Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Město Znojmo bylo již za Rakouska vládním nařízením ze dne 10. října 1912, č. 197 ř. z. přeřazeno do II. třídy místního přídavku, podle mimořádných poměrů drahotních, jež se po převratu ještě zhoršily, poněvadž Znojmo je pohraničním městem a výstupní i přestupní stanicí. O tom svědčí tyto ceny životních potřeb: Bochník chleba stojí 12.50 Kč, jedna houska 0.25 Kč, 1 kg žitné mouky 3.10 Kč, pšeničné mouky 3.60 Kč, 1 kg masa hovězího 16 Kč, vepřového 18 Kč až 22 Kč, telecího 18 Kč, skopového 14 Kč, domácího sádla 19 Kč, 1 kg másla 34 Kč, jedno vejce 1 Kč, 1 litr mléka 1.60 až 2 Kč, brambory 1 kg 0.80 Kč, cukr 6.60 Kč, uhlí kamenné 34 Kč až 40 Kč, petrolej 1 litr 2 Kč, 1 litr lihu na pálení 5 Kč, 1 kg soli 2.80 Kč, oděv pánský 800 Kč až 1.200 Kč, obuv pánská 100 Kč až 180 Kč atd.

Ve starých domech platí se za dvoupokojový byt 3.000 Kč ročně, v novostavbách státních domů stojí takovýto byt 1.812 Kč až 2.286 Kč ročně. V soukromých novostavbách 3.600 Kč až 5.040 Kč, ale také i 7.200 Kč ročně, s předem složeným stavebním příspěvkem 14.000 Kč. Dávka z nájemného činí 25% základní činže, mimo dávek vodních a kanalisačních, jež jsou také velmi vysoké.

Město Znojmo čítalo 21.625 obyvatel ve 1430 obytných domech, nyní má jistě přes 25.000 obyvatel, neboť se postavilo od posledního sčítání lidu 500 nových domů.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Je-li ochotna přeřaditi město Znojmo podle odst. 7 § 12 platových zákonů do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila, aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1928.

Obec Meziříčí, v pol. okrese Nové Město n. Met., čítá podle posledního sčítání lidu 1944 obyvatel, v době cukerní kampaně však tento počet stoupá daleko přes 2000.

Byty jsou zde dražší než v mnohých městech, zařazených do třídy "C" činovného; tak na př. z bytu o 1 pokoji a kuchyni platí se zde 1500 - 2000 Kč, nehledě k tomu, že pro úřednictvo nelze zde opatřiti bytů tak vyhovujících, jako tomu jest ve městech, neboť obec zdejší z důvodů finančních nemohla přikročiti k stavbě činžovních domů.

Ceny životních potřeb nejsou zde v žádném případě nižší, než v městech, jako na př. Dobrušce, Náchodě a Jaroměři, přes to, že do těchto měst místní zemědělci své produkty dodávají. Jest prokázáno, že většina rodin zdejších gážistů jest nucena dojížděti na nákupy do těchto měst, kdež lze levněji nakoupiti než zde.

Zvýšené ceny životních potřeb vznikají zde nejméně tím, že v době kampaně v místním cukrovaru jest zde přechodně zaměstnáno množství cizího dělnictva, po ukončení kampaně jsou pak místní obchodníci a živnostníci odkázáni na místní občanstvo, neboť okolní obce opatřují své nákupy převážně ve městech, kde levněji nakoupí. Menší odbyt v obchodech odráží se zde ve zvýšených cenách všech životních potřeb.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Je-li ochotna podle odst. 7 § 12 plat. zákona přeřaditi obec Meziříčí v Čechách do skupiny míst C činovného?

2. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci hodlá zaříditi?

V Praze dne 19. října 1928.

Uzákoněním platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., bylo město Chrudim zařazeno podle § 12, odst. 5 do skupiny míst C pro výměru činovného státního zaměstnanectva. Podle výhrady § 12, odst. 7 cit. zákona mohou býti jednotlivé obce výjimečně pro mimořádné drahotní poměry zařazeny vládním nařízením do vyšší skupiny. Vládním nařízením ze dne 14. září 1928, č. 163 Sb. z. a n., byla též skutečně řada měst povýšena do vyšší skupiny činovného. Ačkoliv drahotní poměry v Chrudimi jsou do té míry nepříznivé, že plně odůvodňují zařazení města do vyšší skupiny činovného (ze skupiny C do skupiny B), a přes to, že již rada města Chrudimě z jednomyslného usnesení ze dne 16. června 1926 podala žádost ministerstvu vnitra, nebylo město Chrudim cit. vládním nařízením pojato mezi města, jež mají býti zařazena do vyšší skupiny činovného, ačkoliv se této výhody dostalo řadě měst daleko menších počtem obyvatel i kulturním významem a při stejných drahotních poměrech.

Veškeré veřejné zaměstnanectvo v městě Chrudimi přijalo tuto zprávu s velikým rozhořčením a na společné schůzi všech státních, zemských, okresních i obecních úředníků a zřízenců, konané dne 18. září 1928, usneslo se jednomyslně podniknouti všechny možné a zákonné kroky, aby tato skutečná a nezasloužená křivda mohla býti napravena. Rada města Chrudimě v zasedání dne 19. září 1928 rovněž s velikým rozhořčením odsoudila toto nové, nezasloužené ponížení obce a usnesla se jednomyslně opětovati svoji žádost z r. 1926, aby bylo město Chrudim zařazeno do skupiny B pro výměru činovného, veřejných zaměstnanců, jak mu jeho významem i drahotními poměry po právu a spravedlnosti náleží.

Svoji pilnou a naléhavou žádost dokládají těmito závažnými důvody:

1. Chrudim jest město eminentně úřednické a školské; je tu krajský soud, okresní finanční ředitelství, inspekční okresní politická správa, okresní soud, státní zastupitelství a j.; dále reálné gymnasium, dva učitelské ústavy, vyšší hospodářská a vyšší hospodyňská škola, odborná hospodářská škola, výzkumná stanice zemědělská, obchodní akademie a kursy, dvouletá obchodní škola, odborná průmyslová škola, zahradnická škola, nižší hospodyňská škola, pedagogický kurs pro vzdělání učitelek hospodyňských škol, dívčí rodinná škola, dvě měšťanské a čtyři obecné školy a j. Důsledkem toho byly tu drahotní poměry za všech dob nepříznivější, než v jiných městech v Čechách o stejném počtu obyvatel. Proto také v r. 1910 bylo město Chrudim ke stejné žádosti městské rady zařazeno do II. třídy aktivního přídavku, tedy do třídy vyšší, než by podle počtu obyvatel bylo příslušelo.

2. Výjimečně nepříznivé poměry drahotní proti jiným městům se stejným počtem obyvatel potrvaly, ba v některém směru se i podstatně zhoršily. Ceny bytové i ceny všech životních potřeb jsou tak vysoké, jako v městech, které daleko převyšují město Chrudim počtem obyvatel nebo z důvodů značné industrialisace či z příčin lázeňských mají vyšší úroveň cenovou.

Bytové ceny jsou sice dosud regulovány zákonem o ochraně nájemníků, takže volné jejich vypětí nastane až po zániku jeho platnosti, nicméně jest i za daných poměrů patrno, jak byly základní ceny bytové i v dobách mírových mimořádně vysoké. Latentně trvající vysoké nájemné jest specielně v městě Chrudimi odůvodněno abnormálním zadlužením domovního majetku v pozemkových knihách a přílišnou výší obecních přirážek.

Vzrůst cen životních potřeb způsoben byl tím, že značný počet rodin živí se poskytováním ubytování a stravováním velkého množství studentstva a úřednictva, následkem čehož jsou i trhové ceny značně vystupňovány. Neposlední příčinou tohoto úkazu, jsou též mimořádné poměry za světové války, jejíž důsledky jsou v tomto směru pociťovány dodnes.

K doložení tuto uvedených skutečností lze srovnati výkazy bytových a trhových cen v městech Chrudimi, Pardubicích a Hradci Králové, kteréžto srovnání dokazuje, že drahotní poměry, které jsou rozhodujícím motivem pro určováni činovného, jsou v Chrudimi stejně těžké, jako v Pardubicích, které podle počtu obyvatel patří do skupiny B činovného, i jako v Hradci Králové, který byl cit. vládním nařízením do skupiny B přeřazen. Jest tedy tato žádost v tomto ohledu plně odůvodněna a opodstatněna.

3. K důkazu, jaká křivda se děje veřejnému zaměstnanectvu v městě Chrudimi, stačí srovnávací tabulka míst v Čechách, která byla posledním vládním nařízením povýšena do vyšší skupiny činovného (skup. B). Město Chrudim podle posledního sčítání lidu vykazuje 13.129 obyvatel.

Z uvedeného srovnání vysvítá, že bylo do vyššího činovného povýšeno 9 českých a 17 německých obcí v Čechách, které vykazují menší počet obyvatelstva než Chrudim.

Tím frapantnější jest však okolnost, že do skupiny C činovného, tedy na roveň nynějším poměrům v Chrudimi, byla zařazena obec Dlouhoňovice u Žamberka, jež má dokonce pouze 400 obyvatel, a není to ani místo lázeňské, ani průmyslové.

4. Zástupci města Chrudimě v městském zastupitelstvu spatřují v tomto odmítnutí spravedlivého požadavku veřejného zaměstnanectva další novou křivdu, které se nezaslouženě dostává jejich městu. Na doklad toho budiž dovoleno uvésti několik markantních případů: ztráta župy, přes to, že tato otázka jest dnes již bezpředmětnou; neumístění vojenské úschovny v tamním městě, ačkoliv tato byla určitě přislíbena; zrušení dívčího gymnasia, ačkoliv chrudimská dívčí střední škola byla jednou z prvních škol toho druhu v Čechách a zřízena byla již v r. 1906, a to výhradně nákladem obce; nepřevzetí budovy státního reálného gymnasia do státní správy; odmítnutí zřízení zkušební komise při státním učitelském ústavě. Zejména však poslední skutečnost zvláště těžce doléhá na veřejné zaměstnanectvo, zkracujíc je hmotně při skrovných platových požitcích a vypjatých drahotních poměrech.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Je-li ochotna podle odst. 7, § 12 platových zákonů přeřaditi Chrudim do skupiny míst B činovného?

2. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci hodlá učiniti?

V Praze dne 21. října 1928.

Město Hradec Králové pociťovalo již před světovou válkou nezbytnost nového katastrálního měření. Slibný stavební rozvoj města vyžadoval vyřešení různých technických a technickohospodářských projektů, k jichž vypracování je zapotřebí spolehlivého situačního plánu. Katastrální mapy k velké většině zmíněných projektů se nehodí jednak měřítkem 1: 2880, jednak tím, že neskýtají záruky naprosté spolehlivosti; v několika případech byly zjištěny dosti značné odchylky od skutečnosti.

Městská obec Hradec Králové se již před válkou u rakouské státní správy domáhala nového katastrálního měření, při němž pořízeny by byly mapy území nezastavěného v měřítku 1: 2000 a území zastavěného v měřítku 1: 1000, při němž by byla založena řádně stabilisovaná polygonová síť, umožňující snadné a přesné doplňovací mapy k jakýmkoliv účelům technickým, a při němž by bylo provedeno také výškové měření, tolik potřebné pro řešení různých technických úloh.

Jedině vypuknutím světové války odsunuto bylo toto měření, přislíbené rakouskou státní správou. Po válce městská obec Hradec Králové znova se domáhala u čsl. státní správy nového měření, leč pro naléhavost nových měření na zemí Slovenska a z nedostatku státního technického personálu pro měření v Čechách odsunula se celá věc do neznáma.

Nové měření neprospělo by však jenom veřejným zájmům městské obce, nýbrž posloužilo by i státní správě při řešení technických úkolů jí obstarávaných; prospělo by i soukromníkům, neboť velikost a hranice nemovitostí byly by novou mapou bezpečné znázorněny, což padá tím více na váhu, že při čilém stavebním ruchu cena pozemků jako míst stavebních je proti dřívějšku daleko vyšší.

V příštím roce bylo by jistě možno nové měření v Hradci Králové provésti, i tážeme se pana ministra financí, kdy se k tomuto měření již konečně přikročí?

V Praze dne 18. října 1928.

Ministerstvo železnic bylo již nesčetnými stížnostmi libereckých Čechů upozorňováno na arogantní a protičeské chování některých zaměstnanců městské elektrické dráhy v Liberci. Ministerstvu železnic jako úřadu dohlédacímu bylo podrobně vylíčeno chování a nepřístojnosti mnohých zřízenců městských elektrických drah i oproti malým dětem, školou povinným, které požaduji jízdenky od průvodčích v jazyku českém.

Pokládáme za nutno zdůrazniti, že v mnoha případech bylo prokázáno, že tito zřízenci spílají českým dětem a že byli někteří z těchto průvodčích pro toto jednání, právě tak jako orgány dohlédací - kontroloři, soudně stíháni. Prakse zaváděná na městských elektrických drahách v Liberci nešetrným vystupováním valné části průvodčích, jest nejenom rázu nenávistně protičeského, nýbrž příčí se i zákonným ustanovením. Průvodčí tito vyžadují od českého občanstva německého oslovení a neděje-li se tak, jsou cestující česky mluvící personálem elektrických drah obtěžováni a dokonce vysazeni i urážkám zfanatisovaných spolucestujících německé národnosti.

Pro odstranění těchto nezákonností bylo libereckým občanstvem československé národnosti ministerstvo železnic několikráte požádáno, aby netrpělo řádění zaměstnanců této odbojné dráhy.

Právě tak učiněno bylo oznámení, že jsou stanice na čelných místech v Liberci, jako na př. na Náměstí Staroměstském a Novoměstském v odporu proti ustanovení jazykového nařízení označena výhradně německy a že autobusy města Liberce jezdí raději bez označení směru jízdy, než by město připustilo i české označení.

Protože ministerstvo železnic přes četné stížnosti a upozorňování nepovšimlo si těchto poměrů a jako úřad dohlédací nezakročilo proti provinivším se zaměstnancům, rostla odbojnost správy podniků i jejich zaměstnanců tak, že došlo dne 12. srpna t. r. k novému potupení a neslýchané provokaci na městských elektrických drahách libereckých a to v motorovém voze trati číslo 1.

Tratí č. 3 cestovala společnost z Walhaly do Lidových sadů. Pro část společnosti zakoupil jeden účastník společně jízdenky. Po přestoupení na Soukenném náměstí do motorového vozu trati čís. 1 prohlásil průvodčí jednu ze společně koupených jízdenek za neplatnou. Český občan ohradil se proti tomu, aby byl při jednání průvodčím nucen mluviti německy. Avšak nezdráhal se jízdné na chybně vydanou jízdenku doplatiti. Průvodčí však s pokřikem, že není jeho povinností mluviti česky, ohrožoval cestujícího tím, že ho uchopil za límec a chtěl jej z vozu vyhoditi. Protože se průvodčímu nepodařilo českého občana z vozu vyvléci, dal motorový vůz zastaviti a zavolal strážníka čsl. státní policie, který, aniž by zjistil oč jde, a proti čemu se napadený občan brání, vykřikl, ovšem německy: "Zaplatit, nebo ven!" České společnosti zmocnilo se pochopitelně velké rozrušení a po prohlášení, že přece není v Berlíně, aby musila mluviti německy, křikl průvodčí:" Ale v Praze také ne!"

Protože tento vylíčený případ není ojedinělý a protože z poměrů dříve vylíčených vysvítá naprostá odbojnost orgánů městské elektrické dráhy v Liberci, upozorňují podepsaní pana ministra železnic na tyto případy neslýchané provokace a hrubého nedbání zákonů Československé republiky.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Zná pan ministr poměry na městské dráze elektrické v Liberci?

2. Může pan ministr železnic podati podepsaným zprávu o tom, jaké byly výsledky šetření v jednotlivých případech, na něž si bylo u ministerstva železnic stěžováno?

3. Je pan ministr železnic ochoten zakročiti a znemožniti urážky občanům československé národnosti na městské elektrické dráze v Liberci?

4. Jest pan ministr železnic ochoten sděliti podepsaným, co v konkrétním případě, v interpelaci uvedeném, zařídil anebo zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1928.

Nařízením ze dne 14. září 1928, č. 163 Sb. z. a n., zařadila vláda republiky Československé celou řadu obcí do vyšší skupiny míst dle předpisu § 12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. Mezi obcemi povýšenými takto ze skupiny míst C do skupiny D jest mnoho obcí s nepatrným počtem obyvatelů, jejichž významu k důležitosti a situaci města Dvora Králové nad Labem jakožto důležitého střediska československého průmyslu textilního nelze ani přirovnávati. Přes tuto skutečnost bylo toto město, domáhající se přeřazení do vyšší skupiny míst již po několik let, které však bylo se svými žádostmi stále odkazováno na dobu pozdější, opětně přehlédnuto, ačkoliv mimo jiné i předsednictvo poslanecké sněmovny již přípisem ze dne 12. června 1924, č. 2471 Pet. sdělilo městskému úřadu Dvora Králové nad Labem, že žádost jeho podle usnesení sociálně politického výboru byla doporučena ministerstvu financí k příznivému vyřízení.

Státní zaměstnanci, přidělení do tohoto města, plným právem trpce nesou nepochopitelný postup kompetentních činitelů a to tím spíše, že cenový index životních potřeb v tomto městě, odkázaném na poměrně chudou zemědělskou produkci svého okolí, nehledě ani k okolnosti, že němečtí zemědělci již z národnostních důvodů tíhnou spíše k německému a nedalekému Trutnovu, je nesporně daleko vyšší nežli v městech právě povýšených. Kdyby byla vláda chtěla vyhověti oprávněným požadavkům, mohla snadno svoje stanovisko opříti o předpis odst. 7, § 12 citovaného zákona. Na místě tohoto zákonem plně odůvodněného motivování bylo při povýšení použito zákonu neznámého měřítka a do vyšší skupiny míst povýšena města a obce s několika málo tisíci, ano i jen sty obyvatelů. Město Dvůr Králové nad Labem nezávidí těmto obcím jejich povýšení, avšak těžce nese, jestliže samo, přes fakt, že v přítomné době má více nežli 16.000 obyvatelů náležejících z 50% vrstvám dělnickým, je přes veškeré svoje žádosti soustavně přehlíženo.

Kolik měst v republice s tímto počtem obyvatelů není dosud ve skupině míst B? A kolik měst z povýšených může prokázati, že drahotní poměry jsou v nich tak křiklavé jako v Králové Dvoře nad Labem? Kolik měst z povýšených věnovalo svému povýšení již tolik žádostí a intervencí a které z nich bylo se svojí žádostí tak odbýváno jako Králové Dvůr nad Labem?

Poněvadž dosavadní kroky, v tom směru podnikané státními zaměstnanci, obecním zastupitelstvem i městským úřadem, byly u kompetentních úřadů bezvýsledny, upozorňujeme znova na tyto skutečnosti a tážeme se, proč město Dvůr Králové nad Labem nebylo povýšeno do skupiny míst B podle předpisu § 12 zák. 103/1926, a kdy se tak stane?

V Praze dne 18. října 1928.

Kyšperk byl za Rakouska zařazen do II. třídy místního přídavku (90%) pro mimořádné poměry drahotní zde panující.

V r. 1910 měl Kyšperk 2045 obyvatelů, v r. 1921 bylo však napočítáno pouze 1958 obyvatel a proto byl Kyšperk zařazen do skupiny míst D činovného. Dnes má již Kyšperk 2402 obyvatel. Ceny životních potřeb a bytů jsou stejné, ba i vyšší než v Žamberku neb Ústí n. Orlicí.

Žádost státních zaměstnanců v Kyšperku je tudíž úplně oprávněna a podepsaní táží se vlády:

1. Je-li ochotna přeřaditi Kyšperk do skupiny míst C činovného podle odst. 7, § 12 platových zákonů.

2. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1928.

Die materielle Lage der Richter in der Čechoslovakischen Republik ist gegenwärtig die schlechteste in Mitteleuropa. Die Erledigung der letzten versprochenen Dienstpragmatik wird immer wieder hinausgeschoben. Die mangelhafte Systemisierung und die unerträglichen Ueberlastungen der Gerichte haben zu einer Krise im gesamten Justizwesen in der Čechoslovakischen Republik geführt, welche zur Folge hatte, das die Richter nur durch Anspannung der äussersten Kräfte ihrer Aufgabe nachkommen konnten und nur dadurch den Verfall der Rechtssprechung aufgehalten haben. Bei einer grossen Anzahl von Gerichten sind die vakanten Stellen unbesetzt und auch dadurch wird eine schwere Ueberlastung der amtierenden Richter hervorgerufen. Diese Umstände sind eine schwere Gefahr für das ganze Justizwesen in der Čechoslovakischen Republik.

Aus diesen Gründen richten die Gefertigten an den Herrn Justizminister die Anfrage:

Ist der Herr Justizminister bereit, in der Regierung für eine rascheste Besserstellung der materiellen Lage der Richter in der Čechoslovakischen Republik einzutreten und dafür zu sorgen, dass nun die Systemisierung so erfolgt, dass genügend Richter für die Erledigung der laufenden Arbeiten den Gerichten zur Verfügung stehen und ist er insbesondere bereit, die Besetzung aller vakanten Stellen mit grösster Beschleunigung durchzuführen?

Prag, am 24. September 1928.

Mit Erlass des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 22. Mai 1928, Zahl 63.1981 2811 wurde für die Gemeinde Brosdorf bei Wagstadt eine čechische Minderheitsschule bewilligt, da dem Ansuchen um eine solche Schule angeblich eine Liste von 19 Kindern beigelegt wurde, die in diese Schule eintreten wollten. Neun von diesen Kindern haben sich bei den durchgeführten Einschreibungen für die Minderheitsschule nicht zum Eintritt in diese Schule gemeldet und als die politische Bezirksverwaltung in Wagstadt dem Leiter der deutschen Volksschule in Brosdorf den Auftrag gab, diese 9 Kinder an die čechische Minderheitsschule zu übergeben, erklärten die Eltern protokollarisch, dass sie niemals und niemandem die Einwilligung gegeben hätten, ihre Kinder in die čechische Minderheitsschule zu schicken, und dass somit gar keine Rede davon sein könnte, dass sie sich durch ihre Unterschrift dazu verpflichtet hätten.

Die Verpflichtung der Eltern, die die 19 Kinder in die čechische Minderheitsschule angeblich schicken wollten, ist somit zum Teile entweder gefälscht oder unterschoben, und das Ministerium wurde durch eine solche falsche Liste irregeführt. Bezeichnend ist, dass von den in dem Verzeichnis angeführten 19 Kindern 4 der Schule bereits entwachsen sind, und ein Knabe bereits das zweite Jahr das Realgymnasium in Freudenthal besucht.

Von den 10 in die čechische Minderheitsschule eingeschriebenen Kindern sind 3 Kinder von Saissonarbeitern der Gutsverwaltung, welche diese Ende des Monats abgehen und 2 Kinder von einem Arbeiter, der mit 15. September gekündigt ist, sodass tatsächlich für die Minderheitsschule 5 Kinder übrig bleiben. Auch von diesen sind noch 2 Kinder polnischer Staatszugehörigkeit. Für den Unterricht dieser Minderheitsschule, hat da im Orte keine brauchbaren Räume verfügbar sind, die politische Bezirksverwaltung in Wagstadt mit Zahl 1140/15 vom 19. September 1928 die Zwangsverpachtung des Turnsaales der deutschen Volksschule in Brosdorf an die čechische Minderheitsschule angeordnet.

Die Wegnahme des Turnsaales der deutschen Schule, die 137 Schüler zählt, macht den Turnunterricht an der deutschen Schule unmöglich, obwohl gerade der Turnunterricht ein sehr wichtiger Unterrichtszweig einer jeden Schule ist. Eine Schmälerung eines Schulbetriebes durch, Beschlagnahme benützter und notwendiger Räume ist nun gesetzwidrig und widerspricht dem wiederholten Erkenntnis des Obersten Verwaltungsgerichtes (Erkenntnis vom 17. März 1923 Zahl 4079, Erkenntnis vom 28: Mai 1921 Zahl 6400).

Es ist schon die Vorlage einer Liste von 19 Kindern mit der Verpflichtung von deren Eltern, sie in die čechische Minderheitsschule zu schikken, wobei die Verpflichtungen eines Teiles dieser Eltern gefälscht sind, eine Irreführung der Behörden und der Oeffentlichkeit, die untersucht und geahndet werden muss. Weiters steht der Erlass der politischen Bezirksverwaltung in Wagstadt vom 19. September 1928, Zahl 1140/15 mit den vorher zitierten Entscheidungen des Obersten Verwaltungsgerichtes in Wiederspruch und ist ungesetzlich. Ein solches Vorgehen ist geradezu unerhört.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister an:

Ist er bereit, den Erlass der politischen Bezirksverwaltung Wagstadt über die Beschlagnahme des Turnsaales der deutschen Volksschule in Brosdorf aufzuheben und ist er weiter bereit, genau zu untersuchen, wer die teilweise gefälschte Liste über die Verpflichtung der Eltern von 19 Kindern, diese in die čechische Minderheitsschule zu schicken, aufgestellt und dem Ministeriurm vorgelegt hat und die Schuldtragenden zu bestrafen?

Prag, den 4. Oktober 1928.