Na základě návrhu
státního zastupitelství z 9. října
1928 na zavedení přípravného vyhledávání
ku zjištění pachatelů zavinivších
stavební katastrofu na Poříčí
předsevzal vyšetřující soudce
několikráte místní ohledání,
slyšel více osob jako obviněné a celou
řadu svědků. Poněvadž většina
těchto svědků bydlí mimo Prahu, byly
venkovské soudy dožádány o jejich výslech,
často pobyt svědků nebyl znám, takže
bylo nutno znovu po jejich pobytu pátrati, čímž
se ovšem řízení protáhlo. Z příslušných
trestních spisů vysvítá, že vyšetřující
soudce důkladně vyšetřil veškeré
rozhodné okolnosti v čase, o němž není
možno tvrditi, že
by znamenal nějaký průtah ve vyšetřování
poříčské katastrofy.
Ústav pro zkoumání
staviv při českém vysokém učení
technickém v Praze podal již své dobrozdání
o betonu ze zbořeného domu. Jinak byl spis odevzdán
dne 9. ledna 1929 znalcům k podání nálezu
a posudku, k čemuž si vyžádali lhůtu
tří měsíců.
Podle protokolů sepsaných
se soudními znalci není ani jeden z nich v žádném
příbuzenském poměru s některým
z obviněných. Tvrzení, že snad někdo
z profesorů techniky jest tchánem společníka
firmy, jež stavbu prováděla, je zcela nedoložená,
okolnost tato není také pro tuto trestní
věc rozhodna, neboť zde záleží
na tom, zdali soudní znalec není spřízněn
s některou podezřelou osobou, což v daném
případě není, takže nelze pochybovati,
že přibraní soudní znalci pověření
znaleckým posudkem jistě tento objektivně
podají.
Na urychlení tohoto trestního
řízení bude naléháno.
V Praze, dne 15. března
1929.
V otázce slovenské
(podkarpatoruské) výhody a platového zákona
č. 103/1926 měla vláda, odpovídajíc
na interpelace členů Národního shromáždění,
již opětovně příležitost
zdůrazniti, že její stanovisko, známé
z projevů při projednávání
platového zákona ve sněmovnách Národního
shromáždění, které došlo
výrazu v ustanoveních platového zákona,
je totožné se stanoviskem nynějším.
Pokud toho byla uznána potřeba, byla tato věc
již řešena cestou administrativní; jestliže
tam, kde řešení cestou administrativní
bylo uznáno potřebným, není ještě
ve všech jednotlivých případech provedeno,
nalézají se tyto
případy ve stadiu provádění
zmíněného řešení.
V Praze, dne 13. března
1929.
Nejprve dovoluji si upozorniti,
že náklad na přeložku trati Josefov -
Libava přes Úpici činil by as 141/2
mil. Kč a nikoliv ovšem 20.000 Kč, jak jest
v interpelaci chybně vytištěno. Nehledíc
k tomu, nelze projekt této přeložky sledovati
též z toho důvodu, ježto by tím
byly zhoršeny nejen směrové a sklonové
poměry, nýbrž zvětšena i délka
provozované dráhy.
Projekt dráhy Svatoňovice
- Úpice byl v ministerstvu železnic podroben novému
zevrubnému studiu a jakkoli státní správa
železniční všeobecně uznává
jak jeho význam, tak i důležitost, přece
jen, jsouc vázána předpisy zákonnými
a v daném případě zejména ustanoveními
zákona číslo 373/1919 Sb. z. a n. o doplnění
sítě železniční
stavbou místních drah, nemůže jej dnes
pokládati za zralý k brzké realisaci, třebaže
jej ovšem se zřetele nepouští.
V Praze, dne 19. března
1929.
Dovoluji si poukázati na
odpověď čís. tisku 2116, která
byla dána na interpelaci č. t. 2029 v téže
věci podanou.
V Praze dne 25. března
1929.
Podle §u 12 platového zákona je zásadním
kriteriem pro zařadění obcí do skupin
míst počet obyvatelstva. Ustanoveni odstavce 7.
tohoto paragrafu, který připouští zařadění
jednotlivých obcí do vyšší skupiny
míst, než do které patří dle
počtu obyvatelstva, jest ustanovením výjimečným,
jak vyplývá
nejen z jeho textace i příslušné zprávy
sociálně-politického výboru poslanecké
sněmovny, ale i z ustanovení odst. 5 o zařadění
některých míst do skupiny míst B,
z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné
drahotní poměry měl zákonodárce
na mysli jako předpoklad
pro výjimečné zařadění
obce do vyšší skupiny míst. Počet
žádostí o přeřadění
do vyšší skupiny míst jest však tak
značný, že jejich kladným vyřízením
byla by setřena výjimečná povaha opatření,
které má zmíněné ustanovení
na mysli.
Vládní nařízení
ze dne 14. září 1928, čís.
163 Sb. z. a n. musilo se proto omeziti na takové nejvýznačnější
případy, kde jednotlivé obce tvoří
s jinými takřka jeden hospodářský
celek, takže nebyla výměra činovného
podle počtu obyvatelstva v jednotlivých obcích
s hlediska hospodářského
odůvodněna.
U žádného z
interpelovaných případů nejsou s hořejšího
hlediska dány podmínky pro přeřadění
a není proto možno požadavku o přeřadění
uvedených obcí do vyšší skupiny
míst činovného vyhověti.
Pokud se týče jednotlivých
interpelovaných případů, uvádí
se toto:
Město Německé
Jablonné má toliko 16.869 obyvatel a nejsou u něho
ve smyslu odst. 2. této odpovědi dány podmínky
pro přeřazení do skupiny míst B činovného.
Pokud se týče obcí Jablonecké Paseky,
Mšeno n. Nisou a Vrkoslavice, byla tato místa přeřazena
výše citovaným vládním nařízením
do skupiny míst B činovného se zřetelem
k jejich úzké zeměpisné a hospodářské
spojitosti s městem Jabloncem n. N.
Spojitost obce Meziměstí
s obcemi v interpelaci uvedenými není toho rázu,
aby bylo odůvodněno přeskupení ve
smyslu 2. odstavce této odpovědi. Pokud se týče
drahotních poměrů v těchto obcích
i v Meziměstí, jsou celkem stejné jako v
četných jiných pohraničních
místech, která jsou ve stejné skupině
míst činovného jako Meziměstí
s okolními obcemi.
Z důvodu, že nejsou
dány podmínky hospodářské souvislosti
s jinými obcemi ve smyslu odst. 2. této odpovědi,
nemohou pro přeřadění do vyšší
skupiny míst činovného přijíti
v úvahu:
Chodov, Dubá, Petrovice
u Bohumína, Tršnice a Janovice. Pokud se týče
porovnání Janovic s obcemi Lískovec a Řepiště
dlužno podotknouti, že Lískovec byl přeřaděn
do vyšší skupiny míst činovného
se zřetelem na úzkou hospodářskou
a zeměpisnou souvislost s Frýdkem, Řepiště
pak se zřetelem na podobnou souvislost s Paskovem.
Rovněž u města
Krnova nebyly dány s hořejšího hlediska
podmínky pro přeřadění do skupiny
míst B činovného. Tvrzení, že
město Krnov má od posledního sčítání
lidu jistě již přes 25.000 obyvatel, nemohlo
býti vzato v úvahu vzhledem k ustanovení
zákona, jež pro přeřadění
béře za základ výsledek posledního
sčítání lidu (§ 12 odst. 6, plat.
zák.).
V Praze, dne 8. března
1929.
Vládě není
známo, že by rekursy podané státními
zaměstnanci na Slovensku a Podkarpatské Rusi proti
převodům do nových platů na základě
nového platového zákona byly ve větším
rozsahu nevyřízeny; pokud zvláště
jde o profesory, byly jejich rekursy až na některé
výjimky již vyřízeny. Vláda činí
však přes to opatření, aby i
zbývající
snad rekursy byly co nejdříve vyřízeny.
V Praze dne 26. února 1929.
Výhoda §u 12, odstavec
8. platového zákona byla jako odchylka z předpisů
téhož paragrafu zařaděna do zákona
za tím účelem, aby - jak praví zpráva
sociálně-politického výboru poslanecké
sněmovny k vládnímu návrhu citovaného
zákona - "zaměstnancům v malých
obcích, kteří jsou nuceni vydržovati
děti za účelem vzdělání
mimo své bydliště, ulehčena byla hospodářská
situace". Nevznikají-li s pobytem dítěte
mimo otcovu domácnost náklady, jako na př.
je-li dítko stravováno a ubytováno v místě
svého vzdělání zdarma nebo nepřevyšují-li
tyto náklady podstatně náklady spojené
s vydržováním dítěte v domácnosti
otcově, není tu důvodu, pro který
výhoda byla povolena.
Praví-li zpráva
sociálně-politického výboru, že
odstavec 8. §u 12 platového zákona má
platnost všeobecnou, nemůže tím míniti
nic jiného, než že se tato výhoda nevztahuje
jen na úředníky, o nichž toto ustanovení
výhradně jedná, nýbrž že
se vztahuje na všechny druhy státních zaměstnanců;
aby tomuto přání výboru byl dán
pro výklad předpisu nezbytný jasný
výraz v zákoně samém, byla do paragrafů
platového zákona, jednajících o činovném,
vsunuta na příslušných místech
ustanovení, že § 12, odst. 8. platí obdobné
(srv. § 28, odst. 2. § 41, odst. 2., § 59, odst.
2., § 76, odst. 2., § 91, odst. 6., § 104, odst.
2., § 114, odst. 2., § 133, odst. 2, platového
zákona). Výklad, jaký dává
těmto slovům zprávy sociálně-politického
výboru interpelace, že totiž pro nárok
na výhodu tu stačí
sama skutečnost, že dítě je na vzdělání
mimo bydliště zaměstnancovo, není v
souladu se zněním dotyčného ustanovení,
které předpisuje určité podmínky
další, jejichž splnění musí
úřad zkoumati, Kdyby byl chtěl zákonodárce
výhodu tu poskytnouti
již při pouhém faktu, že dítě
je na vzdělání mimo bydliště
otcovo, nebyl by ji výslovně omezil podmínkou
"vydržování dítěte otcem
na bytě".
V konkrétním případě,
který byl podkladem interpelovaného výnosu
ze dne 26. září 1927, č. j. 17186/27-VII/20,
ubytoval žadatel své dítě mimo své
bydliště v místě školy bezplatně
a nesplnil tudíž podmínku "vydržování
na bytě". Poněvadž však žadatel
přispíval na výživu dítěte
značnou částkou, takže vznikly mu tím
výlohy podstatné, přesahující
náklady na vydržování dítěte
ve vlastní domácnosti otcově, byla zmíněná
norma se zřetelem ke shora vytýčenému
jejímu účelu a v mezích jejího
slovného znění vyložena ve prospěch
zaměstnance tak, že nárok na výhodu
lze přiznati v případech, kdy vydržování
dítěte mimo otcovu domácnost
jde jen částečně na otcův náklad,
pakliže náklady spojené s vydržováním
dítěte na vzdělání podstatně
převyšují náklady na dítě,
kdyby zůstalo ve společné domácnosti
otcově.
Poněvadž je tento
výklad ministerstva financí, daný výnosem
č. j. 17186/27-VII/20 ze dne 26. září
1927, nejen v mezích zákona, ale nad to ještě
vyznívá ve prospěch zaměstnanců,
neshledává vláda důvodu, proč
by zmíněný výnos měl býti
jakkoliv měněn.
V Praze dne 13. března
1929.
Zaměstnancům ve
státní tiskárně v Užhorodě
nejsou správou tiskárny žádná
občanská práva upírána. Zejména
nebylo žádnému z nich oznámeno, že
je přáním zemského úřadu,
aby se vzdal funkce redaktorské v politickém časopise,
ovšem je pravda, že správa závodu musila
některé z nich napomenouti, aby dbali více
přesného
plnění svých povinností nežli
veřejné činnosti mimoslužební.
V případě,
o němž interpelace mluví, stalo se tak s tím
výslovným upozorněním, že to
není nátlak, aby se zaměstnanec vzdal této
činnosti, nýbrž pouze připomínka,
že ve službě musí býti bezpodmínečně
zachovávány předpisy a zamezeny nepřístojnosti.
V Praze dne 5. dubna 1929.
K hořejší interpelaci,
která mně byla postoupena panem ministrem vnitra,
sděluji:
Podle §u 12 platového
zákona je zásadním kriteriem pro zařazení
obce do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení
odst. 7. tohoto paragrafu, který připouští
zařadění jednotlivých obcí
do vyšší skupiny míst, než do které
patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením
výjimečným, jak vyplývá nejen
z jeho textace i příslušné zprávy
sociálně-politického výboru poslanecké
sněmovny, ale i
z ustanovení odstavce 5. o zařadění
některých míst do skupiny míst B,
z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné
drahotní poměry měl zákonodárce
na mysli jako předpoklad pro výjimečné
zařadění obce do vyšší skupiny
míst. Počet žádostí o přeřadění
do vyšší
skupiny míst jest však tak značný, že
jejich kladným vyřízením byla by téměř
setřena výjimečná povaha opatření,
které má zmíněné ustanovení
na mysli.
Byly proto vládním
nařízením ze dne 14. září
1928 čís. 163 Sb. z. a n. především
přeřazeny do vyšší skupiny míst
ony obce, které tvoří s jinými obcemi
takřka jeden hospodářský celek, takže
nebyla výměra činovného podle počtu
obyvatelstva u jednotlivých obcí s hlediska hospodářského
odůvodněna.
U města Boru u České
Lípy nebyly s hořejšího hlediska dány
podmínky pro přeřazení do skupiny
míst B činovného a nebylo proto možno
jeho žádosti o přeřazení vyhověti.
S ohledem na mnoho jiných míst, v nichž jsou
drahotní poměry stejné, namnoze i nepříznivější,
nelze tak učiniti ani dodatečně.
V Praze dne 27. března
1929.
Státní pozemkový
úřad vykonal místní šetření
na velkostatku Lázně Kynžvart, aby se přesvědčil
o oprávněnosti stížností do špatného
hospodářství, a zjistil, že nejsou zachovávány
předpisy zákona ze dne 12. února 1920, č.
118 Sb. z. a n. o řádném hospodaření
na zabraném majetku pozemkovém.
Státní pozemkový
úřad ustanovil proto trvalý dozor na hospodaření
na lesním majetku jmenovaného velkostatku a pověřil
jeho prováděním svého odborného
úředníka.
Se zástupci vlastníka
velkostatku jedná Státní pozemkový
úřad o provedení lesní reformy cestou
dohody, zároveň však učinil již
všechna opatření, aby mohlo býti přikročeno
k převzetí lesů požadovaných
ve státním programu přejímacím.
Podle vylíčeného
stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému
opatření.
V Praze, dne 6. dubna 1929.
Všeobecně bylo již
odůvodněno v odpovědi vlády ze dne
8. února 1929 (č. t. 2003) na interpelaci poslanců
dra Ot. Klapky, Fr. Zeminové, Emila Špatného
a druhů o obvodech a sídlech okresních úřadů
(č. t. 1963), proč vládním nařízením
č. 174/1928 Sb. z. a n. byly jako obvody okresních
úřadů stanoveny obvody větší,
přesahující
zpravidla bývalé zastupitelské okresy, a
to obvody dřívějších okresních
politických správ. Od této zásady
nemohlo býti upuštěno, ani pokud jde o bývalé
zastupitelské okresy Police nad Metují a Úpice,
neboť oba tyto okresy byly počtem obyvatelů
malé a finančně
slabé.
Také v příčině
bývalého zastupitelského okresu Hořice
bylo nutno vzhledem k jednotnému provedení shora
zmíněné zásady upustiti od zřízení
samostatného okresního úřadu, a to
tím spíše, ježto určení
racionelního obvodu tohoto úřadu by vyžadovalo,
aby současně byly podstatně změněny
dosavadní obvody sousedních okresních politických
správ. Potřebám obyvatelstva tohoto soudního
okresu vyšlo se vstříc tím, že
v Hořicích se konají stálé
úřední dny.
Ukáže-li se časem
potřeba změny vládního nařízení
č. 174/1928 Sb. z. a n., neopomene vláda po slyšení
zemského zastupitelstva a zúčastněných
okresních zastupitelstev ve smyslu § 2, odst. 2. zákona
o organisaci politické správy potřebné
zaříditi.
Ke zřízení
okresních komisí pro správu a dozor nad okresními
ústavy, podniky a silnicemi v bývalých zastupitelských
okresech Police nad Metují a Úpice bude podle §
71, odst. 2., cit. zákona zemským úřadem
přikročeno, zjistí-li se, že potřeba
těchto komisí vyžaduje.
V Praze, dne 6. dubna 1929.
Působnost zemské
školní rady v Opavě byla vládním
nařízením ze dne 14. září
1928, č. 159 Sb. z. a n., přenesena na zemskou školní
radu v Brně. Nařízení to obsahuje
též předpisy ohledně škol s polským
jazykem vyučovacím. Podotýkám, že
mimo to hodlám též učiniti opatření,
aby předseda zemské školní rady
v Brně ke každému jednání plena
zemské školní rady, jež by se týkalo
také školství s vyučovacím jazykem
polským přibíral dva znalce tohoto školství,
a to jednoho jako zástupce polského učitelstva
a jednoho jako zástupce občanstva polské
národnosti ze země
Moravskoslezské, oba s hlasem poradním.
V Praze dne 9. března
1929.
Přehlídku tisku
v Užhorodě vykonává státní
zastupitelství, úřad podřízený
ministerstvu spravedlnosti. Převzal jsem proto zodpovědění
interpelace.
Státní zastupitelství
v Užhorodě zabavilo č. 46. časopisu
"Karpatská Pravda" ze 4. listopadu 1928 a to
i pro místa v interpelaci uvedená, v nichž
shledalo skutkovou povahu zločinu podle §u 15 č.
3 zákona na ochranu republiky, přečinů
podle §u 14, č. 1, 3, 5 citovaného zákona
a utrhání na cti
podle §§ 1, 3, odst. 2., čís. 1, 2, 8,
čís. 3, 9, číslo 6. zák. čl.
XLI/1914 a mělo za to, že veřejný zájem
vyžaduje, aby bylo zabráněno rozšiřování
těchto projevů.
Soud zabavení potvrdil
a přisvědčil tak správnosti tohoto
postupu. Ač byl soudní nález oprávněným
osobám řádně doručen, nebyly
proti němu podány námitky. Tím nabyl
nález moci práva.
Skutečností, že
některé tyto projevy, jak se v interpelaci tvrdí,
v jiných časopisech snad zabaveny nebyly, není
odůvodněna nezákonnost konfiskace.
Za tohoto stavu věci nemám
zákonného podkladu pro opatření, jež
na mně jsou žádána.
V Praze dne 8. března
1929.