Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K poznámce, že ustanovení článku IX. finančního zákona by se nemělo vztahovati na subvence poskytované z melioračního fondu, se uvádí, že na meliorační fond zřízený melioračním zákonem se zmíněné ustanovení nevztahuje. Pokud pak se jedná o poskytování příspěvků na drobné meliorace, vychází při udělování souhlasu ministerstvo financí odůvodněným návrhům příslušného resortu vstříc.

Finanční řád.

Také bylo poukázáno na to, že nebyla dosud předložena osnova finančního řádu, který by definitivně upravoval ve státním hospodářství formu rozpočtu, jeho sdělávání, provádění a kontrolu.

Finanční řád byl ohlášen z podnětu samotného ministra financí. Jestliže doposud nemohla býti tato osnova předložena, nezavinila to finanční správa, poněvadž byla plně zaměstnána několika velikými operáty, na př. berní reformou, takže teprve loňského roku bylo možno započíti s pracemi na tomto řádu. Dále dlužno uvážiti, že tato vládní předloha musí býti projednána se všemi resorty a státními podniky. Potíže, které z toho vznikají, budou nyní odstraněny, jakmile to bude časově možno.

Finanční plán.

Učiněna byla též zmínka o tom, že v debatě o rozpočtu ve výboru i v plenu sněmovním jest podávána celá řada námětů a to nejen od ministrů, nýbrž i od poslanců. Z celého projednávání rozpočtu pak má prý vykrystalisovati jistý plán.

Dále byl projeven názor, že by bylo výhodné sestaviti aspoň pětiletý finanční hospodářský program tak, aby se klasifikovala naléhavost investic a podle toho se přesně postupovalo, poněvadž prý nelze pokládati za hospodárné, jestliže se podnikají méně významné a méně potřebné investice a veliké otázky se neřeší.

Formální stránka rozpočtu.

Po stránce formální bylo vysloveno přání, aby podobný přehled osobních a věcných výdajů, jako je uveden na straně 126. a 127. vládní předlohy finančního zákona pro vlastní státní správu, byl uveden také pro státní podniky.

Tomuto požadavku bude možno příště vyhověti. Dlužno však uvážiti, že by tento přehled neměl a také ani nemohl míti stejného významu, jako shora uvedený přehled výdajů vlastní státní správy, poněvadž ustanovení čl. X., odst. 3. finančního zákona, pro jehož praktické provádění jest tam přehled tento zařazen, na státní podniky se nevztahuje.

Účelnost skupiny III. státního rozpočtu.

Byla vyslovena pochybnost o účelnosti skupiny III. "Podíl samosprávných svazků" a dovoláváno se tu cizí autority. Tyto výdaje patří prý do výdajů státní správy a nemají býti vylučovány.

Nikdo nepopře, že přehled o těchto podílech lépe vynikne v tomto přehledu, nežli kdyby byly rozptýleny po státním rozpočtu. Otázka tedy je, nezkresluje-li se tím rozpočet vlastni státní správy. Výtka tato chce říci, že když roste podíl samosprávy na daních a dávkách, má růsti i úhrnný výdaj státní správy a kdyby se obě skupiny sečetly, že by se ukázalo, že výdaj této skupiny vzrostl a nebyl stabilisován. Ukázalo by se pak prý, že nebyla udržena stabilisace postavená za základní zásadu rozpočtovou. Rozhodno jest, aby bylo možno posouditi, jestli stát ve svých vlastních výdajích je stabilní či není. To nelze posouditi z toho, rostou-li výdaje s výdaji národohospodářskými. Jest jen pokladním výdajem státu, postupuje-li se samosprávě výnos určité daně, národohospodářským výdajem to bude až u samosprávného svazku. Tážeme-li se, nač vydával stát peníze, ječ nemožno vedle výdajů školských, sociálních a hospodářských postaviti tyto podíly, poněvadž se za nimi skrývají opět výdaje obdobné a poněvadž jsou průběžnou položkou. Jinak důsledně bylo by nutno vykazovati mezi příjmy i výdaji také výnos přirážek, protože procházejí státní pokladnou.

Jasnost a přehlednost rozpočtu.

V tomto směru bylo v povšechné debatě uvedeno, že jsou roztříštěny výdaje na některé agendy a účele, zejména žádáno vysvětlení, proč péče o ruské uprchlíky je rozptýlena do tří resp. čtyř resortů. V ministerstvu zahraničních věcí nacházíme 15 mil. Kč, ve vnitru prý 400.000 Kč, v zemědělství 4 mil. Kč a ve všeobecné pokladní správě je prý uvedena suma 10 mil. Kč pro péči o Čechoslováky z Ruska.

V tomto směru dlužno uvážiti, že otázka ruských uprchlíků a Čechoslováků z Ruska není totožnou věcí proto, že jedni i druzí uprchli z Ruska. U Čechoslováků jde o určité zálohy na náhradu škody, na kterou si činí tito nárok, a i když jde o sociální opatření, nejde přec jen o bezpodmínečný výdaj, nýbrž o pokladní zálohu. Proto je náklad zařazen pro tento účel v pokladní správě. Avšak pomocná akce pro uprchlé Rusy jest zcela jiné povahy, dříve byla opatřována mimoetátně a od roku 1928 se příslušný náklad vkládá řádně do rozpočtu. Pak zmizel charakter ruský a začal se problém jeviti věcně jako výdaj školský, sociální a podobný a pokud nebylo ani toho druhu, teprve výdajem zahraničním. Ze shora uvedených ministerstev byla vytvořena komise pro správu a likvidaci této péče.

Zásada specialisace a apropriace.

Bylo vysloveno přání, aby byly zostřeny předpisy o používání úvěru, aby totiž jich bylo používáno jen výhradně k účelům stanoveným rozpočtem.

Tu dlužno uvážiti, že rozpočet státní je přec jen v podstatě odhadem a náklad na jednotlivé úkoly státní, jako jsou podrobně rozvedeny ve státním rozpočtu, že nelze tak přesně odhadnouti, aby bylo snad možno vyloučiti z pravomoci administrativy vůbec přesuny. Důsledek toho by byl, že by byly zatěžovány zbytečně zákonodárné sbory agendou často nepatrného významu. Praktické nynější potřebě vyhovuje omezení výdajů na kapitoly, které jsou krajní hranicí a které jsou také předmětem parlamentního vota. Hospodárnost při přesunech pak je zajištěna tím, že jest zapotřebí k opatřením, jichž náklad třeba uhraditi přesunem, souhlasu ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

Aktivita a stabilisace rozpočtu.

V povšechné debatě byly vysloveny pochybnosti, zda státní rozpočet na rok 1929 jest skutečně aktivní částkou 36 mil. Kč, neboť dostane-li se cukrovarníkům slev ve výši 90 mil. Kč, bude prý státní rozpočet pasivní 54 mil. Kč. Dále byl kritisován způsob, jak bylo dosaženo této aktivity rozpočtu. V prvé řadě je prý počítáno opět s 2%ním interkalářem z platů státních zaměstnanců, což prý činí as 80 mil. Kč. Ostatně prý k pohlcení přebytku rozpočtového stačí úhrada škod vzniklých katastrofou v Zaječí, kterou dráhy nemají čím zaplatiti.

Ohledně stabilisace výdajů a příjmů bylo poznamenáno, že jest jisto, že v budoucnosti bude nutno jednotlivé složky celkových sum měniti.

K těmto vývodům se poznamenává toto:

Náhrada škody vzniklá katastrofou v Zaječí jest vnitřní záležitostí podniku, státní správy se netýká. Účinek, kdyby náhrada byla i sebe větší, byl by pouze ten, že by tlačila na vnitřní strukturu podniku samého, neměla by však žádných přímých důsledků pro státní pokladnu, poněvadž stát nemá z tohoto podniku zisku, nýbrž přispívá naň z daní dopravních. Nemůže tedy býti zde dotčena aktivita rozpočtu.

Pokud se týče slev a výhod pro cukerní export, počítá se s refundací určitých obchodních daní. V tomto směru byla podána již předloha. Refundace tato není žádným darem průmyslu. Když se vybírají obchodové daně, vkládají se do procesu výrobního od surovin až po tovary a tyto vyvážejí se pak i s daní, která se stává soutěžním činitelem. Jestliže jest cukr zdaněn spotřební daní, při vývozu tato odpadne, při dovozu naopak naskakuje. Daně obchodové zatěžují výrobek, tudíž i když se vyváží a jsou takto soutěžním činitelem v cizině. Tam, kde zdaněním byl by vývoz podvázán, anebo dokonce zničen, nemůže stát požadovati podíl na vývozu. Také před zdražením cukru byly ceny jeho v tuzemsku vyšší, než cukru vyváženého a spotřebitelé zde dopláceli na vývoz cukru, poněvadž stát chtěl býti účasten na vývozu, nebylo však zisku při tom, aby ho byl účasten. Obchodní daně udržovati značí tudíž podlamovati vývoz. Otázka tato netýká se jen cukerního průmyslu. Tam, kde nastává krise, jest důsledek, že daň obchodová činí export naprosto nemožný. Nejedná se tudíž o dar průmyslu, poněvadž na konec by se ukázalo na škodách, které vzniknou, kdo by byl jimi postižen. S úbytkem příjmů z tohoto důvodu jest v návrhu státního rozpočtu již počítáno.

Interkalář byl sice brán, ale jen v takové míře a jen tam, kde je to zvláště odůvodněno buď tím, že příslušné úřady ani samy neočekávají, že by mohly obsaditi v roce 1929 všechna systemisovaná místa pro nedostatek kvalifikovaných uchazečů, anebo tím, že prakticky nebude možno v mnohých případech uprázdněná místa ihned obsaditi. Vypuštění interkaláře vůbec znamenalo by tudíž zbytečné nadouvání výdajů rozpočtových a preliminář jejich by pak neodpovídal skutečnosti.

Státní podniky.

Bylo poznamenáno, že vzhledem k nabytým zkušenostem neměl by se počet dosavadních podniků státních rozšiřovati. Státním podnikům chybí prý potřebná obchodní pružnost, pohotovost a obratnost a mimo to nemají prý potřebné volnosti, kterou musí míti každý podnik pro své hospodářství. Místo podniků jsou prý těžkopádné a drahé úřady. Zisku docilují jen podniky, které mají monopolní ráz a mezi podniky v pravém slova smyslu nepatří.

Tendencí státní správy není, aby stávající počet státních podniků byl rozšiřován. Vady, které jsou vytýkány státním podnikům, jsou společné veřejnému podnikání vůbec. Jestliže státní podniky nevykazují velikých zisků, dlužno uvážiti, že většina z nich plní úkoly veřejnoprávní. U podniků pak, které mají ráz čistě podniků soukromých, snižuje jejich výnos značně nákladná investice, který samy většinou uhrazují. Zhospodárnění státních podniků jest také jedním z úkolů chystaného finančního řádu. Úprava podnikového hospodaření byla jednou z příčin, pro které nebylo možno posud řád tento předložiti.

Sestavení a provádění rozpočtu.

Bylo poznamenáno, že právo a zároveň odpovědnost za distribuci a vlastně řešení, komu třeba kolik uvolniti, přechází úplně do rukou ministerstva financí a že resortní ministerstva jsou pouhými výkonnými orgány ministerstva financí. Vyslovena pochybnost, že by se dalo soustřediti v ministerstvu financí rozdělování dotací, poněvadž je k tomu nezbytně potřebna znalost místních poměrů.

Dále vysloven požadavek, aby při věcných výdajích a investicích při každé položce bylo vykázáno, co má býti věnováno na Slovensko.

Konečně byla učiněna zmínka o zodpovědnosti za rozděl vání státních prostředků. Platilo prý dříve pořekadlo "videant consules", dnes prý platí však "videat consul" a tím jest v pravém slova smyslu prý ministr financí.

V tomto směru třeba se především zmíniti o tom, jak se rozpočet sdělává. Jednotlivé resorty předkládají své návrhy. Podkladem je rozpočet na předešlý rok. Finanční správa musí hleděti při zkoumání rozpočtových návrhů k zřetelům finančním, zejména ke stabilitě a není-li možno více než stabilisovati rozpočet, snaží se dostati všecka čísla jednotlivých resortů do rámce, aby byla stabilita udržena a to z důvodů národohospodářských, peněžního trhu, úroků, snižování břemen a pod. Jakmile je stability dosaženo dohodou se všemi resorty, rozhoduje o návrhu rozpočtovém vláda. Každý resort může předložiti vládě požadavky zvláštní, o kterých tato rozhodne.

Při sestavování rozpočtu nelze posuzovati jednotlivé úkoly státní isolovaně samy a sobě, neboť každý z nich takto posuzován zdá se býti důležitý a naprosto nutný. Pro finanční správu jest však dán určitý rámec nosnosti obyvatelstva, z kterého nemůže vybočiti, takže nezbývá, než se stanoviska sociálního ideálu porovnávati úkoly státu, které jsou důležitější a pilnější. Resortům je ponecháno při sdělávání dosti volnosti. Finanční správa nepůsobila na resorty a ponechala jim, aby si položky v určitém celkovém rámci upravily. Jí jde předem o zřetel finanční, o udržení stability. Je zde také solidární zodpovědnost, nejen ministra financí.

Naproti tomu při provádění rozpočtu zkoumá finanční správa jednotlivé výdaje, poněvadž tam jde o konkrétní upotřebení peněz. Zejména činí tak při mimořádných výdajích nad 50.000 Kč pro týž účel. Vzniká snad tímto způsobem zdražení, ale doposud zařízení toto se prakticky osvědčilo. Bylo zapotřebí zpevnění finančního pořádku, aby bez vědomí ministerstva financí nebylo disponováno obrovskými částkami.

Výdaje určené pro Slovensko jsou pokud možno specielně v rozpočtu uvedeny. Výjimky jsou jen při výdajích, které nelze rozděliti na př. jako při ministerstvu národní obrany, zahraničních věcí a jiných ústředních úřadů; jichž působnost se vztahuje na území celé republiky, dále pak při výdajích, které jsou nazývány ústředními úvěry a které mají povahu t. zv. úvěrů supletorních, když úvěr stanovený pro jednotlivé země nestačí. Funkce finanční správy při státním hospodaření jest více povahy negativní, neurčuje "tam buďtež peníze dány", nýbrž "tam není možno peníze dáti", poněvadž není nosnosti a jinde jest jich snad více zapotřebí. Jen za tuto negativní funkci je finanční správa zodpovědna.

Finanční politika.

Při kritice finanční politiky bylo uvedeno, že soustřeďuje všechnu svou pozornost k odlehčení výroby, aby ji konkurenčně uschopnila, ale že zapomíná při tom, že vedle ciziny jest naše domácí obyvatelstvo nejspolehlivějším konsumentem našeho průmyslu a zemědělství a že se mu tedy nemá bráti soustavným snižováním životní míry nákupní schopnost.

Tento vývoj a postup by byl správný. Cukerní problém nedělal by starostí, kdyby jen jedna třetina celé výroby se exportovala, dvě třetiny byly spotřebovány doma. Jestliže bylo tvrzeno, že cukr z ciziny by se dostal levněji, dlužno uvážiti, že nejde o to, zač se platí v cizině, nýbrž čím by se platil, poněvadž by to značilo zmenšení výrobních hodnot a intensity pracovní u nás. Tím by se snižovala životní míra, neboť by bylo třeba děliti se ještě o to, co jest zde. Záhladní tendence jest sice správná, ale není ji možno provésti, poněvadž nelze spotřebovati všechny produkty zdejší.

Mohlo by se ovšem namítnouti, že je v moci finanční správy, aby snížila spotřební daně a tím že zároveň stoupne kupní síla, ale jest otázka, jak to provésti, aby. nenastala větší kalamita a nebyl rozvrácen stát, měna a finance. Lépe jest tudíž vyčkati, až bude možno uleviti. Budoucí vývoj povede pravděpodobně k jistým reformám, na př. u cukerní daně, poněvadž se uvažuje jak by se určitý druh cukru učinil přístupným nejméně majetným vrstvám a jak by se ho dalo použíti k určité výrobě.

Rozpočet státní byl charakterisován jako liberalistický nebo soukromokapitalistický.

V tomto směru je potřebí uvědomiti si, podle jakých znaků může býti za takový rozpočet prohlášen. Nejde vlastně o rozpočet, nýbrž o myšlenkovou konstrukci celého státního hospodářství. V rozpočtu jsou jen cifry anebo jen výsledky toho, nač celý instrument státní správy je zařízen. Jsou určité zákony o daních, které působí určité výsledky a ty jsou v rozpočtu zobrazeny. Rozpočet sám změnu neprovádí, věc se týká celkové konstrukce státního hospodářství.

Je nesporno, že státní hospodářství jako jistá solidarita občanstva je nasazen na individualistický systém hospodářský, vybudovaný na soukromém majetku a hlavně na podnikání. Pokud má stát a hospodářská soustava zůstati individualistickou, plyne z toho určitý výsledek pro rozsah a konstrukci státní správy. Chce-li státní správa zasáhnouti v to neb ono, činí tak cestou podnikání. Není-li rentability v soukromém hospodářství, nastane reakce, jejíž důsledky jsou národohospodářsky a sociálně relevantní. Nechce-li vláda resp. stát vzíti celou výrobu do svých rukou, musí počítati s oněmi prostředky, které jdou cestou podnikání. Opatření to týká se hlavně soustavy příjmové. Kdyby stát byl vybudován na myšlence čisté solidarity, t. j. že každý přispívá jak může, bere od státu co nutně potřebuje, dospělo by se k soustavě daňové, která by znamenala, že daně mají býti ukládány tam, kde působí nejmenší škodu. Je pochopitelno, že nejmenší škodou by bylo, jestliže daň by byla vybírána z důchodu největšího, poněvadž při těchto by byla nejmenší reakce na život, zdraví a kulturu. Stupňováním daní z vyšších důchodů by se snižovaly výstřelky důchodů až by byly nivelisovány na čáře tak, aby stačily k úhradě potřeby celého státního hospodářství. Taková by byla konstrukce daní vybudovaná na myšlence ryzí solidarity.

Nebo jestliže se navazuje toto kolektivní hospodářství na individualistickou soustavu, která počítá se soukromým zájmem, způsobil by se tím rozvrat této soustavy. Vyrovnáním důchodu a obmezením jich na určitou výši odpadl by soukromý zájem tvořiti důchody vyšší. Podlomením interesu na výdělečnosti a důchodu znamenalo by podlomení celého hospodářství a výrobní struktury, která by musela ustoupiti jiné. Proto důsledky způsobené daňovým útiskem nevedou k přímočarosti, nýbrž vždy lomí linii tak, aby vyššímu důchodu po zdanění zůstalo více než nižšímu. Soukromý zájem nutno ponechati jen potud, pokud je to naprosto nutno a až tam možno jíti v zájmu solidarity. Každá soustava finanční za takovýchto poměrů má ráz individualistický. Podle těchto hledisek bylo by třeba posuzovati, má-li rozpočet ráz solidarity.

Bylo tvrzeno také, že veřejná břemena se uvalují na nejchudší vrstvy. Analysu této otázky provádí komise pro daňové zatížení. Byl učiněn pokus zjistiti pokud možno bezvadně, jak se může zatížiti daněmi rodina a život dělníka, úředníka a podobně. Jest ovšem velice obtížné sledovati do podrobnosti účinky daně při přesouvacím procesu. Vyjde-li se z předpokladu, že na státním území 8,000.000 obyvatel nemá většího důchodu než 10.000 Kč a jestliže na rodiny se počítají 4 hlavy, dospěje se k závěru, že tyto rodiny by měly důchod 20 miliard Kč, který by byl maximální cifrou pro daňový obvod. Jestliže by bylo 10%ní daňové zatížení maximální, dospělo by se při těchto předpokladech, které jsou založeny na maximálních cifrách k závěru, že 2 miliardy Kč daní platí ve formách veřejného příspěvku méně majetní. Naproti tomu dlužno uvážiti vše, co dostávají méně majetní ve formách přímých od obce až ke státu v podobě sociální péče, humanity atd. Vedle toho dlužno počítati s účastí méně majetných na jiných oborech státní správy, určených pro všecky jako je školství a justice, na nichž mají účast bez obětí. Z toho plyne, že všechna ostatní břemena doléhají na vrstvy majetnější a že tudíž daňová soustava je u nás progresivní. Rovněž dlužno uvážiti, že i výdaje celostátní jako na vojsko, zákonodárné sbory, diplomacii, administrativu atd. jsou placeny těmi, kteří mají vyšší důchod. Nelze tudíž pokládati za správné tvrzení, že celý náklad na vedení státu je uložen na bedra nejchudších, poněvadž břemena jsou rozdělena silně progresivně mezi důchody vyšší a nižší. Tím ovšem není řečeno, že zatížení méně majetných zejména dělnictva je nízké, obzvláště v poměru ke mzdě. Zatížení toto je samozřejmě pociťováno tím více, čím je mzda nižší.

Doposud není propočtů, jak postihují různé daně důchody vyšší. Teprve až tyto budou provedeny, bude možno posouditi, zda rozpočet má charakter sociální anebo antisociální a jak by se vývoj měl dále bráti. To je právě zápas mezi stranami socialistickými a nesocialistickými, kde se soustřeďuje boj o konstrukci příjmů ve státě. Důsledný socialismus požaduje důslednou solidaritu, tudíž aby všechny výdaje byly kryty z důchodů největších: To by vedlo na konec, jak již vpředu uvedeno, k překonstruování celého společenského řádu, ve kterém by stát nebyl tím, čím jest dnes, nýbrž centrálním hospodářem národa. Do finančního zákona vložen byl nový článek (XXII), jehož účelem jest umožniti vládě na oslavu desetiletí trvání republiky, aby věnovala obnos 20 mil. Kč na účely kulturní a sociální.

Celkový rozpočet.

Srovnání s rozpočtem na rok 1928.

Ve srovnání s rozpočtem na roh 1928 zvyšují se

Zvýšení výdajů věcných týká se téměř výlučně výdajů mimořádných (tit. 2., § 1, pol. 12., § 3, pol. 23., a § 4, pol. 8.). Toto zvýšení jest ve vysvětlivkách k rozpočtu odůvodněno.

Odůvodněno u položek příjmových tit. 2., § 3, pol. 1., § 6, pol. 1. a pol. 5.

K jednotlivostem, pokud byly předmětem jednání v rozpočtovém výboru, se podotýká:

Paušál pro veřejné a dobročinné účely podle volného uvážení presidenta republiky.

Z paušálu pro veřejné a dobročinné účely podle volného uvážení presidenta republiky povoluje president republiky po vyšetření jednak podpory osobám potřebným k jejich žádostem, jichž dochází ročně značné množství, jednak příspěvky k různým účelům veřejným.

V rozpočtu preliminovaná částka nestačí k uspokojení všech odůvodněných žádostí vzhledem k velkému počtu žadatelů, takže president republiky z vlastních prostředků hradí nedostávající se částku.

Proto bylo by jen vítati podnět na zvýšení fondu v rozpočtu příštím.

Výměna automobilu.

V kanceláři presidenta republiky jest celkem 5 automobilů státních. Dle zkušenosti opotřebují se vozy po projetí cca 100.000 km a jest nutno je vyměniti. Opotřebení vozu nastává při samozřejmě značném provozu během 4 - 5 let. Jest tudíž nutno každoročně vyměniti jeden vůz.

Z preliminované položky hradí se plná hodnota nového vozu. Peníz stržený za vůz starý odvádí se jako státní příjem.

Restaurace Vladislavské části hradu.

Restaurační a zabezpečovací práce ve Vladislavské části hradu postupují podle programu.

Tyto velmi obtížné, rozsáhlé a nebezpečné práce vyžadují velmi opatrného postupu a ukončení jejich bude vyžadovati ještě několika stavebních period.

Jednak z důvodu urychlení těchto prací, jednak ohledem na rozšíření stavebního programu na rok příští (restaurace letohrádku Belvedere, Fíkovny a Míčovny) zvýšen dosavadní úvěr o částku 4000.000 Kč.

Správa zámku Lány, elektrárna.

Zámku a státnímu statku v Lánech dodává elektrickou energii Elektrárenský svaz okresů středočeských. Zámek jest vybaven elektrárnou, vybavenou velkou akumulátorovou baterií, která jest i několik dnů v týdnu v provozu pro časté závady provozní a vypnutí proudu. Jest to tedy jen elektrárna reservní, která byla převzata při koupi zámku státem v r. 1921.

Státní statek Lány.

Celkové výdaje rozpočteny jsou včetně investic

Vyloučí-li se investice (pol. 32. na odvodnění pozemků a zřízení cest) v částce 10.000 Kč, jeví se rozpočtový přebytek 69.139 Kč.

Ve výdajích není ovšem zahrnuta položka na zúrokování a úmor ceny nabývací, neboť nelze statek lánský, sloužící státní representaci, zatěžovati více, než jiné státní podniky.

Výnosnost.

Z celkové výměry státního statku v Lánech jest 4.632 ha půdy lesní. Z toho 3.915 ha připadalo na oboru. Výnosovému hospodářství věnováno bylo cca 700 ha lesní plochy.

V oboře značné plochy jako přírodní reservace jsou vůbec z těžby vyloučeny, ale i ve zbývající části výnos lesní těžby jest poměrně nízký, ježto zakládání nových kultur jest spojeno se značným nákladem (zřizování kulturních plotů jako ochrana před zvěří).

Byla proto obora postupně omezena za 2.900 ha a po skončení revise hospodářského plánu, jež se provádí za účasti ministerstva zemědělství, bude oboře - jakožto voluptuaru vyhraženo cca 2100 ha a zbytek bude obhospodařován s hlediska hospodaření výnosového.

S tímto opatřením související reorganisace správy bude vyžadovati jistých investičních nákladů. Lze však počítati s tím, že bude možno trvale zabezpečiti rovnováhu rozpočtu, t. j., že zisk hospodářství výnosového dostačí ke krytí výloh spojených s udržováním obory.

Hospodářství polní má výměru 329 ha, z toho jest 106 ha dvůr Ploskov, ekonomie vzhledem ke špatné bonitě půdy druhořadá.

Lihovar lánský jest v provozu státních statků a jim také připadá zisk z provozu tohoto lihovaru.

Konstatuje se, že výsledek hospodaření za poslední léta byl přiměřený a že vykázaný průměrný výnos hospodářských plodin jest velmi příznivý.

Vzhledem k účelu státního statku v Lánech - sloužiti do značné míry nutné státní representaci - nelze posuzovati výsledek hospodaření jen s hlediska hospodářství výnosového, nýbrž nutno přihlížeti i k převážně voluptuárnímu charakteru tohoto statku.