Velectění, ve včerejší debatě
rozpočtového výboru a v exposé pana
ministra financí i v pozměňovacím
návrhu, který byl přijat k této osnově,
se naznačuje, že odpomoc proti tomuto nepříznivému
účinku chystaného zákona je v lombardu.
Když tedy peněžní a pojišťovací
ústavy odvedou část svých hotovostí
do státních papírů už emitovaných
a budou chtít poskytnout úvěry jiným
subjektům, budou moci opatřit si na tyto cenné
papíry hotovosti cestou lombardu. To je sice jistá
úleva; nepochybně se ostří osnovy
zákona touto možností otupuje, a osnov a zákona
se možností lombardu zlepšuje. Ale uvažte:
lombard je úvěr drahý. Národní
banka při lombardu na státní cenné
papíry po čítá 4 1/4%, to je jenom
sazba; co ostatní útraty? Tedy považte, že
pro úvěry dlouhodobé, řekněme
hypotekární, je peněžním ústavům
limitována úroková sazba pro zápůjčky,
na př. na hypotéky 4 1/2 %, u komunálních
a nadačních papírů 5%. Když si
bude moci peněžní ústav opatřit
peníze lombardem na 4 1/4 %, když nehledíme
k dalším útratám, nebude je přece
moci půjčovat na 4 1/2 % na hypotéky, to
je vyloučeno. K tomu přistupuje další
moment, že lombard je úvěrem krátkodobým,
a že se tedy dlouhodobé peníze úvěrových
a pojišťovacích ústavů budou tímto
způsobem, lombardem, uvolňovat jenom na tři
měsíce, déle jenom tehdy, když lombardující
ústav, řekněme cedulová banka, poshoví
a prolonguje. Já se obávám, že nesnáze,
spojené s technickým prováděním
lombardu a s nejistotou, bude-li potom lombard prolongován
nebo ne, budou odrážet mnohé peněžní
ústavy, zejména lidového peněžnictví,
od hledání východiska z tísně
o dlouhodobé peníze cestou lombardu.
Mohl bych ještě upozorniti, že podle zákona
z r. 1920 má cedulová banka dbáti o to, aby
držela rovnováhu mezi eskontem a lombardem, a když
by lombard překročil částku eskontu,
že musí zvýšit lombardní sazbu
o 1˙5% nad sazbu eskontní. Zatím má
ji u státních papírů vyšší
o 1 1/4 %.
Velectění, soudím, že východisko
ze situace, ve které náš stát proti
své vůli je, není jiné než nová
půjčka. A musíme si říci, že
tento návrh, který máme před sebou,
v §u 24, v předposledním paragrafu nám
naznačuje, že náš ministr financí
bude vskutku musit hledat východisko v dlouhodobé
půjčce, ale ovšem jaksi bez velkého
hluku, tiše, jak to zde je: "Ministr financí
může v mezích, ve kterých jest podle
zákonů zmocněn k úvěrovým
operacím, vydávati dluhopisy státní
půjčky unifikační kterékoliv
emise." Velectění, nemyslím, že
v dnešní době by se měla vláda
uchylovati k tomuto nenápadnému kontrahování
státní půjčky, když obyvatelstvo
přece je prodchnuto vůlí dáti státu,
co potřebuje. Ovšem, má-li se půjčka,
která by se mohla jmenovat "druhá půjčka
obrany státu" nebo "na zabezpečení
míru" podařit, musí býti trh
učiněn ještě likvidnějším
rozmnožením dlouhodobých peněz, než
už je, a to je možno operacemi na volném trhu.
Velectění, pan ministr financí ve svém
včerejším exposé, jehož výňatky
se dostaly do novin, věnoval operacím na volném
trhu jistou pozornost. Musím poznamenat, že nemohu
být úplně spokojen s pozorností, kterou
jim věnoval, poněvadž praví mimo jiné,
mluvě o operacích na volném trhu, že
"závadnou se může státi taková
instituce" - já to vztahuji nejen na ty t. zv. dodavatelské
poukázky, nýbrž, jak z celého kontextu
musím soudit, na celou tu instituci, zvanou operace na
volném trhu - "teprve tím, když se má
v těchto operacích angažovati cedulový
ústa v, ale tu je v nouzi nutno použíti služeb
cedulového ústavu, jde-li o opatření
dočasné." Slavná sněmovno, operace,
na kterých není účasten cedulový
ústav, nenazývají se v teorii národohospodářské
operacemi na volném trhu. Zde je nedorozumění.
Ne každá koupě státních papírů
na trhu se smí nazývat operacemi na volném
trhu. Slovo operace na volném trhu je reservováno
zásahům, které provádí cedulový
ústav, a i když je pravda, že tím slovem
"operace na volném trhu" se někdy rozumí
také koupě zlata, koupě devis i koupě
tuzemských směnek, pod oficielní sazbu cedulové
banky - ona tu sama sebe podbízí - tak všeobecně,
usuálně, se rozumí operacemi na volném
trhu postup cedulové banky, když ona spontánně,
sama od sebe, nejsouc k tomu nucena nějakou překotnou
nabídkou státních papírů, kupuje
dlouhodobé obligace a tím rozmnožuje zásobu
hotových peněz na trhu. Z kontextu, ve kterém
pan ministr financí o operacích na volném
trhu mluví, je vidět, že pan ministr financí
pořád podléhá té sugesci, která
z určitého místa do tohoto státu byla
vháněna, že každá operace na volném
trhu je inflací nebo aspoň že každé
větší rozmnožování hotových
peněz v oběhu je inflací.
Nezáleží na množství peněz
v oběhu, nýbrž na způsobu, jakým
se do oběhu dostávají a jakým způsobem
jsou v oběhu udržovány. Když se peníze,
nové peníze, nerozdávají zadarmo,
nebo když se jimi neplatí pořád štědřeji
a štědřeji skutečná nebo pochybná
hospodářská zásluha, tedy nemůže
nastat inflace, i kdyby nevím, jak se rozmnožila zásoba
hotových peněz. Lidé si rozmyslí utráceti
lehkomyslně peníze těžce vydělané,
dávati peníze, za které musili dělat
mnoho své práce, někomu jinému za
málo jeho práce, čili zvedati lehkomyslně
cenovou hladinu, když oni sami musí velmi tvrdě
peníze vydělávat. Tedy strach z inflace,
která by nastala v důsledku operací na volném
trhu, ještě jednou slavnostně s tohoto místa
odmítám.
Je to plašení a matení lidu tohoto státu,
překážení jemu, aby si z této
bídy pomohl, aby si pomohl z té tísně
politické, která ho ohrožuje útokem
zahraničním, tak jako mu bylo překáženo,
aby si pomohl operacemi na volném trhu z tísně,
která mu byla způsobena světovou hospodářskou
krisí, hladem a nezaměstnaností. S touto
politikou musíme už jednou projeviti otevřený
nesouhlas. (Posl. dr Peters: A budete pro to hlasovat, nikoliv
snad vy, ale vaše strana, všichni, celá koalice,
ačkoliv ví, že dělá ohromnou
chybu!)
Velectění, teď bych se rád obrátil
na pole, na které v tomto váženém shromáždění
obyčejně nevstupuji. Rád bych se dotkl otázky,
jak se tento zákon dotkne Němců. Budou-li
naši kolegové z německé strany objektivní,
jak od nich očekávám, tak musejí přiznat,
že se tento zákon dotkne stejně těžce
zájmů dlužníků českých
a slovenských, jako se dotkne zájmů dlužníků
německých. (Posl. dr Hodina [německy]:
Jenže naše pokladny jsou více vyčerpány!)
Přiznám, že tíseň, do které
světovou hospodářskou krisí se dostaly
některé průmyslové i peněžní
podniky německé, způsobí zde jistý
rozdíl co do stupně, ale v žádném
případě, myslím, nemohou kolegové
z německé strany tento zákon interpretovat
jako národnostní útisk. To by nebylo správné.
(Posl. dr Hodina [německy]: To je namířeno
proti hospodářství celého státu!)
Já se jenom domnívám, že řečmi
kolem tohoto zákona bude v mnohých Němcích
zase vzbuzena myšlenka, že má-li se v tomto státě
míti dobře, nebo má-li se zabezpečovat
Čech, že se musí mít zle Němec,
že má-li se najíst Čech, musí
hladovět Němec. Jako na druhé straně
je dosti lidí u nás na české straně,
kteří se domnívají, že jí-li
Němec, že je to neomylné znamení, že
možná někde hladoví nějaký
Čech nebo Slovák. S touto mentalitou se také
musíme rozloučit jak vy Němci, tak i my Čechoslováci.
(Potlesk.) Tento názor je výsledkem neblahé
politiky, která působí, že tvoří-li
se kdekoliv pracovní příležitost, že
o ni bojují Češi a Němci, protože
této pracovní příležitosti je
málo a zřejmě pro oba nestačí.
Kdyby se této pracovní příležitosti,
a to dosti dobře placené, vytvářelo
víc, aby se dostalo i na Čechy i na Němce,
tak tento nesmyslný boj o kus chleba nebude v tomto státě
vůbec myslitelný. Musíme se již jednou
rozloučiti s pověrou, že má-li se mít
dobře Evropan, musí se míti špatně
Amerikán, má-li se mít dobře bílý,
musí hladovět černý nebo žlutý
a má-li se v tomto státě míti dobře
jedna národnost, tedy že musí býti utiskována
a musí hladovět druhá. To je prostě
residuum ze staré filosofie, která dostala cejch
"malthusianismus", filosofie, že stálý
a samozřejmý stav světa je stav brdy a nouze,
že lidem nezbývá než dělit se o
nouzi; musí se dělit o nouzi, když se dobrovolně
zříkají všech pokusů udělat
si blahobyt, když si pořádají krisi,
místo aby si pořádali práci, to jest
spolupráci a spoluužívání jejích
plodů. Tato představa nouze jako permanentního
a nevyhnutelného stavu světa jest základním
omylem a bludem světové - nejen naší
československé - hospodářské
politiky a to jest také základní blud, který
brání kooperaci národů v tomto státě,
jako brání kooperaci národů ve světovém
měřítku. Tato představa nouze vedla
mnohé filosofy a politiky k výkladu sociálního
života jako permanentního stavu boje. Oni vycházejíce
z názoru, že jest permanentní a nevyhnutelná
nouze, chápou poměr lidí navzájem
jako poměr dvou vlků, kteří se rvou
o skrovnou kořist - homo homini lupus! Musíme se
rozloučiti s touto fundamentálně bludnou
filosofií, poněvadž dokud na ní budeme
lpět, nemůžeme se domluviti, i kdybychom se
ujišťovali sympatiemi nevím jakými a nevím
jak slavnostně. Musíme se rozhodnouti spolupracovati
na vzniku dobře placené pracovní příležitosti,
která je fundamentem vysoké životní
míry. Nesmíme si říkati, že musíme
hladovět, protože nemůžeme pracovat a
že nemůžeme pracovat, protože nemáme
peněz. Navázal bych na předvčerejší
slova našeho kolegy Jaksche, který zapřísahal
vládu tohoto státu, aby za účelem
rozumné úpravy národnostních poměrů
v tomto státě starala se o tři věci:
o práci, práci a práci. (Výborně!)
Kolega Jaksch volal třikráte: Arbeit,
Arbeit, Arbeit! Je pravda, že ne samým chlebem živ
je člověk, a že naši kolegové z
německé strany mají kromě požadavku
chleba ještě jiné požadavky, na př.
v oboru užívání jazyka atd. Dobrá,
ale myslím, že i pro nás, kteří
nejsme stoupenci historického materialismu, jest pracovní
příležitost, výdělková
příležitost a slušná životní
míra primum necessarium, první nevyhnutelné,
co musí býti opatřeno obyvatelstvu tohoto
státu, aby pro další mohlo najíti čas
a smysl. (Posl. dr Suchý: Primum vivere!) Ano, primum
vivere. (Hlasy: Ale pro všechny!) Ano. Dokud máme
masu nezaměstnaných a podzaměstnaných,
nemůže se mluviti o nebezpečí inflace,
kdyby se rozhojnil oběh peněz nezbytně nutných
k roztočení kol a rozhýbání
rukou. Kdykoliv voláme práce, práce, práce,
musíme také volat: peníze, peníze,
peníze! Kdo horuje pro opatření práce
a vyniká nedostatkem smyslu pro metody financování
této práce, mluví do větru. Chceme-li
způsobit novou hospodářskou politiku v tomto
státě, organisací spolupráce a organisací
spolu užívání jejích plodů,
musíme se rozhodnouti k jiné měnové
a úvěrové politice. Budeme-li připravovati
co nejpilněji obranu tohoto státu na případ
vnějšího útoku, budeme se moci ještě
dosti dobře starati o vznik statků potřebných
pro mír. Ostatně i mnoho z toho řekněme
v oboru komunikací - čeho se jeví potřeba
pro případ války, má daleko větší
význam v míru. Někde ani nelze dobře
táhnouti rozhraničovací čáru
mezi věcmi vojenskými a civilními.
V každém případě, potřebuje-li
stát ať pro účely mírové,
ať pro účely válečné peníze,
musíme se starati o to, aby je mohl dostati od svých
občanů. Chceme-li apelovati na občany, aby
upisovali novou půjčku, musíme se jim postarati
napřed o to, aby si mohli vydělati na to, co po
uspokojení svých běžných potřeb
budou moci dáti stranou a k disposici státu. Ten
apel, který bychom rádi slyšeli od naší
vlády, abychom dali státu to, čeho potřebuje
k jakýmkoliv účelům, předpokládá,
že projevíme sami dosti dobré vůle organisovati
ty předpoklady, jež tu musí býti splněny,
aby se nová půjčka setkala se zdarem. Já
aspoň věřím, že ještě
letos bude musiti naše vláda přistoupiti k
vypsání velké veřejné půjčky,
a naší starostí musí býti, aby
náš národ odpověděl na tuto výzvu
nejenom kvantitativně velmi vydatně, nýbrž
také co nejochotněji, a to nejenom z důvodu,
že chápe účel této půjčky,
ale že dobře může splniti to, co stát
od něho žádá. (Potlesk.)
Místopředseda Sivák (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. dr Peters.
Posl. dr Peters (německy): Slavná
sněmovno!
Na počátek svých vývodů musím
se ohraditi proti usnesení předsednictva sněmovny,
že pro tuto osnovu zákona byla přiznána
řečnická lhůta jen 30 minut. Domníváme
se, že tu jde o velikou, významnou osnovu, jejíž
význam a vážnost bychom však nemohli odvoditi
z chování sněmovny. Před třemi
týdny byl tento vládní návrh všeobecně
uveřejněn a slyšeli jsme z jednoho rozhodujícího
místa ve státě, že se o tomto návrhu
nebude jednati před velikonocemi. Najednou, sotva před
48 hodinami přišel návrh do sněmovny.
Jednali jsme o něm ve výboru asi 3 hodiny a nyní
se tu vyřizuje takovým způsobem, který
připouští jen jeden závěr, že
vy, pánové, nepoznáváte vážnost
situace a vážnost tohoto návrhu. Musím
proto býti s ohledem na řečnickou lhůtu
mimořádně stručný.
Protože nám pan ministr financí včera
předložil exposé, které musíme
v mnohých bodech, konečně také v bodě,
o kterém tu mluvil pan kol. Macek, zamítnouti,
budu se museti zabývati nejprve jen exposé samým,
abych vyjasnil určité věci.
Musím konstatovati, že pan ministr financí
podlehl módní nemoci našich členů
vlády, totiž módní nemoci býti
ministrem propagandy (Potlesk poslanců sudetskoněmecké
strany.) stran otázek, o které má resortně
pečovati a o které se tak nemá pečovati
statistikami a, jak dokáži, falešnými
statistikami, nýbrž v důležitých
úkolech jeho resortu. V tomto ohledu jest exposé
pro nás po stránce materiální i věcné
velkým zklamáním; musíme konstatovati,
že se velmi divíme, že se pronášejí
v tak vážných dobách tak nevážné
řeči. Pánové, pan ministr financí
si vzal patrně za úkol [ ] vypočítávati
údaje, kterými nás chce nyní vláda
takřka před obyvatelstvem kompromitovati, kompromitovati
aspoň jako kverulanty a lháře. Neboť,
vážení pánové, není možné,
aby se uváděly s úřední ministerské
strany číslice, aniž by se k nim uvedly důkazy
jejich správnosti, a tedy umožňovaly v náladě
českého národa pojetí, které
může míti jen jeden úspěch, že
se pražská ulice a veřejné mínění
v českém národě mobilisuje proti sudetským
Němcům. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké
strany.) Jiný účel to nemůže
míti [ ]. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké
strany.)
Používáte-li k tomu censurní praxe,
která se nyní opět zavádí,
zostřené výnosem, podle kterého se
vůbec nemůže psáti o zahraničněpolitickém
a vnitropolitickém poměru, musím vám
říci: Jste na cestě, která může
vésti jen k tomu, že dojdete do propasti veškerého
právního řádu. (Potlesk poslanců
sudetskoněmecké strany.)
Neboť, pánové, v dějinách to
byla vždy vaše síla, že jste vždy poznali
reálně a jasně svou dějinnou a okamžitou
posici. Tak, jak dnes vedete stát, musíme vám
výslovně říci, že uvádíte
veřejné mrnění do samých omylů,
do samého neuznávání reálných
skutečností a udržujete iluse, které
podle mého mínění nelze opodstatniti.
Jak mě, pánové, znáte, nemůžete
mrti za to, že tato zjištění tu činím
jen proto, aby se mi dostalo souhlasu svých kolegů,
nýbrž uvádím tyto vývody proto,
poněvadž myslím, že vývoj musí
pokračovati v této vážné situaci
tím způsobem, který vás uvedl do dnešní
situace, která není ani zahraničně
politicky ani vnitropoliticky pro vás snesitelná;
chtěl bych vás z řad svých kolegů
co nejvážněji varovati. (Potlesk poslanců
sudetskoněmecké strany.)
Pánové, čteme-li na příklad,
že se ve "Večerním Českém
slově", které se rozšiřuje v statisících
exemplářů, českému národu
namlouvá, že "jest tu armáda, která
zvedá Československo, stát střední
velikosti, na úroveň vojenské velmoci",
musím vám říci, že to jest velmi
povážlivé klamání našeho
obyvatelstva. Toto zjištění bych chtěl
učiniti právě v souvislosti s touto osnovou,
která, jak víte, slouží konec konců
k tomu, aby se pokračovalo v branných přípravách.
Namlouvá-li se obyvatelstvu, především
Čechům, že jest politická situace taková,
jak ji vyjadřuje "Večerní České
slovo", musím vám říci, že
to vytváří takovou psychologickou situaci
ve vašich vlastních řadách, že
budete konec konců tím sami vinni, nebudou-li se
moci věci vyvíjeti normálně.
Nyní k vývodům pana ministra financí.
Chtěl bych přikročiti hned k tomu, na co
poukázal také kol. Macek, totiž k oněm
vývodům pana ministra financí, které
se zabývaly všeobecnou kritikou hospodářské
a finančně-politické situace. Vím,
že patří ke špatným a dobrým
vlastnostem každého ministra financí v každé
zemi, že je optimistický. Avšak vytvářeti
optimismus v té formě, jak to činí
pan ministr financí, považuji za zcela nesprávné,
neboť všechna data, která považuje za projev
příznivého vývoje, nemohou při
přesnějším zkoumání obstáti.
Volá-li pan kol. Macek, že konec konců
závisí politická situace velmi podstatně
na tom, zda jest práce pro všechny, chci s ním
souhlasiti. Nevěřím však, že by
bylo možno na základě finanční
politiky, která se tu dělá, skutečně
dáti práci a to jest rozhodující.
(Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)
Práci stejnou měrou pro všechny! Vytvořili
jste v německém táboře situaci, na
kterou si ostatně stěžujete, i tím,
že jste 20 let porušovali zásadu rovnosti, také
na základě hospodářském a že
jste nám znemožnili, abychom se cítili hospodářsky
uspokojeni.
Přichází-li nyní pan kol. Jaksch
se svým návrhem na zápůjčku
500 milionů Kč na účely sudetskoněmeckých
investic, můžeme k tomu jen říci: Na
jedné straně vidíme dnes vládní
návrh, který se předkládá na
účely, které jsou dávno vázány,
neboť víme, že má přispěti
k úhradě mimořádného rozpočtu;
na druhé straně nám zde pan ministr financí
včera otevřeně řekl, že se zatím
nepomýšlí na předložení
státní zápůjčky k upisování.
Zatím! To znamená, jak mínil jeden kolega
v rozpočtovém výboru, že prorokuji falešně,
myslím-li, že dojde k tomuto přijetí
veřejné zápůjčky teprve na
podzim. Jak chcete touto cestou vyříditi problém
opatření práce pro sudetské Němce,
není mi jasné.
Říká se nám, že nám vyšla
vláda velmi vstříc v tom směru, že
škrtla § 21 vládního návrhu, ve
kterém byl omezen úvěr samosprávných
korporací. V návrhu sice § 21 již není,
avšak po takovém zesílení immobility
peněžních ústavů, a to všech
peněžních ústavů, také
malých a skrovných institutů, se vás
táži, znamená-li to opravdový úspěch,
že ve vládním návrhu již není
§ 21, tedy omezení úvěru samosprávným
korporacím. Nuže, pan ministr financí neřekl
ve svých vývodech právě o této
věci téměř nic a projevil jen těžkou
výčitku nejen proti německé politice,
nýbrž i proti německému hospodářství
v tomto státě tím, že nám vytýkal
nevěcnost; mínil tím zřejmě
zasedání německého Ústředního
svazu průmyslu a chtěl říci, že
jsme jej použili k tomu, abychom svému obyvatelstvu
namluvili nepravdy.
K tomu musím něco prohlásiti: Nejprve, že
nám pan ministr financí znovu dokázal, že
vláda na věci nahlíží nesprávně,
a to proto, že se dá vždy ovlivniti průměrem
výrobních a zaměstnaneckých číslic,
přičemž však jsme my pod průměrem
a české území nad průměrem.
Proto jsou všechna odvolání na číslice,
které jsou vypočteny ve všeobecném průměru,
nesprávná, neboť tyto číslice
pro tě nedbají našich speciálních
sudetskoněmeckých hospodářských
poměrů. To vám chci dokázati. Pan
ministr financí uvedl na př., že v r. 1937
dosáhl sklářský průmysl za
pomoci vlády zvýšení exportu. K tomu
zjišťuji, že všeobecné hospodářské
oživení, tedy v celém státě a
ve všech formách výroby činilo v r.
1937 44% z roku 1936, zatím co sklářský
průmysl dosáhl zvýšení 12.6%,
avšak jen ve zvláštním oboru, v oboru
tabulového skla, zatím co víme, že se
poměry ve skle uměleckém a umělecky
broušeném skle v r. 1937 podstatně nezlepšily.
Příspěvek vlády záležel
v určité refundaci daní, která činí
asi 1 1/2 % z celého vývozu. To jest celá
podpora od vlády.
Pan ministr financí poukázal také na zlepšení
u vlny a bavlny. Prosím, opět několik číslic:
Jest správné, že se objem vývozu z r.
1936 zvýšil v r. 1937 u bavlny o 35%. Rozhodující
jest však nejprve cena Avšak na druhé straně
musíte, pánové, pozorovati, že i tento
zvýšený vývoz v r. 1937 činil
jen 33% vývozu z r. 1929, t. j. náš textilní
průmysl byl o dvě třetiny méně
zaměstnán než v r. 1929. Totéž
můžeme říci i o ostatních výrobních
odvětvích. Podstatné však jest, že
pravíme vládě a panu ministrovi financí
zcela zřetelně, aby on a celá vláda
konečně přestala vystupovati zde jako statistikové
a chtěla nás poučovati, že jsme se svými
stížnostmi v neprávu. Psychologické
účinky tohoto druhu vládní činnosti
bych chtěl srovnati se setbou, kterou budete museti jednou
sklízeti [ ]. (Výkřiky.)

