Státní úředníci-invalidé jsou dnes v tak zoufalém postavení, že skutečně nelze si představiti horší situaci, nežli je těchto úředníků, proletářů. A státní úředníci ve svém celku? Podívejte se na ně! Vláda, která se zavázala, že jim vyplatí říjnový doplatek, teprve letos se rozhoupala k tomu, že dala úředníkům státním zálohu na říjnový přídavek ve výši 50% nejméně 200 K.
A tak, jak je to ve státní správě, tak je to i v soukromém podnikání. Od počátku tohoto roku jsme svědky velkého tažení zaměstnavatelů českých i německých proti dělnickým a úřednickým organisacím. Uvádím jen jako začátek tohoto řetězu výluku zaměstnanců stavebních, po níž následovala, jaksi jakoby v organickém pořádku, výluka zaměstnanců severočeských továren, jednalo se o 15 tisíc dělníků a zřízenců, a dnes, vážení a vážené, stojí Praha před úžasnou akcí se strany zaměstnavatelů, šarfmachrů, kteří donutili jednak zaměstnance kovoprůmyslu českomoravské továrny, Kolbenovky a z továrny Křižíkovy v Karlíně do stávky a v ostatních továrnách vylepili dnes vyhlášky, jimiž donucují dělníky a zřízence, aby přistoupili na snížení svých mezd o 10% a kromě toho snižují počet pracovních hodin honorovaných o 1/3 týdně. A tu si připomínám to, co bylo vytýkáno měšťáckými časopisy českými i německými, totiž útok na existenční minimum u anglických horníků, jichž zaměstnavatelé chtějí snížiti mzdu o 30%, ale zaměstnavatelé čeští v tom předstihli své kamarády z Anglie, poněvadž sečteme-li 10% snížení mzdy a kromě toho snížení honorovaných pracovních hodin o 1/3, máme tu celkem snížení hmotných požitků dělníků o 43%, čili o 13% více, než v Anglii. (Posl. Houser: Kolbenovka vydělává 70%!) To je v době, kdy nejen Kolbenovka, ale i jiné akciové podniky, které jsou financovány velkými bankovními ústavy, se holedbají výtěžky, které přesahují meze občanského zisku. (Výborně!)
Uvádím jen jeden případ z nejnovější doby. Živnobanka, centrum našeho kapitálu, která roku 1919 vykázala na čistém výtěžku 20 milionů Kč, přichází dnes před generální hromadu svých akcionářů s návrhem na rozdělení čistého výtěžku obnosem 41 mil. korun. A v této době, v níž kapitál těší se tak úžasné expansi a takovému rozkvětu, naléhá na druhé straně a chce zachraňovati své posice na účet dělníků a úředníků. Tu je třeba, abychom věděli, v jakém postavení je československý proletariát. Dnes chtějí zaměstnavatelé jakéhokoliv odvětví snižovati mzdy za tím účelem, aby nemusili snížiti své podnikatelské zisky.
My, komunisté, přicházíme k jinému poznání, že musí býti náprava učiněna na druhé straně a musí býti nejdříve sníženy podnikatelské zisky a ceny životních potřeb, a potom že můžeme sáhnouti ke stabilisaci mezd a platů. Ale ani po stránce represivní není vykonáno tolik, kolik by bylo žádoucno. Sama vláda se cítí povinna podle zákona z 1. září m. r., aby vyplácela tak zvané podpory v nezaměstnanosti, a my dnes předkládáme v poslanecké sněmovně naléhavou interpelaci, v níž je obsažena stížnost jednotlivých organisací odborových nejenom na nespravedlivé a nestejnoměrné vyplácení podpor v nezaměstnanosti, nýbrž na odpírání podpor v nezaměstnanosti. Dnes sem přišli zástupci odborových organisací píseckých, kde, pánové a dámy, je dnes několik set nezaměstnaných proletářů, kteří byli odmítnuti politickou okresní správou a jimž byla slíbena práce, tlučení štěrku. Prý pro 200 osob, ale když ti naši soudruzi a soudružky chtěli tuto práci nastoupiti, našlo se pouze 9 kladívek ke tlučení štěrku a celá věc se vlastně rozplynula v niveč. Proto žádáme, aby po stránce vyplácení podpor v nezaměstnanosti bylo postupováno nejen seriosně, podle zákona, nýbrž i stejnoměrně tak, aby bylo vyhoveno všem zákonným předpisům.
Hospodářství našemu se ovšem nepodaří
vybřednouti z krise malichernými prostředky. Kapitalistická soustava,
ve které žijeme, je odsouzena k zániku. Východiskem je sociální
přeměna, vybudování výroby a distribuce na základě soustavy komunistické.
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban: Dávám
slovo dalšímu řečníku p. posl. Najmanovi.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Měl jsem příležitost několikrát s tohoto místa poukázati na neutěšené poměry, které panují mezi živnostnictvem a obchodnictvem. Zdá se však, že nejenom tato slavná sněmovna, ale že i naše slavná vláda je hluchá ke všem prosbám, ke všem žádostem našeho stavu živnostenského a obchodnického. Vidíme to i při zadávání prací a státních dodávek. Naše živnostnictvo nežádá podpory v nezaměstnanosti; naše živnostnictvo nežádá a nechce žádných subvencí. Naše živnostnictvo vždycky žádalo práci. Ono chce práci, aby mohlo živit své rodiny, aby mohlo zaměstnávati své dělnictvo, ono chce práci proto, aby mohlo platiti vysoké daně, které se na ně uvalují a které dnes dostoupily takové výše, že stav živnostenský je jimi úplně ohrožen. Mělo by býti povinností ministerstva obchodu, aby všemožně se staralo o to, aby vývoz našich výrobků, našeho zboží převyšoval dovoz. Ale my vidíme, že naše ministerstvo obchodu po této stránce nekoná svoji povinnost.
My vidíme naopak, že naše ministerstvo nejenom se nestará o to, aby se zvýšil náš vývoz, náš export, ale ze ministerstvo obchodu naopak nechává přivážet k nám zboží, které by se mohlo u nás velmi dobře vyráběti. Nechává k nám dokonce přivážeti zboží, jehož je u nás hojnost, jehož je u nás nadbytek. Připomínám jenom to, že ministerstvo pro zahraniční obchod dovolilo dovoz do Přikarpatské Rusi 30 vagonů slivovice v době, kdy v Přikarpatské Rusi, jakož i na celém Slovensku je prodej alkoholu zakázán, v době, kdy slivovice, jakož i veškerých lihovin je u nás nadbytek, kdy máme veliké zásoby líhu, který nám zůstává, kdy náš průmysl likernický je úplně bez práce a úplně bez zakázek. A v této době ministerstvo nechává za 10 milionů rumunských lei přivážet k nám dnes zboží, kterého máme hojnost, kterého máme dostatek. Poukazuji na novou smlouvu s Rakouskem, která má nabýti od 1. června platnosti. Naši dělníci truhlářští nemají práce, naši mistři truhlářští volají po práci, a v této době, prosím, náš pan ministr pro zahraniční obchod uzavírá smlouvu s Rakouskem, aby bylo dovoleno k nám do naší republiky dovážet měsíčně za 1 milion Kč nábytku. My víme, jak to při tom chodí. Máme zjištěny případy, že ač smlouva dnes nenabyla platnosti, byl nábytek z Rakouska u nás zabaven. Ale my víme, že za 1 milion se dovolí přivézti nábytku, ale že ve skutečnosti se sem propašuje za 10 anebo 15 milionů měsíčně.
Divím se tomuto způsobu a systému. Jak jsem řekl, naši živnostníci nemají práce, naši dělníci nemají práce, a my toho, čeho máme nadbytek, co bychom mohli a o co by se měl starat pan ministr pro zahraniční obchod, aby se vyváželo, ještě se ve skutečnosti k nám dováží. Takovéto poměry jsou jistě neudržitelné a poškozují těžce nejenom naše stavy živnostenské a obchodnické, ale ony také poškozují stát a naši valutu.
Avšak naproti tomu vidíme zejména zjevy, že zboží, které by se mohlo k nám dovézti, které je v cizině velmi levné a jehož naše živnostnictvo potřebuje, na příklad léky, barvy, modř a jiné věci, to že se k nám nedovolí dovézti. Naše státní dodávky jsou rozdělovány způsobem nespravedlivým a jest zjevným při rozdělování těchto dodávek zřejmé nadržování velkokapitálu, začasto i velkokapitálu německému. Vidíme, že naše ministerstvo národní obrany nedělá to, co dělalo staré Rakousko. Staré Rakousko bralo při zadávání dodávek ohledy na živnostenský stav, ale my, prosím, na příklad máme zjištěny případy, že za starého Rakouska vojenská správa dávala práce pilnikářům, tedy pilnikářská práce zadávala se u místních pilnikářů, kdežto dnes dává ministerstvo národní obrany pilníky a zboží spadající do oboru pilnikářského kupovati a vyráběti v německých továrnách, často i v zahraničí. (Posl. Petrovický: A sami zřizují dílny a továrny!)
Ano, anebo sami zřizují dokonce dílny, ve kterých pak vyrábějí daleko dráže, nežli vyrábějí samostatní živnostníci. A když se obrátí živnostníci, jako se to stalo u Svazu pilnikářů, na ministerstvo národní obrany, tu ministerstvo národní obrany neřídí se resolucemi, které zde sněmovnou byly přijaty. Měl jsem příležitost to slyšeti. Bylo mi řečeno, když jsem poukázal na Pohořelci pánům z ministerstva národní obrany na to, že jsme se usnesli na resoluci, podle níž má býti dávána přednost živnostnictvu při zadávání dodávek, že ty resoluce, které sněmovna přijímá, nemají pro ministerstvo závaznosti. Tedy, vážení pánové a dámy, nechápu, proč vlastně přijímáme zde resoluce, proč se zde na resolucích sněmovna usnáší, když, prosím, takový úředník z ministerstva národní obrany docela otevřeně prohlásí, že resoluce zde usnesené nemají pro něho ceny.
Poukazuji na to, co se stalo s botami. Továrníci, kteří za války vydělali ohromné miliony - takový Baťa, který vydělal sta milionů korun - kteří mají veliké sklady a zásoby obuvi, ti učinili nabídku na boty a to 174 Kč za jeden pár. Je přirozeno, že za tuto cenu nemohl malý živnostník a živnostenská družstva obuv dodávati. Poněvadž kdyby byli měli za tuto cenu obuv dodávat, musili by prodělat, poněvadž se za často stává, že živnostník na dodávkách prodělá. Ale ministerstvo národní obrany, aby vůbec znemožnilo malým živnostníkům o práci se ucházeti, stanovilo podmínku, že boty, které zadává, musí býti nejenom kolíčkované, nýbrž musí býti také prošívané, ač každý odborník ví, který jen trochu v tomto oboru jest obeznámen, že ve skutečnosti bota flokovaná je lepší nežli šitá. A je nesmyslem žádati dnes, aby bota byla nejen kolíčkovaná, ale také šitá. To sleduje určitý cíl, aby malí živnostníci a malá živnostenská družstva nemohli tuto dodávku převzíti, poněvadž, nemajíce k tomu účelu strojů, musí se této dodávky vzdáti. Vojenská správa by měla po této stránce vycházeti a bráti zřetel na malé živnosti, alespoň v takové míře jako staré Rakousko a stará vojenská správa rakouská. Vidíme, že při rozdělování kožichů, při rozdělování šatů, při rozdělování prací sedlářských není postupováno způsobem takovým, jak bychom si přáli. Víme, že lidé, kteří mají určitou protekci, dostávají dodávky, a kteří nemají protekce, nedostávají ničeho. Víme, že ku příkladu 10.000 párů kožichů, které byly určeny pro železniční správu, byly zadány pouze jednomu výrobci a továrníkovi. Já vím, že naše poštovní správa nevypisuje vždycky dodávky ofertním řízením, že dodávky tyto jsou vždycky dávány mimo oferní řízení a tím způsobem, že není možno, aby všechny živnosti mohly se na těchto dodávkách zúčastniti. A při té příležitosti je nutno konstatovati, že živnostník, který dodávku dodá, není včas placen, a správně řekl zde pan kolega Votruba, který pravil, že naše finanční správa neceká daně a když živnostník nemůže zaplatiti daň, tu počítá 10procentní úroky z prodlení a chce na něm žádat, aby platil takovéto horentní, možno říci přímo lichvářské úroky.
Na druhé straně vidíme, že naše živnostenská družstva marně volají a naši živnostenští poslanci jsou obléháni družstvy a dostávají spoustu dopisů, v nichž se žádají, aby se ujali živnostenských družstev, aby konečně dostala zaplaceno za dodávky, které ona musila sama dávno zaplatiti. O ministerstvu národní obrany v té věci platí zajímavý vtip, a to říká se, že ministerstvo národní obrany neplatí jinak nežli "jménem republiky", totiž tehdá, když byl na ministerstvo národní obrany vynesen rozsudek. To samé vidíme také i při živnostenských pracech, že často nevychází se živnostníkům vstříc, že živnostenská družstva jsou šikanována, a hlavně se to děje v Brně, kde živnostníkům, kteří tam odvádějí boty, je obuv vracena zpět a za často je jim tam vrácena obuv, která byla dobrá a dala by se docela dobře použíti. Žádáme tudíž, aby při rozdělování těchto dodávek bylo postupováno takovým způsobem, by živnostníkům byla dána možnost míti práci.
A z této práce nechceme mít nijakého zisku, také nechceme míti velikého výdělku, ale chceme, aby aspoň na této práci naše živnostnictvo neprodělalo. Víme, že státní správa klade veliké požadavky na stav živnostnický a obchodnický. Vidíme to při daních. Dnes rozesílány jsou platební rozkazy na daň z obratu. Dnes rozesílány jsou platební rozkazy na daně druhé, výdělkové, na daně z příjmů a všude setkáváme se se zajímavým zjevem: kdyby celá řada živnostníků a obchodníků měla zaplatiti daně, které jsou jim předepsány, nestačil by začasté celý jejich majetek. Staly se případy, kdy na př. na Král. Vinohradech bylo malému hokynáři, který zaměstnává jednoho příručího, vyměřeno 360 tisíc korun daně. (Posl. Koudelka: Kolik vydělal?) Pane kolego, kdyby byl vydělal, byl by rád zaplatil. Ale když jste o to zavadil, pravím, že u nás není v této věci demokracie, že u nás není v této věci spravedlnosti, poněvadž neměří se všem stejně. Váš konsumní spolek železničních zřízenců v České Třebové měl 15 milionů 540 tisíc korun obratu a měl 7 milionů 450 tisíc korun tržby za zboží a bylo mu předepsáno na dani z obratu 44 korun (Hlasy: Slyšte! Slyšte! - Posl. Koudelka: Ale to není výdělečný podnik!) Jest zajímavo, že konsumní spolek prodával zboží dráže než tamější živnostníci. Poukazuji na to, že naše strana nestojí zásadně proti konsumním spolkům, neříkáme zakažte, zrušte konsumní spolky, ale žádáme spravedlnost ve všem; když vy nemáte platiti daní, ať neplatí také živnostnictvo daní a ukážeme vám, že budeme mnohem levněji prodávati nežli vy, my vám ukážeme, že se konkurence vašich konsumních spolků nebojíme. Ptám se slavné sněmovny, je-li to spravedlivé, když obchodník a živnostník, na příklad taková žena na pražském trhu někde v tržnici, která sedí u nůše, na které má zboží za 50-60 zlatých, musí zaplatiti 2 až 3 tisíce korun daně a takový veliký konsumní spolek, který má 15 milionů obratu zaplatí 44 korun daně? To jistě není spravedlnost a na takový způsob vyměřování daně musíme si plným právem stěžovat. Stěžujeme si, že daň z obratu, která se předpisuje živnostnictvu, jest s to živnostnictvo a obchodnictvo zničit a ubít. Staly se případy v Praze VII, kde bylo veliké roztrpčení a živnostníci raději zavřeli obchody a živnosti; jak byly daně v Praze VII vyměřovány jest opravdu unikem: Byly předepsány malým hokynářům, nepatrným lidem 3-4 tisíce korun daně z obratu, malému řezníkovi, který prodává pro 4 domy předepsána daň z obratu z 1 milionu 500.000 korun tržby. To jsou příšerné případy a zdá se mi, že naše správa finanční sledu je určitý systém ubít, zničit střední stav, ubít a zničit úplně naše živnostnictvo a obchodnictvo.
Bude-li tento systém státní pokladně ku prospěchu, jest jiná otázka, jestliže se dnes takovým způsobem daně vymačkávají a vylisovávají. Vím na příklad případy, kdy se říká nám na venku: "Vždyť jste vy poslanci povolili tyto daně, vy jste zodpovědni za daně, které se předpisují a vymáhají". Vím, že finanční správa se chlubí, že měly daně vynésti za 10 měsíců 1.500,000.000 K, ale naše berní úřady ve skutečnosti vymačkaly z poplatnictva 2.800,000.000 K. Když takovým způsobem bude si finanční správa počínati, ona zničí ten stav, ze kterého dnes, ze kterého pro příští dobu bude museti republika čerpati, se kterým stavem pro příští dobu musí republika počítati. Kdo vám potom zaplatí ty daně, a také ty poplatky, když vidíme, že to samé dělnictvo, které svého času volalo na schůzích: "Zdaňte velkokapitál, zdaňte továrníky a lichváře!" dnes totéž dělnictvo volá a křičí: "Nezdaňujte továrníky, poněvadž oni by zastavili výrobu a zastavivše výrobu propustili by dělníky, kteří by se ocitli bez zaměstnání!" Konsumní spolky, továrny, ty by ty daně nezaplatily. (Posl. Svetlík: Tedy to vyvlastněte!) Pane kolego, s tím vyvlastněním nevím, jak bychom dopadli. V Rusku vyvlastnili Putilovy závody a dali je dělnictvu, všichni měli míti stejné, jednotné mzdy, jenže to trvalo krátkou dobu a za krátkou dobu museli zaváděti v tomto vyvlastněném závodu ty samé principy kapitalistické, proti kterým vy mluvíte a které zde dnes potíráte. My sledujeme ty zjevy v Rusku velmi dobře a vidíme, že to, co vy potíráte a co vy chcete odstraniti, k tomu se dnešní Rusko Leninovo znovu vrací. (Posl. Petrovický: Oni dělají zkoušku pro Moskvu!) Kdyby měli dělati zkoušku pro Moskvu, museli by se odvraceti od toho, co se dnes v Rusku dělo, poněvadž sama Moskva, od toho co páni zde kážou, se odvrací a poskytuje kapitalismu možnost, aby se v Rusku opět uplatňoval. Jenže dnes to nebude kapitál ruský, nýbrž kapitál německý nebo ještě jiný. Já poukazuji také na to: Zdejší slavnou sněmovnou přijat byl zákon o pracovních oddílech. Bylo zde mluveno o tom, že do těchto pracovních oddílů budou zařazeni lichváři, a že to bude zajímavé, až takový velký lichvář bude mésti koštětem ulice. Ale mně se zdá, jestliže budou rozsudky soudní vypadati tak, jako vypadají dnes, že nejchudší a nejubožejší lidi budou ve skutečnosti zametati chodníky a ulice, kdežto boháči, lichváři a keťasi en gros budou nadále jezditi v automobilech a nadále hýřiti v nočních lokálech.
Doporučuji slavné sněmovně a pánům poslancům, aby zavítali jedenkráte k lichevnímu soudu, aby zavítali k lichevnímu senátu. Co tam uvidí? Tam neuvidí lichváře, tam neuvidí keťasy ve velkém, tam uvidí malé, ubohé lidi, kteří protože prodali snad řekněme 3 cigarety a vydělali na nich 60 hal., dostanou se před lichevní soud. Dostane se před lichevní soud žena, která prodala 10 dkg nudlí za 1 K 40 hal. Vezmete si dnes do ruky denní list, "Národní Politiku", tam budete čísti celou řadu lichvářů, kteří byli odsouzeni. A co udělali ti lichváři? Prodali cigarety egyptky po 60 a 70 hal., prodali 10 anebo 5 dkg máku - to jest velice důležitý předmět denní potřeby, - prodali snad kus salámu anebo něčeho jiného a za všechno to dostali tito lichváři 6 měsíců a 10 tisíc pokuty. (Hlas: Kdo je udal?) Pánové, vy, kteří voláte, z vašich řad se ponejvíce rekrutují ti ubozí lidé dnes, kteří jsou odsouzeni. To nejsou živnostníci a obchodníci, kteří jsou odsouzeni, největší procento tvoří dělníci, ubozí invalidé, lidé, kteří nemají jiné možnosti výdělku, kteří tím způsobem si chtěli něco přivydělati za těchto trudných poměrů. (Posl. Ulrich: Kdo může zaplatiti 10 tisíc, ten je musí míti!) Pardon, pane kol. Ulrichu, vy jste sice v pravici, ale pravděpodobně nečtete svůj list, poněvadž kdybyste četl "Večerník Práva Lidu" asi před týdnem, měl byste o tom jiný úsudek, poněvadž právě zpravodaj "Práva Lidu" resp. "Večerníku Práva Lidu" ukazoval na tuto nespravedlnost, jaká při lichevních soudech dnes je.
Já jsem pro to, aby lichva byla
stíhána, aby byla stíhána radikálně, ale, aby byla stíhána tam,
kde lichvou je. Správně prve bylo zde uvedeno, že ku příkladu
živnostenská banka vydělala 40 milionů korun. Mohli jste ku příkladu
čísti v novinách, mnoho-li dividendy vyplatila Bergmannova továrna
na kůže. Podívejte se, že ku příkladu vyplatila Invaldova sklárna
60% dividendy. Já se táži, kdo vyplácí dividendu 60%, vydělal
to způsobem poctivým? Nevydělal to způsobem poctivým, on to musil
a také to vykeťasoval. A prosím, já se vás táži, zda jste viděli
takového lichváře, takovou banku nebo továrníka milionáře, který
by se byl octnul před lichevním soudem? To jste neviděli. Takový
se neoctnul před lichevním soudem a také ani jediný odsouzen nebyl.
Prosil bych vřele, aby již jedenkráte vůči živnostnictvu byl zaujat
jiný postup, aby se nepostupovalo proti živnostnictvu takovým
způsobem, který hrozí vyhladiti stav živnostenský. Otevřeně prohlašuji,
že stav živnostenský je nejpevnější oporou našeho státu a naší
republiky a běda, jestliže tato nejsilnější opora demokratického
státu, svobodné republiky bude zničena, pak také uvidíme důsledky,
které z toho vyplynou. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K slovu se dále přihlásil pan posl. Böhr. Dávám mu
slovo.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! K právě projednávaným věcem, týkajícím se zadávání státních prací atd. pro obchod a živnosti, připojena byla v hned následujících 7. a 8. odstavci dnešního denního pořadu jako vhodný doplněk dohoda o celní a obchodní úmluvě s královstvím SHS. Věcné momenty těchto tří předloh vyžadují souvislého rozhovoru o všech nutných předpokladech pro konečnou zdárnou vnitřní a zahraniční politiku tohoto nového státu vůbec, jakož i o zvláštních požadavcích obchodu, dopravy a výroby v jich přerozmanitém významu. Průmysl, zemědělství a živnosti přicházejí při tom nejpodstatněji v úvahu. Československo jest přec nyní jedním dílem dřívějšího jednotného rakousko-uherského hospodářského území a nové národní státy jsou částečně neb úplně, jak tomu bylo již po celá století, v hospodářském směru co nejúžeji spojeny s nynějším územím českého národnostního státu, který samojediný zahrnuje 80% průmyslu staré velké monarchie podunajské. Moudrá zahraniční obchodní politika předpokládá však prozíravou péči o vnitřní obchod a rozvoj vlastních tvůrčích výrobních sil a tu poukazujeme my, němečtí poslanci Německého parlamentárního svazu - a já to opakuji obzvláště jménem německé křesťansko-sociální lidové strany - se vší rozhodností na utvoření volných cest pro obchod, na konečné odstranění ústředen, na zrušení vázaného, tak ohromujícího, upřílišněného, nuceného hospodářství, ať už jde při tom o rolnictvo, průmysl, živnostnictvo nebo obchodnictvo a bez ohledu, týká-li se to zaměstnavatelů neb zaměstnaných.
Co do státního podporování obchodu ve věcech rolnictva projevil bych rád zvláštní požadavek litoměřicko-dubského a žateckého kraje, který se naléhavě týká ministerstva pro zahraniční obchod, totiž aby zrušilo dávku z vývozu chmele. Kde vývoz jest potřebný, musí se také podporovati vývozní a konkurenční schopnost různého obchodního zboží na cizím trhu. Dále bych chtěl upozorniti pana ministra zahraničního obchodu - nevím, je-li přítomen - že by se měl více zastávati rolníka, který stejnoměrně ošetřuje všechny svoje slepice, jež mu snášejí vejce, přinášející peníze, nehledě k tomu, mají-li černo-červeno-žluté anebo červeno-bílo-modré peří. V pražském obchodním úřadě však postupovalo se spolu s pány od financí a železnic z přílišné horlivosti proti žateckým producentům chmele způsobem velice je poškozujícím. Na jihu, zvláště v Italii, žádal se žatecký chmel, a když tam došlo vývozní zboží s pouhým českým označením původu "Žatec", kteréžto jméno pro město Saaz jest prozatím v daleké cizině právě tak málo známo jako jméno Bor pro německé sklářské město Haida, bylo přijetí zboží odmítnuto, poněvadž byl žádám "Saazer Hopfen" a ne nějaké zboží z neznámého Žatce. Totožnost obou jmen nebyla známa. Vývozce, označím-li tímto slovem stát, měl by přece býti tak moudrý a zdvořilý a říditi se ve všech snesitelných věcech dle zvyklostí velmi potřebného dovozce. Obrácené jednání, pánové, jest neobchodnické.
Nyní bych se rád trochu podrobněji zabýval s několika průmyslovými odvětvími Německých Čech, stejně jako moravsko-slezských oblastí. Těžká krise, s kterou německo-český průmysl všeobecně a severočeský, především warnsdorfský textilní průmysl obzvláště už po měsíce bojuje s nasazením nejlepších sil a všech svých prostředků, hrozí se státi přímo katastrofou průmyslu a tím způsobiti nezaměstnanost a bídu 10.000 dělníků a snad nenapravitelnou škodu státu.
Již dlouhou dobu, vlastně od založení republiky poukazují nejpovolanější mužové na to, že zdárný rozvoj textilního průmyslu, odkázaného z 90% své pravidelné výroby na vývoz a obzvláště na vývoz do nových národních států, jen tehdy jest možný, když mu budou zachována tato staletá odbytiště. Tato životní otázka byla však známou pražskou politikou tak ignorována, že dnes, pokud vůbec ještě jest to možné, lze naše stará odbytiště udržeti nebo dokonce znovu dobýti jen s největšími obětmi státu a průmyslu samého.
Není však dosti na tom, že vývoz je takřka nemožný, neboť i tuzemská spotřeba dokonce byla udušena vysokými cenami vyvolanými pověstným ústředním hospodářstvím s bavlnou, takže i zde, - pokud vůbec možno - mohou býti obchody konány pouze s největšími ztrátami. Jest to tedy skutečně v poslední hodině, jestliže nejtíže postižený hlavní průmysl severočeský obrací pozornost povolaných činitelů na svoje katastrofální postavení a se vší danou vážností a vysokým pocitem zodpovědnosti žádá co nejrychlejší a nejdůkladnější nápravu.
Především se žádá okamžité a úplné zrušení bavlněného kontrolního syndikátu, při čemž se zejména warnsdorfský průmysl zcela rozhodně vyslovuje proti plánům ministra Hotowetze, které obsahují nucené spojování v syndikáty.
Neméně rozhodné stanovisko musí býti zaujmuto proti myšlence ministrově, dosaditi do bavlněného syndikátu nuceného správce, který má dle novějších zpráv provésti prodej zbývající bavlny, pokud se týče příze za trhovou cenu, avšak možnou ztrátu, kterou dlužno určitě očekávati a to dokonce ve velmi značné výši, rozděliti na bavlněný průmysl. Za tím účelem má býti tento nucený správce vybaven diktátorskou plnou mocí, jež má jíti tak daleko, že může vydávati prozatímní, vykonatelné platební rozkazy, proti nimž by však nebylo opravných prostředků, a že může do podniků, které by platebním rozkazům nevyhověly, dosaditi nucené správce k dalšímu jich provozování.
To všechno před stanovením ztráty! Po jejím určení měl by nucený správce přesunouti ztrátu na průmysl pomocí 14 denních vykonatelných platebních rozkazů, rovněž bez opravných prostředků a ovšem při tom bráti ohled na sílu jednotlivých podniků. - Avšak jest možno již předem říci, že, uzákoní-li se tyto monstrosní plány, zcela jistě nebude likvidátor užívati své diskreční moci na prospěch německého průmyslu.
Budou-li provedena právě zmíněná opatření, budou postiženy nejen firmy, které dosud nepřejaly tak zvaného nuceného přídělu, nýbrž také ty, které jej včas kryly v plné důvěře na někdejší ujednání že kdo převezme dobrovolně nucený příděl, bude prost všech dalších závazků. Na tak zvaném nuceném přídělu ztrácí nyní každý tkadlec 90 až 100 Kč na kilogramu a teď mají všichni, kteří jej důvěřivě spolkli, opětně býti přinuceni, aby spolu ručili za tuto ohromnou ztrátu, k jejíž náhradě musí zůstati samo jedině zavázáni činitelé ji zavinivší, totiž společenstvo přádelníků bavlny, stát a banky. Warnsdorfský průmysl, - já bydlím ve Warnsdorfu - nemůže proti této myšlence zaujmouti stanoviska dosti ostrého a kdyby měla býti uskutečněna, což se zdá neuvěřitelným, bude se proti ní brániti všemi i nejostřejšími prostředky, jež má k disposici. Jak již uvedeno, zůstává Warnsdorf jako mnohé jiné české a sudetské textilní místo odkázán s hlavní částí svých výrobků na vývoz do národních států, poněvadž my ještě dnes, ne vlastní vinou, nejsme schopni konkurence na světovém trhu. Možnost tohoto vývozu jest však životní otázkou pro město Warnsdorf, toto bavlněné středisko této republiky jako dříve někdejšího rakousko-uherského státu. Překážky však, jež se staví v cestu přes možno říci nadlidskou námahu všech interessovaných kruhů, jsou tak ohromné, že sotva lze se odvážiti naděje v zlepšení. Spravedlivá, účinná, průmyslu a živnostem příznivá blahovůle jest nejlepším státními zadáváním podpor a prací. Warnsdorf a ostatní průmyslová místa stěžují si především, že schází dosud obchodní smlouvy s Německým Rakouskem, Uhrami, Rumunskem a možno-li s Polskem. S královstvím SHS jsou smlouvy, jak ukazuje denní pořad našeho dnešního zasedání zde v poslanecké sněmovně, sice uzavřeny, avšak o nešťastnou otázku dopravní se stále ještě obchody rozbíjejí anebo již uzavřené obchody končí pro tuzemského zasílatele s citelnou ztrátou. Italie organisovala z Terstu zvláštní automobilovou dopravu do SHS, takže zásilky z Italie do Jugoslavie jsou pouze 4 až 6 dní na cestě a protože musí býti vycleny na automobilu, jsou nejdéle do týdne v rukou obchodníkových. Z Warnsdorfu, Rumburku, Krásné Lípy, Georgswalde, Šluknova a Liberce a tak dále, nejsou naproti tomu, třebas to zní neuvěřitelně, mnohé zásilky z října minulého roku dosud na místě. Možno si skutečně blahopřáti, když nějaká zásilka je v SHS ve 4 až 6 nedělích, obyčejně jedou vagony mnohem déle.
To jsou neudržitelné poměry a musí býti s největším důrazem žádáno, aby vláda věnovala nešťastné otázce dopravy do Jugoslavie svoji největší pozornost, tak aby se náprava stala jak možno nejrychleji. Při trošce dobré vůle muselo by se přece dosáhnouti, aby tuzemské vagonové náklady byly dopravovány Německým Rakouskem urychlenými nákladními vlaky a aby celní manipulace v SHS byla zkrácena.