Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Obyvateľstvo obce Šale n. Váhom podľa úradného československého sčítania ľudu z r. 1919 rozvrstvuje sa takto: Čechoslovákov je 1801, Maďarov 1727, iných národností 412.

Napriek tomu že počet maďarského obyvateľstva sa takmer rovná počtu obyvateľstva československého, bolo vyučovanie maďarskému jazyku prez najostrejšie protesty obyvateľstva násilne reštringované a to tým spôsobom, že I, II, a III, triedy štátnej ľudovej školy boly slučené, čo sa i vzdor preplneniu týchto tried mohlo stať len tak, že maďarské deti boly každým možným spôsobom donucované navštevovať slovenskú školu.

V takto slúčených troch triedach vyučovala až do decembra 1927 učiteľka Maria Birôcziová v jazyku maďarskom, táto učiteľka však v tých čias ochorela a následkom svojej vážnej nemoce od tých čias ani vyučovať nemohla.

Od tej doby deti týchto troch tried nielen že náležite neboly vyučované, lež nedostávalo sa im vôbec žiadneho vyučovania. Deti síce dľa denného rozvrhu hodín boly vo škole od 8-12 a od 2 do 4 hodín, avšak systematicky vyučované neboly a len kedy-tedy podíval sa k ním ten alebo oný slovenský učiteľ. Keď tedy niektorý z učiteľov mal jednu hodinu času, zabýval sa s deťmi tak, že ich soznamoval s jazykom slovenským, alebo cvičil s nimi slovenské verše.

Rodičia detí ba i obecné zastupiteľstvo samo žiadalo už riaditeľa štátnej školy, aby sa postaral o zastupovanie učiteľky, nestalo sa však tak ani do konca tohoto školného roku, a síce preto nie, lebo týmto spôsobom zamýšľajú maďarskú školu naprosto učiniť nemožnou a ju zrušiť.

Už okolnosť sama, že tri triedy sú slúčené, znemožňuje jakékoľvek systematické a dôkladné vyučovanie, spôsob však, ako bolo v týchto slúčených troch triedach "vyučované", je pravou hanbou našej ľudovej výchovy.

Násilné obmedzovanie maďarského vyučovania v Šale n. Váhom a donucovanie maďarských detí do školy s vyučovacím jazykom slovenským vrhá špatné svetlo na naše pomery a krikľavým dokladom je toho, akým spôsobom sú rešpektované práva maďarskej národnej menšiny zaručené mierovými smluvami a zákonami.

1. Či ste ochotní čo najprísnejšie stíhať zanedbanie, ku ktorému došlo vo vyučovaní troch slúčených maďarských tried štátnej ľudovej školy v Šale n. Váhom a čo najprísnejšie potrestať pachateľov tohoto zanedbania?

2. Či ste ochotní pôsobiť k tomu, aby pre nasledujúci školský rok bolo zaistené systematické maďarské vyučovanie detí maďarských vo škole v Šale n. Váhom? A k tomuto účelu

3. či ste ochotní zakročiť, aby vykonané už zápisy boly revidované a opakované, pri čom má byť rodičom maďarských detí bez akéhokoľvek donucovacieho vlivu a za prítomnosti nestranných svedkov poskytnutá možnosť vyjadriť sa, v akom jazyku prajú si svoje deti dať vyučovať.

V Prahe, 4. júla 1928.

Obec Turiszakállas leží v komárnianskom okrese župy Bratislavskej, s počtom obyvateľov 312, z ktorých je Maďarov 300, Nemcov 5 a iných národností 7 (podľa dat úradného sčítania ľudu z r. 1919).

V žiadosti podanej zastupiteľským sborom obce dna 30. júla 1917 expozitúre pozemkového úradu v Bratislave žiadalo sa, aby z pozemkového statku Viliama Nagya a spoločníkov, ležiaceho v chotári obce, bolo pridelené 80 kat, jutár obci jako obecný pasienok.

Svoju žiadosť odôvodňovala obec tým, že v obci je 60 kusov rožného dobytka, 30 koní a 60 bravov a pri tom obec nemá ani na piaď pasienka, nemá ani toľko obecnej pôdy, kde by mohly byť pasené husy, čo by práve pre tú najchudobnejšiu vrstvu obyvateľstva znamenalo skrovný prameň príjmový. Ako dôvod bolo ešte udané, že statok manželky Aristyda Jankovicha, z ktorého dosiaľ mali pasienky v prenájmu, dostal sa so schválením pozemkového úradu vo výmere vyše 1000 jutár do vlastníctva bratov Falatovcov a keby teraz ešte ani z tohoto Nagyového statku nedostaly vysšie udanú nepatrnú výmeru, potom by zanikla každá možnosť nadobudnúť obecných pasienkov, čím by sa obec dostala do zúfalého polozenia.

Podľa informácie, ktorú obdržalo predstavenstvo obce a ktorá sa naprosto kryje s informáciou, ktorú som obdržal ja osobne u pozemkového úradu v Prahe, zamýšľajú i pri prídele tejto nepatrnej výmery opomíjať miestné obyvateľstvo a prideliť pôdu tú kolonistom v Hodžove, ktorí už jednotlive majú priemerne 30 jutár dobrej pôdy, napriek tomu, že táto československá kolona leží na niekoľko kilometrov od obce rešp. od tohoto statku.

Tá istá situácia je i čo do 40 jutár zeme ktorá bola povolená zo statku Viliama Nagya ku predaju z volnej ruky. Podľa naších informácií i tieto pozemky, napriek tomu že obec v pozemkovej reforme nedostala nič a toto by bol jediný malý pozemok, ktorý by mohla dostať, - chcú dať československým kolonistom za nízku cenu, ktorú stanoví pozemkový úrad.

Z vyššie uvedeného je patrné, že pri prevádzaní pozemkovej reformy chcú maďarské obyvateľstvo pomíjať pri prídele pôdy a chcú ho naprosto vylúčiť z prídelu i tam, kde je to otázkou jeho existencie. Príznačným je pre prevádzanie pozemkovej reformy tento prípad, kde ide naozaj len o veľmi malú výmeru pôdy, avšak ani tejto sa nemá maďarskému obyvateľstvu dostať.

Na základe všetkého toho tážeme sa celej vlády:

1. Či je ochotná zakročiť, aby vyhovené bolo oprávnenej žiadosti obce Turiszakállas o obecné pasienky?

2. Či je ochotná zakročiť, aby 40 kat. jutár povolených ku predaju z voľnej ruky mohli zakúpiť obyvatelia obce a aby smluvy o tejto veci uzavreté boly pozemkovým úradom schválené?

V Prahe, dňa 10. júla 1928.

Zemědělský dělník Jan Novák z Třeště byl za války jako zdravý odveden k vojenské službě a sloužil až do svého zranění, které utrpěl tím, ze převalil se na něho kůň a způsobil mu těžké pohmožděniny na noze a žebrech. Po skončeném léčení byl uznán invalidní a dostával po několik let invalidní rentu. Při nové prohlídce však invalidita musila oduznána a vyplácení renty zastaveno Postižený domnívá se, že jeho prohlídka i odebrání renty zdůvodněno bylo anonymním udáním, které prý někdo na něho učinil v tom smyslu, že již před nastoupením služby vojenské kulhal. Proti nálezu, jímž jeho invalidita byla zrušena, odvolal se J. Novák k zemské odvolací komisi a žádal o obnovu prohlídkového řízení. Ve své stížnosti uváděl zvláště, že nebyl vůbec prohlížen a že nebyla mu dána možnost, aby prokázal svou zdravotní bezvadnost před nastoupením služby vojenské a aby vyvrátil tím domněnku, že již před válkou kulhal. Ostatně již okolnost, ze byl odveden a jako zdravý k službě vojenské uznán, vyvrací možnost tělesné vady, která, kdyby skutečně zde byla, byla by překážela jeho odvedení. Z toho, že službu vojenskou vykonával, vidno, že jeho tělesná způsobilost byla úplná. Okolnosti tyto potvrdily stěžovateli i příslušné úřady.

Zmíněný Jan Novák dnes však není schopen práce, neboť rány na noze kdysi operované znovu se otevřely, takže nemůže choditi, tím méně vykonávati výdělečnou práci a trpí nejenom zdravotně, ale současně je uvržen do veliké bídy, jsa neschopen výdělku. Veškerá námaha, aby znovu podroben byl prohlídkovému řízení, zůstává marna a dřívější nález prohlídkové komise, jímž uznán byl Novák zdravým, přes to, že je zde očividná invalidita, zůstává v platnosti a postižený ubožák nemůže dosíci zlepšení svého zdravotního i materielního stavu.

Podepsaní se proto táží:

1.) Zná pan ministr sociální péče shora uvedené okolnosti?

2.) Je pan ministr sociální péče ochoten případ tento znovu dáti vyšetřiti?

3.) Je pan ministr sociální péče ochoten působiti k tomu, aby stěžovateli byla znovu poskytnuta invalidní renta, čímž by se mu značně po mohlo v jeho těžkém postavení?

V Praze, dne 16. července 1928.

Italský konsul v Moravské Ostravě pan Ugo Dadone zaslal dne 6. července 1928 jednomu zdejšímu časopisu tento dopis:

"Štvavé psaní, které jste zahájili proti generálovi Nobilovi, jest tak malicherné a idiotské, že nezaslouží vyvrácení Vy nejste žurnalisté, jste bídní zbabělci, kterým lze nanejvýš plíti do obličeje."

Podepsán: U. Dadone."

Interpelanti se domnívají, že žádný stát na světě nemůže si nechati líbiti takovéto chování representanta jiného státu. Pan Ugo Dadone, který svým neslýchaným chováním již několikráte způsobil pohoršení, odvažuje se, chráněn exteritorialitou, k čemuž ovšem není třeba odvahy, nadávati nejneslýchanějším způsobem československým státním příslušníkům pro věcnou a téměř celým veřejným míněním civilisovaného světa schvalovanou kritiku. Pokládáme za vyloučené, aby pán takovýchto způsobů směl vystupovati v Československu jako zástupce cizího státu. Uvážíme-li citlivost, s jakou pan Mussolini diplomaticky zakročuje proti nejtiššímu projevu nelibosti k fašistickým metodám, musili bychom pokládati za nanejvýš zahanbující, kdyby si Československo nechalo dále líbiti zpupné a vyzývavé chování pana Dadone.

Tážeme se tedy vlády, je-li ochotna odníti panu Ugo Dadone, italskému konsulu v Moravské Ostravě, exequatur?

V Praze, dne 14. července 1928.

Nástupnické státy bývalého Rakousko-Uherska sjednaly dne 6. dubna 1922 úmluvu o vídeňské poštovní spořitelně, která byla doplněna dodatečnou úmluvou ze dne 23. února 1925. Touto úmluvou měla býti upravena úprava finančních závazků vídenské poštovní spořitelny a poštovních spořitelen, které byly zřízeny v nynějších nástupnických státech. Bohužel, tuto úmluvu všecky příslušné státy dosud neprovedly. Tím jsou těžce postiženi zvláště ti, kdo mají vklady u vídeňské poštovní spořitelny, poněvadž ani dnes ještě nemohou svými vklady volné nakládati.

Bylo by proto nezbytně nutno, aby ministerstvo věcí zahraničních naléhavě požádalo všechny příslušné státy, aby konečně provedly ratifikaci svrchu uvedené úmluvy.

Táží se tedy pana ministra věcí zahraničních:

Jest pan ministr ochoten požádati nástupnické státy, které sjednaly úmluvy o vídeňské poštovní spořitelně ze dne 6. dubna 1923 a dodatečnou úmluvu ze dne 23. února 1925, aby co nejdříve provedly ratifikaci této úmluvy svými zákonodárnými sbory?

V Praze, dne 10. července 1928.

Připadne-li prvý den měsíce na neděli, dostávají činní zaměstnanci své požitky již posledního dne v měsíci, který předchází den splatnosti.

Pensistům však, jejichž pense podle tištěného poučení na platebních výkazech jest rovněž splatna prvého dne v měsíci, připadne-li prvého dne v měsíci na neděli, vyplácí se pense teprve druhého dne příslušného měsíce. Pensisté jsou však téměř bez výjimky odkázáni na své skrovné odpočivné platy a mají přesně plniti své závazky na prvého, platiti nájemné atd., aby se neoctli v potížích. Pro pensisty, kteří musí přesné dodržovati splátky nebo úroky z dluhů jest otázka vyplácení pensijních platů na prvého v měsíci nebo v den předcházející ještě naléhavější.

Interpelanti táží se tedy vlády:

Jest ochotna uložiti ministerstvu financí aby odpočivné platy pensistů vyplácelo přesně na prvého v měsíci nebo připadne-li na neděli, v den předcházející, jako požitky činných státních zaměstnanců?

V Praze, dne 14. července 1928.

Roku 1924 byla uzavřena mezi nástupnickými státy bývalého Rakouska mezistátní smlouva o likvidaci Všeobecného pensijního ústavu pro zaměstnance a všemi smluvními státy podepsána. Několik států, mezi nimi také Rakousko tuto úmluvu již ratifikovalo, Československá republika po 4 roky však ratifikaci neprovádí, aniž podle zpráv, jichž se nám dostalo v ministerstvu sociální péče, je nějaký důvod pro toto prodlení.

Vedle rozdělení majetku bývalého Všeobecného pensijního ústavu pro zaměstnance ve Vídni obsahuje úmluva také nanejvýš důležitou úpravu pro pojištěnce, které pojišťovny mají ručiti za dobu pojištění, kterou nabyli českoslovenští pojištěnci před převratem s přerušeními na území dnešní Československé republiky, dále za dobu pojištění, po kterou českoslovenští pojištěnci byli před převratem pojištěni u rakouských náhradních ústavů a za něž Všeobecný pensijní ústav v Praze nedostal ještě premiové reservy. Poněvadž tyto otázky nebyly dosud upraveny, zůstalo velké množství případů nevyřízených. Bylo by vskutku již na čase, kdyby ratifikací svrchu uvedené úmluvy nastalo konečně jasno v těchto právních poměrech.

Podepsaní táží se proto pana ministra sociální péče:

a) Proč byla dosud odsunována ratifikace svrchu zmíněné mezistátní úmluvy?

b) Není-li závažného důvodu, jest pan ministr ochoten postarati se, aby ratifikace byla co nejdříve provedena?

V Praze, dne 10. července 1928.

In der letzten Zeit wurden wiederholt Klagen laut, daß beim Bezirksgericht M.-Ostrau deutsche Sachen grundsätzlich nur einsprachig tschechisch erledigt werden, obzwar im Bezirksgerichtssprengel mehr als 20% Deutsche wohnen und daher mindestens zweisprachig zu amtieren wäre. Auf eine diesbezügliche Beschwerde an das Kreisgerichtspräsidium M.-Ostrau teilte dieses dem Beschwerdeführer am 2. März 1928 mit Zl. Pres. 1709-17/28 mit, daß es sich um ein bloßes Versehen infolge Überbürdung handle und versprach darauf zu achten, daß sich dies nicht wiederholen werde. Trotzdem kamen aber alle weiteren Erledigungen in verschiedenen Angelegenheiten wiederum nur tschechisch. Deshalb sah sich z. B. der Rechtsanwalt Dr. Erich Tertsch aus Reichenberg genötigt, zur Wahrung seiner sprachlichen Rechte am 15. Juni 1928 eine neuerliche Sprachenbeschwerde an das Kreisgerichtspräsidium M.-Ostrau zu machen. Auch andere deutsche Anwälte und Parteien führen beständig Klage darüber, daß rein tschechische Erledigungen auf deutsche Eingaben beim Bezirksgerichte M.-Ostrau üblich sind und daß auf Vorstellungen dagegen regelmäßig zur Entschuldigung angeführt werde, die Erledigung der Akten würde zu lange dauern, wenn eine deutsche Übersetzung beigefügt werden müßte. Diese Entschuldigung ist jedoch nicht stichhältig, denn das Gericht hat kein Recht, jemanden seine gesetzlichen Ansprüche auf deutsche Erledigungen zu schmälern, bloß weil es angeblich überlastet ist. Die deutsche Partei will ja nur eine deutsche Erledigung und verzichtet gerne auf die Übersetzung ins Tschechische, die sie ohnedies nicht liest. Auf Grund des § 2 Absatz 2 des Sprachengesetzes steht der Anspruch deutscher Parteien auf deutsche Erledigungen beim Bezirksgericht M.-Ostrau unzweifelhaft fest. Das Gericht hat nicht Gesetze zu geben oder zu ändern, sondern sie lediglich anzuwenden, sie unparteiisch zu befolgen und hierin der Bevölkerung ein Vorbild zu sein, weil ja das Gericht in erster Linie die aufrichtige Befolgung der Gesetze durch die Bevölkerung zu überwachen und Verstösse dagegen zu strafen berufen ist. Es widerspricht auch dem Minderheitenschutzvertrag, wenn einer deutschen Partei die Möglichkeit genommen wird, eine ihr verständliche Erledigung zu erlangen. Wenn das Gericht keine Zeit findet, dasselbe in zwei Sprachen zu wiederholen, was es gemäß § 2 Absatz 2 des Sprachengesetzes auch in der Sprache der Eingabe hinauszugehen hat, so soll es doch einfach die Übersetzung ins Tschechische weglassen, auf die eine deutsche Partei niemals Wert legt. Wenn jedoch der Unsinn der Doppelsprachigkeit in rein deutschen Angelegenheiten beibehalten werden soll, dann möge für entsprechend viele Übersetzungskräfte vorgesorgt werden, damit das Gericht nicht genötigt ist. Unrecht zu tun, gegen das Gesetz zu handeln, Übrigens erfordert es keine Erörterung, daß die durch das Sprachengesetz gewährleistete deutsche Erledigung samt dem Aufdrücken einer auch deutschen Stampiglie, dem Einpacken in einen auch deutschen Briefumschlag und das deutsche Ausfüllen der Anschrift jedenfalls nicht mehr Zeit wegnimmt als eine rein tschechische Erledigung, die dem Sprachengesetze widerspricht und für die deutsche Partei unverständlich ist. Sollte also die Kanzlei des M.-Ostrauer Bezirksgerichtes tatsächlich für doppelsprachige Erledigungen zu wenig Zeit haben und sollte dem Justizministerium andererseits kein Geld zur Verfügung stehen, um die Zahl der Beamten für Übersetzungszwecke dortselbst zu vermehren, so möge eben in rein deutschen Fällen die einsprachig deutsche Amtierung angeordnet bezw. geduldet werden, Zweckmäßiger und vernünftiger und dabei dem Geiste des Sprachengesetzes entsprechender wäre dieser Vorgang gewiß.

Die Gefertigten fragen um den Herrn Justizminister:

Sind Ihnen die vorgeschilderten sprachenrechtlichen Mißstände beim Bezirksgerichte M.-Ostrau bekannt?

Was gedenken Sie zu tun, um den gesetzlichen Zustand herzustellen?

Prag, am 10. Juli 1928.

Am 12, Mai d. J. wurden in Ostböhmen eine Anzahl Betriebe der Flachsindustrie stillgelegt. Angeblich wollen die Unternehmer durch diese Maßnahme die Garnpreise hochzuhalten suchen und die Flachspreise drücken. Um das Schicksal der Arbeiter, die seitdem der bittersten Not preisgegeben sind, kümmern sie sich nicht. Vorschläge der Arbeiterschaft auf zeitweilige Kurzarbeit wurden abgelehnt. Betroffen von der rücksichtslos durchgeführten Maßnahme der Betriebseinstellungen werden gegenwärtig über 6,000 Arbeiter und Arbeiterinnen. Diese verteilen sich auf die Bezirke Trautenau, Hohenelbe und Arnau. Es sind stillgelegt die Betriebe von Faltis in Trautenau und Jungbuch, Haase, Trautenau, Walzel, Proschwitz, Böhm, Niederlangenau und J. A. Rotter, Oberhohenelbe. Schon vordem wurden die Betriebe in Proschwitz und Döberle dauernd stillgelegt, ohne daß für die dort beschäftigten Arbeiter andere Erwerbsmöglichkeiten geschaffen worden wären. Viele von durch Stillsetzung der Flachsindustriebetriebe betroffenen Arbeitern, insbesondere die älteren, stehen ohne jede Unterstützung das Beschäftigung finden sie keine, sie sind daher in härtester Not und bedürfen dringend der Hilfe. Im nächsten Monat und zwar schon am 11. August erlischt für die übrigen Beschäftigungslosen der Flachsindustrie der Anspruch auf die gewerkschaftliche Arbeitslosenunterstützung und damit auch der Anspruch auf den Staatszuschuß. Von einer Wiederaufnahme der Betriebe ist hingegen noch keine Rede. Es heißt sogar, daß die jetzige Krise noch lange anhalten wird. Hunderte Arbeiter und Arbeiterinnen sind übrigens jetzt schon ausgesteuert, so die Arbeiter der stillgelegten Betriebe von Jeris in Hohenelbe, der Flachsindustrie A. G. in Proschwitz und Doberney. Ein rasches und ausreichendes Eingreifen des Staates durch Bereitstellung von Mitteln zur Unterstützung der Arbeitslosen Ostböhmens tut not. Vornehmlich aber ist es notwendig, für die Beschäftigung zu sorgen. Die von der Krise in der Flachsindustrie betroffenen Bezirke und Gemeinden haben, um wenigstens für einen Teil der entlassenen Arbeitskräfte Beschäftigung und Brot zu schaffen, Notstandsarbeiten, wie Straßenbauten und Flußregulierungsarbeiten vorgeschlagen und um Zuwendung öffentlicher Mittel ersucht. Es handelt sich dabei um Arbeiten, die durch Hochwasserschäden dringend notwendig geworden sind. Doch auch da müßte rasch entschieden werden, wenn die herrschende Not nicht noch mehr gesteigert werden soll.

Die Gefertigten richten deshalb au die Gesamtregierung die Anfragen:

Ist sie bereit, noch vor Ablauf des Unterstützungsansprüches der in Ostböhmen beschäftigungslosen Textilarbeiter für die weitere Unterstützung der Opfer der Krise in der Flachsindustrie in der entsprechenden Weise vorzusorgen?

Was gedenkt die Regierung zu tun, um in der Flachsindustrie Ostböhmens die Betriebsstillsetzungen bald wieder zu beheben? Ist sie bereit, zur Durchführung der vorgeschlagenen Notstandsarbeiten die dazu notwendigen Mittel bereitzustellen?

Prag, den 13. Juli 1928.