Ustanovení § 5 osnovy odpovídá, § 3, odst. 4. a 5. vyr. ř. rak. (§ 9 vyr. ř. slov. ). Novotou jest, že připouští se opravný prostředek proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu, aby bylo vyrovnávací řízení zahájeno. Mohou mu odporovati všichni věřitelé, jejichž pohledávky nepožívají ve vyrovnání přednostního práva a byly by tedy vyrovnáním dotčeny, i dlužník. Dosud podle § 3, odst. 5. vyr. ř. rak. není opravného prostředku proti rozhodnutí o návrhu, aby vyrovnací řízení bylo zahájeno, ať soud návrhu vyhověl anebo ho zamítl.

§ 6 liší se od § 4 vyr. ř. rak. (§ 10 vyr. i'. slov.) toliko potud, že přímo stanoví nejdelší pravidelnou lhůtu k přihláškám pohledávek. Lhůtu tuto, stejně jako lhůtu pro ustanovení vyrovnacího roku, může soud překročiti jen v případech, kde jest počet věřitelů zvlášť veliký a dlužníkův podnik kromobyčejného rozsahu.

§ 7 osnovy kryje se v podstatě s § 5 vyr. ř. rak., až na to, že podle odst. 3. jest vzhledem na ustanovení § 2 doručiti všem věřitelům stejnopis návrhu na zahájení řízení, který obsahuje návrh na vyrovnání samo (srov. §§ 11 a 12 vyr. ř. slov.).

§ 8, odst. 1. shoduje se s § 6 vyr. ř. rak.; k němu připojen nový odst. 2. po vzoru § 13 vyr. ř. slov. s odchylkou, že vzhledem na § 9 osnovy (§ 7 vyr. ř. rak., § 16 vyr: ř. slov.) jest v poznámkách vyznačiti den zahájení vyrovnacího řízení, nikoli den podání návrhu. Pro uspíšení věci, nařídí poznámky podle § 8 vyr. ř. vyrovnací soud hned při rozhodnutí o návrhu na zahájení řízení. Objeví-li se teprve později, že podle § 8 bylo zahájení vyrovnacího řízení poznamenati, jest na vyrovnacím komisaři, aby učinil potřebná opatření.

Ustanovením §§ 9 a 10 byly vzorem §§ 7 a 8 vyr. ř, rak. (srov. §§ 17 a 22 vyr. ř. slov.). Do § 10 zařazen byl na návrh nejvyššího soudu nový odstavec 4. podle vzoru § 17 vyr. ř. slov:, kterým se uplatnění bezúčinnosti jednání podle odst. 1. a 3. časově obmezuje, aby byla odstraněna co nejdříve právní nejistota; desetiletá lhůta § 17 vyr. ř. slov. byla jako příliš dlouhá zkrácena na dva roky. V původní osnově připojeno bylo k § 10 podle vzoru vyrovnacího řádu německého (§ 37) další ustanovení, že dlužník, který jest kupcem, jest povinen, pokud řízení trvá, k podpisu své firmy připojovati dodatek "ve vyrovnání". Proti tomuto dodatku vyslovila se však valná většina slyšených zájemníků; byl proto vypuštěn.

§ 11 kryje se s § 9 vyr. ř. rak. a § 29 vyr. ř. slov.; § 12, odst. 1. jest shodný s §§ 10, odst. 1. a 62 vyr. ř. rak. resp. §§ 18, odst. 2. a 20 vyr. ř. slov.

§§ 13 a 14 osnovy recipují ustanovení §§ 11, 10, odst. 2. a 3., a 12 vyr. ř. rak. (§§ 18, 19 a 30 vyr. ř. slov.). Ustanovení odpovídající § 10, odst. 2. a 3. vyr. ř. rak. byla přemístěna z důvodů systematických.

Ustanovení §§ 15 až 23 osnovy o vlivu zahájení vyrovnacího řízení na zápisy do pozemkových knih, o uplatnění pohledávek nepeněžných, pohledávek v cizí měně, pohledávek nedospělých a podmíněných, nároků na opětující se dávky, nároků spoludlužníků a ručitelů, a o kompensaci vzájemných pohledávek v řízení vyrovnacím převzata jsou v podstatě z §§ 13 až 20 vyr. ř. rak. (§§ 32, 33, 35 vyr. ř, slov., §§ 29 až 41, 68, 70 konk. zák. slov.). Změny tu provedené jsou povahy jen stylistické.

§§ 24 a 25 o nárocích vylučovatelů a o právu stíhacím recipují ustanovení §§ 21 a 22 vyr. ř. rak. Ve slovenském právu platí ve příčině této §§ 42 až 44; 46 konk. zák. slov. Srov. poznámky k §§ 47 a 48 osnovy konk. řádu.

Ustanovení § 26, č. 1 až 3 o přednostních právech v řízení vyrovnacím shodují se v podstatě s § 23 č. 1, vyr. ř, rak.

Původní návrh sjednoceného vyrovnacího řádu zařazoval v § 26, č. 1. podle vzoru novějšího práva rakouského mezi přednostní pohledávky také nároky svazů věřitelských na zaplacení náhrady za součinnost při přípravě vyrovnání a při zjišťování majetkového stavu dlužníkova. Toto ustanovení osnova nepřejímá v úvaze, že povinnost nésti náklady spojené s činností svazů věřitelských nelze ukládati dlužníkovi; náklady ty musí hraditi věřitelské svazy z vlastních příjmů ze členských příspěvků, které za nového právního stavu mohou věřitelé nésti sami tím spíše, když značným zvýšením nejmenší přípustné nabídky na vyrovnání se postavení jejich ve vyrovnacím řízení podstatně zlepšuje.

Tříletá lhůta pro přednostní právo veř. daní a dávek zůstala stejně jako v řízení konkursním zachována. Jak již uvedeno při § 55 osnovy konk. řádu, nelze z publikovaných statistických dat zjistiti, kolik připadá z pohledávek uvedených v § 26, č. 3. na daně státní, obecní atd. a na nároky nositelů sociálního pojištění; na všechny přednostní pohledávky uvedené v § 23 vyr. ř. rak. připadlo v roku 1926 celkem 76,808.105 Kč čili 14,1% všech pasiv ve vyrovnacím řízení na území mimoslovenském, na privilegované pohledávky uvedené v § 31 vyr. ř. slov. pak celkem 13,535.561 Kč, čili 11,5% veškerých pasiv na Slovensku a Podk. Rusi.

V § 26, č. 4. osnovy obmezuje se přednostní právo nákladů na pohřeb dlužníkův na náklady nezbytně nutné bez rozdílu, zdali dlužník zemřel před zahájením řízení vyrovnacího, či po něm. I když zemřel dlužník před zahájením vyrovnacího řízení, byly jistě majetkové poměry jeho již takové, že nebylo účelno činiti na pohřeb dlužníkův náklady větší, nežli které byly nezbytně nutny.

V § 26, č. 5. osnovy rozšířena výsada zaměstnanců dlužníkových na veškeré nároky ze smlouvy služební a pracovní a prodloužena lhůta pro přednostní právo na tři roky. Důvody pro to uvedeny jsou při § 54, č. 2. osnovy konk. řádu. Rad 6. upraven nově stejně jako § 54, posl. odst. osnovy konk. řádu; důvody nové úpravy § 54, posl. odst. konk. ř. platí i zde.

Ustanovení § 26, č. 7. osnovy o přednostním právu úsporných vkladů nepřesahujících 200 Kč, převzato jest z § 31 vyr. ř. slov. s tou změnou, že ustanovená tam částka 100 Kč zvýšena na 200 Kč (nebyla valorizována). Ustanovení toto porušuje sice zásadu rovného nakládání s věřiteli v rozsáhlejší míře, nežli dosavadní právo mimoslovenské, k převzetí jeho do osnovy vedla však úvaha, že vyrovnací řízení se velmi značně zjednoduší, jestliže odpadnou ve vyrovnání ústavu přijímajícího úsporné vklady věřitelé nejmenší, které často nelze ani zjistiti. Kromě toho nelze pouštěti se zřetele, že zkrácení právě nejmenších vkladatelů v konkursech i mimokonkursních vyrovnáních peněžních ústavů mívá v zápětí vybírání vkladů i z ústavů, o jejichž bonitě nemůže býti nejmenší pochybnosti, a podlamuje spořivost širokých vrstev.

Ministerstvu spravedlnosti byly předloženy návrhy na další ještě rozšíření přednostních práv v řízení vyrovnacím. Zejména byla navrhována další ochrana nároků pojišťoven a věřitelů kteří sice před zahájením vyrovnacího řízení, avšak když se dlužník již stal insolventním, dodali mu zboží a tím přispěli k rozmnožení fondu, ze kterého mají dojíti uspokojení věřitelé starší, čímž postavení starších věřitelů na účet věřitelů z doby nejnovější bylo zlepšeno. Přes závažnost důvodů, které byly k odůvodnění požadavků obou jmenovaných skupin věřitelů uváděny, nebylo lze v rámci vyrovnacího řádu na požadavky jejich vzíti zřetel. Pojišťovny do jisté míry chráněny jsou proti poškození z vyrovnacího řízení již v § 21 zák. o sml. pojišťovací, pokud pak jde o věřitele dlužníkovy z doby nejnovější, bylo by velmi těžko nalézti hranici, až po kterou by se ve příčině výhodnějšího jejich postavení proti věřitelům starším mělo jíti. Doba, kdy se stal dlužník insolventním, jest neurčitá a velmi těžko dokazatelná. Těžko by také bylo lze obmeziti nárok na výhodnější postavení na dodavatele dlužníkovy a neposkytnouti stejnou ochranu věřitelům jiným, kteří po případě mohou býti vyrovnáním dlužníkovým postiženi ještě více, nežli dodavatelé dlužníkovi. A kdyby bylo rozlišováno mezi věřiteli staršími a novějšími, nemohla by zůstati neřešena ani otázka placení starších a novějších dluhů před zahájením řízení. Nebylo by lze pustiti se zřetele fakt, že dlužník výtěžku docíleného za zboží později odebraného nebo později kontrahovaných zápůjček používá ke krytí dřívějších dluhů a že pohledávky některých věřitelů, často novějších docházejí zaplavení úplného, kdežto pohledávky mnohých věřitelů starších, kteří na zaplacení nenaléhají tak, jako četní věřitelé novější uspokojeni jsou jen kvótou sjednanou podle vyrovnání. Tím vším rozvířeno bylo by tolik otázek, že absolutně spravedlivá úprava jich všech by nucené vyrovnání vylučovala. Rozšíření přednostních práv ve vyrovnacím řízení přes míru ustanovenou v § 28 osnovy se proto nedoporučuje.

§§ 27 až 31 osnovy přejímají bez podstatné změny ustanovení §§ 24 až 28 vyr. ř. rak. o příslušenství pohledávek ve vyrovnání, o pohledávkách na náhradu dluhu zaplaceného. za dlužníka, o pohledávkách dlužníkovy manželky, o nárocích z, vyrovnacího řízení vyloučených a o pohledávkách cizích věřitelů (srv. §§ 34, 36 vyr. ř. slov. a §§ 46, 71 konk. zák. slov.). V § 28 druhý odstavec § 25 vyr. ř. rak. vypuštěn jako zbytečný vzhledem k tomu, že pro svatební smlouvy předepsána jest vůbec forma notářského spisu a § 28 již předpisuje, aby přijetí věna bylo potvrzeno notářským spisem.

Ustanovení §§ 32 až 41 osnovy o orgánech vyrovnacího řízení jsou v podstatě recipována z §§ 29 až 36 vyr. ř. rak. Předpisy o vyrovnacím komisaři obsažené v § 32 shodují se s dosavadním právem platným na území mimoslovenském úplně (§ 29 vyr. ř. rak.). K ustanovení soudce okresního soudu v obvodu soudu vyrovnacího dojde kromě případů v druhé větě § 32, odst. 1; jmenovaných zejména v případech, kde v obvodu onoho okresního soudu jest jmění dlužníka, který nemá na území republiky československé ani podniku ani bydliště (sídla).

V předpisech o vyrovnacím správci určitěji vytčeno, jaké jsou správcovy povinnosti. Ustanovení vyrovnacího správce ponechává se soudu, který nad výkonem jeho funkce vykonává dozor. Podrobná ustanovení o výběru správců vyhrazena jsou vládnímu nařízení (srv. §§ 30-35 vyr. ř. rak., §§ 8, 21, 28 až 25 vyr. ř. slov.). Vzhledem ke stížnostem jak z kruhů advokátů a notářů, tak i z kruhů obchodních a průmyslových, do postupu soudů při jmenování vyrovnacích správců nebylo sice do osnovy pojato určité ustanovení o tom, ze kterých skupin jest vyrovnacího správce jmenovati, přece však stanoveny směrnice pro prováděcí nařízení, jímž bude upraveno sestavování seznamů správců a jejich výběr, které příčinu ke sporům mezi zájemníky jistě odstraní. Ustanovení o jmenování správců v turnu určeném seznamem správců zamezí jistě, aby byli opětovně jmenováni správci laici zaměstnávající se součinností při soudním i mimosoudním vyrovnání insolventních dlužníků po živnostensku, což za nynějšího právního stavu zavdává velmi často příčinu ke stížnostem.

V § 36 připouští se proti rozhodnutím vyrovnacího komisaře o stížnostech do opatření a jednání správcových další stížnost k vyrovnacímu soudu (senátu), aby bylo lze zjednati nápravu i tam, kde vyrovnací komisař sám neučinil potřebného opatřeni. Dnes jest v těchto případech další opravný prostředek proti rozhodnutí komisařovu vyloučen.

V § 37, odst. 3. osnovy jest změna proti dosavadnímu stavu v tom, že o rekursu proti rozhodnutí vyrovnacího komisaře o nárocích správcových pro dosažení větší jednotnosti judikatury má příště rozhodovati rekursní soud, nikoli soud vyrovnací.

§ 40 připouští stejně jako § 36 vyr. ř. rak. fakultativní ustanovení poradního výboru věřitelského. Jeho úkoly rozšířeny jsou v § 41 podle vzoru slovenského vyr. rádu v tom, že může býti poradnímu věřitelskému výboru uloženo, aby na činnost správcovu dozíral a ji přezkoumával.

Nová jsou ustanovení §§ 42 až 44 o přihláškách pohledávek a o jejich zkoumání. Do osnovy bylo je nutno pojati v důsledku prohlášení vyrovnání za vykonatelné (§ 63 osnovy) a za účelem bezpečnějšího zjištění dlužníkova majetkového stavu a se zřetelem na tyto důvody bylo nutno uložiti povinnost přihlásiti pohledávky nejen věřitelům, jejichž pohledávky nemají přednostního práva, ale i věřitelům privilegovaným (§ 43, odst. 3. ). Vzhledem k podstatě a účelu vyrovnacího řízení nebylo však třeba zaváděti zde ustanovení shodná s podrobnými předpisy konkursního řádu o zkoumání přihlášených pohledávek. Účelem při hlasování nároků v řízení vyrovnacím kromě účelů již zmíněných jest zjistiti legitimaci věřitelů k účasti na vyrovnacím řízení a zejména k hlasování o nabízeném vyrovnání. Jen ti věřitelé mohou podle § 42 vyrovnacího řízení aktivně se zúčastniti t. j. činiti v něm návrhy a prohlášení a hlasovati, kteří své nároky přihlásili u vyrovnacího komisaře. Forma přihlášek jest obdobná jako v řízení konkursním (§ 106 osnovy kontr. ř., § 43 osnovy vyr. ř.). Také v řízení vyrovnacím sestavuje správce seznam došlých přihlášek, a to odděleně pohledávky přednostní a nepřednostní, podobně jako v konkursu, jest povinen přihlášené pohledávky zkoumati a o nich se vyjádřiti. Povinnost vyjádřiti se o každé jednotlivé přihlášené pohledávce uložena jest i dlužníka (§ 44, odst. 2.). Nevyjádří-li se dlužník o přihlášených pohledávkách, má se za to, že je uznává. Pravost pohledávek, které takto platí za uznané, i těch, které dlužník uznal výslovně, nemůže již dlužník popírati v řízení konkursním, které by po vyrovnacím řízení následovalo (§ 111, odst. 3. osnovy konk. řádu). Toto ustanovení má býti jedním z prostředků, kterým by bylo zajištěno, že vymyšlené pohledávky nebudou v řízení vyrovnacím uplatňovány. Byla-li pohledávka dlužníkem popřena, může býti nařízeno její zajištění podle § 54, odst. 3.

Vzorem pro předpisy §§ 45 až 53 o vyrovnacím roku a zejména o hlasování při něm, byla v podstatě ustanovení §§ 37 až 45 vyr. ř. rak.; účelem téměř veškerých doplňků a změn, které tu byly proti dosavadnímu právnímu stavu na území mimoslovenském provedeny, bylo stejně jako v předpisech o přihláškách, lepší zjištění majetkového stavu dlužníkova a zjednání pevnějšího podkladu pro rozhodnutí věřitelů.

K § 46, odst. 2. Vyjevovací přísaha jest ve vyrovnacím řízení, stejně jako dosud na území mimoslovenském, fakultativním. Návrhu na zavedení vyjevovací přísahy obligatorní osnova nevyhovuje, jak se o tom stala zmínka již v poznámkách všeobecných.

Věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny, prozatím se zúčastní hlasování (§ 52); k rozhodnutí soudu o jejich pohledávce dojde jen v případě, že by výsledek hlasování byl rozdílný, kdyby se hlas takového věřitele počítal anebo nepočítal. Totéž platí i o věřitelích, kterým sice přísluší pohledávka nesporně pravá, jejichž hlasovací právo však bylo popřeno na př. s odůvodněním; že jde o pohledávku privilegovanou, za kterou podle § 47 hlasovací právo věřiteli nepřísluší.

Ustanovení o podmínkách přijetí návrhu na vyrovnání věřiteli, shodují se s ustanoveními § 42 a pásl. vyr. ř. rak. Požadavek, aby recipovány byly v tomto směru předpisy práva platného na území mimoslovenském, byl tlumočen zejména z kruhů slovenských, které. ustanovení § 48 vyr. ř. slov. o přijetí vyrovnání pokládají se zřetelem na ochranu společných zájmů věřitelů, zejména věřitelů s menšími pohledávkami, za nedostatečné.

Pokud jde o odročení vyrovnacího roku, bylo v § 53 osnovy původně navrhováno, aby pro zamezení průtahů nový rok ustanoven byl nejdéle na 15 dnů. Proti tomuto obmezení ozval se však mezi interesenty odpor a se zřetelem na jejich mínění bylo od ustanovení pevné lhůty pro ustanovení nového roku upuštěno. Samozřejmě musí býti nový rok ustanoven vždy v devadesátidenní lhůtě ustanovené v § 65, která překročena býti může jen se schválením vrchního soudu.

Ustanovení §§ 54 až 56 osnovy o obsahu vyrovnání přejímají v celku předpisy §§ 46 až 48 vyr. ř. rak.

§ 54, odst. 1. doplněn proti dosavadnímu stavu ustanovením, že přednostní pohledávky jest zajistiti, jestliže o to věřitel žádá. Toto ustanovení obdobné § 150, odst. 1. osnovy konk. řádu (§ 150 konk. ř. rak.) pojato bylo do osnovy vzhledem ke zkušenosti, že uspokojení privilegovaných věřitelů, zejména zaměstnanců dlužníkových, nebývá často věnována náležitá pozornost a že privilegovaní věřitelé mnohdy vycházejí zcela na prázdno.

V § 54 jest nové ustanovení odst. 2. o tom, jakým způsobem jest zjistiti souhlas věřitelů s výhodnějším uspokojením toliko věřitelů některých. Vyžadovati souhlas veškerých ostatních věřitelů vedlo by k tomu, že by ustanovení tohoto mohlo býti v praxi sotva kdy použito. Zvláštní výhoda může býti poskytnuta přiznáním vyšší kvoty, výhodnějším zajištěním, zkrácením platební lhůty a pod.

§ 55 jest proti § 47 vyr. ř. rak. a § 50 vyr. ř. slov. širší potud; že prohlašuje za neplatné také úmluvy dlužníka s osobami blízkými věřitelům a že nečiní se rozdíl v tom, kdy k nedovolené úmluvě došlo. Bezvýjimečný zákaz úmluv o zvláštních výhodách do vyrovnání nepojatých - některé posudky vyzněly proti němu - jest nutný, nemá-li býti ustanovení o zvláštních výhodách bezvýznamné. Má-li býti některému věřiteli nebo některé skupině věřitelů, poskytnuta zvláštní výhoda, jest to pojati do vyrovnání. Zatajování úmluv takových ostatním věřitelům dlužno považovati za nemravné; děje se vždy jen proto, aby věřitelé v dobré víře, že nakládá se s nimi stejně, spíše vyslovili se pro přijetí vyrovnání.

Jest samozřejmo, že do vyrovnání mohou býti pojata také jiná ustanovení, nežli jsou uvedena v sedmém oddílu osnovy, pokud neodporují předpisům zákona, zejména ustanovení čelící k zajištění věřitelů způsobem podobným jako jest uvedeno v § 159, odst. 2. osnovy konk. ř. a pod.

Vzorem pro předpisy §§ 57 až 59 osnovy o potvrzení vyrovnání soudem, byla ustanovení §§ 49-52 vyr. ř. rak. Provedeny však byly na nich některé změny. Především přenáší se rozhodnutí o potvrzování na vyrovnacího komisaře, který může po případě rozhodnutí své prohlásiti hned při vyrovnacím roku; doručeno usnesení o potvrzení vyrovnání musí býti i v takovémto případě podle ustanovení § 57, odst. 2. Vzhledem na ustanovení § 190 osnovy konk. ř., který platí i ve vyrovnacím řízení (§ 70 osnovy), připojena poslední věta, aby účastníkům byla zachována možnost použíti opravných prostředků.

K § 58. Novým důvodem nepotvrzení vyrovnání jest nezaplacení po případě nezajištění poplatků a nákladů řízení, mezi které náleží i odměna správcova, do 30 dnů. (Zmínka o novotě této stala se již i v poznámkách všeobecných). Dnešní slovenské právo připouští zastavení řízení pro nezaplacení nákladů (§ 56, ě. 2.); přímo v zákoně však lhůta ustanovena není.

Ustanovení § 59 jest shodno s § 52 vyr. ř. rak. (§ 60 vyr. ř. slov. ).

Předpisy osnovy o právních účincích mimokonkursního vyrovnání (§§ 60 až 63) měly za vzor §§ 53 a 54 vyr. ř. rak.; provedeny však i tu některé podstatné změny.

§ 60, odst. 1. přejímá ustanovení § 53, odst. 1. a 2. vyr. ř. rak. V první větě však jako další podmínka osvobození dlužníka od zaplacení schodků věřitelům ustanoveno, že vyrovnání musí býti splněno` úplně a včas. S tím souvisí pak další ustanovení § 67 osnovy. Poslední věta prohlašuje výslovně ujednání odporující § 60, odst. 1. za neplatná (srv. § 53, odst. 3. vyr. ř. rak.). Ustanovení toto jest v souvislosti nejen se zákazem zvláštních výhod, ale týká se také ostatních ustanovení § 60, odst. 1., zejména náhrady schodků, a poměru dlužníka k ručitelům a jiným osobám, kterým přísluší právo postihu.

Ve druhém odstavci § 60 obmezeno je ustanovení § 53, odst. 4. vyr. ř. rak. na případy, kde věřitel dokáže, že o zahájení vyrovnacího řízení nevěděl, ani věděti nemusil a že by k vyrovnání nebylo došlo, kdyby se byl vyrovnacího řízení zúčastnil a hlasoval proti přijetí návrhu na vyrovnání. Účelem ustanovení tohoto, stejně jako obdobného ustanovení § 157 osnovy konk. ř., jest ztížiti možnost obcházení zákazu umluv o zvláštních výhodách.

Ustanovení § 61 osnovy (§ 61 vyr. ř. rak.) zařazeno bylo do oddílu devátého proto, že jde o předpis o právních účincích vyrovnání.

§ 62 osnovy shoduje se s § 54 vyr. ř. rak. (§ 63 vyr., ř. slov. ).

V § 63 prohlašuje se výpis ze seznamu přihlášených pohledávek za exekuční titul a to pro veškeré přihlášené pohledávky, přednostní i nepřednostní. Zmínka o tom se stala již v poznámkách všeobecných. Poněvadž pak jsou platební lhůty velmi dlouhé (až dva roky) a mohou se během jich poměry snadno změniti, připuštěna i exekuce zajišťovací za stejných podmínek, jako v exekučním řádu rakouském, která by ani podle něho nebyla jinak možna (§ 370 ex. ř.). Do druhého odstavce § 63 pojato výslovné ustanovení o exekučním vymáhání nákladů řízení, k němuž ovšem dojde jen, když po zastavení řízení nebyl prohlášen konkurs. Jinak tvoří náklady vyrovnacího řízení součást nákladů řízení Konkursního, ke kterému došlo po zastavení řízení vyrovnacího (§ 49, č. 1 osnovy konk. ř., § 65, odst. 3, osnovy vyr. ř. ).

Předpisy §§ 64 a 65 o ukončení a zastavení vyrovnacího řízení mají vzor v §§ 55 a 56 vyr. ř. rak. Prohlásiti řízení vyrovnací za skončené nebo zastavené náleží vyrovnacímu soudu, jemuž vyrovnací komisař k cíli tomu předloží spisy.

65, odst. 1., bod 1 osnovy shoduje se v podstatě s § 56, č. 1 vyr. ř. rak. až na to, že rozhodování o prodloužení lhůty přeneseno na vrchní soud (dosud rozhoduje ministr spravedlnosti) a že k prodloužení lhůty může dojíti jen na návrh vyrovnacího komisaře učiněný před uplynutím 90ti denní lhůty původní nebo další lhůty prodloužené. Slyšení věřitelů jest předepsáno proto, aby vrchní soud měl pro své rozhodnutí bezpečný podklad; vrchnímu soudu ovšem přísluší zkoumati samostatně, zdali tu podmínky prodloužení lhůty jsou.

Body č. 5 a 7 doplněny byly v zájmu účinnější ochrany věřitelů. Vzorem byla tu rakouská novela.

K §§ 66 a 67. Ustanovení tato materielně jsou obdobna předpisům § 57 vyr. ř. rak. o zmatečnosti vyrovnání, ve znění novelisovaném zákonem č. 99/1923 Sb. z. a. n. Byla však nově upravena podobně jako se stalo ve příčině nuceného vyrovnání v §§ 160 a 161 osnovy konk. řádu. Důvody nové úpravy jsou vyloženy v poznámkách k právě uvedeným ustanovením osnovy konk. řádu.

§§ 68 a 69 osnovy o bezúčinnosti vyrovnání a o soudní příslušnosti k rozhodování o žalobách podle §§ 55, 67 a 68, recipují předpisy §§ 58 a 59 vyr. ř. rak. Stejně upravena jsou i ustanovení §§ 165 a 166 osnovy konk. řádu.

§ 70 stanoví obdobnou platnost v prvé řadě předpisů o řízení konkursním a ve druhé řadě pak předpisů civilního soudního řádu a zákonů o příslušnosti a pravomoci soudů civilních. Dokud nebudou civilní soudní řád a předpisy o příslušnosti a pravomoci civilních soudů unifikovány, zůstane v tamto směru mezi oběma právními řády disparita i pro budoucnost, bude však automaticky odstraněna, jakmile sjednocený civilní soudní řád a předpisy o příslušnosti a pravomoci soudů civilních budou uzákoněny a nabudou účinnosti.

K § 71. Rozšiřovati ustanovení o trestním oznámení není účelno. Neděje se to ani v řízení konkursním; motivy uvedeny jsou při § 193 osnovy konk. řádu.

Jak již uvedeno bylo ve všeobecných poznámkách, přejímá osnova jednotného odpůrčího řádu ustanovení o odporování právním jednáním dlužníkovým vykonaným na úkor věřitelů mimo konkurs, obsažená v odpůrčím řádu vydaném současně s konkursním a vyrovnacím řádem ze dne 10. prosince 1914 (č. 337 ř. z.). (Srov. též pozn. k §§ 29 a násl,. osnovy konk. řádu).

Na Slovensku a Podk. Rusi upravují §§ 26 až 37 konk. zák. toliko odpůrčí právo za konkursu. Předpisů obdobných ustanovením odpůrčího řádu o odporování právním jednáním dlužníkovým mimo konkurs, jak již dříve uvedeno, tam dosud není. Osnovou rozšiřuje se na Slovensko a Podkarpatskou Rus osvědčené mimokonkursní odpůrčí právo platné na území ostatním.

Skutkové podstaty odporovatelnosti jsou mimo konkurs užší, nežli za konkursu. Shodně s §§ 30 až 32 osnovy konk. řádu (§§ 28 a 29 konk. ř. rak.) jsou upraveny skutkové podstaty uvedené v §§ 2 až 4 osnovy odpůrčího řádu (§§ 2 a 3 ode. ř. rak.) až na to, že lhůty odporovatelnosti se podle odpůrčího řádu počítají od vznesení odporu, kdežto podle konkursního řádu od prohlášení konkursu. Lhůtu k odporu lze kromě toho podle § 10 osnovy (§ 9 ode. ř. rak.) prodloužiti až o dva roky. Naproti tomu nepojaty do odpůrčího řádu skutkové podstaty odporovatelnosti obdobné skutkovým podstatám uvedeným v §§ 33 a 34 osnovy konk. řádu (§§ 30 a 31 konk. ř. rak.), neboť podle povahy věci se ustanovení tato hodí výhradně pro případ konkursu. Nehodí se pro mimokonkursní právo odpůrčí předpis o odporování pro nadržování některým věřitelům (§ 33 osnovy konk. ř., § 30 konk. ř. rak. ), tedy pro porušení zásady stejného nakládání s věřiteli platné pro řízení konkursní, stejně jako ustanovení o odporování právním jednáním vykonaným za insolvence úpadcovy (§ 34 osnovy konk. řádu, § 31 konk. ř. rak.). Podobných ustanovení nemá ani odpůrčí řád z r.1914, ani jich neměl starý odpůrčí zákon rakouský z r. 1884.

Od svého vzoru liší se osnova odpůrčího řádu toliko v těchto směrech:

V § 1 provedena změna stylistická; věcně shoduje se předpis tento s § 1 odp. ř. Totéž platí o § 11 osnovy, který, převzat z § 10 odp. ř.

V § 2, č. 3 byla rozšířena odporovatelnost i na právní jednání sjednaná se snoubencem dlužníkovým nebo vykonaná v jeho prospěch. Dosud lze z tohoto důvodu odporovati toliko právním jednáním sjednaným s osobou, se kterou dlužník sňatek skutečně uzavřel, kdežto pokud jde o právní jednání se snoubencem, se kterým ke sňatku nedošlo dosud nebo nedošlo vůbec, věřitelé ustanovením § 2, č. 3 odp. ř. chrápěni nejsou.

Jako zvláštní § 3 zařazeno bylo do osnovy ustanovení § 2, č. 4 odp. ř. z toho důvodu, že tu jde o skutkovou podstatu odporovatelnosti zcela odlišnou od tří předcházejících podstat § 2 odp. ř. Stejná změna byla provedena, jak už shora poznamenáno, i v osnově konkursního řádu (§ 31).

§ 5 odst. 1. doplněn stejně jako § 35 osnovy konk. řádu a § 51 osnovy vyrovnacího řádu ustanovením o počítání stupňů příbuzenstva vzhledem na právní stav platný na Slovensku a Podk. Rusi.

V § 12 bylo jako první odstavec zařazeno nové ustanovení o tom, proti komu lze odporovati v prvé řadě. V dosavadním zákoně (§ 11) ustanovení,a tom obsaženo není. Srov. též pozn. k § 41 osnovy konk. řádu.

Vláda doporučuje, aby tento návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru ústavně-právnímu podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 12. června 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.