Článek XVII.

Jestliže zboží, vyvážené ze země jedné, se vrací do země druhé na žádost původního vývozce proto, že ho ten, jemuž bylo určeno, nepřijal, neb z jiných důvodů, upustí se při zpětném vývozu od vybrání vývozního cla a všech vedlejších dávek a vrátí se dovozní. clo i všechny vedlejší dávky již zaplacené, nebo se upustí od vymáhání těchto povinovaných cel a dávek pod podmínkou, že zboží zůstalo až do zpětného vývozu pod dozorem celního úřadu a že zpětný vývoz se uskuteční ve lhůtě tří měsíců od dovozu touže dopravní listinou, aniž zboží doznalo jakékoli změny.

 

V jiných případech zpětného vývozu zboží, tímto článkem neupravených, bude každá z obou smluvních stran postupovati vůči zásilkám druhé smluvní strany v rámci platných předpisů s největší blahovůlí.

 

Článek XVIII.

Aby vzájemnému obchodu byly zajištěny výhody zacházení podle této úmluvy, a aby bylo současně vyloučeno jakékoli možné zneužití, bude moci každá vysoká smluvní strana požadovati, aby plodiny zemské nebo výrobky druhé strany byly při dovozu doprovázeny osvědčením původu podle přiložených vzorů.

 

Osvědčení původu budou vydávána celními úřady, obchodní komorou, k níž přísluší odesilatel, nebo každým jiným státním orgánem, hospodářským sdružením nebo jiným ústavem, jejž uzná země určení.

 

Vláda země určení bude míti právo požadovati ověření osvědčení původu svým diplomatickým nebo konsulárním zástupcem, s výjimkou případů, kdy osvědčení bude vydáno státními orgány.

 

Článek XIX.

Obě vysoké smluvní strany se shodují v tom, že ve vzájemných stycích budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

 

Článek XX.

Každá vysoká smluvní strana zabezpečí na svém území podnikatelům druhé vysoké smluvní strany, v rámci platných zákonů a nařízení, účinnou ochranu proti nekalé soutěži a bude s těmito podnikateli nakládati v tomto směru jako s vlastními.

 

Každá vysoká smluvní strana se zejména zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby potlačila na svém území nesprávné používání okrskového označování původu, zvláště pokud jde o chmel, výrobky z vinné révy, pivo, minerální vody a výrobky z minerálních vod, pokud druhá smluvní strana tato označení řádně chrání a je první straně oznámila.

 

Výše uvedené oznámení musí zvláště určiti ustanovení příslušných zákonů a předpisů tohoto státu, stanovící oprávnění označení původu.

 

Za nesprávně používaná se pokládají okrsková označení původu jednoho z obou států, je-li jich použito pro výrobky, jimž zákonná ustanovení tohoto státu tuto výhodu upírají.

 

Pod názvem československý chmel, zvláště pod pojmenováním "Český chmel" ("žatecký chmel", "Roudnický chmel", "Úštěcký chmel", "Dubský chmel"), "Moravský chmel" ("Tršický chmel") smí se uváděti v Polsku do oběhu jen chmel známkovaný a provázený ověřovací listinou některé veřejné československé známkovny podle zákonných předpisů o označování původu chmele, platných v republice Československé. Mimo to musí býti takový chmel v původním plnění, to jest v obalu, opatřeném označením původu, pečetí a plombou podle zmíněných československých předpisů.

 

Ustanovení tohoto článku nevztahují se na zboží průvozní.

 

Článek XXI.

Ve všech otázkách, týkajících se železniční přepravy, budou se vysoké smluvní strany říditi ve vzájemných stycích ustanoveními Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.), a Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.), podepsaných v Bernu dne 23. října 1924.

 

Ve všech otázkách, týkajících se mezi národního průvozu, budou se vysoké smluvní strany říditi ve vzájemných stycích ustanoveními barcelonské úmluvy a statutu o svobodě transitu ze dne 20. dubna 1921.

 

Ve snaze uskutečniti v míře možnosti úmysly článku 23, odst. e) úmluvy o Společnosti národů, týkající se zachování svobody přepravy a průvozu, zavazují se vzájemně obě vysoké smluvní strany, mimo to, že se zřetelem na svou zeměpisnou polohu zajistí, pokud jde o přepravy určené do jejich zemí, svobodu přepravy a průvozu, stanovenou barcelonským statutem, tím způsobem, že vysoké smluvní strany nebudou se dovolávati článku 7. uvedeného statutu v případě politického napětí, a že řečená svoboda přepravy a průvozu potrvá i v případě války, za předpokladu však, že tato opatření nebudou směti se příčiti jejich právům a povinnostem jako členů Společnosti národů.

 

Československo bere na vědomí odstavec 4. článku XXII. mírové smlouvy, podepsané v Rize dne 18. března 1921.

 

Článek XXII.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou prováděti vzájemně tarifní politiku prodchnutou duchem co největší blahovůle.

 

Článek XXIII.

Se zbožím, podaným ku přepravě na celním území jedné z vysokých smluvních stran a přepravovaným do celního území druhé smluvní strany nebo tímto územím do území třetího státu, nebude, budou-li splněny stejné podmínky, se zacházeti na železnicích druhé smluvní strany, pokud jde o jeho vypravení, přepravu, výpočet přepravného podle vnitřních (místních anebo svazových) tarifů a veřejné dávky, související s přepravou, nepříznivěji než se zbožím stejného druhu, podaným na celním území druhé smluvní strany a přepravovaným v témže směru a na téže trati.

 

Obě vysoké smluvní strany shodují se však v tom, že pro přepravu zboží stejného druhu z celního území jedné smluvní strany do celního území druhé smluvní strany nebo tímto územím do třetího státu jsou účinny tyto podmínky pro použití železničních tarifů, slev nebo jinakých výhod:

 

a) podmínka, že v určité lhůtě bude přepraveno určité nejmenší množství zboží,

 

b) podmínka, že zboží bude zároveň podáno ku přepravě v množství, dostačujícím pro celý vlak nebo jeho část,

 

c) podmínka vnitřní spotřeby,

 

d) podmínka předchozí nebo následující přepravy po vodě nebo vzduchem.

 

Každou jinou podmínku, vylučující použití vnitřního sníženého tarifu, jest považovati, pokud jde o shora uvedené přepravy, za neplatnou.

 

Článek XXIV.

Na železnicích nebude se v přepravě cestujících, zavazadel a spěšnin, pokud jde o vypravení, přepravu, použití sazeb a poplatků a veřejné dávky s touto přepravou související, činiti žádného rozdílu mezi příslušníky vysokých smluvních stran. Příslušné úřady obou vysokých smluvních stran budou povinny zajistiti zřízení vhodných přípojů osobních vlaků a oběh přímých vozů. Budou též usilovati o to, aby provádění celních a pašových formalit bylo zjednodušeno a urychleno a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží.

 

Článek XXV.

Ustanovení článků XXIII. a XXIV. nevztahují se na slevy, přiznané z důvodů dobročinnosti, ani na slevy poskytnuté v případě veřejné pohromy, ani na slevy přiznané veřejným zaměstnancům, zaměstnancům dopravních podniků aneb obchodním cestujícím, ani na slevy dané pro přepravu vzorkových kufrů, ani na přepravu pro správy železniční nebo veřejnou správu civilní nebo pro správu vojenskou.

 

Článek XXVI.

Vysoké smluvní strany souhlasí se sjednáním dohod, o nichž jest řeč v § 2 článku 4. Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.), aby byly stanoveny příznivější podmínky pro přepravu jistých předmětů, vyloučených z přepravy nebo podmínečně ku přepravě připuštěných.

 

Článek XXVII.

Obě smluvní strany se zavazují, že připustí lodi a lodní náklady druhé smluvní strany

v námořní plavbě za týchž podmínek, za tytéž poplatky a ve všech ostatních právních vztazích jako lodi a lodní náklady vlastní. Státní příslušnost lodí obou vysokých smluvních stran budiž posuzována podle zákonodárství domova.

 

Obě vysoké smluvní strany budou vzájemně uznávati výměrné listy námořních lodí, vydané příslušnými úřady každé vysoké smluvní strany.

 

Pokud jde o plavbu na mezinárodních řekách, jsou pro vzájemnou plavbu obou vysokých smluvních stran směrodatny příslušné mezinárodní plavební úmluvy, které obě vysoké smluvní strany přijaly.

 

Článek XXVIII.

K této úmluvě připojená veterinární úmluva s příslušným závěrečným protokolem tvoří nedílnou součást této úmluvy a zůstanou stejně dlouho jako ona v účinnosti, při čemž

se rozumí, že mohou býti případně pozměněny i za trvání obchodní a plavební úmluvy, avšak pouze po společné dohodě.

 

Článek XXIX.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že co nejdříve sjednají zvláštní úmluvu, upravující vzájemnou podporu při celním projednávání, při zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů, jakož i vzájemnou právní pomoc v celních trestních věcech.

 

Článek XXX.

Vláda polská, jíž ve smyslu článku 104 smlouvy Versailleské a článků 2 a 6 Pařížské úmluvy mezi Polskem a Svobodným městem Gdanskem ze dne 9. listopadu 1920 náleží péče o vedení zahraničních věcí Svobodného města Gdanska, vyhrazuje si právo prohlásiti, že Svobodné město jest smluvní stranou v této úmluvě a že přejímá závazky a nabývá práv z ní plynoucích.

 

Tato výhrada nevztahuje se na ta ustanovení této úmluvy, která republika Polská sjednává, pokud jde o Svobodné město Gdansko, v souhlasu se svými právy, vyplývajícími z příslušných smluv.

 

Článek XXXI.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny ve Varšavě, jakmile to bude možné.

 

Nabude účinnosti patnáctého dne po výměně ratifikací.

 

Avšak obě vlády mohou se dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v účinnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují.

 

Pozbude účinnosti tři měsíce po dni výpovědi, dané jednou z vysokých smluvních stran. Uvedená lhůta může býti zkrácena za souhlasu vlád obou vysokých smluvních stran.

Úmluva byla vyhotovena ve dvou originálech, každý v jazyku československém i polském; oba texty jsou autentické.

 

Tomu na svědomí shora jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu podepsali a opatřili jí svými pečetěmi.

 

Dáno v Praze dne 10. února 1934.

 

L. S. Dr. EDVARD BENEŠ v. r.