Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Čl. XX: 1901, jednající o zjednodušení správy stanovil zásadu, že stížnost k III. instanci jest přípustna toliko tehdy, jestliže rozhodnutí II. instance jest odlišné od rozhodnutí instance I. Jestliže obě instance nižší rozhodly souhlasně, není do rozhodnutí II. instance přípustná stížnost, strany však mají právo podati žádost za revisi k příslušnému ministerstvu, jestliže nižší instance nebyla k rozhodování příslušnou, aneb jestliže rozhodnutím nižší instance byl porušen zákon, nařízení vládní neb statut. Ministr jest pak oprávněn rozhodnutí nižší instance zrušiti a naříditi nové řízení.

1. Správa jest ve všech instancích oddělena od soudnictví (zákon čl. IV.: 1869).

2. Politickou správu obstarávají zásadně orgány municipální, po případě obecní, tedy orgány autonomních korporací, toliko pro určité obory správy politické jsou zřízeny zvláštní orgány státní.

3. Agendu politické správy obstarávají v komitátech i v městech s právem municipálním jednak

a) placení municipální úředníci, pokud se týče v městech s regulovaným magistrátem placení orgánové obecní, jednak

b) orgány smíšené (správní výbory).

4. Municipia jsou podrobena nejen v oboru své autonomní působnosti, nýbrž také u výkonu veřejné správy politické, účinnému dohledu se strany vlády.

Z prostředků, jež sloužiti mají k výkonu vládního dohledu sluší zejména uvésti tyto:

a) V čele municipia stojí vrchní župan, jenž není municipálním úředníkem, nýbrž orgánem vládním, a jenž jest opatřen dalekosáhlou kontrolní mocí nad veškerou správou komitátní. O právech vrchního župana bylo jednáno již shora. V této souvislosti sluší ještě uvésti, že ministr vnitra může za účelem výkonu vládních nařízení uděliti vrchnímu županovi zvláštní zmocnění, na základě jehož jest vrchní župan oprávněn disponovati bezprostředně orgány municipálními jež může v případě jich neposlušnosti (s výjimkou místožupana a purkmistra měst s právem municipálním) suspendovati a dočasně jinými orgány nahraditi.

b) Vrchní župan, místožupan (purkmistr měst s právem municipálním) a ostatní členové správního výboru, kteří jsou ve správním výboru odbornými referenty pro jednotlivá odvětví správní, mají právo, jestliže podle jejich mínění municipální výbor neb správní výbor svým rozhodnutím neb opatřením porušil zákon neb překročil svoji kompetenci podati na rozhodnutí neb opatření takové stížnost k správnímu soudu (§§. 84. až 88. zák. čl. XXVI.: 1896). Tíž orgánové mají dále právo v případě, že rozhodnutí neb opatření municipálního výboru neb správního výboru jest protizákonné neb na škodu zájmům správy veřejné podati stížnost k příslušnému ministrovi (§ 57. lit. k zák. čl. XXI: 1886 a § 22. zák. čl. VI.: 1876). Vrchní župan jest dále také oprávněn předložiti ministrovi i rozhodnutí správního výboru v II. instanci učiněné.

c) Vliv státní správy na obstarávání agendy správy politické se strany municipií došel také výrazu v organisaci správních výborů, jichž členy (v počtu 6) jsou také úředníci státní.

5. S druhé strany jest autonomie municipií chráněna proti případným přehmatům se strany vládní. V tomto směru sluší zejména uvésti:

a) municipia mohou podle zákona čl. XXI.: 1886 (§ 19.) činiti předstávky (rozklady) u příslušného ministra, jestliže podle jich názoru jest nařízení neb opatření vládní proti. zákonné aneb vzhledem k místním poměrům neúčelné, žádá-li však ministr výkon dotyčného nařízení neb opatření vládního, musí se nařízení neb opatření vykonati.

Výminečně nemohou municipia však činiti předstávky na nařízení vládní, jež týkají se svolání vojínů z dovolených neb svolání záložníků, a dále na nařízení, při nichž jedná se o nutná opatření, jež vzhledem k důležitým zájmům státním nestrpí odkladu.

b) podle zákona čl. LX.: 1907 jímž rozšířena byla velmi podstatné kompetence správního soudu, jsou municipia (a také již polovina jich členů), oprávněna podati stížnost k správnímu soudu, a to v případě, že nařízení, rozhodnutí neb opatření vlády neb jejího orgánu, porušuje zákonný okruh působnosti municipia, jeho orgánů a funkcionářů, neb vykonává nezákonně vůči municipiu nějaké vrchnostenské právo, neb porušuje zákon aneb jinou zákonnou normu.

Municipia jsou dále oprávněna v případě, že nařízen jim byl výkon nařízení neb opatření vládního, ačkoliv municipia učinila dříve předstávku u ministra podati po výkonu nařízení stížnost k správnímu soudu;

c) municipia jsou oprávněna bezvýjimečně odepříti výkon vládního nařízení, jež vztahuje se na skutečné vybírání daní neb skutečný odvod rekrutů, pokud jedno nebo druhé nebylo říšským sněmem odhlasováno (čl.XXI.: 1886).

6. Úřady, jež obstarávají politickou správu jsou organisovány podle principu osobního (vrchní slúžný, místožupan, purkmistr a městský policejní hejtman), aneb podle principu kolegiálního (správní výbor a magistrát měst s právem municipálním).

7. Živel občanský jest v organisaci municipální vůbec zastoupen jednak v municipálním výboru, jednak ve správním výboru.

Správní výbor dlužno vzhledem k tomu, že z 21 členů 10. volí municipální výbory, charakterisovati jakožto instituci v níž živel občanský má velmi značný vliv na obstarávání politické správy a to do konce i na rozhodování v II., pokud se týče III. instanci. Zavedením instituce sprvních výborů bylo velmi značně posíleno účastenství živlu občanského na obstarávání agend správy politické.

Obce jsou veřejnoprávními korporacemi, jež obstarávají své vnitřní záležitosti a kromě toho fungují jako nejnižší exekutivní orgány správy municipální i státní.

Základy organisace obcí jsou obsaženy v obecním zákoně čl. XXII.: 1886.

Podle tohoto zákona dlužno rozeznávati tři kategorie obcí:

1. města s regulovaným magistrátem,

2. velkoobce (městečka a velké vesnice), jež nemají sice vlastního magistrátu, jsou však přece dostatečné způsobilé zastávati zákonitý obor obecné působnosti,

3. maloobce, jež pro nedostatek hmotných prostředků musí se spolčovati s jinými obcemi za tím účelem, aby mohly obstarávati zákonitý obor působnosti obecní.

Zákon obecní nepočítá k obcím, jichž právní poměry upravuje, města s právem municipálním; města tato jsou druhou municipií, jak shora bylo uvedeno; základy organisace a působnosti těchto měst jsou upraveny předpisy, jež platí o municipiích vůbec; pouze v některých směrech podléhají také tato města zákonu obecnímu.

Všechny tři pod č. 1 až 3 uvedené kategorie obcí mají dvoje orgány obecní, totiž:

a) obecní representaci (obecní zastupitelstvo),

b) obecní představenstvo.

Obecní representace skládá se ve všech obcích

a) z poloviny, z virilistů, t. j. poplatníků, kteří v obvodu obce platí nejvyšší státní daň,

b) z poloviny, ze členů volených na šest let obecními voliči.

Dále mají také přední členové představenstva právo účastniti se schůzí valné hromady obecní representace a to s právem hlasovacím.

Počet členů obecní representace pohybuje se:

1. v městech s regulovaným magistrátem mezi 48-200,

2. ve velkoobcích mezi 20-40,

3. v maloobcích mezi 10-20, podle velikosti obcí.

Obecní představenstvo jest v jednotlivých kategoriích obcí složeno různě:

1. V městech s regulovaným magistrátem jsou členy představenstva: purkmistr jako předseda, městský policejní hejtman, magistrátní radové, vrchní notář a notáři, vrchní fiskál a fiskálové, otec sirotčí, archivář, městský lékař a jiní úředníci, jichž místa jednotlivá města zvláště systemisují.

Z těchto členů tvoří pak purkmistr, městský policejní hejtman, magistrátní radové, vrchní notář, vrchní fiskál a lékař zvláštní užší sbor t. zv. městský magistrát, jehož předsedou jest purkmistr.

Členové představenstva jsou volení obecní representací na šest let; notáře a lékaře volí obecní representace doživotně; městského policejního hejtmana jmennje pak vrchní župan doživotně.

2. Ve velkoobcích jsou cleny představenstva rychtář, jeho náměstek, alespoň 4 radní, obecní notář, otec sirotčí a obecní lékař.

Členy představenstva volí na 3 léta všichni obecní voliči, pouze notář a obecní lékař jsou volení obecní representací a to doživotně.

3. V maloobcích jsou členy představenstva: rychtář, jeho náměstek, alespoň 2 radní, obvodní notář a obvodní lékař.

Členy představenstva volí všichni obecní voliči na 3 léta, obvodní notář a obvodní lékař voleni jsou obecními representacemi sdružených obcí a to doživotně.

V městech s regulovaným magistrátem náleží všem členům představenstva řádné služné ve velkoobcích a maloobcích jsou placenými úředníky obecními toliko notáři (sro.v. zákon čl. IX.: 1913) a lékaři, kdežto ostatní členové představenstva těchto obcí zastávají svůj úřad jako úřad čestný.

Pro úřad notáře, jenž zejména v maloobcích fakticky obstarává veškeru agendu obecní správy, vyžaduje se zvláštní odborná kvalifikace podle zákona čl. I.: 1883 a čl. XX.: 1900; rovněž pro úřad purkmistra a fiskála v městech s regulovaným magistrátem vyžaduje se odborná kvalifikace.

Obecní representace usnáší se ve valných schůzích, jichž předsedou jest v městech s regulovaným magistrátem purkmistr, v ostatních obcích rychtář. Obecní representace jest orgánem usnášejícím, kdežto obecní představenstvo jest orgánem výkonným. V městech s regulovaným magistrátem jest městský magistrát orgánem výkonným, a po případě též orgánem rozhodujícím, pokud jde o záležitosti, jež nejsou přikázány do kompetence valné schůze obecní representace neb zvláštních orgánů (na př. městského policejního hejtmana).

Zákon čl. XXII.: 1886 stanoví působnost obcí takto:

Obec rozhoduje o svých vnitřních záležitostech, vydává obecní statuty, vykonává svá usnesení, disponuje obecním majetkem, rozepisuje a vybírá obecní daně, pečuje o důležité zájmy komunikační, vyučovací a kultové, o chudinství, vykonává policii polní, požární a dále obstarává veškery úkoly, jež jí jsou uloženy zvláštními zákony (zejména v oboru státní správy finanční, zdravotní, vojenské).

Z tohoto výpočtu působnosti obcí podává se, že

a) obce jednak spravují si samy své vnitřní záležitosti,

b) že obce vykonávají nařízení správy municipální a správy státní, tedy, že fungují jako exekutivní orgány v nejnižším stupni.

Města s regulovaným magistrátem mají též právo spravovati policii místní, horní, tržní, stavební a zdravotní.

Města s regulovaným magistrátem a velkoobce fungují též jako poručenské úřady.

a) jednak municipia, jimž náleží schvalovati důležitá usnesení obecní representace, zejména usnesení týkající se hospodářské a majetkové správy obecní; takováto usnesení mohou býti vykonána teprve po schválení municipiem, na jehož usnesení může si obec stěžovati k ministerstvu vnitra.

Dohled k obcím obstarává též místožupan, pokud jde o města s regulovaným magistrátem a vrchní slúžný, pokud jde o velkoobce a maloobce;

b) jednak vláda; tak zejména může ministr vnitra k návrhu municipia rozpustiti obecní representaci, jestliže by obecní representace ohrožovala svým postupem blaho obce; v tomto případě může vláda prostřednictvím municipia učiniti opatření ohledně dočasného vedení obecních záležitostí.

Jako II. instance fungují ve věcech obecních jednak municipální výbory, jednak správní výbory. Správní výbory fungují též jakožto odvolací instance o odvoláních stran podaných na rozhodnutí obecních orgánů; na rozhodnutí správního výboru učiněné v II. instanci jest přípustna stížnost k ministerstvu vnitra, v případě, že rozhodnutí II. instance jest odchylným od rozhodnutí instance I.

Tato právě vylíčená organisace politické správy na Slovensku byla článkem 2. zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a nař., o zřízení samostatného státu československého v zásadě v platnosti ponechána.

Nové poměry způsobené státním převratem dne 28. října 1918, přinesly nutně s sebou, že bylo nezbytno politickou správu na Slovensku ovšem toliko přechodně a bez jakékoliv prejudice pro budoucí celkovou úpravu správy ve všech zemích Československé republiky vůbec (viz těsnopisecká zpráva o 8. schůzi Národního shromáždění ze dne 10. prosince 1918, str. 168 a 169) upraviti způsobem, jenž by náležité vyhovoval změněným poměrům a jenž by podporoval účelné obstarávání politické správy.

Tato nová částečná a přechodná úprava politické správy na Slovensku byla provedena:

a) jednak zákonem ze dne 10. prosince 1918, č. 64 sb. zák. a nař. o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku.

b) jednak opatřeními, jež učinil na Slovensku ministr Československé republiky s plnou mocí pro Slovensko (jenž v dalším bude z důvodů stručnosti uváděn jako "ministr s plnou mocí"), v základě plné moci, kterou mu udělila vláda podle u stanovení § 14. cit. zák.

K těmto opatřením náleží zejména nařízení ministra s plnou mocí ze dne 5. března 1919, č. 555 Adm. o organisaci politických úřadů, které nebylo uveřejněno v úředním listé, Úradné Noviny". Nařízení toto jedná pouze o organisaci politické správy v komitátech, avšak zásad, jež jsou v nařízení vysloveny, užito bylo také při provádění organisace politické správy v městech s právem municipálním.

1. Pro jednotlivé komitáty jmenoval ministr s plnou mocí župany (§ 1. cit. nař.).

Župani jsou podle § 1., odst. 2. cit. nař., povinni, složiti do rukou ministra s plnou mocí přísahu ve smyslu § 1. nař. ze dne 28. prosince 1918, č. 101 sb. zák. a nař.; jich platy a jiné požitky určí se podle předpisů uherského práva (§ 3. cit. nař.); župani nemají však nároků na pensi, přísluší jim toliko odbytné (§ 4. cit. nař.); ministr s plnou mocí může župana kdykoliv zbaviti úřadu (§ 7. cit. nař.), také župan může se svého úřadu vzdáti, jest však, povinen konati své úřední povinnosti až do doby, kdy bude jmenován jeho nástupce v úřadě (§§ 8. a 9. cit. nař.).

Podle nové úpravy neexistují tudíž v komitátech dva dřívější funkcionáři veřejné správy, totiž: vrchní župan jako důvěrník vlády a místožupan jako orgán municipální, nýbrž je v každém komitátu zřízen vždy toliko funkcionář jediný - župan.

2. Kde toho potřeba vyžaduje, může ministr s plnou mocí na návrh župana jmenovati pro komitát jednoho neb i více županských sekretářů (§ 10. cit. nař.); také podle dosavadního práva (§ 61. zák., čl. XXI: 1886) byli podle potřeby zřizováni sekretáři vrchních županů. Županští sekretáři jsou vlastně pouze osobními tajemníky županovými, nejsou tedy orgány rozhodujícími.

3. Župan jmenuje pro svůj úřad potřebné úředníky (§ 11. cit. nař.). K těmto úředníkům náleží také županský rádce, o němž se sice nařízení nezmiňuje, jenž však uvádí se jako člen administrativního výboru ve vyhláškách, jež vydali župani o jmenování členů administrativního výboru; srv. na př. vyhlášky v listě "Úradné Noviny" č. 7. str. 11, č. 12. str. 14, č. 13. str. 17. Instituce županského rádce není dosavadním uherským zákonům vůbec známa. Županský rádce jest referentem županovým ve věcech administrativních, jedná však vždy toliko jménem a v zastoupení župana, není tudíž orgánem rozhodujícím, tedy instancí ve věcech politické správy, jakou byl dříve místožupan.

4. Působnost župana vymezuje cit. nař. v §§ 2. a 12. v ten smysl, že župan má veškerá práva a povinnosti:

a) dosavadního vrchního župana, jakož i

b) dosavadního místožupana, a dále

c) dosavadního vládního komisaře; vládní komisař byl v době války zvláštním orgánem vládním, pověřeným dalekosáhlou mocí nad municipiemi i obcemi (srv. § 4. zák., čl. LXlII: 1912 a zák. čl. L: 1914).

5. Župan jest povinen rozpustiti "stoličný výbor" (§ 13, odst. 1. cit. nař.), t. j. tedy dosavadní municipální výbor komitátu ve smyslu §§ 21. až 44. zák, čl. XXI: 1886, a na místo rozpuštěného stoličného výboru vyjmenovati "administrativní výbor" t. j. správní výbor ve smyslu zák. čl. VI: 1876.

Administrativní výbor sestává podle nové úpravy (§ 13., odst. 1. cit. nař. ze dne 5. března 1919, č. 555 Adm.) z 25 členů a to:

a) z 10 úředníků, jimiž jsou:

1. županský rádce,

2. vrchní notář,

3. vrchní fiskál,

4. vrchní fysik,

5. předseda sirotčí stolice,

6. školdozorce,

7. správce finančního ředitelství,

8. správce stavebního úřadu,

9. státní zástupce,

10. hospodářský inspektor.

b) z 15 členů, jež jmenuje župan z obyvatelů župy.

Ad a) Úředníci shora pod č. 2-10 uvedení byli také členy dřívějších správních výborů ve smyslu zák. čl. VI.: 1876; naproti tomu županský rádce uvedený shora pod č. 1, jest funkcionářem dosavadnímu právu neznámým; instituce vrchního župana, který byl členem a zároveň předsedou nynějšího správního výboru, podle nové úpravy více neexistuje a rovněž instituce místožupana není nové úpravě více známa, ježto však župan má nyní funkce jak dřívějšího vrchního župana, tak i funkce dřívějšího místožupana, sluší míti za to, že nynější župan jest členem a zároveň předsedou nového administrativního výboru (cit. nařízení neobsahuje o tom výslovného ustanovení).

Ad b) Těchto 15 členů jmenovaných z obyvatelů župu nastupuje na místo dřívějších 10 členů, jež do správního výboru volil municipální výbor.

Administrativní výbor obstarává nyní působnost:

a) jednak správního výboru ve smyslu čl. VI.: 1876.

b) jednak dřívějšího municipálního výboru (§ 13., odst. I. nař.).

6. Podle ustanovení § 1., odst. 2 zákona ze dne 10. prosince 1918. č. 64 Sb. zák. a nař. mají se na Slovensku rozpustiti také obecní výbory, t. j. obecní representace, ve smyslu §§ 32. až 61. zák. čl. XXII: 1886, a jejich pravomoc má přejíti na komise zmocněncem vlády ustanovené. Ustanovení § 13. odst. 3. a 4. cit. nař. o organisaci politických úřadů předpisuje, že rozpustiti se mají obecní výbory měst s regulovaným magistrátem a obecní výbory velkoobcí; v poslední době bylo již přikročeno také k rozpuštění obecních representací v maloobcích. O novém složení městské rady v městech s regulovaným magistrátem, t. j. o složení magistrátu městského ve smyslu poslední věty § 63. zákona čl. XXII.: 1886, obsahuje § 13., odst. 4. cit. nař. předpis, že se má městská rada v městech s regulovaným magistrátem skládati

a) z úředníků, kteří byli podle zákonů uherských cleny dosavadní městské rady, a

b) z důvěrníků, jež jmenuje župan z řad občanů města a to v počtu, který jest o tři vyšší nežli počet úředníků ad a) zmíněných.

Politická správa rakouská. jež až dosud v Čechách, na Moravě a Slezsku platí, byla ode dávna předmětem četných útoků. Přes to, ze bylo uznáváno, že se za obtížných poměrů a namnoze s nedostatečnými prostředky snažila svoje úkoly plniti a že také skutečně mnoho provedla, přece nemohlo býti zatajováno, že i za daných poměrů mohla provésti daleko více, že tedy slušným požadavkům plně nevyhovovala. Příčiny tohoto částečného neúspěchu jsou různé a leží jednak v organisaci správy samé, jednak i v momentech jiných.

Zmužile a v podstatě výstižně, ač někdy jednostraně byly hlavní vady politické správy formulovány v Koerberových studiích k reformě veřejné správy takto:

1. Nesplnila četných pro veřejný blahobyt význačných úkolů takovou měrou, jak toho kulturní stav a výkonnost obyvatelstva dopouští: to zejména platí pro rozsáhlé obory sociální péče.

2. Jest v ní mnoho předpisů,jež se v praxi vůbec nevykonávají, anebo vykonávají způsobem, který s účelem předpisů těch jest vůbec v odporu. V tom směru možno poukázati zejména na přečetné policejní předpisy a policejní trestní právo, jehož nevykonávání jest všeobecné známo.

3. Právní ochrana občana na poli vnitřní správy jest nedostatečná a to jednak proto, že tu byla překážkou komplikovanost veřejných zařízení, jednak proto, že správa pracuje pomalu a zdlouhavě a těžkopádně, na př. při povolení provozoven a posléze, že judikatura správních úřadů jest kolísavá a začasté neobjektivní a proto neuspokojivá a že řízení správní není účelně upraveno.

4. Správa státní a občanstvo jsou sobě velmi odcizeny; politické úřady nemají pro potřeby obyvatelstva správného porozumění a vůbec nemají iniciativy ba politický úředník bývá spíše pokládán za nepřítele obyvatelstva než za jeho ochránce.

Příčiny těchto vysoce závazných vad shledávaly studie Koerbrovy jednak v nedokonalé organisaci zákonodárství, jež prý nevhodně řešilo poměr mezi říšskou radou a jednotlivými zeměmi, nedostatečně přihlíželo ke kulturním rozdílům obyvatelstva ve státě a na škodu hospodářského rozvoje trpělo silně vlivy politickými, jednak v naprosto prý nevyhovujícím rozdělení správních úkolů mezi státem a samosprávnými korporacemi.

Tu zejména bývá poukazováno na tak zvaný dualismus ve správě dvojí kolej a pod. Jest sice správno, že mnohotvárná správa nutné sebou přináší velikou rozvětvenost úřadů státních a že úřady ty postupují začasté na obhájení zájmů jim svěřených zcela samostatné, zanedbávajíce mnohdy souvislosti těchto hájených zájmů s jinými do působnosti jiných úřadů náležejícími uvésti sluší na př. úzkou souvislost železniční politiky s obchodní), ale v každém případě jest vyrovnání konfliktu mezi úřady státními v nejzažším případě umožněno usnesením ministerské rady, jež takto může jednotnost správy státní zabezpečiti.

I ve správě státní samé jsou tedy různé koleje správy veřejné, ale jest učiněno opatření, aby se vždycky v jediném nádraží sjely.

Mluví-li se o dualismu správy a dvojí koleji, myslí se tím však zpravidla poměr mezi státní správou a správou autonomní, obcí, okresů a zemí. Autonomní korporace obstarávají podle své ústavy a četných zákonů celou řadu důležitých oborů veřejné správy; nejasnost a neurčitost předpisů o hranicích působnosti (na př. pokud jde o veřejné zdravotnictví), těžkopádnost vzájemného spolupůsobení (dohodování a pod.) a známá rivalita mezi státní správou a autonomií mají v zápětí váznutí a poruchy ve správě veřejné. Není postaráno o to, aby obě větve správní organisace působily ve vzájemné harmonii, což v moderním státě, jisté myšlenky mocí uskutečňujícím padá značně ve váhu; jisté úkoly osobuje si pak i státní i autonomní správa; jiné obojí orgány odmítají, vzcházejí z toho různé konflikty, vzájemné překážky, čímž to které nutné opatření správní přichází pozdě, jest nevhodné, neúplné, nevyhovuje plně daným poměrům. Vedle toho taková konkurence znamená jen plýtvání veřejnými penězi.

Tyto závady dvojí koleje objevují se na všech stupních organismu úředního, jak u obcí, tak i u zemí a každý správní praktik ví, jaké obtíže nutno někdy překonati, aby se rozhodla otázka jen formální, který orgán, zda autonomní, či státní jest k tomu kterému opatření oprávněn.

Vedle těchto základních vad, jež celou vnitřní správu zatěžovaly, nutno vytknouti i vady organisační, jež rozvoji politické správy jsou na překážku.

I. Pokud jde o politickou správu státní, uvádí se:

1. Politická správa byla příliš centralisována, což způsobuje, že jest pomalá, těžkopádná a také politickým vlivům přístupnější. Ministerstva musí podle dnešního práva ve všelikých sebe menších záležitostech cestou instanční rozhodovati a tato přetíženost judikaturou ubírá ministerstvům možnosti, aby se věnovaly vlastním úkolům svým, totiž dozoru nad úřady, pracím organisačním a pracím zákonodárným,

2. obvody úřadů politických jsou nestejnoměrné, namnoze příliš veliké a to pokud jde o okresní i pokud jde o zemské politické správy. Úřady politické jsou agendou ve svých rozsáhlých obvodech tak přetíženy, že o nějaké initiativě nelze ani mluviti; akty se hromadí a nestávají se prostředkem k splnění konkretního správného úkolu, nýbrž vlastním účelem, takže byrokratická činnost nabývá rázu ztrnulého formalismu. Tento zjev se zejména ukazuje u zemských politických správ. Zemská politická správa v Praze jest činna pro království České, jež zaujímá skoro 52.000 km² a čítá skoro 6.8 milionů obyvatelů, místodržitelství Moravské jest zřízeno pro obvod 22.200 km², v němž bydlí 2 ³/₄ milionů obyvatelů, naproti tomu vláda Slezská zahrnuje skoro 5l00 km² s ³/₄ milionu obyvatelů.

Máme-li na zřeteli velmi pokročilý stav hospodářský a kulturní obyvatelstva v Čechách i na Moravě a s tím spojenou intensivnost veřejné správy a uvážíme-li, že zemské politické správy jsou pravidelně II. instancí a začasté i I. instancí, tož jest samozřejmo, že počet záležitostí, jež nutno vyříditi, jest tak enormní, že nelze jednotlivci agendu přehlédnouti a na ni iniciativně a v jistém směru působiti. Tak na př. u Brněnského místodržitelství bylo protokolováno

místodržitelství české vykazuje podání bez aktů presidielních a aktů vyživovací komise se týkajících