Dámy a pánové, mluvilo se během jednání také mnoho o Slezsku, jmenovitě v jednáních, která se konala v Osmičce, jak se tyto tajné schůzky jmenují. Kdo zná Slezsko, kdo bydlel ve Slezsku, ten ví, co Slezsko Slezanům znamená, ten zná cit Slezana pro domovinu, s jak nesmírnou láskou lpí na své domovině a s jakou nedůvěrou se dívá na Brno a brněnskou ústřednu. Pamatujeme se na dobu, kdy poslanci a senátoři vládních stran, ve Slezsku zvolení, zasedali v obranném výboru, který byl utvořen v Opavě a prohlašovali, že se vší silou se budou zasazovati pro udržení samostatnosti Slezska, že to bude bezpodmínečným požadavkem, od kterého neupustí. A podivili jsme se, užasli jsme ve Slezsku, když jsme náhle musili slyšeti, že také pánové, kteří v tomto obranném výboru zasedali, kteří spolu hlásali obranný boj, kteří spolu přispívali k tomu, aby vzbuzena byla u Slezanů nálada proti ustanovením reformy správy, že náhle prohlásili, že stav, který touto reformou správy vytvořují, jest vlastně lepší. Zachránili Slezsko tím, že slovo Slezsko pojali do názvu ťMoravsko-SlezskoŤ. To jest jen jméno na náhrobním kameni, který postavili zemi, když sami stali se hrobníky naší země Slezské, našeho zeleného Slezska. O t. zv. správní komisi o 4 lidech si jen ničeho nedomýšlejte! Tato správní komise o 4 lidech jest úplně bez vlivu, ona nemá, co by spravovala, každé její usnesení může pan zemský president v Brně zrušiti. Obyvatelstvu bylo řečeno, že tato správní komise bude se skládati z poslanců, ve Slezsku volených. Kdo pak se ve Slezsku volí? Morava a Slezsko je jeden volební kraj. Nemáme více slezských poslanců. Kdo pak je bude jmenovati a co tam také budou činiti? Budou se nejvýše zabývati správou a nebudou-li panu místodržiteli v Brně po chuti, budou sesazeni, anebo jejich usnesení budou zrušena. Slezsko následkem reformy správy patří minulosti, není ho více! Zejména nemáme ničeho. Patříme nyní k velikému Moravsko-Slezsku. A bylo nám řečeno, že to bylo nutné, neboť německé obyvatelstvo na Moravě že činí podle sčítání lidu již jen 21%, že tudíž potřebuje posílení slezskými Němci, čímž dostoupí 24%. Tento argument byl by snad správný, kdybyste sami spolu nepracovali na této reformě správě, kdybych mohl míti za to, že byste mohli svůj podpis, že byste mohli svůj hlas dáti pro zákon, ve kterém se oprávnění, mluviti v zemském zastupitelstvu německy, činí závislým od toho, zdali v oné zemi je 20% Němců. V žádném sněmu nemůžete takováto ustanovení vzíti na své svědomí, kde přece zde v poslanecké sněmovně a v senátě každý může užívati svého jazyka bez ohledu na klíč obyvatelstva. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Jazykový zákon jest ústavním zákonem, nemůžeme na tom ničeho měniti!) Měníte přece ústavu tímto zákonem. Referenti nebudou ani nyní smět mluviti německy, vzdor těm 24%... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ti v zemích a okresech budou smět mluviti německy!) Referenti také tam nebudou smět mluviti německy. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To stojí výslovně v zákoně pro okresy, a v zemi bude tomu také tak!) Jazykové nařízení teprve vyjde. My ovšem všechno, co přijde se stolu bohatých a pro nás ještě zbyde, v obvyklé skromnosti co nejvděčněji vezmeme na vědomí a uznáme. Stali jsme se tak nesmírně skromnými v posledních osmi letech od trvání tohoto státu, že se spokojujeme drobty, které nám připadnou, že, jak kdysi řekl Hlinka o Slovácích, přijímáme kosti, které Češi již ohlodali, abychom ještě pátrali po zbývajících kouscích masa.

Tato reforma správy se všemi svými ustanoveními, jichž podrobností se pro krátkost času nelze dotýkati, přizpůsobuje se systému - a to musí každý přiznati - přizpůsobuje se systému, který si Češi pro svůj stát vytvořili ústavou a správou, hodí se do celého systému, který si vytvořili, aby vybudovali český národní stát, hodí se tam jako stavební kámen, který se hodí do stavby, řekl bych skoro, je to vyvrcholením celkové stavby, která zřízena byla spolu s dřívějšími zákony, ústavním zákonem, jazykovým nařízením, zákonem o certifikatistech a všemi druhými zákony. Máte-li na mysli tento celý systém zákonů se všemi jejich nebezpečími, která v nich dřímají a která kdykoli mohou proti nám jeviti své účinky, pak musíte přece přiznati, že také to, co stojí v reformě správy, ve smyslu celého systému proti nám může jeviti a bude jeviti své účinky. A bude jeviti své účinky proti nám, když tomu Češi chtějí. Vy nemůžete zabrániti takovýmto účinkům, neboť vy jste jen s 20% u moci, která jsou přece úplně podrobena zbývajícím 80% vládní většiny. U vás záleží přece rovnoprávnost v tom, že právě těchto 80% může kdykoli přehlasovati zbývajících 20%. To je rovnoprávnost cifer, kterou v každém státě, kde žijí menšiny, anebo malé národy, nutno zamítnouti, poněvadž tato rovnoprávnost cifer značiti musí zničení těchto menšin. Chci říci: tato reforma správy, která tak jak mnohé jiné zákony přichází s krásnými slovy v důvodové zprávě, která obchází jako vlk v rouše beránka, ta hodí se tak dobře do směru, kterého se český národ od založení státu přidržoval. Bylo sice tehdy v prohlášení neodvislosti ze dne 28. října 1918, kterou podepsal nynější president státu Masaryk, ministr zahraničních věcí dr Beneš, jenž tehdy byl ministrem věcí zahraničních a dr Štefánik, v tomto prohlášení, jež do jisté míry celému světu mělo ukázati základy, na nichž má býti stát vybudován a které sloužiti mělo k tomu, aby již předem naladilo cizinu příznivě pro požadavky Čechů, které by pak kladli na mírové konferenci, bylo řečeno mezi jiným: ťČeskoslovenský stát má býti republikou. V trvalé snaze po pokroku zaručuje se úplná svoboda svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, jazyka, tisku a právo shromažďovací a petiční. Církev bude rozloučena od státu. Naše demokracie bude spočívati na všeobecné snášenlivosti. Ženy mají býti postaveny na stejný stupeň jako muži, v ohledu politickém, sociálním a kulturním. Práva menšin mají býti zachována poměrným zastoupením - ale nikoli jmenováním! - národnostní menšiny mají míti táž práva. Vláda má míti parlamentní formu - ale nemá býti jmenována! - uznávati zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko má býti nahrazeno milicí.Ť Tyto zásady předloženy byly kdysi světu a svět byl tím klamán o pravých základech tohoto státu; pravé základy tohoto státu, které však přece také jsou obsaženy v tomto prohlášení, neboť v tomto prohlášení, jež sloužilo k tomu, aby bývalé nepřátelé ústředních mocností naladilo příznivě pro Čechy a které také podepsal nynější president Masaryk a nynější ministr věcí zahraničních dr Beneš, obsaženy jsou následující věty, jež musí tyto pány krýti: ťNemůžeme a nechceme dále žíti pod přímým nebo nepřímým panstvím hanobitelů Belgie, Francie a Srbska, úmyslných ničitelů Ruska a Rumunska, vrahů desetitisíců civilních osob a vojínů a pomahačů při nesčíslných zločinech, které v této válce spáchány byly dvěma degenerovanými a nezodpovědnými dynastiemi proti lidstvu.Ť To je ten duch, který žije ve státě a státním národě, to je duch, který se projevil kdysi v kyjevské resoluci, kde se praví: Hospodářsky a kulturně dostatečně silný československý stát bude hrází proti německé expansi, proti Adrii a proti Východu a přispěje k utužení právního rádu ve střední Evropě. Právního řádu? Přispívá tento stát ve střední Evropě k tomu, ve střední Evropě, která otřesena byla hospodářským vykořisťováním Němců a Maďaru nad ostatními národy? To je pravý duch, který žil tehdy v českém národě při jeho osvobození a dnes ještě žije v těchto mužích, kteří stát vytvořili a kteří mu dali také ústavu, zákony a nařízení. K těmto zákonům a nařízením, jež vznikly v tomto duchu, patří také reforma správy. Je smutno, že po osmi letech stále ještě mentalita českého národa prodchnuta je tímto duchem, nejsmutnější však je, že německé strany přikládají svou ruku spolu k tomu, aby veliké dílo, český národní stát, o kterém se kdysi lhalo lidem v Paříži, proměněn byl ve skutek. Odůvodňovali jste v prohlášení, jež jste podali v poslanecké sněmovně, proč hlasujete pro tento zákon a pan kolega Luksch zde dnes také se svého stanoviska jaksi omlouval německé hlasy pro tento zákon. Pravíte, a to je jádrem odůvodnění: Ale pro Boha, nás je právě jen 20% ve vládě a tu ovšem nemůžeme prosaditi 100% požadavků. Nuže, pánové, z německých vládních stran, stavíte-li se na toto stanovisko, pak mají to Češi velmi lehké. Neboť vy jste svůj dvacetiprocentní vliv na moc vykonali, jste před sebou, před svým svědomím a před svými voliči ospravedlněni, před ostatním německým lidem žádného ospravedlnění nepotřebujete, jak kolega Luksch slavnostně prohlásil, a věc je hotova. Když jsem spatřil tuto zcela nemožnou osnovu reformy správy, kterou německá veřejnost přijala s rozhořčením, projevil jsem ihned svůj názor: Osnova v této formě nebude nikdy zákonem, osnova je taková, že se musím domnívati, že úmyslně chová ještě více nebezpečí a nespravedlností, nežli chtěli sami Češi, aby konečně jednou německým vládním stranám byla dána možnost, ze svého účastenství na moci vydobýti také úspěchy pro své voliče. Je to velmi nebezpečná hra, když se pěstuje takovým způsobem politika, když se úspěchy předstírají tím, že se podle úmluvy... (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.)... nemíním mezi stranami, připouštím s klidem, že vy u toho nejste, ale ponechávám si své mínění neochvěj ně, že české koaliční strany se nikdy nesměly odvážiti předložiti vám takovéto sousto, a že v nějaké tajné schůzce smluveny byly již změny, dříve než věc spatřila světlo světa. Myslím, že mohu jíti i dále a říci, že české vládní strany jsou překvapeny nad nepatrností těchto 20%, které jste podle svého mínění z původní osnovy zákona usmlouvaly, že české vládní strany při vyjití návrhu počítaly s tím, že trvalým smlouváním, trochu sebevědomějším vystupováním, silou svého postavení ve vládě a zdůrazňováním své nezbytnosti ve vládě Čechy donutíte, aby ještě více povolili požadavkům, které jste zcela správně při jednání kladli. Podivení bylo nejen na české straně, bylo ovšem také na německé straně. O tom, co se o osnově z počátku proslýchalo a co pak vyšlo na jevo, lze skutečně říci: K porodu pracují hory a narodí se malá myška. Stavěl jsem se vždy na stanovisko, že se nesmí mluviti o tom, co jste z osnovy usmlouvali, nýbrž že dlužno mluviti o tom, jak osnova vypadá. Neboť není politikou to, co jste změnili, nýbrž směrodatným je to, čemu dáváte své hlasy, to musíte zastupovati, za to nesete odpovědnost před sebou, před svými voliči a před celými dějinami našeho lidu, ať již odpovědnost chcete odmítnouti, jak řekl kolega Luksch, čili nic. Ale veškeré obyvatelstvo vezme vás k odpovědnosti, až jednou přijde den, kterého se dostaví toto nebezpečí, na které jsme vám často a opět, stokráte ukazovali. Jsem první, velevážení kolegové s druhé strany, který snad po několika letech řekne ťpater peccaviŤ, jestliže se naše obavy neuskuteční, jestliže to skutečně, jak kolega Luksch zde předčítal, bude prvním krokem k dobytí národnostní rovnoprávnosti. Myslím však, že to nebude krok kupředu, nýbrž krok dozadu. Pan kolega Luksch řekl také ve svém prohlášení, že v politice není důslednosti. Chtěli bychom však přece něco říci o tomto jeho výroku, který mu uklouzl ve vášni a po mém názoru také v rozpacích, když se nemohl ospravedlniti proti výtkám, které mu byly činěny. Zajisté, kolega Luksch má pravdu: V politice, kterou, on pěstuje, není důslednosti. Jedinou důsledností politiky německých stran je po mém názoru nedůslednost, kterou projevují v odůvodnění svého chování. S počátku se říkalo, že je potřebí hlasovati pro agrární cla a pro kongruu, poněvadž sedláci a duchovní nemohou dále žíti. Pak se říkalo, že je potřebí ještě rozšířiti roztržku mezi českými stranami napravo a nalevo, že je potřebí zaraziti klín mezi tyto dvě skupiny. Při tom se však přehlíželo, že do německého lidu vražen byl mnohem ostřejší a větší klín, že jste se raději spojili s českými stavovskými druhy, nežli s německými stranami ke společné německé politice. Pak se zase říkalo, že musíme jíti do vlády, abychom si zabezpečili to, co nám bylo slíbeno za naše účastenství ve vládě, co však nebylo splněno a splněno býti nemohlo, poněvadž nemáme žádnou parlamentní, nýbrž úřednickou vládu, která požadavky parlamentních stran po dodržení uzavřených kdysi úmluv zcela jednoduše sabotuje. A s tímto odůvodněním se šlo do vlády a říká se, nyní jsme u moci, nyní budeme zase bojovati pro svůj německý lid, pro veškeré němectvo. Ne tak, jak kolega Luksch prohlásil, že jemu jde jen o jeho voliče, a jinak že nemá právo kritiky. Tehdy, když jste vstupovali do vlády, prohlásili jste oficielně: ťPovažujeme se za zástupce nikoli své strany, nýbrž za zástupce všech sudetských Němců.Ť A pan prof. Hilgenreiner to byl, který ve svém prohlášení o vstupu do vlády řekl, že ministři nejsou žádným splněním, nýbrž slibem, že spolupráce Němců ve vládě musí míti jen jeden účel, aby nejen se nedálo více žádné bezpráví Němcům v tomto státě, nýbrž aby způsobené nám již bezpráví bylo zase napraveno. Těšil jsem se z těchto slov kol. Hilgenreinera, poněvadž si přece také nic jiného, nemohu představovati jakožto cíl a účel aktivistické politiky, nežli, že bezpráví nám způsobené bude napraveno a novému bezpráví zabráněno. Ale, pánové z německých vládních stran, což bylo napraveno jen jediné bezpráví, které nám bylo způsobeno, byl Němcům vrácen jen jediný hektar německé půdy, který nám byl vzat a dán Čechům? Bylo odevzdáno 9 ha na jižní Moravě a 13 1/2 ha v Čechách německým městům, tedy zcela nepatrný kousek; ale statisíce hektarů které nám byly vyvlastněny, odňaty, uloupeny, tyto statisíce hektarů zůstávají majetkem českého lidu. 4.000 tříd obecných škol, které kdysi byly zavřeny, jsou stále ještě zavřeny, za nové vlády byly dokonce zavřeny další školní třídy, opětně němečtí úředníci restringováni, nové bezpráví vždy znovu nám působeno a ústavní zákony, které již svou existencí jsou neustále pokračujícím bezprávím, urážky, které nám Němcům v tomto státě způsobujete tím, že náš německý lid stavíte na nižší stupeň právní, tyto ústavní zákony trvají dále, a toto bezpráví jeví své účinky den ze dne, v každou chvíli. Kde jest bezpráví, které napravujete, pane kolego Hilgenreinere? Řekl jste to přece, věřím ve vaši dobrou vůli a že jste tomu sám věřil, že Němci ve vládě zabrání bezpráví, a že bezpráví napraví. Řekli jsme tehdy, že věříme ve vaši dobrou vůli, ve vaše dobré smýšlení, ale pochybovali jsme, že budete míti moc, pochybujeme, že jste volili správný okamžik pro vstup do této vlády, poněvadž poměry nejsou ještě zralé, abyste se mohli v této uplatniti. Když jste počali nahlížeti, že to tak nejde že ničeho nedosáhnete, pak přišlo zase nové vysvětlení pro vaši politickou linii, přišla politika atmosféry. ťMusíme vytvořiti ovzduší tím, že v nejnezištnější formě pro nic a za nic budeme gratis a franko pro všechno, co se od nás žádá, pro každý zákon, každé zatížení našeho lidu, cla, cukerní daň, daň z lihu, že budeme hlasovati pro všechno to, aniž bychom něčeho za to žádali. Tím musíme ukázati, jací jsme skvělí vlastenci, jací jsme loyální 120%ní státní občané, loyálnější nežli Češi samotní, aby konečně vzniklo ovzduší, kterého je potřebí, nežli můžeme klásti nějaký požadavek.Ť Právě tímto odůvodněním ztratili jste sami možnost úspěchů, uřezali větev, na které jste seděli, neboť pravíte-li, že musíte zadarmo pracovati, aby se věřilo vaší loyalitě, pak přece nesmíte klásti žádné požadavky, ježto v tom okamžiku, kdy kladete požadavky, by se řeklo: ťAle, pánové, vy pracujete na státě nikoli tedy jako loyální státní občané, nýbrž proto, poněvadž za to chcete něco obdržeti?Ť (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Což pak jsem to řekl?) Prohlásím-li, že nesmím ničeho požadovati, nýbrž že musím teprve vytvořiti ovzduší, aby se mi něco dalo, pak to přece znamená, že musím pracovati zadarmo, abych získal důvěry a teprve potom, když se dostaví důvěra, budu smět činiti a klásti požadavky.

Nyní přichází nejnovější obrat. Když také těmito prohlášeními v obyvatelstvu neúspěchy vaší politiky nemohly býti více zastírány, když obyvatelstvo si začalo říkati, čekali jsme trpělivě 3 měsíce - říkalo se: Jen mějte trpělivost - čekali jsme 4 měsíce, přijali jsme státní rozpočet, přijali jsme vojenské zákony, po řeči českého zpravodaje, který řekl, že pro toto vojsko jako odpůrci přichází v úvahu jen německá říše a Maďarsko. Přijali jsme zákon o certifikatistech a jiné zákony, půl roku přešlo, tři čtvrtě roku přešlo a žádný úspěch! Ani co by se za nehet vešlo, co by bylo lze oceniti jako národnostní, zásadní úspěch! Nemluvím o úspěchu, když tu a tam někdo následkem intervence u nějaké vládní strany nalezne trochu ochoty. Nepovažuji za národnostní úspěch, když mně průvodčí městské dráhy v Praze na německou otázku dá německou odpověď a když na mne hned nebručí. (Výkřiky.) Ale skutečných úspěchů jste nedosáhli. Tu bylo pak nalezeno poslední, nejnovější a nejmodernější vysvětlení: 20% účastenství na moci. Pánové, chcete-li se spokojiti tím, že všechny své neúspěchy, všechno, co se stalo v politice pod vaší odpovědností, krýti chcete tím, že máte jen 20% moci a že vás přehlasují, pak pánové musíte asi všechny naděje na nějaké úspěchy pochovati. Neboť to musíte přiznati: Dobrovolně nikdo ničeho nedá, co si jednou vzal. Každý úspěch Němců v hospodářském oboru, každá náprava bezpráví znamená zkrácení nabytých práv, která si Češi tím, neb oním způsobem, zákonitě, nebo proti zákonu přivlastnili, a aby někdo dobrovolně z lásky k Němcům, vám něco vrátil, co sám již má, tomu přece sami nebudete věřiti. 20% účastenství na moci znamená podlehnouti po každé při jednání, po každé ustoupiti s vlastními požadavky, znamená to bezúspěšnost politiky.

A nyní provedli jste reformu správy a již slyšíme zase novou pověst, která má odůvodniti setrvání německých stran přes nedostatek úspěchů ve vládě: ťTotiž právě proto, poněvadž reforma správy dává vládě tolik zmocnění, poněvadž ještě vyjde velké množství nařízení na základě tohoto zákona, proto musíme zůstati ve vládě, neboť nyní musíme hleděti k tomu, aby na základě této reformy správy, na které jsme se sami usnesli, nebyla vydávána nařízení proti nám a aby reformy správy nebylo využito proti nám.Ť Nuže pánové, sám sobě kouti pouta, kterými jste k této vládě připoutáni, a pak tuto politiku ještě odůvodňovati tím, že jste se sami připoutali, že jste si vzali volnost rozhodování, to nazýváte ještě aktivní politikou? To není žádná aktivní politika, to jest úplně pasivní politika, politika bez vůle, politika podrobení se ostatním vládním stranám.

A všechno to jste učinili. Řekli jste svého času: ťJe to těžké rozhodnutí!Ť, a jsem přesvědčen, že valné části pánů z německých vládních stran bylo toto rozhodnutí velmi těžké. Dlouho bojovali sami s sebou, dlouho přemýšleli: Máme se odvážiti tohoto skoku do tmy, máme jako poutníci jíti s ostatními do prázdna? Učinili jste tento krok v nejlepší víře, v naději, v důvěře, že se vám podaří pracovati v této vládě také pro naše němectví. S počátku jste si ve vládě zachovali velmi pěkné postavení prohlášeními, která jste vydali na oficielních místech, jako pan sen. kolega Hilgenreiner zde. Ale tato prohlášení stávala se stále slabšími a slabšími, stale neurčitějším i a neurčitějšími. A cíl této politiky se stále zatemňoval, cesta, kterou jste se brali, stávala se nejistější. A konec, reforma správy přináší nám všem to poslední důkaz, že jste s vládou spojeni na zdar a zmar. Nesmíte více ven z této vlády. Po 8 roků smí vláda na základě reformy správy vydávati nařízení a patrně musíte nyní zůstati 8 let ve vládě, aby nevyšlo vládní nařízení, které by mohlo míti účinky proti Němcům. Prodělal jsem s sebou, pánové léta velikého národnostního rozmachu, měl jsem štěstí zúčastniti se sjezdů, ve kterých srdce naše bila nadšením. Nebyli jsme to sami, stáli jsme tehdy pohromadě, bojovali jsme společně a společně nalézali krásná slova národnostního nadšení a obzvláště pánové zde v senátě, kteří ještě byly ve starém Rakousku a prodělávali s sebou politický rozvoj ve starém Rakousku, z vás mnozí budou se pamatovati, že nyní právě přišlo 30. výročí dne, kdy vyšla Badeniova jazyková nařízení a kdy veškeren německý lid se semknul k rozhodné obraně, k nesmírnému vzplanutí národnostní vášně, která svou mohutností smetla nařízení i s ministerstvem Badeniho. Prožili jsme společně prvé dny, když tento stát byl založen, když naše území proti naší vůli do něho byla přivtělena, ony dny, kdy jsme se shledali ke společné zemské vládě, a když jsme musili ustoupiti násilí, ke společným státoprávním prohlášením, ve kterých zajisté ještě seznati byly tóny národnostní důstojnosti a slova národnostní pýchy. My všichni Němci, kteří jsme dnes zde přítomni, máme mnohou krásnou vzpomínku, a prosím vás, abyste pamatovali na tyto doby, na tyto dny společně prožitých národnostních událostí.. (Hluk.) Nerozčilujte se tolik nad tím, tluče-li se na vaše svědomí. Jsem přesvědčen, že není možno měniti ještě něco na vašem rozhodnutí. Musíme počítati s jistotou, že tento zákon ve formě, ve které byl vyřízen ve výboru, stane se také zákonem přes všechny škody, které nám přináší ve vnitřní politice a přes těžké nebezpečí, které nám přináší na venek. Ale tím způsobujete také těžkou škodu oněm německým menšinám, které dnes ještě bojují o svá práva týmž způsobem, jak jsme to dříve společně činili. Řekne se vám: Jak můžete dobrým právem od nás žádati více práv, nežli to, co v Československu s pomocí Němců bylo vytvořeno v samosprávě. (Sen. Hartl [německy]: Hanba!)

A co nám tím způsobujete? Ubíráte nám morální půdu pro jakoukoli stížnost do poměrů, za nichž žijeme. Ubíráte nám téměř oprávnění, abychom se dnes ještě cítili jako potlačovaní a abychom se zde doma a venku v cizině zasazovali o svá práva a získávali pro sebe přátele. Neboť vrhá se nám ve tvář tvrzení: ťCo chcete, máte své lidi ve vládě, řídíte tam přece své věci sami. Co potřebujete ještě Společnost národů co potřebujete ještě mezinárodní sjezdy, na kterých chcete zastupovati svá práva? Jděte do Prahy a zastupujte tam, co chcete!Ť

A jestliže pan kolega poslanec Windirsch v článku, který od něho vyšel, praví: ťOstatně vědí německé oposiční strany také zcela dobře, že v cizině protesty a obžaloby proti nespravedlivému jednání zanikají nevyslyšeny, že není ještě žádného fora a nebude takového, které, nedbajíc suverenity státu, by se odvážilo vměšovati se do vnitřních poměrů cizího státuŤ, pak kolega Windirsch prospal celou válku a dobu poválečnou. Neslyšel ještě nikdy něco o ochraně menšin, že Společnost národů je zde k tomu, aby se starala o práva menšin každé národnosti a neslyšel nikdy, že Společnost národů také již rozhodovala o menšinách a neví patrně, že celý koncept Společnosti národů je vnikáním do suverenity států. Domnívá-li se, že se Společnost národů neodváží uplatňovati proti Československu stížnosti, které Němci právem mohou vznášeti, přeceňuje váhu státu, ježto se nalézá ve vládě. Když je někdo ve vládě nepotřebuje se hned státi obhájcem takovýchto problémů, které dosud vždy dr Beneš jakožto ministr věcí zahraničních, když šlo o jeho stát, hájil dialektikou, které však nikdy nenalezl, když považoval za nutné, aby se vměšoval do vnitřních poměrů jiných států.

Tato hlediska to jsou, která nás nutí potírati tento zákon. Nečiníme vám výtek proto, že se vám nepodařilo to neb ono prosaditi, nýbrž protože máte hlasovat proto, co zbylo, že způsob, jakým vy ve vládě spolupracujete, jakým využíváte moci ve vládě, nejen pro nás Němce zde, nýbrž také pro veškeré němectví znamená těžkou nenahraditelnou škodu, a poněvadž způsob, jakým chcete, aby se sudetsko-německý lid smířil s těmito poměry, tím, že mu vypravujete o symbiose, o tisíciletém společenství atd., chová v sobě nebezpečí, které dr Medinger vylíčil, že nám to vezme vzlet v národnostním boji, že nám to vezme ducha i tehdy, když nebudete ve vládě, kdy přijde den, kterého chceme vystoupiti semknuti proti utlačování, avšak kdy tak nebudeme moci učiniti, poněvadž jste nám vzali morální podklady pro tento boj. (Souhlas a potlesk. - Výkřiky: Heil!- něm. nacionálních senátoru.)