XXII./4243.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o časté a bezpříkladné konfiskaci periodického časopisu ťPrůbojŤ v Lounech (tisk 4174/VI).
Okresní politická správa v Lounech zabavila č. 39 periodického tiskopisu ťPrůbojŤ ze dne 22. května 1923, vydávaného v Lounech a to pro sedm míst úvodního článku, v nichž shledala trestné činy podle § 15, č. 1 zákona z dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n.
Zabavení toto bylo krajským jakožto tiskovým soudem v Mostě potvrzeno z téhož důvodu. Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině pořadem instancí soudních.
Jak z původního textu zabaveného článku patrno, obsahoval tak hrubé přestřelky proti platnému zákonu trestnímu, že nelze činiti úřadu tiskovou prohlídku provádějícímu pro zabavení zcela žádné výtky.
Číslo 43 téhož časopisu ze dne 5. června 1923 bylo zabaveno okresní politickou správou v Lounech pro celý článek, nadepsaný ťUž došlo i na studentyŤ v interpelaci uvedený, v němž shledána byla skutková podstata přečinu dle § 300 tr. z. a kromě toho dále ještě pro jedno místo v článku ťProstředky reakceŤ v rubrice ťStudentská hlídkaŤ, v němž shledána byla skutková podstata téhož přečinu.
Zabavení bylo krajským jakožto tiskovým soudem v Mostě potvrzeno pro trestné činy podle § 300 tr. z. a § 14 č. 3 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. Strana nepoužila proti soudnímu nálezu opravných prostředků. V článku, jejž interpelace uvádí, byly meze dovolené kritiky valně překročeny a byl proto právem shledán veřejný zájem na tom, aby místo propuštěno nebylo.
Nějakého všeobecného pokynu okresní správě politické není potřeba, poněvadž postup její, do něhož si interpelace stěžuje, nebyl závadný.
V Praze dne 14. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v, r.
XXIII./4243.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance L. Kučery a soudruhů
o vnitřní hospodářské krisi a poměrech zahraničního obchodu (tisk 4197).
Obtížím, se kterými se potkává vývoz čsl. výrobků za hranice, pokud se zakládá na obchodní a celní politice cizích států, snaží se vláda čeliti obchodními smlouvami, které s těmito státy uzavírá. O výsledku těchto snah svědčí obchodní smlouvy,:které byly uzavřeny během posledního roku. Jsou to tyto smlouvy: s Portugalskem ze dne 11. prosince 1922, s Řeckem ze dne 10. března 1923, s Holandskem ze dne 20. ledna 1923, s Velkou Britanií ze dne 14. července 1923, s Lotyšskem ze dne 19. července 1923, s Francií ze dne 17. srpna 1923, vesměs na základě zásady o největších výhodách. Těmito smlouvami dostalo se výrobkům čsl. původu ve smluvních zemích cenných výhod, které usnadní čsl. průmyslu předání hospodářské krise, která netkví nikterak pauze v domácích poměrech, nýbrž je zjevem světovým.
Z uvedeného výpočtu jest rovněž patrno, že vláda nesleduje ve své obchodní politice nijakého jednostranného směnu západního a že snaží se usnadniti odbyt čsl. zboží všude tam, kde jsou pro to podmínky. V této směrnici bude vláda pokračovati a v nejbližší dubě přistupují se k jednání o revisí a doplnění smluv s Italií, Rakouskem, Švýcarskem, Španělskem a Řeckem, dále o úpravu hospodářských vztahů se Spojenými Státy Americkými, Tureckem, Norskem, Belgií a snad i s jinými státy.
Pokud se týče Ruska, uzavřena byla se Sovětským Ruskem a Sovětskou Ukrajinou obchodní dohoda ze dne 5. června 1922, kterou byla upravena otázka vzájemných zastoupení obou států a stanoveny směrnice pro vzájemné nakládání státními příslušníky a obchodní činnost příslušníků obou států. Tato dohoda uvedena byla v zatímní platnost na základě zákona ze dne 25. listopadu 1919, čís. 637 Sb. z..a n. a zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 349 Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 7. srpna 1922, čís. 258 a 259 Sb. a. a n. a jest v účinnosti.
V Praze dne 11. října 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně, v. r.
XXIV./4243.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Skaláka a soudr.
o konfiskacích časopisu ťSvobodaŤ na Kladně a časopisu ťPodřipskoŤ (tisk 4178/XVIII).
V případech uvedených v interpelaci došlo k zabavení tiskopisů tam označených policejním komisařstvím na Kladně proto, že obsahem zabavených míst byla dána skunková podstata zločinů a přečinů podle §§ 65 a) 300, 305, 308 trest. zákona a článku IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z roku 1873.
Státní zastupitelství v Praze navrhlo u zemského trestního jako tiskového soudu v Praze potvrzení tohoto zabavení, kterémužto návrhu bylo ve všech případech vyhověno. (Poznamenává se, že z básničky ťDívčí otázkaŤ v čís. 28 ťSvobodyŤ byla zabavena toliko poslední sloka).
Námitky proti potvrzujícím nálezům podány nebyly, a byla tedy odňata témuž nebo vyššímu studu příležitost, aby, jak zákonem umožněno, bylo přezkoumáno stanovisko osob zúčastněných na podniku vydavatelském, že skutkové podstaty trestného činu tu není.
Za těchto okolností nelze míti za to, že by šlo o nějakou persekuci. Úřady tiskové postupují samostatně podle zákona a hranice projevů dovolených zákonem byly daleko trestným způsobem překročeny.
To platí alespoň o většině zabavených míst. Výzva k brancům, obsažená v poslední větě článku z č. 12 časopisu ťPodřipskoŤ, zabavena nebyla.
Podle názoru vlády není proto třeba, na základě těchto konfiskací učiniti nějaké opatření ve příčině praxe tiskové prohlídky.
V Praze dne 11. října 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně, v. r.
XXV./4243.
Odpověď
ministrů veřejných prací a sociální péče
na interpelaci poslance Edmunda Buriana a soudruhů
o porušení osmihodinné doby pracovní státních cestářů (tisk 4085/XVI).
Ve služebním řádu pro cestáře na státních silnicích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vydaném za býv. Rakouska byla v § 4 stanovena normální denní doba pracovní v době od 1. března do 31. října deseti a od 1. listopadu do konce února osmi a půl hodinami. Do této doby pracovní nepočítala se přestávka polední, trvající 1 až 21/2 hodiny, kdežto čtvrthodinové přestávky dopolední a odpolední se do pracovní doby počítaly.
Podle § 33 služebního řádu uherského pro státní cestáře na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo ustanoveno, že státní cestář jest povinen vyjma polední hodiny a noční čas nepřetržitě se zdržovati na jemu svěřeném oddílu cestářském a vykonávati práce k udržování cesty potřebné, aneb cestmistrem zvláště jemu uložené.
Toto ustanovení cestářských řádů zůstaly v platnosti i po převratu v Čechách, ve Slezsku a v Podkarpatské Rusi.
Toliko zemská správa politická v Brně a podle jejího příkladu i referát veřejných prací v Bratislavě, vykládajíce si mylně zákon a osmihodinné době pracovní, zrušily po vědomí ministerstva veřejných prací platná ustanovení o pracovní povinnosti cestářů na státních silnicích a zavedly o své újmě 48 hodinnou týdenní dobu pracovní a volné odpoledne v sobotu pro cestáře.
Ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 15. ledna 1923, čís. 61.617/XIII. ai 1921 zrušilo však zmíněná nařízení zemské správy politické v Brně a vládního referátu pro veřejné práce v Bratislavě, jakož i všechna dosavadní ustanovení služebních řádů o pracovní době cestářů a stanovilo normální dobu pracovní a přestávky jednotně pro celý stát včetně Podkarpatskou Rus takto:
a) Po čas od 15. března do 14. října od 7. hodiny ranní do 12. hodiny polední a od 1. hodiny odpolední do 51/2 hodiny večerní se hodinovou přestávkou dopoledne a odpoledne.
b) Po čas od 15. října do 14. března od 8. lne diny ranní do 12. hodiny polední a od 1. hodiny odpolední do 4 hodiny večerní se hodinovou přestávkou dopoledne i odpoledne.
Na Bílou sobotu a 24. prosince končí práce počátkem přestávky polední.
O svátcích státních (národních) není cestář povinen na sinicí pracovati.
Cestáři přísluší zpravidla 1 den v týdnu (neděle) k odpočinku.
Cesta od bytu na silniční tras a zpět počítá se do derby pracovní jen tenkráte, je-li cestář nucen bydleti dále než 1/4 hodiny cesty od silnice.
V takových případech je nadřízený stavební úředník oprávněn zkrátiti cestáři přiměřeně dobu pracovní.
Za přestávky snídaňové a svačinové nesmí cestář opustiti silnicí.
V naléhavých případech, zvláště při vánicích sněhových, přívalových nánosech, sřícení se skal, průtrží mračen a spol. má cestář vykonávati na silnicí potřebné práce i mimo dobu pracouni; v nutnosti i v době noční, v neděli a o svátcích.
V tomto případě přísluší cestáři odměna: 1/200 měsíční mzdy za každou hodinu přes nomální denní dobu pracovní, pokud se týče, za každou hodinu práce v neděli a ve svátek.
Před vydáním shora citovaného nařízení požádalo ministerstvo veřejných prací dopisem ze dne 10. srpna 1922, čís. 42135/XIb ai 22 ministerstvo sociální péče o posudek, vztahuje-li se zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. o 8hodinné době pracovní také na cestáře na státních silnicích a podotklo, že jest toho mínění, že zákm ten se na cestáře nevztahuje; neboť práci na silnicích nelze pokládati za práci v podnicích, závodech nebo ústavech provozovaných státem (§ 2 zákona) tím méně, jelikož cestářům náleží kromě manuelní práce spojené s ošetřováním silnic též výkon silniční policie.
Ministerstvo sociální péče odpovědělo dopisem ze dne 2. října 1922, čís. 6567-D-22, že podle prováděcího výnosu ministerstva sociální péče ze dne 21. března 1919, čís. 4751/III:k zákonu o 8hodinové době pracovní - k § 1 nejsou zákonem ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. dotčeny úřady vykonávající veřejnoprávní funkce státní a že za takovéto orgány vykonávající veřejnoprávní funkce nutno považovati též cestáře na státních silnicích, na něž v důsledku toho se nevztahují ustanovení citovaného zákona.
Ačkoliv ministerstvo veřejných prací nebylo tudíž vázáno zákonem o 8hodinné době pracovní, snažilo se přece při nové úpravě pracovních poměrů státních cestářů, provedenou zmíněným výnosem, uvésti v soulad sociální požadavky cestářů s nezbytnou potřebou, a se zásadami správného udržování silnic, které zvláště při jich nynějším neutěšeném stavu - nutně vyžadují zvýšené péče lidskou rukou zejména v určitých dobách ročních a stanovilo proto pracovní dobu pro státní cestáře na dobu 7 měsíců v roce 9 hodinami a na dobu 5 měsíců 7 hodinami denně, nepočítají-li se dopolední a odpolední hodinové přestávky (odpočinky) do pracovní doby, takže roční průměr denní doby pracovní jest nepatrně vyšší než 8 hodin (ca o 5 minut).
V interpelaci zmíněný zákon o mzdách cestářů okresních a silničních výborů, který přesní; stanoví pro cestáře 8hodinovou dobu pracovní není zde znám. Zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 Sb. z. a n., jímž vpravují se služební poměry trvale ustanovených zřízenců a cestářů okresních zastupitelstev v dechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku pracovní dobu pro tyto zaměstnance nepředpisuje.
Přirovná-li se úprava provedená ministerstvem veřejných prací k úpravě před tím platné - nepřihlíží-li se ovšem k úpravě, kterou provedla o své újmě zemská správa politická na Moravě a referát veřejných prací v Bratislavě - lze seznati, že novou úpravou se pracovní poměry státních cestářů značně zlepšily.
O otázce prázdna v sobotní odpoledne bude možno uvažovati, až ve stavu silnic nastanou opět poměry normální.
V Praze dne 31. srpna 1923.
Ministr veřejných prací:
Srba, v. r.
Ministr sociální péče:
G. Habrman, v. r.
XXVI./4243.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Toužila, Skaláka a soudruhů
o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4174/X).
Tiskovou prohlídku časopisů předkládaných dle § 17 tisk. zák. v Praze vykonává státní zastupitelství, tedy orgán podřízený ministru spravedlnosti. Odpovídám proto na interpelací na místě ministra vnitra.
Místa uvedená v interpelaci byla zabavena pro přečiny podle §§ 14 č. 1, 5, 15 č. 2, 18 č. 2 zák. na ochranu republiky z 19. března t. r., č. 50 Sb. z. a n., §§ 300, 303 tr. z. a čl. V. a VII. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863. Že je skutková povaha těchto trestných činů obsahem zabavených míst skutečně založme, uznal v nálezích vydaných podle § 493 tr, ř. i neodvislý tukový soud.
U jiné již příležitostí jsem poukázal jednak na to, jak předrážděna byla mysl lidu zprávami, namnoze přehnanými, o úpadku bankovních závodů a jak proto bylo třeba chrániti jí před zprávami nepravdivými, jednak i na to, že sám jsem upozornil presidenty sborových soudů, u nichž tiskové senáty zasedají, že mají tyto samostatně - nevížíce se návrhy státních zastupitelstev - zkoumati, zda skutková podstata trestného činu je dána. Jestliže zúčastnění na podniku časopiseckém měli za to, že nález potvrzující zabavení je nesprávný, bylo jích věcí, aby podali námitky a došlí možnosti ústně svůj názor obhájiti. Toho však v žádném z případů interpelovaných neučinili.
Ostatně jsou některé z projevů zde otištěných povahy takové, že ani vážně o tom mluviti nelze, že by mohli býti propuštěny.
Nějakého zakročení proto zapotřebí není.
V Praze dne 12. září 1923.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
XXVII./4243.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Daruly, Tausika a soudruhů
o konfiskační praksi komunistických novin na Slovensku (tisk 4174/IX).
Především nutno k tomu poukázati, že některá čísla časopisu, v nichž zabavené články byly uveřejněny, jsou nesprávně uvedena, čímž identifikace jich byla ztížena. Lze však říci, že ve všech případech, které páni poslanci uvádějí, bylo neodvislým soudem uznáno, že zabavená místa zakládají skutkovou povahu trestných činů. Námitky proti nálezům potvrzujícím zabavení podány nebyly a neměl proto ani týž ani vyšší soud příležitost, aby stanovisko uváděné snad proti zabavení, podrobil novému zkoumání.
Za tohoto stavu věcí není možno uznati, že by zabavení bylo se stalo protiprávně. Obsah článků zabavených nesvědčí o tom, že by šlo o pouhé odkrývání nesprávností, zběhnuvších se snad na Slovensku nebo kde jinde, naopak byly trestné meze dovoleného projevu skoro ve všech případech valně překročeny článek zabavený v čís. 32 časopisu ťPravda chudobyŤ nebyl zabaven celý, ale jen poslední tří věty.
Nemám proto za to, že by bylo třeba hledíc k těmto článkům dávati orgánům vykonávajícím prohlídku tisku nějaké zvláštní pokyny.
V Praze dne 12. září 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XXVIII./4243.
Odpověď
ministra železnic a ministra zemědělství
na interpelláciu poslancov Sopku, dra Klimu a spoločníkov
v otázke pozdvihnutia hospodárstva na Slovenskom Východe (tisk 3995/XXI).
Na interpelaci, která adresována jest ministrovi obchodu, dovolují si podepsaní ministři odpověděti toto:
Uznávajíc těžkou situaci veškerého hospodářského života východního Slovenska a Podkarpatské Rusi a vzhledem k nepříznivé zeměpisné poloze této oblasti Československé republiky zavedla správa československých státních drah v dohodě se soukromou Košicko-bohumínskou dráhou dne 1. ledna 1922 pro přepravu zásilek z východního Slovenska a Podkarpatské Rusi do stanic československých státních drah v ostatních částech republiky přes trati výs. Košicko-bohumínské dráhy a opačně v rámci svého místního tarifu nákladního podstatné snížení sazeb pro veškeré druhy zboží, přepravovaného ve spojeních těch. Toto snížení týká se různých hnojiv, takže přeprava jejich jest proti normálním tarifům značně zlevněna.
Ve spojení s východním Slovenskem platí dále: 40% sleva dovozného pro přepravu uznaných osiv a sádě.
Nutno ovšem poukázati na to, že tím, že Košicko-bohumínská dráha jest vklíněna mezí čsl. státní dráhy, zdražuje se nutně přeprava veškerého zboží ve spojeních, odkázaných na dráhu tu jako zprostředkovatele, a že tedy veškerá snaha po slevách tarifních v relacích těch mimo jiné odvisla jest i od rozhodnutí dráhy té ve věcech tarifních více či méně samostatné a neodvislé.
V Praze dne 20. června 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.
XXIX./4243.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů
o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4178/XV).
Převzal jsem zodpovědění této interpelace na místě ministra vnitra, jemuž interpelace svědčí, poněvadž prohlídku časopisu ťRudé PrávoŤ vykonává státní zastupitelství v Praze a úředníci policejního ředitelství jsou při výkonu tom jen orgány pomocnými. Nějakého porušení svobody tisku, zaručené ústavní listinou, jak je shledávají táni interpelanti v zabavení č. 148 ťRudého PrávaŤ, shledati nemohu.
Uznal přece neodvislý soud, že obsah zabavených míst zakládá skutkovou povahu zločinu podle § 15 č. 3 zák. na ochranu republiky z 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. a přečinu podle § 300 tr. z.
Tento nález tiskového soudu nabyl tím, že během zákonné lhůty nebyly proti němu podány námitky, právoplatnosti, a nelze mi proto posuzovati zabavení toto jako nezákonné a jako zlovolné poškození tisku.
Státní zastupitelství přikročivší k zabaveni právem shledávalo veřejný zájem na tom, aby toto trestné projevy propuštěny nebyly, a nelze hledíc k obsahu jich míti za to, že by veřejný zájem bylo přecenilo. Nevidím proto příčiny k nějakému pokynu tiskovému úřadu v Praze.
V Praze dne 6. září 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Překlad ad III./4243.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Simm und Genossen
in Angelegenheit der Gewährung von besonderen Zulagen zu den Ruhegenüssen in Sinne des 64, Z. 9, der Verfassungsurkunde (Druck 4157/XVIII).
Die im Hinblick auf die Beschlüsse der Regierung vom 27. April und B. Juni 1922 herausgegebenen Erlässe des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 11. Mai 1922, Z. 4250 Präs., und vorn 16. Juni 1922, Z. 5478 Präs., haben die Grundsätze festgelegt, nach welchen Anträge gestellt werden können, dass einzelnen Staatsangestellten gnadenweise Zulagen zu den Ruhebezügen im Sinne des § 64, Punkt 9, der Verfassungsurkunde bewilligt werden, sie haben aber für keinen Staatsangestellten einen Rechtsanspruch auf solche Zulagen begründet, und es können auch jene Faktoren denen die Bedeckung der Ruhebezüge der Lehrerschaft obliegt, nicht verpflichtet werden, den mit ähnlichen Zulagen für die Lehrerpensionisten verbundenen Aufwand zu übernehmen.
Die erwähnten Erlässe haben ausdrücklich bestimmt, dass bei Staatsangestellten die Bedeckung oder Zulage dauernd durch Ersparnisse in Personaldienstbezügen sichergestellt sein muss, z. B. dadurch, dass nach einem pensionierten Angestellten eine neue Kraft nicht mehr aufgenommen wird.
Der Landesverwaltungsausschuss in Prag kam bei der Erwägung einer analogen Anwendung der zitierten Erlässe auf die Lehrerschaft der Volksschulen zu der Ueberzeugung, dass im Schuldienste von dauernden Ersparnissen keine Rede sein könne, da eine nach einem pensionierten Lehrer frei gewordene Stelle stets neuerlich besetzt werden muss, ausgenommen jene ganz vereinzelten Fälle, dass ein Lehrer aus einer aufgelassenen Schule oder Klasse gleichzeitig mit deren Auslassung in Pension ginge. Es ist also im allgemeinen für die grösste Zahl der Lehrerpensionisten aus dem Zeitraume zwischen dem 27. April und dem 31. Dezember 1922 die hauptsächlichste Voraussetzung der angeführten Erlässe nicht gegeben, dass ihnen eine Zulage zur Pension bewilligt werden könne, da hiefür keine Bedeckung aus Ersparungen vorhanden ist. Es kann auch im allgemeinen für diesen Zweck nicht auf die durch anderweitige Reduktionen von Schulen erwachsenen Ersparungen hingewiesen werden, da durch die Auflassung einer Lehrerstelle nicht immer gleichzeitig der Anspruch des überzähligen Lehrers auf seine Dienstbezüge aufhört, falls es nicht gelingt, ihn sofort dienstlich auf eine andere freie Lehrerstelle zu versetzen und es ausserdem sich hier nicht immer um dauernde Ersparungen handelt. Dass aber der erforderliche Aufwand aus Staatsgeldern bewilligt werde, ist wegen Mangel jedweder dauernden Bedeckung im Staatsvoranschlage unmöglich.
Unter diesen Umständen bin ich nicht in der Lage anzuordnen, dass die Ansuchen der Lehrerpensionisten aus dem Jahre 1922 um Zulagen günstig erledigt würden.
Ich habe aber den Landesschulrat ersucht, im Einvernehmen mit jenen Faktoren, denen die Bedeckung des Personalschulaufwandes obliegt, besonders berücksichtigungswürdige Ansuchen, neuerlich in Erwägung zu ziehen und festzustellen, ob nicht wenigstens für einige von ihnen eine Bedeckung durch eine dauernde Ersparung an den Dienstbezügen sichergestellt werden könnte.
Prag, am 25. August 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad IV./4243.
Antwort
des Justizministers
üuf die Interpellation der Abgeordneten Jokl, Haager und Genossen
betreffend die Handhabung der Zensur durch die Polizeidirektion in Troppau (Druck 4152/IX).
Ich übernehme die Beantwortung dieser Interpellation, mit welcher sich die I. Abgeordneten an den Minister des Innern gewendet haben, da die Pressaufsicht in Troppau von der Staatsanwaltschaft, also einem dem Justizministerium unterstellten Organe, ausgeübt wird.
In allen Fällen, die in dieser Interpellation angeführt werden, kam es zu einer Bestätigung der Beschlagnahme durch das Gericht. Es kann also kein Zweifel darüber bestehen, dass der Tatbestand einer strafbaren Handlung in diesem Artikeln enthalten ist.
Es handelt sich lediglich darum, ob nicht etwa zu einer Beschlagnahme geschritten wurde, obwohl das öffentliche Interesse dies nicht erfordert hat. In dieser Richtung aber können dem Staatsanwalte begründete Vorwürfe nicht gemacht werden, da es sich fast überall um grobe, gegen den Staat uni seine Organe gerichtete Angriffe handelte und der Staatsanwalt mit Recht der Meinung sein konnte, dass ihre Freigabe ungünstige Folgen nach sich ziehen könnte, denen sowohl das Strafgesetz durch Bestimmungen über die Strafen wegen solcher Handlungen, als auch die Strafprozessordnung durch Bestimmungen betreffend die Zulässigkeit einer Beschlagnahme Einhalt tun will.
Prag, am 14. August 1923.
Der Justizminister:
Dr. Dolanský, m. p.
Překlad ad V./4243.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation der Abgeordneten Schälzky, Patzel und Genossen
in Angelebenheit der ungesetzlichen Beeinflussung der Eltern bei der Schülereinschreibung im Taschner und Freistädter Bezirke (Druck 4044/II).
In einigen Gemeinden des Bezirkes Taschen und Freistadt, in denen mehrere Schulen verschiedener Unterrichtssprache sich befinden, wurden die Schuleinschreibungen im Schuljahre 1922/23 im Beisein von Regierungskommissären vorgenommen, damit die Reinheit der Einschreibung gewährleistet werde. Diese Verfügung konnte daher nicht gegen eine bestimmte Nationalität gerichtet sein. Die Regierungskommissäre waren allerdings verpflichtet, darauf zu achten, dass bei der Einschreibung eine Agitation welcher Art immer verhindert werde. Wie aus dem Nachfolgenden hervorgeht, sind sie aber bei der Durchführung ihrer Aufgabe nicht gewaltsam vorgegangen.
Was Margarete Siwy, Margarete, Ewald und Rudalf Brachaczek, Karl Bayer, Johann Kaleta, Ilse und Hildegard Kischa, Staniek, Anna Turon, Walter Zientek und Emil Sperlich in Trzynietz anbelangt, sind die Beschwerden nicht begründen, da diese Kinder die deutsche Schule in Trzynietz besuchten und sie auch weiter noch besuchen. Ebenso ist die Beschwerde betreffend Johann Brachaczek nicht begründet da, wie erhoben wurde, auf den Vater des genannten Knaben der Regierungskommissär keinen Druck ausgeübt hat, die mit er sein Kind in die čechische Schule schicke. Helene Gabriseh ging im Jahre 1920-21 in die fünfte Klasse der polnischen Schule und im Jahre 1921-22 abermals in die fünfte Klasse der deutschen Schule, so dass sie zwei Jahre hindurch in derselben Klasse war. Deshalb entschied auch der Bezirksschulrat, dass die Schülerin in die polnische Bürgerschule überzutreten habe. Gegen diese Entscheidung brachten die Eltern eine Beschwerde ein die Gegenstand der Amtshandlung im Instanzenzuge ist. Gertrude Dobesch wurde zwar in die deutsche Schule in Trzynietz nicht aufgenommen, keineswegs aber aus dem in der Interpellation angeführten Grunde, sondern deshalb, weil die Verwaltungskommission in Trzynietz mit Rücksicht auf den Mangel am Klassen den Beschluss fasste, Kinder aus einer fremden Schulgemeinde nicht aufzunehmen.
Erna Roman, die Tochter des verstorbenen Leiters der polnischen Schule, besucht die deutsche Bürgerschule in Čechish-Teschen. Da sie aber sowohl nach dem Vater als auch nach der Mutter polnischer Nationalität ist, wurde sie für die polnische Schule herausreklamiert. Der Vater der Ilse Rojk hat eine Beschwerde gegen die Einschreibung seines Kindes in Ale polnische Schule nicht eingebracht. Auch die Eltern der Anna Krupinski erklärten, dass niemand auf sie einen Zwang ausgeübt habe in welche Schule sie ihr Kind schicken sollen. Auch die Beschwerde im Falle Emilie Russek entspricht nicht den Tatsachen. Ihr Vater ist čechischer Nationalität, hat niemanden um ein Einschreiten ersucht, hat sich nirgends beschwert, weiter hiezu keine Ursache hatte. Er selbst hat dem Polizeimann das Zeugnis mit dem Ersuchen übergeben, es auf das Gemeindeamt zu tragen, da er selbst den ganzen Tag beschäftigt sei.
Das Kind Friedrich Karos wurde reklamiert und in die polnische Schule eingeschrieben, wogegen der Vater die Beschwerde eingebracht hat. Es wird bemerkt, dass der Vater čechischen Ursprunges nach seinen Eltern ist, die aus Friedeck stammten. Die Mutter des Kindes ist polnischer Nationalität und stammt aus Galizien.
Bezüglich oder Kinder, deren Aufnahme in die čechische Bürgerschule in Trzynietz die Interpellation erwähnt, wird folgendes bemerkt:
Karl Klepáč besuchte drei Klassen der polnischen Schule und eine deutsche Klasse, in der er durchfiel und sie wiederholte. Nach Errichtung der čechischen Bürgerschule bat des Vater, dass das Kind in diese Schule aufgenommen werde. Der Knabe wunde nach einer Aufnahmsprüfung aufgenommen. Der Vater hat sich nirgends beschwert, stammt selbst aus Neudorf, ist čechischer Nationalität, die Mutter Schlesierin. Beide sprechen zu Hause čechisch.
Wilhelm Němec meldete sich am dritten Tage zu Beginn des Schuljahres und zwar ohne Belege zur Einschreibung in die čechische Bürgerschule. Der Knabe hatte die deutsche Schule besucht und die erste und dritte derselben wiederholt. Als nach Beschaffung der Belege es sich zeigte, dass der Knabe eigentlich nur drei Klassen der deutschen Schule absolviert hatte, wurde er aus der Bürgerschule ausgeschieden und unter Zustimmung der Eltern am 30. September 1922 in die vierte Klasse der polnischen Schule zurückgeschickt. Beide Eltern sind Polen. Sie haben gegen das angegebene Vorgehen keine Beschwerde erhoben und niemanden ermächtigt, in ihrem Namen Beschwerde zu erheben.
Leopold Schmid fand sich mit seiner Mutter gleich am ersten Tage zur Einschreibung in die čechische Bürgerschule ein. Die Mutter ersuchte, dass der Knabe wenigstens probeweise im Hinblick auf sein Alter (13 Jahre) aufgenommen werde, damit er die Staatssprache erlerne, was ihm angeblich fürs Leben und für den Beruf nützlich sein werde. Denselben Wunsch brachte der Onkel und Vormund des Kindes, Landesrechnungsrat Paul Kribelt in Troppau zum Ausdrucke. Die beiden anderen Kinder Otto und Elisabeth besuchen die deutsche Schule. Der Knabe macht im ganzen gute Fortschritte.
Anna Firla, Sofie Siuda in Čechisch-Teschen besuchen die deutsche Schule.
Marta Kowalska und Emilie Kolek besuchten die vierklassige ausschliesslich polnische Schule in Steinau und sollten abermals die vierte Klasse der deutschen Mädchenschule in Čechisch-Teschen besuchen. Die Einschreibung aber wurde nicht zugelassen, da die Kinder die deutsche Sprache nicht beherrschten und sollten eigentlich in demselben Jahrgange bleiben, den sie eben absolviert hatten und zwar wegen ungenügender Kenntnis der Unterrichtssprache. In diesem Sinne hat auch der Bezirksschulrat entschieden; der dagegen vorgebrachte Widerspruch ist Gegenstand der Verhandlung.
Elisabeth Smilovski besucht die deutscher Schule.
Der Fall Macura aus Darkau ist weder den Leitern der deutschen Schule in Čechisch-Teschen noch den Behörden bekannt.
Nach den protokollierten Aussagen des Kornelius Kokotka, Lehrer der deutschen Volksschule in Oderberg-Stadt, und des E. Dostal, Oberlehrer der deutschen Volksschule in Oderberg-Pudlau, kam es in Oderberg bei den Schuleinschreibungen, die im ganzen ruhig verliefen, zu keinem gewalttätigen Vorgehen. Im übrigen wurde dem Willen der Eltern, deren Kinder vom Regierungskommissär in die deutsche Schule en geschrieben wurden, in dem Masse willfahrt, dass der Bezirksschulrat über die Beschwerde der Eltern den Kindern provisorisch den Besuch der deutschen Schulen bewilligte.
Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass Gewalttätigkeiten oder Unzukömmlichkeiten nicht konstatiert wurden. Soferne weiter amtliche Verfügungen getroffen wurden, durch welche die Eltern der Kinder sich betroffen fühlen, ist es nicht notwendig irgendetwas zu veranlassen, da jede Verfügung der instanzmässigen Prüfung unterliegt, wodurch die gesetzlichen Rechte der Eltern zur Genüge geschützt sind.
Prag, am 25. Juli 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: