Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby se přece jen trochu mírnil.
Posl. Kreibich (pokračuje): . . . jaká se odehrála v Německu v letech osmdesátých a v době výjimečných zákonů proti socialistům, spatřujeme tu ještě ten rozdíl, že sociální demokracie prodělala zatím vývoj od revoluční strany k straně přisluhovačů buržoasie. My komunisté, odhalujíce tuto podvodnou hru a tento ďábelský plán proti proletariátu a stavíce se proti tomuto dílu, nevyslovujeme se tím nikterak proti principu sociálního pojištění, nýbrž proti všem postranním úmyslům, které s ním spojuje dnešní vládní režim. Tím zaujímáme docela obdobné stanovisko, jako poctivá a revoluční sociální demokracie v letech osmdesátých v Německu. Jestliže sociální demokracie v Československu vystupuje dnes po 40letém vývoji po boku Kramářově a Švehlově v úloze Bismarcka, svědčí to jen o jejím úpadku a naší povinností jest, abychom její třídní zradu odhalovali.
Tato zrada a tento podvod jsou dnes ještě jasnějšími než byly za doby Bismarckovy a proto budou ještě dříve odhaleny. Tenkráte byl kapitalismus v období svého vývoje a rozmachu v době vítězného postupu k dobývání celého světa, jeho zisky rychle stoupaly a umožnily mu rychlý postup akumulace, nahromadění stále nového a nového kapitálu. Proto mohl také věnovati větší prostředky k uspokojení a korumpování dělnictva. Dnešní poválečný kapitalismus však po několikaleté desakumulaci v řadě zemí, kde došlo až k hospodářskému rozvratu, v době sociální revoluce proletariátu a národní revoluce koloniálních otroků, musí koncentrovati veškeré svoje hospodářské síly na obnovu svého hospodářského postavení. Otázka obnovy co možná nejrozsáhlejší akumulace je pro něj otázkou života nebo smrti. Tento kapitalismus musí i v nejmenším hospodářském ústupku vůči proletariátu viděti ohrožení své existence a odtud právě jeho úsilí připraviti dělnictvo o vymoženosti první poválečné doby a snížiti jeho životní úroveň za účelem vyrobení vyšší nadhodnoty. Proto musí dělnictvo dnes posuzovati sociálně-politické ústupky buržoasie se zvláštní nedůvěrou. Právě způsob, jakým ve slohu dětských čítanek líčil zástupce českého kapitalismu dr. Kramář všenárodní sociální cítění české buržoasie, svědčí o tom, že za těmito frásemi a za projednáváním tohoto zákona se skrývá nové tažení proti dělnictvu. Hlásí-li milionář jako zásadu českého člověka heslo: "Míti málo", pak je to důkaz neupřímnosti a buržoasního pokrytectví, a dává-li sociálním patriotům tak dobré vysvědčení o jejich porozumění pro všenárodní spolupráci a pro vzájemné oběti - jako by kapitalismus vůbec kdy přinášel oběti z vlastní kapsy - pak to musí býti pro dělnictvo už důkazem toho, že se chystá nová zrada. Pan dr. Kramář ve své řeči už naznačil, že buržoasie již brzy bude požadovati na dělnictvu vysokou cenu za tento zákon. Mluvil-li zástupce českých kapitalistů o nutnosti zvýšení pracovních výkonů a poukázal-li při tom na těžké období zvýšené německé soutěže, hrozící nám prováděním Dawesova plánu, pak to neznamená nic jiného než prodloužení pracovní doby, průlom do 8hodinného pracovního dne a nové přímé či nepřímé snížení mezd a životní úrovně dělnictva.
Chystá se provádění velikého, v kancelářích velkých bankéřů Londýna a Nového Yorku vypracovaného plánu na přeměnu celé Evropy v kolonii anglického a hlavně amerického kapitálu. Toť pravý smysl tak zvané hospodářské a finanční sanace v Německu, ve Francii a jinde. Zaplatiti to má dělnictvo celé Evropy, které se stane otrokem a předmětem vykořisťování jak svých vlastních národních, tak i anglických a amerických kapitalistů. Tento útok musí býti proveden také v československém úseku veliké evropské fronty kapitalistické ofensivy. Sociální pojištění má vyvolávati zmatek v dělnictvu a iluse potřebné na oslabení jeho bojovné síly. Toť základní smysl tohoto zákona.
O tom, že sociální pojištění sleduje cíle docela jiné, nežli skutečný zájem dělnické třídy, že má býti jenom klapkami na oči dělnictvu, aby nevidělo, jak zatím bankovní kapitál na pravo a na levo od něho loupí za pomoci sociálpatriotických zrádců, svědčí celý osud jeho od samých počátků republiky. Koalice i vládní socialisté používali slibu sociálního pojištění pokaždé, kdykoli chtěli zastříti nějaké nekalé jednání. Vládní socialisté jím omlouvají svoji účast v koalici s buržoasními stranami.
Se sociálním pojištěním slavili sociální demokraté první máje, vládní předloha sociálního pojištění musila na rychlo, třeba bez důvodové zprávy, býti sněmovně předložena loni v červnu, aby se ho mohli sociální demokraté dovolávati v září v obecních volbách. Sociální pojištění má zachrániti nyní znovu situaci a zaslepiti oči dělnictvu v okamžiku, kdy vláda předložila řadu t. zv. finančních a hospodářských osnov, jakých dosud od doby provádění Rašínova plánu nebylo.
Aby byla pozornost a nespokojenost dělnictva odvrácena od skutečnosti, že mají býti zřizovány stamilionové fondy na sanaci zkrachovaných bank, že mají býti honorovány válečné půjčky a placeny válečné dodávky, aby dělnická třída neviděla, že peníze k těmto všem účelům má zaplatiti právě ona ve způsobu drahé a mizerné černé mouky, přerušuje koalice najednou jednání o těchto hospodářských osnovách a k oslnění dělnictva přistupuje k projednávání sociálního pojištění. Měšťáci mohou tak učiniti s klidným srdcem. Až sněmovna vládní osnovu odhlasuje, nestane se ještě zákonem. Bude ještě třeba jednání v senátu, a než k němu dojde, dají si měšťáci svůj ústupek ještě stokráte zaplatiti. A až i senát odhlasuje osnovu sociálního pojištění a až bude vydána i ve Sbírce zákonů a nařízení, nestane se opět nic a měšťáci budou moci zase klidně vydírati dále, poněvadž toto sociální pojištění dělnictva smí podle závěrečného ustanovení vejíti v platnost teprve s pojištěním t. zv. osob samostatných, na kteréžto předloze odborníci teprve počínají pracovati. A až bude tato předloha hotova, začne komedie znova.
Osnova o pojištění samostatných půjde opět do sněmovních výborů a do sněmovny, pak do senátních výborů a do senátu, a buržoasie bude vydírati nové a nové ústupky na úkor dělnické třídy a sociální patrioté budou dělnictvo znovu a znovu zrazovati a znovu a znovu budou tvrditi, že to všechno musí býti, poněvadž bez zákona o pojištění osob samostatných nemůže vejíti v účinnost zákon o pojištění dělníků. Sociální patrioté v dohodě a v koalici s buržoasií upletli nekonečný řetěz komedií a podvodů. Třeba tento řetěz roztíti a vyrvati z rukou buržoasie a sociálpatriotických zrádců a pak teprve dosáhne dělnictvo opravdového sociálního pojištění.
Kapitalistická buňka sociálního pojištění vězí hlavně v otázce úhrady a v otázce disposice miliardovým jměním Ústřední sociální pojišťovny. V období poválečného rozvratu kapitalistického hospodářství v měřítku světovém a v období marných pokusů o jeho konsolidaci vystupuje přirozeně otázka, kdo ponese náklady sociálního pojištění a v jaké výši a kdo bude rozhodovati o disposici jměním pojišťovny, v nejostřejším světle rozporů třídních zájmů. Vždyť nejde o nic méně než o velikou hospodářskou moc, která v rukou dělnictva by byla s to čeliti velikým bankovním koncernům a tvořiti hospodářskou základnu a ohromnou politickou moc ve státě.
Otevřeně to přiznal v debatě o sociálním pojištění dr. Kramář, který jako úplně vyhraněný představitel buržoasní třídy dobře rozpoznal, kde leží těžiště vládní osnovy. Kdyby sociální demokraté a čeští socialisté měli tak jasné vědomí své třídní příslušnosti jako dr. Kramář, musili by poznati totéž. Ale jejich třídní vědomí je úplně zkaleno koalicí s buržoasií a oni, hájíce vládní osnovu proti našim lepším návrhům, přijímají třídní hledisko dr. Kramáře.
Obě základní otázky, úhradu nákladů a disposici jměním rozhodla přirozeně vláda a koalice ve své předloze v neprospěch dělnictva. Příspěvky nemocenského, invalidního i starobního pojištění nemá podle vládní osnovy platiti zaměstnavatel, jak by se slušelo. Příspěvky tyto jsou jen částí výrobních nákladů a je spravedlivo, aby je nesl zaměstnavatel, který po celý život vykořisťuje pracovní sílu dělníka. Podle vládní osnovy bude prémie platiti z polovice zaměstnavatel a z polovice zaměstnanec. Ale ani toto rozdělení nákladů nestačilo ještě, aby uspokojilo hrabivost podnikatelů. Dávky, kterých se má dělnictvu dostati ze sociálního pojištění, nebyly stanoveny s ohledem na potřebu dělníkovu a na úkoly, jež by řádné sociální pojištění mělo plniti, nýbrž se zřetelem na zájmy podnikatelské. S původně proponovaného ročního nákladu 800 až 850 milionů Kč, se kterým počítali odborníci při zpracování své předlohy, bylo nutno sestoupiti na nátlak zaměstnavatelů až hluboko pod 350 milionů Kč, z čehož připadá na zaměstnavatele jenom polovička, což činí 0·4% režie, čili 40 h na 100 Kč. Aby však bylo možno dosáhnouti vůbec tak nízkého zatížení výroby, bylo nutno snížiti prémie v nemocenském pojištění až na 5% ze mzdy, což bude míti za následek, že podle nového sociálního pojištění budou dávky nemocenského pojištění horší, než ve stavu dosavadním. Mimo to bylo nutno v pojištění invalidním a starobním snížiti tak zvané základní dávky důchodové se 600 na 500 Kč ročně a tak zvanou částku zvyšovací s jedné třetiny zaplacených prémií na jednu pětinu.
Boj o hospodářskou moc, která bude vybudována nahromaděním jmění Ústřední sociální pojišťovny, rozhodla přirozeně koalice také v neprospěch dělnictva. Jmění toto bude činiti za prvých dvacet let sociálního pojištění 10 miliard a na konci třicátého roku 16 miliard Kč. Kdo dosáhne disposice tímto jměním, dosáhne ohromné hospodářské moci. Kdyby to bylo dělnictvo, bylo by tohoto kapitálu použito k podpoře dělnického družstevního hnutí, k podpoře stavebního ruchu dělnického a pod. Osnova však zaručuje disposici jměním ministerstvu financí, které bude spolurozhodovati o použití tohoto jmění, čímž ovšem toto jmění bude zavlečeno do sféry kapitalistických koncernů. Jeť přece známo, že v Československu státní finančnictví je pouze podřízeným podnikem Živnostenské banky. Také účast státu na nákladech sociálního pojištění jest příznačná pro kapitalistický charakter této předlohy. Za prvních deset let dohromady zaplatí stát za sociální pojištění 284 miliony, což činí asi tolik, co ušetří na podporách v nezaměstnanosti zavedením gentského systému za jediný rok. I na tomto případě vidí zase dělníci, že sociální pojištění není budováno s ohledem na jejich zájmy, nýbrž s ohledem na zájmy kapitalistického hospodářství, že tedy není jeho účelem zabezpečení dělnictva, nýbrž že účel jeho je docela jiný.
Ostatní ohromné nedostatky vládní předlohy, o nichž se zmínil podrobně náš řečník p. posl. Kučera v generální debatě, jsou již vlastně důsledkem, vyvozeným z kapitalistického, k dělnickým zájmům úplně bezohledného řešení úhrady a disposice sociálním pojištěním. Je přirozeno, že byly-li sníženy náklady i proti původnímu návrhu odborníků, že musí býti sníženy také dávky, a to jak v pojištění nemocenském, jež bude zhoršeno proti stavu dosavadnímu, tak i v pojištění invalidním a starobním. Starost o to, aby miliardové jmění Ústřední sociální pojišťovny bylo vymaněno z vlivu dělnictva a zůstalo v moci bankovního kapitálu, vedla vládu k tomu, že svěřila dozor na hospodaření jměním pojišťovny ministerstvu financí, omezila vliv pojištěnců v orgánech nemocenských pojišťoven, Ústřední sociální pojišťovny i v pojišťovacích soudech a konečně roztříštila úplně organisaci nemocenského pojištění. Kdyby nemocenské pojištění zůstalo jednotným a převládající vliv v jeho orgánech byl vyhrazen pojištěncům, t. j. tedy zaměstnancům, ovládla by právě tato třída novou velikou hospodářskou organisaci, jež by upevnila také její politické posice. Tomu však muselo býti zabráněno stůj co stůj a opět ovšem za pomoci sociálně-patriotických zrádců. A proto na nátlak agrárníků, kteří si chtějí vybudovati v zemědělských okresech novou základnu politické moci, obdobnou orgánu pozemkové reformy, připouští osnova zřizování zvláštních pokladen zemědělských stejně zase, jako v zájmu jiných stavů měšťácké třídy připouští zřizování pokladen společenstevních, úřednických, závodních atd. Třídní zájem buržoasie byl tak silný, že mu i obětovala 60 milionů Kč ročně, oč se zvýší náklady v důsledku roztříštěnosti režie nemocenských pokladen, což ovšem učinila s tím lehčím srdcem, že to zaplatí zase dělníci snížením dávek. Nemocenské pojišťovny stanou se ovšem roztříštěním celé organisace drobnými ústavy, laborujícími neustále s finančními potížemi a nezpůsobilými ke skutečné soustavné a rozsáhlé činnosti sociální.
Zrada sociálních reformistů na zásadě samosprávy v ústavech sociálního pojištění, opuštění hesla "Pojištění pojištěncům" sahá až ke kořenům věci. Výsledek této zrady bude konec konců ten, že ústavy tyto se dostanou úplně do područí byrokracie a zaměstnavatelů a místo toho, aby se dělníci při provádění sociálních úkolů pojištění potkali s lidmi, které tímto důležitým úkolem pověřili sami, ke kterým mají důvěru a již by se postavili bezvýhradně do služeb dělníků, budou rozhodovati v těchto ústavech byrokraté, jako jest tomu ve státních a veřejných ústavech, a živly dělnictvu úplně cizí. Prolhaná fráse p. dr. Kramáře o odpolitisování nemocenských pokladen, přeložena do poctivé mluvy, neznamená nic jiného než to, že měšťácké strany i z ústavu soci§ho pojištění chtějí jako ze všech úřadů veřejných zbudovati svoje třídní a politické posice. Úkolem dělnických stran je, aby nasadily vše, aby se tyto ústavy staly silnými hospodářskými a politickými posicemi dělnictva. Avšak i tu zrádný kompromis sociálních patriotů s buržoasií připravil proletariát o možnost vybudovati a vydobýti si značný kus hospodářské a politické moci ve státě.
Dělnická samospráva by byla také jediným prostředkem, jímž by bylo lze čeliti tomu, aby se sociální pojištění tak jako státní správa a státní podniky staly pomocnými orgány boje české buržoasie proti národnostním menšinám ve státě. Násilné potlačování Slováků jakož i národnostních menšin, obvyklé už ve všech odvětvích veřejné správy, bude na tomto poli doléhati výlučné a bezprostředně na dělnické vrstvy nečeských národností. Tomu nemohlo by zabrániti ani národnostní rozdělení správy sociálního pojištění, pro které jako pro pokus národnostního proletariátu na poli sociálním nemůžeme hlasovati. Jedině proletářská samospráva by mohla vymaniti sociální pojištění z víru šovinistické, jiným národnostem nepřátelské nacionální politiky české buržoasie
Ačkoli nemáme nejmenší naděje, že bychom na této půdě měšťácko-socialistickou koalicí korumpovaného parlamentarismu mohli docíliti zmaření tohoto hanebného, shnilého třídního kompromisu, podáme i zde ještě jednou svoje návrhy, které směřují ke změně tohoto zákona v samotné jeho podstatě i povaze. Chceme zástupcům dělnických stran ještě jednou dáti příležitost, aby se rozhodli, přejí-li si opravdového sociálního pojištění, posílení posic dělnické třídy a poražení buržoasie, anebo jde-li jim o klamání dělnictva a o pomoc kapitalismu v provádění nových plánů proti proletariátu. Budou-li zástupci dělnických stran hlasovati proti našim zlepšovacím návrhům a rozhodnou-li se tak pro podvodný kompromis a pro spolupráci s buržoasií, tříštící sílu dělnictva, místo pro třídní boj, pak dokáží masám dělnictva znovu, že jsou marodéři třídního boje a zrádci sociální revoluce. Naším úkolem potom však bude, abychom svým konečným odmítnutím vpálili tomuto dílu plamenné znamení klamu a zrady a abychom volali proletariát do boje proti novým, hanebným úmyslům kapitalistů a jejich sociálně-patriotických náhončí, do boje pro opravdové sociální pojištění, pro konečné zajištění dělnické třídy, ke kterému vede cesta jedině svržením kapitalismu a buržoasie, sociální revolucí. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Bezděk.
Posl. Bezděk: Vážené Národní shromáždění! Považuji za svou povinnost, abych se přidal k těm, kteří zde vyzvedli tu velikou práci, která v subkomitétu sociálně-politického výboru, jakož i v přípravném komitétu byla pro tuto předlohu zákona vykonána, hlavně abych vzdal díky panu ministru sociální péče, zpravodaji p. dr. Wintrovi a p. prof. dr. Schönbaumovi, jakož i všem ostatním, kteří se opravdově přičinili, aby předloha tohoto zákona byla co nejdříve parlamentu předložena a aby se stala také zákonem.
Mám za to, že všichni tito pánové pracovali se zápalem, aby pracujícím vrstvám přinesli kýžené sociální zajištění. Nemohu proto souhlasiti s vývody p. posl. Kreibicha, který tak stroze proti tomuto zákonu se postavil. Zvláště jeho slovům, že zákon o sociálním pojištění má býti podplacením dělnictva, aby se spokojilo se vší špínou koaliční politiky, nebude věřiti ani ten poslední stoupenec strany p. posl. Kreibicha. A mluví-li p. Kreibich o vládě dělníků a rolníků v komunistickém slova smyslu, je to urážka řádných dělníků a rolníků.
Velectění pánové a vážené dámy! Tvrdí se, nikoli neprávem, že Československá republika má v sociálním zákonodárství prvenství mezi kulturními evropskými státy. Pokud se týká starobního a invalidního pojištění, tomu tak ovšem nebylo. Doposud v tomto směru jsme pokulhávali za řadou států hospodářsky i slabších a méně významných než je Československá republika. Leč projednávaným zákonem a jeho uskutečněním máme nyní doplniti a dohoniti, co v tomto oboru bylo zameškáno a zanedbáno, a naším zákonem o sociálním pojištění máme předstihnouti zákony téměř všech států, kde pojištění podobné je již zavedeno. Máme míti opět prvenství. Toto prvenství v sociálním zákonodárství bylo by potěšitelné, kdyby také se dalo označiti jako prvenství v praksi. O všech našich sociálních zákonech to však, bohužel, tvrditi nemůžeme.
Také předlohu, již projednáváme, zanedlouho budeme míti zařazenu do státního zákonodárství, ale kdy bude v praksi prováděna, dnes nedovede nikdo říci.
Ten veliký význam, jenž sociálnímu pojištění je všeobecně a oprávněně přikládán, jest zeslaben tím neodbytným vědomím, že přece jen děláme zákon do zásoby, protože dnes nikdo nemůže prohlásiti s určitostí, kdy bude možno jej uvésti také do praktického života. Tuto trpkou pravdu považuji za svoji povinnost konstatovati.
Všechny vlády naší republiky přijaly do svých programů vybudování sociálního pojištění, vlastně doplnění jeho nejvýznačnějších bodů, pojištění starobního a invalidního.
Vždyť starobní pojištění se má vztahovati na 2,593.000 osob, z čehož připadá 851.000 osob na zemědělství a 1,742.000 osob na průmysl.
Není zapotřebí opakovati, že uzákoněním sociálního pojištění a brzkým jeho uvedením v praktický život je jen poskytnuta část odměny nejširším vrstvám pracujícího lidu za jeho práci a oběti. Vždyť převážná část pracuje pod minimální úrovní existenční. To vše jsou velké oběti, přinášené pro udržení klidu a hospodářského pořádku ve státě, jež mají býti zavedením sociálního pojištění také částečně odměněny.
Pojištění sociální stalo se programem veškeré lidové politiky. Někde je to míněno upřímně, jinde k této upřímnosti nutí poměry, tak jako si poměry vynutily celou řadu jiných reforem a zařízení. Ale v opravdu lidovém programu žádné strany nemá scházeti.
Dříve sociální pojištění bylo známo jen jako výhoda dělnická, dnes se stalo požadavkem i vrstev mimodělnických. Cítí i ostatní vrstvy, nejen dělnické, že tytéž případy životní, které na dělnictvo trpce doléhají, ani jich nešetří. A je-li zachváceno dělnictvo bez pomoci v nemoci, při úrazu, v nezaměstnanosti, či v dlouhé vleklé chorobě a v slabosti, či v bezútěšném stáří, shledávají se i jiné přečetné vrstvy obyvatelstva za týchž okolností bez pomoci v nesnázi. Stará zásada pamatovati na svoji budoucnost dnes přišla s programu člověka, pracujícího za mzdu nebo gáži. Život sám je tak složitý a nákladný, že není možno mnoho odložiti stranou pro příští časy a ušetřiti obnosy, kterých by člověk v případě neštěstí potřeboval. Když tedy sám jednotlivec nemůže, spojuje se s druhými, aby vzájemnou společnou pomocí se vyvinovalo jeho pojištění. Pojištěním chce býti zabezpečen co nejvíce příslušník všech vrstev společnosti pro nepředvídané příhody a chvíle života.
Zavádí-li stát povinné pojištění, nutí všechny k tomu, aby se na trapné příhody v životě zabezpečili. Zaměstnavatel podle našeho zákona připlácí k příspěvku zaměstnancově polovici. Je tedy možno říci, že náklad povinného a všeobecného pojišťování je veřejný. Nese jej celá společnost jakožto přirážku k ceně všech výrobků, které pojištěnci vyrábějí a prodávají. Stát, připláceje k nákladu pojišťovacímu značnou částku, dává příplatek z daní, tedy z fondu veřejného všemi skládaného. Třeba tedy jednotlivec nese polovinu nákladu svého pojištění, není pojišťování jen libovolným činem vlastní osobní péče. Pro svou všeobecnost a závaznost je společenským zřízením. Stát při zavedení sociálního pojišťování ze všech vystřebává a pokud možno potřebným přiděluje. To je zásada sociálního pojištění širokých vrstev pracujícího lidu a pojišťování vůbec. Škoda jen, že současně neprojednáváme osnovu zákona o samostatně výdělečně činných a o občanech přestárlých.
Bylo zde také v debatě poukazováno a zvláště vyzvednuto, kdo má nějakou větší zásluhu o toto pojištění. Sociální demokracie splňuje prý jeden z úkolů, které před desetiletími si vytýčila, pro uskutečnění jehož pracovala, připravovala cesty a půdu, zápasila zaň a bojovala všemi prostředky, vedoucími k jeho konečnému splnění a vybojování. Uznáváme zásluhy všech, kdož o uskutečnění velikého díla se přičiňovali v dobách minulých, zvláštními díky jsme zavázáni všem pracovníkům v době přítomné a máme jen to přání, aby v nejbližší budoucnosti pracující lid spokojeně požíval ovoce této záslužné práce.
Ale nutno zdůrazniti, že čeští křesťanští sociálové také vždy stavěli se do předních řad bojovníků za uzákonění velikého zákonodárného díla, o němž konečně jednáme s nadějí na opravdové jeho uskutečnění. Již včera v generální debatě zástupce našeho klubu poukázal na usnesení pátého křesťansko-sociálního sjezdu na Velehradě, jaké body v tom směru tehdy vytýčil. Tam bylo také hlavně vyzvednuto, aby pojištění starobní a invalidní současně bylo zavedeno i pro maloživnostnictvo a malorolnictvo, aby pojišťování bylo rozšířeno i na hospodářskou čeleď a zemědělské dělnictvo, vedle celé řady jiných, velice důležitých bodů.
Již v roce 1905 dne 15. srpna konán byl třetí sjezd nemocenských pokladen ve Vídni, který se také vyslovil, aby sociální pojišťování platilo pro maloživnostníky a malorolníky, aby při prvním zařazování byli pojati do pojištění starobního i lidé starší přes 60 let, neboť tehdejší vláda vylučovala 60leté, protože prý by do 65 let nemohli míti plných 5 příspěvkových let, po nichž může začíti invalidní důchod. My jsme v téže situaci, avšak máme reservu připravenou přijetím zákona, kterým se určuje obnos 130 milionů Kč k účelům sociálního pojištění, k zřízení fondu, který má za účel osobám, které nebudou do chystaného zákona o sociálním pojištění pro vysoké stáří pojaty, ač za tento požadavek tak dlouho bojovaly, zajistiti poskytování určité dávky. My považujeme projednávání osnovy zákona o samostatně výdělečně činných za zrovna tak důležité jako pro osoby přestárlé.
Také z jiných hledisek bylo poukazováno v literatuře a jinde na dobrodiní zákona o sociálním pojištění. Uskutečnění zajištění chleba a výživy invalidům práce a v práci zestárlým osobám staví se prý nad běžnou morálku soukromokapitalistické společnosti a státu a nad běžný názor o konání povinnosti společnosti křesťanské, která povinnost tu odbyla hlásáním o udělování almužny a milosrdenství. Socialism na místo udělování almužny a poskytování skývy chleba práce neschopným a zestárlým chuďasům z milosrdenství stanoví nové právo na zákonem zaručený nárok na chléb a životní zajištění pracujícího lidu pro případ neschopnosti ku práci nemocí, úrazem, předčasnou neschopností zaviněné a pro dobu stáří.
Toto stanovisko je tlumočeno moderním humanismem, který uznává sice stanovisko náboženské v tomto případě za mravní, kdežto stanovisko sociální za právní. Socialism drží se jen stanoviska právního, my však spojujeme obě tato stanoviska dohromady, jak to nábožensko-mravní, tak sociálně-právní. I v budoucnosti bude nezbytná křesťanská charita. Vždyť zákon - to musíme připustiti - přece v zásadě je nedostatečný a je jenom takový, jak je možno na nynější poměry. O vdovy přece není postaráno tak skvěle, také ne o sirotky. Křesťanská charita i v budoucnosti bude míti vždy velmi široké pole působnosti. A co hlavního je, že křesťanská charita tuto sociální působnost provádí buďto úplně bez režie nebo za malou režii. Co stojí dnes režie našich moderních humanních podniků! Je známo jenom, co stojí režie našich humanních podniků u nás v republice IMCY a YWCY a konečně i zasloužilého Červeného kříže, a konečně co bude státi režie sociálního pojištění. Pan dr. Schoenbaum nám to sice vypočítal, ale přece jen je těžko vzíti jed na to, že to bude všecko tak pravda, že ty výsledky budou naprosto klapati.
Konečně velmi dobře známé jsou dosud výsledky, co stojí režie různých nemocenských pokladen a našich úrazovek. Také tu včera bylo jasně řečeno, co na příklad dělá režie v Brně, a kolik dostávají pojištěnci.
Velmi důležitou je otázka, zda bylo by lepším a prospěšnějším, bude-li celé sociální pojištění sjednoceno, či rozděleno podle přání jednotlivých stavů. Vidíme, že jednotlivé stavy od sebe se odlučují a bojí se jeden druhého, aby jeden za druhého nemusil nésti nějaké břemeno. Toto nedružné stavovské sobectví je smutným zjevem, který právě u pojištění není na místě. Vždyť čím širší základna tu, tím větší jistota. Čím jednotnější a jednodušší správa, tím lépe pro pojištěnce.
Konečně příkazem solidarity je vzájemně si pomáhati. Leč tak dalece lidstvo ve všech směrech dosud nepokročilo. Nedůvěra je ovšem odůvodněná také dosavadními zkušenostmi z praxe již stávajících sociálních zařízení, ať už jsou to, jak jsem pravil, nemocenské pokladny, úrazové pojišťovny neb i jiné moderní, humánní ústavy a zařízení.
Nositelem pojištění invalidního a starobního je pro celou republiku jediný ústav: Ústřední sociální pojišťovna v Praze. Místních vlastních orgánů Ústřední sociální pojišťovna nemá. Nemocenské pojišťovny jsou ve službách pojištění invalidního a starobního. Hlavní a odpovědní úředníci jsou ustanoveni Ústřední sociální pojišťovnou, jejíž vliv zasahuje značně do dosavadní samosprávy nemocenských pokladen. Leč opatření toto považujeme za správné. Budoucnost pak vynutí si sama praktických změn, budou-li nutné a potřebné.
Státní pojišťovna bude hromaditi v ohromné míře kapitál, plynoucí jí z pojišťovacích prémií. Po té stránce se zde opět výpočty rozcházejí, kolik prý to bude činiti za 10, 20, 30, 40 a 50 roků. Jisto je, že to budou miliardy. Je otázka, k jakým účelům produktivním těchto kapitálů bude využito. O tom sice § 180 předlohy mluví a vyzveduje v několika odstavcích, jakým způsobem má býti tohoto kapitálu ve prospěch sociálních zařízení a konečně různých potřeb ve státě použito. Ale poslední odstavec: "Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení ministerstva soc. péče v dohodě s ministerstvem financí", jaksi tato vymezení zase omezují.
Naskýtá se také obava a byla také v mnohých časopisech vyslovena, že kapitálů těch v prvé řadě využije zase snad mnohá vláda, která nebude sociálním reformám tak příznivá, jako vláda nynější nebo minulé naše vlády, a že těchto kapitálů využije ve prospěch státu a bude se snažiti svůj závazek zmírniti nebo podstatně zrušiti. To jest: Neplatiti příspěvky na důchod, příspěvky na zdravotní ústavy a konečně i příspěvky na své zaměstnance a vojsko. V tom případě by to byla zřejmá známka kapitalistické spekulace. Slíbiti, po čase povinnost se sebe setřásti. Ovšem je také na obyvatelstvu, aby vždycky dbalo svých hlavních a nejdůležitějších zájmů.
Je také namnoze vytýkáno, že na vrub a účet poplatnosti dělnictva, zemědělství i průmyslu zajištěny budou celé armády zaměstnanců v pojišťovnách. Tím vzroste počet nevýrobních sil ve státě a čím dále, tím větší břemena budou uvalena na výrobní vrstvy, dělnictvo, rolnictvo a živnostnictvo. Budou-li výrobní vrstvy znova zatíženy a nebudou-li úměrně k tomu zvýšeny pracovní odměny, nastane podvýživa, následek - zvýšená úmrtnost.
V předloze je naznačeno, že vláda bude nucena dopláceti na toto pojištění, ale současně se uvádí, že vlastně bude nucena také pojistiti své zaměstnance, takže státní příspěvek na starobní pojištění nebude nic jiného, než pojišťovací splátky za státní zřízence a zaměstnance.
Starobním pojištěním, na něž budou vybírány prémie, má býti zavedeno nepřímé zdanění veškerých mezd. Vláda nemůže míti z tohoto pojištění ztráty, nýbrž jsou názory, že z pojištění budou plynouti zisky. Jako důvod je uváděno, že podobná rodinná pojištění skýtají pojišťovacím ústavům takové zisky, že během doby se jim podařilo nahromaditi ohromné jmění. Také jmění nemocenských pokladen vzrostlo na 350 milionů, jmění úrazovek v Praze a v Brně jednotlivě v každé na 522 milionů Kč, v Bratislavě dokonce na 555 milionů Kč. Podle toho je míti také za pravděpodobné, že i pojišťovna starobní a invalidní bude míti značné zisky.
Komu nejvíce však prospělo dosavadní nemocenské a úrazové pojištění? Kterýsi časopis na to odpověděl: Úředníkům těch ústavů. - Naproti tomu podle statistických zpráv se veřejně zdravotnický stav občanů stále horší; úmrtí novorozeňat, šíření se tuberkulosy, rakoviny, cukrovky, ledvinových a žaludečních nemocí, pohlavních nemocí stále roste a podvýživou tisíce a tisíce stále umírají. Ovšem to je kapitola nemocenských pokladen sama pro sebe, a o tom už bylo mnoho a mnoho namluveno. Já sám z vlastní zkušenosti řeknu jeden případ: Minulého týdne jsem byl u lékaře nemocenského, poněvadž přesto, že jsem poslancem, jsem dělníkem na dovolené, který platí ustavičně svůj příspěvek nemocenský, který činí 18 Kč týdně; když jsem byl churav, šel jsem k nemocenskému lékaři, který ordinuje od 7 hodin ráno do 9 hodin pro dělnictvo. Byl jsem tam celkem 4krát nebo 5krát, poněvadž tam bylo přes 50 lidí, a čekal jsem, až jich tam bude méně. Konečně, poněvadž lidí pořáde přibývalo, zašel jsem tam, když bylo 3/4 10, ačkoli bylo tam ještě 22 lidí. Tu přijde lékař do předsíně a povídá: "Ženy a děti pojďte sem!" Zahnal je do takové budliny. 18 žen a 4 děti vešlo do malé světničky. Uviděl mne tam seděti a povídá: Podívejte se, to je fabrika! Jinak to nejde, do 9 hodin mám zaplaceno. Tak to vypadalo a tak to vypadá v praxi, a to je v Brně, velectění přátelé, a ve všech případech to tak vypadá. Tedy nic ideálního zde nemáme. Máme zde velice mnoho a mnoho nedostatků, a ty stížnosti do nemocenských pokladen a také stížnosti lékařů jsou zde do značné míry oprávněny. Já přečtu, co nám bylo posláno poslední dny: