Další palčivou otázkou, o které se již kol. Podzimková zmínila, je obsazování míst u všech úřadů v t. zv. zněmčeném území. Proč není možno místa ta obsaditi Čechy spolehlivými a plně kvalifikovanými? Poněvadž každý Čech mimo duševní oběti pro takové místo musí přinésti i finanční oběti. Ve zněmčeném území je mnohem dražší živobytí než v našich krajích. Čechu mezi Němci snášeti je různá příkoří a neochoty, a odměna? Naprosto žádná! Když mohl býti vyplácen zaměstnancům na Slovensko přeloženým ke služnému zvláštní "slovenský" přídavek a zaměstnancům mohl býti dán pateronásobný postup, tážeme se, proč není možno podobně nějaký příplatek ke služnému dáti zaměstnancům ve zněmčeném území, kde životní poměry pro Čecha jsou daleko horší než na Slovensku? Za těchto podmínek by snad bylo možno přeložiti z mocí úřední opravdové Čechy jak národnostně, tak i služebně a mimoslužebně bezvadné do zněmčeného území a ne dosazovati tam lidi národnostně nespolehlivé, tak zv. Čechy, a nebo takové zaměstnance, jichž se některý úřad v zázemí pro různé vady chce zbaviti.
I otázka pensionování státních zaměstnanců je dvojsečná zbraň. Průvodčí vlaku i strojní personál platí půldruhonásobně vyšší příspěvky do pensijního fondu, než zaměstnanci ostatních služebních odvětví a počítá se jim proto za faktický odsloužený rok služby 1 1/2 roku do výslužby. To má za následek, že tito zaměstnanci mají mezi 50tým a 55tým rokem vyslouženo a mohou býti a také jsou pensionováni.
Tedy v letech, kdy mají největší služební zkušenosti a jsou ještě v plné tělesné i duševní síle tvoření, opouštějí aktivní službu, aby udělali místo mladším, služebně rozhodně méně zkušeným a tudíž i výkonem pracovním méně cenným zaměstnancům. Za tyto pensionované je však třeba náhrady, poněvadž přebytků exekutivního personálu není.
Zbavovati se tudíž zaměstnanců v době, kdy tito desetiletými zkušenostmi prokazují svému zaměstnavateli nejcennějších služeb, stojí při nejmenším za bedlivé uvážení.
Má-li býti pro pensionování již určena nějaká hranice stáří, musí to býti podle našeho názoru 60. dosažený rok věku, ač i při tom musí se přihlížeti k individuelním schopnostem dotčeného zaměstnance.
K tomu bych chtěla říci, že právě u nás v Chocni se přihodil před několika týdny nešťastný případ, který stál republiku 250.000 Kč, když dvě nejvýše kvalifikované síly byly nahrazeny dvěma mladými nezkušenými silami. Tak to chodí na drahách a i v jiných o borech veřejné státní správy, zatím co v úřadech berních na př. u berních správ se úřednictva nedostává.
U nás v Litomyšli je dnes o 3 úředníky méně než bylo za Rakouska. A přes to, že jest tak mnoho zbytečného úřednictva zaměstnaného, nejsou úřady s to, aby mnoho a mnoho věcí vyřídily, které jsou urgovány i poslanci. O tom nepotřebujeme se šířiti. To každý dobře zná.
Byla bych chtěla mnoho a mnoho říci, škoda, že je vždy tak málo času. Je pravda, že, co se rozpočtu týče, jest všechno bezvýznamné, protože rozpočet jako takový je hotov a nedá se na něm nic měniti, Ale jsou věci, které mají a mohou býti uvažovány a je třeba, abychom si zdůraznili zejména, co je naší povinností. Zdá se mi, že by bylo dobře promluviti si o té demokratičnosti. Buď jsme státem demokratickým nebo jím nejsme a máme-li tu pořád zemědělské požadavky ptám se, jak je to možná, jsme-li státem demokraticky zřízeným? V tomto státě všechny složky bez rozdílu musí míti stejné zastoupení, musí býti stejně váženy a stejně o nich býti uvažováno. Proto bolí, když se stran koaličních se dějí takové útoky. Když napíše "Rudé Právo" o sedlácích, že jsou keťasové a vydřiduši, bolí to, ale když to napíše koaliční strana, bolí to více. Jednou bychom toho už měli nechati. Kdyby nebylo venkova, vymře město, a bude-li venkov chudý, nebudete se míti dobře vy ve městech. Nevytýkejte sedlákům stále, že jsou chamtiví. Podívejte se do města, není-li tam také chamtivosti? Na venku je to otázka chleba, ve městech otázka bydlení a je v něčem větší lichva nežli s byty? Jest třeba opravdu trochu poctivě, spravedlivě, lidsky, demokraticky se na to všechno dívati a vede-li se venkovu trochu lépe, vždyť ty peníze nezůstanou na venkově, ty dostanete do rukou zase vy.
Vážená sněmovno! Já přestanu pouze na tomto, co jsem řekla, třebaže bych se byla chtěla zmíniti ještě o životě veřejném. Musíme si uvědomiti, že skutečná demokratičnost je v tom, abychom jeden druhému byli opravdovým kolegou a chovali se jeden k druhému jako člověk k člověku a nedělali rozdílu, jakoby ten menší člověk byl o něco méně než člověk výše postavený. Je třeba demokratičnosti v pravém slova smyslu a to ve všem.
A ještě několik slov o našem školství, resp. o národa našeho vzdělání. Jsme národem, který rád o sobě tvrdí nebose chlubívá svým vzděláním, svou vysokou duševní úrovní. Ano, zejména po převratu bylo zřízeno mnoho škol středních i vysokých a číslice o počtu studentstva jsou tak veliké, že až zarážejí a nutí k přemýšlení. Co bude s těmi vysokoškolsky vzdělanými našimi občany, když náš stát je ve svých službách nebude moci zaměstnati? Zřizujeme-li nákladné vysoké učiliště pro vzdělání našich synů, abychom je poslali do ciziny, která je má zaměstnati - myslím, že není od místa přemýšleti o tom, nebude-li nám nebo našim potomkům tento náklad jednou chyběti. Mám za to, že je povinnost těch, kteří řídí, abych tak řekla, oběh krve československého národa, aby si dobře uvědomili problém československého vzdělání. Školství obecné, pokud mohu pozorovati, se nikterak nelepší proti dříve - nivó se nezvyšuje, a myslím, že národ nesmí měřiti své vzdělání podle počtu doktorů práv, nýbrž že je potřebí věnovati pozornost výchově rodinné - a nás samých a, na což hlavně kladu důraz, výchově našich žen, výchově našeho dorostu ženského, méně odborně vzdělaného. A výchovou sami pro sebe, slavná sněmovno, můžeme získati inteligenci. Zůstaneme jinak národem chudým, neboť inteligence je solí národa, nebudeme-li se dívati na vzdělání sami pro sebe. Prosím, abychom o tom přemýšleli.
Končím tuto svou úvahu a opakuji, co jsem řekla na začátku: Vláda i Národní shromáždění je odpovědna za poměry ve státě - udělaly-li se chyby, tož je napravujme, bude to bolestné, ale je to nutné. Dnes myslím, že je třeba si upřímně říci: nežeňme se jen za hmotou, ale važme si také ducha, nebuďme státem solidní valuty jen, ale buďme také národem solidních lidí! V tom všem, co je spojeno s veřejnou činností jak poslanců, tak i senátorů buďme lidu svému světlým příkladem. Je to naše povinnost.
Proto budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Sedláček.
Posl. Sedláček: Vážená sněmovno! Budu mluviti stručně, jen o některých důležitých otázkách, které se dotýkají stavu řemeslnicko-živnostenského, o kterých, ač debata o rozpočtu pro rok 1925 je hodně pestrá a obsáhlá, velmi málo s tohoto místa hovořeno bylo. Jsou to otázky stavu podle mínění živnostnictva v našem státě doposud stále přehlíženého.
V prvých letech po převratě, kdy, bohužel, některé zákony sociální dosti ukvapeně a nedomyšleně se dělaly, bylo pohlíženo na stav tento jako na zbohatlíky, kteří žijí v přepychu a blahobytu, nebyl činěn rozdíl mezi malými a velkými, mezi sociálně slabými, zápasícími o svou existenci a mezi silnými jedinci, kteří si válkou pomohli.
Okřídlené heslo, postátniti a zespolečenstevniti výrobu a obchod, se širokým vrstvám konsumentským dosti zamlouvalo, takže propagátoři těchto hesel měli v nich podporovatele. Dnes po 6leté naší státní samostatnosti, kdy se vážně již myslí i na konsolidaci poměrů hospodářských a výrobních, hledají se recepty, jak z kalamity ven. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Dnes se uznává i těmi činiteli, kteří r. 1919 a 1920 přezírali tento střední stav, že je nutno něco učiniti, aby se nejen udržel, nýbrž i rozšiřoval a zkvétal, neb i dnešní vůdčí činitelé státu vidí, že stav tento je hlavní oporou státu, jako živel konservativní (Hluk. - Předseda zvoní.) pracující více než 8 hodin denně a největší poplatník státní. Je viděti v některých ministerstvech alespoň snahu a dobrou vůli zjednati nápravu. Ministerstvo obchodu připravuje úpravu a zdokonalení živnostenského řádu sestaveného v několika obdobích před 50 ba až 70 lety za docela jiných poměrů společenských. Mnoho věcí v zákoně tomto, který má býti zákonem ochranným, se pro dnešní dobu vůbec nehodí.
Je třeba vyhraniti a zaručiti práva a současně i povinnosti s úpravou tohoto zákona. Práce s touto předlohou, jak známo, jdou velmi pomalu, a máme obavu, že tato vláda zákon onen sněmovně nepředloží. Při této příležitosti musím vzpomenouti na úpravu volebních řádů do různých živnostenských korporací, zvláště zemských a státních živnostenských rad na co zde vůbec vzpomenuto nebylo. U nás na Moravě spravují důležitou tuto instituci členové volyní zemským sněmem moravským v roce 1913. Že složení neodpovídá dnešnímu poměru stran, je samozřejmé. A v zájmu dobré pověsti těchto institucí by bylo, aby tato samozřejmá věc v brzké době byla uskutečněna.
Ministerstvo financí připravuje nový zákon daňový který, podle doslechu má odstupňovati zdanění podle příjmu. Je již svrchovaný čas, aby berním úřadům byla dána jiná direktiva jak daně předpisovati a vybírati. Dosud není z našich berních úřadů odstraněn systém "důvěrníků" - my tomu lidově říkáme špiclovský - kde konkurentu se dává možnost schladiti si žáhu na nepohodlném kolegovi. Poplatníci si stále stěžují na složení daňových komisí, kde z velké části rozhodují neodborníci. Doufám, že i na tento nedostatek v novém zákoně bude pamatováno.
Dále si stěžuji na nesprávné a nespravedlivé předpisování daně z obratu, kde se vůbec nedbá skutečné tržby. Předloženým zápiskům a knihám úřady nevěří a předpisují daň podle důvěrnických sdělení. Protesty se nevyřizují a daně výdělkové se potom vyměřují podle nesprávně předepsané dávky z obratu, a není možno nikde se dovolati pomoci. Daně se předpisují za několik roků najednou. Upomínky jsou nejasné, berní exekutoři nemilosrdně vymáhají i tam, kde rekursy doposud vyřízeny nejsou.
U družstev se zdaňují ve ztrátových letech i placené daně, takže se platí daň ze zaplacených daní, třebas si mnozí na zaplacení daní peníze vypůjčili. Válečné přirážky vybírají se stále i od těch poplatníků, které válka poškodila. Dalo by se velmi mnoho mluviti o této bolavé kapitole a já k tomu dnes tolik času nemám. Budeme však míti příležitost při projednávání tohoto zákona poukázati ještě na mnohé nesprávnosti.
Došlo se též k poznání, že je nutno v našem státě více si všímati svépomocného družstevnictví, zvláště, když se poznalo, že všeobecná socialisace je utopií, a že jedině svépomocné družstevnictví může zachrániti slabého. Naše družstevnictví bylo v této rozpočtové debatě skoro přehlédnuto; jen povrchně o něm někteří řečníci se zmínili. Chci poukázati na některé naléhavosti, lehce a bez nákladu proveditelné. Družstevnictví živnostenské patří pod ochranu ministerstva obchodu, a ministerstvo toto dobře ví, že prospěch z dobře vedených družstev mají přímo i nepřímo i samostatní mistři a dělníci. Proto každého musí zaraziti položka, preliminovaná v našem rozpočtu na podporování družstevnictví úvěrového a ostatního částkou jeden milion Kč. Mám za to, že pan ministr obchodu, který to vážně myslí se středními stavy, jistě se namáhal, aby tato stavu nedůstojná položka byla zvýšen-a, ale že musil ustoupiti vlivům vyšším. Nemůžeme však dobře pochopiti, proč právě zde se musí stále uhýbati, když víme, že v jiných ministerstvech položky na tyto účely jsou mnohem vyšší. Je snad tím vinno i samo živnostnictvo, že prostřednictvím svých organisací málo se ozývá, a jen se utěšuje, že již snad příští rok bude lépe.
Družstva živnostenská úpravou naší valuty v letech 1919, 1920 a 1921 tolik utrpěla ztrátou na zboží, že i družstva silná s nastřádanými fondy zápasí dnes o svou existenci. Na družstva jiného směru, zvláště konsumy, vláda již několikráte pamatovala, avšak podnikům živnostenským pomocná ruka dosud podána nebyla.
V roce 1920 udělali jsme si zákon o zadávání veřejných dodávek, ve kterém jsme chtěli míti zajištěnu přesnou kvotu práce pro malého výrobce. Do zákona nebylo možno tento požadavek pojmouti, nicméně resoluce o tom byla sněmovnou přijata. Šlo nám hlavně o textilie a dodávky koží. Zdali se dbá na onu resoluci, mohlo by nám nejlépe vysvětliti ministerstvo národní obrany. My o tom přesné statistiky nemáme. Část dodávek těchto předává ministerstvo národní obrany ministerstvu obchodu, aby s nimi podělilo malovýrobce. Já mám odůvodněnou obavu, že se nedbá zmíněné resoluce a že není pravého porozumění pro člověka našeho národa, mnohdy zdatného odborníka, potřebného práce a že se dodávky dávají zhusta těm, kteří již mají, z čeho by mohli žíti.
Uchazeči o práce u ministerstva národní obrany si nám často stěžují, že se stejná práce odměňuje jinak na Moravě a jinak na Slovensku. Ministerstvo národní obrany doposud nevyřídilo křiklavý případ, který se stal před dvěma roky našim chudobným obuvníkům, kteří na dvě dodávky ohromné obnosy doplatili. Případ tento je vám, velectění, jistě dobře znám a je dosti smutné, že se nezprovodí se světa, aby poškození dodavatelé mohli zaplatiti účty za materiál a výpůjčky záložnám. Případ byl několikrát osvětlen a ministerstvo dobře ví, že protahováním dodávky od zadání této velkokapitalistům uplynulo několik týdnů a než ji prostřednictvím ministerstva obchodu dostali maloživnostníci, zdražil se potřebný materiál, takže se prodělati muselo. Živnostníci na toto hned upozornili a já sám uvedl jsem velkou deputaci zástupců z celého státu k panu ministru Udržalovi, který rukou dáním přislíbil, že věc tu vyšetří, a zakládá-li se to na pravdě, že nápravu zjedná. Vyšetřovací komise se skutečně sešly a všemi činiteli i zástupcem ministra národní obrany bylo uznáno, že se na práci doplácí. Hledala se forma, odkud ztrátu nahraditi. Ministerstvo národní obrany, které toto zavinilo, náhradu dáti nechtělo a za půl roku po předvedení druhé deputace pan ministr v kuloirech sněmovních prohlásil této druhé velké deputaci, že prý práci se ztrátou nemuseli přijímati. Není v tom, slavný sněme, trochu ironie a porušení daného slibu? Věc tato doposud se světa zprovozena není a právě v těchto dnech obracejí se postižení k ministerské radě v tomto ojedinělém případě o pomoc a ochranu.
Bude třeba zákon o dodávkách veřejnou soutěží změniti aneb aspoň vládním nařízením doplniti. Jde mi především o práce distribuční, které se pracují z přiděleného státního materiálu. Ministerstvo obchodu vlastně přestupuje zákon, když po úřadě s ministerstvem sociální péče, které stanovilo za různé práce minimální mzdy dělnické, práce tyto zadávalo za ceny předem komisí stanovené.
Ministerstvo pošt zadává však práce distribuční veřejnou soutěží. Řídí se přesně podle zákona. A tu bych vám, velectění, přál nahlédnouti do takovéto soutěže. Ačkoliv jde tu jen o mzdu za práci, je pro nedostatek práce tolik uchazečů a provozuje se na tuto práci za mzdu tak nekalá soutěž, že je to až řemeslníka nedůstojno. Uvedu cifry. Když za oblek, který musí býti zpracován jako oblek zakázkový, podle míry, se zaplatí něco přes 50 Kč, počítejte, kolik si vydělá týdně dělník i zaměstnavatel. Při 14- až 16hodinové době pracovní ne více jako 100 Kč. Čert vem při tom ochranné zákonodárství dělnické, že ano? Avšak i ministerstvo toto nedodržuje správně zákon zadávací, dávajíc jiné ceny Praze a Čechám, jiné ceny Brnu a Moravě a jiné ceny na Slovensku.
Zde je hodně křiklavý rozdíl a ukazuje se v praksi známý pražský centralismus. Proč má býti dělník pracující na Moravě méně ceněn než dělník pražský? Ministerstvo pošt zavedlo dále praksi dávati zpracovati objednávky podle místní potřeby zřízenců a podúředníků, takže na kraje, ač průmysl toho druhu je tam hodně rozšířen, dostává se mu jen nepatrného přídělu, takřka almužny.
Jakým způsobem zadává práce ministerstvo soc. péče, o tom je vůbec trapno s tohoto místa mluviti. Tam se vůbec nedbá na zadávací zákon o veřejné soutěži, ač každoročně za desítky milionů též různých prací ministerstvo to zadává.
Příklad: Roku 1923 jsme se náhodou dověděli, že ministerská rada povolila 10 milionů na ošacení dítek nezaměstnaných dělníků. Za několik málo dnů šel jsem jménem živnostníků se informovati k ministerstvu, jak se práce tyto zadávati budou a byl jsem nemile překvapen, když jsem uslyšel, že práce jsou již z velké části zadány. Stěžoval jsem si hned u p. ministra soc. péče, že na družstva živnostenská vůbec pamatováno nebylo, a ten mne ujistil, že příště patřičný zřetel i na maloživnostníky bude vzat. Roku letošního zadávalo ministerstvo sociální péče za stejný obnos práce, jako r. 1923, a tu na zakročení i některá družstva živnostenská byla vyzvána k užší veřejné soutěži. Ač vyhovovala cenou i jakostí, dostala tak nepatrné příděly, že je to až směšné o tom zde se zmiňovati.
Na příklad: Naše podniky velmi dobře vedené, založené na skutečné svépomoci, obdržely z celého kvanta práce asi za 160.000 Kč a při tom jsme se musili ještě velmi mnoho namáhati. Uvážíme-li však, že hlavním činitelem při rozdělování tomto byl "nestranný pan zemský inspektor Beneš", je tím již všechno dostatečně vysvětleno.
Při této příležitosti je nutno, abych se též zmínil o zadávání prací ministerstvem spravedlnosti. Prosím jménem organisací živnostenských, aby p. ministr spravedlnosti odstranil konečně zlořád zavedený ještě z dob rakouských, aby trestanci pracovali i práce řemeslnické. Proslýchá se, že i v některých trestnicích se pracují práce zakázkové. Má řemeslník domáhající se práce spáchati napřed nějaký zločin, aby až bude ve věznici na ni měl nárok? Při dobré vůli mohou se trestanci jiným způsobem docela dobře zaměstnati.
Ministerstvo obchodu má veliký plán pro konsolidaci všech dodávek a upravení poměrů v družstevnictví živnostenském a dělnickém. Chce míti přehled o veškerých státních veřejných dodávkách a o veškerých družstvech. Konsolidovati dodávky, což by bylo opravdu účelné pro spravedlivé podělování, podaří se jemu dříve než konsolidovati družstva, kde na mnohých místech rozhoduje i stranické napětí politické. Jsem toho mínění, že je nejvíce na čase věnovati povolanými činiteli svépomocnému družstevnictví více porozumění, neboť toto nežádá žádných subvencí, žádných darů, ale právo na práci. Jen tím zachráníme sociálně slabé výrobce.
Slavná sněmovno! Jak jsem během řeči řekl, připravuje se vážně plán na záchranu středních stavů a družstevnictví svépomocného. Apeluji jen, aby náběh, který k nápravě učiněn byl, nezůstal jen plánem, nýbrž aby se náprava v brzké době uskutečnila. Budují se v poslední době při našich ministerstvech ochranné fondy, nechť i toto zřízení brzy v činnost vstoupí, zvláště fond pro ochranu živnostenskou, aby stav, který za velmi důležitý je pokládán, avšak doposud za méněcenný byl považován, se konečně přesvědčil, že i v našem státě měří se všem stejně spravedlivě.
A proto, že věříme, že tentokráte plány a přípravy pro pomoc stavu živnostenskému jako i všem potřebným jsou vážné a upřímně míněny a že je dobrá vůle i středním stavům pomoci, budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu i projednávání celého pořadu dnešní schůze.
Prve než přikročím k ukončení schůze, učiním některá presidiální sdělení.
Dovolenou na celý tento týden udělil jsem posl. Nejezchlebu-Marchovi z rodinných důvodů.
Nemocí na včerejší a dnešní schůze omlouvá se posl. Malá.
Stala se změna ve výboru zemědělském. Žádám za sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Oktavce za posl. Čundrlíka.