Kolega Pánek jménem našeho klubu již naznačil, jak budeme hlasovati při rozpočtu na r. 1927. Hlasování naše bude novým znamením, že stát svůj, republiku Československou, milujeme, že jsme ochotní přinésti veškeré oběti pro udržení státu, jehož vybudování stálo tolik krve a tolik obětí. Hlasování naše je také i odpovědí těm, kteří denně tvrdí, že my jsme v náruči Němců. Nikoliv. Nebyli jsme, nejsme a nebudeme. To ovšem neznamená, že nechceme tomu, aby zde v republice Československé nebylo s Němci pracováno společně. Nechať Němci řeknou: Chceme s vámi společně žít a společně umírat za půdu tohoto státu - a bude mezi námi jasno, budeme moci společně pracovat. Za cenu pouze hospodářských výhod pro jednu vrstvu občanskou ve státě, za tuto cenu k společné práci k disposici nejsme. Zůstaneme vedle vás, kteří dnes vedete náš stát, bez trpkostí a bez hněvu. Zůstaneme svému národu věrni a zůstaneme též věrni svému poslání jako pevná součást dnešního socialistického světa v Československé republice, v pevné nezdolné víře, že 15. listopad 1925 nebyl posledním slovem československého lidu pracujícího a že socialistický svět náš, třeba po cestě bolestného ústrku přece jenom dojde k svému cíli. Čas a dnešní složení vlády republiky Československé k tomu pracují každým svým nesprávným krokem, který je namířen na prsa československého pracujícího lidu. Domluvil jsem. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu sen. Tschapkovi.

Sen. Tschapek (německy): Slavný senáte! Stejně jako mým předchůdcům, kteří na začátku projednávání státního rozpočtu prohlásili své stanovisko vůči vládě, budiž také mně dovoleno, abych jménem strany, kterou zastupuji, strany německých živnostníků, prohlásil, že jsme dali svolení ke vstupu do vlády s tím předpokladem, že se vyhoví přáním Němců v Československu. Tato přání dávají mi podnět k tomu, abych také kritisoval státní rozpočet, jenž nám byl nyní předložen. Chtěl bych nejdříve poukázati na to, že někteří řečníci přede mnou také našim německým ministrům vytýkali, že jednotlivé položky rozpočtu nedopadly tak, jak si toho přáli. Každý z nás přece ví, že německé ministry, kteří jsou ve svém úřadě teprve několik týdnů, nelze činiti odpovědnými za státní rozpočet, o němž se radíme. Jest a má býti spíše úkolem našich německých ministrů, aby při příštích státních rozpočtech vyhověli našim přáním a hlavní věc, která se jako niť vine celým projednáváním, - aby měli zřetel na šetrnost. Chceme také na tomto místě kritisovati všechny položky, kde je toho potřebí, poněvadž státní rozpočet obsahuje místa, kterým skutečně nutno vytknouti nedostatky.

Musíme trvati na úsporných opatřeních, poněvadž vidíme ve státním rozpočtu, že máme již zcela slušné břímě dluhů pohromadě. Nezní příliš vysoko, řekne-li se, že jsme to za 8 let dotáhli teprve na 35 miliard. Jsem však s tímto obnosem zcela spokojen, a tvrdím, ať to někdo v této krátké době udělá po nás, aby to již v 8 letech přivedl na 35 miliard dluhů. Že to zatěžuje celé národní hospodářství, vysvítá již z toho, že na zúročení, umořování a správu těchto dluhů bude nutno vydávati ročně 2¹/₂ miliardy. Jak pak se všechny tyto peníze seženou, jakým způsobem nutno je sháněti? Tvrdím, že my, Němci, musíme k těmto penězům přispívati velkými procenty, a že jsme bohužel z těchto peněz doposud vůbec ničeho neobdrželi. V čem měla až dosud spočívati důvěra, když my Němci v Československu vůbec nebyli slyšeni, když vůbec všem přáním, všem stížnostem Němců v republice nebyla zjednána platnost? Míníte na př., že jste otázku válečných půjček řešili spravedlivě? Tvrdím, kdyby toto řešení bylo bývalo spravedlivým, bylo by musilo míti zcela jiné formy, poněvadž se skutečně ve většině případů jednalo o obnosy, které si postižení svého času od úst ušetřili, o obnosy, které svého času celé obce obětovaly, a které tyto obce, nebudou-li půjčky plně vyplaceny, musí přivésti na mizinu.

Někteří řečníci poukázali již na to, že se nalézáme ve stadiu krise. Opakuji, ano, nalézáme se v krisi, a mám-li poukázati na to, čím by se dala tato krise odůvodniti, tu musím říci: dosavadní finanční a sociální politikou, drahým úvěrem a všeobecným ochuzením celé Evropy. (Sen. Fiala [německy]: čím byla způsobena?) U budoucích sociálně-politických zákonů dlužno dbáti toho, milý pane kolego, aby se postupovalo s větší opatrností, a aby nejen zaměstnavatelé, nýbrž také zaměstnanci byli postiženi sociálně-politickými břemeny. Politika, kterou musíme v tomto státě sledovati, je politikou hospodářskou a tuto hospodářskou politiku dlužno pěstovati nejen uvnitř státu, nýbrž také na venek udržováním přátelských styků s Německou říší a německým Rakouskem. Všichni musíme se postaviti na stanovisko, sledovati dobrou a zdravou hospodářskou politiku, a tu je stát povinen jíti dobrým příkladem napřed.

Mám-li se zcela krátce vysloviti o úsporných opatřeních pana ministra financí dr Engliše, pak chtěl bych ohledně těchto jeho úsporných opatření kritisovati zvláště jeden bod. Pravil, že bez reformy zákona o válečných poškozencích nemůže se náš rozpočet státi aktivním. Chceme-li poskytnouti zlepšení těm, kteří jsou 100% k výdělku neschopnými, pak nesmíme honorovati všechny ty, kteří jsou pod 25% k výdělku neschopni. To jest arci úsporný systém na nepravém místě, když se začíná u těch, kteří podle mého názoru jsou nejpotřebnější, totiž u válečných poškozenců. Podíváme-li se trochu, co tito váleční poškozenci pod 25% mají, tu přijdeme k výsledku, že dostávají denně 98 haléřů, a ty chceme ještě těmto lidem odejmouti a těmito malými obnosy polepšiti válečným poškozencům nad 75%. Nuže, tu se ovšem domnívám, že zůstane u slibu a že také na poškozence nad 75% připadne velmi málo. Když procházíme toto nové nařízení stran válečných poškozenců, tu dojdeme k přesvědčení, že se zde měří dvojím loktem, že se jedna kategorie přímo s výsměchem z nároku na důchod vylučuje. Samostatní řemeslníci, kteří mají příjem více než 5000 Kč, nemají více nároku na důchod. Zde si sami odporujeme, neboť stát nařizuje, aby příjem pod 6000 Kč byl daně prost. (Sen. Hartl [německy]: Pod 7000 Kč podle daňové reformy!) Tedy pod 7000 Kč, beru to s díkem na vědomí. Váleční poškozenci budou však již s 5000 Kč z nároku na důchod vyloučeni. Těchto 5000 Kč znamená, jedná-li se o samostatného rolníka nebo řemeslníka, denní příjem 13,69 Kč, a při tomto příjmu nesmí již dostávati žádný důchod pro válečné poškozence. Stejně je tomu u zřízenců a dělníků, pro které je vzata základna 10.000 Kč, resp. denní výdělek 27,38 Kč, jenž je vylučuje z nároku na důchod. Opakuji ještě jednou, považuji to za šetření na nepravém místě a je samozřejmě naší povinností, v první řadě bez ohledu na národnost zasazovati se o prospěch všech válečných poškozenců. Chceme-li v tomto senátě spořiti, pak mohli bychom to učiniti lépe u jiných položek rozpočtu. Tak mohli bychom na př. spořiti - nechci to blíže rozbírati - u rozpočtu ministerstva národní obrany a u ministerstva zahraničních věcí. Zde daly by se provésti zcela ohromné škrty.

Podíváme-li se na rozpočet a uvědomíme si prohlášení našich pánů ministrů, tu shledáme, že poplatníci dluhují maličkost 4˝ miliardy Kč nedoplatků. Nenutí nás to k přemýšlení, neposkytuje nám to důkaz, že jsme skutečně v hospodářské krisi, že obchod, řemeslo, průmysl a zemědělství nejsou s to, aby dostály svým daňovým povinnostem? Ale tyto daňové nedoplatky poskytují také nejjistější důkaz toho, že se tyto předpisy dějí nesnesitelným způsobem, že skutečnému příjmu veškerého středního stavu neodpovídají. Kdežto si jinak řemeslníka nevážíme, tím, že se řekne: "To je přece jen truhlář, krejčí, obuvník!", postoupí, když se jedná o placení, mnohdy ihned o 10 stupňů výše. O tom, jak se děje vymáhání daní, budeme přece míti příležitost právě s naší strany obšírně promluviti při zákonu o berní reformě a posloužiti vám daty, že budete žasnouti, že podobné případy jsou v našem století vůbec možné. Vysloví-li se číslice 4500 milionů Kč daňových nedoplatků, tu bych byl zvědav zvěděti, kolik z toho připadá na drobné řemeslníky, na obchod a průmysl, abych si mohl utvořiti jasný obraz o tom, který z těchto stavů je v dnešní těžké době nejvíce zatížen. Prohlašuji zcela klidně, že jsme si toho plně vědomi, že také my, jako příslušníci tohoto státu, jsme povinni platiti daně a nikdy jsme se také nezpěčovali daně platiti. Ale placení daní v tomto státě musí býti spravedlivé a musí také odpovídati našemu skutečnému příjmu.

Zaujmu-li zcela krátce stanovisko k jednotlivým položkám rozpočtu, tu chtěl bych se přece ještě jednou zabývati ministerstvem zahraničních věcí a říci, že mi to připadá poněkud podivným, že rozpočet ministerstva zahraničních věcí je značně vyšší nežli jiné položky rozpočtu, kde by byla větší dotace naléhavě nutná. Shledáváme na př. jako kancelářské výlohy u jednotlivých ministerstev obyčejně obnos až 800.000 Kč, ale ministerstvo zahraničních věcí žádá obnos 2,280.000 Kč. Předpokládám ovšem, že se v této velké číslici nalézají také zahraniční cesty našeho pana ministra zahraničních věcí, jenž přece většinou je na cestách. Vždyť neustále čteme, že se náš pan ministr zahraničních věcí nalézá někde jinde. Připadá mi to tak, jakoby se jednalo o nějakého cestujícího obchodníka: lístek stačí, přijde do domu. V této rozpočtové kapitole máme také výdaje na propagační službu. K čemu potřebujeme propagační službu, k čemu potřebujeme dělati Československu reklamu v cizině? Myslím, že se těmito výdaji můžeme jen sesměšniti, nemůžeme se přece ani s těmito velkými výdaji na zahraniční propagandu vydávati za velmoc prvního řádu, nýbrž zůstaneme přece tím státem, kterým jsme byli dříve. Ale také naši diplomaté, naši vyslanci! Československo má téměř v každém větším místě vyslanectví, a když to srovnáme s Německou říší nebo s německým Rakouskem, dojdeme k přesvědčení, že my v tom převládáme, že vydržujeme všude velká vyslanectví a že vyhazujeme za tato vyslanectví miliardové obnosy, že však také své úředníky knížecím způsobem honorujeme, uvedu-li jen jeden případ, že pro vídeňské vyslanectví Československa je preliminováno neméně než 6 milionů Kč. To je podle mého názoru plýtvání státními penězi.

U ministerstva obchodu bylo by samozřejmě vysloviti jedno přání, aby se v prvé řadě věnovala větší pozornost menším sborům, které jsou podřízeny ministerstvu obchodu - zmiňuji se zde na př. o zemské živnostenské radě. Bylo by mým přáním, aby zemská živnostenská rada, analogicky, jak se to děje na Moravě, také pro Čechy byla rozdělena na německou a českou sekci a aby tyto sekce pak společně pracovaly. Je-li to proveditelné pro Moravu, bude to lze provésti také pro Čechy. Bylo by přáním německých zemských živnostenských rad, aby se rozdělení těchto sborů provedlo. Další přání směřuje k tomu, aby se státní živnostenské radě věnovala také větší pozornost. Slovo státní živnostenská rada znamená přece, že tato živnostenská rada má pracovati pro stát, že má tomuto státu sloužiti různými návrhy. Ale až dodnes mohu já, jenž již po léta zasedám ve státní živnostenské radě, od jejího založení, říci, že všem těmto návrhům, které byly ve státní živnostenské radě předloženy, nebyla se strany zákonodárných sborů věnována žádná pozornost, všechny takřka padly do koše. Musili bychom vysloviti přání, aby návrhy státní živnostenské rady byly předkládány jako hotové návrhy zákonodárnému sboru a aby zde byly projednávány. Ministerstvo obchodu je velmi špatně dotováno. Ve státním rozpočtu bylo mu dáno velmi málo, čehož litujeme, poněvadž je to právě ono ministerstvo, kterému my jako obchodníci a živnostníci přikládáme zvláštní význam. Podíváte-li se na dotaci pokračovacích škol, tu dojdete k přesvědčení, že obnosy, jež jsou určeny pro tyto školy, skutečným potřebám a přáním neodpovídají. Shledáváme, že naši ministři, kteří na pokračovacích školách zastávají úřad odborných učitelů, jsou bohužel se svými příjmy na tom tak špatně, že se všichni ve většině měst zpěčují přijmouti úkol odborného učitele, poněvadž nedostávají za poškození ve svém řemesle ze státních peněz přiměřeného odškodnění. Musíme však státi na stanovisku, že pokračovací školství nutno podporovati, neboť řemeslník nemůže se dosti učiti, musí se učiti stále a je také naší snahou, aby řemeslníci a živnostníci nechali své pomocné síly v pokračovacích školách učiti, aby toho, čemu se naučí, mohli později použíti. Je také analogickým přáním naší strany, oby odborné kursy byly lépe podporovány a honorovány. Nesmí se státi, abychom musili běhati od jednoho ministerstva k druhému a žebrati, bychom obdrželi aspoň malý obnos na konání odborného kursu. Také tyto odborné kursy musí býti podporovány a subvencovány.

Ke společenstevnímu instruktorátu chtěl bych také říci několik slov, a to v tom smyslu, že si přeji, aby českému instruktorátu, jenž již existuje, byl přidělen také německý úředník, který by mohl choditi do německých svazů a družstev, aby tam mohl působiti a poučovati. Nechť ministerstvo obchodu konečně jednou zjedná nápravu ve věcech pasů a jich vidování, šikanování, jaké se nyní děje lidem na hranici, nelze vylíčiti. Lidem se činí největší obtíže, když chtějí ven, jsou nuceni platiti největší obnosy, musí dokonce dokázati, že úplně zaplatili své daně. Pak teprve se jim snad dovolí, aby na dva dny odjeli a pro toto domnělé potěšení nutno ještě zaplatiti 75 Kč. Myslím, že dnes pro zábavu půjde jen velmi málo lidí za hranice. Bylo by na místě, aby se obchodníkům, kteří jsou nuceni jeti za hranice, tyto dva dny nebo krátké trvání jejich pobytu na druhé straně neztěžovalo ještě těmito velkými poplatky za visa. Na adresu ministerstva obchodu chtěl bych říditi ještě stížnost ohledně dvoujazyčných nápisů v hotelích a restauracích. Ačkoli nejvyšší soudní rozsudek zní v ten smysl, že v místech z 80% německých toho není třeba, jsou u nás stále ještě okresní politické správy, které nutí pány hostinské a restauratéry, aby měli dvoujazyčné nápisy a předkládali dvoujazyčné jídelní lístky.

Přecházím-li nyní k ministerstvu sociální péče, chtěl bych samozřejmě analogicky jako moji předchůdcové zdůrazniti to, co s našeho stanoviska považujeme za naléhavě potřebné, to je novelisaci zákona o sociálním pojištění. Jděte ven, naslouchejte náladě, a bylo-li včera tvrzeno, že jen mezi zaměstnavateli panuje nálada proti zákonu, tu mohu posloužiti přípisy ze sklářského průmyslu v Jablonci, odkud nám psali z kruhů živnostenských pomocných dělníků: Nejsme srozuměni s nynějšími obnosy pro sociální pojištění a prosíme, byste pečovali o to, aby bylo sociální pojištění novelisováno. Šířiti se o tomto bodu vedlo by nás daleko. Vyhrazuji si, až bude naléhavý návrh, jejž jsme o tomto thematu podali, na denním pořadu, abych ho obšírně odůvodnil a vám vysvětlil, že nynější zákon o sociálním pojištění jest nejen pro nás zaměstnavatele, nýbrž také pro část zaměstnanců nepřijatelný.

U ministerstva sociální péče chtěl bych ještě promluviti o dávkách za úřední výkony. V zákoně, jenž se na ně vztahuje, praví se, že dávky mohou býti stanoveny od 10 do 1000 Kč. Kdežto se v Československu každému řemeslníku ztěžuje povolati si pomocníka nebo pomocnici z Německé říše anebo z Rakouska, nebo z Francie, vidíme přece smutný úkaz, že po ukončení lázeňské sezóny v Mariánských Lázních, ve Františkových Lázních atd. najdou se Švýcaři a jiní cizinci, kteří si klidně kvalifikované dělníky ihned s sebou odvezou. Vývoz je dovolen, to Československo připouští, Čechoslovák může jíti do Švýcar, do Anglie a kamkoliv jinam, ale když chceme někoho vzíti sem za řemeslníka, tu v první řadě je nutno podati důkaz, že v Československu není žádný kvalifikovaný dělník toho druhu bez práce. A když se to pak podaří, tu pak obdržíme předpis. V této záležitosti jsem již opětovně zakročil u ústředního úřadu práce a dotčený úředník, jenž sám o sobě - to přiznávám - je velmi nepřístupný, pravil: Pro menší živnostníky stanovíme menší obnosy. Mám však před sebou důkazy, že se v Karlových Varech za holičského pomocníka na pět neděl žádal obnos 800 Kč za úřední výkon. Mám důkazy, že klempířský mistr na pohraničí v Rumburce musil za svého pomocníka zaplatiti 600 Kč. Myslím, že tyto obnosy jsou přece rozhodně příliš vysoké. Jejich vyměřování je ponecháno libovůli dotčeného úředníka u ústředního úřadu práce a ten je může odhadovati jak se mu zlíbí.

Nyní chci se obrátiti ke kapitole "Železnice". Samozřejmě jsou naše přání k této kapitole rovněž velmi velká, kdybychom je chtěli všechna probrati. Slyším z úst ministra železnic, že bude jeho snahou zlepšiti železniční a dopravní poměry. Doufám a přeji si, aby toto zlepšení nastalo brzy. Je naléhavým přáním, abychom dostali opačný rychlík mezi Libercem a Chebem, poněvadž máme na této trati jen jeden rychlík, který jede ráno do Chebu a jeden rychlík, který se večer z Chebu vrací do Liberce. Je to nejen naléhavým přáním těchto měst, nýbrž také celého okolí, obchodních a živnostenských komor a všech směrodatných osobností, abychom dostali na této trati rychlíky opačném směru jedoucí. Obrátím-li se nyní ke svému rodnému městu, chci mluviti o poměrech na nádraží v České Lípě. Tu bych mohl také přednésti dlouhý román. Jsme ve šťastném postavení, že máme v Lípě tři nádraží a tři zastávky, i je na denním pořádku, že se cizinec, cestující dostane na zcela nesprávné nádraží nebo na nesprávnou zastávku. Žádné ze jmenovaných nádraží nevyhovuje poměrům, jak by se to slušelo v železničním uzlu, jakým je česká Lípa, a bylo by žádoucno, aby ministerstvo železnic zde zřídilo ústřední nádraží, které by všechna tato tři nádraží a tyto tři zastávky slučovalo, takže by cestující aspoň věděli, kde vlastně mají nastupovati.

Máte-li příležitost jeti na zmíněných tratích celým německým územím severních Čech, tu vám bude něco nápadným, že se totiž ve všech vlacích nalézají jen ryze české nápisy. Myslím, že by to bylo příkazem spravedlnosti, kdyby železniční vlaky v těchto německých krajinách kromě českých nápisů měly nápisy také německé. Zvláště křiklavým to je na ústředním nádraží v Podmoklech, které přece udržuje spojení s Německem a s cizinou. Tak mnohý Němec tam přijde, vidí jen české nápisy a neví, kam se má obrátiti. Při této příležitosti chci upozorniti pana ministra železnic na jednu věc. Mnohá nádraží si nyní dovolují dělati ze svých čekáren místnosti stran, ve kterých se konají schůze. Uvádím na př., že národně-demokratická strana konala dne 7. listopadu schůzi ve Falknově nad Ohří a že se dne 14. listopadu konala v Mariánských Lázních podobná schůze. Cestující musili zatím státi venku v zimě, protože jim byl vstup do čekárny zakázán. Myslím přece, že naše čekárny zde nejsou k tomu, aby se jich používalo pro politické stranické schůze. Chci dále poukázati u dělnických vlaků mezi Planou a Stříbrem na nedostatek, že se přistavuje příliš málo vozů, takže dělníci nenaleznou žádného místa v odděleních a musí státi na plošinách. Je ku podivu, že se při tom nestane více neštěstí, nežli tomu je ve skutečnosti. Když si však dělníci na tyto nepřístojnosti stěžují u průvodčího personálu, tu si nejvýš na ně hrubě vyjede. Myslím, že je nejvýš na čase, aby také zde byl konečně zjednán pořádek tím, že se přistaví potřebný počet vozů. Podobně děje se u školních vlaků mezi Stříbrem, Plzní a Mariánskými Lázněmi. Všechny tyto vlaky jsou přeplněny a malé děti jsou nuceny státi na plošinách nebo na stupátkách a tak projížděti celé stanice. Také zde by bylo naléhavě třeba radikálního odstranění těchto nedostatků, aby se předešlo velkému neštěstí. Když se již zabývám dopravními nedostatky, chci poukázati ještě na jeden velký nedostatek, který se uplatňuje v německých krajinách. V německých krajinách není téměř žádných německých úředníků a téměř žádného personálu, jenž by rozuměl německy. Tím se stává, že železniční zřízenci nemohou německým cestujícím dáti vůbec žádnou informaci.

Dalo by se říci ještě mnoho o jednotlivých kapitolách státního rozpočtu, chci však vyjmouti jen ještě jednu kapitolu, totiž kapitolu pošt. V německých krajinách došlo již tak daleko, že se s listonoši, kteří německého jazyka vůbec neovládají, nikterak nemůžeme dorozuměti. Uvádím dále, že se každodenně zrušují poštovní úřady, jako na př. nedávno poštovní úřad ve Velké Hleďsebe, městě to s 2000 obyvateli. Zrušení tohoto poštovního úřadu bylo odůvodněno tím, že obyvatelstvo může přece choditi do nejbližšího poštovního úřadu.

Všechny tyto věci mluví pro to, že je žádoucno dorozumění, že se musíme semknouti, abychom při každé příležitosti, jež se naskytne, dali výraz svým přáním a požadavkům. Jedná se o přání a požadavky 3˝ milionů Němců v tomto státě, které se musí uskutečniti. A tak jako čteme na vašem Husově pomníku zde v Praze: "Pravdu mluvte a pravdy se držte!", tak chci své vývody skončiti slovy: Buďte spravedliví k německému lidu! (Souhlas a potlesk senátorů německé strany živnostenské.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu sen. Časnému.

Sen. Časný: Vážený senáte! Jako příslušník československé sociálně-demokratické strany dělnické, která pracuje pro zájmy a potřeby dělnictva, a která se stará o veškeré jeho nedostatky, které z námezdního poměru jeho povstávají, chci promluviti o potřebách péče o mládež.

Za druhé jako člen správního výboru České zemské péče o mládež na Moravě, který si vzal za úkol postarati se o potřeby dětí opuštěných, osiřelých, úchylných, mrzáčků a o matky a kojence, považuji za nutné u příležitosti rozpočtové debaty poukázati na nedostatečné prostředky, které stát na účely tyto poskytuje.

Zejména doba poválečná ukládá státu tuto povinnost, kterou jest povinen plniti. Stát nemůže trvale ponechávati větší část těchto povinností občanstvu, které konečně také nejeví tu největší snahu, svým potřebným spoluobčanům a jejich dětem pomoci.

Také země a obce nerady tuto povinnost na sebe berou. V první řadě obracím se však na vládu, aby převzala na se povinnosti péče o děti opuštěné, osiřelé, úchylné, mrzáčky, o matky a kojence a je plnila. Zejména obracím se na pana ministra sociální péče a zdravotnictví, do jehož resortu tyto povinnosti patří, aby vládě a panu ministru financí potřebné návrhy předložil, které by ke krytí veškerých potřeb pro celou oblast republiky Československé postačovaly. Co se pak týče situace sociálně-zdravotní péče o mládež na Moravě, je kritická.

Ústavní listina republiky Československé v &u 126 zákona z 29. února 1920, čís. 121, praví: "manželství, rodina a mateřství je pod zvláštní ochranou zákonů". Velikou část praktické péče sociálně-zdravotní o mládež na veřejnou péči odkázanou po vzoru jiných států konají u nás dobrovolné organisace, s nimiž veřejná správa jako pomocný orgán počítá a je podporuje.

Bohužel, že podpora tato zvláště se strany odpovědných činitelů státních není taková, jak význam těchto úkolů v zájmu zdárného vývoje československého dorostu veřejné správě ukládá a jak potřeba toho vyžaduje. Největší vadou v účelném boji proti dětské bídě hmotné, duševní a mravní a proti příčinám této bídy je chaos, který panuje v sociální péči o mládež u nás a jehož hlavní příčinou je roztříštěnost této péče mezi různé činitele veřejné i soukromé a nedostatek jasného pracovního programu. Ve veřejných rozpočtech škrtají se položky na dobrovolnou péči o mládež, aniž se uváží, zdali škrty tyto nebudou míti za následek těžké škody, které povstanou tím, že mládež zůstává bez potřebné pomoci sociální a zdravotní, až kojenci, kterým se nedostalo náležité péče, budou plniti ústavy pro tuberkulosní spolu s mládeží nedoživenou a až bude nutno rozmnožovati trestnice a polepšovny pro mládež, jež včas nebyla vytržena z prostředí mravně ji ohrožujícího.

Tento chaos a toto omezování veřejných subvencí otřásá do základu těžce vybudovanou organisací Zemské a okresních péčí o mládež na Moravě a důvěrou všech sociálních pracovníků moravských. Zjevy, že nejvýš důležitý obor péče o matky a kojence na Moravě se 175 poradnami odkázán byl v posledních letech téměř úplně na soukromou dobročinnost, že státní podpory obdrží zařízení, jež je zabezpečeno již z prostředků zemských, naproti tomu že bez řádné péče zůstává na 2¹/₂ tisíce moravských mrzáčků, že milionové subvence dostane se na vybudování zařízení neúčelného, že vydržovací náklady v některých ústavech dosahují až 10.000 Kč ročně na jednoho chovance, kdežto na druhé straně není možno zabezpečiti základní potřeby nejchudším a menšinovým okresům, že veřejnost obtěžována je stálými sbírkami, jsou jen symptomem roztříštěnosti a bezplánovitosti v tomto důležitém oboru veřejné správy.

Tyto okolnosti vedly Zemskou péči k vypracování pracovního plánu sociální péče o mládež na Moravě, jehož podstatným znakem je požadavek, aby na otázku sociální péče o mládež se hledělo jako na celek, a to jak s hlediska potřeby, tak s hlediska úhrady. Z toho vyplývá, že na hmotné prostředky, které mají zúčastnění činitelé k disposici - stát, země, obce i soukromé instituce - dlužno hleděti jako na položky jednotného rozpočtu a že je potřebí dohody o zásadách, která zařízení a do jaké míry budou z jednotlivých položek vydržována.

Hledíme-li na sociální péči očima hospodáře a nezapomínáme-li, že jde při ní o záchranu nejcennějšího statku národního - mládeže, která má jednou tvořiti nové hodnoty, musíme označiti dnešní hospodářství naše v oboru péče o mládež za neracionální, někdy za zbytečné plýtvání národní energií a musíme právě s hlediska hospodářského v zájmu celku vznésti ke všem činitelům na této práci zúčastněným naléhavou a důtklivou prosbu, aby přemýšleli o cestách k zjednání pořádku. (Předsednictví přejímá místopředseda Donát.)

Zemská péče vydala v roce 1925 na ochrannou péči o mládež na Moravě 6,654.046,47 Kč. Průměrně každá okresní organisace vydala 58.943 Kč proti 52.338 Kč v roce 1924. Vydání okresních organisací proti roku 1924 stoupla v celku o více než půl milionu, průměrně v jednom okresu o 6000 Kč. Naproti tomu příjmy Zemské a okresních péčí v roce 1925 činily pouze 6,104.266,29 Kč proti 6,583.316,96 Kč. Ze srovnání vyplyne, že hospodářství okresních organisací končilo schodkem 327.000 Kč, Zemská péče vykazuje schodek 223.000 Kč. Příčina leží v tom, že státní subvence byly sníženy a že zejména ministerstvo veřejného zdravotnictví od roku 1924 neudělilo na Moravu téměř žádných podpor, nebo podpory naprosto nepatrné. Zemská péče vyčerpává se budováním nového ústavu pro slabomyslné v Kelči. Schodek uhrazovaly okresní péče i Zemská péče z kmenového jmění, jež u Zemské péče se zmenšilo na polovici z 600.000 Kč na 320.000 Kč, úřady okresních péčí bylo pak úplně vyčerpáno. Stav tento ohrožuje rozvoj sociální péče o mládež na Moravě a povede nutně k omezení, po př. zastavení činnosti v mnohých institucích v boji proti dětské bídě na úkor státu.

Z těchto důvodů pozvedám jménem české Zemské péče o mládež svého varovného hlasu a žádám všecky rozhodující činitele, aby při rozpočtové debatě o státním rozpočtu na rok 1927 uvážili důvody svrchu uvedené a učinili opatření za účelem nápravy. Poukazuji na zvlášť kritickou situaci lékařských poraden pro matky a kojence, okresních dětských domovů, o kterýchžto otázkách hovořím podrobněji v následujících dvou kapitolách, dále na těžkou situaci vlastní, i dovoluje si Zemská péče o mládež zvláště prositi:

1. aby z Národního shromáždění vyšel podnět k vypracování jasného pracovního plánu v oboru sociálně-zdravotní péče o mládež v republice, na niž je hleděti jako na problém jednotný, takže i na položky pro péci o mládež v rozpočtech jednotlivých ministerstev, zemských výborů i obcí je hleděti jako na položky jednotného rozpočtu, a kterýžto plán by zavazoval účelné používání veřejných podpor;

2. aby přechodně, než naznačený plán bude vypracován, byly položky v rozpočtu ministerstva sociální péče a ministerstva veřejného zdravotnictví zvýšeny na výši z roku 1923;

3. aby z těchto položek bylo na Moravě především pamatováno na úkoly Zemské a okresních péčí o mládež, zejména však:

a) na vybudování a vydržování poraden pro matky a kojence, zabezpečení kvalifikovaných sociálních pracovnic pro ně, ježto Morava v péci o matky a kojence proti ostatním zemím republiky byla dosavad opomíjena;

b) na vybudování a zabezpečení okresních dětských domovů na Moravě jako středisek účelné péče o mládež osiřelou, opuštěnou a mravně ohroženou;

c) na zabezpečení administrativních nákladů Zemské péče (250.000 Kč) a na vybudování a vydržování centrálního ústavu moravského pro výcvik slabomyslných v zemědělství v Kelči u Hranic (500.000 Kč);

4. aby z rozpočtových úspor státního rozpočtu 1926 byla Zemské péči o mládež poskytnuta mimořádná podpora v celkové výši 1¹/₂ milionu Kč, z níž by připadlo na úhradu schodku ústředí 500.000 Kč a na podpory okresních organisací 1 milion Kč.

Základem veškeré péče o mládež je sociálně-zdravotní a právní ochrana matek, kojenců o dětí v nejútlejším věku. Účelem této péče je snížiti dětskou úmrtnost, zmenšiti dětskou chorobnost a zlepšiti zdraví všech dětí. Na Moravě byla tato péče organisována teprve po převratu a je prováděna odbory okresních péčí o mládež, které jsou soustředěny v odboru ochrany matek a kojenců při České zemské péči o mládež na Moravě. Hlavním pracovním prostředkem odborů jsou porady pro matky a kojence, které slouží k výchově matek a bdí nad zdravotním stavem dětí do 3 let.