Naše politická strana dokázala svou spoluprací na vytvoření poměrů našeho státu své loyalní smýšlení vůči tomuto státu. Že toto prokázané loyalní smýšlení a naše jednání při tomto našem smýšlení většinou obyvatelstva tohoto státu a vládou samotnou dodnes nebylo uznáno způsobem, kterého si žádáme a na který máme právo, a že našim plně oprávněným požadavkům v oboru národnostním a kulturním nebylo vyhověno, dlužno zaznamenati jako více než politováníhodné. Nechceme dnes v době velké hospodářské tísně zahájením naléhavého projednávání našich národnostních a kulturních požadavků mařiti projednávání bezpodmínečně nutných hospodářských předloh. Konstatujeme však a prohlašujeme, že po vyřízení nejnaléhavějších hospodářských otázek bezpodmínečně bude nutno vyříditi naše požadavky v oboru národnostním a kulturním.

Jestliže poukazujeme na výroky a prohlášení, která v té příčině již tak často pronesl president našeho státu, a jestliže se jich dovoláváme, jestliže se dovoláváme výroku našeho pana ministra věcí zahraničních v této příčině, pak mohlo by se věru míti za to, že se našim národním a kulturním otázkám bude věnovati pozornost a že se nebudou činiti překážky jejich spravedlivému vyřízení.

Jestliže se česká sociálně-demokratická strana dělnická na své velké konferenci, která se před nedávnem konala, vážně zabývala projednáváním těchto věcí a učinila také známé usnesení, dokázala tím tato česká strana, že přihlížejíc ke změněným poměrům bude také v budoucnosti zvýšenou pozornost věnovati oprávněným požadavkům německého lidu v tomto státě.

Jak to ale v té příčině vypadá u jiných českých stran? O straně pana Dyka nechci vůbec mluviti. Nám je zcela dobře známo, jak duševní vůdce této strany smýšlí specielně o této kapitole. Víme však také, jak se na druhé straně právě část této strany snaží vyžíti. Politické a nacionálně-šovinisticky smýšlející induviduality přece bohužel nevymřou a doufají vždy znovu, že svět bude tančiti podle jejich noty.

Rozumní čeští členové parlamentu, rozumní čeští občané, ať kteréhokoli povolání, jsou si již dnes toho vědomi, že poměry, jaké dnes u nás panují, v nejvlastnějším zájmu státu takovými dále býti nemohou. Českého sedláka tlačí bota právě na témže místě jako německého sedláka. Porozumění pro posuzování holých skutečností je mezi zástupci a členy tohoto stavu dnes již takové, že jsme úplně zajedno při projednávání všech otázek politického a hospodářského života a že se pohybujeme na jedné linii. Národnostní protivy bylo by lze na venkově dnes již považovati za vyrovnané a zlepšovaly by se zajisté den ze dne, kdyby za velkou masou rozumných mužů nestála skupina štváčů, která, i když co do počtu representuje jen několik tuctů, přece dodnes dovedla vykonávati neblahý vliv. Jistá skupina štváčů se svým tiskem, politikové z povolání a domýšliví národní hrdinové byli po všechny věky neštěstím pro politiku každého státu a jsou jím dodnes. Poctivým způsobem a poctivou prací nemohou si tito pánové vydělati ani na sůl pro vodovou polévku. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Chtějí však dobře žíti, žijí také dobře a pro ně hraje štvaní národů ve státě úlohu zachování existence. Velmi smutná to existence! (Souhlas.) Proč neprohlásí rozumná většina českého lidu jednou krátce a jasně: >Nesmíme se stavěti proti vážnému projednávání oprávněných požadavků Němců v tomto státě, musíme jim přiznati práva, která se jim přiznati musí! Proč bojí se naši držitelé moci v této těžké hospodářské tísni, ve které se nalézají všichni národové tohoto státu, dnes ještě lůzy pražské ulice? Chce někdo vyřízení otázek, které jsem naznačil a které pro nás Němce znamenají v tomto státě životní úkol, oddalovati snad také ještě nadále, jen aby nenastal takový klid, kterého my všichni v nejvlastnějším zájmu státu potřebujeme? Není žádným uměním v době hospodářské tísně, ve které vždy bude větší počet nespokojenců, tyto nespokojence ponoukati a štváti, aby vyvolány byly takové události, které jsme mohli u nás zaznamenati v poslední době. mnohem čestnějším a mnohem závaznějším pro národy v tomto státě a pro stát samotný, v této těžké době zachovati jasnou mysl a klidnou rozvahu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Pánové! V podané interpelaci vládních stran ptají se vládní poslanci, co hodlá vláda učiniti ke zmírnění hospodářské krise. Já bych se ptal, co je schopna učiniti dnešní vláda pro zmírnění všeobecné krise. Není schopna ani vláda Československé republiky, ani vláda republiky německé, ani království anglického, ani vláda všech ostatních kapitalistických států i s nejbohatšími Spojenými státy severoamerickými, aby nynější krisi jako smrtelný záchvat kapitalistického zřízení nejen odstranila, ale není ani schopna, aby ji zmírnila.

Já jsem vykřikl minulý týden na slova, co hodla vláda učiniti ke zmírnění krise: rozmnožiti policii a četnictvo, zostřit censuru, protizákonně suspendovat ústavní zákon o shromažďovacím a spolčovacím právu, rozšířit kriminály a soudy. Toho jsou vlády všech kapitalistických států ještě dnes schopny ke zmírnění hospodářské krise. Krise je všeobecná uvnitř tohoto státu zrovna tak, jako za hranicemi, a je smutným zjevem a dokladem naprostého zbídačení téměř tří čtvrtin občanstva, které je odkázáno na konsum životních potřeb, že je zde i krise odbytová při zemědělských produktech, potřebných k nasycení každého jednotlivce aspoň dvakrát denně.

Je nedostatek odbytišť. Proč? Prostě proto, že se provádí přímo zločinná distribuce, že se přímo zločinně dělí zaměstnavatel o výtěžek práce se zaměstnancem, proto, že zaměstnanci jsou sraženi až pod úroveň středověkého otroka. A není to fráse. Středověký otrok měl kde bydlet, středověký otrok, poněvadž stál svého pána peníze a ztráta jeho zdraví a eventuelně života značila také ztrátu majetku, byl aspoň tak ošetřován a opatrován, jako u nás dobytek, který musíme platit. Středověký otrok, třeba nebyl pánem svého já, mnohdy ani nebyl tolik bit, když pracoval, jako je dnes bit dělnický agitátor a vůdce od vaší demokratické policie. Má moderní dělník dnes zajištěn příbytek, aby v něm nenastydl, aby v něm nezmokl? Má moderní dělník zajištěno, že se denně nasnídá, naobědvá a navečeří? Má zajištěno, že budou nasyceny také jeho děti jako nový přírůstek těch středověkých otroků? Úroveň ohromných mas čítajících stamiliony na zeměkouli je snížena do nemožnosti a důsledkem toho je, že jste ztratili konsumenty nejen pro průmyslové výrobky, nejen pro šaty, obuv, pro stavební materiál, pro nějaké luxusní věci - motocykl není na příklad luxusní věcí, když na něm jezdí dělník 2 hodiny cesty do práce, ale přece se považuje za věc nepotřebnou, ale nelze odbýti ani obilí, ani chleba, brambory a omastek a místo, co by vedoucí národohospodáři všech států prokalkulovali výrobní náklady produktů, místo co by se snažili svoji moc uplatniti tím směrem, aby pracovali ke zkrácení zisků zaměstnavatelů a ke zvýšení příjmů zaměstnanců, místo toho každý obranný boj proti snížení mezd nebo eventuelně útočný boj za zvýšení mezd se strany dělnictva je vládním aparátem státním potlačován tak, jak jsme nebyli nikdy ani před 13 lety svědky.

Je odbytová krise a proto se zastavuje výroba. A protože se zastavuje výroba, propouštějí se dělníci a protože se propouštějí dělníci, nastává prohloubenější a větší krise odbytu.

Dnes nepopřete, že je na celé zeměkouli přes 20 milionů dělníků bez práce; povídají to úřední statistiky, a když si to spočítáte se Spojenými státy, k té cifře dojdete. Co znamená 20 milionů nezaměstnaných, průměrně se 4 členy rodiny - žena, muž, dítě a matka nebo dvě děti? To je 80 milionů lidí bez konsumní schopnosti. Nevíte, kolik by to bylo odbytišť pro průmyslové a tím také pro zemědělské výrobky, kdyby těchto 80 milionů lidí mělo možnost nakoupiti to, co potřebují k nasycení, ošacení a bydlení? Ale kapitalistický řád světa již nese tyto hříchy s sebou.

V kapitalistickém řádě světa neřídí se výroba podle potřeby občanstva, nýbrž podle toho, co vynáší. V kapitalistickém, právním řádě je naprostá anarchie nejen ve výrobě, ale i v distribuci. A to je ve všech státech, jak uvnitř jejich hranic, tak také v měřítku mezinárodním. Kapitalisté snaží se vybřednouti z této krise zakládáním trustů a kartelů. Vidíte, že jednotlivá odvětví výroby se sdružují; sdružují se výrobci ocele, surového železa, jdou do kartelů olejáři i textiláci, všechna odvětví výroby se sdružují, aby vzájemný konkurenční boj, kdy slabší požírán je silnějším, když ne pominul, tedy aspoň oslábl. A čeho jste svědky? Ještě zuřivějšího boje mezi jednotlivými kartely, než jsme dříve byli svědky boje mezi jednotlivými podnikateli a jednotlivými kapitálisty.

Přicházelo se s prostředky k zmírnění té krise. Dokonce přicházelo se i z řad socialistů s tím, že snad bude pomoženo racionalisací. Myslím, že ještě nevymizely z paměti všech, kteří se zabývají veřejnými poměry, chvalozpěvy nynějšího ministra zásobování pana Bechyně na racionalisaci.

A čeho se dosáhlo racionalisací? Konsumní schopnost je ještě menší, než byla před racionalisací. Dnes vám i národohospodáři měšťáckých názorů dokazují, co nám pomáhá racionalisace, když při ní ztrácejí statisíce a miliony dělníků zaměstnání a tím také prostředky ke koupi životních potřeb, čili že racionalisace nás připravila o desítky milionů konsumentů, počítáno s členy rodin.

Vážení přítomní! Krise jsou průvodními zjevy kapitalismu. Prožili jsme již krisí několik a já sám, který jsem činným ve veřejném životě již 30 let, prožil jsem jako dělník i později jako nedělník, který již nedělá zrovna u stavby nebo u cvikacího stroje, různé fáse krise. Ale ty krise jakž takž daly se překonati. Což neměli jsme dosti tíživou krisi před válkou? Vedoucí tohoto světa myslili, že válka tuto krisi odstraní. Tomuto plánu se obětovalo 20 milionů lidských životů, které padly přímo na bojištích nebo nepřímo strádáním, nemocemi, nebo za jiných okolností. A dnes vidíte, že krise propukla ještě v daleko hlubším a širším měřítku, a myslím, že je málo i z vás obhájců stávajícího soukromokapitalistického právního řádu, kteří byste věřili, že tato krise bude kapitalismem překonána a kteří byste neměli strachu z toho, že kapitalismus tuto krisi nepřekoná. Revoluční marxism tvrdil vždy, že kapitalismus se bez krise neobejde a leninism dokazuje, že tyto krise v důsledku nynějšího monopolního kapitalismu nejsou jen přechodní, nýbrž že se musí stále a stále zostřovat, poněvadž ti, kteří by mohli krisi zmírnit, neustoupí od svých hospodářských a tím přirozeně i politických výsad a výhod nad těmi, kteří tou krisí trpí.

Následkem hospodářské krise zostřují se také rozpory nejen mezi určitými kapitalistickými skupinami, ale také mezi určitými skupinami států, které chrání zájmy určitých kapitalistických skupin. Následkem krise, následkem nemožnosti odbytu, následkem zavalení zbožím, následkem nadvýroby zostřují se také poměry mezi imperialistickými státy a národy, ovládanými těmito imperialistickými státy.

Podívejte se, čelo jste dnes na celé zeměkouli svědky. Či myslíte, že je to jenom dílo dovedných agitátorů, čeho jsme svědky již 3 roky v Číně? 65.000 revolucionářů bylo tam již popraveno a přes to, podaří-li se občas utlumiti požár revoluce, vypukne na druhé straně tím větším plamenem.

Co je příčinou toho, co prožívá již rok Indie? Kapitalisté v zájmu svých vlastních žoků, aby měli větší zisky, začali zavádět průmyslovou výrobu také ve svých koloniích a dominiích. Proč? Byly tam příznivější podmínky pro jejich zisky, byly tam lacinější pracovní síly, byl tam eventuelně po ruce lacinější materiál. A jako všude, kde začal pracovat mezi pracujícími průmyslový dělník, jak známe z historie, i ti otroci v Číně a Indii se začínali probouzet, začínají volati po svých nacionálních, lidských i hospodářských právech. A důsledek? Snad se možná podaří, a snad se také nepodaří Anglii i za cenu statisíců lidských životů prodloužiti ještě, nadvládu nad Indií. Ale myslíte, ze se to bude moci udržeti věčně?

Když bylo vysíláno anglické vojsko k potírání revoluce v Kantoně, napsal váš měšťácký tisk, že nelze se rozehřáti textiláku v Manchestru, aby šel porážet revolucionáře v Číně. Proč? Poněvadž textilák v Manchestru dělá za 60 Kč denně 8 hodin, ale jemu konkuruje hedvábí, které je v Sanghaji a v Kantoně vyrobeno při mzdě 6 až 8 Kč při pracovní době desíti a dvanácti hodin. A dnes při zdokonalení dopravních prostředků, kdy zeměkoule je tak malá, že je možno ji obletěti za 10-12 dnů, kdy hedvábí je nejlevnější produkt, toto hedvábí se vrhne na trh v Paříži a jinde a kapitalista v Manchestru přijde k dělníkům s tím: buďto, chlapi, slevíte na mzdě, nebo zvýšíte pracovní dobu, poněvadž jinak se neudržím proti hedvábí, které je vyrobeno při 10- až 12hodinové době pracovní a při mzdě 6, 8 až 10 Kč denně.

Vážení přítomní! Ta krise a nemožnost odbytu zapříčiňuje ohromné rozpory mezinárodní, ohromné rozpory mezi imperialistickými státy. A vy vidíte na všech stranách přímo harašení zbraněmi. Každý stát má co dělati, aby uvnitř svých hranic utlumil oprávněnou nespokojenost těch, jimž se opírá existenční minimum, imperialistické státy nemohou již takřka zdolati revoltu svých kolonií, dominii a polokolonií. Čtli jste nedávno a tak namátkou jste napsali o tom pár řádek, že v severní Africe odtáhnuto bylo násilím 80.000 domorodců k břehům Středozemního moře a že byli vrženi přímo do otrockých poměrů ve prospěch italského imperialismu. Byli to vesměs rolníci, poněvadž s těmi se přitáhlo 600 tisíc kusů dobytka, ale jako kdyby to nebyl největší spáchaný zločin a hřích na kultuře lidské, odbylo se to 10- až 12řádkovými zprávami v časopisech: >80.000 otroků odvlečeno na břehy Středozemního moře< - a dost. Stačí to. Žádné hrozné rozčilování, žádné nové organisování boje proti bílému otroctví. Italský imperialismus vyžadoval, aby se odvléklo 80 tisíc otroků z vnitra země na pobřeží a tam aby je za otrockých přímo podmínek zapřáhli do výroby. Kulturní svět to považuje za samozřejmé, poněvadž Angličané, Američané, Francouzi a Holanďané nejsou o nic lepší ve svých koloniích, než co dělá Mussolini se svými poddanými v severní Africe.

Nemožnost odbytu průmyslových výrobků a v důsledku toho nemožnost odbytu výrobků zemědělských přiostřuje rozpor mezi imperialistickými státy, ergo mezi kapitalistickým světem a prvním socialistickým státem, Sovětskou unií. Sociálfašisté všech směrů a ve všech státech vší silou popírají to, co my tvrdíme, že se třídní rozpory přiostřují. Brzdí radikalisování nespokojených dělnických mas. Srostli úplně s kapitalismem, který jejich zrádnou činnost odměňoval tučnými prebendami, kterých je vítězná sociální revoluce určitě zbaví. Proto to bezmezné štvaní proti Sovětské unii. Proto to lhaní sen. Jokla v této debatě, že příčinou krise je dumping se strany Sovětské unie, ačkoli vývoz Sovětské unie obnáší celkem 1 1/2 % světového vývozu.

Máte přece socialistické vlády v jednotlivých státech. Buržoasie viděla velmi dobře, že bez spoluúčasti sociálfašistů všech směrů neudrží svou moc v rukou.

My jsme toho, pánové, byli svědky před 14 dny, jaká hrůza je z dělníků v Praze. Než vyrukovalo dělnictvo na ulice pražské, nejen že se tam roztahovali fašisté, ale také tyto demonstrace neodsuzoval tisk a tisk jednotlivých politických stran dokonce nabádal k těm demonstracím. Ale jakmile jsme dali povel: >dělníci na ulice!< a na ulice vyšli dělníci nejen proti fašistům, ale i za životní zájmy proletariátu, již bylo ticho po pěšině, již se neodvážil ani jeden fašista vylézti na pražskou ulici a už jenom před Melantrichem manévruje 6 nebo 8 ozbrojených policistů, aby někdo tu svatou hvězdu neukradl. (Veselost.) Tedy bez brzdění oprávněného vzdoru a odporu v dělnických masách se strany socialistů nebyla by kapitalistická vláda možna. A co dělají socialisté tam, kde vláda nejen je přibrala k společné účasti, ale i tam, kde jim samým dala moc do rukou? Co dělá hvězda druhé internacionály Macdonald v Anglii k odstranění hospodářské krise a nezaměstnanosti, k osvobození britským imperialismem potlačovaných národů? Co dělá? Za vlády této hvězdy druhé internacionály přibylo v územně nejbohatším státě na zemi téměř 1 milion nezaměstnaných. Za vlády tohoto sociálfašisty byly postříleny i jinak zničeny a ubity celé desítky tisíců příslušníků koloniálních a polokoloniálních národů anglickými vojáky. V zájmu dělnické třídy anglické tak dělá Macdonald anebo v zajmu anglických velkozlodějů a vyděračů? Vždyť Anglie má 240.000 km², jen o 100.000 km² více než republika Československá, ale daně z příjmu vybralo se v tomto státě čtyřicetkrát tolik než v Československé republice, ačkoli v Anglii je daně prosté existenční minimum 24.000 pro svobodného a 42.000 pro ženatého. V Anglii platí rolník až tehdy pozemkovou daň i s přirážkami, když jeho existenční minimum překročí 24.000 u svobodného a 42.000 u ženatého a přesto se tam vybírá přes 60 tisíc milionů Kč daně z příjmu, čili to nejsou příjmy a zisky přímo z Anglie, nýbrž to jsou zisky a příjmy nadřené přímo lotrovsky ze všech těch koloniálních a polokoloniálních chudáků, a tak hvězda druhé internacionály ve prospěch anglických vyděračů a velkozlodějů poráží revolucionáře indické a dává stříleti revolucionáře čínské.

Vážení, chcete odpírati indickému národu, kterého je osmkráte tolik jako národa anglického, práva na samostatnost? Co byste řekli před 15 nebo 16 lety o tom, kdyby byl vám někdo upíral právo na samostatnost nacionální? A což indický národ, je tak hodně pozadu v kultuře a v ostatních schopnostech za národem československým? Čili, co pro sebe reklamuji, nemohu odpírati druhému. A jestliže dnes v Anglii dokonce vládne člen internacionály, který ovšem s internacionalismem před dělnickými masami jen podvodně operuje, pak je to dvojnásobný zločin, že překáží dělnickému hnutí za vítězství osvobození národního i hospodářského, je to nejlepší službou, kterou ani Baldwin, ani jiní nemohou učiniti ve prospěch anglických kapitalistů.

V Německu vládl sociálfašista Müller. Ubylo tam nezaměstnanosti, kdy on řešil hospodářskou krisi? Ne. Přibylo rovněž nezaměstnaných o celý jeden milion. Tedy neubližujeme některým pánům z druhé internacionály, když tvrdíme, že sociálfašistický tisk farisejsky podvádí dělnictvo, že je možno zmírniti krisi a bídu s tím spojenou. Rozšiřovali jste takové iluse mezi trpícím pracujícím lidem, mezi proletariátem průmyslovým i zemědělským i samostatnými pracujícími rolníky, rozšiřovali jste iluse, že celní jednotou se zmírní protivy mezi jednotlivými státy, že se zbuduje hospodářská Panevropa, aby člověk po 2hodinné jízdě rychlíkem nepřejel troje hranice, jak je to možné, když jede přes Podkarpatskou Rus anebo z Bohumína do Břeclavy. Slibovali jste, že mezinárodní hospodářské konference odstraní příčinu této krise. A jaké jsou výsledky těch slibů a návrhů? Zklamaly veškeré iluse, nejen že nebyly odstraněny celní hradby, jejichž důsledky na všech stranách musí platit konsument, naopak, byly ještě ohromně zvýšeny.

Vážení pánové! Před několika desítkami let zapříčiňoval ohromný rozpor mezi imperialistickými státy nestejný vývoj výroby v různých kapitalistických státech a byl to hlavně mladý, ale čiperný průmysl německý, který soustavně vytlačoval průmysl anglický ze světových trhů. Nastala tam rivalita, kterou jsme my prožívali ovšem jen na vzdálenost, která skončila velkou světovou válkou s desetimilionovými obětmi. Nevidíte dnes zrovna takový nestejný vývoj mezi průmyslem Spojených států amerických a Anglií? Čí prací, myslíte, že je ta revoluce v Jižní Americe? Vždyť to i měšťácké noviny, když se někdy uřeknou, potvrzují, že tam není vlastně boj mezi tím nebo oním mužem za presidenta, nebo mezi tím a oním směrem hospodářským, nýbrž že tam pracují peníze z Londýna na jedné straně a New Yorku na druhé straně. Oč se jedná? Snad o to, že Anglie má málo 500 mil. lidí a ta Amerika, ten Hoover podle posledního sčítání 150 milionů lidí? Ne. Jedná se o zisky těch, kteří chtějí na těch trzích v Jižní Americe vydělati desítky a stovky milionů. A za zisky jejich obětují se statisíce a miliony lidských životů, aby jen zisky těchto molochů a pijavic společnosti lidské byly zvýšeny. Krach, naprostý krach ilusí, že je možno v rámci kapitalistického právního řádu zlepšiti poměry pracující třídy, naprostý krach ilusí o organisovaném kapitalismu, který bude prý odstraňovati příčiny bídy, o třídním míru, o hospodářské demokracii, o zmírnění třídních rozporů, o stejném zájmu dělníka se zaměstnavatelem a naprostý krach ilusí o nadtřídním státě, který prý bude řešiti hospodářské boje ve prospěch hospodářsky slabých. Ano, vážení pánové, my to řešení tohoto boje mezi hospodářský silnými a hospodářsky slabými prožíváme každého týdne, jenže vidíme, že iluse šířené socialisty všech směrů do dělnictva, že se státní aparát postaví na stranu hospodářsky slabých, byly lživě a snad vědomě nepravdivé, poněvadž v každém boji třídním o větší skývu chleba vidíme, že stát se staví na stranu hospodářsky silnějších ke zdolání hospodářsky slabých. zkrátka nekřivdíme vám, pánové, když tvrdíme, že jste vy z řad sociálfašistických úplně srostli s kapitalistickým řádem. Hanebně klamete dělníky, že jim lze pomoci měšťáckou demokracií. Opak je pravda. Správně konstatovala III. internacionála, že, chce-li dělník a pracující rolník žíti, musí kapitalismus zemříti. Jiné pomoci není.

Iluse o racionalisaci a důsledky této racionalisace? Při racionalisaci kapitalistické dělníci jsou odsuzováni k větší námaze, při zdokonalených strojích jsou daleko více vystřebáváni, pokud jde o energii tělesnou i duševní, překročuje se pracovní doba, propouští se dělníci, odbourává se průmysl, rozmnožuje se bída a zoufalství. A následkem toho? Čím dále tím více musí se radikalisovati proletariát a růsti jeho odvaha k boji za chléb v zájmu jeho sebezachování. Pro záchranu svých ohrožených posic tímto bojem nevědí kapitalištičtí loupežníci jiné pomoci z této situace než zostření persekuce, projevované zostřením censury, suspendováním ústavních zákonů o právu shromažďovacím a spolkovém, rozmnožením policie a četnictva, které jedná s hladovými občany tak, že jsou biti, kopáni, zavíráni, potřební pomoci lékařské ponecháváni bez pomoci, takže podle těchto činů ozbrojených orgánů by se tato republika mohla zařaditi mezi státy střední Afriky. Ale všechny tyto prostředky nepomáhají a nepomohou. Byť i byli pozavíráni všichni komunističtí poslanci, senátoři, všichni agitátoři a redaktoři, tímto násilím, příčícím se i měšťáckým zákonům, neopatříte ani jednomu nezaměstnanému práci.

Jaké jsou ale naproti tomu důsledky racionalisace v Sovětské unii? Poněvadž ti, vámi proklínaní bolševici, neřídí výrobu tak anarchisticky, jako ve všech kapitalistických státech, má tam racionalisace naprosto jiné důsledky. Ne odbourání průmyslu, nýbrž jeho přímo gigantické budování, ne rozmnožování počtu nezaměstnaných, nýbrž nedostatek dělníků - račte si jen přečíst v čítárně >Lidové Noviny< z pondělka. (Výkřiky.) Snad Stránský není také agitátorem pro Sovětský svaz? Kdyby mu byl Stalin něco poslal, museli bychom o tom vědět. (Veselost.) Ne snižování mezd, nýbrž jejich soustavné zvyšování, takže průměrná mzda dělníka rovná se 130 % mzdy předválečné, ne prodlužování pracovní doby, nýbrž snížení na 6 až 7 hodin denně a zavedení pětidenního pracovního týdne bez zkrácení mzdy. Ne odbourání sociálních vymožeností, nýbrž jejich budování na účet kalkulace výrobní. Ne zbídačení a zničení malých středních rolníků, nýbrž kolektivisace, kde pracuje jeden za všechny a všichni za jednoho. Kolektivisace, ve které nejen nemůže jednotlivce zničiti eventuelní náhoda nebo neštěstí, ale kde se v zemědělství používá všech moderních technických, chemických a vědeckých vymožeností.

U nás - jistě o tom předešlí páni řečníci málo mluvili - je příčinou krise mezi pracujícím lidem také nespravedlivé rozdělení daňových břemen. Ano, vážení pánové! Nemálo jsme se o to nabojovali v rozpočtovém výboru parlamentu, když jste uzákonili berní reformu. Daň z domů se zečtyřnásobila, ale daň z tantiem - příjmů bez práce - se snížila ze 30 na 10 %, daň z důchodu při 10milionových příjmech se snížila o 16 proc. Vždyť státní rozpočet, který máme v rukou, nejlépe ukazuje demokratický a spravedlivý systém daňový u nás. Odpočítáte-li od daně důchodové částku, kterou zaplatili pracující dělníci, zřízenci, učitelé a úředníci, nezbývá vám na přímé daně placené kapitalisty ani jedna desetina státního rozpočtu. Celých 9/10, ať v daních spotřebních nebo v dani přímé z důchodu, zaplatí pracující třída.