Klerikálové mluví stále o vlastenectví, o autoritě, kterou státní občané musí uznávati, o vlastenectví v tom smyslu, že o sobě tvrdí, že jsou stranou veskrze vlasteneckou. Ale my jsme opětovně poznali toto vlastenectví a tuto víru v autoritu.

Mám zde pastýřský list všech československých arcibiskupů a biskupů z roku 1922, ve kterém se mluví o povinnostech poslušenství poddaných, ale také o mezích tohoto poslušenství podaných. A podle tohoto pastýřského listu jsou hranice poslušenství tam, kde začínají moc, vůle a zájem Církve. Praví se tam výslovně s odvoláním na církevní zákony, které mají býti řešeny, že hranice poslušenství křesťanů vůči světské moci stanoveny jsou příkazem Páně: >Dávejte císaři, což je císařovo, a Bohu, což je Jeho.< A dále se praví: >Nutno Boha více poslouchati nežli člověka.< Jak tomu je rozuměti, vysvítá z této věty: >Přikázání boží hlásané z učitelského úřadu Církve Kristovy, tvoří tudíž absolutní hranici poslušenství, kterým křesťané jsou povinni světské vrchnosti. Jestliže však světská vrchnost nařídí něco proti přikázání božímu, nemá se křesťan obávati zůstati věrným přikázání božímu a pro tuto věrnost utrpěti každé tělesné utrpenství, i samotnou smrt.< To znamená eventuelně dokonce revoluci dotkne-li se kdo přednostních práv katolické Církve a klerikalismu. Zde se vybízejí věřící k neposlušnosti, k opaku vlastenectví, k nevěrnosti, kdyby se někdo chtěl odvážit podniknouti něco proti klerikalismu.

A praví se dále: >Kdekoli a jakkoli světská vrchnost bude katolické Církvi brániti anebo klásti překážky do cesty, bude církev musit Boha více poslouchati nežli lidí.<

Ze všech těchto výrobků vysvítá dostatečně, že o skutečném vlastenectví, o skutečné úctě k autoritě nemůže býti řeči, a my vidíme, že v tomto případě klerikálové, kteří sami jsou vládní stranou, neváhali ani okamžik nechat nuncia odvolati, poněvadž jim jistá demonstrace, oslava, byla nepříjemnou.

Na krok pana nuncia dlužno odpověděti: vystačil-li Řím bez vyslance u nás, pak vystačí zajisté také Československý stát bez vyslance u Vatikánu. (Výkřiky na levici.) Nebude to znamenati žádné poškození hospodářských, kulturních a jinakých statků státu, dokončíme-li krok nunciův, jestliže ke kroku, který nuncius učinil jako první krok, připojíme krok druhý, myslím, že na jednání pana nuncia není jiné odpovědi nežli: bezodkladné zrušení vyslanectví Vatikánu. (Souhlas na levici.) Není více žádného vatikánského státu, ten přestal existovati roku 1870. Je zbytečno udržovati takovouto representaci, je škoda peněz. Věc má jen to za následek, že sem přijde vyslanec, který si osobuje právo hráti zde úlohu dohlížející osoby a poručníka ve státě.

Jako dalšího kroku bylo by potřebí, aby konečně nastala rozluka Církve od státu a školy od Církve. Kdyby tato rozluka byla již provedena, nebyl by také tento případ býval možným. Myslím, i když tato rozluka bude provedena, nebude to zajisté žádným bezprávím pro Církev. Co se tím provede, je jen to, že se odstraní nepřístojné a neodůvodněné přednostní právo. Církev ani potom nebude míti příčiny stěžovati si nejmenším do pronásledování anebo odstrkování. Věříme velice, že klerikálům nyní, kdy vidí účinek kroku nunciova, věc je velmi nepříjemnou. Pozorujeme to z toho, jak klerikální tisk se dává na ústup, jak se pokouší stavěti si zlaté mosty. Četl jsem na příklad již včera s podivem v >Lidových Listech<, orgánu pana ministra zdravotnictví Šrámka, jenž tak horlivě pečuje o zdraví klerikální strany, že s e vlastně přece nic nestalo. Nač to rozčilení, konečně president a ministerský předseda neučinili přece pranic jiného, nežli co před nimi učinili také klerikální ministři, tím že se zúčastnili jistých klerikálních politických projevů. Lítost, která se projevuje v tomto pokuse o ústup, přichází pozdě. O to měly pečovati svobodomyslné strany celého státu, tím míním také svobodomyslné strany v koalici. Pánové, bylo by na čase jednati vážně, vážně v tom smyslu, aby se učinily kroky, které by upravily poměr státu k Církvi, které konečně by poručily o tom, zdali Církev je státem ve státě, kterému podléháme, anebo zdali stát skutečně má svrchovanost pořádati svoje záležitosti sám a usnášeti se o svých zákonech tak, jak chce. K tomu nestačí jen novinářské protesty (Souhlas na levici.) k tomu nestačí schůze lidu, nestačí novinářské články (Výkřiky na levici.), k tomu také nestačí tuto věc upraviti pouze jakožto volební heslo pro eventuelní příští volby, dlužno jednati jednou vážně, dlužno ukázati, zdali bouře, literou nyní vidíme, je zase jen bouřkou ve sklenici vody, která snad zítra již utuchne, a snad uvidíme, že zítra již bude mír nad vodami a že se vlastně nic neděje. Překvapuje, že česká národně socialistická strana v poslanecké sněmovně podala naléhavou interpelaci, ale nikoli k vládě - oh, nikoli, tak opatrní jsou - nýbrž k >Desítce<, ve které česká národně socialistická strana sama je zastoupena. (Výkřiky na levici.) Tím se budí dojem nevážnosti. Tím nebudíte víru, že skutečně chcete boj přijmouti. Klerikálové vystupují provokativně a vyzývavě. Ve svých listech prohlašují svobodomyslné strany: >Nyní toho máme dosti. Nyní nesmí učiniti ani krok dále, nyní jde o to, buď ohnout nebo přelomit, nyní chceme věc probojovat.< Ale nevidíme prozatím žádné vážnosti. Podali jsme zde naléhavou interpelaci a vidíme již nyní, že její naléhavost bude zamítnuta, aby se získalo času, aby věc zase zarostla travou; a konec bude ten, že zase všichni pánové, jak dnes sedí v koalici pohromadě, zůstanou také dále pohromadě, a že se nic nestane. Pánové! Kterak má obyvatelstvo věřiti ve vážnost vašeho boje? Ale jak také vy chcete ještě někdy s dobrým svědomím slaviti památku Husovu, chcete-li také v tomto případě zase povoditi? Chcete-li kapitulovati, pak to znamená sankcionovati panství klerikalismu, a pak ovšem může klerikalismus ve státě činiti, co mu libo. (Souhlas na levici.) Pánové! Ukažte, že věc skutečně béřete vážně, že nechcete opomenouti této příležitosti, že chcete opovězený boj klerikálů přijmouti a provésti ho až do vítězného konce. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát: K návrhu zákona o dodatočnom súhlase dohody o predĺžení prezatýmnej úpravy obchodných stykov medzi republikou Československou a Spojenými štáty Americkými dovoľujem si niekoľko poznámok spraviť.

Už z tohoto pomenovania je vidno, že je to veľmi komplikovaná vec. Definitivnej smluvy so Spojenými štáty Americkými niet, ale je len dohoda o dočasnej úprave. Túto dohodu vláda spravila na svoju päsť a teraz žiada, aby táto dodatočná dohoda schválená bola senátom. V odôvodnení sa povedá, že táto dočasná umluva založená je na zásade najvyšších výhod, lebo ináč by republika Československá nemala právneho podkladu k užívaniu výhod. Ako z celého návrhu vidíme, vláda hľadá ten právny podklad ku svojmu jednaniu. Tuto vidínne, že hľadá vláda právny podklad, ale v iných veciach, v iných svojich politických výkonoch postrádame ten právny podklad svojho činenia.

Prvý paragraf ústavnej listiny hovorí, že všetka moc v státe pochodí z ľudu. To je prvý paragraf ústavnej listiny a predsa tá vláda nerešpektuje tú vôľu ľudu. Ja hovorím obzvlášte so stanoviska slovenského a tu môžem povedať, že vláda vo svojich výkonoch nedrží sa toho prvého paragrafu ústavnej listiny, nehľadí tá vláda na ten ľud slovenský, na jeho mentalitu, ona nerobí takú politiku, aká by odpovedala mentalite ľudu a národa slovenského.

Ja som sa nechcel široko rozprestierať na pojednávanie tohoto návrhu zákona, keď to ale bolo dovolené predrečníkovi, tak ja bych si dovolil teraz v súvise s touto zprávou, s týmto návrhom zákona ktorý sa týka zahraničia, poukazať na pomery naše vnútorné, ktoré sú zaiste nie spôsobilé na to, aby pred zahraničím renomé Českoslovevenskej republiky zväčšily, ale zaiste budú jej škodlivé. Však dobre viete, že Amerika, tie Spojené Státy nechceli dať požičku republike Československej. Prečo nechcela dať Amerika, Spojené Státy, a ktorými túto umluvu koná, pôžičku republike Československé? Poneváč tá Amerika, tie Spojené štáty dobre vedia, aký luxusný rozpočet má táto malá republika. 13,5 mil. ľudí má a 20 miliardový rozpočet. To je nad jej sily a preto Amerika, Spojené štáty boja sa a len takým štátom dajú úver, u ktorých vidia, že ich hospodarenie finančné sa zakladá na správnom podklade.

Ale pánovia moji, to zahraničie vidí aj to, že aká vnútorná politika sa robí a ja myslím, že práve preto, že vláda nerešpektuje mentalitu ľudu, mentalitu národov v Československej republike, práve preto je to dôkaz toho, že neni to demokratická, ale svevoľná vláda. Keď je v republike 11 milionov katolíkov, keď je v republike 85 % katolíkov Slovákov, národa slovenského, tak tá vláda prečo sa nedrží toho §u 1 ústavnej listiny, ktorý hovorí, že všetka moc pochodí z ľudu? Prečo tá vláda nerešpektuje ten ľud, prečo nerešpektuje tých 11 milionov katolíkov v republike a prečo nerešpektuje tá vláda 85 % katolíkov národa slovenského?

Preto, prosím, my k tejto vláde nemôžem mať dôvery. Vidíme to vo všetkých výkonoch, že sa postaví proti tým milionom ľudu a koná politiku protináboženskú alebo proti církevnú. Nechcel som sa tu tak rozširovať, ale keď sa to začalo, tak ja musím reflektovať i na reč pána sen. Niessnera, keď sa on na rôzné veci tu rozprestrel. Tedy republika Československá vo svojej rozhodnej väčšine má príslušníkov viery katolíckej a preto tá vláda by to mala rešpektovať. Dívajte sa na Belgíu. Myslím, že Belgia je jednym z najvzdelanejších, najkultúrnejších národov a štátov a čo robí Belgia? Belgia platí polovicu katolickych škôl, gymnázií a polovica je tam štátna, tá Belgia rešpektuje tu mentalitu svojho národa, rešpektuje katolíkov a keď katolíci platia tie tažké miliony, tedy tá vláda by mala rešpektovať ten ľud katolícky, tie miliony a mala by si vziať príklad od tej Belgie, toho vzdelaného, kulturného štátu, ktorý si rešpektuje katolicizmus, ktorý ešte platí na katolícke školy. Polovica škôl je tam platená štátom, alebo je to z katolíckych peňazí? To je tak zpravidla, to není žiadna ani mozna alebo nesprávnosť. Toto bych si dovalil poznamenať, že národy že kde vláda rešpektuje ľud a národ, tam je i pokoj. Dovolil bych si poznamenať na slová páno predošlého rečníka. Klerikálna moc a čo tu všetko chce církev i klerikalizmus v republike! Pánovia moji! Ja hovorím veľmi pokojne, hovorím veľmi rozvážne . . . . (Hluk. - Nepokoj.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Žádám o klid!

Sen. dr Kovalik (pokračuje): . . . ale to môžem povedať, že Slovensko neznáte. Neznáte Slovensko, pánovia moji, neznáte ho. Vy ste tu v senáte, vy ste snáď doma, alebo pri poradách, pri zelenom stole, ale ste vždy v Prahe, alebo vo vašich domovinách, ale nie ste na Slovensku. Nepoznali ste ten ľud slovenský, tú mentalitu národa slovenského. Keby ste vedeli, ako sa ten ľud uraženým cítí, keď sa mu tam posmieva ten kňaz, učiteľ, keď sa mu vysmievajú: >Boh, náboženstvo, cirkev!< Na Slovensku je to každý deň, tak nečudujte sa potom, prosím, že ten národ, ľud ztráca dôveru k vláde a k tomu režimu.

Nechcem sa veľmi rozširovať, lebo tieto veľké otázky nedajú sa v jednom zasadnutí senátu rozhodnúť. To sú veľké otázky, ktorých riešenie potrebuje dlhého času a rozvahy. Prosím, keď sa dovedel, že prvý zákon v republike, Bartoškov zákon, čo ten stanovil, to bolo strašné, ako sa myslelo, že nike na Slovensku nesmie byt kríž, že ani kostele nebudú patriť obciam, ale všetko štátu. Chvala bohu sa to nestalo, lebo bola úvaha, že Bartoškov zákon by jednoduše zničil štát. Opakujem, že na mentalitu ľudu sa musí hľadať. Poviem vám príklad zo Žiliny. Bol som tam prítomný. Máme sviatok sv. Cyrila a Metodeja v nedeľu dňa 5. júna a v pondelok je pamätný deň Husa. Prosím na ten pamätní večer vyrukuje niekoľko ľudí na námestí v Žiline, potom vyrukuje vojenská hudba, vyrukuje celý dôstojnícky sbor, vyrukujú vojaci a zúčastnili sa pamätného večera. (Hlas: Hus to zasloužil!) Prosím tedy vám poviem, aké poznámky padaly z toho ľudu. Tedy ten ľud, ten národ mluvil: Však ten sv. Cyril a Method o kultúru národa českého a národa slovenského mají také zásluhy, ktoré už pred tisíci rokmi si nadobudli a prečo tam nejde vojsko na oslavu Cyrila a Methoda? Prečo sa nezúčastnia osláv Cyrila a Methoda? Veď je to památný deň republiky, pamätný deň jedenásť milionov katolickych občanov, prečo sa tam nezúčastní vojsko, prečo tam nejde vojenská hudba? Vojsko je pre celý národ, vojsko je pre všetky strany, vojsko je pre celý štát, vojsko nesmie konať nejaké stranícke výkony, vojsko sa musí postaviť nado všetkých a musí chránit štát a nesmú byť v žiadnom smere uražené city iných. Prečo sa nezúčastnilo na oslave Cyrila a Methoda? Ja to všetko preto vzpomínam, pánovia, ako sa utvorí v ľude a v národe tá nedôvera oproti vláde. Keď ten ľud vidí: ja som Slovák, já som za tú republiku a keď pri tom všom som za tú republiku a keď pri tom všem sobralo sa mu 19 katolíckych gymnázií a pomýšľa sa všeličo zrušit, čo má katolíctvo, keď ten ľud vidí, že tá svetská morálka mu nevzpomenie Boha vo škole, - najkultϊrnejšie národy od počiatku ľudstva vždycky sa zakladaly na ideách Boha a božstva, - a keď svetská morálka to neuznáva, ona žiada vernosť prezidentovi, vernosť k vlasti, k národu, žiada lásku a predsa ona tá svetská morálka mluví, že duše niet, že posmrtného života niet. Aký je to kontrast hrozný, aká je to strašná kontradikcia, kto má tú vernost? Hmota nemôže mat vernosť a lásku a predsa svetská morálka žiada vernosť a lásku. Môže mat ten stôl vernosť a lásku? Len duch. Laická morálka neuznala dušu a ducha. To všetko preto vzpomínam, by ste vdeli pánovia, že ten ľud a národ nábožný, slovenský, prečo má nedôveru proti tomuto režimu. To sa napraviť musí, to sa napraviť má rešpektovaním vôle, ľudu.

Ešte to bych si dovolil poznamenať, čo sa týka incidentu posledného, ktorý rozvíril politickú tišinu. Na to bych poznamenal, že ako chce niekto spraviť za to boj, nech si to rozmyslí, lebo ten, boj mladú republiku našu neposilní, ale zoslabí. Aký je to štát, kde sa brat s bratom žere, kde jeden občan druhého drží za nepriateľa, aký je to štát, kde pokrokové strany alebo, ako sa tu menujú >Freisinnige Partei< tých klerikálov na lužické vody by utopily. Aká je tu konsolidácia? Zahraničie to vidí, že tu niet konsolidácie, že tu začína boj. Amerika vám takhľa tu pôžičku nedá. Za takého stavu nechá si drieve zaplatit staré dlhy od takého štátu. (Výkřiky.) Povedám, že ja zaplatím? Nie, povedám, že beda tomu, kto začne boj. Jestli sa ten boj začne, my sa ho nebojíme, lebo náboženstvo ducha a cirkev a to všetko sa zrušiť nedá, to bolo tisíce rokov a bude tisíce rokov. Nech dobre si rozmyslí, kto sa do toho pustí. Neprovokujeme ten boj. My si ho nežiadame. Bolo povedané, že v tomto štáte katolíci budú mať toľko práv, koľko si vydobudú. Prosím, my ešte nemáme práv, any si ich musíme vydobyť ešte. Vydíte. Čo práve hovorím, to neni z nepriateľského srdca. Len na to upozorňujem, nepúšťajte sa do takých vecí. Naša republika, to nesnesie. Ale keď sa pustíte, my sa nebojíme.

Povedal pán predrečník: >Roztrhajte styky s Vatikánom, je to moc, ktorá nemá práva tuto jestvovať.< Moji veľastení panovi! Vatikán je taká moc, že v tejto republike je duševná, nad dušami, a nie nad politikou, nad financiami, a čo ja viem ešte, a v celom svete, v každom státe. Vidíte, že Francia si dobre rozmyslila, či má ona styky s Vatikánom prerušiť a či nie. V Nemecku deväťkrát vyhnali Jezuitov a kto si tehdá poznamenal: >Keď ich deväťkrát vyhnali, museli ich osemkrát zpäť prihnať<.< Vidíte, není to len taká vec boj náboženský začať, to není taká maličká vec, ako keď tam kolega Chlumecký s druhým kolegom komunistom sa trochu pohašteria. To je veľká vec, boj náboženský začať. Viete, že mocné Nemecko začalo tiež >Kulturkampf< a s čím skončilo? Dohodou, musel sa dohodnúť ten celý Bismarck.

A patriotizmus? Dívajte sa prosí veľactená panovia. Tam ešte posmešne povedal pán kolega; >Cisárovi daj, čo, je cisárova a bohu, čo je božieho.< My císara nemáme. (Sen. Schiller [německy]: Ale byli byste rádi, kdybyste ho zase měli!) To je to, maľovať viete. Nemáme, ani nechceme mať. Ale to znamená (Výkřik: Byli jste pro císaře!) Ale to Česi urobili. Raz sú republikání, raz sú za kráľovstvo a za cisárstvo. V minulej historii boli Česi oddaní cisárstvu a dnes sú oddaní republike. To sa mení, pane kolego. Tak nemluvte! Chcem riecť to, že naša katolícka církev je patriotická. (Smích.) Možná lepšie, než vy. Ona žiada, aby štátu bolo dané to, čo mu patrí a aby bolo dané bohu, čo patrí bohu, aby náboženstvo bolo držané, cirkev rešpektovaná. Abych skončl: držím za potrebné v zaujme štátu, aby 11 milionov katolíkov a 85% katolíkov Slovákov bolo zastúpené u Vatikánu a aby Vatikán mal tu svojho zástupcu. Nebude, to na škodu štátu, ale k jeho dobru. (Výkřiky: Amen!) Vy by ste chceli, aby bol amen. Ale nebude tak brzo, ako myslíte vy.

V tejto dôvodovej správe sa, hovorí, že vláda bola nútená túto dohodu so Spojenými Štáty spraviť, poneváč by Spojené štáty uvalovaly na náš tovar celné prirážky a zákazy dovozu. (Sen. Kouša: Co to má společného s Vatikánem?) Čo to má spoločného s Vatikánom vám poviem. Vy zakazujete, aby 11 milionov katolíkov bolo zastúpeno u Vatikánu a budete, videť následky, ktoré by nastaly vtedy, keby táto smluva nebola. Čo tedy urazilo najviace, jak českých, tak slovenských katolíkov? Že na hrade, na tom najúradnejšom mieste, bol vztýčený prápor. (Sen. Kouša: Husitský!) Nikde v našich zákonoch neni reči o husitskom prapore. Tedy, prosím, tu sa nerešpektoval nielen katolicizmus, ale ani ústava.

Konečne tu odôvodnení sa praví, že tento návrh zákona má platiť avšak s výhradou práva 30ti dennej výpovedi pre obe strany. Môže vypovedať Amerika nám a my môžeme vypovedať Amerike do 30 dní. Ja to aplikujem na dnešnú republiku a dnešný režim. Jestliže sa terajší vládny režim nezmení, jestliže bude zvlášte na Slovensku tak protináboženský, proti cirkevný, protikatolicky, tak tejto vláde a tomuto režimu, aby ste mňa dobre rozumeli, vypovie slovenský národ do 30 dní. (Výkřiky.)

Místopředseda dr Soukup: Dovoluji si přerušiji schůzi na 10 minut.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Přerušuji projednávání denního pořadu.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 2172. Zpráva I. výboru ústavněprávního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje soudnictví v hlavním městě Praze (tisk 2123).

Tisk 2180. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona, jímž se poskytují daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami (tisk 2170).

Tisk 2181. Zpráva ústavno-právneho výboru o usnesení poslaneckej snemovne ku vládnemu návrhu zákona, ktorým sa zmeňujú niektoré ustanovenia uh. obchodného zákona zák. čl. XXXVII: 1875 o poistení proti škodám a o životnom poistení (tisk 2168).

Tisk 2182. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Švédskem, sjednaná a podepsaná ve Stockholmu dne 18. dubna 1925 (tisk 2165).

Tisk 2184. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5084) zákona o provedení úmluv mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 12. července 1924 o vzájemných, pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění (tisk 5227).

Místopředseda dr Soukup: Sděluji, že do výboru ústavněprávního nastupuje místo sen. Folbera sen. Časný, na místo sen. Smetany sen. Šáda.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 13. července o 17. hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2123) zákona, kterým se upravuje soudnictví v hlavním městě Praze. Tisk 2172.

2. Zpráva ústavno-právneho výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 2168) ku vládnemu návrhu zákona, ktorým sa zmeňujú niektoré ustanovenia uh. obchodného zákona zák. čl., XXXVII : 1875 o poistení proti škodám a o životnom poistení. Tisk. 2181.

3. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 2165), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Švédskem, sjednaná a podepsaná ve Stockholmu dne 18. dubna 1925. Tisk 2182.

4. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 2100), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými ze dne 27. října 1923, sjednaná v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, čís. 314 Sb. z. a n. Tisk 2173.

5. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 2170) zákona, jímž se poskytují daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami. Tisk 2180.

6. Druhé čtení zprávy I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu (tisk 1062) zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců. Tisk 2177.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.