Zda a pokud bude účelno působnost jejich
znovu upraviti, souvisí se všeobecnou reformou obecních
zřízení vůbec.
Ustanovení čl. 7. o prohlášení
municipálních měst a měst se zřízeným
magistrátem za velké obce odůvodněno
jest poměry na Slovensku, kdež se ukazuje, jednak
že podpory, jež podle platného práva musí
býti městům magistrátním poskytovány,
zbytečně zatěžují státní
pokladnu, jednak že magistráty stávaly se útočištěm
živlů republice nepřátelských.
Ostatně některá města se přímo
zrušení magistrátu domáhají a
čl 7. má umožniti, aby tato deklasifikace měst
mohla býti provedena, jakmile se uzná toho potřeba,
bez zvláštního zákona, resp. těžkopádného
řízení pro takovouto deklasifikaci předepsaného.
Novými úřady se tedy v republice materielní
právo nijak nemění, osnova pouze určuje,
na které úřady vykonávání
tohoto dosavadního nezměněného materielního
práva nyní spadá a určuje to tak,
že vyslovuje, kdo jest dědicem a nástupcem
dosavadních úřadů.
5. Pokud jde o organisační princip úřadů
okresních a župních, byla navázáním
na daný vývoj hledána střední
cesta mezi principem čistě byrokratickým
a principem součinnosti laické.
Není pochyby, že mladý stát vyžaduje
k své konsolidaci pevné ruky jednotící,
jež za daných poměrů nejlépe
se může projeviti prostřednictvím hierarchicky
rozvrstveného úřednictva. S druhé
strany však jest nesporno, že vývoj moderní
a myšlenka demokracie nese se k tomu, aby lid nejen v zákonodárství,
nýbrž i ve správě nabyl vlivu spolurozhodujícího,
aby nebyl jenom objektem správy, spravovaným, nýbrž
přímo správcem samým. Dobrá
škola, které náš lid nabyl ve správě
autonomní, jest zárukou, že lid na úkoly
ty i svým vzděláním i svým
smyslem pro zodpovědnost v celku stačí. V
osnově proto byl občanstvu poskytnut ve správě
politické rozsáhlý vliv, podstatné
větší, než dosavadní právo
připouštělo.
Vzájemný poměr mezi elementem úřednickým
a laickým jest dán jednak zásadou: Agir est
le fait d'un seul, délibérer de plusienrs, jednak
principem, že kompetence elementu laického jakkoliv
jinak rozsáhlá jest přece přesně
stanovena a tedy taxativní. Úřady župní
a okresní vykonávají tedy veškerou agendu
jim přikázanou a jako státní činnost
se jevící jednak úřednictvem státním,
jednak zástupci občanstva a zástupci občanstva
jsou tu orgány státními, vykonávajíce
státní funkce. Pokud pak jde o postavení
úřednictva byl zachován princip monokratický,
to jest v čele úřadu stojí šéf
úřadu, kterému jest přidělen
potřebný personál jak právnický
tak odborný, účetní, manipulační
a výkonný a který jest z vedení úřadu
zodpověden. Aby pak bylo umožněno přikázání
potřebného personálu vždy podle dané
potřeby, bylo přikázání to
ponecháno vládě a nebyla v tom směru
nijaká ustanovení do zákona pojata; tak na
př. bude po případě účelno
odborné orgány zříditi pro několik
okresních úřadů.
Bližší předpisy o úřadování
župních a okresních úřadů,
jimiž neměl býti zatěžován
tento organisační zákon budou ovšem
stanoveny podrobným jednacím řádem,
který se rovněž připravuje, a který
nabude platnosti zároveň se zákonem čl.
11. uvoz. zák.
V jednacím řádě bude zejména
i pamatováno na to, aby odborným orgánům
v politické správě činným,
tedy orgánům technickým, zdravotním,
lesním a pod., dostalo se ve věcech čistě
odborných dostatečné samostatnosti.
Úřadování politických úřadů
bylo dosud upraveno instrukcí úřední
vydanou nařízením ministerstva vnitra a spravedlnosti
ze dne 17. března 1855, č. 52 ř. z., pro
čistě politické a smíšené
okresní a stoliční úřady. Tato
instrukce z doby absolutismu pocházející,
moderní době, která úkoly politické
správy tak rozmnožila a která vyžaduje,
aby politická správa nebyla jen výkonem imperia,
nýbrž tvůrčím elementem ve veškerém
životě, která tedy činí úředníka
důvěrníkem obyvatelstva, ovšem nijak
nevyhovuje a bude třeba v novém jednacím
řádě tento podstatně jiný duch
v moderní demokratické správě uplatniti
a úřednictvu jako vodítko stanoviti. Nad
to jest známo, že i technická stránka
úřadování samého, tedy úřední
manipulace vyžaduje pronikavé reformy, v tom směru,
aby bylo zabráněno přílišnému
a zbytečnému psaní a jednotlivé věci
rychle zmanipulovány. Reforma ta musí býti
jednotná, všechny politické úřady
v sobě zahrnující, ježto jinak, je-li
zavedena jen u jednotlivých úřadů
(jako v bývalém Rakousku), musí při
četné vzájemné korespondenci úřadů
úplně selhati.
V bývalém Rakousku nebylo arci k zjednodušení
úřadování, nehledíme-li k návrhu
jednacího řádu, vypracovanému komisí
pro reformu správy, provedeno takměř nic
a bude třeba podrobných studií, zejména
i v cizině na místě samém, má-li
býti účelný řád vypracován.
Vláda zamýšlí, opírajíc
se o přání pana presidenta republiky, aby
úřadování bylo zjednodušeno,
dosaditi zvláštní komisi ke studiu příslušných
otázek.
Pokud jde o funkce občanstva, podává se tu
z povahy věci princip kolegiální.
IV. Úplná přestavba veřejné
správy má v zápětí zrušení
dosavadních politických úřadů
i autonomních korporací, tedy okresních hejtmanství
a místodržitelství (zemských vlád),
okresních zastupitelstev, silničních výborů
a zemí, jakož i na Slovensku komitátů
a správních výborů a slúžnovských
úřadů.
Jednou z největších změn, kterou nová
úprava přináší, jest zrušení
zemí a žup jako korporací. Jednotlivé
země bývalé koruny České jsou
individuality dlouholetou historií vytvořené
a značnými výsostnými právy
nadané, jež ani vídeňský centralismus
nemohl potlačiti. Český lid v zemích
svých a jejich sněmích viděl vždy
základ svých nadějí na znovuzřízení
českého státu a bránil se úsilně
všem pokusům, jež podnikala centralisující
Vídeň, aby země zrušila nebo snížila
na pouhé malomocné obvody správní,
jez měly býti v plném područí
centralistické vlády říšské.
Jednotlivé země staly se, jakmile český
živel nabyl v nich převahy, svými volenými
orgány a s úřednictvem na státu nezávislým
střediskem všech snah po uchování samostatnosti
československého národa a mocnou hradbou
a záštitou samosprávy obecní a okresní.
V tom směru sluší zejména uvésti
veliké náklady, jež země na vybudování
školství a na různé ústavy humanitní
učinily. Ale nehledíc k tomuto ideálnímu
momentu země v poslední době sblížily
se s obyvatelstvem i v tom směru, že se podjímaly
různých úkolů veřejné
péče, na něž místní autonomie
nestačila a jež v rakouském státě
by byly obstarány způsobem nám rozhodně
nevýhodným.
Podobně i župy slovenské spočívají
na dlouholetém vývoji, a osvědčovaly
se v historii jako pevné bašty práv stavů
uherských proti dynastii. Okolnost tato zůstavila
nesporné hlubokou památku v lidu slovenském,
třebas, že župy v moderní době
staly se přímo sídlem maďarisace a střediskem
utlačování lidu slovenského.
Vláda jest si plné vědoma tohoto v duši
našeho lidu kotvícího významu zemí
českých i žup a jest proto samozřejmo,
že odhodlala-li se k jich zrušení, byly to jisté
důvody velmi vážné, jež vládu
k tomu přiměly.
Jde tu o zcelení celého národa československého,
o proniknutí jedinou myšlenkou svého vlastního
jediného a jednotného nerozdílného
státu, který sám a přímo vůči
svým občanům vystupuje, o jich plný
kulturní a hospodářský život
pečuje a tak se občanstvu jako jediný zdroj
a pramen a ochrana jeho samobytnosti representuje. Náš
stát jest mladý, teprve ve tvoření
a nelze dosud říci, že by si všechny vrstvy
občanstva význam svého vlastního státu
plně uvědomily. Jest proto třeba vědomí
toto sesilovati a občanstvo vychovávati k tomu,
aby cítilo se nejen obyvatelem země české,
moravské, slezské nebo Slovače, nýbrž
v prvé řadě občanem jednotného
státu československého. To ovšem neznamená,
že by prvek samosprávný dosud v zemích
a župách representovaný měl býti
odstraněn, naopak samospráva lidová, jež
se v celku dobře osvědčuje, musí býti
zachována a rozšířena. Župní
zastupitelstva i okresní výbory poskytují
dostatečnou proto základnu. V malém státě
jest však na pováženou nechati samosprávný
živel korporační vyrůsti do přílišné
výše.
Zrušené autonomní korporace mají majetek
jednak jistým veřejným účelům
věnovaný, jednak pro finanční úhradu
určený a ovšem mají i značné
dluhy. Otázka, na koho má jmění to
přejíti, byla dosti obtížná a
byla v osnově rozřešena tak, že jmění
zrušených korporací autonomních v zásadě
in toto přechází na stát; stát
jest však oprávněn, aby jmění
to vzhledem k úkolům, jež župní
zastupitelstva neb okresní výbory mají obstarávati,
zcela nebo z části odevzdal do vlastnictví
nebo do správy okresům nebo župám. Důvody
toho řešení byly jednak, že stát
sám zamýšlí různé úkoly
hospodářské, jež dosud autonomní
korporace obstarávaly, na se vzíti, jednak že
není vyloučen přesun agendy mezi okresními
a župními zastupitelstvy, na př. pokud jde
o zdravotní péči (nemocnice) a pod., takže
by v zákoně přesné vyslovené
přikázání jmění zrušených
korporací nově utvořeným korporacím
autonomním mohlo těmto snahám zbytečné
předbíhati a je znesnadňovati. S touto výhradou
možno však pokládati za velmi pravděpodobné,
že některé ústavy zemské určitým
účelům věnované dostanou se
župám, v jichž obvodu leží a že
majetek dosavadních okresů bude přikázán
nově utvořeným okresům, takže
fakticky podstatná změna, aspoň pokud jde
o okresní zastupitelstva, nenastane. Pokud by pak šlo
o ústavy potřebám širokého kruhu
věnované, zjednává tu odpomoc §
9. osnovy.
Úřednictvo a zřízenectvo zrušených
korporací autonomních bude postátněno.
U úřednictva zemského jest to ostatně
již vysloveno v zákonech, kterými byly zřízeny
místo zemských výborů zemské
správní výbory.
Převzetí úřednictva zrušených
autonomních korporací do služby státní
i jeho zařadění bude provedeno nařízením,
v němž bude přihlíženo v mezích
§ 10. osnovy k oprávněným požadavkům
tohoto úřednictva.
V. Účastenství občanstva ve správě
veřejné se projevuje v župních zastupitelstvech
a okresních výborech. Již dosavadní
vývoj naznačoval, že pro mnohé úkoly
hospodářské jsou dosavadní zastupitelské
okresy příliš malé a finančně
slabé, naproti tomu země zase příliš
veliké. Bylo proto jako přední nositel této
autonomní péče veřejné zvoleno
župní zastupitelstvo, ono také určuje
celý směr této peče v župě
a zabezpečuje tak potřebnou jednotnost, na př.
pokud by šlo o zdravotnictví, chudinství, sociální
péči a pod. Okresní výbor pečuje
sice rovněž o hospodářské a správní
zájmy svého okresu, jest však při tom
vázán eventuelními směrnicemi danými
župním zastupitelstvem §§ 75. a 88. Jinak
jest organisace župních a okresních autonomních
sborů v zásadě - až na odchylku ohledně
orgánů stejná.
Členové sborů těch jsou v zásadě
toliko voleni. Volby do žup budou prováděny
všeobecným, rovným, přímým
a tajným hlasováním s principem poměrného
zastoupení menšin, jak to bylo již zavedeno do
obcí a do Národního shromáždění.
Vláda prvotně zamýšlela zavésti
i přímé volby do okresních výborů.
Obava však, že by pak bylo voleb příliš
mnoho a že volby vůbec jsou nyní velmi nákladny,
dále skutečnost, že okresní výbory
budou do značné míry spíše výkonným
orgánem župního zastupitelstva, jež může
činnost okresních výborů direktivami
určovati, vedou k tomu, že by bylo vhodno provésti
volby do okresních výborů nepřímo,
to jest z obcí, ovšem za šetření
poměrů stran.
Bližší předpisy o volbě jsou obsaženy
ve zvláštním zákoně. Počet
volených členů do župního zastupitelstva
činí nejméně 35.
VI. Pokud jde o orgány župní a okresní
autonomie, osnova majíc na mysli rozsáhlou místní
i věcnou kompetenci župního zastupitelstva,
zřizuje pro župní zastupitelstvo orgány
dva: a) župní zastupitelstvo, b) župní
výbor, kdežto orgánem okresní autonomie
jest navržen pouze okresní výbor. Těžisko
župní autonomie leží v župním
zastupitelstvu, župní výbor připravuje
pro župní zastupitelstvo a spolupůsobí
při jejich provádění. Vedle toho jest
možno, aby byly pro jednotlivé úkoly zřízeny
zvláštní výbory, komise resp. jednotliví
komisaři, čímž se běžné
agendě principálních orgánů
ulevuje, ale s druhé strany opět řádné
obstarávání prací, resp. vyšetření
věcí zabezpečuje.
Předsedou orgánů župní a okresní
autonomie jest dočasný předseda župního
neb okresního úřadu, který také
práce těchto orgánů řídí,
jest mu však dovoleno, aby jmenoval za sebe zástupce
z úřednictva.
Podrobně byla uvažována otázka, kdo
má býti určen za hlavu župní
a okresní samosprávy a jak má býti
zabezpečen stálý a úzký styk
její se župním úřadem. Bylo žádáno,
aby si župní zastupitelstva a okresní výbory
volily samy svoje předsedy a aby vliv státní
správy byl zachován, tak, že by předsedové
župních a okresních úřadů
byli ex lege členy obou autonomních korporací
(prefekt ve francouzských departementních radách).
Vláda se rozhodla pro to, aby správce státního
úřadu byl zároveň předsedou
autonomního sboru a to z toho důvodu, že jedině
tím bude lze jednotný postup ve vší
správě župní zachovati a úřednictvo
i občanstvo trvale sblížiti, jak jest tendencí
osnovy. Obavě, že by předsedající
úředník snad obmezoval činnost členů
župní a okresní autonomie, jest již v
osnově dostatečně čeleno na př.
tím, že návrhy jistým počtem
členů podepsané musí být projednány
a nad to budou do jednacího řádu přiměřené
kautely pojaty.
VII. Zvláštní pozornosti vyžadovalo vytčení
působnosti župních zastupitelstev a okresních
výborů, a to za tím účelem,
aby občanstvu byla poskytnuta možnost se ve veřejné
správě co nejšíře a co nejintensivněji
uplatniti, ovšem v mezích, jež právě
povaha elementu laického účelně dopouští.
Podle toho jsou župní a okresní sborové
orgány:
1. poradním orgánem župních a okresních
úřadů i vlády a to tak, že mohou
nejen k žádosti těchto úřadů,
nýbrž i z vlastní iniciativy podávati
úřadům návrhy ve věcech župní
i okresní správy se týkajících
a že mohou na župní úřady dotazy
vznášeti a tak nad správou míti v jistém
směru kontrolu. Bližší bude upraveno jednacím
řádem. Vedle toho mohou župní sněmy
(podle vzoru francouzského) podávati vládě
i podněty týkající se poměru
celého státu.
V kterých záležitostech musí býti
okresní výbory a župní zastupitelstva
slyšeny, vyhrazeno jest nařízení; myslí
se tu zejména pokud jde o župní zastupitelstva,
na dozor nad správou jmění okresního,
ale vláda jest ochotna vyjíti tu oprávněným
přáním co nejvíce vstříc
a obligatorní slyšení župní a okresní
autonomie měrou dalekosáhlou vytýčiti,
na př. v případech §§ 2., 24.,
81.
Jak v praxi se tato poradní činnost vyvine, nelze
ovšem předvídati; úmyslem bylo umožniti
občanstvu, aby svým hlasem působilo k tomu,
by při opatřeních do působnosti župního
a okresního úřadu náležejících
bylo potřebám obyvatelstva plné vyhověno.
Bude tu mnoho záležeti i na taktu vůdčích
úředníků, i na vyspělosti členů
autonomie a jich pocitu zodpovědnosti, bude třeba
i značné výchovné práce u všech
zúčastněných stran, aby účel
tohoto poradního vlivu byl v zájmu republiky splněn.
2. Župní zastupitelstva i okresní výbory
pečují o správní i hospodářské
záležitosti obyvatelstva dotčených obvodů
a mohou zejména podporovati humanitní, sociální,
hospodářské a kulturní zájmy
obyvatelstva svých obvodů, pokud ovšem nejde
o zájmy čisté obecní anebo o zájmy,
jež stát pojal mezi své úkoly; za tím
účelem mohou zejména zřizovati nebo
podporovati ústavy, podniky nebo zařízení,
jež jsou způsobilé, aby podporovaly tělesné
i mravní blaho i vzdělání obyvatelstva,
zlepšovaly dopravu, bytové i sociální
a zdravotní poměry nebo sloužily kulturním
a hospodářským potřebám obyvatelstva.
Župní zastupitelstva a okresní výbory
budou tedy jako dosud země a okresy orgánem a střediskem
činnosti, jež si vzala za úkol zlepšiti
postavení obyvatelstva; meze činnosti té
vytčeny jsou jednak výhradami pro obec, jednak pro
stát učiněnými. V těchto mezích
mohou však nové korporace samostatně činnost
co nejrozmanitěji ve prospěch obyvatelstva vyvíjeti
a není pochyby, že bude této možnosti
plně a bohatě využitkováno, ježto
jednak četné úkoly dosud obcím přináležející
pravděpodobně přejdou na okresy, jednak i
stát sám bude z důvodů finančních
i organisačních jen opatrně nové úkoly
na sebe přejímati.
Těžiště bude ležeti vždy v župních
zastupitelstvech, kteráž budou moci pro svůj
obvod v zájmu správného obstarávaní
těch kterých úkolů jistou jednotnost
správy ústavů a podniků a pod., zavésti,
proto také bylo vysloveno v §§ 75. a 88., že
okresní výbory musí postupovati v mezích
direktiv župním zastupitelstvem daných.
3. Župní zastupitelstvo i okresní výbor
účastní se dále ve správní
jurisdikci, to jest rozsuzování veřejnoprávních
sporů tím způsobem, že volí členy
(přísedící) jurisdikčních
senátů.
Ochrana zájmů a práv jednotlivcových
v právu veřejném není dosud u nás
šťastné upravena; svěřena jest
úřadům správním, jež zároveň
vystupují jako ochráncové veřejného
zájmu, tedy jaksi v postavení strany a jest samozřejmo,
že zejména v nynější době,
kdy veřejným zájmem tolik různých
akcí správních i zákonodárných
se odůvodňuje, jest nebezpečí, že
budou zájmy jednotlivcovy tomuto veřejnému
zájmu někdy zbytečně a bezdůvodně
v šanc vydány. Jest tedy potřebí záruky,
aby spory, jež by tu vzešly, byly nestranně a
objektivně vyřízeny a zamýšlí
se proto zříditi jurisdikční senáty
ze tří až čtyř osob složené
(dvou až tří laiků a jednoho až
dvou úředníků), které by spory
ty řešily. Bližší úprava,
zejména vymezení kompetence, tedy poměru
k úřadům správním, řízení
a pořadu instančního, práva devoluce,
právní moci a pod., bude provedena zvláštním
zákonem. Jde tu o řešení problému,
který ode dávna zajímá myslící
hlavy. U nás specielně sluší uvážiti,
nenaskytla-li se vhodná příležitost
otázku správní justice řešiti
v souvislosti s reformou nejvyššího soudu správního,
jehož struktura zdá se neudržitelnou.
4. Župní zastupitelstva nad to mají obmezenou
kompetenci právotvornou, ježto mohou vydávati
prováděcí předpisy k zákonům,
Národním shromážděním
usneseným. Ovšem normotvorné právo župních
zastupitelstev jest nutně obmezené, jelikož
se může uplatňovati pouze potud, pokud vláda
jako primární nositel moci nařizovací
župním zastupitelstvům na základě
zmocnění zákonného výslovně
přizná právo vydávati prováděcí
nařízení. Stane se tak asi, pokud půjde
tu zejména na př. o drobné agendy zemědělské,
jichž jednotná a podrobná úprava říšským
zákonem by ani chráněným zájmům
samým nevyhovovala.
Vedle toho mohou župní zastupitelstva vydávati
ve svém obvodu v rámci platných zákonů
na úpravu svých zvláštních poměrů
závazné právní normy (statuty); padají
tu v úvahu regulativy pro různé župní
a okresní ústavy. Předepsané schválení
ministerstva vnitra zabezpečuje, že normy i statuty
budou se pohybovati v mezích zákona.
VIII. Důležité úkoly, jež jsou
a budou svěřeny župám a okresům
na poli hospodářském, kulturním a
sociálním, budou ovšem vyžadovati ke svému
splnění značného nákladu; jest
proto třeba opatřiti župám a okresům
dostatečné finanční prostředky,
aby mohly tyto úkoly obstarati. Poněvadž majetek
žup a okresů nebude asi značný, jest
patrno, že bude nutno hraditi potřebné náklady
ze značné části veřejnými
dávkami župními a okresními. Jest sice
správno, že by bylo účelno úpravu
financí autonomních v celém rozsahu tedy
i pokud jde o obce, se zřetelem k státu řešiti
jednotné, ale jest také jisto, že úprava
ta jest problémem velmi nesnadným, že souvisí
s úpravou celého finančního systému
v státě a že se tedy stěží
lze nadíti, že by brzy byla uskutečněna.
Župy a okresy však pro svoje úkoly nutné
potřebují prostředků, a proto byla
v osnově stanovena, pokud by na úhradu nestačily
úděly státní, celá řada
zdrojů, z nichž župy a okresy mohou těžiti.
Osnova opírá se tu hlavně o známé
a v celku osvědčené pruské zákony
o dávkách komunálních (ze dne 14.
července 1893), dávkách krajských
a provinciálních (ze dne 23. dubna 1906) a o Chystané
novely k nim.
Účelem osnovy bylo poskytnouti župám
a okresům co nejširší rámec pro
výkon jich berní výsosti, aby mohly vždy
podle daných poměrů voliti způsob
berní v tom kterém obvodu nejvhodnější.
Župy i okresy mají právo vybírati poplatky,
příspěvky, a požadovati naturálních
plnění.
IX. Okresní výbor a župní zastupitelstvo
jsou toliko orgány usnášející
se; usnesení jich provádí okresní
resp. župní úřad svým úřednickým
personálem. Pro obyčejné případy
to také postačí. Usnese-li se však župní
sněm nebo okresní výbor na nějakém
větším podniku, na př. na zřízení
rozsáhlého skupinového vodovodu, nebo provedení
rozsáhlé meliorace, bude provedení usnesení
toho vyžadovati zpravidla zvláštního personálu,
na př. strojníka k vodovodu, melioračního
mistra a pod. Vláda nemohla se odhodlati, aby ustanovování
personálu ku provádění takových
župních neb okresních podniků ponechala
úplně župnímu zastupitelstvu, nebo okresnímu
výboru, ježto se obávala, aby nebyl ustanovován
personál bez nutné potřeby a s jinými
požitky, než mají ve službě státní
obdobní zaměstnanci. Vláda proto vyhradila
při jmenování personálu pro zvláštní
úkoly župní a okresní samosprávy
nutného schválení předsedy župního
úřadu. Povaha podniků župních
a okresních bude rozhodovati o tom, zda to budou trvalí
zaměstnanci, či pouze provisorně ustanovení
neb pouze na smlouvu vzatí.
Náklad na ně ovšem bude se hraditi z prostředků
župních resp. okresních.
X. Zvláštní opatření bylo třeba,
aby bylo zabezpečeno řádné funkcionování
autonomních orgánů župních a
okresních a to po stránce positivní, aby
úkoly svoje plnily, i negativní, aby působnosti
svojí nepřekročovaly. V onom směru
padají v úvahu hlavně ústavy a zařízení,
jež okresní a župní autonomní korporace
buď po zákonu nebo z dobré vůle zřídily,
a jichž řádné funkcionování
jest odůvodněno veřejným zájmem.
Půjde tu hlavně o povolení příslušných
prostředků. Jestliže autonomní orgány
prostředků těch nepovolí a vůbec
svých zákonných povinností neplní,
jest vyhrazeno úřadu župnímu a okresnímu,
aby učinil vhodné opatření, na př.
nucené etatování a pod. Aby pak orgány
autonomní nepřekročovaly své působnosti,
jest zabezpečeno jednak tím, že předseda
župní a okresní autonomie ani vůbec
k jednání nepřipustí věci,
jež by do kompetence autonomie župní a okresní
nenáležely (proti čemuž jest přípustna
stížnost), jednak tím, že předseda
župního i okresního úřadu a i
instance vyšší má právo sistovací,
při čemž členům dotčeného
sboru jest vyhrazeno právo stížnosti. Posléze
bylo přednostovi župního i okresního
úřadu poskytnuto nad členy župních
a okresních orgánů autonomních jisté
právo disciplinární.
I. Úvod.
II. Přehled platné organisace politické správy
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku:
A. Orgány státní,
B. orgány samosprávy místní.
III. Přehled platné organisace politické
správy na Slovensku:
A. Municipia,
B. obce,
C. změny po převratu nastalé.
IV. Kritika dosavadní organisace:
A. V zemích koruny České,
B. na Slovensku.
V. Snahy o reformu.
VI. Rozbor osnovy.
1. Nástin historického vývoje zřízení
krajského (župního) v území republiky
Československé.
2. Přehled jmění země české,
moravské a slezské.
V Čechách můžeme stopovati od poloviny
XIII. století pozvolný rozvoj krajského zřízení,
jež se stává uhelným kamenem organismu
státního, krystalisujíc se při tom
ve specifickou instituci veřejného práva
českého, kterou byl ovládán stát;
kraje staly se - na vrcholu svého vývoje - "očima
a rukama státu". Teprve veliký převrat
ve veřejné správě v prostřed
minulého století ničí řízení
krajské, leč ne na dlouho; za krátko vyskytují
se opět návrhy na jeho zavedení, avšak
v návrzích těchto vyskytá se nyní
moment nový, krajskému zřízení
pojmově cizí; moment národnostní.
Kraje stávají se pozvolna jen zástěrou
pro rozdělení Čech. Tímto usilovným
spojením problému správního s problémem
národnostně politickým stává
se celá otázka správní převážně
otázkou politickou, čímž se vysvětluje
marné snažení a její rozřešení
v chřadnoucím státě rakouském.
Přistupuje-li nyní vláda republiky československé
s obrozenými silami k nové úpravě
otázky této, zdá se záhodným
podati též stručný historický
přehled vývinu krajského zřízení
v zemích, které tvoří náš
stát.
Zřízení krajského vyvinulo se v Čechách,
jak se zdá a jak také většina historiků
uznává, že zřízení hradského
čili župního, které spočívalo
v tom, že panovník vládl v zemi prostřednictvím
správců jednotlivých úřadů,
zvaných též župany, kteří
soustřeďovali ve svých rukou veškerou
veřejnou správu.
Župané snažili se nabýti co největší
neodvislosti od panovníků, čemuž učinila
přítrž teprve silná vláda Přemysla
II., jenž zavedl v Čechách místo zřízení
hradského, zřízení krajské.
Království bylo rozděleno v kraje jichž
přesný počet není znám - a
v čele jich postaveni dva popravčí, kteří
jménem královým pečovali o veřejnou
správu a bezpečnost, kdežto pro některé
záležitosti soudní byly zřízeny
obdobně cudy, jakožto jakési krajské
soudy.
Za Karla IV. bylo zřízení krajské
dále vybudováno ve směru vzrůstající
moci státní, kdežto za Václava IV. nabyl
i v tomto směru opět převahy živel panský.
Z té doby jest nám znám první seznam
krajů, bylo jich dvanáct.
Za doby válek husitských cudy zanikly, zřízení
krajské pak podstupovalo s převraty politickými
v celém století XV. rozličné změny,
v nichž zrcadlí se bouřlivá ona doba.
Vývoj tento byl ukončen novou úpravou krajského
zřízení počátkem XVI. století,
kdy v čele krajů místo popravčích
a případně krajských hejtmanů,
volených na sjezdech krajských, byli postaveni dva
hejtmané, jmenovaní králem ze šlechty
v kraji usedlé; v pravomoc jich spadala veškerá
správa veřejná, jakož i značná
pravomoc trestní, dále správa policejní
a obecní. Počet krajů se zvětšil
na čtrnáct, k čemuž přistupovaly
ještě tři kraje vnější:
Kladsko, Loketsko a Chebsko, požívající
daleko větší samostatnosti.
V XV. století vyvinula se také zcela samostatně
krajská samospráva, representovaná krajskými
sjezdy, skládajícími se ze zástupců
všech tří stavů, které scházely
se původně z usnesení sně1novního,
nebo rozkazu královského, později i samovolné.
Sjezdy tyto nejen připravovaly věci pro sněm,
prováděly snesení sněmu zemského,
nýbrž rozhodovaly i o všeobecných záležitostech,
týkajících se krajů; též
byli na nich voleni delegáti rytířstva do
sněmu.
Od nastoupení Habsburků jevila se snaha potlačovati
tyto sjezdy, jež mohly se státi základem pro
podobný rozvoj samosprávy jako v Uhrách;
hlavně zapovídáno, by sjezdy se nekonaly
bez povolení panovnického; bělohorský
absolutismus potlačil je pak úplně, takže
v polovici XVII. století zcela zanikly.
Naproti tomu význam krajských hejtmanů, hlavně
v době pobělohorské, stále stoupal;
oni jsou jednak přímými representanty mohutnící
moci zeměpanské, jednak jsou však též
do jisté míry representanty stavovské samosprávy
krajské. To jevilo se hlavně v tom, že krajští
hejtmané byli jmenováni pouze ze šlechty v
kraji usedlé a to jen na dobu jednoho roku a že jejich
úřad byl čestný. Tyto momenty samosprávné
ve zřízení krajském však během
doby stále tratí na významu, kdežto
obor. působnosti hejtmanů krajských, jakožto
orgánů zeměpanských stále se
rozšiřuje a prohlubuje a to v té míře,
jako tehdejší stát počal zabírati
v obor. své působnosti nové a nové
úkoly, při čemž se současně
utvrzuje jich charakter zeměpanský. Zevními
známkami tohoto procesu jsou hlavně: hejtmany jmenuje
sice i nadále panovník ze šlechty pouze na
jeden rok, leč pravidelně jsou hejtmané po
roce ve svém úřadě obnovováni,
takže postavení jejich stává se trvalým,
od roku 1726 jest jim dán i pevný plat, byť
i nepatrný, též jsou jim přidávány
pozvolna pomocné síly, které však musili
hejtmané původně platiti sami ze svého.
Největší změny v tomto směru
byly provedeny za prvých let panování Marie
Terezie, kdy úřad krajských hejtmanů
byl úplně postátněn. V čele
každého kraje byl postaven jen jediný hejtman
ustanovený ze šlechty formálně sice
na tři léta, avšak pravidelně znovu
potvrzovaný; časem mu přiznán i jakýsi
nárok na pensi. Pomocný personál hejtmanův
(sekretáři, adjunkti, komisaři atd.), jakož
i přidělené síly odborné (krajský
kasír, fysik, chirurg), znovu organisováni a většinou
placeni ze státní pokladny, též počala
se od nich požadovati odborná kvalifikace.
Pokud se týče počtu krajů, nutno podotknouti,
že jich bylo od počátku osmnáctého
věku opět pouze dvanáct, teprve za Marie
Terezie rozmnožen r. 1751 počet krajů na šestnáct,
jež byly: Berounský, Boleslavský, Budějovický,
Bydžovský, Čáslavský, Chrudimský,
Klatovský, Kouřimský, Královehradecký,
Litoměřický, Loketský, Prácheňský,
(sídlem v Písku), Plzeňský, Rakovnický,
Táborský, Žatecký. Tři posléze
uvedení hejtmané měli sídliti v Praze.
Toto rozdělení zůstalo s některými
menšími změnami v platnosti skorem 100 let.
Působnost krajských úřadů zasáhla
nyní veškeré obory stále se rozšiřující
správy vnitřní, nutno pak zvláště
vytknouti působnost ve věcech poddanských;
krajské úřady staly se orgány, jimiž
zeměpanská správa byla zavedena a utužena
v jednotlivých okresích země a jimiž
pozemkové vrchnosti lokálně byly přidržovány
plniti skutečně to, co stát předpisoval,
znak to, který staršímu státu byl cizí.
Bylo to jedno z nejdůležitějších
opatření, jehož prostřednictvím
stát terezianský prolomil středověké
státní formy.
(B. Rieger: Drobné spisy l. str. 445.). Podle vzoru v Čechách
byly od Marie Terezie kraje zavedeny i v ostatních zemích
dědičných a tak založena v nich jednostejně
hierarchie byrokratických orgánů.
Reformy tyto dokončil Josef II. Zvláště
nutno vytknouti, že k úřadu krajského
hejtmana nevyžadovalo se již šlechtictví,
hmotné postavení všech úředníků
krajských bylo upraveno, čímž zaražen
úpadek v krajské správě, který
počal se na konci terezianské doby jeviti. Pro přijetí
do služby byla předepsána případná
kvalifikace, v celém úřadě důsledné
pak proveden systém byrokratický. Za účelem
snažšího dohledu k vrchnostem kraje rozděleny
na dva až čtyři okresy.
Od dob Josefinských až do polovice devatenáctého
století nestaly se v krajském zřízení
podstatné změny; v oboru působnosti krajských
úřadů spadají v této poslední
periodě jich vývoje, krom záležitostí
poddanských, hlavně věci humanitní
a školství, dále záležitosti berní
a urbariální, církevní, jakož
i toleranční, sanitní, národohospodářské
a policejní a některé trestní, konečně
též určitý dozor nad městy v
království. Po všech těchto reformách
však přece úřady krajské měly
celkem jen postavení orgánů dozírajících,
referujících a výkonných; rozhodující
instanci bylo stále jen gubernium, krajským úřadům
příslušelo rozhodování pouze
výjimečně, hlavně ve věcech
poddanských.
Poměry tyto potrvaly celkem až do roku 1848, kdy nastaly
s převratem v celém veřejném životě
i základní změny v zřízení
krajském.