Již předešle mluvil jsem o racionalisaci, ale ještě dnes mi sdělili soudruzi, že tuto racionalisaci zde s tohoto místa vychvaloval kol. Dundr. Nevidí dnes vůdce, aspoň tak zvaný, dělnické strany, co zločinů napáchala již racionalisace na dělnictvu? Měšťáci to již vidí, že nám racionalisace nic nepomáhá, když ztrácíme konsumenty. Ale kol. Dundr nechce racionalisaci jen v průmyslové výrobě a ve státních podnicích, chce také racionalisaci ve státní administrativě: jako by to bylo nějakou spásou i pro státní a veřejné zaměstnance!
Vážení, takové recepty přednášejí sociálfašisté obou směrů k řešení krise. Ale jak vypadají skutky? Krise není dnešního data. O krisi zemědělské mluvil ministr Srdínko v březnu 1929. Nevěděli jste o krisi, když pomíjel zákon o obratové dani? Nevěděli jste, že tímto zákonem o obratové dani vyrabují se kasy konsumentů o více než dvě a půl miliardy; obratové daně paušalované z pozemků a event. daň z přepychu. Přes 2 a půl miliardy vyrabuje obratová daň z kapes konsumentů, kteří žijí v krisi! Ale vy, přes to že podáváme návrhy uskutečnitelné, aby se přitáhl šroub těm, kteří dluží státu podle účetní uzávěrky 3100 mil. Kč daní, nazvete náš návrh demagogií a hlasujete klidně pro tuto daň. Téměř celá miliarda bude vyrabována, aspoň podle dr Zadiny, cly z kapes konsumentů. Pánové ze socialistických řad, kde jste byli, když se hlasovalo o clech? Napsali jste do novin, že sice se zaťatými pěstmi a zuby, ale přece budete pro tato cla hlasovati.
Přichystáno je na konsumenty zvýšení jízdného o 20 %, přichystáno je zvýšení daně z piva a obilní monopol. A my víme např. že zase obě sociál-fašistické strany nebudou se zdráhati na konsumenty uvaliti tato nová břemena. Nemáme dnes až dost toho vydírání z řad monopolistů lihových a cukerních? Myslíte, že by si drobní zemědělci nedovedli ukojiti aspoň svoji potřebu v nejprimitivnějším, malinkatém cukrovárku, kdybyste na to neměli monopol? O lihu jsem již mluvil. Lihovou výrobnu dovede nákladem 40 až 30.000 Kč postaviti v každé vesnici 6 až 8 lépe situovaných malorolníků nebo sedláků. Ale je na to monopol. Jenom určití páni mají právo rabovati kapsy v tomto hospodářství agrárního průmyslu. A teď dejte monopol, aby nikdo nesměl koupiti nebo prodati, dělati překupníka v nákupu obilním. Víme, že to zase začachrujete, poněvadž to začachrovat musíte, jinak by se rozpadla tato koalice a možná, že by se také rozpadly oba parlamenty, tam na té straně Vltavy a tento zde. A víte, co by mohlo nastati.
Vašimi recepty nemůže býti nejenom krise odstraněna, ale ani zmírněna. Myslíte snad, že se vám podaří zadržeti nespokojenost pracující třídy dělníků i malorolníků překračováním vašich vlastních zákonů neboli zaváděním suchou cestou fašismu? Ale i v tom se zklamete! Poměry dozrávají, proletariát se radikalisuje přes vaše balamucení a my se nelekáme ani pendreků, ani kriminálů a stavíme se tomuto proletariátu v čelo. Poměry dozrávají v krisi v mezinárodním měřítku. Kdyby tu nebylo společné snahy všech imperialistů, zbaviti se společného nepřítele, který jim vyrval 1/2 zeměkoule z jejich vykořisťovatelských sfér, zbaviti se Sovětské unie, již dávno by se imperialisté znovu rvali o kořist, jako se rvali v r. 1914 až 1918.
A jak se k této otázce staví na př. socialistické strany všech států? O MacDonaldovi jsem již mluvil, zbrojení ani dost málo nepolevilo za vlády MacDonaldovy, ba ještě se zvětšilo oproti době, když byl u vlády Baldwin. A Müller, který ve volebním agitačním boji sliboval protimilitarism, klidně nechal svojí partají odhlasovati náklad na nové křižníky, a ty se také stavěly. A ve Francii Pavel Boncour vám vzkázal, že je nutno zbrojiti. Proti komu je nutno zbrojiti, když máte Svaz národů a ostatní instituce? A to si buržoasie francouzská poslala socialistu, vůdce socialistické strany, aby ten zpopularisoval hlavně mezi pracující třídou heslo: Jest nutno, aby v zájmu buržoasie toho kterého státu, poněvadž proletariát při tom vždy jen snáší útrapy a obětuje život, socialista žádal: Zbrojme, zbrojme a zase zbrojme! Přes tyto činy svých příslušníků šíří klamné pacifistické iluse sociální demokracie k oklamání proletariátu, který má opět býti hnán na válečné jatky. Ty to švindle odhalovati je povinností naší, povinností bolševiků. Jaká cesta jest jedině možná, která vede k odstranění pro kapitalismus smrtelné krise? Jen ta, po které již po 13 let kráčí vítězná revoluce v Sovětské unii: Vyvlastniti bez náhrady veškerou půdu z rukou největších lichvářů a majitelů zbytkových statků a přiděliti ji bez náhrady pracujícím venkovanům. Opatřiti jím k hospodaření potřebný kapitál bez úroků. Vyvlastniti veškerý kapitál z rukou finančních pirátů. Předati do vlastnictví proletariátu všecko to, co ruce pracujících vybudovaly: továrny, doly, hutě, domy a vše ostatní. Zaříditi výrobu pro slušný lidský život, pro lidskou společnost a ne pro ničení a vraždění lidstva, jako to činí kapitalisté, sociálfašisté, kteří v kapitalistických státech vydávají ročně přes 1.00 miliard korun na přípravu k vraždění.
To jsou naše konečné cíle, které může uskutečniti pouze vítězná sociální revoluce. Ale my chceme učiniti snesitelný život pro všecky pracující v dnešní době i v dnešní společnosti, pokud tato existuje, a proto bojujeme za tyto důležité požadavky: Zvýšení mezd do takové výše, aby zabezpečily slušný život, bydlení a výchovu dětí. Sedmihodinnou dobu pracovní a naprostý zákaz práce přes čas. (Výkřiky.) Zvýšení, ulehčení pracovních podmínek pro ženy a mladistvé dělníky. Zvýšení daně prostého existenčního minima a zvýšení podpory všem nezaměstnaným na účet kapitalistů a státu. Odpis veškerých daní, které dluží malorolníci, jichž příjem nepřevyšuje 20.000 Kč ročně.
Jestliže v tomto státě bylo možno odepsati celé stamiliony podnikům průmyslovým, zkrachovaným bankám, jedincům, kteří před tím tyto miliony zbytečně rozházeli, pak byste vy opravdoví zástupci pracujícího lidu a pracujícího lidu venkovského, nemohli náš požadavek jen tak prostě ironicky odmítnouti! Buďto - nebo! Když se mohlo uleviti stamilionovým tak se musí uleviti těm, kteří nemají býti z čeho živi a jímž se exekučně prodává poslední kravka nebo poslední koza!
Dále žádáme: Opatření levného úvěru pracujícím malorolníkům. Veškerou půdu, kterou vlastní jednotlivci nad 15 ha, předejte do pachtu drobným zemědělcům za takových podmínek, jak pronajímal půdu československý stát do velkého nájmu, to jest 1 ha za 1 q pšenice ročně.
Zrušení daní z domácích porážek. Zrušení monopolu cukrovarnického a lihovarnického.
S těmito našimi dílčími požadavky může souhlasiti každý poctivě pracující venkovan i obyvatel města. Víme však, že t. zv. zástupci pracujících rolníků a dělníků vysloví se proti nim, a proto pracujícím dělníkům a rolníkům i na prosazení těchto dílčích požadavků nezbývá nežli třídní boj. Jenom společným bojem pracujících rolníků a dělníků může býti těmto vrstvám v dnešní krisi. ulehčeno. Proti náporu fašismu musí pracující rolníci a dělníci zorganisovati jednotnou frontu zdola. Chce-li pracující lid žíti, musí kapitalismus zemříti. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má dále pan sen. Kotrba. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Kotrba: Slavný senáte! Průběh debaty, která dnes se rozvinula v tomto zákonodárném sboru, ukázal různorodé pojmy o otázkách hospodářského rázu, jež dnes v Československu se mají řešiti. Tyto různorodé a tak odchylně si odporující projevované názory jdou až někdy do směšnosti. My jako zástupci středních vrstev živnostnictva a obchodnictva střízlivě nazíráme na tyto otázky, tak, jak skutečně nynější vývoj připouští a jak je možno připustiti, aby v tomto rámci možnosti řešeny byly. Již jsem tedy naznačil, že naše střízlivé názory jako praktických národohospodářů jsou výhradně všeobecně pomáhati a ne všeobecně bořiti. Po této stránce můžeme právem prohlásiti, že doopravdy čsl. živnostnictvo a obchodnictvo přeje si pokoje a míru, přeje si, aby v tomto pokoji a míru bylo jemu dáno, co žádají vrstvy druhé. (Místopředseda Luksch převzal předsednictví.)
Řešení úpravy hospodářských poměrů, postižených všeobecnou krisí, vyžaduje nutně, aby prováděno bylo co nejbedlivěji a aby hledány byly cesty a prostředky výhradně správné. Nikdy by taková odpovědná práce nebyla účelná, kdyby snaha po docílení úlevy v těchto neutěšených dobách měla postihnouti vrstvy, které nejen že se této krisi neubránily, nýbrž které naopak byly jí postiženy velmi nebezpečně, namnoze v samých existenčních základech.
Mluvím zde jménem stavu, k němuž mám čest náležeti, který má plný nárok, aby povolané kruhy přihlédly k jeho odůvodněným přáním a stížnostem a nepřipustily, aby stav tento, který je bezpečnou oporou státu, byl ustavičně a systematicky připravován o podmínky svého trvání i vývoje: pro budoucnost. Není to myslitelno a naprosto si nepředstavujeme, aby řešení hospodářské krise dělo se na účet těchto vrstev.
Jsou to zejména odbory potravinářské, najmě naši pekaři, hostinští a řezníci, které jak útoky tisku, tak i zákroky úředními, k nimž není důvodu, stavěny jsou do nepříznivého světla a vrháno je na ně odium zdražovatelů nemůže se díti těmto stavům větší křivdy než tímto nesprávným a tendenčním osočováním, proti čemuž se jako legitimní zástupci živnostnictva musíme co nejdůrazněji ohraditi.
Přihlédneme-li ke skutečným poměrům, početnosti těchto složek výrobních a obchodních a nadbytku zboží, které v obchodním světě je, vidíme-li, jak existenční zápolení je krušné, vyžadující krajního napětí sil, pozorujeme-li vzájemnou soutěž, která je namnoze dravá a bezohledná, nemůžeme jinak než, útoky podnikané proti živnostnictvu a obchodnictvu pro domnělé zdražování nazvati plně tendenčními, nerozvážnými, hraničícími s neodpovědným štvaním, které má za účel proti těmto občanským složkám vyvolati předpojatost, ano i zášť a nenávist vrstev ostatních. To jsou zjevy hodné politování, jež odmítáme a které se strany napadených vrstev výrobních a obchodních nemohou zůstati bez nejdůraznější obrany. Jsou také důkazem že skutečně tento postup je v základu nespravedlivý a zásadně nesprávný.
Kdyby tomu bylo skutečně tak, jak tvrdí osočovatelé těchto stavů, a, kdyby skutečně jejich příslušníci pracoval i s nadměrným ziskem, tu by z těchto lidí musili dnes býti velcí boháči. Střední vrstvy obchodní a výrobní zápasí krušně o udržení existence. Jsou nadměrně zdaněny a k placení těchto daní donucovány všemi prostředky, jež má státní fiskus k disposici. Proti těmto složkám postupuje se tvrdě a neúprosně, a není zvláštním zjevem, že tato tvrdost dohání naše lidi přímo k zoufalství.
V prvé řadě těmto útokům všeobecným byli vystaveni potravináři. Jak jsem již naznačil, je to právě pekař, který snad měl býti tím zločincem.... (Sen.. Kianička: Řezník!) Já přijdu k řezníkům také!... který podle tvrzení denního tisku, snad tu dnešní drahotu v potravinách vyvolává a má velkou vinu na tom, že dnešní drahota se nezmírňuje, nýbrž stoupá. Podívejme se do podkladu té živnosti pekařské a podívejme se, pokud je možno očerňovat příslušníky tohoto stavu, aby takto bylo na ně nazíráno. V prvé řadě byl a je to pekař, který podle tendenčně vyslovovaných názorů, jak to píše >Právo Lidu<, je lichvářem a zdražovatelem, a jsou na něho volány orgány pro potírání lichvy. On a zase jen on je vinen hospodářskou bídou, on a jen on chce z ní kořistiti. Zdražuje prý lidu chléb, nejdůležitější potravinu. Zavřete ho, zničte ho a bude rázem pomoženo. Svět se stane rájem a chléb bude zadarmo, když nebude pekařů. Nad vývody povšechné mluví číslice, jejichž řeč je jasnější než takové všeobecné povídání. Za všechny číslice, které tlumočím, béřu do posledního bodu odpovědnost, že každá je taková, jak je zde budu tlumočiti. Porovnejme kalkulační položky a situaci výroby a nákupu v r. 1914 před světovou válkou a v době současné a zkoumejme, kolikráte se všechno zdražilo. Mám připravenou kalkulační směrnici rozborem od roku 1914, cenový podklad bursovního indexu pražského do roku letošního. Znamenalo to, že roku 1914 byla pšenice za 26, žito za 20, pšeničná mouka při nejvyšším vypětí 42 a žitná mouka 32. Tedy po této stránce to je základna situace předválečná v přirovnání k době dnešní. Oproti tomu, jak za dnešní doby stoupá skutečná cena pečiva? R. 1914 byla cena mouky průměrně 29 K. Dnes včetně dovozného stojí 280 Kč, zdražila se tedy 9,6krát. Cena 1 q uhlí byla 1,15 K, dnes 23,50 Kč, čili 23 1/2 krát vyšší. Sůl byla za 12 h, dnes 195 Kč za 100 kg, zdražena tedy více než 16kráte. Omastek stál pouze 90 hal. až 1 K, dnes stojí 12 až 13 Kč, byl tedy zdražen přibližně 12 až 13kráte. Mzda jednoho dělníka činila průměrně týdně 24 Kč včetně ostatních požitků, dnes, pokud se týče mzdy, vypadají poměry takto:
Podle kolektivní smlouvy platné pro pražské společenstvo pekařů v obvodu Velké Prahy jsou rozvrženy minimální mzdy do 6 kategorií, od nejmenší pekárny o jedné peci až do moderně zařízených velkých pekáren, vyzbrojených všemi pomůckami moderní doby. Průměrná mzda činí v kategorii a) 223 Kč, b) 245 Kč, c) 260 Kč, d) 285 Kč, e) 305 Kč, f) 320 Kč. Průměr všech těchto mezd činí 273 Kč týdně. S vedlejšími požitky zaručenými dělníku kolektivní smlouvou, t. j. pečivem, chlebem a ranní kávou, činí tato mzda průměrně 300 Kč, jest tudíž 12 1/2 kráte vyšší oproti r. 1914.
K položce mzdy poznamenávám ještě, co každý z tábora socialistického rád pomíjí, o čem se nerad zmiňuje, jak se pracovalo v r. 1914 před válkou a jak dnes. I to zde vám uvádím jako doplněk k hospodářské situaci dnešní doby. R. 1914 pracovalo se v maloživnostech 12, 14 až 16 hodin denně, to je nevyvratitelný fakt. (Sen. Ant. Novák: Ty jsi s tím souhlasil?) To jsem neřekl. (Sen. Havlena: Šlo to k duhu!) Nebo k žebrácké mošně. Nyní se pracuje 8 hodin, ale, vezmeme-li za základnu 12 hodin, je to o celou jednu třetinu méně práce. (Hlas: Mluvte o výkonnosti!) Víte sám, pane kolego, že hluboce poklesla, ale v našem oboru můžeme říci, že výkonnost je dobrá. Práce je zmenšena o celou jednu třetinu, zdražil se tedy také výkon práce za těchto okolností oproti průměru honorování práce v r. 1914 docela 16kráte až 16,7krát. Jinak je to proti r. 1914 zvýšení minimálně přes 10 až 12 %. (Výkřiky.) Zde máte vyhlášku kolektivní smlouvy, překalkulujte si to a můžete zjistiti, zda mluvím pravdu čili nic. (Sen. Nedvěd: Při tom jste si koupil pár domů!) Váš továryš Šmeral - říkají, že má miliony a že je odvážel do Ruska. Já jsem byl 30 roků živnostníkem a proto mám právo investovat.
K tomu přistupuje zdražení ostatních nezbytných potřeb: Nájemné zvýšeno oproti roku 1914 o 100 až 300 %. Zaveden nově poplatek za vodu, který se řídí podle spotřeby vody a podle odváděné činže. Daně a přirážky.... (Výkřik komunistických senátorů.) Prosím, máte svoji komunistickou pekárnu v Nuslích, ať vám dají obraz, jak vypadá ta pekárna, jděte se tam zeptat, jak tam pracují. To není možno přirovnati k žádnému soukromému podniku živnostenskému. To vám mohu dotvrditi a chcete-li lepší ilustraci, dám vám ji.
Daně a přirážky byly zvýšeny desetkrát, patnáctkrát i dvacetkrát a máme případy, že jsou zvýšeny až 50kráte proti dobám předválečným. To je fakt nevyvratitelný. A stále ještě stát, země, okresy a obce zvyšují své finanční požadavky, takže živnostník pod těmito břemeny klesá. Zavedena daň z obratu, jedno procento z výroby a dvě procenta z mouky, takže pekař platí 3 % daně obratové. Nemocenské pojištění, jak je vám známo, je 40kráte i přes 40kráte zvýšeno oproti době předválečné. (Sen. Ant. Novák: To není pravda, pane kolega!) Je to pravda. Pojištění úrazové je 15ti až 20tinásobné, světlo, plyn, elektrická energie zdraženy 15 až 20kráte. Zavedeno bylo sociální pojištění, které živnostnictvo zatěžuje průměrně pěti procenty jeho výrobní režie. Samozřejmě jsou to náklady mimořádné, hlavně náklady na režii, která jistě spíše bude stoupati, než by bylo možno ji snížiti.
Nyní přikročím k srovnání cen pečiva. Před válkou v drobném prodeji stál kus pečiva 4 hal. Zde jsem u námětu, o kterém psalo >České Slovo<, že je potřebí všemi prostředky pracovati, až pečivo bude úplně na niveau předválečné doby. Já dávám >Českému Slovu< tento materiál, ať prokáže, kdy bude možno sestoupiti na toto niveau předválečné doby, aby měl každý pečivo za 4 hal. Dnešní cena pečiva je v drobném prodeji 25 hal. a 22 hal. pro překupníky. Je přirozeno, že výrobce neprodá své výrobky ve svém vlastním krámu: můžeme jistě říci, že přes dvě třetiny pečiva se reexpeduje na obchodní místa další. To znamená, že průměrná cena pečiva dnes je 23 hal. za jeden kus, ale jen v těch závodech, které mají takovou jakost pečiva, že je to přímo salonní kousek. Máte pekaře, kde dostanete 6 kusů za korunu, zvláště na periferii a u slabších majitelů závodů bez odborných schopností. Není tedy možno naříkati, že by pekaři byli největšími zdražovateli životních potřeb, zvláště v dnešní době, kdy se všeobecně volá po odbourání krise, aby konsumentstvo mělo něco z té zlevňovací akce.
My vám prokážeme... (Sen. Fidlík: Že jste lidumilové!) My jsme větší než v komunistických pekárnách. Dokážeme vám, že skutečně na pečivo a chléb nemohou býti vedeny žádné stesky odkudkoli. To zde musí býti od každého občana, úřadu a kohokoli doznáno, že výrobky pekařské v Československu jsou vzorné a nejlepší ze všech států na kontinentě.
Druzí na indexu jsou řezníci a uzenáři. Tyto obory jsou též na nešťastné planetě. Je to obor potravinářský a samo sebou jako potravináři jsou dáni na index a každý, kdo má trochu zloby, kdo nedostane kousek masa, jak by chtěl, nebo z různých důvodů, je příčinou toho, že pekaři, řezníci a uzenáři jsou diskreditováni a před veřejností označováni jako vyssavači a lidé, kteří chtějí z mimořádné nouze těžiti.
Mám zde ještě dodatečné poznámky jak k oboru pekařskému, tak k oboru řeznickému. Dělnictvo má v Praze své vlastní dílny pekařské, moderně vybudované. Dokažte nám, že jste schopni proti soukromým výrobcům konkurence a dejte něco levněji, než dává soukromý výrobce. (Sen. Ant. Novák: Dělnické pekárny dělají levnější chléb! - Hlas: Nemůžete jíti s cenami nahoru, poněvadž jsou tu právě družstva! Tak je to!) Pane kolego, vy jste zcela na omylu. Nemůžeme s cenami nahoru, jako dělnické pekárny nemohou. >Právo Lidu< si trochu zafixovalo a vzalo útokem celý stav pekařský, jako stav lichvářů a zdražovatelů. Prokázal jsem vašemu >Právu Lidu< a vaším dělnickým podnikům veřejným zaslánem, že pražské dělnické pekárny mají nejdražší chléb v celé Praze. To vám prohlašuji znovu a prokáži třebas ověřeným protokolem i soudně, že mé tvrzení je správné.
Stav řeznický a uzenářský, jak jsem naznačil ve svých námětech, je tímtéž způsobem postižen, jako stav pekařský. Cena masa v nynější době volného obchodu řídí se podle cen masa ve velkých masných ústředních jatkách v Praze VII. Již po více roků prodává se hovězí maso od 8 do 18 Kč za 1 kg, vepřové podle trhu, ale slyšme, jak se nakupuje volně maso od velkých dodavatelů. Ceny telecího a vepřového masa, jakož i tuků poslední dobou doznaly značného snížení. Ceny dobrého hovězího dobytka poslední dobou pozoruhodně stoupají, takže podle tržních cen vydaných úředním komisařem v ústředních jatkách, pohybuje se cena masa hovězího ve velkém ve čtvrtích s lojem až 16 Kč za 1 kg. Lůj z tohoto masa prodává se za 8-10 Kč za 1 kg. (Sen. Ant. Novák: Pravda je, že největší zisk mají komisionáři!)
Budiž konstatováno, že na řezníky po celé desetiletí bylo tímtéž způsobem nazíráno jako na pekaře a bylo jim křivděno a ubližováno. Mají zde tutéž úřední oporu. Buďte ujištěn, pane kolego, že by jim nebylo možno, aby nadměrně draze prodávali, aby docilovali nadměrně velkých zisků. (Sen. Nedvěd: Povězte, jak to bylo s těmi nucenými výseky masa, kterým bylo otravováno pražské obyvatelstvo!) To je vaší věcí, abyste se o to starali. To je otázka oboru řezníků a uzenářů; na tom zájem nemám.
Taktéž odbor uzenářů plně přizpůsobuje se podle nákupních poměrů masa. Důkazem toho je, že jejich výrobky se těší svojí jakostí i lácí všeobecnému uznání vrstev konsumentů vůbec. Ani zde u obou uvedených odborů nelze mluviti o jakémkoli předražování, tím méně zdražování výrobků vůbec.
Vyžádal jsem si též číslice z jiných odborů a mohu vám dáti výkaz z 18 odborů, které zde prokazují, jak se přizpůsobily dnešní hospodářské situaci a jak ve své zlevňovací tendenci šly dolů.
Pro zajímavost uvedu zde ještě odbor truhlářský, kde se prokazuje, že dnes je zlevnění takřka 100% ní oproti dobám minulým. R. 1920 stála dubová ložnice 12.000 Kč, ale dnes kalkulační doklady prokazují, že lze takovou ložnici dostati již za 6.000 Kč. (Sen. Ant. Novák: Ale, pane kolego, promiňte laskavě, srovnejte výrobu ložnice před válkou a dnes! Víte, co je to klížená dyha?) To je potom vkus toho, kdo si ji koupí. Já beru za bernou minci to, co mně jejich odborné orgány daly a tomu také věřím.
Tedy po této stránce, vezmeme-li odbor za odborem, můžeme říci, že živnostnictvo a obchodnictvo plně chápe těžkou dobu, nevymyká se a také se nevymykalo tomu, aby s dobou šlo a aby vykonalo vše, co je v jeho sílách, a co skutečně vyžaduje zájem všeobecný.
Tyto příklady jsem citoval jen namátkou. Podobně je tomu i u ostatních odborů výrobních a obchodních, které se plně snaží, aby zboží vyhovovalo jejich zákaznictvu jak hodnotou, tak i cenou. Živnostnictvo a obchodnictvo se nikdy nestavělo proti snižování cen svých výrobků. Žádáme však důrazně, aby stát, země, okres i obce se přizpůsobily těmto všeobecný m poměrům a nestupňovaly ustavičně své finanční požadavky, neboť síla poplatnictva naprosto nesnese jeho dalšího zatěžování. (Sen. Ant. Novák: Trváte také na zrušení ochrany nájemníků? Týká se to také 60.000 živnostníků!)
Slavný senáte! Poukázal jsem na situaci těchto výrobních složek, ale zásluhou našich úřadů, ministerstva vnitra a zásobování ještě dnes vidíme zde takovou poníženost, přímo urážku těchto stavů, když jsou četníci v plné zbroji okresními politickými úřady vybízeni, aby šli kontrolovati výrobny a obchodní podmínky těchto živností. Mám takovou poslední zprávu z Pelhřimova, a přirozeně, že, kdyby ten obecní nebo okresní k tomu neměl iniciativ u se strany vyšších úřadů, nepoužíval by četnictva k provozování kontroly živnostenských výroben. Taková četnická kontrola jde, vyslýchá toho výrobce, kdy se narodila jeho babička, jak se jmenuje, jak byla stará, zdali nebyla trestána atd. Je to výslech přímo trestního rázu a je to až obdivuhodné, že je možno ještě v této době takovým způsobem šikanovati a pronásledovati živnostníka. Jde zase o pekaře. V Pelhřimově se prodává prostřední jakost chleba 1 kg za 1,50 Kč a také váha pečiva je přiměřená. takže zde absolutně není příčiny, aby byli živnostníci ochranným orgánem vyslýcháni jako zločinci. Příkladem kontroly, jež se zde koná proti živnostnictvu, je kontrola, kterou provádí váš kontrolor Lukeš, to je sociální demokrat, znám jej velmi dobře - za slovo, jež mu dali, že nemá právo vyslýchati učně, chodí-li s houskami nebo ne poněvadž to nenáleží do souboru praxe ovládnutí obchodu, cítil se dotčen, šel na magistrát a tento magistrát na Žižkově vyměřil mu 500 Kč pokuty nebo 1 měsíc a 20 dní vězení. Já jsem poukázal, že za 15 takových přestupků dostala jedna pekárna pražská pod jménem >Pekárna legionářská< 50 Kč pokuty, cestou postupu práva dostali pak 15 Kč pokuty. U toho jsme: když demokracie právo a volnost, pak všem stejně! Po této stránce nelze měřiti jinak té složce, a jinak té, a já bych si přál, aby toto měření dvojím loktem již jednou přestalo, aby zde panovala opravdu slova, jež tlumočil posledně předseda vlády Udržal, že si představuje demokracii, kterážto musí býti základem všech složek, jež mají dobrou vůli k spolupráci v tomto státě. (Potlesk.)
Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Kostka.
Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Myslím, že ti, kdož hospodářství skutečně jsou blízcí, a ti, kdož se denně zabývají hospodářskými otázkami, litují na této debatě jedné věci. Je velmi nutná tato debata, to víme všichni. Ale vysoká vláda se o to pranic nezajímá. Viděl jsem dnes zde jen zcela přechodně jednoho nebo jiného pana ministra, a myslím, že sotva někdo bude v protokolech čísti, jaké zde byly předneseny skutečně dobré návrhy a pozoruhodné věci. Že si to sami vypravujeme, má poměrně malý účel. Neboť se svého stanoviska zná přece každý tyto bolesti, a my nechceme přece dnes dojíti k nějakému rozhodnutí v určitém směru.
Nuže, budiž tomu jakkoli, nezbude nic jiného, nežli aby se o tom znovu mluvilo a potvrdilo, že nemáme žádné deprese, jak to od několika měsíců, ba již od let opětovně zdůrazňoval obzvláště pan ministr financí, nýbrž že dnes stojíme před velmi vážnou a zlou krisí v zemědělství, živnostech, v obchodu a především také v průmyslu, a že bychom vlastně jednali prakticky, kdybychom zde chtěli méně mluviti a zato více přihlédnouti k nutným a za daných okolností možným opatřením. Chci také ke konci svých vývodů zdůrazniti takováto praktická opatření, která nutno připraviti a která lze v nejkratší době provésti.
Otázku: proč se nalézáme my, proč se nalézá celý svět v takovéto krisi? bylo by ovšem možno velmi obšírně zodpovídati. Míním zodpověděti tuto otázku většinou se strany kapitalistů, to znamená, že válka zničením věcných hodnot, statků, také lidí a především zničení kapitálu v době poválečné vedlo k tomu, že nastalo ochuzení, které teprve dnes jeví své účinky v tak povážlivé formě pro půl světa, jistě pro celou Evropu, Jeden z nejnebezpečnějších následků krise se již ukazuje: dostáváme dnes velmi krásné nabídky z Ameriky; setkal jsem se teprve v poslední době s jednou takovouto nabídkou. Američtí peněžní magnáti etablují zde své kanceláře: v Berlíně jsou dvě takové kanceláře, které sídlí v nejlepších hotelích a které se pokoušejí umístiti americký kapitál v ochuzené Evropě, v jedné sídlí Harriman, ve druhé Morgan. Vím, že styky sahají přece také až do Československé republiky, vím, že naše sousední města v Německu s nimi vyjednávají, že Drážďany před nedávnem učinili uzávěrku s Morganem, a že také městu Liberci došel dotaz: Nechcete se také pustiti do obchodu s Amerikou? Nuže, musíme si to stejně tak jako průmysl, kterému se činí takovéto nabídky, stokráte rozmysliti; dostali bychom se tak nakonec do situace, že se celá Evropa stane dělníkem Amerik, která v budoucnosti říditi bude náš blahobyt, neboť její kapitalisté budu jistě, jak tomu jest již nyní, na sebe pomýšleti v neposlední řadě.
To jest jeden z poválečných účinků. A musíme si jednou vážně uvážiti, beze všeho šovinismu, zdali také jedna z hlavních příčin krise nespočívá v mírových smlouvách samotných. Vytý halo se nám, že Němci na tuto skutečnost poukazu jí především se svého niterního přesvědčení v parlamentních poradách stejně jako dříve, tak také nyní opětovně. Ale nedokazují přece dnes skutečnosti, že vedle zotročené země jiné země nemohou prosperovati a že část naší hospodářské krise beze vší pochybnosti záleží v tom, že Německo stále více chudne, že v Německu blahobyt stále více mizí a že tam nelze nic více koupiti, že obchodní styk se sousedními zeměmi se stále více znesnadňuje? To bylo by lze dále rozváděti a budeme zajisté v budoucnosti míti ještě příležitost o tom hovořiti. Ale co bylo dalším následkem těchto ujednání po válce? Že byly vytvořeny malé země; tyto malé země nemohou dnes v hospodářském ohledu kupředu, hledáme zase veliký útvar. Kde ho vezmeme? Mluví se především o všech možných smlouvách, o regionálních smlouvách, o Malé Dohodě, mluví se o Dunajské konfederaci, mluví se o Panevropě a politické úvahy zabraňují střízlivému nazírání na všechny tyto otázky a také zde nedostáváme se kupředu. Je zcela samozřejmé, že strach všude vzrostl a že jsme se všude, s výjimkou vlastně poražených zemí, vrhli do přílišného zbrojení, že se příliš mnoho kapitálu používá právě k válečnému zbrojení, a že jsme při tom ničeho anebo skoro ničeho neučinili pro hospodářství; neboť velká část těchto vloh na ozbrojení je neproduktivní a vede přirozeně k tomu, že následkem přílišného zdanění obyvatelstva nelze nic učiniti pro kapitálově ochuzené hospodářství. Neboť to je přece nemocí hospodářství na celém světě, že vyrábí a ničeho za to nedostává a na konec nic nemůže uložiti stranou. Vypadá-li to dnes tak smutně v našem průmyslu, jsou to přece zase následky naší kapitálové chudoby, naší oslabené kupní síly, nemůžeme více nakupovati surovinu, a tak přichází k tomu, že nejchytřejší lidé na příklad v průmyslu si řeknou: Nyní využitkuji jednou všeho tohoto vzájemného uzavírání zemí; umístím svůj průmysl pokud možno ve všech těchto zemích, budu žíti z konsumentů všech zemí, bráti užitek z celních tarifů všech zemí; velký koncern řekne právě: Jen žeňte klidně cla všude dále do výše, já jako veliký koncern, který stojí nade všemi, stal se mezinárodním, budu všude bráti spolu užitek. (Výkřiky a souhlas.) Uzavření není tedy přirozeně žádným východiskem; všechny tyto otázky znám. Samozřejmě musíme tuto otázku bráti také u nás v úvahu. Znám jistě celou řadu koncernů, které již dnes tak pracují. Slabost států však nese vinu, nikoli koncerny. Kdo může přes hranice, je chytřejší, a ten ovšem strčí užitek do kapes, což vděčí nemoudrosti vlastní politické správy.