Jde o uložení povinnosti československým
ústavům peněžním, aby část
svých vkladů trvale uložily ve státních
papírech, při čemž se bere co největší
ohled na to, aby nebyl ohrožen úvěr pro potřebu
soukromého podnikání.
Osnova se dělí na 5 částí.
Část I podává výklad některých
pojmů a je slovem úvodním. Část
II upravuje povinnosti peněžních ústavů
(podniků) ukládati část prostředků
ve státních půjčkách. Akciové
banky a peněžní akciové společnosti
s ručením obmezeným jsou povinny mrti ve
vlastní zásobě státní půjčky,
jichž úhrnná hodnota činí alespoň
12% úhrnu vkladů, nepřesahuje-li tento úhrn
čtyřnásobek vlastních prostředků;
jinak 12% části úhrnu vkladů, která
se rovná tomuto čtyřnásobku, a 20%
ze zbytku úhrnu vkladů.
Vlastními prostředky je tu rozuměti akciovou,
pokud se týká kmenovou jistinu a pravé reservy
vykázané v poslední účetní
závěrce.
Bankéřské závody jsou povinny míti
ve vlastní zásobě státní půjčky,
jichž úhrnná hodnota činí alespoň
12% úhrnu prostředků přijatých
ke zúročení v běžném účtě,
nepřevyšuje-li tento úhrn 50,000.000 Kč;
jinak 6,000.000 Kč a 20% části úhrnu
takových prostředků, která převyšuje
50,000.000 Kč.
Okresní záložny hospodářské
a jiné záložny, utvořené z fondů
kontribučenských a berních, jsou povinny
míti ve vlastní zásobě státní
půjčky, jichž úhrnná hodnota
činí alespoň 8% úhrnu vkladů,
nepřevyšuje-li tento úhrn 1,000.000 Kč,
12% úhrnu vkladů, činí-li tento úhrn
více než 1,000.000 Kč, nepřevyšuje-li
však 50 mil. Kč; jinak 6,000.000 Kč a 20% části
úhrnu vkladů, která převyšuje
50 mil. Kč.
V téže míře jako okresní hospodářské
záložny jsou povinny míti ve vlastní
zásobě státní půjčky
tyto ústavy:
záložny zřízené podle spolkového
zákona ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř.
z. (záložny spolkové);
úvěrní společenstva (družstva),
zřízená podle zákona o výdělkových
a hospodářských společenstvech ze
dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., anebo podle zák.
čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu;
dále hospodářská a živnostenská
družstva úvěrní zřízená
podle zák. čl. XXIII/1898, a
svazy (ústředí) záložen spolkových
a společenstev (družstev) vůbec, které
provozují úvěrní obchody.
Zemské úvěrní ústavy jsou povinny
míti ve vlastní zásobě státní
půjčky, jichž úhrnná hodnota
činí alespoň 25% úhrnu vkladů.
Spořitelny jsou povinny míti ve vlastní zásobě
státní půjčky, jichž úhrnná
hodnota včetně vkladů, uložených
povinně v ústředí československých
spořitelen, činí alespoň 8% úhrnu
vkladů, nepřevyšuje-li tento úhrn 1
mil. Kč; 22% úhrnu vkladů, činí-li
tento úhrn více než 1 mil. Kč, nepřevyšuje-li
však 50 mil. Kč; jinak 11 mil. Kč a 25% části
úhrnu vkladů, která převyšuje
50 mil. Kč.
Poštovní spořitelna jest povinna míti
ve vlastní zásobě státní půjčky,
jichž úhrnná hodnota činí alespoň
50% úhrnu vkladů na vkladní knížky
a 25% úhrnu vkladů na šekových a běžných
účtech, vyjímajíc vklady státu,
svazků územní samosprávy, peněžních
ústavů, veřejnoprávních sociálně-pojišťovacích
ústavů a soukromých pojišťoven.
Ústřední sociální pojišťovna,
Všeobecný pensijní ústav, náhradní
pensijní ústavy, Pensijní ústav soukromých
drah v Brně a jeho náhradní zařízení,
příplatkové ústavy, Ústřední
bratrská pokladna a nositelé povinného pojištění
úrazového jsou povinni uložiti ve státních
půjčkách alespoň 70% volného
přírůstku trvale uložitelného
jmění za léta 1938 až 1941. Tuto
povinnost mohou jmenované ústavy splniti také
poskytnutím zápůjček státním
fondům.
Nositelé povinného nemocenského pojištění
jsou povinni míti uloženo alespoň 30% svého
pohotového jmění ve státních
půjčkách.
Nositelé povinného nemocenského pojištění,
kteří nemají dosud alespoň 30% svého
pohotového jmění uloženo ve státních
půjčkách, jsou povinni použíti
50% přírůstku, o které vzroste jejich
pohotové jmění, počínajíc
rokem 1938, na splnění této povinnosti.
Soukromé pojišťovny, provozující
na území republiky Československé
pojištění životní, jsou povinny
ukládati ve státních půjčkách
alespoň 70% přírůstku, o který
se v letech 1938 až 1941 zvýší jednak
povinná výše zabezpečovacího
fondu A, zmenšená o zápůjčky
na pojistky, jednak úhrn statutárních reserv
a fondů (záloh) jakéhokoli označení
podle stavu vykázaného na konci každého
z uvedených let v účetní závěrce.
Pojišťovny, provozující na území
republiky Československé pojištění
proti škodě a úrazu, jsou povinny ukládati
ve státních půjčkách alespoň
50% přírůstku, o který se v letech
1938 až 1941 zvýší povinná výše
zabezpečovacího fondu B a úhrn statutárních
reserv a fondů (záloh) jakéhokoli
označení.
Část IV upravuje dozor na plnění povinností
uložených touto osnovou zákona. V zásadě
provádějí tento dozor příslušné
revisní a kontrolní orgány, svazy atd.
Část V pak upravuje trestní a závěrečná
ustanovení. V §u 23 se zmocňuje vláda,
aby po slyšení zájmových kruhů
zvýšila pro dobu přechodnou povinnost tímto
zákonem stanovenou. V §u 24 pak se zmocňuje
ministr financí, aby v mezích zmocnění
k úvěrovým operacím mohl vydávati
dluhopisy státní půjčky unifikační
kterékoli emise.
Rozpočtový výbor. projednal ve schůzi
dne 6. dubna t. r. tento vládní návrh zákona
a doporučuje posl. sněmovně, aby schválila
osnovu zákona, jakož i připojenou resoluci
ve znění, na němž se rozpočtový
výbor usnesl. Doporučuji slavné sněmovně,
aby tento návrh rozpočtového výboru
schválila. (Souhlas.)
Místopředseda Langr (zvoní): K
této věci jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest schválena.
Přihlášeni jsou řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Kopřiva
a dr Peters; na straně "pro" pp. posl.
dr Macek a dr Neuman.
Dávám slovo prvému řečníku
na straně "proti", p. posl. Kopřivovi.
Posl. Kopřiva: Vážená sněmovno!
Ze všech našich projevů, které jsme v
poslední době k nynější situaci
učinili, je zjevno, že my komunisté usilujeme
o politiku rozhodné, důsledné obrany republiky.
Usilujeme o politiku, jíž oporou je lid Československa
bez rozdílu národnosti, lid, který v poslední
době a i dosud stále přes zákaz schůzí
projevuje tak skvěle svoji odhodlanost bránit republiku
za všech okolností a za největších
obětí, lid, který se zvedá zároveň
k odporu proti kapitulantství, ustrašenectví
a panikářství české reakce,
zejména reakce agrární. Lid je do nejvyšší
míry zneklidněn tím, že vláda
nastupuje v posledních dnech nebezpečnou cestu,
která může umožniti vnějšímu
fašistickému nepříteli provedení
jeho plánu zevnitř, změnou vnitropolitických
poměrů za pomoci své zdejší filiálky
a za pomoci české reakce.
Skutečnost, že vláda místo toho, aby
jednala o uskutečnění národnostního
vyrovnání s německým lidem, jedná
se zdejším nástrojem Třetí říše,
s Henleinem, signalisuje v této chvíli, a zejména
po zkušenostech z Rakouska, největší nebezpečí
pro republiku, její národy a její neodvislost.
Výbojné plány [ ], namířené
proti Československu [ ], staly se velmi riskantní
po proklamování Sovětského svazu a
Francie lidové fronty, jímž byla zaručena
věrnost spojeneckých svazků k Československu
pro případ napadení Německem.
Zahraniční posice Československa se po rakouských
událostech zlepšila. Proto Třetí říše
zesiluje nyní své snahy dosáhnouti toho,
čeho nemůže nikdy dosáhnouti cestou
zevní [ ], cestou vnitřní, cestou propašování
Henleina do vlády republiky Československé.
Záludnost německého fašismu, která
měla za následek ztrátu neodvislosti Rakouska,
ukazuje jasně, kam by vedlo v Československu, kdyby
vláda učinila sebemenší ústupek
[ ] v Československu a kdyby setrvala na svých dosavadních
cestách vyjednávání s Henleinovou
stranou [ ]. Situace je tím vážnější
a nebezpečnější, že obecným
zákazem schůzí je znemožňována
mobilisace lidu. V době tak krajní ohroženosti
Československa nemůže obecný zákaz
schůzí a projevů místo rozhodného
postupu proti kapitulantům, iredentistům, proti
ustrašencům, znamenati nic jiného než
tlumení orné síly, která je nejspolehlivější
zárukou pevné, důsledné a neohrožené
obrany země proti fašistickému útočníku,
nemůže znamenati nic jiného než snahu
ulehčiti nerušené přijetí kapitulantských
podmínek, znamenajících první krok
k tomu, aby se Československo dostalo pod vliv Třetí
říše. Přijetí Henleina do vlády
byl by počátek konce svrchovanosti, samostatnosti
a vnitřní jednoty republiky. Varujeme před
tímto nebezpečným krokem. [ ]. Voláme
všechen lid do ostražitosti, voláme všechen
lid k tomu, aby v této chvíli zakřikl všechny
slabochy a ustrašence.
Sněmovně je k projednávání
předkládána osnova zákona o povinnosti
ústavů, podniků, fondů a některých
sociálních zařízení ukládati
část prostředků ve státních
půjčkách. Je to opatření k
získávání potřebných
úvěrů pro mimořádné
investice a účely obrany, opatření,
které má zajistiti úvěrem mimořádný
rozpočet státu, jehož největší
část je určena pro mimořádné
vyzbrojení státu. Víme dobře, jak
důležitá a potřebná jsou opatření
pro zabezpečení obrany republiky pro případ
útoku na ni. Máme největší pochopení
pro všechna podobná opatření. Avšak
tato opatření sama o sobě nemohou zabezpečiti
důslednou obranu neodvislosti republiky. Všechna tato
opatření by byla neúčinná,
kdyby se zároveň nečelilo, a to velmi energicky,
nebezpečí, které hrozí neodvislosti
republiky zevnitř, z vnitropolitického vývoje
událostí v Československu. Poslední
dny a události prokazují, že nyní hrozí
největší nebezpečí zevnitř,
a proto na ně by se měl soustřediti úder
vlády a proti němu se musí soustřediti
úder lidu.
Bereme-li však v úvahu nutnost zajištění
obrany proti vnějšímu útoku, musíme
označiti opatření vlády, k němuž
má předloha směřovati, za nepostačující
a neuspokojující.
Osnovou navrhované opatření je vedeno dosavadní
starou snahou vlády: Nerozhněvat si při získávání
prostředků k obraně státu finanční
magnáty, mocné karteláře, velkostatkáře
a průmyslové magnáty; zařizovat to
tak, aby nebyli postiženi ti, kteří prostředky
mají a kteří by je státu k nutné
obraně poskytnout měli, a aby nebyli postiženi
ti, kteří by měli dát alespoň
peníze, když lid přináší
největší oběti a je ochoten obětovat
pro obranu republiky i to nejcennější, t. j.
krev a životy.
Osnova ukládá povinnost, podle níž část
vkladů peněžních ústavů,
bank, spořitelen, družstev, záložen musí
být uložena ve státních půjčkách.
Stejně tak veřejné pojišťovny jsou
povinny uložit ve státních půjčkách
vedle svých dosavadních povinností - aspoň
70% volného přírůstku trvale uložitelného
jmění za léta 1938 až 1942.
Při tom se velmi šetrně chová předloha
k bankám, jimž do státních půjček
jsou zařazovány i pokladniční poukázky,
které bankám nesou velmi značné zisky.
Stejně tak šetrně se chová předloha
k soukromým pojišťovnám, které
z velké části jsou v rukou zahraničního
kapitálu.
Osnově je nutno vytknout, že povinnosti bank a soukromých
pojišťoven jsou velmi neúměrné
povinnostem, které osnova ukládá lidovým
peněžním ústavům a organisacím,
jichž povinnosti jsou i tu poměrně větší
a těžší než povinnosti bank a soukromých
pojišťoven.
To by mohlo vést k nebezpečnému ztížení
stavu těchto lidových peněžních
ústavů i těch, kteří jsou na
jejich úvěrovou podporu odkázáni.
V tomto směru je třeba vyhovujících
opatření.
K úhradě mimořádného rozpočtu
je předkládána jen osnova, která neukládá
kapitálově silným organisacím a jedincům
naprosto žádných obětí. Ze své
kapsy nedají mocní a bohatí zase nic.
Při projednávání této osnovy
mluvilo se v rozpočtovém výboru i ústy
koaličních zástupců o nutnosti vypsání
půjčky na obranu, protože osnovou nemohou býti
v žádném případě opatřeny
náležité prostředky v takové
míře, aby kryly potřeby mimo řádného
rozpočtu ve výši 3 1/2 miliardy Kč.
Mluvilo se o dobrovolné půjčce, to znamená,
že by se opět převalila povinnost k získání
prostředků na obranu republiky na dělníky,
zaměstnance, rolníky, úředníky,
živnostníky, jako tomu bylo dosud vždy. Naproti
tomu kapitálově silní by jako dosud vždy
jevili k půjčce naprosté nepochopení,
ba sabotovali by ji. Tyto vrstvy byly k upisování
půjčky ochotny jen za podmínek, jimiž
by jim byly poskytnuty výhody daňové. Jsou
ochotny k upisování půjčky jen tehdy,
když budou na půjčce vydělávati.
Stát potřebuje prostředky k nutné
obraně. Dosavadní cesty vlády k tomu nevedly,
a když, pak vždy jen za cenu dalších obětí
lidu. Lid však už dalších obětí
po této stránce přinášet nemůže,
a právě s hlediska obrany země a odolnosti
lidu byl by to i krok velmi nebezpečný.
Je nutno dát se při zaopatřování
prostředků na obranu státu jinou cestou.
Je nutno donutit kapitalisty, aby republice poskytli část
ze svých hojných prostředků. Navrhovanou
osnovou se prostředky potřebné k obraně
republiky v dostatečné míře neopatří.
Odvoláváme se při této příležitosti
na náš návrh, učiněný
v tomto směru při projednávání
státního rozpočtu. Žádáme,
aby k úhradě mimořádného rozpočtu
byla vypsána 3% půjčka na obranu republiky,
splatná do 30 let. Upsání této půjčky
nechť je povinné pro fysické i právnické
osoby, vlastnící majetek s hodnotou nad 1 mil. Kč.
Z výdajů státu na zbrojení má
ohromné zisky zbrojařský průmysl.
Zestátnění tohoto průmyslu je také
jedna z nutných cest k získání
prostředků na zbrojení vedle zestátnění
lihového hospodářství, jež je
vlastně příkazem důsledné obrany
republiky. [ ].
Třebaže pokládáme osnovu zákona
za nepostačující, dáme najevo v této
vážné chvíli naše plné porozumění
pro získávání nutných prostředků
k obraně republiky tím, že budeme pro osnovu
hlasovati. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dále
je ke slovu přihlášen pan posl. dr Macek.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Macek: Slavná sněmovno!
Rád bych k předloze, o níž diskutujeme,
pronesl několik kritických slov. Ale právě
proto, že chci zaujmouti stanovisko kritické, neváhám
na prvém místě poznamenati, že jsou
naprosto bezdůvodné obavy, že by touto předlohou
mohl utrpěti vkladatel kteréhokoliv peněžního
ústavu nebo osoba závislá na prosperitě
kterékoli pojišťovny. Tímto opatřením
bezpečnost jejich jmění se nijak nezmenšuje,
naopak pravděpodobně u některých peněžních
ústavů se zlepší.
Ale jděme teď k věci samé. Stát
potřebuje peníze. Proč se vláda neobrací
k občanstvu se žádostí o novou dlouhodobou
veřejnou půjčku? Tímto zákonem
totiž nedostane státní pokladna ani korunu.
Tímto zákonem, když bude proveden, opatří
se pouze kupci na státní papíry už emitované.
Reeskontní ústav se zbaví pravděpodobně
značné části svých zásob,
jež koupil při intervenčních koupích
a stáhne tímto způsobem ovšem mnoho
dlouhodobých peněz z ústavů úvěrových
a z ústavů pojišťovacích.
Tato předloha je vskutku dalším sledováním
té myšlenky, která je základem myšlenky
instituce zvané Reeskontní ústav, a tuto
myšlenku potírám. Uvažme, pokud možno
objektivně, příznivé a nepříznivé
následky opatření, jež je předmětem
našich úvah. Provedením této osnovy
zákona se nepochybně opatří mnoho
kupců státních papírů mezi
peněžními ústavy úvěrovými
i pojišťovacími, ač si musíme uvědomit,
že velmi mnoho peněžních ústavů
má už ve svém vlastnictví více
papírů, než kolik podle tohoto zákona
budou musit mít, takže na př. mnohé
spořitelny a nebudou mezi nimi ty nejmenší
- nebudou potřebovat nakupovat více papírů,
nebudou-li chtít. Reeskontnímu ústavu se
tedy ulehčí, jak jsem poznamenal; nepochybně
prodá hodně z těch zásob, na něž
si musel vypůjčit podle poslední bilance
nějakých 1.600 mil. Kč od různých
peněžních ústavů. Reeskontní
ústav, když se mu podaří prodat tyto
papíry, uspokojí své věřitele
a stát bude si moci snad u těch věřitelů
opět vypůjčit, čeho bude potřebovat;
ale kolik toho bude?
V důvodové zprávě nemáme vůbec
cifru o pravděpodobném výsledku této
očekávané operace. Bylo by skutečně
také těžké odhadovat, v tom musím
souhlasit s p. ministrem, poněvadž není zde
spolehlivé statistiky o držbě státních
papírů a o potřebě doplnění
zásob u různých peněžních
ústavů a u různých jiných podniků,
jak tato osnova zákona stanoví.
Přejděme dále ke stinným stránkám
tohoto opatření. Není pochyby, že když
peněžní a pojišťovací ústavy
odvedou část svých kapitálů
do emitovaných již státních papírů,
nebudou moci půjčovat dlouhodobé peníze
jiným subjektům, ať soukromníkům,
řekněme do stavebního ruchu, ať komunám.
Není také pochyby, že značný
odvod hotovostí z pojišťovacích ústavů
- myslím tím hlavně veřejné
pojišťovny - ucítí nepříznivě
naše komuny, poněvadž se jim bude restringovat
úvěrový fond, na který nejčastěji
apelovaly. (Předsednictví převzal místopředseda
Sivák.)

