Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dne 22. prosince 1928 konalo se přelíčení u rozhodčího soudu úrazového zaopatření, o přiznání odškodnění pro úraz, který utrpěl Karel Smorádek v roce 1920 a 1926. Žaloba tato byla zamítavě vyřízena.

Již podle žaloby o přiznání úrazového důchodu poléčebného je patrno - z výměru ředitelství státních drah v Hradci Králové ze dne 1. června 1928, č. 1-170-I/ZO, kterým se odpírá vyplácení úrazového důchodu poléčebného s odůvodněním, že prý úraz, který jmenovaný dělník dne 3. března 1920 utrpěl, nezanechal žádných následků, jež by jeho pracovní schopnost omezovaly - že se i ve vážných a důležitých případech vyvíjí v poslední době praxe rozhodčího soudu, která je v neprospěch poškozených, zejména pokud se týče uznávání dopravních úrazů.

Díváme se s obavou do příští budoucnosti co se v praxi děje - úrazy nejsou uznávány jako úrazy dopravní, nýbrž jen jako úrazy podnikové. Uznávání dopravního úrazu děje se velmi zřídka, naprosto odlišně od praxe, jak se prováděla za starého Rakouska úrazovou pojišťovnou rakouských železnic a neuznává se za dopravní úraz ani úraz posunovače, přihodí-li se v létě, ve dne, za pěkného počasí a četa vypoví, že posun se dál normálně.

Právě naznačený případ Smorádkův je pro postiženého velmi bolestivý, neboť ubírá odškodnění člověku, který je naprosto nemajetný a při tom u dráhy ztratil určitý zdroj příjmů, který mu zabezpečoval důchod poléčebný.

Také druhý úraz utrpěný 27. července 1926 tím, že spadl mu na hlavu dlouhý železný rám, následkem čehož trpí nejen bolestmi, ale i slábnutím nervů, odražením mozkových nervů - je prokázáno, že úraz je těžký, který způsobil jeho neschopnost.

Třebaže lékařské dobrozdání, které bylo podkladem při zjišťování odškodnění, není úplné a jasné a jelikož lékař, který je přehlížel, hlásil pouze zkornatění cév, aniž poškozeného prohlížel a přihlédl ke stížnostem poškozeného na bolesti hlavy a na prsou, byl jmenovaný rozhodčím soudem odmítnut, ačkoliv očitými svědky, Frant. Berkopem a Frant. Šámalem v dílnách čsl. stát. drah v Liberci bylo na určito prokázáno, že se úraz stal a že nárok jeho na odškodnění jest oprávněn.

Pro tuto praxi, která se v poslední době u rozhodčího soudu pro úrazové opatření železničních zaměstnanců ujímá, podle které úrazy dopravní jsou uznávány jako úrazy podnikové a dle toho posuzován je i výměr odškodnění, táží se podepsaní:

Je pan ministr sociální péče ochoten dáti případ nestranně a objektivně vyšetřiti a způsobiti, aby praxe při posuzování úrazů byla objektivní a spravedlivá?

V Praze dne 19. března 1929.

Dne 15. února byly zabaveny v Brně "Lidové Noviny" (ranní vydání) za zcela zvláštních okolností. V době největší dopravní kalamity přinesly původní zprávu z Bratislavy o dopravních obtížích při zásobování města potravinami, při čemž byly zabaveny tyto věty: "Nedostatek uhlí a některých potravin již dnes byl citelný. Jsou ještě zásoby masa a zeleniny, za to již dnes v celém městě nebylo lze dostati mléko a vejce, takže ani nemocní ve státní nemocnici nedostávali mléko v potřebné míře." Tato konfiskace pak byla provedena brněnským policejním úřadem až v časných hodinách ranních, ačkoliv policejní úřad censurní měl přes pět hodin v ruce první vydání "Lidových Novin", jež obsahovala tutéž zprávu. Šlo tedy o konfiskaci dodatečnou a vydavatelstvu bylo tak znemožněno vydati nové, opravené vydání po konfiskaci, neboť i celý náklad prvního i druhého vydání byl dodatečně policií zabaven na nádraží a ve vlacích. K tomu podotýkáme, že téhož dne bez závady propustila brněnská policie časopis brněnská "Svoboda", který také psal, že "obchod vázne, o každý kilogram uhlí svádějí se boje, místy není vody a zásobování mlékem v městech je krutě ztíženo." Dále píše brněnská "Svoboda", že situace pro železniční provoz je velmi kritická. Stejně bez závady vyšel brněnský deník "Ruch", v němž se toho dne psalo: "Nedostatek uhlí je velmi krutý a nepomohou žádná úřední usnesení. Za uhlí platí se přímo lichvářské ceny a uhelný prach je prodáván dráže než za 30 Kč. Firmy samy nabízejí uhlí za velice zvýšené ceny." Z Bratislavy týž list oznamuje, že "ceny uhlí a potravin stoupají." Stejné zprávy přinesly pražské listy, zejména "Prager Tagblatt", "Bohemia", "Národní Osvobození" a "České Slovo", ale nebyly konfiskovány.

Druhý den byly opět brněnským censurním úřadem zabaveny "Lidové Noviny" (odpolední vydání) pro zprávu z Brna. Zabaveny byly tyto věty: "... čímž je postiženo zase zásobování. Nejcitelněji se projevuje všude nedostatek uhlí a vůbec paliva, k němuž však nyní přistupuje na mnohých místech nedostatek některých druhů potravin, které proto také rychle podražují." Konfiskace byla provedena přes to, že brněnské ranní listy, jak jsme právě uvedli, oznamovaly nezávadně totéž.

Že šlo o zprávy pravdivé, potvrzuje dne 15. února, tedy den po provedení konfiskace úřední zpráva z Bratislavy, dodaná listům v 11 hodin 30 minut Čs. tiskovou kanceláří. Ve zprávě se praví: "Po včerejším přechodném zmírnění rozpoutala se bouřka dnešní noci znovu s větší ještě silou. Ve městě Bratislavě jest pociťován jmenovitě nedostatek mléka."

Zemský trestní soud v Brně nevyhověl návrhu státního zástupce a ani první, ani druhou konfiskaci nepotvrdil. Státní zastupitelství však podalo stížnost proti tomu, ale vrchní zemský soud v Brně stížnosti nevyhověl a tím obě konfiskace zrušil. Vrchní zemský soud odůvodnil zrušenou konfiskaci takto:

M. sl. vrchní zemský soud v Brně jako soud sborový II. stolice usnesl se, vyslechnuv vrchního státního zástupce, v tiskové věci zabavení čís. 84 a 85 periodického časopisu "Lidové Noviny" pro přečin dle § 18 č. 1 a 3 zák. na ochr. rep. k stížnosti státního zastupitelství v Brně na usnesení zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. února 1929 čj. Tl I 28/29-3, jímž nebylo vyhověno návrhu státního zastupitelství v Brně, ale dle § 489 tr. ř. bylo potvrzeno zabavení čís. 84 a 85 periodického tiskopisu "Lidové Noviny" ze dne 15. února 1929 pro obsah článku "Dopravní svízele a zásobování" - "Bratislava odříznuta od světa" na stránce 1. a 4. od slov: "... čímž je postiženo" - "Nedostatek uhlí a některých potravin" až po "rychle podražují" - "mléko v potřebné míře" z důvodu, že obsah tohoto článku zakládá skutkovou podstatu přečinu dle § 18 č. 1 a 3 zák. na ochr. rep., poněvadž se veřejně sděluje a rozšiřuje nepravdivá zpráva, již pisatel pokládati za pravdivou nemá dostatečných důvodů a o níž ví, že jest nepravdivá a ač ví, že tím vážně znepokojují obyvatelstvo nějakého kraje nebo místa, nebo část tohoto obyvatelstva, dále aby dle § 493 tr. ř. byl vysloven zákaz rozšiřovati zabavené místo a aby dle § 37 zák. tisk. bylo uznáno na zničení zabavených výtisků takto:

Stížnosti se nevyhovuje.

Stížnost nebyla shledána opodstatněnou.

Pro řízení dle § 493 tr. ř. stačí, je-li v závadném článku ztělesněna objektivní skutková podstata trestního činu. Ke skutkové podstatě přečinu dle § 18 č. 1 a 3 zák. na ochr. rep. vyžaduje se především, aby rozšiřovaná zpráva byla objektivně nepravdivou. Než ani v návrhu na zabavení ani ve stížnosti nejsou uvedeny žádné skutečnosti, neb průvody, z nichž by se dalo usuzovati, že nedostatek uhlí a potravin v zabaveném článku zmíněný nebyl tehdy v Bratislavě ještě pociťován.

Je notorické, že tehdy byly v celém státním území neobyčejně tuhé mrazy a sněhové vánice, které způsobovaly těžké poruchy v dopravě, takže pisatel zprávy měl dostatečné důvody považovati ji za pravdivou. Tím méně lze pak míti za to, že pisatel věděl, že je zpráva nepravdivá (§ 18 č. 3 cit. zák.).

I kdyby se přisvědčilo tomu, že pisatel mohl si býti vědom, že tím vážně znepokojí obyvatelstvo, není obsahem zabaveného článku dána skutková povaha přečinu dle § 18 č. 1 cit. zák. na ochr. rep., ježto schází v každém případě další podstatná náležitost, totiž objektivní nepravdivost zprávy, i když se ponechá stranou otázka, zda pisatel věděl, že zpráva je nepravdivá.

Ostatně tomu, že tehdy byly všeobecně známy těžké poruchy v dopravě, pro kruté mrazy a sněhové vánice, jakož i v důsledku toho projevující se nedostatek paliva a některých druhů potravin, nasvědčuje též okolnost, že řada časopisů pražských a brněnských přinesla dne 15. února 1929 úplně bez závady zprávy stejného druhu.

Stížnost nemohla proto míti úspěchu.

V Brně, dne 22. února 1929.

Protože se zdá, že u brněnského státního zastupitelství nejsou si dostatečnou měrou vědomi, že funkcí tohoto úřadu jest především ochrana legality, a protože stížnost státního zastupitelství proti zrušené konfiskaci v první instanci mohla by se vysvětlovat politicky, neboť nelze věřiti, že by vrchní státní zástupce rozhodnutím první instance nenabyl názoru, že šlo při konfiskaci o úřední přehmat, tážeme se pana ministra spravedlnosti:

Zda je ochoten vyšetřiti, proč vrchní státní zástupce stěžoval si do rozhodnutí první soudní instance?

Dále tážeme se pana ministra vnitra, zda je ochoten vyšetřiti, proč byly "Lidové Noviny" zabaveny dodatečně pět hodin po doručení prvního vydání na censuru?

Zda je ochoten vysvětliti sněmovně, kdo dal z ministerstva vnitra příkaz censurním úřadům, aby byly potlačeny v novinách zprávy o dopravní kalamitě a jejích důsledcích?

A zda bylo nařízeno, aby byly zabaveny i zprávy odpovídající pravdě?

V Praze dne 21. března 1929.

Ve státních lázních v Jáchymově jest jeden z nejskvělejších hotelových objektů v republice, Radium-Palace hotel.

Podle "Zprávy o vývoji, stavu a programu čsl. stát. lázní", vydané ministerstvem veřejného zdravotnictví roku 1927, má tento objekt vedle velkého počtu místností pro personál, pro lékařské ošetření atd., celkem 203 hostinské pokoje, nejmodernějším komfortem opatřené. Jsou v tomto hotelu dvě osobní zdviže, troje schodiště, do pokojů zaveden jest meziměstský telefon, 5 zdviží pro jídla a mimo to jest vedeno potrubí léčebné vody z pramenu na Dole Svornosti přímo do Radium-Palace hotelu, kde je zařízeno 32 koupelen, takže hosté Radium-Palace hotelu jsou od ostatních objektů lázeňských neodvislí.

Budova tato podle téže citované zprávy, zakoupena byla roku 1922 za 14,800.000 Kč a ve výroční zprávě podniků státních lázní za r. 1927 čteme na str. 32 toto ohodnocení objektu: "Budovy 12,964.180,54, inventář 4,501.832,47."

K této budově patří také t. zv. Panský Mlýn, o němž výše citovaná zpráva tvrdí na str. 39, že jsou v něm dvě kuchyně a 9 pokojů pro personál a řidiče aut, dvě komory, dvě skladiště, garáž pro 13 aut, lednice, uzavřený byt pro ředitele o třech místnostech a dalších 7 obytných místností pro personál atd. a v podkroví 8 větších místností pro personál. K budově patří rozsáhlá zahrada pro pěstování zeleniny a květin. Tento Panský Mlýn zakoupen byl v roce 1295 spolu s hotelem Miracle za 2,400.000 Kč a nutno Panský Mlýn sám hodnotiti nejméně 500.000 Kč.

Podle vlastní bilance podniků státních lázní representuje tedy Radium-Palace hotel a Panský Mlýn 17,966.013,01 Kč.

A tento odhad dlužno pokládati pro rok 1929 již za zastaralý. Předně proto, že podnik státních lázní oceněn byl revisním odborem ministerstva financí a resultuje také u Radium-Palace hotelu podstatné zvýšení, dále pak provedeno bylo roku 1928 několik zlepšení i oprav a doplnění inventáře. Možno tedy Radium-Palace hotel spolu s Panským mlýnem hodnotiti dnes nejméně 20,000.000 Kč.

Krátce po zakoupení a bezprostředně před zahájením saisony v roce 1922 shořela střecha tohoto hotelu a saisona byla těžce poškozena. Tento okamžitý neúspěch měl za následek, že Radium-Palace hotel byl pronajat na 6 let hotelieru Urbanovi a Šroubkovi a když hotelier Šroubek ze smlouvy vystoupil, zůstal hotelieru Urbanovi. Pronájem tehdejší učiněn byl pod tlakem poměrů, jichž změnu nemělo v ruce Ústřední ředitelství státních lázní. Jáchymov, jako lázně, se po válce teprve vlastně rodily, Radium-Palace hotel pak vůbec nebyl ještě řádně v provozu, neměl žádného jména ani tradice. Mimo to byl tu rozvrat německé valuty, jenž znemožnil Němcům návštěvu západočeských lázní, čímž odpadl hlavní kádr hostů. Bylo neopatrné ztratiti za oné situace hlavu a pronajmouti tak skvělý objekt za nepatrný roční nájem 330.000 Kč. Ale tehdy bylo to vysvětlitelno.

Dnes lázně jáchymovské rostou mocnou léčivou silou svých pramenů, jejich pověst proniká daleko za hranice a pověst jeho vod láká nové a nové hosty a veškeré hotely a soukromé vily, jakož i ubytování v soukromí, nestačí už, aby pojaly stále větší proud hostů a v Jáchymově je už těžká ubytovací nouze. Jsou tedy poměry v roce 1929 oproti poměrům, za nichž se stal prvý pronájem, už stabilisovány. Jáchymov má stálý kádr svých hostů a jeho vody lákají nové a nové proudy návštěvníků.

Poněvadž nynějšímu nájemci Radium-Palace hotelu a Panského mlýna smlouva na podzim minulého roku se skončila, podal návrh na její obnovení. Nabízí státu 330.000 Kč roční činže, tedy tolikéž, jako před 6 léty a mimo toho zavazuje se postaviti na státním pozemku nad Radium-Palace hotelem hotel nový, svůj. Nájemní doba má trvati 35 let a hotel jím postavený po 35 létech připadnouti má zdarma státu. Otázka rozsahu a zařízení tohoto nového hotelu v podmínkách se neřeší. V jakém stavu onen postavený hotel bude po 35 létech a jak dlouho bude ještě používání schopný, případně jakým nákladem bude jej musiti stát po 35 létech konstruovati, o tom navrhovatel také nemluví.

A správní sbor podniků státních lázní ve schůzi své počátkem února schválil tento návrh, dojednal s navrhovatelem hoteliérem Urbanem smlouvu, dle níž pronajímá stát Urbanovi Radium-Palace hotel a Panský mlýn za 330.000 Kč roční činže, zavazuje se udržovati inventář a budovu a zavazuje se také k určitým dosti značným služebnostem, jež prováděti má hoteliéru Urbanovi personál státem placený. Mimo to dá stát hoteliéru Urbanovi pozemky k postavení jím proponovaného hotelu a zároveň mu dá k užívání rozlehlý hotelový park.

Jak vypadá tento pronájem ve světle čísel?

Ve výroční zprávě podniků státních lázní za rok 1927 při činži 330.000 Kč udává se u Radium-Palace hotelu ztráta per 347.762.25 Kč. Tato ztráta je rok co rok od té doby, kdy Radium-Palace hotel je pronajat hoteliéru Urbanovi. Ztráta je ve skutečnosti mnohem větší, než jak ji podnik státních lázní přiznává. Předně nejsou v této zprávě obsaženy náklady na propagaci, jež si vyžádala jen v r. 1927 celkem 445.717 Kč a z nichž nejméně 50.000 Kč dlužno připsati na vrub Radium-Palace hotelu, jenž z propagandy státem placené v prvé řadě nejvíce vytěží; dále není započtena do toho ostatní režie státní, již pohltí Radium-Palace hotel a jež z celé řady položek resultuje rovněž nejméně 50.000 Kč. Mimo ta nutno vzíti za jisté, že náklady udržovací na budově a inventáři, náklady na doplnění inventáře nebudou klesati, ale rok od roku stoupati a nutno tudíž roční ztrátu na Radium-Palace hotelu odhadnouti celkem nejméně na 500.000 Kč.

Ale zůstaňme při ztrátě, kterou min. zdravotnictví samo přiznává, při ztrátě 347.772 Kč, zaokrouhlené na roční ztrátu 350.000 Kč. Rok co rok bude tedy dopláceti stát těchto 350.000 Kč na Radium-Palace hotel, čili nájemci hoteliéru Urbanovi; za 35 let doby nájemní činí to celkem 12,250.000 Kč. Počítáme-li pak dále úrok a to jen 5%, z těchto ročních 350.000 Kč, resultuje nám tento úrok za každý rok ještě 17.500 Kč a za 35 let 612.500 Kč, takže stát celkem doplatí ze své kapsy hoteliéru Urbanovi za to, že po 35 let bude bohatě těžiti z Radium-Palace hotelu a za to, že bude využívati dobrodiní jáchymovských vod pro své obohacení, dar nebo, řekněme to lépe, subvenci 12,862.500 Kč, nepřihlížíme-li ani ke kapitalisaci úroků.

S touto kapitalisací činila by celková suma jistě 20,000.000 Kč. To jest tak úžasné a zaráží do té míry, že je to těžko uvěřiti.

Ministerstvo zdravotnictví, poněvadž tu zavazuje stát na dlouhou řadu let k těžkým obětem, zaslalo počátkem března tuto smlouvu ministerstvu financí ke schválení.

Aby velikost této úžasnosti ještě správněji vynikla, připomínáme, že ministerstvo zdravotnictví ve všech ostatních lázních a také v ostatních objektech v Jáchymově vede oddělené hospodářství: restaurace pronajímá soukromě, ale prostředky léčebné, jakož i ubytovací, vede ve vlastní režii. Mimo hotel Kasino je tomu tak v Lubochni, na Sliači, v Tatranské Lomnici, na Štrbském Plesu i v Herlanech.

Radium-Palace hotel v Jáchymově nemá však příjem jen ze svých stálých hostů anebo od hostů ostatních objektů lázeňských, kteří si tam zaskočí. Radium-Palace hotel má velkou přednost před všemi státními lázněmi v té skutečnosti, že sem po saisoně houfně přijíždějí na výlety hosté z Karlových Varů, Mariánských Lázní a to nejen tamní stálí hosté, ale i passanti a to vše hrne se do Radium-Palace hotelu.

Jsme přesvědčeni, kdyby ministerstvo zdravotnictví vypsalo veřejnou soutěž jen na restauraci v Radium-Palace hotelu, že by mělo slušný počet prvořadých nabídek od odborníků jen na restauraci za oněch 330.000 Kč a z pokojů mohl by těžiti stát. A i při nájmu 330.000 Kč za pouhou restauraci by ještě nájemce sklízel slušný zisk.

Toto tvrzení opíráme o data výroční zprávy podniků státních lázní z roku 1927, jež týkají se Štrbského Plesa. Oproti 203 pokojům v jediném objektu s jedinečně komfortně zařízenou restaurací a příslušenstvím v Radium-Palace hotelu, jest na Štrbském Plesu jen 192 pokojů, z nichž jen 64 pokojů v Grandhotelu Hvězdoslav by se mohlo poněkud rovnati pokojům v Radium-Palace hotelu. Pokoje v hotelu Kriváň a ve vile Janošík jsou už jednoduché a pokoje a zařízení v ostatních objektech, tedy v domě Jana Jiskry, v Dětvanu, Marině, Popelce a Jezerce, jsou pokoje s jednoduchým, ba snad až příliš jednoduchým zařízením, za něž nevybírá se ani jedna pětina, ba v Dětvanu, Marině a v ostatních ani jedna desetina poplatku za pokoj, jaký se vybírá v Radium-Palace hotelu.

A přece dle výroční zprávy státních lázní na str. 67 vidíme, že jen za pokoje přijala státní správa na Štrbském Plesu 614.791.70 Kč. A s ostatními příjmy za otop, světlo, taxu atd. celkem 842.706.95 Kč. Připočteme-li k tomu 130.607.76 Kč za restauraci a jiné; resultuje tu příjmový obnos jen za Štrbské Pleso 977.995.71, tedy skoro 1 milion Kč.

Kdybychom zůstali tedy jen při přirovnání Štrbského Plesa k Jáchymovu, musel by při rozumovém hospodářství v Jáchymově resultovati příjem z Radium-Palace hotelu bez restaurace nejméně 2 miliony Kč, neboť oproti těm vymoženostem, pohodlí, cenám a zejména onomu ohromnému proudu kapitálově silného obecenstva, jež nejen v Radium-Palace hotelu bydlí, ale které také z Karlových Varů, Mariánských Lázní a ostatních západočeských lázní sem přijíždí, má Štrbské Pleso obecenstvo, z něhož jen málo bývá těch silných jedinců, kteří by si mohli dopřáti to, co si mohou dopřáti návštěvníci Radium-Palace hotelu.

Za ty miliony na subvenci páně Urbanovu dal by se postaviti druhý Radium-Palace hotel.

Vzhledem k těmto skutečnostem, jež jsou jasny a prokázány ze samých publikací ministerstva veřejného zdravotnictví, pokládáme pronájem Radium-Palace hotelu, jak jej navrhuje ministerstvo veřejného zdravotnictví a předkládá ke schválení ministerstvu financí, za mrhání státním majetkem.

Tážeme se proto:

1. Znají páni ministři tyto návrhy na pronájem Radium-Palace hotelu v Jáchymově?

2. Jsou páni ministři ochotni vypsati veřejnou soutěž na tento pronájem, aby byl tak ochráněn hospodářský zájem státu?

V Praze dne 21. března 1929.

Vládní nařízení č. 205 Sb. z. a n. ze dne 28. prosince 1928, vydané ke katastrálnímu zákonu, zrušilo ze 101 dosud existujících katastrálních měřických úřadů 17, z toho ve Velké Praze 6 a na venkově 11.

Zrušení katastrálních úřadů v místech okresních úřadů dlužno označiti z věcných důvodů za opatření neúčelné a zájmy občanů poškozující. V § 92 zákona č. 177/27 obsažena jsou ustanovení o řízení odvolacím. Podle těchto ustanovení má se každý majitel pozemků přesvědčiti osobně o zapsaných změnách. Je na bíle dni, jakou výhodou je katastrální měřický úřad v sídle okresního úřadu, kde občané mohou cestu k tomuto úřadu spojiti s jiným jednáním úředním.

Dnes je po vydání vládního nařízení č. 205/28 situace taková, že občané okresu semilského, železnobrodského a lomnického musí se obraceti ke katastrálnímu měřičskému úřadu v Turnově a že na příklad občané z obcí Roztoky, Jesenné, Příkrá, Škodějov, Bystrá, Rybnice, Boskov, Dolní Sytová atd. budou potřebovati celý den na cestu k měřičskému úřadu do Turnova.

Podobná je situace v jiných okresích, kde byl zrušen měřičský katastrální úřad. Při projednávání zákona o reorganisaci politické správy bylo uváděno na podporu této osnovy zákonné, že má býti občanstvu usnadněn a zjednodušen styk s úřady.

Ježto naší republiku čekají v katastrálním oboru velké úkoly a ježto je třeba v naší republice všude pro úzkou spojitost prací katastrálních s nastávajícími velkými úkoly melioračními a zcelovacími všemožné zvýšené podpory, dlužno z důvodů účelnosti litovati rušení katastrálních měřičských úřadů v sídlech úřadů okresních nejen pro poškozování postiženého občanstva samého, ale také z jiných uvedených důvodů.

Podepsaní táží se vlády, je-li ochotna změniti nařízení v tom smyslu, že katastrální měřičský úřad má býti v každém sídle okresního úřadu?

V Praze dne 21. března 1929.

Číslo 3. časopisu "Volná Myšlenka" ze dne 18. ledna 1929 bylo zabaveno; závadným byl shledán článek, reprodukující názory Augusta Forela o náboženství. Konfiskaci propadl list pro tyto vývody článku:

"Ale potom bůh, který může všechno, je krutější než tygr, trestá-li nevinné za chybu jejich provinilého předka. A ke všemu ještě nám náboženství nařizuje, abychom jej milovali! Ostatně jeho dobrota a všemohoucnost jsou nesmírně podezřelé, snesou-li trvání zla a utrpení na zemi, a může-li existovati vedle boha duch zla. Jak chcete založiti zdravou a správnou morálku na takové spleti protikladů? Jak spojíte odpovědnost s dědičným hříchem, aniž jste si hráli se slovy? Tato spleť rozporů plodí spleť pokrytectví a může udržeti svou chatrnou morálku jenom díky nevědomosti, spojené s konservativismem citů a zvyků.

Podívejme se, jak vypadá zpovědní formulka hříšníků ve světle nepředpojaté logiky:

Pane bože, otče "věčný" a "všemohoucí", my se zpovídáme a vyznáváme před tvou svatou velebností, že jsme "hříšníky počatými a zrozenými ve hříchu" a že nejrůznějším způsobem překračujeme tvoje svatá přikázání; čímž, pane, působíme skrze tvůj spravedlivý (jaká ironie) soud naši vlastní zkázu a prokletí. Přes to však, pane, velmi litujeme, že jsme tě urazili. Odsuzujeme sebe i naše neřesti s pravou lítostí, žádajíce, abys svou milostí nám přispěl v naší ubohosti: Měj s námi slitování, nejvýš dobrotivý bože, otče nejvýš milosrdný (děkujeme) a odpusť nám naše viny, abychom "uznávajíce z celého srdce naše, nepravosti", byli zasaženi opravdovou bolestí, která v nás ničí hřích a která nese ovoce spravedlnosti a nevinnosti, jež se ti líbí.

Ptám se: je to mravné pro člověka, takto se plaziti před všemohoucím autokratem, uraženým hříchem svých tvorů, které se mu zlíbili stvořiti špatnými a hříšnými, aby jim potom mohl dáti milost nebo je trápiti, jak se mu uzdá? Je možno upřímně milovati všemohoucího boha, který nás nechá naroditi se ve hříchu a zkáze, učiní nás neschopny býti dobrými vlastním přičiněním, a potom nás trestá zkázou a zatracením, neprosíme-li o milost? Jakou morální cenu má tato milost, získaná hrůzou a zbabělým podlézáním tyranu tak ukrutnému?

Vím dobře, že naši pastoři protestují, když se jim připisuje víra tak naivní. Prohlašují, že jsou osvícení. Ďábel vyšel z mody, zjevení se stalo téměř pokrokovým, toto dogma, ono dogma, taková a taková věta z evangelia je jen už symbolem. Ale potom, jakou to spletí pokrytectví, klamu, a sofistických výkladů - často nechtěným, uznávám - udržují se násilím všechny biblické texty, bible se prohlašuje za inspirovanou a každou neděli patetickým tónem, přizpůsobeným okolnostem, čte se citovaná modlitba i mnoho jiných. Musí to býti úžasná autosugesce nebo neomezená víra v nevědomost a hloupost nebo citovou exaltaci oveček."

Je kulturní ostudou, jestliže řádky slavného učence a nadmíru dobrého člověka, jakým jest Augustin Forel, propadnou v republice Československé policejní konfiskaci. Celý vzdělaný svět vzpomínal 1. září m. r. osmdesátin tohoto muže.

Jeho dílo a jeho vliv na světovou veřejnost je tak veliký, že stěží lze pochopit, jak jeden jediný člověk mohl vykonati práci takového rozsahu a takové kvality.

Forel, jenž pocházel z vážené švýcarské rodiny, která dala své zemi několik vynikajících učenců, již od mládí mohl se věnovati vědecké práci. Začal studiem života mravenců. Ve svých 21 letech objevil nový, dosud neznámý druh mravenců, a brzy potom uveřejnil o nich knihu, která založila jeho vědeckou slávu.

Ale Forel nespokojil se jedním oborem badáni. Studoval v Curychu medicinu a po absolvování university stal se lékařem psychiatrem.

Ve 25 letech přednášel již o duševních chorobách posluchačům university mnichovské, v 31 letech stal se ředitelem blázince v Burghölzli a profesorem na universitě v Curychu. Z ústavu pro choromyslné, který byl tehdy nesmírně zanedbán a v takovém stavu, že žádný lékař před ním nechtěl tam přijmouti funkci ředitele, vytvořil Forel za krátkou dobu vzorný ústav, kde nemocní byli léčeni novými metodami, vynalezenými Forelem, které se osvědčily a přinesly mu uznání i pocty ve vědeckém světě.

Jeho povolání přivedlo jej ku poznání, že alkoholismus je jednou z hlavních příčin šílenství a duševních chorob. Forel založil ligu pro potírání alkoholismu a sám uspořádal velikou řadu přednášek pro lid, psal články a byl iniciátorem abstinentního hnutí nejen ve Švýcarsku, ale i v zemích sousedních. Roku 1899 založil "Ligu pro mravní pokrok", která uspořádala na sta schůzí a přednášek z různých vědeckých oborů a postavila lidový dům v Lausanne, jenž se stal střediskem lidovýchovné práce ve Švýcarsku.

Forel je rozhodným antimilitaristou. Za světové války uveřejnil brožuru "Spojené státy světa" a "Dosti ničení!", které jsou neseny stejným duchem, jako válečné články známého francouzského spisovatele Romaina Rollanda. Po válce snažil se Forel, jenž byl stejně znám a oblíben v Německu i ve Francii, o sblížení obou národů a opětné navázání jejich kulturní spolupráce.

Od roku 1898 přestal Forel učiti na universitě a vésti ústav pro choromyslné v Burghölzli. Vzdal se obou míst, aby mohl tím usilovněji pracovati o pokrok a sociální blaho lidstva, aby se mohl tím horlivěji věnovati své vědecké činnosti. Do jeho útulku přicházelo mnoho nemocných, jimž Forel nikdy neodepřel svého přispění.

Podepsaní se proto táží:

Je pan ministr spravedlnosti ochoten učiniti opatření, aby konfiskační praxí nebyly u nás potlačovány projevy mužů tak vrcholného vědění a takového významu a aby vůbec svoboda tisková u nás byla uvolněna v zájmu cti republiky?

V Praze dne 24. března 1929.