Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pohledávky uvedené v §§ 1480 a 1486 v. o. z., pro něž byla promlčecí lhůta zkrácena na 3 léta, promlčují se podle zákona ze dne 26. března 1925, č. 47, vyhlášeného dne 31. března 1925 dnem 1. dubna 1928. Těžké hospodářské poměry v létech 1925 a 1926 mnohdy nedovolily, aby pohledávky subsumované pod uvedenými §§ bylo možno vymáhati nebo žalovati. Hospodářské poměry v roce 1927 se často zlepšily, takže splacení takových pohledávek nebylo sice ještě okamžitě možno, ale v budoucnosti to možno bude. Ztráta takových pohledávek by velmi těžce postihla mnoho malých existencí nebo by je zničila. Na druhé straně by soudní vymáhání před 1. dubnem 1928, které jedině staví promlčení, ohrozilo mnoho existencí.

V zájmu zdravého a zdárného dalšího vývoje jest tedy třeba, aby promlčecí lhůta pro pohledávky uvedené v §§ 1480 a 1486 v. o. z. bylo prodloužena nejméně ještě na 2 roky.

Interpelanti táží se tedy pana ministra, je-li ochoten co nejdříve podati Národnímu shromáždění Československé republiky návrh zákona, jímž se uplynutí promlčecí lhůty pro svrchu uvedené pohledávky staví ještě o dvě nebo tři léta.

V Praze dne 13. března 1928.

Poněvadž berní správy dodatečně přepisují daně pozdě a obcím pozdě hlásí daňové základny, octlo se mnoho obcí v těžkém finančním stavu. Tak na příklad potřeba obce Rotavy rozpočtená pro rok 1927 činila 2,146.382.39 Kč, celková úhrada 1,771.782.31 Kč, nekrytý schodek tedy 374.608.08 Kč. Podle přirážkové základny 59.249 Kč, oznámené brní správou, bylo usneseno vybírati 203%ní školní přirážku a 427%ní obecní přirážku. Obci mělo tedy býti za 9 měsíců za normálních poměrů poukázáno 281.601 Kč. Ve skutečnosti však dostala do konce září 1927 pouze 32.553 Kč, tedy o 249.048 Kč méně. Dne 6. dubna 1926 dostala obec od kraslické berní správy vyúčtování přirážek za přirážková léta 1921 až 1925. Podle toho bylo prý obci přeplaceno na přirážkách 1,104.212.47 Kč. Obec byla vyzvána, aby prohlásila, jak hodlá tyto přeplacené přirážky splatiti. Obec prohlásila, že jich splatiti nemůže, poněvadž daňovými úlevami a daňovými odpisy přirážková základna klesla o více než 50 %. Po té byly obci za hospodářský rok 1926 sraženy 2/3 přirážek a poukázána jen 1/3. Na odvolání zemské finanční ředitelství změnilo to tak, že se má obci sraziti na úhradu přeplatků jen 1/3. Opravený předpis za ukládací léta 1921 až 1925 byl obci oznámen dne 6. dubna 1926, za ukládací rok 1926 dne 3. listopadu 1927.

Na tomto příkladě se drasticky ukazuje, že finanční bídou velkého počtu obcí jsou hlavně vinny nešvary při předpisování a vybírání státních daní. Novými zákony o obecních financích stal se finanční stav obcí ještě mnohem napjatější.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí, je-li ochoten co nejdříve se postarati, aby včasným oznamováním příslušné daňové základny obcím a včasným poukazováním obecních přirážek byla zaručena finanční bezpečnost obcí a jaká opatření byla již učiněna, aby příště nebyly již obce vrhány do podobných poměrů, jak se to stalo s obcí Rotavou?

V Praze dne 13. března 1928.

Velkým počtem lidí osleplých ve válce značně stoupl od války počet nešťastných slepců a péče o slepé vyžaduje zvláštních opatření státu. Nemají-li si slepci vydělávati na živobytí žebrotou, nýbrž prací, nestačí ani dosavadní činnost existujících organisací pro péči o slepce i s poměrně velmi nepatrnou státní podporou.

Dnes známe pouze dvojí řemeslo výslovně, t.j. od začátku až do konce přístupné slepcům, totiž košikářství a kartáčnictví. Jest přirozené, že se slepec při největší píli a největší horlivosti ani v těchto řemeslech co do výkonnosti nevyrovná plně neslepcům. Aby tedy slepcům nebylo znemožněno živobytí v řemeslech jim jedině přístupných tíživou konkurencí a konkurencí vidoucích kartáčníků a košikářů, měla by vláda v zájmu státní péče o slepce naříditi státním úřadům, aby pokud potřebují výrobků uvedených dvou slepeckých řemesel, opatřovaly si je u prodejen organisací pro péči o slepce. Jest to příkaz lidskosti, který lze zajisté velmi lehce splniti, stát by nemusil vynakládati značně vyšší částky na péči o slepce než dosud a v nejkrajnějším případě nebylo by třeba zákona na ochranu slepeckého řemesla.

Podepsaní táží se tedy vlády, je-li ochota neprodleně vydati státním úřadům pokyn, aby si výrobky slepeckých živností, pokud jich potřebují opatřovaly jen z prodejen organisací pro péči o slepce.

V Praze dne 13. března 1928.

Výnosem presidia zemské školní rady v Praze ze dne 27. dubna 1925, č. 727, byla expositura obecné školy v Lobzech se sídlem v Grünu (okrese falknovském) zrušena pro nepatrný počet dětí. Ministerstvo školství a národní osvěty zamítlo stížnost místní školní rady výnosem ze dne 20. ledna 1926, č. 4638/I-26 s odůvodněním, že při místním šetření dne 26. března 1892 za účelem zřízení této expositury nebyly zjištěny takové okolnosti, které by cestu do školy trvale znemožňovaly a že tedy předseda zemské školní rady byl oprávněn zrušiti exposituru trvající po celý rok, pro niž ani při jejím zřízení nebyly dány podmínky vyžadované zákonem. Že se komunikační poměry od té doby nezhoršily, dokazuje zpráva četnické stanice ze dne 16. července 1925, č. 421, podle níž se i v zimě při sněhových závějích vždy najde volná cesta, po které lze jíti z Grünu do Lobz a zpět.

Na stížnost, kterou proti tomu podala místní školní rada v Lobzech, bylo toto rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost. Soud rozhodl, že ve tvrzení ministra vnitra, že již roku 1892, když byla zřizována expositura, nebyly zde zákonné předpoklady a že tedy již z toho důvodu jest zrušení oprávněné, spočívá nezákonnost, neboť někdejším zřízením expositury nastala mezi stranami res judicata a ministerstvo není nyní povoláno ani po stránce právní ani skutečné znovu zkoumati, zda byly splněny někdejší podmínky pro zřízení expositury. Vzhledem k této nezákonnosti neshledal soud nutným, zabývati se zprávou četnictva, na níž se zakládá část naříkaného rozhodnutí.

I když nejvyšší správní soud neshledal nutným zabývati se zprávou četnictva, musí to učiniti tím spíše úřad, na němž spočívá odpovědnost za bezvadnou činnost státních školních úřadů. Neboť právě u této zprávy zjistili jsme přímo neslýchaný postup ministerstva školství a národní osvěty.

Nahlédnutím do spisu při projednávání sporu u nejvyššího správního soudu jsme zjistili, že tvrzení naříkaného rozhodnutí, že velitelství četnické stanice ve Falknově označilo dne 16. července 1925 spojovací cestu mezi Lobzy a Grünem za schůdnou, jest úplně nesprávné a v rozporu se spisy. Četnictvo právě naopak podalo tuto zprávu: Počátkem listopadu dostavují se často velké sněhové závěje. Cesta jest v zimě velmi špatně schůdná. Závěje nabývají často velkého rozsahu, často jsou přes metr hluboké. Žáci mohli by po cestě choditi jen od dubna do října, od listopadu do dubna bylo by to však spojeno s obtížemi, atd.

Tímto tvrzením provinilo se ministerstvo školství a národní osvěty naprosto neodpovědným podvržením nesprávného stavu věcí.

Tím bylo prokázáno, že se ministerstvo školství a národní osvěty neštítí ani falšování, jde-li o poškození německého školství, jehož ochrana by mu vlastně příslušela jako nejvyššímu školnímu úřadu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

1. Ví o této věci a jest ochoten podati podepsaným vystižnou zprávu, která by objasnila tuto věc a postup ministerstva?

2. Jest ochoten pohnati k náležité odpovědnosti úředníka, který se provinil tímto podvržením nesprávné zprávy?

V Praze dne 13. března 1928.

Ve Stárkově jest od roku 1880, tedy skorem již 50 let, odborná tkalcovská škola, která má nyní býti zrušena. Do této školy docházelo za převratu 50 žáků, počet jejich pak v roce 1920 klesl na 29, od té doby však stále stoupá, takže v roce 1927 docházelo do ní 60 žáků. Tím jest prokázáno, že tato škola jest schopna života. Jest však také nutná pro vyvinutý průmysl tohoto území, poněvadž v dosažitelné blízkosti podobného ústavu není.

I obec stárkovská přinesla veliké oběti, aby tato škola byla udržena a kdyby tento ústav byl zrušen, byla by velice krutě postižena. Také četní učitelé - působí tam nyní 5 učitelů a 2 pomocní učitelé - zůstali by bez zaměstnání, kdyby tato škola byla zrušena. Ze všech těchto důvodů bylo by zrušení této školy těžkých poškozením jak textilního průmyslu v tomto území, tak také obce stárkovské.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten postarati se, aby toto učiliště bylo zachováno?

V Praze dne 15. března 1928.

Při poradách o zákonu o organisaci politické správy usnesl se senát mezi jinými také na těchto resolucích:

7.Vláda se vyzývá, aby k účelům odpočivných a zaopatřovacích platů zaměstnanectva samosprávných svazků obecních působila k tomu, aby zřízen byl z těchto korporací Jednotný pensijní fond, aby tak nastala žádoucí unifikace odpočivných a zaopatřovacích požitků a aby byl v důsledku toho umožněn přestup ze svazku jednoho do svazku druhého.

8. Vláda se vyzývá, aby pro převod úředníků samosprávných svazků na systém státní postarala se o vydání příslušných směrnic, jež by převod nejen usnadnily, nýbrž také učinily jednotným pro veškeré samosprávné svazky.

V těchto směrnicích budiž postupováno přesně podle zákona č. 103 ex 1926.

9. Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění návrh na změnu zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z roku 1920 a to v tom smyslu, aby přikročeno bylo k úpravě minimálních požitků zřízenců ve venkovských obcích s příslušným větším počtem obyvatel.

10. Vláda se vyzývá, aby předložila návrh na změnu zákona č. 443-444 ex 1919 pokud se týče odpočivných a zaopatřovacích platů samosprávných zaměstnanců a to v tom smyslu, aby zmíněné požitky byly pokud možno přizpůsobeny odpočivným a zaopatřovacím platům státních zaměstnanců.

Tážeme se vlády, co podnikla nebo jest ochotna podniknouti, aby tyto resoluce byly provedeny?

V Praze dne 15. března 1928.

Podle zákona o organisaci politické správy má vláda vládním nařízením vydati první jednací řád pro okresní a zemská zastupitelstva. I když tato úprava jest sama sebou nedemokratická, přece jest zcela nesnesitelnou myšlenka, že tento jednací řád, jak se zřejmě zamýšlí, bude vydán náhle v poslední chvíli, než zákon nabude účinnosti nebo než se sejdou samosprávné zastupitelské sbory, aby se takto znemožnilo veřejnosti a politickým stranám zaujmouti k němu stanovisko.

I když již zákon ustanovuje vynikající stanovisko zemského presidenta nebo okresního hejtmana, které samosprávné činitele snižuje na pouhé poradní sbory, přece často bude záležeti na podrobnostech jednacího řádu, bude-li možné rádné jednání, všestranné informování členů a podrobné porady o projednávaných předmětech nebo budou-li práva a působnost samosprávných sborů ještě více omezeny. Jednací řád jest však i proto důležitý, poněvadž jím má býti upraveno užívání jazyků v zemských a okresních zastupitelstvech, kterážto úprava zvláště pro příslušníky národních menšin může býti přímo rozhodující, budou-li moci vůbec účinně zasáhnouti do jednání.

Ze všech těchto důvodů jest nutno, aby toto důležité vládní nařízení nebylo předloženo náhle.

Proto se podepsaní táží:

Jest vláda ochotna co nejdříve vypracovati vládní nařízení, jímž se upravuje jednací řád zemských a okresních zastupitelstev jakož i užívání jazyků v těchto sborech, a před jeho vyhlášením předložiti je ústavně-právnímu výboru jakož i odborným sborům právnickým, aby o něm podaly posudek?

V Praze dne 15. března 1928.

Das Steuerreferat in Eger verwendet entgegen den gesetzlichen Vorschriften im Verkehr mit den Parteien einsprachige čechische Amtsstempel. Der frühere Abgeordnete Josef Mazer, dem vor kurzer Zeit, aller Gerechtigkeit zum Hohne, das Mandat als Volksvertreter aberkannt wurde, ist in dieser Angelegenheit wiederholt auf dem Wege der Interpellation Druck 1407/IV und der parlamentarischen Anfrage D 1001-II beim Herrn Finanzminister eingeschritten, um diesen ungesetzlichen Zustand abzuschaffen.

Da der Herr Finanzmnister bis zum heutigen Tage jedoch nicht eingeschritten ist, und der umgesetzliche Zustand weiter andauert, fragen die Unterzeichneten an:

1. Ist der Herr Minister enddlich bereit, die ontsprechenden Vorkehrungen zu treffen, um auch die untergeordneten Behörden zu zwingen, die gesetzlichen Bestimmngen zur Durchführung zu bringen?

2. Ist der Herr Minister bereit, gegen die an diesen Zuständen Schuldtragenden mit aller Strenge vorzugehen?

Prag, den 27. Feber 1928.

Die misslichen Lichverhälttnisse auf dem Klein Mohrauer Bahnhofe wie die schlechten Beleuchtungsverhältnisse auf der gaunzen Strecke Freudenthal-Klein Mohrau waren bereits Gegenstand von Anfragen (D, 707-II und D. 1043-II) an den Herrn Eisenbahnminister. Eine Besserung allerdings konnte durch dieses Aufmerksammachen an höchster Stelle nicht erzielt werden.

Die Station Klein Mohrau-Karlsdorf ist die Endstation der Bahnstrecke Freudenthal-Klein Mohrau. Diese Strecke wird alljährlich von tausenden Touristen, Sportlern und Ausfbüglern benützt. Kommt man zu einem Abendzug in die genannte Station, so ist sie manchmal in eine derartige Finsternis gehüllt, dass die Reisenden gar nicht den Zugang zum Stationsgebäude sehen. Zu verwundern ist es da nicht, wenn sich häufig Unfälle ereignen.

Knapp vor dem Abgang des Zuges wird erst die auf dem Bahnsteig angebrachte vorsündflutliche Petroleumfnze angezündet, desgleichen erst dann im Warteraum und die Zugsgarnitur beleuchtet, wenn man diesen Ausdruck hier überhaupt anwenden·kann. Bemängelungen nützen gar nichts. Trotzdem im November 1925 ein Beamter aus Freudenthal infolge der skandalösen Beleuchtung beim Bahnhofzugang stürzte und sich dabei verletzte, bleiben` die unhaltbaren Zustände weiter bestehen. Bemerkenswert ist, dass die elektrische Lichtleitung knapp beim Stationsgebäude in Klein-Mohrau vorübergeführt wird,so, daas ein Anschluss der Bahnhofanlage an die elektrische Leitung mit verhältnissmässig wenig Kosten verbunden wäre.

Diese unvernünftige Sparmassnahme hatte am 10. Februar 1. J. einen neuerlichen Unfall zur Folge. Knapp vor Abgang des Zuges Nr. 4912, der um 18.55 Uhr von Klein-Mohrau gegen Freudenthal fährt, wurde der seit 2 Monaten beim Klein-Mohrauen Zuge bedienstete Aushilfskondukteur Fra:nz Polzer, der wie üblich auf der Maschine stand, bei der Kohlenrutsche vom Zuge gerissen und schwer verletzt, weil er die Kohlenrutsche infolge der Finsternis nicht sehen konnte und mit den Ortsverhältnissen noch wenig vertraut war. Genannter erllit eine Zermalmung des rechten Obenarmes, eine Quetschung des Zwischengelenkes des linken Zeigefingers. Der Verunglückte befindet sich im allgemeinen öffentlichen Krankenhause in Freudenthal.

Auf Grund dieser Verhältnisse fragen die Gefertigten den Herrn Eisenbahnminister: Sind Sie endlich gewillt, diese skandalösen Beleuchtungsverhältnisse auf der Strecke Freudenthal-Klein Mohrau einer sofortigen Ueberprüfung unterziehen und die Uebelstände in einer zeitgemässen Form beseitigen zu lassen?

Prag, den 7. März 1928.

Der Bürgermeister der Haupstadt Prag hat verlautbart, dass laut Präsidialbeschluss in Zurkunft die Vorschreibung der Lustbarkeitssteuer bei einsprachig deutschen Eintrittskarten durch die Gemeinde Prag verweigert werde. Dies ist ein deutschfeindlicher Willkürakt des Prager Magistrates, der durch kein Gesetz gestütz werden kann, aber den Minderheitenschutzvertrag und der Verfassungsurkunde in krasser Weise widerspricht, somit eine Benachteiligung eines Teiles der Staatsbürger und eine Rechtsverletzung bedeutet.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister des Innern.

1. Kann er dieses rechtswidrige Vorgehen des Magistrates der Hauptstadt Prag gutheissen und

2. Ist er gewillt, als Aufsichtsbehörde den oberwähnten Präsidialbeschluss des Prager Magistrates aufzuheben und den Rechtsbruch wieder gutzumachen?

Prag, den 12. März 1928.

Die in den §§ 1480 und 1486 a. b. G. B. angeführten Forderungen für welche die Verjährungsfrist auf 3 Jahre abgekürzt wurde, verjähren nach Gesetz vom 26. März 1925 S. 47, kundgemacht am 31. März 1925 am l. April 1928. Die schweren wirtschaftlichen Verhältnisse der Jahre 1925 und 1926 machten es vielfach unmöglich, die unter die obgenannten §§ subsumiertern Forderungen einzutreiben, bezw. einzuklagen. Die wirtschaftlichen Verhältnisse im Jahre 1927 haben sich vielfach so gebessert, dass eine Rückzahlung solcher Forderungen zwar im Augenblicke noch nicht möglich ist, aber in Zukunft möglich sein wird. Der Verlust solcher Forderungen würde eine Reihe kleiner Existenzen sehr hart treffen, oder sie verderben. Anderseits würde eine gerichtliche Eintreibung vor dem 1. April 1928, die.allein eine Verjährung hemmt, eine Reihe von Existenzen untergrabe~n.

Im Interesse einer gesunden und gedeihlichen Weiterentwicklung liegt es, daher, wenn die Verjährungsfrist der in den §§ 1480 und 1486 a. b. G. B. angeführten Forderungen noch auf mindestens zwei Jahre hinausgeschoben werde.

Die Interpel1anten fragen daher den Herrn Minister an, ob er geneigt ist der Nationalversammlung der echoslovakischen Republik ehestens einen Gesetzentwurf zu unterbreiten, durch welchen das Inkrafttreten der Verjährungsfrist der oben angeführten Forderungen noch um 2 oder 3 Jahre gehemmt wird?

Prag, den 13. März 1928.

Durch die verspätete nachträgliche Vorschreibung von Steuern und die verspätete Meldung der Steuergrundlagen an die Gemeinden durch die Steuerämter sind viele Gemeinden durch die Steuerämter sind viele Gemeinden in eine schwere finanzielle Lage gekommen. So betrug z. B. das für das Jahr 1927 veranschlagte Erfordernis der Gemeinde Rothau 2,146.382.39 K, die Gesamtbedeckung 1,771,782.31 K, der unbedeckte Abgang somit 374.608.08 K. Auf Grund der vom Steneramte bekanntgegebenen Zuschlagsgrundlage von 59.249 K wurde die Einhebung von 203% Schulzuschlägen und 427% Gmeindezuschlägen beschlossen. Die Gemeinde hätte somit unter normalen Verhältnissen für 9 Monate den Betrag von 281.601 Kč überwiesen erhalten sollen. Tatsächlich erhielt sie aber bis Ende September 1927 lediglich 32.553 K somit um 249.048 K zuwenig. Am 6. April 1926 erhielt die Gemeinde vom Steueramte Graslitz eine Umlagenabrechnung für die Veranlagungsjahre 1921 bis 1925. Danach hätte die Gemeinde eine Umlagenüberzahlung von 1,104.212.47 K erhalten. Die Gemeinde aufgefordert, zu erklären, in welcher Weise sie diesen Umlagenübergenuss zurückzuzahlen gedenkt. Die Gemeinde erklärte, hiezu ausser Stande zu sein, weil duch Steuerbegünstigungen.und Steuerabschreibugen die Zuchlagsgrundlage um mehr als 50% gesunken ist. Darauf wurden der Gemeinde für das Gebahrungsjahr 1926 2/3 der·Zuschläge abgezogen und nur 1/3 überwiesen. Ueber einen Rekurs änderte die Finanzlandesdirektion dies dahin ab, daas der Gemeinde nur 1/3 Zur Deckung des Uebergenusses abzuziehen sei. Die richtiggestellte Vorschreibung für die Veranlagungsjahre 1921 bis 1925 wurde der Gemeinde am 6. April 1926 für das Veranlagungsjahr 1926 am 3. November 1927 bekanntgegeben.

An diesem Beispiele zeigt sich drastisch, dass an dem finanziellen, Ellende einer grossen Anzahl von Gemeinden die Misstände bei der staatlichen Steuervorschreibung und Steuereinhebung hauptschuldig sind. Durch die neuen Gemeindefinanzgesetze ist die finanzielle Lage der Gemeinden noch eine viel gespanntere geworden.

Die Gefertigten fragen daher den Finanzminister ob er geneigt ist, ehestens Vorsorge zu treffen, dass durch rechtzeitige Bekanntgabe der jeweiligen Steuergrundlage an die Gemeinden und durch rechtzeitige Ueberweisung der Gemeindeumlagen die finainzielle Sicherheit der Gemeinden gewährleistet werde und welche Vorkehrungen bereits getroffen sind, um in Zukunft die Gemeinden nicht in ähnliche Verhältnisse zu stürzen, wie dies bei der Gemeinde Rothau der Fall war.

Prag, den 13. März 1928.