Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Smysl ustanovení tohoto paragrafu je ten, že žaloba na vyloučení (exscindační) má býti přípustnou jen za těchto předpokladů:

1. materielních, jako v § 37 ex. ř. z r. 1896;

2. formálních, totiž

a) že odpor byl podán u úřadu exekučního,

b) že odpor buď byl exekučním úřadem vyřízen zamítavě, anebo že nebyl vyřízen v určité lhůtě.

Účelem formálních předpokladů jest umožniti finanční správě, jednak, aby předešla zbytečným soudním sporům, jednak, aby se důkladným šetřením přesvědčila o vyhlídkách soudního sporu. Nyní, kdy tyto předpoklady nejsou předepsány, stává se, že třetí osoba buď podá ihned žalobu, takže dochází často k zbytečným soudním sporům; anebo že sice ohlásí odpor exekučnímu úřadu před podáním žaloby, avšak žádá rozhodnutí ve lhůtě, která naprosto nestačí (často do 3 dnů") na provedení důkladnějšího šetření, takže zpravidla pustí se dobytá jistota, načež zhusta nezbývá, než nedoplatek odepsati.

Tato ustanovení srovnávají se s dosavadní praxí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a přimykají se v podstatě ustanovením §§ 39-44 ex. ř. z r. 1896.

Z textu § 358 podle vlád. návrhu byla vypuštěna slova "nebo vymáhajícího úřadu", ježto se stanoví, že exekuční úřad zruší exekuci také z moci úřední, a zrušení na návrh vymáhajícího úřadu je rovněž zrušením z moci úřední.

V § 360, č. 3., bylo slovo "podány" z vlád. návrhu nahraženo slovem: "uplatňovány", aby nebylo pochybností, že míněny jsou nejen námitky podané u finančního úřadu (§ 356, odst. 5 až 7), nýbrž i námitky uplatněné žalobou podle § 356, odst. 8; 2. věta. Doplněk téhož paragrafu, č. 4, byl přičiněn, ježto případy návrhů na zrušení exekuce podle § 358 jsou značně podobny případům §§ 356 a 357.

Obdobné ustanovení odstavce 1. tohoto paragrafu obsahuje též dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platný výnos býv. rak. ministerstva financí v dohodě s ministerstvem vnitra a, spravedlnosti z 18./1. 1898, čís. 58.418 z roku 1897 (v odstavci 4., pod č. 2) a rovněž tak i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platný zák. čl. 1/1909 (v § 52).

Ustanovením odstavce 2, doplňuje se odstavec 1. vzhledem k tomu, že jsou také omezení soudní exekuce z dlužníkovy osoby, na př. §§ 15 a 34 ex. ř. z r. 1896, cís. nař. z 29./7. 1914, čís. 178 ř. z., dvor. dekret z 21./8. 1838, č. 291 Sb. j. z.

Po rozumu vícekráte již cit. výnosu býv. rak. ministerstva financí v dohodě s ministerstvy vnitra a spravedlnosti z 18./1. 1898, čís. 58.418/1897, jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku berní exekuce možna pouze exekuční upomínkou, zabavením, odhadem a prodejen movitých hmotných věcí (svršků) a vnucenou správou pronajatých domů. Naproti tomu lze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosavad (§ 47 zák. čl. XI/1909) berní exekuci vésti i na pohledávky všeho druhu i a to neomezeně - na nemovitý majetek.

Dosavadní omezení exekuce berní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na upomínku, exekuci na svršky a na vnucenou správu pronajatých domů nevyhovuje dnešním potřebám berní exekuce. Zkušenost učí, že úspěšnost exekučních opatření závisí velmi zhusta od rychlosti jejich provedení; zejména platí to o exekuci na peněžité pohledávky a o exekuci na nároky, aby byly hmotné věci vydány nebo dodány. Při obou těchto exekucích je nejvýš důležito, aby bylo exekvovanému dlužníku co nejrychleji znemožněno disponovati zjištěnou pohledávkou či nárokem. Tomuto požadavku není však prospěšno; jestliže na takové pohledávky a nároky může býti vedena, pouze exekuce soudní, takže správní úřad, který takovou pohledávku nebo nárok svého dlužníka zjistil, nemůže jej zabaviti sám, nýbrž musí o zabavení požádati soud, při čemž se často stává, že dlužník v době mezi podáním návrhu na povolení soudní exekuce a provedením tohoto návrhu disponuje svou pohledávkou (nárokem) tak, že zamýšlenou exekuci zmaří. Vzhledem k tomu je nejvýš žádoucno, aby bylo lze berní exekuci vésti také na peněžité pohledávky, jakož i na nároky, aby byly hmotné věci vydány nebo dodány. Jelikož však při berní exekuci na knihovní pohledávky, t. j. na pohledávky, pro které jest v knihách zapsáno zástavní nebo nezástavní právo, jakož i na nároky, aby nemovité hmotné věci byly vydány nebo dodány, mohly by vzniknouti obtíže, omezuje se návrh berní exekuce na peněžité pohledávky neknihovní a na nároky, aby byly movité hmotné věci svršky) vydány anebo dodány.

Berní exekuce na pohledávky doporučuje se také proto, že jest levnější než exekuce soudní a co do pohledávek peněžních též méně nákladnou než berní exekuce na svršky - odpadají odhadné a útraty dražební -, takže lze očekávati, že při účelném postupu se tento způsob exekuce osvědčí.

Podotknuto budiž konečné, že kromě zák. čl. XI/1909 také říšsko-německá Reichsabgabenordnung připouští berní exekuci na veškeré movité jmění, tedy i na peněžité pohledávky, nároky, aby byly hmotné věci vydány nebo dodány, a na jinaká majetková práva.

Rovněž shodně s Reichsabgabenordnung vypouští se v návrhu z řízení správního celá exekuce na nemovité jmění, tudíž nejen nucená dražba, nýbrž i vnucená správa nemovitostí a to proto, že praxe ukázala, že vnucená správa, soudně jsouc prováděna, je zpravidla úspěšnější než administrativní sekvestrace, a dále, že nucená dražba nemovitostí pro daně je zjevem poměrně řídkým.

Těmito paragrafy upravuje se exekuce na hmotné věci movité, na peněžité pohledávky a na nároky, aby byly hmotné věci vydány nebo dodány obdobně soudní exekuci na jmění movité podle §§ 249 až 319 a §§ 325 až 327 a 329 exekučního řádu ze 27. května 1896, čís. 79 ř. z., který podle osnovy vypracované již ministerstvem spravedlnosti má býti podkladem i budoucího jednotného exekučního řádu pro celou říši. Ke změnám a doplňkům navrženým v této osnově bylo patřičně přihlédnuto. Kromě odchylek plynoucích již z okolnosti, že v exekuci jest vymáhající věřitel zároveň i úřadem, který exekuci povoluje, pokud se týče nařizuje a provádí, navrženy tyto podstatnější:

Ustanoveni § 254, odst. 2. ex. ř. z roku 1896 o vedení zájemních rejstříků a ustanovení § 255 téhož ex. ř. a dávání zpráv z takových restříků nebyla převzata, ježto v zájemních rejstřících, vedených u exekučních soudů budou zaznamenána i veškerá zabavení, jež k tomu cíli budou po rozumu § 369, odst. 3. exekučními úřady exekučním soudům sdělována.

Předpisy o uschování zabavených svršků vyhrazují se v § 366 prováděcímu nařízení; poněvadž vzhledem k totožnosti exekučního úřadu s věřitelem je nutno přesněji, nežli tomu jest v exekučním řádě, stanoviti zejména, ve kterých případech mají zabavené věci býti uschovány.

Kdežto podle § 26, odst. 2. ex. ř. z roku 1896 soudcovské zástavní právo pomíjí, neučinil-li vymáhající věřitel do roka po zabaveni návrhu na prodej a nepokračuje-li řádně v prodejovém řízení, navrženo v § 88, odst. 3., aby zástavní právo nabyté berním zabavením zaniklo teprve, nebyl-li prodej proveden do 3 let ode dne zabavení, poněvadž berní zástavní právo podle dosavadního práva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vůbec nepodléhalo promlčení a ježto dále promlčecí lhůta pouze jednoroční by překážela povolování delších příročí a tudíž byla na neprospěch především dlužníků samých. Jednoroční promlčecí lhůta při soudcovském zástavním právu není, pokud jde o daně, tak nebezpečnou, ježto soudní exekuce na svršky pro daně činí, jak statistika dokazuje, jen nepatrné procento berních exekucí mobilárních.

Ustanovení exekučního řádu z r. 1896 doplněno zároveň tím, že vysloveno shodně s osnovou budoucího exekučního řádu, že do roční lhůty se započítávají dny poštovní dopravy, že však se nezapočítává doba, po kterou byla exekuce odložena z příčin ležících mimo vůli vymáhajícího (exekučního) úřadu.

V § 9 učiněna opatření pro případ konkurence exekuce berní s exekucí soudní.

Z důvodů obdobných, jako v § 357, byl v § 307 převzat § 258 ex. ř. z r. 1896 s pozměnou, že nárok má býti uplatněn nejdříve u exekučního úřadu a teprve, nebyl-li exekučním úřadem uznán, žalobou u soudu.

Ježto podle § 88, odst. 2. výkonní orgánové nejsou oprávněni přijímati platby, jichž má býti dobyto exekucí, vypuštěno v § 371, odst. 1., který obsahově odpovídá 1. odstavci § 201 ex. ř. z r. 1896, ustanovení, dle něhož odnětí peněz výkonným orgánem má týž účinek, jako by dlužník platil. Právní význam tohoto vypuštění je ten, že hotovost, kterou výkonný orgán nalezne při zájmu, nebude výkonným orgánem přijata jako platba, nýbrž pouze zabavena, takže až do súčtování na vymáhaný daňový dluh zůstane vlastnictvím dlužníkovým.

V § 372, odst. 5., hledí se k ustanovení čl. XV. uvozovacího zákona ze 27./5. 1896, č. 78 ř. z. a k ustanovením min. nař. z 2./7. 1859, č. 120 ř. z. a z 24./10. 1897, č. 249 ř. z.

V § 373, odst. 3., z praktických důvodů pozměňuje, pokud se týče doplňuje se ustanovení § 270, odst. 2. ex. ř. z r. 1896 tím, že na místě třínedělní lhůty klade se lhůta, stanovená ku prodeji exekučním úřadem a že se dovoluje, aby původně stanovená lhůta ku prodeji z ruky byla na návrh dlužníka prodloužena.

V odst. 4. téhož paragrafu uzákoňuje se osvědčivší se ustanovení dosud platného min. výnosu z 18./1. 1898, č. 58.418 z roku 1897 (bod 6).

Vzhledem ke komplikacím, které mohou vzniknouti a berní úřady značně zatížiti v případech převzetí zabavené věci podle § 271 ex. ř. z r. 1896; vypouští se ustanovení tohoto paragrafu jako nepraktická pro berní exekuci.

§ 387 převzat byl z osnovy budoucího exekučního řádu. V důvodové zprávě k této osnově jsou tato ustanovení odůvodněna takto: "Oprávnění dlužníkovo, pokud se týče vymáhajícího věřitele a jeho rozsah, jakož i legitimace po zabavení pohledávky bývá v praxi pochybnou a různě vykládána. Obdrží-li dlužník zákaz, aby pohledávkou nakládal, odnímá se mu tím aktivní žalobní legitimace. Poddlužník, jemuž se zapoví platiti, může se sice brániti žalobě dlužníkově námitkou, nemá však podle platných předpisů povinnosti. Nálezem z 15. května 1913, Rv I 462/13, č. 220 Práv. 1913, str. 450, bylo vysloveno stejně jako dřívějšími rozhodnutími, že dlužník nemůže zažalovati právní nárok, pokud byl věřiteli přikázán; rozhodnutím z 9. října 1912, R I 421/12, Zentr. Bl. 1919, č. 496, z 3. července 1907, č. 7942 příl. m. v. 836, pak, že nemá vlivu na postavení stran, byla-li za sporu pohledávka přikázána, že však věřitel přistupuje ke sporu jako vedlejší intervenient by však mohl přistoupiti, musí býti někým vyrozuměn. Spor mohl by býti zahájen i po vyjádření se poddlužníkovu podle § 301 ex. ř.; i exekuce může býti pak zahájena. Poddlužník ručí za to, že nebude plniti proti zápovědi. Může mu tedy býti uložena povinnost, oznámiti věřiteli, že spor nebo exekuce byly zahájeny. Věřitel může býti vzdálen aneb nepřítomen, nevymáhá ihned nárok a pod., poddlužník pak povinen jest složiti pohledávku jen tehdy, žádá-li za to věřitel, jemuž byla pohledávka jíž přikázána (§ 307 e. ř.). Dodatkem tvořícím § 348 zamýšlí osnova upraviti tento v praxi nejasný poměr."

V § 390 nepřiznán poddlužníkovi nárok na náhradu nákladů, které mu snad vzniknou vyjádřením, ježto k vyjádření takovému mohl by býti přidržen již na základě ustanovení § 347, odst. 1.

Proti vládnímu návrhu provedeny byly tyto změny:

V §u 364, odst. 2., byla nahrazením slova "příslušenstvím" slovem "přirážkami" napravena chyba, která se tam vloudila při přepisování.

Odstavec 5 téhož paragrafu byl doplněn sovy: "u připojení opisu zájemního protokolu", poněvadž, nebyl-li dlužník výkonu zabavení ani osobně ani svým zástupcem přítomen, nestačí jen zpraviti ho, že zabavení bylo provedeno, nýbrž třeba mu také sděliti, které věci byly zabaveny a co se jinak při výkonu zabavení sběhlo.

V odst. 6. téhož paragrafu byla škrtnuta slova "nebo jím k dozoru ustanovena (§ 350, odst. 1.)", ježto také v §u 257, odst. 1., byla škrtnuta slova "nebo ve služebním poměr u k němu se nalézající".

V §u 371, odst. 3., škrtnuta byla slova "(odpor)" a "(v něm)" a vsunuta slova "finančním úřadem", aby byl zřízen soulad s exekučním řádem z r. 1896 (§ § 20 a 65). Podle §u 266 ex. ř. nesmí se k prodeji přikročiti dříve, nežli povolené zabavení nabude právní moci, t. j, dokud neuplynula lhůta ku padání opravného prostředku proti povolenému zabavení nebo dokud o padaném opravném prostředku nebylo pravoplatně rozhodnuto. Opravným prostředkem jest však jen rekurs podle §u 65 ex. ř., nikoliv také žaloba podle §§ 35, 36 nebo 37 ex. ř. Byla-li taková žaloba podána, může (podle § 42, čís. 5) odložení prodeje býti nařízeno. Stejný stav třeba normovati i pro letní exekuční řízení. Žalobě podle §§ 36 a 37 ex. ř. rovná se žaloba podle § 356, odst. 8. a odpor podle § 357. Proto nutno v §u 371, odst. 3., je vyloučiti. Že může v případě žaloby podle § 3506 odst. 8., nebo odporu podle § 357 býti exekuce (tedy i prodej) odložena, stanoví § 360, odst. 3.

V § 372, odst. 1., byla slova "exekučním úřadem" nahrazena slovy: "úředníkem k dražbám oprávněným nebo výkonným orgánem", aby byl sjednán souhlas s ustanovením exekučního úřadu z r. 1890 (§ 268, odst. 2.).

V §u 376, odst. 1., škrtnuta slova "pokud exekuční úřad neurčí k tomu jiného", poněvadž podle §u 348, odst. 2., lit. b), je někdo jiný, kterého exekuční úřad určí k výkonu dražby, také orgánem výkonným.

V § 377 doplněn odstavec 3. slovy: "Jednání proti těmto ustanovením jsou neplatna", aby ustanovení tohoto odstavce bylo plně účinným.

V § 379, odst. 5., byla škrtnutím slova "berní" napravena chyba, která se tam vloudila při přepisování.

V § 380, odst. 2., byla škrtnuta slova "jakož i pohledávek, které mají přednostní právo (§ 370)", poněvadž není třeba, aby dlužník složil peníz i na krytí pohledávek, které mají přednostní právo před pohledávkou daňovou, kdyžtě pro tyto pohledávky zůstávají tu jednak výtěžek za prodané již věci, jednak neprodané věci.

V § 390 byl odstavec 4. doplněn větou: "Vyjádření jest kolku prosto", neboť by nebylo spravedlivo, aby poddlužník, který nemá nároku na náhradu nákladů s vyjádřením spojených, byl povinen vyjádření, jež koná v zájmu státu, kolkovati.

V § 392, odst. 1. napravena škrtnutím slova "přikázané" chyba vzniklá při přepisování.

V § 395, odst. 2. nahrazeno slovo "návrhu" slovem "povinností", čímž napravena chyba vzniká při přepisování.

V § 397, odst. 2. byla citace "(§§ 371 až 381" nahrazena citací: "(§§ 371 až 377 a §§ 379 až 381)", aby byl zřízen souhlas s §em 318 ex. ř. z r. 1896.

Také v těchto paragrafech převzaty jsou v podstatě předpisy exekučního řádu z r. 1896. Ustanovení odstavce 2. § 400 a ustanovení § 401 pojata jsou podle osnovy budoucího exekučního řádu, která takto řeší sporné otázky v soudní praxi, jednak je-li přípustným prodej svršků zabavených k zajištění, jednak je-li třeba znovu zažádati za uhrazovací exekuci, když se stal exekuční titul vykonatelným, či stačí-li navrhnouti ihned zpeněžení.

Ježto účelem zpravení dlužníka o zamýšleném zpeněžení jistoty jest poskytnouti mu příležitost předejíti zpeněžení jistoty; nutno také poskytnouti poplatníkovi dostatečnou lhůtu, aby si opatřil potřebné prostředky ku zaplacení splatné daňové pohledávky. Z toho důvodu navrhuje se místo osmidenní lhůty vládního návrhu lhůta 15denní (§ 401, odst. 1.).

Změnou vládního návrhu v § 402 navrhovanou přizpůsobuje se exekuce zajišťovací exekuci uhrazovací.

Podle ustanovení hlavy VIII. mohou býti poplatníkovi uloženy peněžité, pokud se týče pořádkové pokuty, dále náhrada útrat trestního řízení, jakož i útrat výkonu trestu a podle § 338 také náhrada útrat řízení vyměřovacího nebo odvolacího. Nezřídka bude nutno tyto pokuty a náhrady na povinném vymáhati řízením donucovacím; proto nutno stanoviti, jak mají býti vymáhány. Ježto jde o pohledávky peněžité, jako u daní, přirážek a příslušenství, není důvodu, aby se vymáhaly jinak než daně s přirážkami a příslušenstvím. Vládní návrh mluví - patrně nedopatřením - jen o vymáhání pokut a útrat trestního řízení, byl proto doplněn.

Zásada vyslovená v odstavci 1. shoduje se jak s dosavadními normami exekuce správní (srov. § 35 výnosu býv. min. fin. ze 4./3. 1878, č. 2702, doplněného výnosem téhož ministerstva z 11./4. 1891, č. 31.205; a § 68 zák. čl. XI/1909}, tak i exekučním řádem soudním (srov. § 74 ex. ř. z r. 1896).

Jako náhrada exekučních nákladů vybírá se dosud na Slovensku a a v Podkarpatské Rusi poplatek za výkon zabavení ve výši 2% a poplatek za výkon prodeje ve výši 3% vymáhaného nedoplatku a upomínku platí dlužník jenom poštovné. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku záleží povinná náhrada exekučních nákladů jednak v poplatcích za jednotlivé exekuční úkony: upomínku, zabavení, prodej, jednak v náhradě hotových výloh: za odhad, transferaci a pod. Poplatky činí:

za upomínku

pro prvních 7 dní 10 hal. za každý den,

pro dalších 7 dní 20 hal. za každý den;

za výkon zabavení

za výkon prodeje

Uvedené exekuční poplatky, vybírané dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neodpovídají nynějším poměrům drahotním, valutárním a daňovým a míjejí se svým účelem a cílem, neboť pro svou nepatrnost ani zdaleka nekryjí útrat exekučního řízení a nejsou také již pobídkou poplatníkům, aby včas zaplatili splatné daně.

Je tudíž nutno nejen unifikovati předpisy o náhradě exekučních nákladů, nýbrž co do Čech, Moravy a Slezska též náhradu tu přizpůsobiti nynějším poměrům. Aby mohla býti výše náhrady i v budoucnosti, kdy by se poměry změnily, těmto novým poměrům beze změny zákona přizpůsobena, doporučuje se přenechati stanovení výše této náhrady prováděcímu nařízení.

Vadou dosavadních předpisů jest také, že dlužník nepotřebuje platiti exekučního poplatku, i když zaplatí dluh teprve, když už se u něho objevil berní vykonavatel, aby provedl zájem nebo dražbu. Okolnost tato podporuje liknavost poplatníků ještě více než dotčená nepatrnost exekučních poplatků a způsobuje státu mnoho zbytečných výdajů nejen na platy a cestovné berních vykonavatelů, ale i na odměny odhadcům, kteréžto poslední v takových případech je stát povinen nésti podle občanského práva.

Vládní návrh tohoto paragrafu znění se potud, že dlužník zprošťuje se povinnosti hraditi náklady na upomínku a exekuci v případech, kde upomínka, pokud se týče exekuce; byla provedena neprávem. Neboť z povahy věci plyne, že tam, kde upomínka nebo exekuce byla provedena neprávem, nemá dlužník náklady platiti.

Rozpočtový výbor při projednávání tohoto zákona byl si vědom, že musí řešit otázku daňovou s dvojího stanoviska. Se stanoviska, státu a se stanoviska poplatníka. Proto bylo nutno provésti mnoho změn na původním vládním návrhu. Pro přehlednost jest v textu zákona navrhovaného z původního vládního návrhu otištěn na levé straně text jednotlivých paragrafů nebo jenom odstavců jejich, pokud tyto byly změněny. Přispěje to také k rychlejší orientaci při studiu návrhu zákona.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona v 53 schůzích výborových, trvajících dohromady 226 hod. 17 min. Celá látka byla rozvrhnuta podle hlav mezi subreferenty, jimiž byli: Pro uváděcí ustanovení posl. dr Hnídek, pro daň důchodovou: posl. dr Matoušek, pro všeobecnou daň výdělkovou: posl. Pekárek, pro zvláštní daň výdělkovou: posl. dr. Samek, pro pozemkovou daň: posl. dr Černý, pro domovní daň: posl. Roudnický, pro rentovou daň: posl. Rýpar, pro daň z tantiem a z vyššího služného: posl. dr Polyak, pro trestní ustanovení: posl. dr Fritz, a pro společná ustanovení posl. dr Viškovský.