Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku posl. Böhrovi.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Velevážené dámy a pánové! Velevážení páni kolegové na všech lavicích! Promluvím nejprve k formální stránce věci. Zpráva, kterou nám předkládá imunitní výbor, je typickým příkladem toho, jak lehkomyslně, jak nepřesně, ba falešně byl informován imunitní výbor zjednanými konfidenty a špicly, zjednanými orgány. Pánové! Poukazuji na to, že ve zprávě imunitního výboru ukazováno na to - právě oba předcházející řečníci mnohé věci již opravili -, že tam na př. se mluví o panu kolegovi Knirschovi a praví se, že tam hrál roji jakéhosi prostředníka. A pan kolega Knirsch vůbec ani v Liberci nebyl! (Výkřiky na levici.) Toto sdělení pochází tedy z pramene, jenž by v právním státě neměl býti považován za právně závažný. Tento druh nových konfidentů - to nejsou ti starší detektivové a t. d. - jsou jednak osoby, jež ve svém životě, v jiných povoláních ztroskotaly a přišly do rozporu s trestním zákonem, jak to dokázal případ, který jsme zažili na hranicích, a chebský proces. Takoví zpravodajové pro pražské vládní noviny a pro většinové noviny vydávané v českém jazyce, nyní i v jazyce německém, to nejsou prameny právní, na ty nemá nikdo spoléhati, to jsou orgány vyvolávající rozkol. Imunitní výbor a pražské noviny byly informovány úplně nesprávně. Jak tomu jest s těmi zprávami konfidentů, špiclů, pro pražské noviny většinových stran - dokonce předpokládám, že tyto noviny tato sdělení otiskly v dobré víře a že věřily, že tu jde skutečně o sdělení, jež vyhovují požadavkům pravdivosti a věrohodnosti - jak to však tu vyhlíží, o tom chci uvésti jen dva příklady, jež se týkají opět jen poslanců. Kdybych nechtěl mluviti o poslancích, musil bych řečniti po celé hodiny. Tedy jen dva do očí bijící příklady:
Zde stojí přede mnou ti zločinci.
Jeden je můj kolega z klubu Bobek, druhý můj klubovní kolega
dr. W. Feierfeil. Tak bylo možno 23. listopadu v Praze
čísti v několika listech, hlavně ve "Venkově", "Večerníku
Českého Slova" dlouhou zprávu s nadpisem: "Jak němečtí
poslanci štvou nebo agitují proti naší republice." Kolegovi
Bobkovi byla do úst vložena slova, řeči, na místě, jež
ani neexistuje. V této zprávě jsou místa schůze v Liberci a řečníci
zaměněni a celé řeči, jichž oni vůbec nepronesli, byly různým
tam jmenovanými pánům vloženy do úst. Posluchači liberečtí se
diví, jak mohlo se jen něco takového v důležitých pražských listech
objeviti. A panu kolegovi dr. Feierfeilovi z Teplic byla
právě také v novinách z 23. listopadu vložena dokonce do úst paličská
řeč proti republice, kterou prý promluvil ve Vídni, paličská řeč
proti republice o katovském státu, o katovských holomcích, o výrocích
proti panu presidentovi Masarykovi, jež prý není možno
opakovati. Avšak kolega dr. Feierfeil nebyl za celá léta
ani jedinkráte ve Vídni. (Hluk, výkřiky na levici.) Tu
vidíte, jak nesprávně je informován vládní tisk a jak klamně byl
zpraven imunitní výbor. A imunitní výbor - jak se domnívám - má
po těchto a jiných objasněních povinnost odvolati tento návrh
a znovu a lépe a správněji se uraditi; pak dojde k závěru, že
prostě nemělo se vůbec přes tyto maličkosti klopýtnouti, a že
vůbec se jimi nikdo neměl zabývati. Vždyť veřejná kritika, jak
zde již bylo řečeno, není nebezpečnou, nýbrž taková, jež pracuje
tajně, ty drobné kliky, ty jsou nebezpečné. Co se zde mluví, pokud
mluvíme otevřeně a poctivě, není nebezpečným. Poukazuji však na
to, kde vězí skutečná sabotáž, sabotáž činu. A ta nevychází od
Němců, nejméně pak od dr. Lehnerta. Kdo pak sabotuje stát?
Válečná půjčka se svými následky, nezaměstnanost a její důsledky,
úbytek daní a jeho důsledky. Kdo pak platí přesně daně? Jsou to
Němci a Židé. Jiní neplatí tak přesně. Vezměte nezaměstnanost,
vezměte státní obchody bavlnou! Tato bavlnová affaira stojí zemi,
jež přece hostí 80% průmyslu starého Rakouska, na 6 miliard. Jak
to má národ sehnati? Jak má býti průmysl schopným soutěže? 6 miliard
je tu vyhozeno, odňato hospodaření. Jedna firma ve východních
Čechách ztratila sama 10 milionů, jiná firma jinde někde 10 milionů,
třetí 3 miliony a tak dále. Jak tu může stát vyvážeti? A vezměte
na př. Prostějov. To se dotýká Němců a Čechů a Židů a všech. Prostějovský
průmysl chtěl vyvážeti do Jugoslavie. Bylo mu v tom bráněno -
mel výhodné nabídky - bráněno proto, ježto nesměl vyvážeti přes
Vídeň. Jugoslavie však je zvyklá nakupovati prostřednictvím vídeňských
závodů a nové obchody nebyly ještě Československem zřízeny. Pak
ten skandál s ovčí vlnou, vůbec průmysl česanou přízí. Němci zakoupili
na Slovensku ovčí vlnu, stát však prostě všechnu tu vlnu zabavil,
a pak ji mnohem dráže prodal majitelům a to prostě podle kilogramů,
nikoli podle jakosti. Nyní tu jest vlna nepraná a stát musí zase
dopláceti miliony. To je ta sabotáž, pánové, jež se páše na státu
a jej zrazuje. Proto tato věcná zrada má býti spíše odsouzena
než otevřené doznání, otevřená slova. Z těchto důvodů bych hlasoval
proti návrhu na vydání, avšak, je-li návrh, aby se imunitní výbor,
jenž je špatně zpraven, ještě jedinou tou celou věcí zabýval,
budu hlasovati pro tento návrh. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku poslanci Beutelovi.
Posl. Beutel (německy): Dámy a pánové! Je především nutno, abychom si v případě Lehnertově připamatovali, že nejprimitivnější, ba již nejstarší a zaručené právo každého poslance je, že v politických věcech, ve věcech, jež přednáší vykonávaje politiku své strany, požívá imunity. Také v ústavě tohoto státu bylo vhodně o to postaráno, aspoň na papíře, aby poslanec požíval imunity. A musí nás již naplniti podivem a člověk se nezbaví pocitu pochyb, sedí-li v imunitním výboru a pozoruje rozhodnutí, jež jsou tam činěna. Je ji ž nutno, abychom si bezpodmínečně vydali také trochu účet z dojmů, jichž tu nabýváme. Vzbuzuje to dojem, že v mnohých případech, v dřívějších a také v tomto případě Lehnertově se měří dvojí mírou. A proti tomu se musíme přece ohraditi.
Měli jsme případy, kdy jsme proti tomu podali námitky. Také v tomto případě podali zástupci naši strany námitky proti tomu, že se tak postupuje, kde se jednalo o delikty, jež neměly nic, ale naprosto nic společného s politickou činností poslance, jenž měl býti vydán a kde k vydání nedošlo.
Připomínám tu na př. případ Chlebounové. Šlo tu o případ, kde šlo takřka o ohrožování zdraví a života, jehož prý se dopustil onen pán - nevím to přesně, avšak vím to dle vylíčení, jež tam bylo dáno - tím, že si opatřil líh a uložil jej v železničním voze v oddělení osobním nahoře nad hlavami spolucestujících. Byl proto obžalován a měl býti vydán. Imunitní výbor ve své většině nepřikročil k vydání v tomto případě, který přece nemá naprosto co dělati s politickou činností.
Prosím, druhý podobný případ je, pokud se pamatuji, případ Hlinkův, kde se rovněž jednalo o politickou řeč a kde byste byli musili zcela jistě rozhodnouti jinak, kdybyste byli chtěli býti stejně kritickými jako v případě Lehnertově. To se však nestalo. Proč? Poněvadž prý četnictvo nebylo objektivní. Tehdy se toho použilo jako argumentu, aby byla zachována imunita, t. j. aby poslanec nebyl vydán.
V případě Lehnertově nebylo ovšem pochybností, a je zcela zvláště interesantní pozorovati, jak se usnesení stalo. Pan poslanec Lehnert mluvil zde o většině imunitního výboru, která prý se tak usnesla. Jakožto člen tohoto výboru, který jsem byl při tom, musím konstatovati, že při hlasování byla rovnost hlasů 3 : 3 a že předsedův náměstek pan poslanec Dyk (Německé výkřiky.) to byl, jenž rozhodl pro vydání a to při skutkovém stavu, o němž nelze ani říci, že byl skutečně prokázán, neboť se ve spisech praví, že prý Lehnert řekl, že žijeme ve státě, do něhož byli Němci vnuceni. Dále prý se vyslovil, že nováčci si především nemusejí dělati svědomí z přísahy. To má býti patrně ta velezrada.
Především však prý prohlásil - dle zápisu ve spisech, jenž se tam projednával a jejž jsem si dal přeložiti českým kolegou, poněvadž česky neumím - že nelze nikomu poručiti, aby státu věrnost zachoval. Jak to pan kolega Lehnert mínil, už sám uvedl před tím. Je však velmi význačno, že na základě takových výroků mohl předseda - výboru nemohu výtku činiti, nýbrž jen předsedovi - tak dirimovati, jak se skutečně stalo. Je samozřejmo, že my němečtí sociální demokraté jsme ihned protestovali proti takovému výkladu a také zde musíme tento protest projeviti. Proč? Poněvadž dle našeho mínění a dle zkušeností, jež máme, nemá se imunitní výbor pouštěti do vyšetřování, nýbrž má pouze rozhodnouti, zda poslanec jednal vykonávaje svou politickou činnost, čili nic. A jestliže v témže zasedání byl vedle toho projednáván případ, kde se jednalo o lichváře a předražování, pak nutno již říci, nedošlo-li v takovém případě k vydání (Německé výkřiky: Tu také rozhodoval předseda Dyk. Fuj, Dyk!), že je to skandál. Šlo v tomto případě o nevydání poslance Pastyříka. Nevím, pokud je správné obvinění ho pro tento delikt. To nemůže rozhodnouti výbor, to je věcí soudu.
Avšak konstatuji, že na základě
spisů imunitnímu výboru předložených k vydání nedošlo, ač byl
pan Pastyřík obžalován pro předražování a lichvu, což zajisté
nemá co činiti s jeho politickou činností. Nemohli jsme učiniti
více, než protestovati proti tomuto postupu a za protestu opustiti
zasedání. To jsme učinili proto, poněvadž se nemůžeme stotožňovati
s takovým rozhodnutím. S tohoto místa slyšeli jste již od předešlého
řečníka, jakým způsobem bylo v takových případech jednáno v rakouském
parlamentě. Nepotřebuji to opakovati, avšak musím říci: byla by
povstala bouře rozhořčení, kdyby se bylo stalo v parlamentě takové
rozhodnutí, z toho jednoduchého důvodu, poněvadž tento stát přes
svou spuchřelost, svoji rozervanost necítil se tak slabým a úzkostlivým,
jako tento stát zde, promluví-li nějaký pan Lehnert před
několika lidmi řeč, o níž se domníváte, že je velezradou, což
není ani dokázáno. Pochybuje-li se v jednom případě o nestrannosti
četnictva, které učinilo oznámení, byl by mohl zcela jistě pan
předseda rozhodnouti, že nutno věc objasniti, zda je nepochybná
a pod. To se však do dnešního dne nestalo, a proto vítám, že zde
byl učiněn návrh, který žádá, aby věc byla vrácena výboru. Neboť
je jen spravedlivé a správné, že se znovu zaujme stanovisko k
takovému rozhodnutí jednotlivce, nikoli k rozhodnutí výboru. Neboť
to není naprosto v pořádku a je to neuznávání skutečností tím
spíše, že jsme v obdobných případech zažili vždy podobné. Že se
jedná o poslance nikoli české, není to způsobilé vzbuditi důvěru
v obyvatelstvu a také zde mezi zástupci lidu, postupuje-li se
vůči nečeským poslancům způsobem dle zdání stranickým, jak tomu
je zde. Prosím, nemohu se jinak vyjádřiti než: způsobem dle zdání
stranickým, poněvadž se přece nemohu domnívati, že pánové mohou
něco takového dělati úmyslně. Aspoň nelze se, prosím, domnívati,
že když v tomto případě rozhodla jednotlivá osoba, dává se vésti
takovými motivy, a je tudíž nutno říci, že by bylo především na
místě, aby se věc odkázala zpět výboru imunitnímu z důvodů, jež
jsem již uvedl a poněvadž si říkám: V tomto ohledu nelze postupovati
jinak než dle práva. Právo se tu nestalo a poněvadž se tu právo
nestalo, budeme hlasovati proti návrhu a pro návrh Stivínův-Čermakův.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. dr. Raddovi.
(Posl. inž. Kallina [německy]: On se jmenuje "Radda",
tedy ne "Raddovi"!) Neračte se mnou polemisovati.
Uděluji slovo panu posl. dr. Raddovi.
Posl. dr. Radda (německy
- k předsedovi): Už jsem tu! Pravíte totiž "Raddovi",
tomu nerozumím, jmenuji se "Radda".
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo panu posl. dr. Raddovi. (Různé výkřiky
na levici.)
Posl. dr. Radda (pokračuje): Dámy a pánové! Nebyl bych mluvil k této imunitní záležitosti, kdybych nebyl také velezrádcem. Prosím pěkně, je totiž nebezpečno něco takového říkati, poněvadž se to za jistých okolností považuje imunitním výborem hned za přiznání a pan předseda již stenografuje, co mluvím, a bylo by zcela lehce možno, že by tím soudní řízení proti mně bylo skončeno. (Veselost na levici.) Prosím však, to nemá býti přiznáním, nýbrž odvolávám se na zprávu imunitního výboru ve věci Lehnertově. Tam se totiž praví (čte): "Na jihu Moravy dokonce tato akce německých nováčků, vedená německým poslancem dr. Raddou, měla krvavé zakončení, když před tím byla výrazem velikých vlastizrádných demonstrací. V čele této agitace na jihu Moravy stál německý poslanec dr. Radda, o jehož vydání také žádá příslušny soud."
Proti této zprávě musím se ohraditi proto, poněvadž dle mého názoru nemá moje imunitní záležitost naprosto nic společného s věcí poslance Lehnerta. O mé imunitní věci může se imunitní výbor raditi a usnášeti, avšak nesmí mne předem označovati za velezrádce, aniž k tomu má nejmenších důkazů. Neboť, pánové z imunitního výboru, vy se nemáte zabývati věcí meritorně, což tu ovšem činíte. Tím provádíte kabinetní justici, neboť vy konstatujete, že poslanec Lehnert je velezrádcem, že já jsem se zabýval též takovou akcí, že tedy jsem také velezrádcem. Vy naprosto nemáte takovým způsobem rozhodovati meritorně, poněvadž takové rozhodnutí náleží jedině soudu a jinak nikomu. Vy máte toliko rozhodnouti, chcete-li pro nějaký politický výrok nebo pro nějaký jiný čin trestný poslance vydati čili nic, jinak docela nic, vy také nemáte odůvodňovati, že v tom spatřujete velezradu nebo krádež nebo co jiného, nýbrž jen říci, že poslanec se vydává nebo se nevydává. (Souhlas na levici.) Neboť zde u československých soudů dostane se člověk zcela lehce do nepříjemné situace, že soud použije zprávy imunitního výboru pokud možná jako důkazu. Neboť v této zprávě stojíte na stanovisku, že zprávy četnické jsou důkazem velezrádné činnosti a to přece ani sami nebudete moci tvrditi. Co četník oznamuje, vede namnoze k osvobozujícím rozsudkům, a nemáte pražádné příčiny přikládati této zprávě nějaké objektivnosti, poněvadž své četnictvo zcela dobře znáte a musíte věděti, že není zcela objektivní, aspoň ne vůči Němcům. O tom bych mohl vypravovati velmi mnoho příkladů. Snad bude příležitost vrátiti se při mé imunitní věci ku zprávám četnickým. Že je nesprávným, co se o mne říká ve zprávě výborové, plyne z toho, že při odvodech nebylo v mém soudním obvodě krvavé dohry. Faktem je, že poslanec dr. Hanreich byl od českých vojáků zbít. To je ta krvavá dohra, jež se mi klade za vinu. Poslanec dr. Hanreich byl skoro utlučen, a tuto krvavou dohru jsem prý já způsobil svou velezrádnou činností! Odkud béřete toto podezření, nevím. Avšak zdá se, že je to zpráva vaší státní policie, jež se skládá ze samých agentů provokatérů, která vůbec nikoho jiného nepřijímá než agenty provokatéry. Zdá se, že zapomínáte, že § 25 civilního trestního řádu obsahuje výslovné ustanovení, že nelze spoléhati na takové svědky nebo na taková svědectví, a že takové udavače žádným způsobem nelze ceniti jako svědky. Podívejte se na tento paragraf, uvidíte, že se svými agenty provokatéry nebudete míti štěstí u nepředpojatého soudu. Přihlédneme-li k celku a k odůvodnění, shledáme, že všechno stavíte na nohy skutečně velmi slabé.
Padl výkřik: "Ano, jak jsme trpěli v starém Rakousku! Tu byla také pronásledování na denním pořádku." Budiž. Avšak i my jsme byli ve starém Rakousku pronásledováni. Byli jsme pronásledováni více než byli pronásledováni Češi ve starém Rakousku; a míníte-li pronásledování za války, pak zajisté pochopíte, že stát, nacházející se ve stavu válečném, má jistě právo chrániti se proti živlům, jež mu po případě vpadnou do zad. To nebyla již činnost politická, to bylo, pánové, již něco více. Avšak možno také říci, že to nelze ospravedlniti. Žádným způsobem však nám nemůžete činiti výčitky, právě vy nikoli, kdy si namlouváte, že jste široce založeným Švýcarskem, daleko svobodomyslnějším a demokratičtějším než je jím Švýcarsko. (Výkřiky.) Tam jdou političtí zločinci, chtějí-li se chrániti před mocí vlastního státu. Měl by někdo přijíti jako politický zločinec do Československa. Pak se mu povede tak, jako se tu vede vlastním poslancům. Budete-li všude cítiti a čenichati velezradu, pak budete ze strachu potřebovati mnoho kalhot. Je význačné: Potřebujeme jednou jen jeti do Vídně a již dostane imunitní výbor žádost o vydání, poněvadž jsme mluvili velezrádně. Což pak nesnesete, aby se o poměrech v tomto státě mluvilo i jinde? Proč pak nemáme říci pravdu? Proč pak nemáme říci pravdu v cizině? Vy vydáváte tolik peněz na propagandu v cizině! Dejte ty peníze nám a my budeme tu propagandu také dělati. Avšak vy nám je nedáte a tak musíme sami jíti za hranice a říci, co odpovídá pravdě. Větříte-li tu velezradu, čiňte tak, avšak nás naprosto nemůžete od toho odvrátiti. Kdyby bylo staré Rakousko chtělo pronásledovati každého, kdo jel z Čechů do ciziny, pak by byl dr. Kramář ze stíhání nevyšel. Ten byl více v cizině než tu. Avšak pánové vědí beztak, kde všude byl, nepotřebuji to vypravovati.
Také z tohoto důvodu bych byl také proti vrácení věci výboru, poněvadž na konec sněmovna musí zaujati stanovisko k tomu, zda vydá poslance pro politické výroky čili nic, neboť pravím: buď vydáte - dobře, pak přijdeme do soudního vyšetřování - nebo nás vydati nechcete - pak musíte míti odvahu to zde říci. Avšak vraceti věc výboru a celou věc tak dlouho obalovati, až z ní nic nezbude, z toho nic nemáme. Dobře, řekněte, že my jsme velezrádci. Pak za tím také stojíme. A pak, chcete-li velezrádce vydati, vydejte nás laskavě.
Při této příležitosti však - poněvadž se stále odvoláváte na to, že máte mimořádně svobodnou ústavu, nejsvobodnější na světě, jež není předstižena naprosto od žádného státu, poněvadž to stále vyhlašujete do světa - chci vám přeci předvésti příslušná ustanovení o otázce imunity. V § 11, německého říšského trestního zákona a v článku 30. německé říšské ústavy naleznete ustanovení: "Pro výroky své při výkonu svého povolání nemůže býti poslanec brán k zodpovědnosti." Jde to dokonce tak daleko, že vůbec nesmí býti stíhán. Nepotřebuje imunity, poněvadž je mu zaručena již v trestním zákoně. Nemá býti vůbec žádáno za vydání, vůbec nic, nýbrž on je již předem jako poslanec za všecky výroky a jednání ve svém povolání imunním. V Anglii - prosím, račte si to napsati - jest to Bill of right z roku 1689, tedy něco před založením Československého státu. (Veselost na levici.) Tento odmítá každou trestní pohrůžku pro výrok poslance a neuznává trestněprávní zodpovědnost za výroky pronesené při výkonu poslaneckého povolání. Také v době po skončení poslanectví, tedy i když poslanec již dávno mandátu nemá, nemůže býti stíhán za výrok, který učinil jako poslanec.
Belgická ústava z roku 1831 praví: "Žádný člen komory nesmí býti stíhán nebo nesmí býti po něm pátráno pro projevy mínění učiněné při výkonu svého mandátu poslaneckého." Jde tedy ještě trochu dále. Stejné znění má francouzská ústava ve článku 13. z roku 1875. Ta jest vám trochu bližší, tedy prosím, abyste si ji snad poznamenali! A italská ústava čl. 51. z roku 1848 obsahuje ustanovení zcela stejného znění.
Z toho vidíte, že státy nepochybně
demokratické a také státy, jež vám byly vzorem a příkladem, stojí
na stanovisku podstatně jiném, než vaše svobodomyslná ústava.
Ostatně řekl jsem kdysi v jednom shromáždění a chci to opakovati
ku konci svých vývodů: Považujete-li boj od nás Němců za velezradu,
pak se vám beze všeho rádi přiznáme, že jsme všichni velezrádci.
(Výkřiky: Heil! Bravo! Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K slovu jest dále přihlášen pan posl. Knirsch. Dávám
mu slovo.
Posl. Knirsch (německy):
Slavná sněmovno! (Posl. dr. Baeran [německy]: Slavná svinská
hromado!)
Místopředseda posl. dr. Hruban:
Pro tento výrok volám pana posl. dr. Baerana k pořádku!
(Hluk.)
Posl. Knirsch (pokračuje): Dámy a pánové! Myslím, že parlament této čistě demokratické republiky netěšil se v politickém světě obzvláštní úctě a vážnosti. Po dnešním dnu zmizel však poslední zbytek úcty k tomuto parlamentu, byl-li ještě nějaký. Vzpomínám si na mnohou debatu v staré rakouské poslanecké sněmovně v době války a na mnohou řeč českých pánů kolegů, kteří zde sedí na lavicích z prava. Chtěl bych zde na příklad poukázati jen k jedné řeči tehdejšího poslance dr. Zahradníka, poslance-duchovního, jenž ve své řeči dovozoval, že přísaha složená rakouskému státu, pokud se týče rakouskému císaři, nemá platnosti. A to řekl v době, kdy stát byl ve válečném stavu. Jiný kolega, kolega Stříbrný, prohlásil s pýchou, že přebíhání vojáků k nepříteli je pro vás samozřejmou věcí a že se děje zcela po právu.
A žádnému člověku v rakouské sněmovně poslanců, žádné vládě této reakcionářské monarchie nenapadlo, aby české kolegy pro tyto tak zvané velezrádné řeči posadili na lavici obžalovaných, po případě je vydali. A když dnes soudruzi tohoto dr. Zahradníka, soudruzi dr. Kramáře, Stříbrného a jak se všichni jmenují, před tímto forem povstanou a chtějí Němce pro politickou, čistě politickou řeč vydati kadimu, pak můžeme vysloviti takovým členům parlamentu jenom své nejhlubší opovržení. (Souhlas na levici.) Řečníci přede mnou rozvinuli již věcné důvody svědčící proti návrhu zpravodajovu. Přihlásil jsem se hlavně proto ke slovu, poněvadž ve zprávě pana zpravodaje činí se také o mně osobní zmínka a to jaksi jako o svědku, jako kolega Kreibich jest veden do boje proti panu dr. Lehnertovi. V této zprávě zde se praví (čte):
"Také poslanec Knirsch snažil se činiti prostředníka, ale jeho návrhy na kompromis byly velikou většinou zamítnuty", po německu: "Auch der Abgeordnete Knirsch bemühte sich in dieser Versammlung einen Mittelweg zu finden, aber seine Kompromißanträge wurden mit großer Mehrheit abgelehnt". Konstatuji, že jsem nebyl přítomen v této schůzi nebo v některé jiné schůzi, v níž kolega Lehnert mluvil (Německé výkřiky: Slyšte! Velmi dobře!) a že tedy tento passus zprávy nevztahuje se na mne. (Výkřiky.)
Pan zpravodaj mne upozorňuje,
že nebylo to jeho mínění, nýbrž že se držel relace špiclovy. Nuže,
to jest příznačné, příznačné pro většinu imunitního výboru, že
opíraje se o takové nepravdivé zprávy slídilů, troufá si před
nás s takovým rozsudkem. Vychází tedy z celé zprávy, že neběží
zde o věcně objektivní úsudek, nýbrž lze jasně poznati, že má
prostě byt dle předem pojatého záštiplného úmyslu učiněn neškodným
neoblíbený, nenáviděný německý kolega, že má býti na německém
kolegovi, bez ohledu k jeho imunitě, spáchána justiční vražda.
To pouze jsem chtěl konstatovati. Také bych to radě ji viděl,
kdyby slavná sněmovna byla dnes postavena před nutnost o tom hlasovati,
abychom viděli, kdo má jako poslanec odvahu imunitu poslanců takovým
způsobem seslabovati. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Přerušuji schůzi na 1 hodinu. (Hluk. Výkřiky.)
(Schůze přerušena ve 4 hod.
55 min. odpol. - opět zahájena v 8 hod. 20 min. večer).