Místopředseda dr Krčméry: Následujúcim rečníkom je pán sen. dr Brunar. Udelujem mu slovo.

Sen. dr Brunar (německy): Pánové! Po velice poučných vývodech pana sen. Luksche... (Hluk a různé výkřiky.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Prosím o pokoj!

Sen. dr Brunar (pokračuje):... které přednesl jednak vlastním jménem, jednak jako programatické prohlášení za ťBund der LandwirteŤ, je mi vlastně za těžko chopiti se slova a mluviti k této osnově zákona s hlediska zcela jiného, nežli jaké zaujal pan sen. Luksch tím, že tuto osnovu zákona nazval národnostním pokrokem a po tomto zjištění svou řeč dokonce zakončil zvoláním ťHeilŤ. Tento rozpor mezi zakončením řeči, tímto ťHeilŤ, oním zvoláním, které má osvědčiti jisté národnostní smýšlení, a mezi smýšlením, které vysvítá z jeho slov, tento rozpor je příznačným pro celou politiku, kterou dnes německé vládní strany provozují. Je mi za těžko mluviti k této osnově zákona, aniž bych se nechal strhnouti pocity, které vzhledem k obsahu osnovy zákona jsou pochopitelny u někoho, kdo si ještě zachoval národnostní smýšlení a jenž dovede předvídati následky a nebezpečí, jako předloha v sobě chová. Je mi za těžko chápati se slova, poněvadž vím zcela dobře, kdyby někdo mluvil jazyky andělskými, že dnešní demokracie, která podle výroku presidenta Masaryka je diskussí, mluveného slova naprosto nedbá, nýbrž že toto mluvené slovo je zde jen k tomu, aby zakrývalo skutečnosti, které se dějí v nejužším kroužku za zavřenými dveřmi. Je to znamením doby, je to týž zjev, který spatřujeme ve velkých poradních síních diplomatů a který vidíme u Společnosti národů, která také jen navenek mluví krásné řeči, jimž nikdo nevěří, řeči ujednané mezi jednotlivými členy, která se však skutečně usnáší při některém intimním obědě, nebo přesnídávce. Tak se to také u nás stalo zvykem, že se nejdůležitější usnesení dějí s vyloučením veřejnosti, s vyloučením kontroly voličů, a že se pak, když věc byla usnesena, děje teprve pokus klamati veřejnost o pravém duchu těchto usnesení, cestami a prostředky, které přece každá strana má po ruce v tisku, ve schůzích atd. Že by pak sotva ještě bylo možno změniti to neb ono stanovisko, jež jedna strana zaujala a zaujmouti musí, nechce-li přivoditi krisi, která by znamenala konec nynější vládní činnosti, že při tomto stavu věcí ani nejkrásnějšími důvody a slovy nelze docíliti praktického výsledku, je každému jasno. Přes to musíme u vědomí své odpovědnosti, kterou jsme přejali vůči našemu národu, vzíti na sebe tuto úlohu, v prvých její účincích úplně neplodnou, doufajíce, že to, co se zde mluví, přece snad byť ne dnes nebo zítra, tož přece v době nepříliš daleké, ukáže se býti pravdou a že pak náš sudetsko-německý lid a za hranicemi tohoto státu veškeren německý lid uvidí, na čí straně bylo správné posouzení této osnovy zákona.

Reforma správy, když vyšla v prvé osnově, setkala se se zamítnutím jako dosud málokterá vládní osnova, zamítnutím netoliko u stran oposičních, jak víte, nýbrž obzvláště také u německých stran vládních, jež ji označovaly s německého stanoviska jakožto nepřijatelnou. Setkala se se zamítnutím netoliko u politických stran, nýbrž také v kruzích odborných, jako u častěji již zmíněného sjezdu německých právníků, jehož dobrozdání přece dnes rozdáno bylo všem senátorům. Jsem přesvědčen, že kdyby si velevážený pan řečník přede mnou, pan senátor Luksch, který tak nadmíru temperamentním způsobem hájil tuto reformu správy, byl vzal čas sobě toto dobrozdání německého sjezdu právníků byť jen přečísti, že by sotva byl nalezl odvahu, chce-li zůstati poctivým člověkem, hájiti osnovu způsobem, jakým to učinil proti německému sjezdu právníků, s přímo naivním odůvodněním, že opětná volba ministra spravedlnosti dr Mayr-Hartinga za předsedu sjezdu právníků má pro něho větší cenu, nežli dobrozdání této nejvyšší právnické korporace, kterou máme.

Jediný člověk, jediný politik, který se od samého začátku (Sen. Hartl [německy]: Když obsah ještě nebyl znám!) prohlásil za srozuměna s touto předlohou, který od prvého dne tuto předlohu oceňoval jakožto národnostní pokrok, tento jediný muž mezi sudetskými Němci byl a je náš ministr spravedlnosti, prof. dr Mayr-Harting, prof. dr Mayr-Harting, který přece, jak sám prohlásil, s českým národem uzavřel manželství z rozumu - při čemž bych však hned chtěl poznamenati, že po mém názoru je rozum na české straně - manželství z rozumu, které, poněvadž je mužem přísně římsko-katolicky smýšlejícím, pro prof. dr Mayr-Hartinga zdá se býti nerozlučitelným, z čehož lze si vysvětliti, proč se tolik drží ministerského křesla, jež znamená toto manželství z rozumu. Prof. dr Mayr-Harting je po mém názoru mezi německými vládními stranami tím, jehož ruka spočívala na kormidle aktivistické politiky, když tato aktivistická politika se náhle proměnila v politiku vládní, v politiku odříkání, podrobení se českému diktátu, v politiku národnostní nedůstojnosti. Je po mém názoru zlým duchem, jenž ovládal tři německé vládní strany a naplnil je svým duchem, při čemž snad nechci říci, že sám niterně je zlým duchem, nýbrž při čemž mu chci přiznati, že věří, že politika, kterou provozuje a kterou jiným vnucuje pro své vynikající duševní schopnosti jakožto universitní profesor a právník, vede k cíli, jejž má na mysli. Nemyslím však, že má týž cíl jako my. Pro to máme důkazů s dostatek. Nemyslím však ani, že má týž cíl jako valná, anebo převážná část jeho následovníků, nýbrž že jeho cíl záleží v tom, aby se provedlo úplné sloučení sudetského Němectva v Československu, tak aby se stalo československým, aby Němci zde sice snad ještě dále mluvili německy, niterně však aby se cítili jen ještě Čechoslováky v tomto státě. K tomuto cíli směřuje. (Sen. Habrman [německy]: To je přiznání se ke státu!) Nejen přiznání se ke státu, pane kolego, přiznání se ke státu jest aktivistickou politikou a je možné, chci to klidně připustiti, ačkoli to nesdílím, poněvadž státu, který nás neprávem pojal do svého středu, nepřipisuji morální podklad, který on o sobě tvrdí, a pro nedostatek tohoto morálního podkladu nemohu ho uznati jako právní stát a následkem toho mu také odpírám právo, žádati od nás, abychom se k němu přiznávali. Co však chce dr Mayr-Harting, je více než přiznáním se ke státu, jest odvrácení od vlastního lidu, a při této práci světí účel prostředek podle Alfonse de Liquori. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To on nikdy neřekl, to není pravda! To je lež!) Myslím, že jsem to sám četl. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Sázím tisíc korun proti tomu!) Podle smyslu to tam stojí jistě. (Sen. Richter [německy]: Pane notáři, to se velice mýlíte!) Četl jsem to a bude mne těšiti, že vás poučím o lepším. Ovšem byl to německý překlad. (Sen. dr Richter [německy]: Nechme raději theologii!)

Pan dr Mayr-Harting používá při tom tisku, a to někdy ve formě, která po mém názoru přesahuje to, co v politickém zápase vlastně je dovoleno. Poukazuji na onu zprávu, o které se již včera zmínil kolega dr Heller, na onu zprávu v ťDeutsche PresseŤ pod nadpisem ťNezdařený komplot proti německým vládním stranámŤ, ve které se praví, že se v bytě jistého bývalého pražského poslance sešli 1 člen maďarské národní strany, 1 židovský komunista, 1 německý sociálně-demokratický senátor a 1 český senátor, jakož i poslanci Mayer, Hanreich a Eckert. Pánové, mohu jen jménem své strany, jménem německých nacionálních senátorů, právě tak jak to včera dr Heller učinil jménem sociálnědemokratických senátorů, konstatovati, že nikdo z nás se takovéto porady v bytě prof. dra Kafky - neboť jen ten může býti míněn - nezúčastnil a že toto tvrzení tudíž jest úplně vymyšleno, je to tvrzení, jehož účel každému jest jasný, jehož účel spočívá v tom, aby se diskreditoval boj oposice proti reformě správy tím, že jest zde snaha proměniti celou oposici v jakýsi druh spiklenectví. Pánové, nepotřebujeme se někde schovávati, také jsme toho nikdy nečinili, když jsme proti tomuto zákonu hnali útokem. Nepovažuji také za žádnou hanbu, za něco nečestného, nebo nepoctivého, kdybychom se s ostatními oposičními stranami a jejich zástupci někde sešli, veřejně, anebo v nějaké síni, abychom promluvili spolu o společném boji. Ohrazuji se však proti způsobu, jakým ťDeutsche PresseŤ přináší takovéto vylhané zprávy, a upírám obzvláště křesťansko-sociální straně právo vytýkati někomu, jde-li se socialisty, neboť vzpomínám si na to, že právě křesťansko-sociální strana v Rakousku a centrum, její sesterská strana v Německu to byly, které byly pohromadě se sociálně-demokratickou stranou ve velké koalici, v černo-rudé koalici. Neshledávám v tom nic nečestného, ale shledávám podivným, že právě ti pánové, kteří začali společenství se socialními demokraty, vždy znovu poukazují na ty, kteří z oposičních a taktických důvodů hledí jíti s jinými stranami bez ohledu na jejich směr. Že právě tato zpráva byla dále rozšiřována v listě pana poslance Stříbrného, vysvětloval již senátor dr Heller a mínil, že tu asi jsou vztahy, o kterých se ještě bude jednati. Musím říci, že bych byl velmi zvědav dozvěděti se, jaké vztahy kolega Heller zde mínil. Ještě jeden časopis, který ministru Mayr-Hartingovi a jeho straně je velmi cizí, totiž ťReichenberger ZeitungŤ, dnes ku podivu úplně přešel do tábora pánů kolem Mayr-Hartinga. ťReichenberger ZeitungŤ, která vždy byla bojovným orgánem pro liberalismus, pro volnomyšlenkáře, kterou řídí pan Feistner, jenž v dřívějších letech nechtěl strpěti, aby se v Liberci vůbec utvořila křesťansko-sociální strana a který proti pokusům o její utvoření pořádal hromadné projevy, stojí nyní úplně ve vleku politiky pana ministra Mayr-Hartinga a nemůže mu dostatečně vysloviti svoji důvěru. (Sen. Hartl [německy]: ťReichenberger ZeitungŤ si dokonce stěžovala, že ministr Mayr-Harting nebyl v Liberci se strany města oficielně vítán, když přijel do schůze strany!) Nechci míti za to, že také zde jsou nějaké vztahy, myslím jen, že se ťReichenberger ZeitungŤ příliš málo odrakouštila a a že následkem toho ještě neodložila starou rakouskou úctu přede vším, co se zove ministrem, onu devotnost, kterou jsme velmi často viděli v Rakousku a která patrně do toho státu byla s sebou převzata. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: K čemu tento ošklivý boj? Mluvte přece raději o straně a nikoli o ministru Mayr-Hartingovi!) Stojím na stanovisku, že ministr Mayr-Harting je vůdcem a že ostatní jsou vedenými, a po mém názoru svedenými. Vedli jsme dosud boj pokud možno neosobně a věcně. Ale při takovémto zákonu, jakým je reforma správy, při zákonu, který nám přináší tak obrovské nebezpečí a vésti musí k nesmírné škodě, musí tento ohled přestati. (Sen. Hartl [německy]: Začal klamem o tomto zákoně!) Ano, tím že tehdy při interviewu označil tento zákon jakožto národnostní úspěch v době, kdy všechen ostatní svět ho odmítal.

Poněvadž jsme právě u novin, chtěl bych ještě, ježto pan kolega řekl, že se v boji nemáme státi osobními, poukázati k tomu, že osobní boj jsme nezačali my, že naopak způsob osobního boje je ten, kterého užívají jiné strany. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Dr Mayr-Harting jistě nikoli!) Přímo nikoli, ale snad tisk, který je pod jeho vedením. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Víte, že také váš tisk není vždy ve vaší moci!) V ťDeutsche Land postŤ ze dne 2. července 1927 byl úvodník, který si vzal práci zabývati se mnou. Tuto čest dovedu si obzvláště ceniti u ťDeutsche LandpostŤ. Ale chci vyjmouti větu, která praví: ťDr Brunar jakožto notář a jakožto senátor má to lehké, sednouti si k vodě a čekati na vítrŤ. Leží v tom domněnka, kterou musím odmítnouti, a chtěl bych jen říci, že patrně pisatel tohoto úvodníku a lidé kolem něho nemusí čekati na vítr, který by vál do plachet jejich lodičky, ježto svou loď patrně mohou vytápěti uhlím. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To asi sotva bude plachetní loď!) Jeho loď není žádnou plachetní lodí, jeho loď je vytápěna uhlím a to uhlí si opatří dovozním povolením na uhlí mnohem snáze. To je politika německých vládních stran, která, řekl bych, je politikou ťstolečku prostři seŤ, ovšem nikoli pro lid. Neboť lid jest při tom tím oslíkem z pohádky, a tou holí z pohádky jsou zákony, jež dělají Češi, kteří v příhodnou dobu vytáhnou hůl, aby jí použili proti nám a proti vám samotným, kteří jste se na těchto zákonech usnášeli. Velevážený pane kolego Hilgenreinere, vy se ovšem smějete, vy se domníváte, že tohoto zákona nebude lze užíti proti nám. Obdivuji vaši důvěru, nevěřím však, že někdo, kdo myslí politicky, skutečně může počítati s tím, že vždy a neustále bude ve vládě a u moci, obzvláště u takovéto moci t. zv. dvaceti procent, jak jste v prohlášení v poslanecké sněmovně řekli. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Kdybyste byli při tom, byli bychom silnějšími!) Děkuji pěkně za pozvání, ale prominete, na tohoto koně si nesednu.

Zákon, který dnes máme před sebou, je po mém názoru také takovouto holí, kterou jednou náš lid bude bit. O tomto zákoně psalo se tolik, znalci podali tolik dobrozdání, že je skutečně zbytečno zabývati se podrobnostmi tohoto zákona. Že je porušením ústavy, že k jeho uzákonění vlastně by bylo potřebí třípětinové většiny, bylo rovněž řečeno. Že si pres tento požadavek pomáháte právnickými kličkami, poněvadž zde není těch tří pětin, to jsme u nás v zastupitelských sborech prodělali již opětovně. Tvrdí se, že zákona je potřebí, poněvadž je nutno dvoukolejovou správu přeměniti v jednokolejovou, že dvoukolejová správa je příliš drahá a že tudíž je potřebí takovéto reformy. Přiznáno budiž, že dosavadní dvoukolejová správa nebyla dobrá, ale při dobré vůli a když Němci jsou u vesla a když skutečně, jak vaši zástupci a vůdcové praví a tvrdí, proti jejich vůli žádný zákon nemůže vzniknouti, bylo by snad bývalo přece možno, buď tuto dvoukolejovou správu, na kterou jsme také v minulých desetiletích nezemřeli, ponechati tak dlouho, až byste měli tolik moci, utvářiti zákon podle své vůle a svého přání, anebo však pokusiti se již nyní, provésti jednokolejovou správu ve smyslu samosprávy, jak tomu jest již v jiných státech, jak včera pan kolega dr Heller jasně ukázal na příkladě pruské samosprávy. Velké nebezpečí reformy správy spočívá ve vybudování centralismu a v obrovské moci, kterou tento zákon dává byrokracii. Nemohu si pomysliti, že jen jediný člověk z německých stran, které budou hlasovati pro tento zákon, obzvláště z těch pánů, kteří následkem svého studia a svých vědomostí dovedou také zákon čísti a jemu rozuměti, že jen jediný bude právem pochybovati o tom, že se tímto zákonem oprávnění jak vlády, tak také byrokracie nesmírně posiluje. Nuže, pravíte vy, budeme se právě snažiti, abychom svého vlivu a moci použili k tomu, aby tito úředníci, kteří v našem německém území budou představovati byrokracii a budou míti moc v rukou, byli němečtí úředníci. Věřím také, že by to německé vládní strany velmi rády prosadily, aby do všech německých krajin jako okresní hejtmani přišli Němci, aby úřednictvo u politických a také u jiných úřadů odpovídalo národnosti těch kruhů obyvatelstva, jež ve svých úřadech mají spravovati a ovládati. Ale je to také možno? Což nesdělila právě před nedávnem ťDeutsche PresseŤ ve velice zajímavém výňatku ze statusu politických úředníků a neprojevila politování nad tím, že netoliko na vysokých místech politických úřadů procento německých úředníků v poměru k našemu počtu obyvatelstva je příliš malé, 12, 15 nebo 17%, nýbrž že obzvláště ve středních hodnostních třídách, které tvoří reservu, ze které se béřou okresní hejtmani, nalézá se jen 7% Němců. Ano, pánové, i když také chcete dávati německé okresní hejtmany do německého území, a i když také jste u vesla a sami byste měli jmenovati úředníka, nemůžete ho jmenovati, poněvadž na české straně, dřív nežli vás vzali do vlády, bylo již postaráno o to, aby německé stromy ve vládě nerostly příliš do nebe, a to tím, že vyšší a střední hodnostní třídy byly naplněny Čechy, takže bez přeskočení těchto středních hodnostních tříd není možno dnes dostati německého úředníka na vedoucí místo. Máte německé ministry, máme německého ministra spravedlnosti, ale on si nemůže vzíti německého sekčního šéfa, protože všichni sekční šéfové v ministerstvu spravedlnosti jsou Češi, ba dokonce jest o 2 sekční šéfy více, než jich je systemisováno. Německý ministr spravedlnosti musil by propustiti 3 sekční šéfy, kdyby tam chtěl dostati německého sekčního šéfa a toho musil by z některé nižší hodnostní třídy udělati náhle sekčním šéfem, poněvadž v hodnostních třídách, ze kterých vycházejí sekční šéfové, není již ani jednoho Němce v justiční službě. Řeklo se nám, že se Němci budou pokoušeti bráti se touže cestou, jak to činili Češi ve starém Rakousku, když poštu českým ministrem pošt zcela počeštili. Ale byly ucpány prameny, ze kterých by bylo lze čerpati úspěch v tomto ohledu. Jestliže se vám nyní podaří, na nižších místech, na místech auskultantů přiměřeně počtu naší národnosti obsaditi 25% všech míst auskultantských Němci, pak pro Boha, nežli tito ubožáci skutečně mohou postoupiti do těch hodnostních tříd, kde také mají nějaký význam, pak uplynou desetiletí. A aby také, to nebylo možno, byl jak známo za pomoci německých vládních stran vytvořen onen zákon, který úředníkům béře časový postup, skutečnost to, která obzvláště ve státě národnostně smíšeném má veliké význam, bylo jim vzato ono právo, o které úřednictvo po celá desetiletí bojovalo, takže ten, kdo má moc: a to skutečnou moc, může jednoduše úředníky, kteří se mu nehodí, při postupu pominouti a tím klíč německého úřednictva upraviti v náš neprospěch. V předloženém zákoně o reformě správy bylo také vysloveno převzetí všech úředníků, kteří jsou dnes ještě ve službách okresů a zemí, do státní služby. Bylo ovšem učiněno opatření, že úředníci, kteří již před 1. únorem 1920 byli ve službách, oproti původnímu ustanovení, kde se pravilo ťpět let před tím již byli ve službách samosprávyŤ, osvobozeni jsou od odborných zkoušek. Nebylo však lze prosaditi, aby tato sta a sta a snad tisíce úředníků v okresních správách osvobozeni byli také od jazykových zkoušek. V důvodové zprávě se výslovně praví, že všichni tito úředníci vzhledem k ustanovení jazykového zákona budou, se musit podrobiti jazykovým zkouškám. Nuže, kdo naše poměry venku v uzavřeném ryze německém jazykovém území zná, ten ví, mnoho-li z těchto úředníků v německých okresech venku bude s to jazykovou zkoušku složiti, i může si učiniti představu o tom, kolik set německých úředníků, kteří nyní snad již 10 nebo 20 let byli ve službách okresních zastupitelstev, bude musit býti propuštěno, poněvadž nemohou složiti jazykovou zkoušku, ví však také, že hledě k nedostatku německého dorostu vtáhnou potom Češi jako úředníci do těchto okresních zastupitelstev. Tak tedy bude účinkovati také ten o zákon, ať již chcete, čili nic, ať máte moc, čili nic, takže našemu vzdělanému střednímu stavu vzata bude možnost práce, veliké pole činnosti pro naše Němce, kteří absolvovali střední, anebo také vyšší školy. A to všechno, když jste zákonem o certifikatistech působili v témže smyslu, mělo by vám přece na základě statistických oficielních dat býti známo, že certifikatisté jsou z 95% Češi a že se zbývajícími 5% certifikatistů asi nemůžete obsaditi všechna místa v německém území, která jim přísluší, a následkem toho budou také tam zase místa, vyhražená certifikatistům musit býti většinou obsazována Čechy. Chcete-li snad to nazývati úspěchem aktivistické politiky, chcete-li to snad označovati jako účinek účastenství na moci, byť také jen účastenstvím 20%ního, pak pro to již nemám žádného porozumění. Reforma správy, jak jsem již jednou řekl, nesmírně rozšířila obor působnosti byrokracie. Na původní vládní osnově nebylo ve stech schůzích, jak kolega Luksch uvedl, v neobyčejně zevrubných poradách a jednáních ničeho změněno na ustanoveních, která se nám jeví dalekosáhlými a nebezpečnými, nebylo ničeho změněno na ustanoveních o právu politických úřadů vydávati ve svých okresech nařízení a zákazy ve veřejném zájmu, jakož i trestní sankce, nebylo ničeho změněno na ustanovení o trestání nepřístojných činů a nepřístojného chování na veřejných, anebo veřejně přístupných místech, je-li porušen veřejný klid, bezpečnost, dobré mravy, anebo působí-li to veřejné pohoršení. Při tomto ustanovení chtěl bych upamatovati na to, jakým způsobem již dříve používáno bylo starého Prügelpatentu, onoho Prügelpatentu, proti kterému jsme nejen my, nýbrž vy sami útočili a bojovali, poněvadž jsou to kaučuková ustanovení, která každý úředník může prováděti, jak chce. Ze svých zkušeností chci poukázati na jeden příklad, že jistý vrchní poštmistr, který nyní již byl poslán na odpočinek, obdržel od politického úředníka důtku, poněvadž při slavnosti slunovratu dělal státu nepřátelský obličej. Je nepřístojným chováním, dělá-li někdo státu nepřátelský obličej, a zdali dělá státu nepřátelský obličej, o tom rozhoduje okresní hejtman. Při rozhodnutí politického úřadu I. i stanice nelze proti trestu až do 200 korun podati opravný prostředek, a podařilo se vám tuto trestní sazbu snížiti ze 300 na 200 korun, služba to, kterou jste si získali o naše obyvatelstvo a kterou nelze dosti vysoko oceniti. (Veselost.) Nyní mu okresní hejtman předepíše jen 199 Kč, takže opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí již nebude možný. Povážíme-li, že na těchto místech nezasedají žádní přátelé našeho lidu, můžeme si učiniti představu o tom, jakým způsobem příště vykládán bude pojem nepřístojnosti, snad nějaké slovo, nebo nějaká píseň, kterou některý mladý muž bude zpívati. Nepodařilo se změniti ustanovení o tom, že politické úřady mohou na místě obcí vydávati opatření v oboru místní policie, i byla v této příčině naše samospráva, naše obecní autonomie zase omezena a na místě autonomního rozhodnutí postaveno rozhodnutí pana okresního hejtmana. Rovněž tak se nepodařilo změniti ustanovení o omezení postupu instancí, chci opětovati, že je důležito, že jedno z největších nebezpečí pro nás znamená ustanovení, že do 200 Kč má okresní hejtman rozhodovati v I. instanci bez odvolání. V nesmírném počtu případů, kde se pro maličkosti ukládají pokuty 50, 80. 100, 150 Kč, ve všech těchto případech budeme vydáni libovůli člověka, který nám vůbec nerozumí a často při nejlepší vůli vůbec objektivně nemůže rozhodovati, poněvadž nerozumí duši našeho lidu, nerozumí naší řeči. Nepodařilo se také změniti ona ustanovení o úpravě exekučního řízení správního cestou nařizovací. Bylo dostatečně poukazováno k tomu, co to znamená, když vládním nařízením má býti takovýto obor upraven, k čemuž v každém jiném civilisovaném státě, v každém právním státě, v každém státě, který se chce počítati k západoevropské kultuře, přípustna jest jedině úprava zákonem. Že toto nařízení předloženo býti musí parlamentu, nemá zvláštního významu, neboť potřebná většina pro toto nařízení se již zabezpečí, zkušenosti v poslední době, nám přece ukázaly, že není zákona, i když to byl zákon sebe méně pochopitelný v jeho ustanoveních, pro který by nebyla příslušná vládní většina.

Pánové, centralismus posílen byl značně reformou správy, onen centralismus, který v Praze shromažďuje obrovskou moc, jejíž účinky jsme na venku v našem německém jazykovém území opětně pocítili na vlastním těle, centralismus, proti kterému máme největší nedůvěru a oprávněni jsme mu nedůvěřovati, na základě zkušeností, kterých jsme v tomto státě získali od 28. října 1918. Táži se pánů z německých vládních stran, zdali mohou s dobrým svědomím tvrditi, že lze jako Němec důvěřovati centralismu v Praze, zdali skutečně s jakousi pravděpodobností lze doufati, že se tento centralismus vůči nám ukáže býti vždy objektivním a spravedlivým. Tím, že v tomto zákoně ponechána byla ustanovení o zrušení, slučování a rozlučování správních okresů vládním nařízením, tím, že vládě byla dána možnost měniti kompetenci, tím že jí byla dána možnost vládním nařízením měniti města s vlastním statutem v obyčejná města bez vlastního statutu, tím, že vládě byla dána možnost vydati jednací řád vládním nařízením a řešiti jazykovou otázku vládním nařízením, tím, že okresní zastupitelstvo se sice může usnésti na změně tohoto jednacího řádu, který vydala vláda, že však takovéto změny vázány jsou na souhlas vlády, vším tím obdržela vláda v mezích otázek, které představují reformu správy, do rukou tak velikou moc, která přímo je nesnesitelna. Výmluva německých vládních stran, že mají jen 20% podílu na moci, nemůže platiti, neboť kdyby měli jen 1% moci, byli by se musili postaviti proti takovémuto vydání našeho německého obyvatelstva centralismu a byrokracii, ba byli by musili, kdyby se jim to nepodařilo, projeviti odvahu, aby z toho vyvodili důsledky. Nyní se velmi mnoho o tom mluví, a hájení této předlohy a souhlas s vládní předlohou omlouvá se tím, že nyní obdržíme autonomní zastupitelské korporace v okresních a zemských zastupitelstvech. Pánové, o zemských zastupitelstvech nechci mluviti, poněvadž v zemských zastupitelstvech nebudeme míti žádného slova, budeme v českém zemském zastupitelstvu, kde činíme jen 33% veškerého obyvatelstva, při čemž ještě 1/3 bude jmenována, i v moravskoslezském zemském zastupitelstvu odsouzeni k takové menšině, že tam nebudeme míti žádného vlivu, leč že se utvoří národnostně-smíšená většina, kde německá část svoje účastenství na moci využitkuje ve prospěch Němectva týmž způsobem, jak to bylo v posledních 3/4 roku ve vládě. Tyto zastupitelské korporace nazýváte autonomními korporacemi. Nikdo, kdo má jen nepatrný pojem o samosprávě, nemůže přece v těchto zdánlivých útvarech spatřovati samosprávné korporace, které by něco spravovaly, o něčem rozhodovaly. Složena jsouc nikoli volbou, nýbrž jen ze dvou třetin volbou a z jedné třetiny jmenována vládou, neposkytuje takováto korporace správného obrazu o obyvatelstvu, o jehož správu má pečovati, nýbrž nepravý obraz, kterým pravá vůle lidu má býti obelhávána, jak se to vládě hodí. Podařilo se vám, a musíme vám jménem sudetsko-německého obyvatelstva býti za to nesmírně vděčni, pojmouti tam ustanovení, že toto jmenování má se díti s přihlédnutím k hospodářským, sociálním, národnostním a kulturním poměrům v příslušném okrese. Pánové, nepovažuji vás za tak naivní, že byste skutečně věřili, že některá vláda v Praze pod pojmem ohledu rozumí spravedlnost a ohled k národnostnímu klíči. Kdyby byli Češi chtěli spravedlivě dbáti národnostního klíče, pak byli by takovéto ustanovení pojali do zákona, vždyť jste to přece žádali! Že se vám nepodařilo prosaditi tento požadavek ve formě zákona, je důkazem toho, že Češi naprosto nechtějí, že vůbec na to nepomýšlí, aby skutečně dbali národnostního klíče. Nuže, co pak znamená bráti zřetel k něčemu? Dámy a pánové, vezměte některý ryze německý okres, ve kterém se české menšině, českým hraničárům nepodaří dostati větší počet do zastupitelského okresu, je to snad ohled na tyto národnostní poměry, že se jim k tomu přidá několik lidí jmenováním, aby byli silni. Vezměte na příklad Kadaň. Tento příklad pochází z posledních dnů, z doby, kdy máte účastenství na moci již 3/4 roku, V Kadani byli z 36 zástupců města 2 Češi. Podle novinářských zpráv byla tam zřízena správní komise o 10 členech, 8 Němců a 2 Češi. Je to klíč obyvatelstva, je to ohled na národnostní složení? Tak jako v Kadani bude tomu také v jiných okresech. Tam, kde nyní čítáme již sotva polovinu obyvatelstva, budou tyto ohledy vykládány tak, že národnostní poměry vyžadují, aby Němci byli zatlačeni do menšiny, a tam, kde jsme v převážné většině, tam můžeme dosíci většiny teprve tehdy, budeme-li míti více než 75% veškerého obyvatelstva, poněvadž třetina jmenovaných členů musí právě doznati korektury s ohledem na nepříjemnou skutečnost, že okres má tolik Němců. A když již budou jmenováni Němci, pak víme, jakým způsobem bude vykonáváno toto jmenovací právo. Víme, ze mezi Němcem a Němcem jest veliký rozdíl. Jsou Němci, kteří jsou německými, kteří se k němectví hlásí při sčítání lidu, kteří se k němectví hlásí také v hostinci a když na to přijde, dokonce snad také jako Němci obdrží někde nějakou výhodu. Jsou však Němci, kteří ačkoli se přiznávají k němectví, nemají odvahy a následkem své hospodářské a sociální odvislosti ji také míti nemohou, poněvadž nemůže každý člověk býti tak silný a není tak silný, aby se všeho odvážil, aby pro svůj lid pracoval. Lidé, kteří jsou tak odvislí, hlasy těchto lidí nebudou ničeho platiti v okresním zastupitelstvu. Viděli jsme tento příklad již u naší Národní banky. Máme v Národní bance svého zástupce, je to Němec, ale svým hospodářským postavením je tak odvislý od vlády, od dodávek pro ministerstvo železnic atd., že v tomto svém postavení pro němectví nemůže se uplatňovati. Tím, že nejvyšší úředník, okresní hejtman, jest oprávněn členy ze zastupitelských sborů vylučovati, tím, že tento muž mimo to může některému úředníku propůjčiti hlasovací právo, když tento referuje, s odůvodněním, že tím za to přebírá odpovědnost - úředník přebírá odpovědnost za usnesení, pro které referoval, v okrese, ve kterém není usazen, ze kterého dnes, nebo zítra zase odejde! - tím, že se okresnímu hejtmanovi a nadřízeným úřadům dává právo zrušiti jednoduše usnesení, jež takovéto zdánlivé okresní zastupitelstvo učinilo, tím jste přece nevytvořili samosprávné korporace, jak to pan kolega Luksch tak hrdě líčil jako národnostní úspěch!