Za účelem co nejrychlejšího zpracování vyměřovacích zůstatků jakož i k urychlenému vybrání daní a dávek a nadmíru vysokých zůstatků daňových bylo by přiděliti úřadům dostatečné síly pomocné, jez by se zajisté vyplatily. Při tom budiž však též pominuto všech příkrostí příliš ostrého exekučního řízení proti hospodářsky slabým poplatníkům a všechny dlouholeté nevymožitelné daňové zůstatky, jez beztoho jsou jen přítěží pro účtování, buďtež odepsány. Dále měly by zůstati zejména nesčetné malé dávky kolkové a jiné, na př. všechny poplatky pod jednu korunu, vůbec nevyměřeny, ježto jich vymáhání, ba dokonce náklad na tiskopisy pro ně stojí stát více, než dojde v hotovosti. Bylo by též uvážiti, zdali by se nedoporučovalo zřízení zvláštního výboru, jenž radil by se o reformě finanční služby se zřetelem na slova shora vyslovená, totiž o přechodu od zdanění spotřebního k zdanění přímému. K tomuto výboru měli by býti přibráni kromě zástupců z kruhů sněmovních a zástupců úřadů finančních též odborníci různých povolání jakož i zástupci organisace úředníků finančních a zřízenců Služba kontrolní je příliš složitá a náklad na ni není v žádném poměru k užitku z ní.
Zvláštní zřetel bylo by věnovati poukazům na země a obce, jež finančně úplně zkomírají a hrozí shroucením. Je mi známa celá řada měst a obcí, jež již v nejbližších dnech nebudou s to, aby vyplatily svým dělníkům a zřízencům mzdy a platy. Navrhuji, aby všem těmto obcím poukazovány byly 1. lednem počínaje z výnosů preliminované domovní daně činžovní a daně z obratu dostatečné měsíční zálohy v hotovosti, aby zabráněno bylo hrozícímu shroucení.
Pohříchu pohřešujeme v tomto státním rozpočtu účelné a přehledné sestavení státního dluhu dle druhu a titulu.
Ohledně zahájení úrokové služby za titry předválečné je nezbytno postarati se, aby nestalo-li se tak již ve vyměřeném obnosu 340 milionů - v důvodové zprávě nepraví se o tom ničeho - všechny splatné kupony, též z let minulých, byly plně vyplaceny.
Předloha zákona zmiňuje se dále o zřízení zvláštního ředitelství státních dluhů a ohlašuje dále vládní předlohu, jíž má býti vymezen okruh působnosti tohoto ředitelství.
Z návrhu zákona a důvodové zprávy nelze se domysliti, pomyslí-li vláda současně na z řízení parlamentární komise pro státní dluhy, pročež navrhuji, aby zavčas učiněna byla opatřeni k ustavení takové kontrolní komise. Rovněž pohřešujeme sestavení výsledků soupisu jmění, pročež vyzýváme vládu, aby ve lhůtě co nejkratší dala poříditi statistická sestavení a předložila je sněmovně. Finanční správa zařídiž dále co nejrychlejší vrácení hotovostí a spořitelních vkladů pod závěrou jsoucích, ježto přec přiznávky k dávce ze jmění byly podány, a všem těm, kdož učinili zadost této povinnosti, nutno též umožniti volné disponování částkami jmění, které jsou pod závěrou. Pohřešujeme též vysvětlení o stavu záležitosti ohledně vyúčtování vídeňských pohledávek bankovních a soukromých, stejně jako ohledně pohledávek v ostatních státech sukcesivních. Kolují pověsti, že finanční správa zamýšlí z důvodů úsporných zrušiti některé berní úřady. Budiž uváženo, že takové opatření při komplikovanosti daňového zákonodárství stížilo by neobyčejně obyvatelstvu styk s místně daleko vzdálenými úřady berními a ukládalo by mu nepoměrné výlohy. Doporučujeme proto finanční správě, aby tuto záležitost vyřídila rovněž jen dohodou s obyvatelstvem, jíž se týká.
Zvláště mnoho stesků pronáší cestující obecenstvo do způsobu, jímž se s ním nakládá při přechodu přes hranice v jednotlivých pohraničních místech. Žádáme také v tomto směru finanční správu, aby konečně zakročila energicky proti takovým šikánům. Rovněž bylo by na místě, aby stanné právo na hranicích bylo zrušeno neb aspoň omezeno. Změněných hospodářských poměrů bylo by též dbáti přiměřenou reformou celního tarifu.
Ohledně titulu "Všeobecné pense" upozornil bych pana ministra financí, že ještě sta staropensistů, dnes po roce od nabytí platnosti zákona ze dne 15. října 1919, nedostala příslušející jim doplatky na výslužné. Ohledně jich a pozůstalých po úřednících, zřízencích a sluzích bylo by vůbec krajně na čase přikročiti k nové úpravě požitků výslužných a zaopatřovacích. Ohromné požadavky kladené na vyměřující finanční úřady a úřady výkonné vyžadující též zcela zvláštního zřetele k úředníkům a zřízencům těmto úřadům přiděleným. Dovoluji si tudíž navrhnouti, aby úředníkům finanční služby konceptní byly povoleny zvláštní stálé osobní přídavky a úředníkům berních úřadů přeřazeni ze skupiny C do skupiny B služební pragmatiky. Stejné přeřazení navrhuji též pro technické úředníky tabákové režie. Neoprávněné zatížení berních úředníků znamená uložené jim prodložení denní pracovní doby ze 7 na 8 hodin. Ačkoliv uznávám nutnost zvýšení úředních hodin stejně jako řídící úřady finanční, je rovněž tak nutno a spravedlivo, aby takový zvýšený pracovní výkon byl zvláště honorován.
Kapitola Investice na r. 1921
s nákladem tří miliard jeví se skoro bez detailů a nemáme
podrobného doložení jednotlivých položek. Předloženy materiál
číselný a důvodová zpráva neposkytují vůbec bližších vodítek
o tom, možno-li požadovaný náklad skutečně hodnotiti jakožto
investici. U četných položek nutno se domnívati, že byly
zařazeny právě do této kapitoly jen proto, aby zastřely schodek
v rozpočtu. Německé obyvatelstvo požaduje rozhodně dalekosáhlé,
jejímu počtu a daňové síle odpovídající přihlížení při vybudování
sítě poštovní, telegrafní a telefonní. Konečně jest mi jakožto
zástupci německého národa prohlásiti, že, dokud trvá utiskování
a nespravedlivé nakládání s Němci a dokud neblahá politika
zabraňuje svornému spolužití všech národů v tomto státu, státu
rozpočet povoliti nemůžeme. (Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban: Jako
další řečník jest přihlášen p. posl. Beutel. Dávám jemu
slovo.
Posl. Beutel (německy): Velevážené dámy a pánové! Není právě obzvláště svůdným úkolem ujmouti se slova v této sněmovně při vykonávání svých sněmovních povinnosti, tím méně, když události posledních dnů potvrzují to, jak nedávno zde pověděl můj klubovní kol. Hillebrand ve své poslední řeči, že tento stát není vlastně žádným státem právním, nýbrž že podobá se blázinci. Cítím-li však, že přes to musím něco k rozpočtu pověděti, pak je to kapitola státních dluhů, jež k tomu zavdává zcela zvláštní podnět, poněvadž rozpočet nám o tom vlastně nepodává skoro žádného vysvětlení. Přirozeně nalézáme výdaje na úroky, význačných číslic o vlastních dluzích ovšem nenajdeme. Zdá se, že pan ministr financí se domnívá, že jsme povinni sami si to vypočítati. Je snad samozřejmým a nikdo nemůže to popírati, že ne my jemu, nýbrž on je k tomu vůči sněmovně povinným. I kdybychom to chtěli, tu nemůžeme to přec učiniti vzhledem k potížím valutárním, jež jsou nesmírně složité a držíme-li se číslic, musíme říci, že při státních dluzích břemeno dluhové ve výši asi 20 miliard, zúročí-li se tyto 5%, dalo by zatížení dluhové asi 22 miliard. To je samozřejmě zcela nesprávné, an pan ministr sám letos při příležitosti tourné na Moravě mluvil asi o 40 až 50 miliardách státních dluhů. Jak jsme dříve slyšeli z úst svého kol. Tauba, přijde na hlavu 1.227 Kč. státních dluhů a správních výloh, k tomu musí býti poznamenáno, že za starého Rakouska tato částka činila K 63˙- na hlavu. Vidíte tedy, že dluhy a závazky jsme právě dosti bohatě požehnáni.
Je-li v těchto dluzích obsaženo také oněch 750 milionů franků ve zlatě jako osvobozovací poplatek za vybavení z drápů starého mocnářství Spojeným státům, Francii, Italii, Anglii podle mírové smlouvy, jak je známo, pro určitou organisaci neb osobu, nelze z toho přirozeně seznati a do dnes jsme se toho nedověděli. Namlouvají nám sice, že žijeme ve státě vítězném, dotýká se nás však podivně, když slyšíme o takových částkách osvobozovacích, o kterých nevíme do čí kapsy vlastně plynou, kdežto ti ubozí váleční poškozenci musili při tomto osvobozovacím díle obětovati své zdraví a rovné údy, aby za to téměř výměnou dostali zmrzačení a choroby, vyšli na prázdno a byli odbyti přímo žebráckým grošem. Či snad možno to nazvati jinak než žebráckým grošem, který se dnes dává válečným poškozencům? Opravdu není to nic jiného. Kde jest a zůstává spravedlnost vůči těm ubohým válečným poškozencům, vůči invalidům, vdovám a sirotkům v Československé republice? Již ve starém Rakousku bylo to kulturní ostudou, podíval-li se kdo na zaopatření válečných mrzáků. A jak to vypadá u nás? Podle zákona dostává od 1. května 1920 invalida s amputovanou nohou s 80% výdělečné neschopnosti měsíčně plných 180 K, bezpomocný invalida 300 K, slepec 300 K, vdova po padlém vojínu ročně 900 K, čili vypočteno na den 2˙46 K, sirotek válečný 450-675 K ročně, nebo denně - pravím a píši - denně 1˙23 K až 1˙86 K. Od toho pak má býti člověk živ! Invalida, který ztratil ruku nebo nohu, který má svůj obchod s příjmem K 4000˙-, nedostane vůbec žádnou roční rentu. Při takovém zaopatření bude a musí takto nouze a bída růsti a bude zde třeba již naléhavé nápravy. Přede vším reklamuji na tomto místě předlohu podanou německými sociálními demokraty ohledně novelisace zákona o zaopatření invalidů, poněvadž za těchto okolností je k tomu svrchovaný čas, tím spíše, ježto v kapitole ministerstva sociální péče v položce "váleční poškozenci" zařazeno je v tomto roce 606 milionů proti 930 milionům v roce předcházejícím, tudíž o 324 miliony méně. Dlužno se ptáti výhradně pana ministra financí: Má snad tato úspora 324 milionů sloužiti k zaplacení státních dluhů? Co je vlastně s kapitolou: "Přechodná opatření pro dobu po válce", když tam předpisují se úspory na vyživovacích příspěvcích, kde dáno do rozpočtu 100 milionů proti 540 milionům v roce minulém, při repatriaci 100 milionů proti 350 milionům v roce minulém, u příspěvku na byt pro vojenské gážisty 200 milionů proti 430 milionům v minulém roce a při válečných poškozencích 15 milionů vůči 66 milionům v předcházejícím roce, vše dohromady 1295 milionů úspor, čímž černé na bílém je ukázáno, že byly odňaty těm nejubožejším z ubohých. Což snad z toho mají se také platiti státní dluhy? Bude nutno, aby pan ministr financí podal ke všem těmto otázkám vysvětlení a aby nám pak snad nevypravoval, že při tomto "poplatku za osvobození" děláme ještě obchod. Vždyť konec konců se to tak líčí.
Pan ministr financí řekl při rozhovoru o státním rozpočtu, že především ostatním prý je práce a šetrnost jediným prostředkem k pozdvižení hospodářství a že demokracie značí zodpovědnost. Dobře! Ať nám však jen řekne, jak mají obce a státní občané, připravení na mizinu válkou a špatným státním hospodařením, za dnešních poměrů pracovati a šetřiti, když státní dluh a jmenovitě berně, aby tyto byly uplaceny, stále rostou, když tím, místo aby drahota byla umenšována, stoupá, jak dnes bylo již řečeno, do nesmyslné výše. Kde zůstává zde ta zodpovědnost té "jakési demokratické" vlády? Neboť dnes nevíme, s jakou demokratickou vládou máme co činiti.
Chce-li kdo šetřiti a platiti dluhy, musí právě začíti u neproduktivních účelů, o kterých tak často byla řeč, u militarismu. Především nesmí se zapomenouti, že vydáváte na militarismus ne 2 1/2, nýbrž téměř 4 miliardy. Pozorujeme-li rozpočet i s jiné stránky, jmenovitě při ministerstvu zahraničním, musíme opravdu mysliti, že Československá republika je skutečně velmocí. Stejný dojem máme také, podíváme-li se na rozpočet ministerstva Národní obrany. Co vydáváme na vojenské přidělence, to nutí k těmto myšlenkám a musíme se ptáti, jak to má dále jíti. A to vše přes státní dluhy, o kterých nemáme správného ponětí, přes stav naší valuty. Jak v tom směru vypadáme, o tom nutno se také zmíniti. Ministerstvo národní obrany má 51 oddělení a odpovídající tomu úřednictvo. Staré Rakousko mělo tam 206 důstojníků, u nás sedí jich 625, tudíž více než třikráte tolik. V politickém oddělení bylo v Rakousku 154, u nás je takových "sil" zaměstnáno 953. Osobní výdaje činily ve starém Rakousku 1,758.000 K, u nás činí 26,000.000 K. Tu by se musilo snad mnoho dáti ušetřiti, když se mluví o práci a šetrnosti. Nutno však míti na paměti, že by to bylo nutno netoliko při této, ale i při jiných kapitolách zdůrazniti, jako při ministerské radě, u poštovního, tiskového odboru, tiskové kanceláři, za kterou platíme pouze asi 12 milionů.
Přede vším jiným musí býti konstatováno, že v každém ministerstvu je propagační oddělení a tiskoví referenti. Zde a při tak mnohých kapitolách dalo by se toho mnoho vyprávěti, když pan ministr financí mluví o šetření. Zde dalo by se zabrániti v mnohém směru i bídě, jmenovitě pensistů a staropensistů. Právě o těch řekl svého času i sám pan ministr, že je to morální povinností státu vůči těmto lidem, kteří nemohou, jak míní pan ministr financí, vyhrožovati stávkou a terorem. V této věci dovolí si náš klub přednésti přiměřený návrh, jenž, jak předem bylo řečeno, žádá, aby pro tyto pensisty stanovená položka K 266,144.738 zvýšena byla na 800 milionů, to je rovněž nutno s ohledem na to, že již právě pan ministr financí řekl, že stát má morální závazek těmto lidem přispěti na pomoc. Je-li demokracie, jak řekl pan ministr financí, zodpovědností, pak nelze za takový stav trvale zodpovídati, pak musíte právě také nésti následky. K čemu vlastně je dobré tiskové oddělení? O tom dalo by se mnoho povídati, kdyby nebyl čas tak krátce vyměřen. To však ví jistě každý, co se rozumělo ve starém Rakousku pod tiskovým oddělením, disposičním fondem a jinými věcmi. Vypadá to skoro tak, jakoby se stát mohl udržeti téměř jenom reklamou tiskové kanceláře, abych se nevyjádřil jinak, pouze takořka tiskařskou černí za pomoci 24 olověných vojáčků černého umění. Tak to téměř vypadá.
A jsme-li v této sněmovně voláni k spolupráci, musí nám k tomu býti předem dána možnost. Za těchto poměrů tomu přirozeně tak není. Ústava tohoto státu, jednací řád a jmenovitě jazyková otázka v této sněmovně nedávají nám k tomu příležitost v takové míře, jak si toho přejeme. Neboť tam, kde vládne násilí, tam právě přestává spolupráce. Především je také nutno říci to o správě. Také tam je nezbytně třeba reorganisace, jmenovitě pro Čechy a Moravu, také v tom směru byly naším klubem podány příslušné návrhy, které doporučuji pozornosti.
Němečtí sociální demokraté jsou jako takoví vždy ochotni k positivní spolupráci v zájmu proletariátu. Myslíme však, že je k tomu třeba ještě důkladné nápravy, zde zmíněných věcí, neboť dnes mají se věci tak, že se neberou peníze tam, kde jsou, nýbrž že se hledají tam, kde jich právě není a bezcharakterní buržoasie se obohacuje. Vymýšlejí se stále nové daně, avšak žádná dostatečná opatření, jež by dovedla odstraniti bídu pracujícího lidu. Pravdou je, to se musí říci, že vy to nemůžete naprosto odstraniti, neboť kdybyste to chtěli odstraniti a odstraniti, směřovalo by to proti vašim kapitalistickým zájmům.
Žádali jsme vždy vzestupné daně v každém směru a co dělá vláda? Opak. To nám dokazuje především daň z obratu, o které zde také soudruh Taub obšírně mluvil, kterou sám pan ministr financí svého času nazval nesociální a která je vším jiným, jen ne demokratickou, poněvadž především postihuje nejtíže ty nejchudší a právě tato nesociální daň má netoliko podle jeho úmyslu, nýbrž podle vládní předlohy opět býti zvýšena, aby prý poskytnutím určitého procenta přispělo se k sanaci na mizině jsoucích obcí. Tu snad můžeme také říci: Slyším zvěst, chybí však víra. Neboť kdo nese vinu na bídě obci? Přece jen tento stát se svým zde již dostatečně označeným hospodářstvím. Ukládal stále a stále nová břemena na státní občany, aniž se o to staral, a tím i obcím. Touto cestou jde dále a ani zde nemohu než připojiti se ke slovům předřečníka Tauba, jmenovitě pokud jde o válečné půjčky a otázku státní půjčky. Zde znovu jsou obce vháněny v náruč nesmírného zadlužení nebo zničení. Jak nutnou byla by tedy změna zákonů a jest, nepotřebuji opakovati. Také je známo, že bytová nouze a bída v obcích v tom má svůj původ. Myslí-li vláda skutečně, že z těchto podvýživou strádajících, živořících v nejbídnějších poměrech lidí pracovních zvýšením těchto přímo hanebných daní ještě dá se vymačkati tolik, aby se mohlo pomoci obcím, nechť vezme na vědomí, že z této nesociální daně takto a snad velmi brzy může vzniknouti sociální revoluce. Jestliže však jinak nechcete, pak ovšem musíme vám vyhověti, vždyť tato demokracie je přece zodpovědností, jak sám pan ministr řekl.
Ať však pak nikdo nepřijde a nečiní jiné zodpovědnými. Jestliže roste nespokojenost, jestliže se urychluje nebezpečí sociální revoluce takovými státními dluhy a finančním hospodářstvím, pak bude musiti vláda především sama nésti zodpovědnost. O co především jiným - dle našeho názoru - jde, a o co pouze může jíti v demokracii, jež má býti vládkyní netoliko českého národa, nýbrž vládou všech národů tohoto státu, to je přeměna sil tohoto státu pomoci k rozvoji a skutečně spravedlivým poměrům pro všechny národy v tomto státě. Dnes se o tom nedá mluviti. Dnes stojí tento stát na protivném stanovisku, dnes stojí stát na stanovisku násilí a proto není žádný div, není-li ve vážnosti u většiny obyvatelstva a jmenovitě u dělnické třídy, nejen české, nýbrž i u ostatních uvědomělých tříd dělnictva, když není respektován, jak si toho vláda přeje. Především potřebujeme v tomto státě skutečnou, a ne zdánlivou demokracii, naprostou sociální demokracii, a té vidíme u této vlády zpropadeně málo. Bez této nebude moci tato vláda řešiti takových otázek jako je na příklad ožehavá otázka národnostní, ani jiné otázky. Násilím a nesociálními daněmi toho druhu, jak jsem je zde označil - byl to jen příklad - nebude tento stát především přiveden k rozvoji, nýbrž k rozkladu. Bez řešení těch velikých sociálních problémů péče, které již stále reklamujeme, jako je podpora ve stáří, invalidní, vdovská a sirotčí, úprava péče o nezaměstnané, revise státoprávních práv a zákonů, skutečná reforma pozemková a úprava otázky zemědělské beze změny ústavy, jazykový a jednací řád této sněmovny, jest podle našeho míněni osud tohoto státu velmi nejistý.
Krátká doba mi již nedovoluje
mnoho říci, neboť bylo usneseno, že vyřízení rozpočtu bude urychleno.
Musím tedy končiti. Vím ovšem, že žijeme v době velmi závažné,
pouze nevíme, o čem se rozhoduje. Jedno však je jisto, bude-li
takto dále hospodařeno a vezme-li stát na sebe ještě více
dluhů, jestliže takto dělá rozpočet, jak zde výtečně nastínil
můj kolega Taub, bude-li takto dále hospodařiti, pak bude
po něm brzy veta a vláda především nebude moci přesunouti
dluh na jiné. Za těchto okolností nemůže býti divu, když dělnické
třídy všech národností, obývající v tomto státě, nebudou moci
a chtíti již snášeti nesmírný tlak, který na sobě cítí, to
rostoucí břímě a konečně se pokusí osvoboditi se od něho.
Ze všech těch důvodů, abych to krátce řekl, budeme hlasovati proti
rozpočtu. (Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban: Pan řečník ve své řeči použil následujících slov: "že tento stát není vlastně právním státem, nýbrž že se podobá blázinci." I když se odvolával při těchto slovech na výrok jednoho svého kolegy, který zde prý cituje, přece musím tato slova a tento názor jako velice nepřípustný a neparlamentní co nejdůrazněji odmítnouti. (Výkřiky.) Prosím o klid.
Dalším přihlášeným řečníkem jest
pan posl. Sajdl. Dávám mu slovo.
Posl. Sajdl: Ctěná sněmovno! Dovolte mi, abych se nejprve zabýval několika slovy vývody prvního řečníka této skupiny, posl. Medingera, který projevil svůj odpor proti pozemkové reformě a proti pozemkovému výboru i úřadu. Vzal v ochranu zákon - proti nám prý - abychom měli úctu k zákonu, abychom vyvolali již konečně rozhodnutí, kterým zastavíme provádění pozemkové reformy, jež prý nás vede k ohromným škodám. Děkujeme panu posl. Medingerovi za jeho vzácnou starost, ale poněvadž on jest německý velkostatkář, máme pochyby, jde-li tato starost z upřímného srdce pro náš stát a pro naše zákony. (Tak jest! Výborně!) Volá-li současně po odstranění vnucených správ, myslím, že tu propuká jeho německé srdce nejvíce, protože ty vnucené správy, které zákon ustanovil, po většině dotýkají se německých velkostatků, velkostatků německých majitelů, a tu chápeme, že volá po jeho odstranění. Český lid měl by zůstati tedy v osvobozené vlasti otrokem cizích kapitalistů, šlechty, zejména šlechty německé, která se usadila na hrobě české samostatnosti a která by měla být zase hrobařem české samostatnosti? Děkujeme za tu snahu, aby uchránil český stát před škodou, zejména když upozornil, že ztrácíme kredit v cizině, že ho ztratíme úplně, jestliže tímto směrem budeme v naší politice pokračovati. Vzácná starost, opravdu; zejména, když známe, jak se starají němečtí velkostatkáři, aby pokud nejvíce sabotovali finance Československé republiky, aby jí dali co nejméně, aby opravdu měla pevný hospodářský základ a mohla své sociální poslání opravdu vykonati.
Kolega Taub, zástupce německé strany sociálně demokratické, již několikráte použil ve své řeči příležitosti k ochraně chudých občanů, kteří musí upisovati čtvrtou státní půjčku vázanou s odevzdáváním starých půjček válečných. Jest to zvláštní; z českých stran dosud žádná strana neprojevila takovou ohromnou starost o tyto "chudé ďábly", jak je pořád nazývají. O tyto chuďasy němečtí soc. demokraté mají takovou ohromnou starost. Jen tolik jest známo, že opravdu velice se snažili upisovati, že musejí míti příliš značné úpisy válečných půjček, že mají starost o to, aby jim to stát nahradil. (Posl. Taub [německy]: Pojímáte vše jen s osobního hlediska, milý příteli!) Nikoliv, to již není s tohoto stanoviska, protože ty věci jdou příliš daleko, než aby to mohlo býti s tohoto stanoviska. Již několikráte projevili takovouto starost o majitele válečných půjček, takže jest to opravdu trochu podezřelé. Je to zcela přirozené, že se kritisuje, poněvadž kritika musí býti, jsme ve vývoji státu, a to jest zcela přirozené, že leccos není tak, jak bychom si přáli, Jest třeba kritiky, ne však odsouzení, jak se děje s německé strany.
Stát jest takový, jaké má občanstvo, a občanstvo je takové, jaké je zanechala doba, zejména 300leté otroctví, které národ český prožil v Rakousku, a otřesený charakter, který mu zanechala válka jako svůj zlý následek. Vázne to leckde ve správě státní, to jest samozřejmé; nebyli jsme připraveni na svobodu, nebyli jsme připraveni na samostatnost; nebyli jsme připraveni na vedení státu, poněvadž staré Rakousko českému národu nepřálo, aby jeho lidé, se mohli zasvětiti opravdu do státní správy. Jednotlivci, kteří tam přibráni byli, byli povoláni k tomu, aby vykonávali nejnevděčnější úkol ve prospěch Rakouska. Proto i dnešní stav je výslednicí této nepřipravenosti. Vláda, kterou máme, je výsledek rozpaků, ale rozpočet, o kterém jednáme, není rozpočet pro vládu, rozpočet se dává státu, neboť vláda dnešní nemusí býti vládou až do konce jeho působení. Ta je dnes a nemusí býti zítra. (Tak jest!) Proto, chci-li kritisovati rozpočet, kritisuji při tom stát a jeho vztahy a poměry k lidu a navzájem. Mnozí lidé vycházejí z falešného názoru, že srovnávají poměry nynější s poměry ve státě rakouském; co chtělo na nich Rakousko před válkou nebo za války a co chce na nich stát československý dnes? Nerozeznávají ohromných rozdílů, které tu jsou, že v době 4/2letého ničení všech hodnot proměněn byl úplně hospodářský řád a zásady, se kterými jsme žili v Rakousku. V Rakousku každý Čech a Slovan nerad dával cokoliv, bylo to přirozené, poněvadž Rakousko nám bylo odporné se svými řády a se svými zásadami, a my jsme považovali za povinnost vyvolávati odpor proti tomuto státu, abychom co možná nejrychleji se mohli z jeho područí vyzouti. Že Němci cítí dnes obrácenou posici, dovedeme chápati, ale máme i velkou část českých lidí, kteří odpírají stejně svému státu to, co odpírali starému Rakousku. Odpor se vžil, poněvadž byla tu chybná idea státoobčanská a nebylo vychované berní morálky. Podporovali jsme tuto nemorálnost berní změnou vlastních zákonů, změnili jsme politické zákony, ale ne berní. Utápíme se ve spoustě různých nepopulárních daní zavedených Rakouskem, které vyšly ze starých forem a zhoršují ještě dnešní situaci.
Ještě stále děláme berní politiku s toutéž byrokracií, která byla v Rakousku, namnoze titíž lidé v okresích, ve kterých se lidu zprotivili. To státu vadí, škodí to v očích lidu. Jest třeba tedy doplniti naši politiku reformou jinou, velikorysou, reformou hospodářskou a daňovou, založenou na moderním principu vzestupné daně z příjmů a dědictví. Všechny ty dnešní daně, ať vezmeme daň činžovní nebo důchodovou, kterou ještě dále předpisují úřady i při pracích nouzových, - kde podnikatelé přijímají práci a kde musejí spoustu dopláceti, ale tentýž stát přisoudí jim daň důchodovou, ačkoli ji sám musí nahrazovati - ať vezmeme nepřímé daně, cla z dovozu a vývozu, zatěžující naše životní potřeby, daně z nápojů, piva, cukru, masa a potravin, které celkem se svými rozpočtovými položkami, až na daň z cukru, nejsou tak význačné jako daň i z uhlí, která se svou 1 miliardou a 200 miliony dělá ohromnou položku v rozpočtech mnohých rodin a zejména v rozpočtu hospodářských podniků, jako daň z jízdného, z nákladů a zavazadel nebo z prodeje s 1,050,000.000 K, se všemi těmi ostatními daněmi, působí jen chaos a obtíže našim berním úřadům a úřednictvu, kterého musí býti příliš mnoho a které při tom nestačí obstarati rozsáhlou tuto agendu. Drahý ten luxus musí přirozeně poplatnictvo platiti s sebou a nemůžeme docíliti pořádku, který by státní pokladně mohl situaci ulehčiti. Ze následkem toho celá správa je příliš drahá, to lze konstatovati přehlédnutím zatížení státního rozpočtu, co se týče mezd, služeb, platů ve všech resortech, vykázaných v četných ústřednách, a pensí. Dosahuje sumy jenom 4 1/2 miliardy, čili z rozpočtové sumy 31˙4%, s připočtením 1200 milionů nově povolených přídavků 36˙8%. Ne, že by bylo lze vytýkati úřednictvu tuto výši nákladů. Víme, že máme mnoho svědomitého úřednictva, že pracuje často přes síly, ale chaos, který v dnešní správě jest, znemožňuje, aby správa byla ekonomická a levná, odpovídající poměrnému nákladu, poměrným příjmům státu. Není tu správného národohospodářského podkladu, kterážto věc jest následkem rychlého převzetí samostatného státu po převratu. Třeba reformy a to po stránce provádění nových zákonů a po stránce probírání úřednictva. Lépe jest míti úředníků méně, ale lépe placené, (Tak jest!) poněvadž potom nemusejí hroziti svou bídou a ji ukazovati. Stát musí se spravedlivě starati o všecky stavy.
Dnešní rozpočet je sděláván podle starých základů a to musejí konstatovati všichni a řečníci téměř všech stran také to konstatovali. Jest to nemožnost převedení nového způsobu účtování a nových základen do rozpočtů. Máme tu stejné základy, jako mělo staré Rakousko. V tom směru jsme jen odlupkem starých poměrů.
Chápeme starost o vývoz, ačkoliv různé premie pro vývoz jdou k dobru ne dělnictvu a průmyslu, nýbrž k dobru podnikatelů, kteří vydělávají pak enormní zisky. Nikdo nesmí našemu dělnictvu vytýkati, že nechce obětovati státu v tom směru, co skutečně potřebuje, ale jeho zájmy - to mohu konstatovati zřejmě - jsou v jeho rozpočtu popelkou. Naše ministerstvo financí jest od začátku našeho státu pokusným ministerstvem k restituci starých hospodářských základen a odtamtud se křičí k dělnictvu: pracovat, to může odstraniti jediné následky hospodářského rozvratu po válce, to může přinésti jedině rovnováhu a nové poměry. Jest pravda, jest třeba volati po práci, ale také jest třeba důsledně volati na kapitalisty a znemožniti jim, aby při malé výrobě měli enormní zisky. Vydělá-li podnik, jak bylo tyto dny uveřejněno v hospodářských rubrikách denních listů, se 4 milionovým akciovým kapitálem 1,600.000 K čili 40% při polovině výroby normální (Slyšte, slyšte!), vyplácí 20% důchodu dividendy a může si půl milionu korun uložiti na dávku z majetku. Ale to není cesta, kterou můžeme získati zdravý základ našeho hospodářství, neboť tu jest něco, co jest naprosto protichůdné zákonu o dávce. Náš zákon o dávce chtěl snížiti vzrostlou hodnotu jednotlivých podniků, ale páni kapitalisté chtějí tuto hodnotu udržeti a dávku z majetku od konsumentů předem si dáti zaplatiti. Touto cestou se nemůžeme dostati k zlevnění produktů životních a k zlevnění hospodářských poměrů vůbec. Jest to stará taktika kapitalistů, nechati raději dělnictvo méně pracovati a platiti jeho požadavky, dnes dosti značné, když jim to při zmenšené výrobě a při větší poptávce po produktech vynese daleko více, než při normální výrobě a dostatečném množství zboží na trhu. Pánové nás pořád poučují o tom, že poptávka a nabídka jest jedinou regulací cen, ale páni průmyslnici znemožňují, aby zde byla normální výroba, aby mohla býti nabídka rovnocenná poptávce, a aby mohlo býti již jednou přikročeno k normálním cenám prodejním. A takový poměr jest také ve všech odvětvích průmyslových. Mohli bychom bráti jedno po druhém a vidíme všude, že výroba klesla někde až na 2/3, ale zisky výrobní stouply v poměru ke zvýšené úrovni valutní několikeronásobně. Jest to tedy nepravda, že jen dělnictvo volá po vysokých mzdách a při tom chce málo pracovati. Ještě silnější je heslo kapitalistů: málo výroby a veliký zisk. Mohli bychom mnoho v tomto směru uvésti, opáčiti všechny ty výtky, které se házejí na dělnictvo, a vrátiti je, ale považuji za zbytečné, vyvolávati je, poněvadž vzájemné útoky zasahují republiku jako celek. Nepovazuji tudíž za potřebno, abych myslel absolutně jen na jednu složku národa a státu, nýbrž považuji za nutnost, abychom tyto vzájemné poměry hleděli vyrovnávati, abychom nemuseli útočiti vzájemně na sebe, poněvadž tyto útoky odnáší stát a nezlepší se tím špatní a nepomůže se dobrým. Z těchto všeobecných zásad posuzujeme potřeby státu a jeho rozpočet.