Pátek 27. června 1919

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován, má pouze 20 minut.

Posl. Slavíček (pokračuje): Důležitější jsou tedy pro mne poměry evropské. Není o tom sporu, že se staneme státem industrielním, již také proto, že za dřívějšího Rakouska jsme měli u nás 48% lidí živících se obchodem, průmyslem a řemesly. Přes to, že k nám připadne zemědělské Slovensko, přece jen, když očekáváme veliký příliv našich lidí z ciziny - naši lidé v Dolních Rakousích praví, že můžeme počítat se 700.000 přistěhovalců, z Ameriky se prý již nyní připravuje 100.000 rodin ku vrácení se do republiky - můžeme očekávati, že to budou vesměs lidé, kteří se budou chtíti živiti prací průmyslovou, obchodní atd. a my tedy budeme více odkázáni na industrii nežli na zemědělství, ovšem se vztahem k ostatnímu světu. Jinými slovy: budeme mít nadvýrobu průmyslovou a tu musíme chtě nechtě prodat, na světovém trhu odbýti. A teď laskavě sledujte, co dělá cizina na trhu světovém a co my. (Posl. dr. Bouček: Ve Vídni jsou Taliáni již usazeni!) Tak prosím! Vezměte si k ruce přehled německých bank v zámořských krajích. Co tam uvidíte? Uvidíte, že Německo má v celém světě vedle služby konsulární a diplomatické ještě své banky, své peněžní ústavy. Jejich úředníci nejsou v pravém slova smyslu úředníky peněžních ústavů, nýbrž jsou komerčními důvěrníky celého Německa. Jsou banky a místa, kde mají dokonce i vzorky zboží, které jest Německo schopno do světa vyvážeti. A uvidíte, že Německo vydržovalo si na některých místech takový pasivní aparát třeba 12 let, aby teprve 13. rokem vzalo užitek a konkurovalo obchodně a průmyslově s ostatním světem. Že Němci, stlačeni nepříznivými pro ně mírovými podmínkami, budou ještě intensivněji pracovati nežli nyní, nemusím široce vykládati.

Vezměte Anglii, čtěte zprávy a uvidíte, že anglické ministerstvo obchodu má zvláštní oddělení pro navazování styků s cizinou, že svými úředníky a zřízenci sbírá vzorky výrobků cizích států po celém světě a dává je k disposici svým průmyslníkům a výrobcům, aby je mohli imitovati a posílat do světa jako konkurenční zboží. Anglie dokonce vysílá, ba i během války vysílala obchodní misse do celého světa a jsem přesvědčen, že naši lidé v Rusku a zejména v Sibiři, kde naši legionáři zaručovali jistou stabilitu, se jistě s takovými missemi setkali. (Posl. Maxa: Amerika uzavírá se sovětským Ruskem miliardové smlouvy!) Anglie jde tak daleko, že dokonce posílá plovoucí výstavy svých průmyslových výrobků po celém světě, sbírá svými důvěrníky zprávy z celého světa o tom, čím který národ vyrábí své zboží, jaké má stroje, kolik jich má, jaká jest výkonnost jeho dělnictva v průmyslu v tom, či onom odboru.

Pak ovšem celou řadu lidí to překvapuje, že v Rakousku, a ještě dnes také u nás, kupujeme nitě, které jsou vyráběny výhradně a jedině anglickým kapitálem. Kdo tak intensivně a programově pracuje, jako ostatní státy kolem nás, musí se dodělati výsledků (Posl. Zeminová: U nás se vystavěla čínská zeď kolem státu!), ale my půjdeme do světa jako novorozeně, které neumí choditi.

Když se zde bylo zmíněno o syndikátech, víte, velectění pánové, co bych udělal já, kdyby to bylo v mé moci? Já místo syndikátů zapřáhl bych do služeb republiky všechny české židy obchodníky, kteří mají praxi, znalost světových jazyků, poslal bych je do světa. Bylo by to pro nás výhodnější než syndikáty (Odpor.) Myslete si o tom, pánové, co chcete, já mám svůj úsudek o této věci. (Hluk. Předseda zvoní.) Jsem přesvědčen, že židovské iredenty v naší republice nebude nikdy, jestliže připustíme židy k práci pro republiku. (Posl. Juriga: Pošlete je do Palestiny!) Můžeme tam poslati - promiňte, kolego - lidi, kteří neumějí francouzsky, anglicky, atd.? Co by tam byli platní? (Posl. Hatlák: To je ta chyba, že jsme se neučili!) To je rozumné! Proto musíme použíti toho, kdo to umí. (Posl. Mattuš: Jen ti to umějí?) Naše inteligence umí francouzsky a anglicky, o tom nepochybuji, ale ta se hodí k mým službám, ne k těmhle. Upozorňuji dále, abychom se nedívali skepticky, beznadějně na celou věc. Já vám mohu vypočítati celou řadu průmyslových odvětví, která jsou u nás velice pěkně založena, ba která si dokonce dobyla již světového jména. (Posl. dr. Bouček: Smaltovny!) Pan Dr. Bouček říká smaltovny. Vemte si náš průmysl pivovarský, sklářský, cukrovarnický, textilní, strojnický; atd. (Posl. Sladký: Konfekce!) Ano, my máme dokonce výrobu u nás, o níž mluvil pan prof. Horáček, která zasílá své výrobky do celého světa. Vemte si naše pasířství jablonecké. Již v cestě Kořenského "K protinožcům" najdete zmínku, že se setkal v Austrálii s výrobky našich pasířů z Vrchoslavic u Jablonce n. Nisou. Vemte si naše výrobky skelné drobného průmyslu. V celém orientě nebylo ničeho jiného. Vemte si náš průmysl perleťářský. Ten vévodí celému světu. Opakuji ještě jednou - celému světu vévodí, a naši lidé již před válkou měli zástupce trvalého a mají ho dodnes v Londýně, který jim opatřuje z celého světa surovou perleť a prodává hotové výrobky. Tedy my nejsme v začátcích s naší výrobou, a dodáváme slušnou práci. Pánové, jen se račte přesvědčiti u našeho dělnictva v Petrohradě, v Amsterodamě, v Paříži, v Londýně. Vemte si Ameriku! Tam český člověk svou prací dobyl si neobmezeného uznání. Vždyť na mnohých místech přední lidé jsou jen Češi. Tedy my jsme práce a konkurence schopni! Jen je třeba určitého urovnání cesty, po které bychom mohli jíti do světa.

Bohužel, že mám jen 20 minut a pan předseda mne volá, musím skončit. Ale ještě dvě věci mi dovolte říci. Mluví-li někdo o tom, že se musí šetřiti, šetřiti a zase šetřiti a pracovati, pak, přátelé, promiňte, já jsem jiného názoru o tom, kdo má šetřiti. Dělník má šetřiti z té své mzdy, anebo živnostník, když ušije pár bot, nebo oblek, ten má vytrhnouti republiku? Já jsem jiného názoru. Dobře za práci zaplatit a pustiti se s veselou myslí a kuráží do světa a do zápolení světového. Tam nám kyne zisk! Ale šetřiti v republice, když tady nic nemáme, to je velice těžko. To je prapodivný názor, s kterým se já stotožňovati nemohu. A jestli někdo říká, že naši dělníci mají menší výkonnost než ti druzí, pak to není jejich vina. Český člověk, nejen dělník a živnostník, ale každý jiný, je pracovitý, ale je třeba opatřiti mu veškeré pomůcky technické, chemické, dopravní a jiné, a pak uvidíte, co český člověk dokáže. Pokud se pak týče živnostnictva, mám trochu jiný názor, než. pan kol. Petrovický. Já se dívám na otázku živnostnickou s hlediska celosvětového a vím, že např. v Německu není ani zdaleka těch drobných živnostníků jako u nás a ještě méně jich je ve Francii. V Anglii vůbec téměř nejsou a v Americe snad ani jeden v našem smyslu.

My jsme obklopeni celým tímto světem, chceme přejímati západní kulturu. Povězte mi laskavě, jak chcete zachrániti živnostnictvo, to bych rád slyšel, nejen dělat výtky ministrům nebo nám. Jsem přesvědčen, že může se zachrániti střední stav živnostenský jenom tenkrát, dovede-li si osvojit pomůcky, které má velkokapitál, dělbu práce, techniku, znalost světa, export, import atd. To je záchrana živnostnictva, ale ne to, co líčil pan kolega. Pokud se týče socialisace, snad jest to podivuhodno, že socialisté se zastávají obchodu, velkoobchodu a průmyslu. Řeknu vám tolik: Průmysl musíme mít a socialisace jest naše vnitřní věc. Kdo ten průmysl bude míti, kdo z něj bude těžiti a kdo se bude děliti o zisk, to jest otázka jiná. Průmysl však jako takový musíme míti stůj co stůj a jest naší povinností, abychom ho náležitě podporovali. Socialisté celého bloku nepracují při práci socialistické k nějakému hospodářskému komunismu, v němž by se utopila individuelní jednotka tvorby schopná. My si představujeme socialismus docela jinak a celý socialistický blok, nějaký komunismus v hospodářství jest nám dalek. Jsem přesvědčen, že když dáme podíl na zisku dělníku, úředníku a všem těm súčastněným, tím iniciativní jednotku zabíjeti nebudeme. Snad jest můj názor na věc trochu odchylný, ale považoval jsem to za nutné říci jako výstrahu pro naši příští vládu, poněvadž plus pro nás na světovém trhu znamená odbyt průmyslových produktů, jichž máme u nás nadbytek. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo dále p. kol. Dědicovi.

Posl. Dědic: Ctěné Národní shromáždění! Vzdor tomu, že patřím ke klubu, který jest také ve vládní koalici, dovolte mi malou kritiku. To, co jsme četli v rozpočtu pro ministerstvo obchodu, vypadá přímo směšně. Jest to rozpočet malého konsumního spolku a ne ministerstva obchodu. Jest to rozpočet přímo směšný a někde končí samoúčelností. Např. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku máme hlavních závodů 284.751 a z činných osob 1, 438.303. Státní služba pro zvelebení živností má státi 280.000 K, subvencované úřady pro zvelebování živností 180.000 K. Kdybychom těchto 180.000 K rozdělili hlavním závodům, těm 284.000, připadlo by necelých 64 h na jednotlivý závod. Z toho je viděti, že naše - poměry nechci to dále charakterisovati - jsou v těchto otázkách velice bídné. Tak jako se včera divil pan prof. Mareš, jak velice málo se dává na vzdělávací a osvětové účely, tak také málo se dává zde a živnostníci, myslím, že této položky se mohou dobře zřeknouti, poněvadž jim pomoci nemůže.

Jest sice pravda, že stát má podporovati všechna odvětví průmyslová, jak však již páni předřečníci předeslali, mnoho se v živnostenské otázce při individuelní výrobě nedá dělati.

Co jest to živnostenská otázka? Živnostenská otázka jest boj malé výroby, malého obchodu s velkou výrobou, s velkým obchodem. Kdo bude silným, se udrží, a chce-li se udržeti maloživnost, musí používati všech prostředků výrobních, jako jich používá velkovýroba, musí používati všech technických vymožeností. To jedinec nemůže dělati a živnostníci ve svých organisacích již sami zakládají svépomocná družstva, aby si mohli poříditi takové výrobní prostředky, jaké používá velkokapitál. To je jediná cesta k pomoci, záchraně středních výrobních vrstev, avšak ty vrstvy výrobní, které jsou odsouzeny k zaniknutí, ty již nezachrání nikdo. Ta řemesla, která jsou odvislá od osobní zručnosti a také větší duševní činnosti, všechna se udrží, poněvadž spějí již více méně k výtvarnému umění, ale tam, kde strojní mechanismus zasáhl, tam individuální výroba nezmůže ničeho a myslím, že by to nebylo také účelem státu, aby takové živnosti nějakým umělým způsobem udržoval. Někteří národohospodáři praví, že malých živností rok od roku přibývá. Myslím, že pravdou je pravý opak. Kdybychom chtěli dobře spočítati, zdali malých výrobců přibývá, musili bychom výkon velkovýroby porovnávati s výkonem malovýroby a teprve pak bychom viděli, jak velký je rozdíl mezi produkcí velkovýrobní a produkcí malovýrobní.

Živnostenská otázka stala se otázkou společenskou, poněvadž mnozí z těch lidí, kteří zavedli si malou živnost, k zaměstnání své u již se nevrátí. Nevrátí se proto, že nebude surovin, ze kterých by mohli pracovati, nevrátí se také proto zejména ti, kteří byli postiženi válkou, tak že jejich ženy ani jejich výrobní prostředky nemohly udržet. Je jisto to musíme přiznati že jedna část živnostníků za války přímo zbohatla, tj. ti, kteří nebyli ve válce, a ti, kteří měli nějaké suroviny. (Poslanec Hatlák: Ale kolik je jich?) Není jich mnoho, o tom vím, ale pomohli si. Je také celá řada lidí, kteří pracovali v družstvech a hospodařili jen pro sebe a ne pro družstva, a ti si pomohli. Je zajisté zapotřebí nejen chválit maloživnostníky, nýbrž jim i říci, kde chybili.

Často se mluvívá na schůzích: Jak vy, socialisté, můžete lákati do svých organisací živnostníky? Jde o to, jsme-li my socialisté k tomu oprávnění. Na to odpovídám: Ano, jsme oprávnění. Každý živnostník vyšel z řad dělnických, a když již zestárl a nic nemohl sobě zahospodařiti, jeho energie ochabla, vstoupil zas nazpět do řad dělnických, poněvadž celá ta společenská soustava jen několika procentům dovolila, aby se stali továrníky. Tudíž tito lidé, kteří vycházejí z dělnických řad, přicházejí opět do dělnických řad a kdyby si i někteří pomohli, je jisto, že nemohou, co sami mají, zabezpečiti na dlouho také i svým potomkům.

Ostatně socialistické strany neorganisují živnostníky jako živnostníky, ony je organisují jako socialisty, poněvadž jako dělníci byli v socialistických organisacích, a poněvadž se přesvědčili, že nepřítelem malého výrobce jest velkovýrobce, tudíž přirozeně chápou, že nemohou jíti společně s velkovýrobníky, nýbrž že musí jíti s těmi, kteří mají s nimi společného nepřítele, a to jest soustava soukromého kapitálu.

U nás slibuje se všem třídám, že se jim lépe povede, že republika bude moci řešiti ty veliké těžké problémy. Ale u nás v československé republice jest poněkud jiný stav než u jiných národů a států. Velkou půdu vlastnila šlechta. Výrobní prostředky tovární vlastnili Němci. A my, jak tady všichni sedíme, my tu vlastně ani velkokapitalistů mezi sebou nemáme. (Tak jest! Zcela správně!) My je tady nemáme my máme jen zastance (Posl. Aust: Zajatce!), nechci říci zajatce, toho starého liberálního systému, který pořád chce tu individuelní výrobu udržeti. Co by to národu pomohlo, kdybychom všichni živořili, kdybychom nemohli použíti všech moderních prostředků k výrobě, kdybychom nezměnili tuto soukromou kapitalistickou soustavu? Co pak to něco znamená, když tu naši korunu něčím napravíme, kdybychom se zde sebe více usnášeli, to není peníz, ten nemá krycí hodnoty, my jsme pro ten peníz ještě krycí hodnoty nenašli, kdybychom jí kdekoliv hledali, kdybychom i půjčku ve zlatě udělali, kdyby se křičelo pořád: Pracujte a pracujte, ten papír je vigneta, nemá hodnoty, poněvadž za ním není žádná krycí hodnota. A tuto otázku musíme zde řešiti. Za papír musí býti zde nějaká nová moderní krycí hodnota. Když není zlata a stříbra, musí to býti lidská práce a to ta lidská práce, která je produktivní a která byla vykonána. Teprve až bude naše jednotka směnná představovati určité kvantum vykonané práce, poznáme její krycí hodnotu. A jak je to možno? Je to možno socializací. A myslím, že mnohý z přítomných se nepřátelsky dívá na socialisaci. Jak si ji představujeme? Představujeme si ji tak, já to řeknu - ovšem mám jen krátký - čas v úryvkách. Ti občané, kteří vlastnili velkou půdu, ti si vezmou těch 150 ha, to ostatní tam nechají a ti pracovníci, kteří tam pracovali, i s těmi duševními pracovníky, s těmi řediteli atd., dohromady budou tvořiti pracovní družstvo. Budou podle určité kalkulace vyráběti poživatiny, ponechají si to kvantum, které jim patří, a to ostatní budou odevzdávati státu.

Totéž bude i u velkých výrobních prostředků v továrnách, až likvidační proces s velkým majetkem konečně se umožní, bude výrobní družstvo v každé velké továrně, bude se kalkulovati jednotně podle odbytých pracovních hodin. Příkladně, že by výroba klobouku stála 6 hodin, 4 hodiny suroviny, tudíž bude míti hodnotu 10 hodin. Kdo si bude chtíti klobouk koupiti, bude muset připlatit příplatek na regii státní a obdrží klobouk. Tím teprve bude vyměňovati člověk svou 1 hodinu nutné společenské práce za 1 hodinu druhé společenské práce. (Výkřik: To jsou utopie!) To nejsou utopie, utopie jest tento stav, který se neudrží a který sám sebou se shroutí a sice svou vlastní soustavou. (Posl. Sechter: Podmínka práce jest individualita člověka!) Individualita člověka jest velice krásná věc, ale s národního a vlasteneckého stanoviska chceme zachovati celý národ a ne několik individualit. (Výkřik: Vždyť to není proveditelné!) Je to proveditelné a už se to provádí. Ten zábor půdy jest prvním počátkem, prvním klínem do soukromokapitalistické soustavy, pánové, i kdybyste se stavěli jak chcete, vy, kteří kapitálu nemáte, vždyť vy jste také chuďasy. (Výkřik: To jest neproveditelné!). Vy to nechcete provésti. (Výkřik: To bychom museli jíti na měsíc!) Vy nemusíte jíti na měsíc, můžete si vzíti bibli do ruky a ta vám ukáže, že existoval již prvokřesťanský komunismus, že křesťanství nebylo z počátku nic jiného než socialismus. (Výkřik: Proč se neudržel!)

Proč se neudržel? Bylo to patrně vaší vinou, že jste činili rozdíl mezi malým a velkým knězem. (Výkřik: To sem nepatří!) Já vím, že to sem nepatří, ale musím vám to říci, když se mně tážete.

Vy pohlížíte na lidi jen s toho špatného hlediska, já na ně pohlížím s dobrého hlediska. Já jsem 30 roků živnostníkem a zaměstnávám také dělníky a mohu říci, že nebyli lenochy.

Dokázáno jest, že se soukromokapitalistická soustava hroutí. Zdá se vám, že to, co jsem řekl o směnných prostředcích, že nemají žádného podkladu, zdá se vám právě to, že jest nemožné, a právě toho se budu, pokud mi čas stačí, přidržovati. Jisto jest, že národu bude patřiti půda, výrobní prostředky a i přírodní síla známá i neznámá. Jisto jest, že když národ bude vlastníkem, v té přechodné formě, prozatím v družstvech atd., že tím stoupne blahobyt, že tím jedna hodina práce bude moci docela určitě býti vyměněna pomocí směnných prostředků za jinou hodinu práce. Kdyby např. 1 hodina vykonané nutné práce společenské představovala naši 1 korunu, pak by bylo možno za korunu koupiti si jednu hodinu kterékoli - věk práce, ovšem šli bychom zpět k naturální výměně, ale pomocí moderních směnných prostředků. A to jest stav, který odpovídá také vlastenectví, poněvadž tím vlastně chceme, aby všechno, co ta vlast má a poskytuje, aby patřilo celému národu a aby nežila mezi námi celá spousta příživníků, kteří nejvíce tyjí z lidské společnosti. To jsou jak agenti, tak překupníci, tak i někteří špatní živnostníci, kteří těží vlastně z práce jiných.

Tudíž odstraniti všechny neproduktivní pracovníky, nahraditi je produktivní prací, myslím, že bude velikým uměním příštího řízení Československé republiky. Těch příživníků jest velice mnoho. Abych vám jen maličký příklad uvedl, zejména jak veliké jest protekcionářství, zejména u nás v Čechách, (Posl. Mattuš: V kterém ministerstvu?) dejme tomu, pánové, na radnici. Račte tam zasedati. Praha má 250.000 obyvatelů a má přes 8.000 úředníků a zřízenců (Posl. Mattuš.: To jest velký rozdíl!), takže připadá v Praze na 31 duší jeden zřízenec nebo úředník, kdežto ve Vídní teprve na 190 lidí připadá jeden úředník nebo zřízenec. (Posl. Mattuš: Ale Praha má elektrické podniky pro Velkou Prahu a ne jen pro sebe!) Dobře! Všecko vám věříme; jisto jest, že bude musiti dojíti k velké reformě veřejné správy. Ten celý systém jest velice těžkopádný. Tomu nasvědčuje již to, když chceme zvelebovati živnosti 180.000 K a ti, kteří to budou zvelebovati, budou státi 280.000 K. Z toho jest viděti, jak to všechno chtějí zvelebovati. Zde jest již neproduktivní práce, zde jest již zapotřebí reformy veřejné správy. Vy všichni, když mluví socialista, neradi to slýcháváte. (Hlasy: Proč?) Myslíte naopak, že to všechno, co my pravíme, jsou sny a že jsou to utopie, ale celý náš program, který hlásáme již 30 roků, se uskutečňuje. A kdyby vám byl někdo řekl, že bude zábor půdy nad 150 ha, atd., nebyli byste tomu věřili, a najednou jste všichni povstali a jednohlasně s námi hlasovali, a také budete všichni jednohlasně hlasovati pro všechny časové požadavky republiky se socialisty, poněvadž to bude doba vyžadovati, poněvadž to bude nutnost. (Hlas: Když to bude ve prospěch lidu!)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP