Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Před velikonočními svátky docházel v městě Javorníku ve Slezsku četnický strážmistr Jan Futera - ponejvíce ve služebním šatě - do bytů německých rodičů a vybízel je, aby dali zapsati své školou povinné dítky ve stáří od 6 do 8 let do školy s českým vyučovacím jazykem, která se má zříditi v Javorníku. Při tom si dal oznámiti data narození dětí a zapsal je do seznamu. Uváděje, že docházka do školy jest úplně bezplatná, že děti budou podporovány a obdarovány, že schopné děti budou moci bezplatně dále studovati, že se ve třech letech úplně naučí češtině, která jest nezbytně potřebná k jejich dalšímu živobytí a že čeština, které se učí ve zdejších školách, není správná, pokoušel se získati rodiče, aby zapsali své děti do menšinové školy. Ačkoliv rodiče nedali písemně svého souhlasu a také nejsou ochotni dovoliti svým dětem docházeti do české školy, považoval strážmistr tyto údaje o datech dětí za závazné. Pravdivost toho může býti potvrzena.

Podle posledního soupisu lidu patří v Javorníku 99,8% obyvatelů k německé národnosti a v místě jsou prý jen 2 děti školou povinné. Ve zdejších německých obecných a občanských školách jest již 3 léta zavedeno nepovinné vyučování češtině počínaje 3. školním rokem.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra a pana ministra školství a národní osvěty:

1) Vědí páni ministři o této agitaci, která má znovu poškoditi naše německé školství či provozovala se tato agitace na rozkaz státních úřadů?

2) Není-li tomu tak, co zamýšlejí páni ministři učiniti, aby se podobné protizákonné agitace, které znepokojují obyvatelstvo, příště neopakovaly a aby viníci byli pohnáni k odpovědnosti?

V Praze dne 21. dubna 1926.

Když se prováděla restrikce státních úředníků a zaměstnanců, bylo mnoho set učitelek ručních prací nuceně přeloženo do výslužby nebo propuštěno.

Proto v četných školních obcích dívky vůbec nejsou vyučovány ručním pracím, ačkoliv zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., výslovně stanoví, že vyučování ženským ručním pracím jest podle §u 1 v obecných školách a podle §u 3 v občanských školách povinným předmětem vyučovacím.

Šablonovitou restrikcí učitelek ručních prací byl tedy zřejmě porušen uvedený zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., a následky tohoto porušení zákona působí zvlášť krutě na hospodářsky nejslabší vrstvy lidu.

Ve městech a velkých průmyslových místech přes restrikci jest stále ještě možno, když se spojí školní třídy, vyučovati dívky ženským ručním pracím, byť i méně individuelně. V horských vesnicích, kde bydlí dělníci a drobní zemědělci, a kde jsou většinou jednotřídní školy to možno není a dívky nyní vyrůstají bez vyučování tomuto předmětu, pro ně nejdůležitějšímu.

Jest to nesociální krutost, když se dívkám z chudších vrstev, které skorem bez výjimky hned, jak vychodí školu, musejí si vydělávati na výživu usilovnou prací buď v rodině nebo mimo ni, béře možnost vzdělati se v ženských ručních pracích.

Pro ženu dělníka, živnostníka a rolníka jest nepoměrně důležitější uměti plésti, látati, šíti atd., něž hodiny zeměpisu a dějepisu, poněvadž blahobyt rodiny jest závislý na její péči a zdatnosti v domácnosti.

Podepsaní se tedy táží:

1.) Ví pan ministr o nesociální krutosti, která povstala porušením zákona ze dne 13. Července 1922, č. 226 Sb. z. a n.?

2.) Jest pan ministr ochoten odstraniti tyto krutosti tím, že ve smyslu zákona bude ihned znovu zavedeno povinné vyučování ženským ručním pracím pro dívky na všech obecných školách?

V Praze dne 8. dubna 1926.

Obce okresu benešovského a okres sám opírají své hospodaření o předpisy daní a podle nich se usnášejí na procentech přirážek. Ač si takto počínají, přece se jim přirážky nevyplácejí. V okrese benešovském podle připojeného výkazu dostává 23 obcí pro rok 1925 neméně než 241.732 Kč obecních přirážek a okres sám za rok 1924 a 1925 Kč 265.020 podle výkazu berního úřadu o dani činžovní a ostatních daních.

Berním úřadem vypracovaný rozdělovací plán, podle něhož se rozdělují přirážky, jest pro obce a okres nepříznivý v tom směru, že jest v něm obsažena také daň z příjmu. V rozdělovacím plánu jsou obsaženy jen předpisy a právě u daně z příjmu jest tam mnoho položek nedobytných, k nimž se nepřihlíží a proto podle tohoto rozdělovacího plánu stát velkou část přirážek podrží pro sebe. Stejně tomu jest také u obcí, které po 5 měsíců nedostávají obecních přirážek, poněvadž si je stát podrží. Benešovský okres měl v roce 1926 v měsících lednu a únoru dostati 100.000 Kč přirážek, ale dostal jen 22.000 Kč, z čehož lze zaplatiti jen služné a drobnější vydání, takže všechny ostatní závazky zůstávají nesplněny. Rozklady okresů a obcí se nevyřizují a vůbec se jich nedbá.

Za takových poměrů jest nemožné, aby obce a okres spořádaně hospodařily a proto se podepsaní táží:

Jsou páni ministři ochotni v zájmu pořádku a bezvadného dalšího vedení obecní agendy vhodnými opatřeními odstraniti tyto neudržitelné poměry v obcích okresu benešovského a v okrese?

Výkaz o obecním hospodářství v okrese benešovském v roce 1925.

V Praze dne 12. dubna 1926.

A komáromi járásbiróság és törvényszék a közönség nyolcvanöt százaléka számára érthetetlen nyelvü iratokat küld, amelyekből a cimzett azt sem tudja, hogy az születési anyakönyvi kivonat-e vagy pedig itélet. Ezekből az iratokból három darabot van szerencsém idemellékelni.

Tekintettel arra, hogy Komáromban és vidéken a csehszlovák népszámlálás szerint is 85%-os többségben vannak a magyar anyanyelvüek, ugy ezeknek igazán minimális kivánsága lehet az, hogy a biróságok számukra érthető nyelvü idézéseket bocsássanak ki. Ezt egyébként az alkotmánytörvény isbiztositja a magyar anyanyelvü polgárok számára.

Kérdem az igazságügyi miniszter Urat :

Hajlandó-e megfelelően intézkedni, hogy a komáromi biróságok a magyar nyelv jogait tiszteletben tartsák ?

Prága, 1926. III.16.

1924. junius havában az Izsa községi jegyző, Bernyák József kihirdette a faluban,hogy aki földet akar, az jelentkezzzék a községházán. Magyar holdankint 3500 K-ért Gyürkiné Harcsáspusztai birtokából. Ezt az árat az igénylők drágálották, kevesen is jelentkeztek, erre a jegyző megigérte, hogy kieszközli azt, hoagy a földet olcsóban kapják. Egy más alkalommal ismét tudomására adták a község lakosainak,hogy a föld holdankinti ára 2500 Kc. Ez az ár megfelelőnek látszott, amire megbizták Kurucz Ferencet és Sebők Józsefet, helybeli gazdákat, hogy a pénzt szedjék össze. Ezek a pénzt összegyüjtötték. Először csak tizennégy vevő jelentkezett, később többen is. A második összehivás augusztus havában történt. A két megbizott összesen 21800 Kc-t gyüjtött össze s minden befizetőnek nyugtát adott. A nyugtákat a jegyző csinálta sokszorozógépen. A pénzt ezután elhelyezték a Komáromvidéki hitelbankban és a Slovenskká Bankban.

A prágai földhivatal 75976/24./VI. szám alatt a községi jegyzői hivatalhoz felhivást intézett, amelyben közli, hogy a kimutatást visszaküldi azzal, hogy uj kimutatást küldjenek 350 kat. holdra és erre 175000 K-t fizessenek be a Földhivatal házi pénztárába. A komáromban elhelyezett pénzből a jegyző tanácsára a fenti összeget a Zivnostenská Bankhoz utalták át. A Földhivatal fentebb említett irata 1924. augusztus 20.-án kelt

Kurucz Ferenc, Sebők József és a jegyző később Prágában felvenni akarták a pénzt a Zivnostenská Banktól, a pénzintézet azonban csak akkor volt hajlandó a pénzt kiadni, miután a jegyző kétséget kizáró módon igazolta személyazonosságát. A földhivatalba menet találkoztak Berger Géza dunaradványi fakereskedővel, aki azt mondta, hogy ne menjenek még be, mert az ő embere még nincs itt és 11 óráig várjanak. A földhivatal folyosóján azt mondta Berger a jegyzőnek, hogy felesleges valamennyiöknek benenni, mert ezzel esetleg csak rontanának a dolgon s azt mondta, hogy a pénzt ő, Berger, fogja felvenni s a földhivatalnak befizetni. Erre a jegyző a pénzt kivette a táskájából, megszámolta s átadta Bergernek, aki a pénzzel együtt bement az egyik irodába. Innen félóra mulva tért vissza s elhozta a következő szövegü nyugtát:

Állami földhivatal Prága.

75976/24-11.

Válaszadásnál az ügyszámra hivatkozni kell.

Minden ügyről irjon önállóan.

Tárnok gyula és társai Harcsáspuszta ügye.

Válasz a számbhoz. Mellékletek Prágában 1924.VIII.7.

Jegyzői Hivatal Izsa.

Elismerem, hogy Izsa község földigénylő lakossága által 175000 Kc, szóval Egyszázhetvenötezer Kc-t a Földhivatal házi pénztárába befizetett.

Bélyegző, Olvashatatlan aláirás.

Kurucz erre megkérdezte a jegyzőt, hogy jó-e a nyugta, mire a jegyző igenlően válaszolt. Az esti vonattal valamennyien hazautaztak, a jegyző és Berger külön fülkében utaztak Korán reggel már Pozsonyba érkezve itt valamennyien kiszálltak, bementek a városba s féltiz órakor folytatták utjukat a személyvonattal Érsekujvár felé. Berger azonban már nem jött ki az állomásra. Kurucz Komáromban megkérte a jegyzőt, hogy ez forditsa le magyar nyelvre a nyugtát, mire a jegyző 20 Kc-t adott át Kurucznak a saját pénzéből, hogy ez közjegyző által hiteles forditást készittessen a nyugtáról.

Kurucz és Sebők, valamint a jegyző hazaérkezése után mintegy tiz nap mulva oly hirek terjedtek el,hogy a pénz elveszett. Nevezettek ekkor felkérték a jegyzőt, hogy csináljon valamit az ügyben. A jegyző Prágába utazott, ahol háromnapig időzött. Visszaérkezése után azt közölte, hogy három napon belül megérkezik a földhivatal mérnöke, aki a parcellázást végrehajtja. A mérnök a jelzett határidőre azonban nem érkezett meg, a község lakosai zugolódni kezdtek, mire a jegyző ismét Prágába utazott. Elutazása után néhány napra az a hir terjedt el, hogy a jegyző a pénzzel megszökött, akkor azonban, október 9.-én ez a távirat érkezett a Prágában tartózkodó jegyzőtől:

Rendben van minden, pénteken jövök Bernyák.

Közben a sajtóban oly hirek láttak napvilágot, hogy Bernyák jegyző ellen a rendőrség elfogatási parancsot adott ki. Füssy képviselő ekkor a kérésünkre Prágába utazott, hogy a földhivatalban végére járjon ennek a dolognak. Füssy Kálmán képviselőnek az előzetes megállapodás szerint a földhivatal Venceltéri palotája előtt kellett volna találkoznia a jegyzővel, aki azonban a megbeszélt találkozón nem jelent meg.

Füssy Kálmán ezek után egyedül járt el a földhivatalban s ott megállapitotta, hogy a Földhivatal 175000 Kc befizetéséről semmit sem tud.Közben a jegyző is megérkezett Prágából s most ismét váltig azt erősítgette, hogy a pénz rendben befizettetett. Miután a pénz elsikkasztására vonatkozó hirek mindig jobban terjedtak, a járási főnök vizsgálatot inditott a jegyző ellen . A vizsgálat során a járási főnök, Kurucz és Dusek Aurél dr. a jegyzővel egyetemben Prágába utaztak s itt most már hivatalosan is megállapították, hogy a 175000 Kc-ról szóló nyugták hamisitványok a pénz soha sem lett befizetve a földhivatalhoz, amely egyébként ily nagy összegü készpénzeket nem is vesz át közvetlenül, hanem kizárólag a csekkhivatal utján.

A károsult felek, Sebők és Kurucz bünvádi feljelentést tettek a 175000 Kc elsikkasztása tárgyában valamint csalás miatt, a prágai rendőrigazgatóság büntető osztályán. Jóllehet az óta már teljes másfél év telt el, a feleknek nincs tudomásuk sem a bünvádi eljárás jelen állapotáról sem arról, hogy kit terhel a felelősség a pénz eltüntetése miatt.

Kérdem a Kormányt:

Hajlandó-e a hatóságokat utasitani arra, hogy erre az ügyre, amely nyilván közönséges bünügy lesz, a legszigorubb vizsgálat bevezetésével világosságot deritsenek ?

Hajlandó-e a kormány Bernyák József jegyzőnek ebben az ügyben viselt szerepét a legszigorubb vizsgálat tárgyává tenni s a vizsgálat eredményéről a parlamentnek jelentést tenni ?

Prága, 1926.III.22.

In der Presse der letzten Tage wird berichtet, daß sämtliche Höfe, welche aus dem Clam-Gallasschen Besitz enteignet worden sind und welche durchwegs in der Gegend von Friedland liegen, ausschließlich an tschechische Neubesitzer oder Pächter vergeben worden sind, wie die Höfe vom Engelsdorf, Wiese, Berzdorf, Bullendorf, Niederullersdorf, Weisskirchen, Schönbach, Ähnliche Berichte kommen fort udn fort in Bezug auf andere Enteignungen im Siedlungsgebiet mit 90 bis 98% deutscher Bevölkerung. Obzwar die Gemeinden nach § 1 Punkt 5 des Gesetzes vom 30. Jänner 1920 ein Anrecht, ja ein Vorrecht auf zuteilung haben, sind die Ansuchen der Gemeinden fast durchwegs erfolglos geblieben. Ferner häufen sich die Nachrichten, daß Restgüter weit über das Ausmaß jener Bodenfläche, die den früheren Besitzern gesetzlich garantiert ist (§ 2 des Ges. vom 16. April 1919), zugewiesen werden; der Übergabspreis, den das Bodenamt stellt, sei unvergleichlich höher als der Übernahmpreis, den das Bodenamt selber an den ersten Besitzer leistet. Die ersten Besitzer haben oft für die durchgeführte Enteignung jahrenlang die Entschädigung erhalten und doch wird von ihnen, welche für den enteigneten Boden bisher keine Entschädigung erhalten haben, die Zahlung der rückständigen Steuern für diesen Boden gefordert. Endlich bringen die Blätter immer wieder Nachrichten über die geradezu trostlose Lage vieler, welche Angestellte und Dauerarbeiter auf diesem enteigneten Boden waren.

Mit Bezug auf solche und ähnliche immer wiederkehrende Berichte in ernst zu nehmenden Zeitungen fragen die Unterzeichneten:

1.) Ist der Ministerrat bereit, endlich ein Verzeichnis der Neuzuteilungen von Restgütern, von Großbesitzen überhaupt, von Verpachtungen ganzer Höfe herauszugeben, in welchem Folgendes enthalten ist: Das Ausmaß des zugeteilten Restgutes oder Großbesitzes, oder der Verpachtung; der Übernahmspreis und der Zuteilungspreis; ferner der Name des Neubesitzers oder Pächters und ob diese ohnehin schon Grundbesitzer waren, und in welchem Ausmaße?

2.) Ist der Ministerrat bereit, das Verzeichnis jener Gemeinden zu veröffentlichen, welche sich um Bodenzuteilung beworben haben, und wieweil diesem Bewerben entsprochen worden ist?

3.) Ist der Ministerrat bereit, mitzuteilen, bis zu welcher Höhe der nach dem § 73 des Gesetzes vom 8. April 1920 (Entschädigungsgesetz) zu schaffende Fond (Sicherung der Angestellten) angewachsen ist, wie er verwaltet wird und namentlich in welchem umfange die Wohltaten dieses Fondes denen zufließen, für welche er geschaffen worden ist?

Prag am 16. März 1926.

Das Gefällskontrollamt in Arnau hat mit dem Datum vom 18. März 1926 folgende Kundmachung an die Gemeindeämter des Gerichtsbezirkes Arnau zur Versendung gebracht.

"Privatschlachtungen (auch Notschlachtungen) des Viehes aller Art, unterliegen auch der pauschalierten Umsatzsteuer in den Fällen, in welchen ein Teil des Fleisches an eine andere Person verkauft wird. Diese pauschalierte Umsatzsteuer wird gleichzeitig mit der Fleischsteuer entrichtet. Von solchen Schlachtungen sind dann folgende Beträge zu entrichten:

Die Herausgabe der Kundmachung entspricht nicht den Bestimmungen der Kundmachung betreffend die Pauschalierung der Umsatzsteuer bei Schlachtvieh und Fleisch vom 25. November 1925, Slg. Nr. 247. In dieser Kundmachung ist im Absatz 2 ausdrücklich vermerkt:

"Das Pauschale wird in allen Fällen eingehoben, in denen die Fleischsteuer eingehoben wird und ist ebenso wie die Fleischsteuer entweder nach dem Gewichte oder stückweise und zwar in beiden Fällen von jenem Gewichte des Fleisches zu entrichten, das der Fleichsteuer unterliegt."

Das Pauschale beträgt bei allen Arten rohen Fleisches, ausgenommen Pferdefleisch, per 1 Kilogramm 30 Heller.

Durch die in der Kundmachung des Gefällskontrollamtes in Arnau vorgeschriebenen Pauschalbeträge wird weit über das bestimmte Maß hinausgegangen und beinhaltet diese Kundmachung auch einen Widerspruch gegen die in der Kundmachung Slg. Nr. 247/1925 enthaltenen Bestimmungen. Während nach dem Gesetze über die Fleichsteuer vom 14. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 262, das gesamte bei einer Hausschlachtung gewonnene Fleisch der Fleischsteuer unterliegt, wird in der Kundmachung vom 25. November 1925, Slg. d. G. u. V. Nr. 247, ausdrücklich von der Zahlung des Pauschales der Fleischumsatzsteuer jene Fleischmenge ausgenommen, die bei Schlachtungen gewonnen wird, die ein Viehhälter, der kein Fleischer oder Viehhändler ist oder ein Privater ausschließlich für den Bedarf seines Haushaltes vornimmt oder vornehmen läßt. Durch die Kundmachung des Gefällskontrollamtes in Arnau wird aber gerade auch von diesen Fleischmengen die Bezahlung des Fleischumsatzteuerpauschales gefordert, wenn die von ihm festgesetzten Pauschalsätze für Schlachtvieh nach dem Lebendgewicht Gültigkeit haben sollten. Mit seiner Verfügung geht das Gefällskontrollamt in Arnau über seine Befugnis hinaus und deshalb wird der Herr Finanzminister gefragt, ob er bereit ist, darauf Einfluß zu nehmen, damit die Kundmachung des Gefällskontrollamtes in Arnau vom 18. März 1926 wieder eingezogen und dieses Amt belehrt wird, daß Viehhälter die pauschalierte Fleischumsatzsteuer nur von den in Verkehr gelangenden Fleischmengen zu entrichten haben.

Prag, am 24. März 1926.