Myslím, že úplně postačí - moje úloha je přece jiná - že základní rys rozpočtu, jeho podstata a jeho povaha přizpůsobeny jsou měšťáckému kapitalistickému třídnímu státu. Rozpočet je navenek velmi krásně a velmi dobře seřízeným výkladem. Vychloubáme se 20 milionovým přebytkem. Ale můžeme o tomto rozpočtu říci: navrch huj, uvnitř - vypadá to zcela jinak. Proto, poněvadž tento přebytek 20 milionů korun jest umělý, poněvadž v pravdě neexistuje a poněvadž ho bylo lze dosáhnouti jen tím, že se barbarským způsobem přímo přistřihly důležité sociálně-poltické výdaje. Měšťáctvo všech stupňů a národností má všechnu příčinu hlasovati pro tento rozpočet, neboť nese jeho známky, jest úplně přizpůsoben jeho vůli, jeho charakteru, jeho morálce, jeho přáním, a tento rozpočet je více než kdy jindy prodchnut myšlenkou chrániti majetek a břemena převaliti na bedra širokých mas. Potřebuji zde jen konstatovati, že u sociální péče bylo uspořeno 12 milionů, že u kapitoly "péče o nezaměstnané" uspořeno bylo násilným škrtem 16 milionů, a že se přebytek zakládá na tom, že se počítá s větším výtěžkem u cel a u daně z obratu. O vadách a chybách zákona bude zde ještě promluveno.

V každém případě je rozpočet, pokud jde o pracovní třídy, jen zastřeným novým vydáním dřívějších rozpočtů, i měli bychom se vlastně diviti, že strany, které byly dříve proti sestavení státního rozpočtu - a letošní není od základu ničím jiným nežli odstínem dřívějších, a dokonce zhoršeným - dnes přes přísnou kritiku, kterou kdysi prováděly, hlasují pro rozpočet. Poměry se právě změnily. V parlamentě, ve vnitřní politice státu došlo k úplnému přeskupení, které by nezasvěcení byli ještě před krátkou dobou považovali za nemožné.

Vzpomeňme si, jak pak to bylo ještě před rokem? Tu se zdi otřásaly následkem oposičních řečí německých měšťáckých stran. Tu se říkalo: Nikdy nepozvedneme své ruky, abychom vládě pomáhali, abychom chránili systém, anebo vstupovali do vlády bez předchozí úplné nápravy národního bezpráví, jež bylo spácháno na národních menšinách. Je tomu jen něco přes jeden rok, tu pan sen. Luksch jménem a z rozkazu svazu Bund der Landwirte, německých křesťanských sociálů, živnostníků a německé strany národně sociální podal prohlášení, ve kterém pravil: "Stojíce pevně na půdě zděděné domoviny prohlašujeme, že chceme bezohledně společně potírati tento systém a jeho účinky. Tento společný boj povedeme, dokud nebude napraveno utrpěné bezpráví a ve všech státních zařízeních nebude vzat zřetel ke skutečnosti, že hranice tohoto státu obepínají několik stejně cenných a stejně oprávněných národů". A byl to pan sen. Hilgenreiner, který ve článku v "Deutsche Presse" pronesl velice živé námitky proti úmyslu projeviti vládě důvěru povolením obilních cel, jenž projevil též námitky proti tomu, aby snad na konec se vstupovalo do vlády. Psal tehdy, že pro několik materielních výhod nesmí se upustiti od velikého cíle. Na druhé straně slyšeli jsme podobné tóny. Slyšeli jsme na straně nejradikálnějších českých politických stran: "Němci do vlády, my do revoluce ". Před nedávnem pronesl německý vládní poslanec řeč, ve které řekl: "Sliby jsou jen pro hlupáky." (Sen. dr Heller [německy]: Mayr-Harting! Ve své řeči v Liberci spokojil se sliby!) Němečtí měšťáci dnes sami věří ve sliby. Nenapadá mi, abych z toho činil nějaké úsudky o síle rozumu německých měšťáckých senátorů, ale vidíme, že se dříve nešetřilo se sliby, a netoliko se sliby, nýbrž také s přísahami a slavnostními sliby, se slavnostními přísahami. Na české straně se prohlašovalo: "Účastenství Němců ve vládě, to znamená, že přijde revoluce", a na německé straně se říkalo: "Nikdy bez nápravy škod a hříchů". Na všechno se zapomnělo, od všech přísah, od všech zásad se upustilo, sliby, přísahy, to je přece podle měšťáckého pojetí všechno jen věcí pro hlupáky, a pánové se sesedli, aby vládli.

Pánové! My jsme tento vývoj předvídali. Věděli jsme odedávna, že nacionalismus měšťáctva jak na jedné, tak i na druhé straně je něčím neupřímným. Jestliže němečtí měšťáci mluví o němectví a o německém lidu, pak tím míní sebe, pak tím míní německou buržoasii, nerozuměli tím však nikdy veškeren německý lid. Předvídali jsme tedy, že tento ostentativní, silně podtržený, projevovaný nacionalismus t. zv. aktivistického německého měšťáctva nebude míti dlouhého trvání, že ve chvíli, kde jim kynouti bude materielní výhoda, tento nacionalismus zastrčí do kapes a že se ho zřeknou. Předvídali jsme však také, ačkoli národnostní otázka zde ve státě hraje tak důležitou úlohu, že třídní protivy přece jsou silnějším momentem a že se třídní protivy dříve nebo později ukážou býti silnějšími, nežli protivy národnostní. A tato pravda potvrzena a dotvrzena byla znovu vývojem věcí, jak se projevil zde ve státě. Vezměme věci, jak byly a jak se vyvinuly. Stát založen byl ve znamení demokracie a sociálního vybudování věcí státních. Avšak zesnulý Rabbi Ben Akiba, který řekl: "Všechno již zde bylo", může klidně spáti. Pravda jeho výroku stojí zde neochvějně, nepotřebuje vstáti, aby ji revidoval. Co se zde událo, jest jen opětováním historické episody z dřívějších dob. Podíl, který jednotliví příslušníci českého měšťáctva a snad celé skupiny, celé strany měli na vytvoření tohoto státu, není zajisté nepatrný. Ale neochvějnou je skutečnost, že bez dělníků, bez českého dělnictva tento stát by nebyl býval nikdy mocným, nikdy by k němu nebylo možno dojiti. Není tomu právě tak, jako roku 1848? Také tehdy porazili dělníci feudalismus, uvolnili cestu měšťákům, razili cestu vývoji, vybojovali demokracii, liberální svobodu. Pak mouřenín svou povinnost vykonal a mohl jíti. A v této národní revoluci dlužno zaznamenati, že to je hlavně zásluhou českého dělnictva, že pomohlo tento stát vybudovati a vytvořiti. Ale kde je české dělnictvo? Bylo vytlačeno. Psalo a mluvilo se mnoho o staré koalici a my jsme posledními, kteří toho litují, že tento skutečně nemožný útvar přestal existovati. Skutečností však je, že na české měšťácké straně přímo všechno k tomu přispělo, aby svazek s českými socialistickými stranami byl zrušen a aby konečně uvolněna byla dráha, získána byla cesta na druhou stranu, naproti k německému měšťáctvu, se kterým jste již dávno chtěli spoluvládnouti, po jehož společné práci jste již dávno toužili a v čemž vám bránila jen stará kolice. Po 8 let tedy se zde vypravovalo, že jiný politický útvar, nežli všečeská koalice není možný. Říkalo se: tento stát je českým národním státem a může existovati jen jako takový, Němci vesměs jsou nepřáteli státu, a jako skrytí nepřátelé státu označováni byli také klerikálové, jakožto monarchisté, před kterými dlužno se míti na pozoru, jakožto před živly nespolehlivými. Dnes se české měšťáctvo, dnes se všichni, kdož hlásali revoluci, kdyby mělo dojíti ke společné práci s Němci, spolčili s t. zv. nepřáteli státu, spolčili především proti dělnictvu, proti německému, jakož i českému dělnictvu, a vidíme to také navenek: předsedou tohoto senátu na příklad je klerikál, všude ve vládě mají klerikálové první slovo, všechny naděje, které jsme měli, že bude možno provésti zde rozumnou, spravedlivou úpravu poměrů a především rozluku církve od státu, jsou odloženy na mnohá léta, snad na desetiletí.

Také u německého lidu vznikly mnohé falešné představy následkem nejasných poměrů, jaké u nás byly při dřívějším politickém seskupení. Nacionalistická mlha, kterou jsme se zde ve státě musili ubírati po 8 let, vzbudila u mnohých lidí na venkově zcela nesprávné představy o podstatě, úmyslech a cílech německých měšťáckých stran. Německé měšťáctvo bylo zde se svými zástupci v oposici, věrno sobě nejen demokraticky, nemluvilo jen pro lepší formy parlamentarismu a nebojovalo jen na naší straně, nýbrž tvářilo se dokonce sociálně-politicky. Bylo mnoho lidí, kteří se domnívali, že rozdíl mezi námi, socialisty a měšťáky, přece vlastně není tak veliký, že celkem vzato činí a chtějí totéž. Německé měšťáctvo nemělo potřebí přiznati otevřeně barvu. Neboť jeho třídní zájmy byly dostatečně zastoupeny českou koalicí. Německé měšťácké strany mohly tudíž, dokud byly v oposici, zde s námi hlasovati pro řadu sociálně-politických zákonů, věděly přece, že věc přece zůstane v menšině a že se nepřijme, že jejich třídní zájem tím není dotčen, i když pro věc hlasují. Němečtí měšťáci nyní vstoupili do vlády a ihned spadla maska. Ihned vidíme, že vystupují proti tomu všemu, "jako na příklad proti sociálnímu pojištění, pro které mluvili a hlasovali, jehož uskutečnění si venku na schůzích a v tisku z nemalé části dokonce připisovali jako svou zásluhu. Že nastalo jasno, potřebné jasno, odloučení tříd, že nacionalistická mlha ustupuje a že se projevují zájmové protivy, je zdravé. Masky padají a poznáváme nyní obličeje, které dříve pod těmito maskami byly skryty. Nyní již není možno, aby si páni na straně německých měšťáků hráli na demokraty, aby pro zdání bojovali pro sociálně-politické požadavky, kdežto svým srdcem jsou zcela jinde, nýbrž dnes musí přiznati barvu, a my slibujeme, že jim nic nezůstane uspořeno. Budou musit přiznati, a nejen to, budou musit také nésti odpovědnost za to. Ovšem, lid nyní prodělává trpký učební kurs o tom, jakou cenu mají zásady, jakou cenu mají zásady obzvláště u měšťáckých stran. Tento učební kurs uloží obyvatelstvu, pracujícím masám obyvatelstva těžké oběti, jejich boj o udržení životní úrovně a úspěchů bude krutý, ale snad je toho k politickému poučení obyvatelstva potřebí, že k tomu tak došlo. Snad je to drahý učební kurs, ale myslíme, že bude prospěšný.

Nuže dámy a pánové, máme tedy nyní měšťáckou vládu. Praví se, že je založena na betonu, že má zdravý základ a že dlouho potrvá. To chceme vyčkati. Dřívější koalice slučovala 5 stran a po několika letech šlo to velice špatně. V nové koalici je 8 stran. Že by 8 stran tvořilo útvar snadněji řiditelný, o tom bych pochyboval. Ovšem, nyní v líbánkách, tu slyší hrát andělíčky v nebi. Tu je všechno rozkošné, všechno krásné, páni v koalici snášejí se prozatím znamenitě. (Sen. dr Heller [německy]: Jedni poslouchají, druzí komandují!) O tom ještě promluvím, o způsobu tohoto poměru. Mluvím zde prozatím o náladě, kterou páni na obou stranách mají. Všechno je růžové všechno je krásné, budoucnost, společné soužití představují si tak nádherné, ale přijde pak den vystřízlivění a zpozorujeme, že žena je hrbatá, že to přece není tak krásné, jak to vypadalo prvého dne, v první době, že náhle probuzená láska, která je svedla, zklamala je o mnohém a především o ceně obou stran a o možnosti společné práce.

Nemáme však jen měšťáckou vládu, máme také křesťanskou vládu. Klerikálové tam mají, abych tak řekl, rozhodné slovo: Ve vládě nezasedá ani jediný socialista, žádný Žid, páni jsou zcela mezi sebou, mají nyní příležitost ukázati, co dovedou. Klerikálové říkají svět je špatný, poněvadž neposlouchá křesťanského mravního zákona. Tedy nyní chceme vyčkati a uvidíme, jak klerikálové, kteří v nové koalici hrají prim, projeví ve vládě tento křesťanský mravní zákon, kterak projeví křesťanského ducha, křesťanskou morálku, křesťanskou lásku k bližnímu, a máme tím více příčiny býti na to zvědavi, ježto to byli obzvláště klerikálové, křesťanští sociálové a všechny německé měšťácké strany, které po převratu, když v řadě států socialisté došli ke spoluvládě - nikde, v žádném státě nevládli sami, nýbrž mohli všude jen vládnouti s sebou - ve všech toninách nejprohnanější demagogie zpívali, vyli a křičeli, že demokracie, sociální demokracie selhala. Poněvadž sociální demokraté v některých státech došli ke spoluvládě v době, kdy svět byl zpustošen strašnou více než 4letou válkou, a poněvadž sociální demokraté toto zbořeniště, anebo toto hnojiště, které měšťáctvo způsobilo, nemohli ihned proměniti v ráj, prohlašovali: sociální demokracie selhala!

Nuže, copak jsme měli činiti? Měli jsme činiti to, co nyní činí německé měšťáctvo? Měli jsme se patrně také tak jako oni zasazovati o zhoršení sociálně-politických zákonů. Lid volal po chlebu, stěžoval si do nedostatku potravin. Měli jsme se patrně zasazovati o obilní cla. Kdybychom se o to zasazovali, kdybychom lidu utáhli řemen a potraviny zdražovali, kdybychom zvětšili bídu pracujícího lidu, tu podle měšťáckého pojetí asi neselháváme. Podnikají-li se útoky proti osmihodinové době pracovní, zavádějí-li se cla, pomýšlí-li se na zavedení daňové reformy, která prospěje majetným třídám a nemajetným a méně majetným vrstvám obyvatelstva nepřinese ničeho, nýbrž ukládá jen nová břemena, to patrně neznamená žádné selhání?

Mluvil jsem zde o clech. Chtěl bych na probuzení křesťanského svědomí pánů klerikálů a křesťanských sociálů, a obzvláště německých křesťanských sociálů, citovati výrok Luegerův, který pronesl kdysi on, vůdce křesťansko-sociální strany v Rakousku, při poradách o subvenci pro rakousky Lloyd, paroplavební společnost. Řekl: "Dokud stará babička za hrneček kávy, který pije časně z rána anebo pozdě večer, musí platiti clo, dokud chudá švadlena musí proclívati petrolej, kterého potřebuje, nemáte žádného práva poskytovati Lloydu subvenci." Naše nové křesťanství, které representuje německá křesťansko-sociální strana, zvýšilo nejen cla na kávu a obilí, oni dokonce clem zdražili nejdůležitější potravinu dělníkovu, totiž brambory. Jejich křesťanský duch jim v tom nebránil a křesťanský mravní zákon na jejich svědomí tak nepůsobil, aby si řekli: nesmíme býti pro to. A oni nepovolili snad nějakou subvenci, nýbrž naplnili své vlastní kapsy, kapsy duchovních, a za tuto cenu pustili ze zřetele zájmy pracujícího obyvatelstva a vydali je všanc lichvě.

Ano, němečtí měšťáci řeknou zajisté: vstoupili jsme do vlády, ale bylo to nutné, aby národnostní otázka pomalu, ale jistě byla řešena. A oni tvrdí, že dnešní vláda je vládou národnostního vyrovnání. My němečtí sociální demokraté jsme zajisté pro národnostní vyrovnání a jsme jistě povzneseni nad podezření, že bychom mohli něco podnikati, co by bránilo počátku smířlivého poměru mezi národy, kteří stát obývají. Němečtí sociální demokraté bojovali již ve starém Rakousku pro vyrovnání a pro zjednání národnostního míru. Byli to sociální demokraté, kteří vykonali největší práci v tomto oboru, celá literatura o tom pochází z pera sociálních demokratů. Namáhali jsme se nesmírně, dříve a také nyní. Jsme tedy zajisté přívrženci a bojovníky pro zjednání smíru mezi národy v tomto státě, ale musím říci, že to, čím je tato vláda, za žádných okolností nemůže býti označeno jakožto projev vůle, přivoditi zde ve státě smířlivý poměr, a především nikoli vytvořiti trvalou, skutečně zákonitou, právní úpravu forem spolužití národů ve státě. Stalo se přímo podezřelým, zde v tomto státě mluviti o nějakém národnostním vyrovnání. Vysloví-li někdo slovo "sebeurčovací právo" anebo "národnostní vyrovnání", anebo řekne-li někdo, že bojuje proti národnostnímu bezpráví a pro vytvoření národnostního právního stavu, pak ho nyní velmi snadno němečtí měšťáčtí pánové prohlásí za blouznivce, za Don Quichota. Přece však musím konstatovati: národnostní otázka je vedle otázky zásobování lidí ve státě prací a chlebem, vedle péče o dostatečnou výživu nejdůležitější a nejpalčivější otázkou, i opětuji, co jsme již nespočetněkrát řekli: ochrana menšin, kterou poskytly mírové smlouvy, nestačí, neodpovídá poměrům v zemi, neodpovídá síle a velikosti zejména německého obyvatelstva. Národnostní otázka bude musit býti řešena. Němci zde ve státě nejsou žádnými národnostními střepinami, jest jich zde více, nežli některé státy, které jsou samostatné a které se samy mohou spravovati, mají obyvatelstva. Nemáme tedy zde co činiti s malým zlomkem, nikoli s kolonisty, nikoli s přistěhovalci, nýbrž s velmi důležitou součástí obyvatelstva tohoto státu. Proto je řešení tohoto problému důležitou věcí. Tuto otázku nelze řešiti tím, že se zavřou oči, nelze ji také řešiti nějakým čachrem. Tato otázka zase obživne; němečtí měšťáci tuto otázku nyní odložili, zřekli se jí, hodili ji přes palubu, ale tato otázka bude zase tlouci na brány státu, bude se zase hlásiti a bude tak činiti tak dlouho, dokud skutečně vážně, upřímně, a to od lidu k lidu, to je za účasti veškerého obyvatelstva a nikoli pouze jednotlivé jeho vrstvy, nebude řešena. A já pravím, dorozumění bude musit přijíti, má-li se stát vyvíjeti. Toto dorozumění však nelze vykoupiti, nelze ho nabýti čachrem, nelze ho zaplatiti hospodářskými ústupky, nýbrž musí se zakládati na svobodné a společné vůli národů, na poctivosti a upřímnosti obou stran. Já však tvrdím, že tato vláda národnostní vyrovnání neprovede. A pravím ještě více: měšťáctvo je vůbec neschopno řešiti národnostní otázky. Německé měšťáctvo ve starém Rakousku bylo neschopno řešiti nejdůležitější problém ve spolužití národů ve starém státě, když bylo na čase a nejvýš na čase přijíti k rozumu a připoutati národy ke státu, obzvláště však zjednati snesitelný poměr k českému národu. Tu stále ještě . . . (Sen. Jokl [německy]: Tu podali velkonoční petici!) . . . ano, tu podali velkonoční petici, tu snili o zřízení ještě ostřejšího a horšího panství násilí nad českým národem. Ale je tomu stejně také u českého měšťáctva. Dělá, jakoby bylo slepé. České měšťáctvo dovolává se dějin, starých zežloutlých dokumentů, historického práva, dovolává se mírových smluv, jakoby to bylo něčím věčným, jakoby tyto mírové smlouvy představovaly živé právo; dovolává se toho: "dali jsme Němcům beztoho již více, nežli jim podle mírových smluv musíme dáti, my jsme se s Němci již vyrovnali." A proto tomu více nevěříme, že by buržoasie byla schopna usnésti se o tak velkém díle, jakým je národnostní vyrovnání. Němci by ovšem nyní vzali velmi rádi, cokoli se jim dá, ale překážkou v tomto případě je česká nacionalistická buržoasie a vždy je to buržoasie, která právě panuje, která se zpěčuje v této věci učiniti rozhodný krok. Buržoasie musí se pevně přidržovati svého nacionalismu, přepínání nacionalistických myšlenek a požadavků. Buržoasie musila by se jinak zříci sebe sama, musila by uříznouti větev, na které sedí. Čím měly by se měšťácké strany mezi voličstvem domáhati hlasů? Kdyby byly poukázány jedině na sebe, na vrstvu majetných, kapitalistů, pak stály by za nimi velmi malé strany. Politickou moc mohou představovati jen tehdy, přiberou-li široké kruhy, jiné kruhy, nežli právě jen majetné. Jak tedy mají se ucházeti o hlasy? Buržoasie nemá již žádných ideálů, žádných demokratických, žádných svobodomyslných a žádných kulturních ideálů. Proto to přepínání nacionalismu, proto nemohou zde povoliti, poněvadž by se vzdaly svého posledního agitačního prostředku, poněvadž by musily přestati s národnostním zaslepováním obyvatelstva.

Velevážení! Pochopujeme úplně, že se buržoasie všech národností shledala, a to na základě svých hospodářských zájmů. Ale musíme protestovati proti tomu, aby si tato aliance pro podporování lichvy a výdělečných zájmů hrála na vládu, která se chystá uzavříti národnostní smír. Projevuje se sice navenek velice vážná tvářnost na obou stranách, na straně německých měšťáků i na straně českých nacionalistů. Je přímo směšné, když vidíme, jak si obě strany pracují do rukou. Na schůzích venku naznačují řečníci německých měšťáckých stran, že jim byly učiněny tajné přípovědi, které nesmějí býti uveřejněny. V tisku se stále líčí, že se již všechno změnilo od základů, od doby, kdy ve vládě zasedají němečtí ministři. Na druhé straně vidíme zvláště u českých národních demokratů živou snahu malovati na zeď strašlivé nebezpečí, jež znamená příslušnost k německým měšťáckým stranám celním. Když tak denně béřeme do rukou večerník "Národních Listů" a vidíme, jak se zde tučnými literami dělá reklama pro Němce, to jest v tom smyslu reklama, že se líčí, jak obrovský ústupek musel býti Němcům již zase učiněn, a jak na druhé straně němečtí měšťáci stále jezdí sem a tam a mluví a hlásají, kterak od základu nyní přispěli k tomu, aby se poměry ve státě změnily, tu vidíme, jak zde jedno kolečko zasahuje do druhého, jak němečtí měšťáci pomáhají českým a tito zase naopak německým. Jedni křičí o německém nebezpečí a druzí prohlašují, že co nevidět vydobydou velkých výhod, ale v přítomné době že právě nepřišel vhodný okamžik. Při tom všem sedí klidně v loubí a dělí se o záležitosti země.

Podle ubezpečování německých měšťáckých řečníků a novin musel nyní zde ve státě nastati přímo nový věk. Ale tážeme se: copak se dosud stalo? Jsou tomu asi 2 měsíce, co němečtí měšťáci zasedají ve vládě. Pánové Spina a Mayr-Harting stali se ministry a sedí na svých ministerských křeslech, i chci přiznati, že sedí pevně. Ale jaká souvislost je mezi sedací částí pánů Spiny a Mayr-Hartinga a zájmy německého obyvatelstva, to jsme na skutečnostech ještě neuviděli. Nic se nezměnilo, všechno zůstalo při starém. (Sen. dr Heller [německy]: Nevím, zdali také němečtí velkostatkáři jsou toho mínění!) Mám za to, že se nic nezměnilo, pokud jde o německý lid. Že ovšem dojde k jistým koncesím majetné německé buržoasii a jednotlivým majetným Němcům, o tom nepochybuji. Vyplýtvá se mnoho inkoustu a pronáší se mnoho řečí, a němečtí občanští ministři cestují po zemi, téměř každý týden můžeme čísti nějakou jejich řeč. Kdyby záleželo jen na množství řečí, byl by německý lid již uchráněn, pak měli bychom již nejnádhernější poměry. Ale věc vypadá přece jen jinak. Chtěl bych se zde krátce zabývati řečí, kterou pan ministr dr Spina pronesl tuším poslední neděli v Lanškrouně. Projevil tam své potěšení, že se dožil historického okamžiku. Tento historický okamžik je právě vstup Němců do vlády. A byl bych si jen přál, řekl, aby byl nastal již dříve. Nyní vypravoval tuto povídku: "Ano, byla zde také skutečně možnost, aby tento historický okamžik nastal již dříve. Zesnulý Tusar namáhal se poctivě, aby získal německé sociální demokraty pro positivní politiku. Nebylo lze je pro to získati. (Různé výkřiky.) Dnes jsou to oni, kteří nás všemi prostředky potírají, poněvadž pro nerozhodnost jejich vůdců jim odplavaly jejich kůže." (Výkřiky.) Je především zajímavo slyšeti, že se při tom jedná o kůže. Nám kůže odplavaly, němečtí měšťáci je dostali. Nevíme, jaké to jsou kůže. Ale patrně je to kůže, která se lidu stáhne přes uši. (Veselost. - Sen. Polach [německy]: Zlaté rouno, jistota další možnosti je vykořisťovati!) Ano, to již později přijde. Co však se týče tohoto vylíčení, musím poznamenati: pan ministr dr Spina nalézá se vědomě nebo nevědomky, to nevím, na omylu. Přímého vyzvání, abychom získáni byli pro tuto t. zv. positivní politiku, to je pro vstup do vlády, se nám nikdy nedostalo. Ale praví-li, že tento historický okamžik mohl nastati již dříve, pak se ho táži: copak by se stalo, kdybychom to skutečně byli učinili? Co by se nám bylo stalo? To nejmenší, co by se nám bylo stalo, bylo by bývalo, že by nás byli vyloučili z národa. Byli jsme již několiksetkráte z národa vyloučeni a líčeni jakožto národně nespolehliví. (Sen. Kroiher: 15 listopadu naposledy vám to udělali!) Co nám udělali? (Sen. Havlena: Že vás vyloučili z národa!) My je také jednou vyloučíme, můžete být uspokojen. Ono se to zase obrátí, pane kolego. Vy říkáte, že nás vyloučili z národa dne 15. listopadu, tak to přece nebylo, nýbrž nám ovšem způsobena byla škoda vybičováním národnostních pudů pod vylhaným heslem jednotné fronty, což však pánům nebránilo, aby jednotnou frontu pověsili na hřebík a aby s vámi dělali společné obchody.

Co by se tedy bylo stalo, kdybychom to byli učinili? Vždyť také dříve již nescházelo podezřívání, jak často psalo se v německých měšťáckých, v agrárních, v křesťansko-sociálních novinách: Sociální demokraté již si leští své boty a čistí svoje fraky, aby přišli do vlády. A jak byli by teprve láteřili, kdybychom sami s jistými koncesemi a jistotami, ani přibližně tak nedůstojně a s pominutím všech slibů a přísah, jak to učinili němečtí měšťáci, byli vstoupili do vlády! Ale pan ministr dr Spina lituje, že se to již dříve neučinilo. Proč to páni němečtí měšťáci neučinili dříve? Oni sami přece stáli na stanovisku: boj musí býti veden, jednotná fronta musí býti zřízena, náprava musí nastati. Bylo vše, co jste německému voličstvu po 8 roků vypravovali, nepravdou, bylo to podvodem? Podváděli jste voličstvo a zaslepovali jste je, když nyní najednou poznáváte, že to všechno bylo falešné a co druzí ještě činí, že je nesprávné a že se to mělo již dávno učiniti, totiž jíti do vlády?

Ale týž pan ministr dr Spina, ve snaze, aby nám něco provedl, praví o několik vět dříve: Německo-francouzské sblížení bylo předpokladem německo-české spolupráce v našem státě. Praví, že teprve německo-francouzské sblížení umožnilo, že Němci vstoupili do vlády. Ale nám vytýká, že jsme to neučinili dříve, nežli zde byl tento předpoklad a kdybychom to byli učinili, byli by nás titíž pánové ukřižovali, byli by proti nám pracovali s nejbídnějšími demagogickými prostředky a byli by nás dali do klatby.

Němečtí měšťáci zakládají si velmi mnoho na svém vstupu do vlády. Tvrdí, že jest jejich zásluhou, že rozbili všenárodní koalici. To je nesprávné. Všečeská koalice byla již dávno vnitřně zetlelá, rozpadlá a rozbitá. Němečtí měšťáci použili jen okamžiku, aby rychle vklouzli do vlády a aby se jen vystříhali všeho, co by jim mohlo vstup nějak ztížiti. Je tedy falešné, když tvrdí, že rozbili všenárodní koalici. Ovšem pan ministr dr Mayr-Harting pravil nedávno ve své řeči, že se odpůrci aktivistické politiky ukázali býti falešnými proroky, neboť tito odpůrci prý vypravovali, že hlasy německých měšťáků pro obilní cla a pro kongruu by měly jen ten účinek, že by se stará koalice zase shledala; to že se ukázalo býti nesprávným, že tedy nestali se zachránci všenárodní koalice. Na tom věru nezáleží. Oni nezachránili všenárodní koalici, poněvadž čeští měšťáci od té doby nahlédli, že němečtí měšťáci jsou mnohem lacinější a mnohem ochotnější, nežli by byli jejich dřívější spojenci, socialistické strany; ano, tak laciné spojence, tak hodné spojence, jako jsou němečtí měšťáci, nelze tak snadno sehnati. Pánové si navzájem zvykli. Oni věru k tomu nepřispěli, aby všenárodní koalice byla zase sestavena, a aby odklidili její překážky, které záležely ve clech a v kongrue, nýbrž oni učinili něco jiného, co je mnohem horší: oni sice nezachránili koalici, zachránili však systém a tento systém ještě zostřili, zhoršili, oni sankcionovali, posvětili tento stav, tím že to, proti čemu 8 roků vystupovali, nyní sami dělají s sebou, že to schvalují, zcela v tomto smyslu jednají a hlasují, tento systém jen ještě více a pro delší dobu upevnili. Ale jen trpělivost, řekl dr Mayr-Harting, jsme již na pravé cestě, dostaneme se již kupředu, nesmíme býti netrpělivými, musíme se spoléhati na blahovůli, na uznání a na nutnosti.

Pan ministr dr Mayr-Harting promine. Ale dne 20. prosince 1921 řekl: "Státi na půdě státu znamená dobře a nezměněně přijímati vše, co dočasná vláda shledává za dobré předpisovati. Představuji si, že tak asi vypadá první článek vašeho politického katechismu. Na této půdě, pánové, nás nikdy nenajdete." Kdo takto mluvil a kdo dnes takto jedná, kdo skutečně stojí na této půdě, nemá žádného práva hráti si na dobrého proroka, pozbyl práva, aby byl považován za dobrého proroka. (Výkřiky.) Ministerský portefeuille samotný nedává ještě rozum.

Nevěříme tomu, že tato cesta může vésti k cíli, který se za cíl uvádí; němečtí měšťáci měli by se jednou zeptati pana Dyka, zdali on a jeho strana to dovolí, aby Němcům ve státě dány byly koncese, které stojí trochu za zmínku. Jsem přesvědčen, že pan Dyk a celá jeho strana opětovati budou slova, která jsme zde již častěji slyšeli: "Ani zdání, jsme již vyrovnáni s Němci. Nedáme ničeho a nestrpíme ničeho a absolutně to nepřipustíme." Řeknete, že čeští národní demokraté jsou přece malou stranou. Ale od jejich hlasů závisí mnoho, bez nich tato vláda není možnou. Beze svolení národních demokratů a tím také současně českého fašismu nelze zde pro německé měšťáky dosáhnouti žádných skutečných koncesí pro německý lid. Opakuji: pro německou buržoasii, to se již leccos najde, ale pro německé obyvatelstvo v oboru národnostního vyrovnání nestane se nic. A proč dává si tedy česká národní demokracie, která dříve byla tak prudkým odpůrcem přibrání Němců do vlády, nyní přece líbiti účastenství německých měšťáků ve vládě? Víte velmi dobře, že dnešní vláda neznamená nic jiného nežli průtah národnostního vyrovnání, znamená jen překážku, a i když fašismus zůstal klidný - nepřeceňuji ho, bylo by v nejlepším případě došlo k několika pouličním projevům a k několika rozbitým okenním tabulím, kdyby byl fašismus povstal za příčinou vstupu Němců do vlády - ale on zůstal klidným a slyšeli jsme vysvětlení toho, v jisté schůzi řekl český fašistický vůdce: "Ano, prohlašovali jsme dříve, že když Němci přijdou do vlády, že pak uděláme revoluci. Ale to bylo dříve, dokud ještě socialisté byli ve vládě. Ale shledají-li se němečtí a čeští měšťáci, pak nemáme ničeho proti tomu".