byť posudzovaný a stíhaný poplatník, ktorý je už beztoho na mizine. Daňové nedoplatky nesmú byť vymáhané od tých, ktorí vzhľadom na svoje existenčné pomery odkázaní sú na cudziu podporu, alebo kde zbýva len toľko, koľko stačí ku zaisteniu holej existencie za veľmi stiesnených pomerov. Má-li niekto ešte na svojom mene nejaký pozemok, domček, malý obchod alebo živnosť, to ešte nestačí, aby bol súci k vydobytiu daňových nedoplatkov.