Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Hlava třetí a čtvrtá obsahují ustanovení o použití výnosu státní losové výpůjčky, povolené podle hlavy IV. zákona z roku 1921, jednak k úhradě výdajů, na něž byla tímto a pozdějšími zákony o stavebním ruchu určena, a jednak k úhradě výloh, spojených se stavbou obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance. Ustanovení obou hlav mají pouze zjednati právní základ k použití výnosu losové výpůjčky podle jejího určení za účinnosti nového zákona. Příloha 2., připojená k této důvodové zprávě, ukazuje, kolik losů bylo z celé emise do konce května 1926 prodáno, kolik slosováno a kolik jich ještě zbývá volných. Podle této přílohy nebylo by již volných losů. Akce výstavby obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance, podnikaná státem, byla by tím zakončena.

Hlava pátá, nadepsaná o Státním bytovém fondu, obsahuje nejdůležitější ustanovení celého oddílu III. Bylo již nahoře řečeno, že napříště bude podpora na stavu obytných domů udílena jen ź prostředků Státního bytového fondu. Tento fond byl zřízen zákonem ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., především za tím účelem, aby byly proti výpovědi zabezpečeny hypotekární zápůjčky, váznoucí na družstevních domech v území republiky, za něž převzal záruku bývalý rakouský státní bytový fond pro péči o malé byty, zřízený zákonem ze dne 22. prosince 1910, čís. 242 ř. z., který ovšem rozpadem bývalé rakouské říše stal se neschopným ručitelem. Těchto zápůjček byla 6,812.936 K a byly hypotekárně zajištěny v druhém knihovním pořadí na 1093 domech s 2728 byty o úhrnném s,tavebním nákladu 18,814.319 K. Aby náš vlastní Státní bytový fond mohl plniti přední svůj úkol, záležející v přejímání záruky za druhořadé zápůjčky na novostavbách, byla mu dříve uvedeným zákonem z roku 1919 hned přikázána částka 5,000.000 Kč, a bylo současně ustanoveno, aby byl každoročně dotován částkou nejméně 2,000.000 Kč, až dosáhne 25,000.000 Kč. Jmění tohoto fondu obnáší koncem května 1926 celkem 26,278.645 39 Kč a jest uloženo celé ve státních papírech. Podle 90 osnovy přikazují se tomuto fondu také pohledávky bývalého rakouského fondu pro péči bytovou o státní zaměstnance, dotovaného částkou 4,000.000 K, pokud jsou zajištěny na nemovitostech ležících v našem území. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo pomocí zápůjček z tohoto fondu postaveno stavebními družstvy státních zaměstnanců celkem 67 nájemních domů s 658 byty o úhrnném stavebním nákladu 5,900.143 K. Fondovní zápůjčky na těchto domech činily 2,267.900 K. Pohledávkami tohoto fondu, váznoucími na domech v území republiky, může vláda volně nakládati na základě ustanovení mezistátní smlouvy Československa s Rakouskem ze dne 7. prosince 1925, již ratifikované. Anuity z těchto fondovních zápůjček, placené stavebními družstvy do naší ústředním. Jmění tohoto fondu činí koncem května 1926 2,941.706,45 Kč a jest uloženo jednak v hypotekárních zápůjčkách, jednak v cenných papírech. Do fondu poplyne podle § 89 osnovy celý výnos stavebního příspěvku. Pro prvou dobu bude fondu podle § 91 osnovy poskytnuta ze státních prostředků záloha do 150,000.000 Kč, aby mohl plniti svůj úkol, dříve ještě než prostředky jeho zesílí výnosem stavebního příspěvku. Fond budou společně spravovati všechna tři ministerstva, sociální péče, financí a veřejných prací která také dosud prováděla všechny zákony o stavebním ruchu.

Osnova neponechává teprve stanovám Státního bytového fondu, v nichž by si fond sám, jsa samostatnou právnickou osobou autonomně dal pravidla pro svou činnost, nýbrž sama v ustanoveních velmi podrobných stanoví úkoly fondu a způsoby jejich provádění připojujíc ustanovení zajišťující, aby účele fondem sledovaného bylo dosaženo.

V ustanoveních §§ 95 až 98, které jsou společná pro všechny způsoby podpory, vytýká osnova hlavní zásady, určující činnost fondu. V § 95: podporu lze uděliti pouze na stavbu v obcích, ve kterých jest nedostatek malých bytů pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva; v § 96: podporu lze uděliti pouze na stavbu domů s malými byty; v § 97: podporu lze se stavbou rodinného domku malobytové povahy uděliti také na vystavění hospodářských budov, staví-li se domek pro drobného zemědělce, nebo na stavbu drobné provozovny, staví-li se domek pro drobného živnostníka. Tyto zásady jsou dostatečně známy z provádění dosavadních zákonů o stavebním ruchu. Nové jest ustanovení § 97, odst. 3., osnovy, dané ve prospěch samostatně působících výtvarných umělců, pro jejichž stav dosavadní zákony ničeho neučinily. Podle tohoto ustanovení lze výtvarným umělcům uděliti podporu na stavbu rodinného domku i tehdy, nemá-li rodinný domek následkem zřízení atelieru povahy domu s. malými byty. Nové jest ustanovení § 97, odst. 4., které vytýká, že podporu lze uděliti i na stavby zřízené podle stavebního práva, aby dalo podnět k častějšímu užívání této zanedbávané právní instituce, upravené zákonem ze dne 26. dubna 1912, čís. 86 ř. z. Ustanovení § 96 obsahuje v odst. 2. až 4. definice pojmů domu s malými byty, malého bytu a stavební uzavřenosti bytu. Tyto definice jsou opakovány z ustanovení §§ 11 a 12 zákona ze dne 28. prasince 1911, čís. 242 ř. z., platného sice v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nikoli však až dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Ustanovení § 96 má vyplniti tato mezeru aspoň pro obor stavebního ruchu a podle § 143 také pro obor poplatkových úlev u staveb podporovaných podle chystaného zákona.

Z těchto jen stručně uvedených ustanovení jest patrný účel Státního bytového fondu: podporovati jenom stavby malých bytů pro osoby méně zámožné. Zkušenosti získané prováděním dosavadních zákona o stavebním ruchu učí, že dosavadních zákonů bylo poměrně nejméně použito ve prospěch nejchudších vrstev obyvatelstva, třebas tyto vzhledem ke svým poměrům by se spokojily i s byty nejmenšími. Zjev ten jest ovšem vysvětlitelný. Dosavadní zákony o stavebním ruchu neposkytujíce státní správě finančních prostředků, aby mohla sama - nehledíc ke stavbě obytných domů pro státní a jiné veřejné zaměstnance z výnosu losové výpůjčky - iniciativně dávati podnět k podnikání staveb, nemohly než úplně ponechati iniciativě stavebníkově, řízené ovšem především úvahou o výnosnosti projektované stavby, pro koho bude stavěti. Nemohly nikomu, ani obci, ukládati povinnost, aby stavěla byty třebas pro své nejchudší občany. Nezámožné vrstvy našeho obyvatelstva jsou to, na které především musí pamatovati podpora ze Státního bytového fondu. Nelze ovšem ani zámožné vrstvy vylučovati z podpory, stavějí-li byty pro osoby méně zámožné. Naopak, právě podnikavost zámožných lidí, schopných investovati do stavby co nejvíce vlastních prostředků, jest vítati a podporovati, přijde-li k dobru také osobám méně zámožným. Podle osnovy nezáleží vůbec na majetkových poměrech stavebníkových, jsou-li jen byty, až na vlastní byt stavebníkův, určeny pro osoby méně zámožné. Může tudíž i stavebník zámožný dostati podporu na stavbu rodinného domku aspoň s 2 malými byty, zřídí-li druhý byt pro osobu nezámožnou. Osnova pojmu nezámožnosti nevymezuje a ani nemůže vymeziti. V praxi bude nezámožnost stran posuzovati především, ač nikoli výhradně, podle velikosti bytu. Osnova neobsahuje mezi shora uvedenými ustanoveními nic o tom, kdy musí býti se stavbou začato. V § 98 jest pouze ustanovení, že v případech zvláštního zření hodných lze podporu uděliti i na stavby začaté před vyhlášením chystaného zákona, nikoli však dříve než v roce 1921. Ze zvláštních ustanovení o jednotlivých způsobech podpory jest však patrno, že podpora se obmezuje jen na stavby začaté do konce toku 1934. Pouze podpora ve způsobu záruky Státního bytového fondu, která se má podle úmyslu osnovy státi trvalým prostředkem státní bytové péče, může býti podle § 107 osnovy udílena i na stavby začaté po roce 1934, ale jen na stavby obecně prospěšných stavebních sdružení, okresů, žup a jiných veřejno-právních korporací a ústavů. Bude jistě státní bytová péče trvalou součástí naší sociální správy jak také vytýká dříve uvedené vyjádření Poradního sboru pro hospodářské otázky, neboť nedostatek bytů, tkvící svými příčinami v našem hospodářském řádu, bude opět a opět vyžadovati veřejné péče.

Vzhledem k důchodovým poměrům osob, kterým má další podpora stavebního ruchu především býti k užitku, nutno všechno úsilí k tomu obrátiti, aby nájemné v nových domech mohlo býti vyměřeno částkou, na kterou by stačily důchody většiny osob hledajících byt v novostavbě, při němž by však byla také zabezpečena výnosnost domu. Jakmile se stavební náklad ustálil, není jiná podpora stavebního podnikání ani účelná, ani potřebná. K snížení nájemného lze při ustálených stavebních nákladech působiti jedině ve směru snížení ročních výloh, spojených s vlastnictvím domu. Sem patří především roční výlohy spojené se zúrokováním a umořením hypotekárního úvěru a pak veřejná břemena, zejména domovní daň s přirážkami a obecními dávkami. V obojím směru přináší osnova výhody, jdoucí zejména co do osvobození daňového až k nejzazším mezím. Tento účel podpory projevuje se pronikavě v ustanovení o jednotlivých způsobech podpory, které vypočítává § 99 osnovy.

Hlavním a nejdůležitějším způsobem podpory bude podpora ve způsobu přímé zápůjčky padle ustanovení §§ 100 až 105 osnovy. Přímá zápůjčka má býti podle, § 100 udílena především na domy s nejmenšími byty do 40 m² podlahové plochy obytných místností, ale může později, až poptávka po nejmenších bytech bude uspokojena, a prostředky fondu budou zesíleny, udílena také na stavby domů s malými byty bez rozdílu. Zápůjčka má býti podle § 101 udílena především na stavby obecně prospěšných stavebních sdružení obcí, okresů, žup a jiných veřejnoprávních korporací a ústavů, jiným osobám pak jen tenkráte, zaváží-li se nevybírati většího nájemného, než kterého bude vyžadovati výnosnost domu. O výši zápůjčky, udílené zásadně do II. knihovního pořadí, obsahuje ustanovení § 102. Sazby tu uvedené jsou pouze směrnicemi pro vyměřování nejen přímé zápůjčky, nýbrž i předcházející nezaručené zápůjčky. Nemohou obsahovati nezměnitelného pravidla, neboť peněžní ústavy, poskytujíce úvěr do knihovního pořadí, často také z jiného důvodu než pro nízký odhad o hodnotě zamýšlené stavby nemohou poskytovati úvěrových hypoték v plné výši, přiměřené hodnotě domu. Na tomto místě bylo by vysloviti očekávání, aby také peněžní a jiné ústavy, zabývající se hypotékárním úvěrem, vyvodily důsledky z ustálení měny a zejména také z likvidace ochrany nájemních, osnovou zahájené, a zase podle zásad před válkou běžných vyměřovaly prvořadou zápůjčku do plných 50% výnosové hodnoty domu. Víra, že peněžní ústavy své odhady novostaveb takto zařídí, ospravedlňuje degressi sazeb v § 102. Podle těchto sazeb by v roce 1934, kdy ochrana nájemníků bude úplně zlikvidována, prvořadá zápůjčka měla činiti plných 50% stavebního nákladu. Zápůjčka bude podle § 103 zúročitelná 5% a umořitelna ve 40 letech stejnými splátkami; její pololetní dekursivní anuita bude tudíž činiti 2,902605% po 80 semestrů. Pouze po dobu účinnosti ochrany nájemníků smí býti u zvlášť kvalifikovaných staveb s nejmenšími byty, uvedených v § 103, odst. 2., úroková míra snížena až na 3%. Na základě zápůjček s úrokovou mírou takto sníženou nemohou ovšem býti vydávány fondovní dluhopisy podle § 18, odst. 1.; zápůjčky ty mohou tudíž býti udíleny jenom z té části stavebního příspěvku, která se zúčtuje vlastníku budovy jako vklad podle § 17 osnovy. Podle § 104 může býti přímá zápůjčka udílena již po dobu stavby jako stavební úvěr. Podle § 105 jest zápůjčka na straně fondu zásadně nevypověditelná. Výhrada výpovědi ve výjimečných případech má dávati fondu možnost výpovědi v případech na dobu 40 let nepředvídatelných. Ustanovení odst. 2,. o s.platnosti zápůjčky bez výpovědi jsou velmi podrobná; jsou čerpána netoliko z prakse ústavů peněžních, nýbrž také ze zvláštních zkušeností, získaných prováděním zákonů o stavebním ruchu. Podle odst. 3. může se fond na místě splacení zápůjčky spokojiti se zvýšením úrokové míry.

Druhý způsob podpory jest záruka Státního bytového fondu, o které jednají §§ 106 až 113 osnovy. Záruka Státního bytového fondu činí sice také jako záruka podle zákonů a stavebním ruchu ze zaručené zápůjčky zápůjčku se sirotčí jistotou, liší se však od záruky podle zákonů o stavebním ruchu nejen co.do obsahu rukojemského závazku, nýbrž i co do důvodu vzniku. Záruka podle zákona o Státním bytovém fondu nemá jiného účelu, než aby věřitelovi uvolnila pro stavební podnikání peněžní prostředky, které lze ukládati na hypotéky jen se sirotčí jistotou, a aby dlužníkovi umožnila získati pro stavby zápůjčku se sirotčí jistotou i za mez sirotčí jistoty podle § 230 obč. zák. Účelem záruky podle zákona o Státním bytovém fandu není jmenovitě, aby Státní bytový fond bral na sebe ani trvale ani dočasně sebe menší část stavebního nákladu. Záruka Státního bytového fondu smí býti převzata jen tehdy, lze-li pravděpodobně míti za to, že bezpečnost zaručené hypotéky není ohrožena. Záruku Státního bytového fondu lze převzíti jen pro takovou stavbu, o níž jest prokázáno, že bude hned od počátku výnosná účelu fondovní záruky odpovídá také obsah rukojemského závazku Státního bytového fondu, který jest podstatně užší než obsah rukojemského závazku státu podle zákonů o stavebním ruchu. Státní bytový fond přejímaje záruku nezavazuje se hned předem věřiteli a dlužníku, že bude sám ve lhůtách splatnosti zapravovati úrok a úmor a jiné v dlužním úpise o zaručené zápůjčce vymíněné platy, jak tomu jest u záruky státu podle zákonů o stavebním ruchu, nýbrž zavazuje se toliko, a jen věřiteli, že mu zaplatí nesplní-li hlavní dlužník v dlužním úpise mu uložené povinnosti, ač byl soudně nebo doporučeným dopisem mimosoudně upomínán, ale teprve uplynutím 30. dne, počítajíc ode dne, kterého prodlení dlužníkovo bylo správě fondu oznámeno. Nehledíc k tomuto ovšem velmi podstatnému obmezení závazku rukojemského Státního bytového fondu oproti rukojemskému závazku státu podle zákonů o stavebním ruchu, jest jinak obsah rukojemského závazku v případě vnucené správy nebo exekučního prodeje domu u obou druhů záruky úplně stejný. Obsah záruky jest podrobně uveden v § 106. O ustanovení § 107 o udílení záruky i po roce 1934 byla již nahoře zmínka. O výši zaručené zápůjčky o výši jejího úroku a úmoru jednají §§ 108 a 109, odst. 1. Ustanovení § 109, odst. 2., podle kterého převzetí záruky Státního; bytového fondu dlužno poznamenati při zaručené zápůjčce v pozemkové knize, bylo zákonu čís. 242/1910 ř. z. neznámo; jest účelné, aby zápis v pozemkové knize o výši zatížení nesváděl k nesprávnému úsudku o hodnotě hypotéky. Nad jiné jsou důležitá ustanovení § 110, odst. 1., podle kterého zaručená zápůjčka má sirotčí jistotu, a odst. 2., padle kterého za zápůjčky zaručené Státním bytovým fondem ručí podpůrně stát. Správa fondu bude musiti pečlivě toho dbáti, aby záruky byly přejímány pouze do takové míry, by závazky fondu byly trvale uhrazeny hotovostmi fondu. Podrobná ustanovení o tom budou dána ve stanovách fondu. Postihové právo fondu jest upraveno v § 111. Účelu záruky fondu odpovídá, je-li postihové právo fondu co do svého rozsahu neobmezené, jsouc jen co do svého výkonu závislé na platební schopnosti dlužníkově. Osnova dává správě fondu možnost, aby odepsala náhradu, je-li její nedobytnost prokázána soudně neb aspoň osvědčena. Ustanovení § 112 o trvání záruky i po změně v osobě vlastníka domu jest dáno v zájmu věřitele zaručené zápůjčky. Ustanovení § 113 zajišťuje postihové právo fondu na náhradu, musila-li býti záruka realisována.

Třetí způsob podpory jest příspěvek na zúročení a úmor hypotekární zápůjčky podle ustanovení §§ 114 až 120 osnovy. Anuitní příspěvek může býti udílen jak k zápůjčce zaručené Státním bytovým fondem, tak i k zápůjčce nezaručené. K zápůjčce zaručené může však býti podle § 116 udílen pouze na stavby obecně prospěšných stavebních sdružení, obcí, okresů, žup a jiných veřejnoprávních korporací a ústavů, a to na dobu 40 let, jiným osobám pak jen na znovuzřízení neb úpravu domů zničeného nebo poškozeného živelní pohromou, a to na dobu 10 let s možností prodloužení na dobu 20 let. Příspěvek činí podle § 114 pravidelně nejvýše 2% zápůjčky nebo její části, která nesmí býti vyšší než přímá zápůjčka Státního bytového fondu; podle § 117, odst. 2., může býti příspěvek u zvlášť kvalifikovaných staveb uvedených v § 103, odst. 2., zvýšen o 1% a jen na dobu trvání ochrany nájemníků. Mimo jedinou výjimku shora uvedenou udílí se příspěvek podle § 116 zásadně jen na dobu 10 let, může však, prokáže-li vlastník po uplynutí této doby neschopnost dostáti povinnostem ze zápůjčky, k níž byl příspěvek povolen, býti prodloužen nejvýš na dalších 10 let. O zániku povinnosti k placení příspěvku, o snížení příspěvku a o dočasném zastavení jeho výplaty jedná § 118. Splatnost příspěvku jest upravena v § 119. Důležité jest ustanovení § 120, odst. 1., podle něhož příspěvek na zúročení a úmor zaručené zápůjčky vyplácí se do pokladny věřitele zaručené zápůjčky a nemůže býti vlastníkem domu vůbec postoupen. Podle odst. 2. smí býti příspěvek k nezaručené zápůjčce postoupen jenom věřiteli zápůjčky, k níž byl povolen, a jen se svolením fondu.

Čtvrtý způsob podpory, uvedený v § 121, jest příspěvek jednom pro vždy k úhradě stavebního nákladu na znovuzřízení nebo úpravu domu zničeného neb, poškozeného živelní pohromou ve výši do 20% nákladu, není-li stavebník ani se zárukou fondu s to, aby si opatřil hypotekární zápůjčku. Tento způsob podpory bude asi nejvíce praktickým při živelních pohromách na Slovensku v krajích, ve kterých nelze získati vůbec hypotekárního úvěru.

Pátý a poslední způsob podpory, uvedený v § 122, jest záloha poskytovaná obecně prospěšným stavebním sdružením na stavbu nájemních domů pro státní zaměstnance na doplnění vlastních prostředků. Stavební družstva mají této pomoci ve způsobu záloh nezbytně potřebí, mají-li nadále tak jako dosud vyvíjeti stavební činnost zvláště ve prospěch státních zaměstnanců, která zasluhuje i z důvodu veřejného zájmu vší podpory. Na tento způsob podpory smí však býti užito podle § 94 osnovy jenom prostředků, které fond získá podle § 90 ze jmění a na pohledávkách bývalého fondu pro péči bytovou o státní zaměstnance; tyto prostředky smějí býti podle § 94, odst. 2., z výnosu stavebního příspěvku postupně doplněny na částku 20,000.000 Kč.

Následující §§ 123 až 134 obsahují závěrečná ustanovení hlavy páté, z nichž zasluhují zvláštní zmínky ustanovení § 123, kterým si fond vyhrazuje zákaz zcizení a zavazení a právo předkupní, mající reální povahu, pak ustanovení § 124, podle něhož jest splnění povinností vlastníka stavby chráněna pokutou, ustanovení § 125, který dává fondu možnost, aby si od vlastníka stavby zjednal údaje, jichž potřebuje pro zjištění výnosnosti domu a konečně § 129 o vykonatelnosti některých rozhodnutí Státního bytového fondu soudní exekucí. Státní bytový fond požívá podle § 130 osobního osvobození od kolků a poplatků a hradí si podle § 131 jako samostatná právnická osoba sám ze svého jmění svůj osobní i věcný náklad.

O činnosti Státního bytového fondu, která bude míti veliký národohospodářský význam a jistě bude také sledována veřejností s největším zájmem, bude podle § 132 podávána každoročně zpráva Národnímu shromáždění.

Hlava šestá obsahuje předpisy o daňových úlevách v §§ 135 až 141 a o poplatkových úlevách v §§ 142 až 145. Ustanovení § 135 jedná o osvobození od domovní daně činžovní a třídní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, rozlišujíc mezi stavbami domů s malými byty (čís. 2.) a ostatními stavbami (čís. 1.) a diferencujíc délku osvobození nejen podle toho, jde-li o stavbu domů s malými byty či o jinou stavbu, nýbrž i podle toho, jde-li o stavbu podporovanou či nic. Stavba podporovaná ve způsobě pouhé záruky Státního bytového fondu se tu klade na roveň stavbě nepodporované. Stavby domů s malými byty a stavby nepodporované mají delší osvobození daňové. K vysvětlení ustanovení čís. 1., lit, a), dlužno uvésti, že nástavba, přístavba a částečná přestavba není podle ustanovení zákona čís. 242/1911 ř. z. stavbou domu s malými byty, a že přesto lze podle § 96, odst. 1., uděliti na ni podporu. Ustanovení § 136 přiznává stejně dlouhé a stejně odstupňované osvobození stavbám na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Na rozdíl od posledního zákona čís. 58/1924 Sb. z. a n. poskytuje § 138 osvobození na dobu 20 let také úpravám neobytných budov nebo částí budov k účelům obývacím. S osvobozením od domovní daně uděluje se podle § 139 stejně dlouhé osvobození od přirážek k ní vybíraných, a dokonce i od obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného, jak o tom byla již nahoře učiněna zmínka. Osvobození od obecních dávek jest zvlášť způsobilé umožniti nejen bezpečnou kalkulaci nájemného, nýbrž i snížení jeho. V §§ 140 a 141 jest také upraveno osvobození převodu stavebních parcel dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, uskutečněných v letech 1920 až 1934. Osvobození je vázáno na podmínku, že pozemku bude do tří let použito ke stavbě.

Poplatkové úlevy jsou především osvobození úplatného převodu hotových domů od převodního poplatku a pak osvobození od poplatků z listin, vyjmenovaných v § 145. Na rozdíl od daňových úlev přiznávají se poplatkové úlevy pouze stavbám, na které byla udělena podoba podle hlavy páté. Osvobození od převodního poplatků je v § 142 upraveno stejným způsobem, jako tomu bylo v § 36 zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n. Odstavec 4, přináší stejné osvobození také stavbám podporovaným podle zákonů z roku 1919 a 1920, které tohoto osvobození dosud neměly.

Hlava sedmá jedná o stavebních úlevách. Ustanovení o stavebních úlevách, obsažená v hlavě osmé zákona z roku 192, nedoznala význačnějších změn. O změně dosavadního ustanovení § 42, nyní § 147 osnovy, byla již učiněna zmínka ve spojitosti s § 59, odst. 2., osnovy. Ustanovení dosavadního § 41 zákona z roku 1923 nebylo do osnovy převzata, neboť je bezpředmětné. Ustanovení § 12, odst. 1., dříve § 47, bylo doplněno, aby byla učiněna přítrž nesprávnému výkladu dosavadního ustanovení, dosti zhusta se opakujícímu. Ustanovení ostatních paragrafů této hlavy byla by věcně změny převzata z dosavadního zákona z roku 1923.

Vláda navrhuje, aby návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy.

Příloha 1.

Srovnávati stavební náklady domů družstev a obcí se stavebními náklady domů soukromníků svádělo by k nesprávným závěrům. Dlužno uvážiti, že obce a stavební družstva stavěla již také v letech největšího poklesu naší měny, kdežto soukromníci vyvinuli větší stavební činnost teprve od roku 1922.

U 188 nájemních domů se 2.654 byty a u 942 rodinných domků s 962 byty, u nichž není dosud provedena kolaudace stavebních změn, není přesně zjištěn počet místností. Ostatních 3.590 nájemních domů s 34.013 byty obsahuje 87.566 obytných místností, čítajíc vždy kuchyni, 672 malé provozovny a 1.055 obchodních a jiných místností; ostatních 22.756 rodinných domků s 25.662 byty má 83.733 obytných místností, čítajíc vždy kuchyni, 973 malých provozoven a 220 obchodních a jiných místností. U 1.733 rodinných domků drobných zemědělců byla mimo to udělena podpora také na vystavění hospodářských budov, jako stodol, stájí a pod.

Všech stavebníků, uváděných ve výkaze na předešlé stránce jako soukromníci, bylo celkem 11.063; z nich připadá na jednotlivá povolání seřaděná podle počtu účastníků v celém státě tento počet:

Z 231 právnických osob jest

Z 50 i veřejných zaměstnanců jest

Celkový stavební náklad všech podporovaných staveb v částce 4.644,680.971 Kč jest uhražen zápůjčkami v částce 3.824,641.698 Kč a zbytek v částce 820,039.273 Kč vlastními prostředky stavebníků, kteří mimo to z vlastních prostředků musili uhraditi ty částky stavebního nákladu, které ze základu pro vyměření podpory byly vyloučeny.

Zápůjčky poskytly:

Zaručené zápůjčky a jejich annuita činí:

Náklad, z něhož se platí příspěvek, činí u domů:

Závazky státu z podpor do konce května 1926 udělených, činí:

zaručené zápůjčky dohromady - 3.064,672.149 Kč hodnota příspěvků na zúrokování a úmor stavebního nákladu - 542,457.066 Kč činící při 5% úrokové míře nejvýše 48,6% a nejméně 20% v průměru nejvýše 40% stavebního nákladu, t. j. 216,982.826 Kč úhrnem - 3.281,654.975 Kč

Roční annuita nezaručených zápůjček činí až do doby jejich umoření 195,996.385 Kč

47 h; toto břemeno může však býti předepisováním náhrad sníženo. Z nákladu 542,457.066 Kč jest platiti po dobu 25 let nejvýše 4% a nejméně ¹/₂% na příspěvcích.

Zařadění částky 250,000.000 Kč do státního rozpočtu na rok 1926 vysvětluje se tím, že z této částky třeba platiti anuity;, které stát dluhuje za dřívější léta, a které z různých příčin mohou býti teprve v rozpočtovém roce realisovány.

Skutečně bylo od převratu do konce května 1926 vyplaceno:

na annuitách ze zaručených zápůjček a na příspěvcích - 560,882.052 Kč 24 h,

na přímých zápůjčkách z výnosu losové výpůjčky - 139,041.768 Kč 61 h,

na osobním nákladu (platy všech zaměstnanců u 5 oddělení pro stavební ruch a smluvních sil v ministerstvech, výlohy na cestovném a dietách za stavební dozory, kolaudace a pod.) u všech subvencovaných staveb - 10,741.802 Kč 47 h,

na věcném nákladu (zařízení kanceláří, nájemné, otop a pod.) - 2,909.494 Kč 66 h,

úhrnem - 713,575.118 Kč 28 h.

Naproti tomu bylo ve stejné době přijato na náhradách 11,249.717 Kč 19 h, takže skutečné výdaje činí jen - 702,325.401 Kč 09 h.

Příloha 2.

Do konce května 1926 bylo losů prodáno za 549,286.200 Kč

a slosováno za - 180,000.000 Kč,

z nichž jest prodaných za - 41,416.700 Kč,

a neprodaných za - 138,583.300 Kč,

Z úhrnné částky - 1.000,000.000 Kč

jest tudíž koncem května 1926 již losů vázáno emisí za - 549,286.200 Kč,

slosováním za - 138,583:300 Kč,

úhrnem za - 687,869.500 Kč,

takže zbývá losů volných již jen za - 312,130.500 Kč,

z nichž se podle zákona každoročně vylosuje losů za - 40,000.000 Kč.

Celý zbytek losů jest však již vázán přísliby ministerstva veřejných prací obcím a stavebním družstvům, o losy se ucházejícím.