Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V uvedeném čísle bylo uveřejněno toto:

"Vyvolávání krise v leteckém průmyslu ve prospěch velkokapitálu.

Pro vojenskou správu vyráběly letadla a motory domácí konstrukce až do konce roku 1924 tyto továrny; Vojenská továrna na letadla, Aero, Avia, Breitfeld a Daněk a Walter a spol. Jejích dokonalé výrobky dovedla lépe oceniti cizina, než naše vojenská. správa, která rozvoji domácích konstrukcí nepřála, V letech 1925 až 1926 byla domácí výroba potlačena a náš průmysl musil se rozhodnouti pro stavbu cizích licenci, aby nemusil zapracované dělníky propouštěti.

Nezdravou a draze placenou licenční cestu zavedl u nás v r. 1925 býv. přednosta leteckého odboru, bohužel neodborník, generál Čeček. Jen na licenčních poplatcích platil a platí náš stát do ciziny přes 30.000 Kč za 1 motor. Při 200 motorech činí poplatky přes 6 milionů Kč, které plynou zadarmo do ciziny. Kromě toho dováží se velká část motorových součástek z ciziny a u nás jen montuje, čímž přichází náš dělník o práci. Chápeme, jak velkým hospodářským zlem jest licenční systém, nadiktovaný naší výrobě.

V továrnách na letadla naši znamenití technikové konstruovali stroje, které svými výkony řadily se k nejlepším letadlům světa. Všechny tři továrny na letadla byly poměrně dobře zaměstnávány, až do konce roku 1924, takže vzkvétaly hospodářsky i technicky. Zejména vojenská továrna, jež se stala regulátorem všem, stlačovala nízkými cenami konkurencí, čímž získala vojenské správě velkých výhod. Výrobní kapacita našich továren dovolovala jim, aby nejen uspokojily vojenskou správu, ale i vyvážely do ciziny. Úspěšný rozvoj leteckého průmyslu a výroby domácích konstrukcí v posledních dvou letech nepříjemně pociťoval vojenský letecký odbor. Bylo podniknuto vše, aby se čelilo rozvoji domácího průmyslu a aby těžisko výroby přesunuto bylo na jiný podnik, který dosud nezabýval se výrobou domácích typu. Na čí rozkaz mělo se tak státi?

Na rozkaz velkokapitálu měl býti veškeren letecký průmysl koncentrován v jednom soukromém podniku, který by diktoval ceny.

Jak měl býti plán zkoncentrováni leteckého průmyslu v jednom závodě prováděn, vysvítá z těchto příkladů:

Vojenský letecký odbor navrhl v r. 1926, aby byla objednána letadla typu "Devoitine" u Škodových závodů. Dosavadní tři továrny živořící a prosící o práci, žádaly snažně o práci. Tímto způsobem byla vyvolávána krise v těchto podnicích ve prospěch nového velkého podniku. Ministerstvo financí zamítlo novou objednávku z toho důvodu, že nový zbytečný podnik a tak ohromný, působí zánik leteckých továren a ohromné ztráty na národním jmění v podnicích investovaném a že továrny, dosud vyhovující, mají výrobní kapacitu daleko vyšší, než jsou požadavky vojenské správy. Dále poukazováno na nápadně dlouhou lhůtu dodací a neobyčejně vysokou cenu, dosud nikdy vojenskou správou neplacenou. Generál Čeček nereagoval na důležité a pečlivě sestavené důvody, mluvící proti objednávce u Škodových závodů a trval na objednávce u této firmy. Nikdo se v ministerstvu národní obrany nevzepřel tomuto diktátu.

Snad existuje ještě v ministerstvu národní obrany kontrolní sbor, který by dovedl projeviti energický a zdůvodněný protest proti objednávkám nevýhodným pro stát, jež znamenají event. zánik podniků pro stát důležitých?

Či snad jen v tomto případě nechtěl se vyjádříte ani proti ani pro objednávku? Co tomu řekne při revisí Nejvyšší účetní a kontrolní úřad? Kontrolní sbor může vždy zabráníte nevýhodné objednávce, zvláště když má vždy rozhodovati s hlediska státního zájmu. Osobní zájem nemůže přijíti v úvahu, což netřeba ani uváděti, Jak známo, zanikla firma "Avia" a její veškeré zařízení koupily Škodovy závody.

Dalším příkladem, osvětlujícím snahu soustřediti letecký průmysl v jednom soukromém podniku, jest návrh pronájmu vojenské továrny na letadla. Loňského roku navrhl býv. předseda leteckého odboru pronájem této továrny Škodovým závodům za nepatrný peníz. Důvody, uváděné vojenským leteckým odborem, byly tak nedostatečné a snahy velkokapitál podporující tak zřejmé, že příslušní činitelé zamítli průhledný návrh.

Letos objevil se opětně návrh na pronájem letecké továrny vojenské. Veškeré důvody vojenské, hospodářské a technické mluví proti pronájmu. Jest nebezpečno soustřeďovati průmysl, potřebný pro ochranu země, v jednom podniku. Zmonopolisováním leteckého průmyslu bude jeho rozvoj ohrožen. Obšírně o veškerých důvodech píše České Slovo z 15. dubna 1927, a náš časopis odborový z 20. dubna 1927. Pronájmem vojenské továrny byl by letecký průmysl koncentrován v jediných rukách velkokapitálu a zmonopolisován. Každý ví, co to znamená pro dělnictvo, které zmonopolisováním průmyslu stává se otroky diktujícího kapitálu, nehledě k tomu, že velká část dělnictva přichází o práci.

Zajímavo jest, že o pronájmu vojenské továrny psal nyní jen náš časopis. Právo Lidu ze dne 9. XI. 1926 psalo sice energicky proti pronájmu, ale nyní, když vynořil se druhý návrh, postrádáme zájmu, jaký tento list projevil 9. XI. 1926. Jest zřejmo, jak si upravil soukromý podnik všude cesty, aby nikde nenarazil. Plán na přesuny v leteckém průmyslu a koncentrování v jednom podniku, byl dobře promyšlen a prováděn. V roce 1925 byly zadány motory francouzské licenci fě Laurin a Klement, jež v republice dosud motory nevyráběla. Tytéž motory cizích typů musily stavěti také ostatní firmy, jinak by jejich dělnictvo zůstalo bez práce. Koncem roku 1925 spojuje se firma Laurin a Klement se Škodovými závody.

Ve výrobě letadel byl neodpovědným jednáním přednosty leteckého odboru při projednávání objednávek letadel Devoitine připojen ke třem podnikům nový, čtvrtý závod. Tento nový podnik, Škodovy závody, potřebovala prý vojenská správa z důvodů vojenských a hospodářských. Jakmile bylo dosaženo rozšíření konkurence ze třech podniků na čtyři, změnil vojenský letecký odbor náhle taktiku a po zániku firmy "Avia" navrhl pronájem vojenské továrny Škodovým závodům s odůvodněním, že jest lépe pro vojenskou správu, když pro ní budou pracovati toliko dva a nikoliv čtyři podniky.

Na první pohled bylo patrno, kam vedlo toto neslýchané jednání býv. přednosty leteckého odboru. Továrnám zkušeným a technicky vyspělým nebyly objednávky zadávány, nýbrž novému podniku, který dosud letecký materiál nevyráběl. Tím byla vyvolávána krise v našem leteckém průmyslu ve prospěch jednoho velkého podniku. Jedna továrna za druhou má býti obětována, dělnictvo olupováno o práci a hnáno pod diktát soukromého velkokapitálu, Veškerý průmysl motorový i letadlový má býti koncentrován a zmonopolisován. Předešlé dva roky jsou velkým neštěstím pro naši aviatiku. Již dnes jest patrno, jak jest zastaven rozvoj naší domácí výroby a zničena iniciativní technická tvořivost. Neodvislost zdatné vojenské továrny jest ohrožena, čímž jest její dělnictvo neobyčejně vzrušeno.

Což si povolaní parlamentní činitelé nepovšimnou letectví za poslední dva roky? Jen ať se vyšetří, jak se objednávky zadávaly, zda lhůty dodací a různé technické podmínky se dodržovaly.

Komu se vycházelo vstříc a jak se pracovalo, aby veškerý průmysl letecký byl soustředěn v jednom závodě, který bude jednou vojenské správě diktovati. Žádáme, aby parlamentní činitelé se zasadili, aby bylo zabráněno zmonopolisování leteckého průmyslu a aby podniky již po převratě pro vojenskou správu pracující, byly tak podporovány, aby se mohl náš letecký průmysl rozvíjeti a býti v případě potřeby spolehlivou obranou státu."

Státní zastupitelství a zemský soud, jako tiskový soud v Praze potvrdily konfiskaci, protože prý jest ohrožen zájem státu a poněvadž nepravdivým udáváním a překrucováním skutečných příběhů hledí se popuditi k nenávisti a opovrhování státními úřady.

Toto odůvodnění jest naprosto zlovolné. Zájem státu nemůže ohrožovati snaha o zabezpečení a zvýšení domácí výroby, nýbrž naopak, jest tím podporován. Pravdivým faktem nelze popuzovati k nenávisti proti státním úřadům. Tvrzení zabaveného článku jsou pravdivá. Nelze je tudíž bez dalšího označíte za nepravdivá a překroucená.

Zprávy uveřejněné v zabavené částí, byly jíž několikráte v časopisech uveřejněny a nebyly zkonfiskovány. Upozorňujeme na zprávy časopisecké: Právo Lidu z 9. XI. 1926, článek "Občané pozor! Státní letecká továrna do rukou soukromého kapitálu?" Čsl. Kovopracovník ze dne 1. září 1926, článek "O náš letecký průmysl", (Porada zástupců organisací dělnických s hospodářskými ministry) a z 16. II. 1927: "Příčiny krise v leteckém průmyslu", České Slovo ze dne 19. a 20. února 1927 článek: "Příčiny krise v leteckém průmyslu", Čsl. Kovopracovník z 20. dubna 1927 článek: "Zmonopolisování našeho leteckého průmyslu", České Slovo z 15. dubna 1927 článek: "Bude vojenská továrna na letadla pohlcena?", ve kterém uvádějí se fakta ještě důrazněji, než bylo uveřejněno v zabaveném časopisu Čsl. Kovopracovník ze dne 11. května 1927.

Veškeré zprávy, uveřejněné v časopise Čsl. Kovopracovník z 11. května 1927 jsou doložené skutečností.

V zabavených statích poukazovalo se v zájmu hospodářském i vojenském našeho státu na nedostatky v leteckém odboru ministerstva národní obrany a žádalo se o jejich vyšetření a nápravu. Nelze tedy v zabavené části článku spatřovati prozrazování zpráv úředních o vojenských poměrech, nýbrž věcnou kritiku, která má za účel dosíci nápravy. Samostatný rozvoj a soběstačnost našeho domácího průmyslu leteckého, jsou značné hodnoty, jichž zanedbáváním vznikají škody národohospodářské, i úhony obraně.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní:

1. Jsou páni ministři spravedlnosti, vnitra a národní obrany ochotní uvedená fakta vyšetřiti?

2. Jsou ochotni páni ministři vnitra, spravedlnosti a národní obrany postarati se, aby se konfiskace podobného druhu neopakovaly?

V Praze, dne 30. června 1927.

Kamenouhelné těžařstvo v Kladně, nyní kladenské kamenouhelné doly a. s., bylo r. 1924 dlužno státu na daních velmi značný peníz, neboť jen část dlužných daní, připadající na obec Kladno, činila 480.85166 Kč. Poněvadž tuto částku Kamenouhelné těžařstvo přes upomínky nezaplatilo, byla pohledávka státu vložena 5. srpna 1924 do knih pozemkových pod. č. d. 851. Avšak již 21. ledna 1925, ačkoliv Kamenouhelné těžařstvo v Kladně shora uvedené pohledávky nevyrovnalo, byl vklad zástavního práva ze dne 5. srpna 1924 na přímý rozkaz úřadů nadřízených berní správě v Kladně vymazán a berní správě byla projevena nelibost a nesouhlas s jejím postupem vůči Kamenouhelnému těžařstvu v Kladně, ačkoliv tento postup berní správy nejen byl formálně zcela správný, ale byl odůvodněn i tím, že již v r. 1920 bylo zjištěno úřední revisí, že Kamenouhelné těžařstvo v Kladně připravilo stát o veliké peníze na daních. Kamenouhelné těžařstvo totiž v r. 1919 mělo 24 a půl milionu Kč čistého zisku, avšak v bilancí vykázalo pouze dva miliony, neboť vedle dolů vlastnilo těžařstvo též továrnu na drátěná lana, pilu, lesy, a t. d. Na tyto objekty byla však sepsána fingovaná nájemní smlouva o značném nájemném, dle níž těžařstvo tyto objekty najalo od společností státních drah. Ve skutečnosti se jednalo však o koupi a fingovanou smlouvou ušetřilo těžařstvo převodní poplatky. Průběhem revise bylo dále zjištěno, že kladenské Kamenouhelné těžařstvo není vůbec protokolováno, že představenstvo nekonalo vůbec schůzi, že předepsaných 5% ze zisku nebylo odvedeno záložnímu fondu, a že ze zisků 24 miliony 550.029 Kč již během roku 1919 byly rozděleny těžařům 22 mil. Kč., jednak na hotovosti, jednak nesprávným vyúčtováním. Jednotlivým těžařům byly vypláceny tisícové položky, aniž uvedeno zač. Ku př. Stoinovi pod heslem "důvěrné výlohy" bylo vyplaceno 75,000 Kč. Pak tyto položky byly vyrovnány na účet cenných papírů. Knihy vedeny pouze pro formu. Jako nájemné bylo účtováno 6,300.000 Kč, ač dle smlouvy mělo se platiti pouze 2,700.000 Kč. Kromě toho těžaři měli podíl na čistém zisku uhelného oddělení Pozemkové banky, která si stanovila také zvláštní přirážku k ceně uhlí (pro státní dráhy 20 Kč, pro velkoobchod 40 Kč a pro průmysl 60,- Kč). Výhody těžařům byly poskytovány také ve formě koupě cenných papírů. Byly totiž od těžařů kupovány těžařstvem papíry za nominální cenu, ač kursovní hodnota byla hluboko pod nominálem a rozdíl byl pak odepsán jako ztráta společnosti na cenných papírech. Ve skutečnosti šlo tu o rozdělení dvou mil. Kč mezi těžaře. Kromě toho bylo jednotlivým těžařům prodáváno uhlí ve velkém hluboko pod cenou, čímž také získali členové těžařstva celé miliony. Poněvadž byl kladenské veřejnosti znám výsledek revise, kterým bylo zjištěno, že čistý zisk těžařstva jest větší o 22,501.981,17 Kč než vykazovala bilance, schválená valnou hromadou těžařstva a revisory, vzbudila rychlost, s níž byl vymazán zápis zástavního práva v pozemkové knize značný rozruch. Neboť zatím, co vůči drobným poplatníkům postupují berní úřady co nejostřeji a nejbezohledněji, provádějí se pro několik korun exekuce, při nichž zabavuje se poslední majetek poplatníkův a tito doháněni jsou k zoufalství, ano až i k sebevraždám, postupuje se vůči velikým poplatníkům velmi blahovolně a umožňuje se takto zřejmé zkrácení státu na daních. Tážeme se proto pana ministra:

1. Zná pan ministr postup finančních úřadů při výmazu vkladu zástavního práva pro pohledávku státu vůči Kamenouhelnému těžařstvu v Kladně?

2. Jest pan ministr ochoten zjistiti, kdo má zájem, aby Kamenouhelné těžařstvo na Kladně, nyní kladenské kamenouhelné doly a. s., nebylo nuceno platiti daně a kdo má zájem na tomto poškozování státu?

3. Souhlasí pan ministr, aby zatím co vůči malým poplatníkům postupuje se s veškerou bezohledností, bylo vůči velkým poplatníkům postupováno, tak blahovolně jako se stalo na Kladně?

4. Je pan ministr ochoten zjednati bezodkladně nápravu a zameziti poškozování státu i obce?

V Praze, dne 29. června 1927.

Od té doby, kdy nákupem látek na služební obleky stát. zaměstnancům bylo pověřeno ministerstvo obchodu, množí se stížnosti na špatnou jakost látek na tyto služební obleky.

Že tyto stížností jsou oprávněny svědčí o tom, že sama zemská správa politická v Praze podala z vlastní iniciativy několik stížností do špatné jakosti látek. Mimo to ušíti obleků jest po většině neodborné a šablonovitě prováděné.

Vše dokazuje, že zcentralisování dodávek služebních obleků v ministerstvu obchodu se neosvědčilo.

Mimo to jsou vynášecí lhůty oděvů v jednotlivých resortech nestejné a nejdelší u zřízenců vysokých, středních a průmyslových škol, kteří dostávají služební oděv teprve každého druhého roku. Z těchto důvodů táži se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna vyjmouti opatřování látek na služební oděvy z kompetence ministerstva obchodu a zaříditi, aby si je, jako dříve, opatřovaly jednotlivé resorty samy?

2. Jest vláda ochotna organisovati šití služebních oděvů pro státní zřízence tak, aby mohly býti šity na míru a také jednotlivými zřízenci ozkoušeny?

3. Jest vláda ochotna stanoviti vynášecí dobu služebních oděvů pro zřízence vysokých, středních a průmyslových škol kratší, jako u resortů jiných?

V Praze dne 28. června 1927.

§ 12. platového zákona stanoví, že činovné se vyměří podle obce, ve které jest trvalé úřední působiště zaměstnance. Logicky domníval by se každý zaměstnanec, že působí-li na služebním místě nebo stanicí, která nese název obce, přináleží mu činovné, vyměřené pro tuto obec a ne pro obec, na jejímž katastru je služební místo nebo stanice zaměstnance. Státní administrativa, zejména železniční správa, vykládá však ustanovení § 12. tak, že přiznává činovné nikoliv podle názvu obce, na jejímž katastru nachází se služební místo nebo stanice, u které zaměstnanec slouží. Tento výklad vyvolává pak četné nesrovnalostí na př.: Stanice Bratislava jest zařazena do skup. "A" činovného, ale nádraží Petržalka do činovného skupiny nižší.

Rovněž tak do skupiny "B" jsou ustanoveny obce určitě vyjmenované a přece železniční správa odpírá Karlovým Varům vypláceti činovné ve skupině "B". Poukazuje na to, že stanice leží na kat. obce Rybáře. Toto stanovisko není správné. Nádraží bylo vystaveno pro Karlovy Vary, jest udržováno v tomto stavu opětně nikoliv pro Rybáře, nýbrž pro Karlovy Vary. Stavíce nese úřední název Karlovy Vary a nikdy ne Rybáře, proto děje se tamějším zaměstnancům křivda, když se jím vyplácí nižší činovné. Stejně tak se utvářil poměr pro železniční zaměstnance v Užhorodě, kterým se má podle zákona poskytnouti činovné ve skupině "B" a zatím se jim vyplácí ve skupině "D", poněvadž prý nádraží leží na katastru obce Horjany.

Ještě zajímavěji utvářil se poměr na př. v Liberci, kde se vyplácí činovné vyšší zaměstnancům u dopravního úřadu v dílnách a vyplácelo se až do 1. února t. r. i zaměstnancům v tamější výtopně. Nyní se však shledalo, že celá výtopna není na katastru obce Liberce, nýbrž část také Horního Růžodolu a proto jím ředitelství oznámilo, že bude se jim vypláceti činovné ve skupině nižší, dokonce, že musí vrátiti přeplacené částky od 1. ledna 1926.

Stejně se to má s ostatními úředními místy, které náleží na př. do skupiny míst "C". I zde máme celou řadu míst, na př. Železný Brod, jehož staniční budova také nešťastnou náhodou leží na katastru nějaké blízké vesnice. Proto přikročilo se ihned k vyplácení činovného podle skupiny nejnižší. Charakteristický je poměr ve stanici Louka - Horní Litvínov, kde bylo činovné rozděleno na několik stupňů, a nejhůře jsou na tom zaměstnanci, kteří právě bydlí na katastru, na kterém jest i nádraží. Dříve požívali 90 proc. míst. přídavku a dnes se jim vyplácí činovné ve skupině "D".

Nemůžeme pochopitelně jmenovati všechna ta místa, ale jistě jest charakteristické, že na př. lázeňská místa Piešťany, Poděbrady a j. v. nebyly zařazeny podle svého významu a že průmyslová místa, jako Žatec, Mladá Boleslav a j. v., musí se teprve nyní domáhati výjimečně zařazení do vyšší skupiny činovného.

Na věci nejstrašnější je, že od vydání zákona uplynula doba 8 měsíců, a autoři zákona nemají ještě ujasněného výkladu §u 12., jak se má co posuzovati a jak se má činovné vyplácet.

Odstavec 7. §u 12. zákona č. 103 a 104/1926 stanoví, že výjimečně mohou býti jednotlivé obce vzhledem k mimořádným drahotním poměrům zařaděny vládním nařízením do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců. Tento výjimečný moment platí plnou měrou pro služební místa v předu uvedená, a stanice a proto se táží podepsaní:

1. Jest vláda ochotna zařaditi stanicí Bratislava - Petržalka do skup. A., stanicí Karlovy Vary a Užhorod do skup. B činovného?

2. Jest vláda ochotna zaříditi, aby u všech železničních služeben v Liberci bylo všem železničním zaměstnancům vypláceno stejné činovné platné pro Liberec bez ohledu na to, na jakém katastru dotyčná služebna se nachází?

3. Jest vláda ochotna zaříditi, aby činovné bylo vypláceno zásadně podle názvu služeben nebo stavíc bez ohledu na kterém katastru leží?

4. Jest vláda ochotna přeřaditi do vyšší třídy činovného podle zmocnění jí daného odst. 7. § 12 tyto obce po př. služebny:

Benátky Staré, Bohdaneč Lázně, Bratislava, seřadovací nádraží, Bratislava - Petržalka, Broumov, Dvořiště Horní, Hamry Velké, Karlovy Vary, horní nádraží, Kynžvart Lázně, Kyšperk, Louka - Horní Litvínov, Louny, Lučenec, Legiňa, Michalany, Dolné Michalany, Neštěmice u Ústí n./L., Obrnice, Předlice u Ústí n./L., Ruprechtice, Teplá, Trenč. Teplice, Vrútky a Užhorod (stanice).

5. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věcí zařídila nebo zaříditi hodlá?

V Praze dne 28. června 1927.

Poštovní zaměstnanci v městech lázeňských dostávali po dobu 20 Let před válkou zvláštní lázeňské přídavky, které udělovalo bývalé ministerstvo obchodu s odůvodněním, jednak že se v období lázeňské sezony vykonávají napjatější - přes průměr úřední činnosti přesahující práce, jednak že v této době, kdy tisíce lázeňských hostí z celého světa sem k léčení přichází, životní potřeby zdražují se na míru neobvyklou. Udělované lázeňské přídavky činily 20% ročního služného, byly však koncem roku 1919 ministerstvem pošt a telegrafů zrušeny. V posledních třech letech poskytuje ministerstvo pošt a telegrafů pouze malé gratifikace individuelně několika málo poštovním zaměstnancům o nepatrných částkách 100 - 250 Kč ročně. - Jestliže již před válkou, v době normálních hospodářských poměrů bylo uznáno, že pouhé služné ve světových lázních nedostačovalo, nestačí teprve dnes, kdy poválečná celková hospodářská situace je stále abnormální, a uvážíme-li, že poměrné služné nebylo nijak zvýšeno ba naopak valutárně ještě pokleslo.

Všechny ústředny státních resortu, autonomní úřady v městech lázeňských, soukromé podniky, banky, uznávajíce tyto mimořádné druhotní poměry, uděluji všem svým zaměstnancům určité příplatky lázeňské bud jako přídavky měsíční neb jako roční remunerace, často i obě.

Služba ve světových lázních nemůže se přirovnávati jak co do intensity tak kvality k práci v městech jiných, ba ani ne v městech hlavních, uvážíme-li s jakým nervovým napjetím, pozorností a taktem musí býti vykonávána, jak se zřetelem na početnost tak na postavení lázeňských hostí - hlavně z ciziny, - hledě dále k nemocným, kteří jsou lebce vznětliví a netrpěliví. - Napjata nepřetržitá služba ve dne v noci vyžaduje také větší tělesné posily. - Nestačí-li na krytí soukromých životních potřeb, nezbývá již na ošacení, tím méně na jiné kulturní požadavky. Je v zájmu poštovní správy, aby její zaměstnanci jak vzhledem tak činností jí řádně representovali.

V důsledku těchto poměrů celý kraj je pravou průchodní stanicí. Jaký to má vliv na úřadování v místech tak exponovaných, nemusíme ani líčiti. Do světových lázní, o nichž se stále tvrdí, že jsou okna do světa, bylo by právě nutno, aby jak z důvodů řádného chodu administrativy, tak representace před cizinou byly přidělovány a dosazovány síly řádně odborně vyškolené, charakterově spolehlivé, jazykově kvalifikované, což předpokládá síly řádně honorované.

Při tom žádá se u trvale přidělených zaměstnanců činnost veřejná, která ač bez finančních obětí se neobejde, je téměř ve všech veřejných oborech vykonávána.

Vylíčené poměry nesou sebou i nadprůměrnou drahotu bytů. Činže za malý dvoupokojový byt 8.000 - 15.000 Kč, rovněž i pronájem malé světničky měsíčních 250 - 300 Kč jsou zde docela obvyklé a zvyšují se ještě v době lázeňské sezony. Jak možno tyto činže neb podnájem ze skromného služného platiti?

Podotýkáme, že velké množství těchto poštovních zaměstnanců pobírá měsíčního platu 600 - 740 Kč.

Netřeba podotýkati, že takové poměry působí tísnivě na charakter těchto zaměstnanců a nebylo by lze se diviti, kdyby byli jimi uvedeni na morální zcestí.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest vláda ochotna přiznati poštovním zaměstnancům v lázeňských místech zvláštní 20%ní sezonní přídavek jak ho poskytovalo Rakousko i republika Československá až do r. 1919?

2. Jest vláda ochotna postarati se v lázeňských místech o přístavby, nástavby aneb nové stavby obytných budov pro státní zaměstnance se snesitelnými činžemi?

3. Jest vláda ochotna poskytnouti stát. zaměstnancům v lázeň. místech levný úvěr, aby umožnila stavby rodinných domků?

4. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této záležitosti zařídila aneb zaříditi hodlá?

V Praze, dne 28. června 1927.