Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
809.
Odpověď
ministerského předsedy a ministra železnic
na interpelaci posl. inž. Junga a soudr. (tisk 249)
stran opětovného dosazení všech železničních zaměstnanců, kteří byli v důsledku státních převratů sproštěni, propuštěni, přeloženi a jinak postiženi na jich dřívější místa a odčinění všech škod.
Především dovolují si na vysvětlenou dotknouti se stručně úpravy personálních poměrů u státních drah v době státního převratu a v prvých dobách popřevratových.
Proklamací Národního Výboru ze dne 29. října 1918, uveřejněnou ve věstníku býv. generálního ředitelství drah pro Čechy, Moravu a Slezsko čís. 1. z roku 1918, byla zaručena veškerá, z dosavadních služebních poměrů plynoucí práva oněm železničním zaměstnancům, kteří složí služební slib na československý stát.
V důsledku této proklamace složil mimo úředníky národnosti české také nemalý díl železničních úředníků a zřízenců národnosti německé z krajin převážně českých slib věrnosti pro republiku Československou.
Zbytek přihlásil se však jednak do služeb republiky rakouské, jednak do služeb nově se utvořivších německých ředitelství státních drah v Teplicích a Krňově.
Protikladem těchto proudů byla spontánní a samozvaná úprava personálních poměrů u státních drah, při které byli nejen mnozí železniční zaměstnanci němečtí, nýbrž i někteří čeští ze služby odstraněni buď místními politickými organisacemi nebo i zřízenci samými. Vedle tohoto sprošťování v prvých dobách popřevratových došlo pak i ještě později k jednotlivým sproštěním na základě konkrétního vyšetřování pro neloyální chování se dotčených zřízenců.
Při posuzování zmíněných zjevů nutno však míti zření k tomu, že tyto personální změny byly provedeny v době revoluční a že byly značně podporovány okolností, že současně a to způsobem daleko radikálnějším provádělo se hromadné zbavování služby zřízenců české národnosti nebo i jen českého původu v některých státech, jež vznikly na území bývalé říše rakouské.
Ministerstvo železnic slíbilo přezkoumání všech případů sproštění železniční služby a případnou nápravu a v těchto intencích provádí také skutečně železniční správa přezkoušení dosud nevyřešených, mnohdy velmi komplikovaných případů sproštění služby s možným urychlením.
Správa železniční řídí se při řešení této otázky s ohledem na platné, zákony a předpisy těmito zásadami:
Při personálních změnách popřevratových dlužno rozlišovati dvě skupiny zaměstnanců — a to zaměstnance, kteří dobrovolně opustili službu, a dále zaměstnance, kteří byli služby zdejší úředně sproštěni a Rakousku předáni.
První skupina odešla po státním převratu ze železničních služeb v republice Československé, aniž by byla složila slib dle shora uvedené proklamace Národního Výboru, a tudíž nezaložila nikdy služebního poměru k čs. státním drahám. Na zřízence tyto československá správa železniční ovšem nereflektuje a musí podobně posuzovati také žádostí oněch zaměstnanců o znovupřijetí, kteří slib dle proklamace Národního Výboru složený později výslovně odvolali a přihlásili se do služeb cizozemské správy železniční nebo do nich skutečně vstoupili. Tito zaměstnanci rozvázali dle § 137 služebního řádu pro zaměstnance státních drah služební poměr ku čs. státním drahám a nemají vůči čs. správě železniční nijakých nároků.
U druhé skupiny dlužno rozeznávati zřízence, kteří po smyslu zákona ze dne 7. února 1919, čís. 74 Sb. zák. a nař., a prováděcího nařízení vlády čs. ze dne 21. března 1919, čís, 154 Sb. zák. a nař., po případě nařízení ministerstva železnic ze dne 15. dubna 1919, čís. 138/pres., uveřejněného ve věstníku ministerstva železnic čís. 12 ex 1919, slib předepsaný složili a zřízence, kteří tak neučinili, ať už proto, že mezitím byli do služeb Rakouska převzati anebo proto, že Rakouskem sice přijatí do služeb nebyli, ale slibu z důvodů politických složití nechtěli.
Žádosti zřízenců slib ve lhůtě předepsané vědomě nesloživších o ponechání ve službě nebo o znovupřijetí do služby se z důvodů zákonných odmítají.
Naproti tomu vyhovuje se zpravidla žádostem oněch zřízenců, kteří jednostranným aktem správy byli služby sproštěni ke slibu v zákonné lhůtě se přihlásili a nevstoupili do služeb jiného státu.
Velká část zřízenců byla již zase převzata do služeb čs. státních drah, v jiných případech pak provádí se ještě dle hořejších směrnic svědomité vyšetřování všech okolností závažných pro spravedlivé vyřešení záležitosti.
Aby akce mohla býti pokud možno rychle skoncována, vyžádalo si již ministerstvo od jednotlivých ředitelstev seznamy všech zřízenců, kteří po státním převratu ze služeb železničních na území našeho státu dobrovolně odešli nebo byli z jakýchkoli příčin služby sproštěni.
Jsouc si plně vědomo vážnosti a důležitosti věci, vyhradilo si ministerstvo železnic rozhodnutí ve všech případech a vynasnaží se ukončiti akcí tu v době pokud možno nejkratší.
V Praze dne 17. října 1920.
Ministr železnic:
Dr. inž. Burger, v. r.
Předseda vlády:
Černý, v. v.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
809.
Antwort
des Ministerpräsidenten und des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Ing. Jung und Genossen (Druck 249)
in Angelegenheit der Wiedereinstellung aller infolge der staatlichen Umwälzungen enthobenen, entlassenen, versetzten oder sonst gemassregelten Eisenbahn auf ihre früheren Posten und Wiedergutmachung aller Schädigungen.
Zunächst erlaube ich mir zur Aufklärung kurz die Regelung der Personalverhältnisse bei den Staatsbahnen zur Zeit des staatlichen Umsturzes und zu der ersten Zeiten nach dem Umsturze zu berühren.
Durch Proklamation des Národní Výbor vom 29. Oktober 1918, veröffentlicht im Verordnungsblatte der ehemaligen Generaldirektion der Eisenbahnen für Böhmen, Mähren und Schlesien Nro. 1 vom Jahre 1918 wurden sämtliche aus den bisherigen Dienstverhältnissen fliessenden Rechte jenen Eisenbahnangestellten garantiert, welche das Dienstgelöbnis für den Čechoslovakischen Staat leisten.
Infolge dieser Proklamation legte außer den Beamten čechischer Nationalität auch ein bedeutender Teil von Eisenbahnbeamten und bediensteten deutscher Nationalität aus den vorwiegend čechischen Gegenden das Gelöbnis der Treue für den Čechoslovakischen Staat ab.
Der Rest meldete sich teils in die Dienste der österreichischen Republik, teils in die Dienste der neu sich bildenden deutschen Staatsbahndirektionen in Teplitz und Jägerndorf.
Das Gegenstück dieser Bewegungen war die spontane und eigenmächtige Regelung der Personalverhältnisse bei den Staatsbahnen durch lokale politische Organisationen oder auch durch die Angestellten selbst, wobei nicht nur viele deutsche Eisenbahnangestellte, sondern auch einige čechische aus dem Dienste beseitigt wurden. Außer diesen Enthebungen kam es noch zu einzelnen Enthebungen auf Grund konkreter Untersuchung wegen illoyalen Verhaltens der betreffenden Angestellten.
Bei der Beurteilung der erwähnten Erscheinungen ist aber darauf Bedacht zu nehmen, daß diese Personalveränderungen in der Revolutionszeit durchgeführt wurden und daß sie wesentlich durch den Umstand unterstützt wurden, daß gleichzeitig und zwar auf eine weit radikalere Weise die Maßenthebung von Angestellten čechischer Nationalität oder nur čechischer Abstammung in einzelnen Staaten durchgeführt wurde, welche auf dem Gebiete des ehemaligen Österreich entstanden waren.
Das Eisenbahnministerium hat die Überprüfung aller Fälle der Enthebung vom Eisenbahndienste und die eventuelle Genugtuung zugesagt und in diesen Intentioneil führt auch tatsächlich die Eisenbahnverwaltung die Überprüfung der bisher noch nicht erledigten, vielfach sehr komplizierten Fälle der Dienstesenthebung mit möglicher Beschleunigung durch.
Die Eisenbahnverwaltung richtet sich bei der Lösung dieser Frage in Hinblick auf die geltenden Gesetze und Vorschriften nach folgenden Grundsätzen:
Bei Personal Veränderungen nach dem Umsturze sind zwei Gruppen von Angestellten zu unterscheiden — und zwar Angestellte, welche freiwillig den Dienst verlassen haben, und ferner Angestellte, welche vom hiesigen Dienste amtlich enthoben und Österreich übergeben wurden.
Die erste Gruppe trat nach dem staatlichen Umsturze aus dem Eisenbahndienste in der Čechoslovakischen Republik, ohne das Gelöbnis nach der oben angeführten Proklamation des Národní Výbor abgelegt und ohne also jemals ein Dienstverhältnis zu den čechoslovakischen Staatsbahnen begründet zu haben. Auf diese Angestellte reflektiert die čechoslovakische Eisenbahnverwaltung freilich nicht und muß ähnlich auch die Gesuche jener Angestellten aus Wiederaufnahme beurteilen, welche das auf Grund der Proklamation des Národní Výbor abgelegte Gelöbnis später ausdrücklich wiederriefen und sich in die Dienste ausländischer Eisenbahnverwaltungen meldeten oder in diese tatsächlich eintraten. Diese Angestellte haben nach § 137 der Dienstordnung für Staatsbahnangestellte das Dienstverhältnis zu den čechoslovakischen Staatsbahnen aufgelöst und haben gegen die čechoslovakische Eisenbahnverwaltung keinerlei Ansprüche.
Bei der zweiten Gruppe sind zu unterscheiden Angestellte, welche im Sinne des Gesetzes vom 7. Feber 1919, Nr. 74 Sig. G. u. V., und Durchführungsverordnung der čs, Regierung vom 21. März 1919, Nr. 154 Sig. G. u. V., beziehungsweise der Verordnung des Eisenbahnministeriums vom 15. April 1919, 21. 138/pres., veröffentlich im Verordnungsblatt des Eisenbahnministeriums Nr. 12 ex 1919 das vorgeschriebene Gelöbnis abgelegten und Angestellte, welche dies nicht taten, sei es deshalb, weil sie unterdessen in die Dienste Österreichs aufgenommen wurden oder deshalb, weil sie zwar von Österreich in die Dienste nicht aufgenommen wurden, aber aus politischen Gründen das Gelöbnis nicht ablegen wollten.
Die Gesuch von Angestellten, welche das Gelöbnis in der vorgeschriebenen Frist wesentlich nicht abgelegt haben, um Belassung im Dienste oder Wiederaufnahme in den Dienst, werden aus gesetzlichen Gründen abgewiesen.
Dagegen wird in der Regel den Gesuchen jener Angestellten stattgegeben, welche durch einen einseitigen Verwaltungsakt vom Dienste enthoben wurden, zum Gelöbnis in der gesetzlichen Frist sich meldeten und nicht in die Dienste eines anderen Staates traten.
Ein großer Teil der Angestellten wurde bereits in die Dienste der čs. Staatsbahnen wiederaufgenommen, in der anderen Fällen wird noch nach obigen Grundsätzen eine gewissenhafte Untersuchung aller für die gerechte Erledigung der Sache bedeutsamen Umstände geführt.
Um die Aktion so rasch als möglich zu beendigen, hat das Ministerium bereits von den einzelnen Direktionen Verzeichnisse aller Angestellten erbeten, welche nach dem staatlichen Umsturze aus dem Eisenbahndienste auf unserem Staatsgebiete freiwillig ausschieden oder aus irgendwelchen Gründen vom Dienste enthoben wurden.
In vollem Bewußtsein der Bedeutung und Wichtigkeit der Angelegenheit hat sich das Eisenbahnministerium die Entscheidung in allen Fällen vorbehalten und ist bemüht, die Aktion in der möglichst kürzesten Zeit zu Ende zu führen.
Prag, am 17. Oktober 1920.
Der Eisenbahnminister:
Dr. Ing. Burger, m. p.
Der Ministerpräsident: