Pátek 27. června 1919

Předseda mne upozorňuje, že již uplynula doba, a proto ovšem musím ukončiti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Než udělím slovo dalšímu řečníku, přečtu resoluční návrh člena Národního shromáždění Gustava Navrátila k této skupině právě projednávané. (Čte.)

"Vládě se ukládá, aby neodkladně vykonala přípravy k brzké reorganisaci státních železnic, směřující k pronikavé decentralisaci správy. Veškerá vlastní železniční správa budiž přenesena na ředitelství, ministerstvu buďtež vyhrazeny pouze vrchní a jednotné vedení a nejvyšší dohled.

Úřední agenda budiž pronikavě zjednodušena, a služební působnost jednotlivých úřednických statutů (kategorií) budiž vymezena přesně podle skutečné potřeby předběžného vzdělání."

Resoluce tato jest dostatečně podepsána a jest předmětem jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, panu dru Mazancovi.

Posl. dr. Mazanec: Vážené shromáždění! Kvituji zde s díky poznámku p. kol. Slavíčka, který prohlásil, že za jeden z nejdůležitějších oborů našich ministerstev považuje ministerstvo obchodu. Souhlasím úplně s tím a myslím, že nebude námitek v tomto Nár. shromáždění, když vyslovím přání, aby toto ministerstvo obchodu, od kterého čekáme v budoucnosti mnoho, já řeknu: od kterého čekáme celou svou budoucnost hospodářskou, aby toto ministerstvo obchodu také bylo plně se svůj úkol.

Zamrzelo mě nedávno, když jsem slyšel, že Angličan, který zde pobyl v Praze, vyslovil se o našem obchodování, že prý u nás - t. j. v Anglii raději by obchodoval s každým hokynářem, nežli s Československým státem. Jsou skutečně poměry dnes tak smutné v tomto směru, že je nutno, abychom přiložili ruce k dílu, ne slovy, ne řečmi, ale skutky. Američan říká, že prý deka skutku je více nežli tuna řečí. Kam přijdete mezi obchodnictvem, slyšíte nářky a stížnosti. V průmyslu zrovna tak nářky zcela odůvodněné, poněvadž stojíme přímo před katastrofou, nenastane-li včas obrat a poznání. Byl jsem nedávno v Plzni, tam mně vážní lidé, obchodníci, kteří mají styky za hranicemi, kteří mají rozhled světový, řekli přímo, že budou muset zavřít obchody a nejenom tam, že se to bude muset státi i jinde a že i tak obchodnictvo stojí před úplným bankrotem.

Nedávno, nevím, s kým ta firma jednala, ale byli zde zástupci jedné italské firmy Ed. Manzoni z Milána. Ta firma nabídla nám pěkné a levné látky pánské a dámské za 600.000 lir, tedy za valutu pro nás výhodnou a sice kompenzací za sklo. Ten zástupce zde vyjednával s různými pány, řeklo se mu, aby si opatřil dříve jména těch firem, od kterých chce sklo odebrati. Tedy jemu se to dalo za úkol, aby si opatřil firmy, které mu mají sklo dodati. Tak asi tři dny zde byl nadarmo a potom řekl, že raději bude obchodovati s Německem, poněvadž tam dostane, co bude chtíti. To jest faktum. Takovýmto způsobem, vážené shromáždění, bychom s tím svým exportem byli brzo hotovi.

U nás se výroba povětšině rozbíjí o nedostatek surovin, a přece myslím, když panu ministrovi financí jde o nápravu valuty, že není prostředku jistějšího a správnějšího, abychom si opatřili export, než abychom si opatřili za tím účelem suroviny a abychom roznítili u nás podnikavost. Všecko ostatní jsou prostředky rázu více nebo méně formálního a mně to, řeknu, skoro připadá jako hračka, když se jedná o úpravu valuty, ale ne tím způsobem, jak by se jedině náprava zjednati dala.

Naše misse zahraniční mají míti v prvé řadě a měly již dávno míti úkol obchodní. Za hranicemi potřebujeme lidí, kteří nám tam budou raziti cestu pro naše výrobky. Nepotřebujeme tam tolik politiků, naše zahraniční ministerstvo stačí úplně, potřebujeme lidi, kteří znají jazyky světové a mají rozhled obchodní. Všechny ty politické a diplomatické exkurse, které se tam dělají, jsou po mém názoru vyhazováním peněz.

Řekl bych ještě slovíčko o těch syndikátech. Dívám se na ně trochu jinak, nežli se o nich snad u nás soudí pod dojmem stranických hesel.

Syndikáty jsou po mém názoru oprávněny, ale jen za těch podmínek, které zde uvedu. Musí na nich býti súčastnění v první řadě malovýrobci, ne velký kapitál, ač ho nevylučuji. Ale malovýrobci musejí býti stejně súčastněni, aby mohli chrániti zájmy své výroby. Musí zde býti kontrola, která jest dnes v těch vládních komisařích již stanovena, a která ovšem závisí od kvalifikace poctivosti a energie těch, kteří ji vykonávají. Mimo to musí se tyto syndikáty vztahovati na celou říši a nesmějí býti stanoveny jen pro určité obvody. V takovém případě bych se pranic nerozpakoval syndikáty co nejvíce podporovati, aby nám zjednaly právě to, co nám vláda sama zjednat nemůže, totiž proniknutí do zahraničního exportu.

Nedávno zde byl reverend Zlámal, člen americké misse, který mluvil na Letné a veřejně to řekl. Vypravoval, že jsme měli s Rumunskem vyjednáno asi za 60,000.000 výborného dobytka, který sem měl býti dovezen a kompensací za něj měli jsme dáti sklo. Ale toto naše sklo bylo tak drahé, že rumunská vláda na tento obchod přistoupiti nemohla, poněvadž dostala sklo stejné kvality z Německa levněji. Víte, co bylo psáno v novinách např. o výrobě cihel, že cihly z nejbližšího okolí pražského jsou v Praze dražší nežli cihly z Německa. Chci ještě jeden případ uvésti, který jsem také zvěděl od súčastněného obchodníka. Vyvážel se od nás kaolin do Bavorska na základě kompensačních úmluv. Když však naše firmy chtěly kaolin dovážet do Švýcarska, narazily tam na kaolin český, dopravený do Švýcar reexportem z Bavor.

Vyváželi tedy z českých zemí do Bavorska, které zase reexportem bylo přesunuto do Švýcarska, a tak náš kaolin nemohl přejít do Švýcarska.

Při této otázce bude nutno uvažovat bedlivě o tarifní železniční politice. Já nejsem dnes nadšen tím rozpočtem ministerstva železnic, - a myslím, nikdo z nás, - ale dívám se na to jako na provisorium. Já jsem přesvědčen, že to je skutečně provisorium, a že to bude muset vzít v budoucnosti, a to v krátké budoucností, obrat. Víme, že ministerstvo železnic přišlo do situace tak špatné, že snad ani při nejlepší vůli nemohlo vykázati úspěchy lepší. Ale teď ta tarifní politika bude velmi důležitá. Já jsem právě v Plzni slyšel od interesentů, že se tam už kalkuluje s dovozem zboží do Vídně přes Bavory, že tedy již tam počítají s tím zvýšením tarifů a že budou vozit zboží z Plzně a ze západních Čech raději přes Bavory a Sasko. Dnes již, vážené shromáždění, se vyváží z těch míst ze západních Čech do Moravské Ostravy např., zboží přes Bavory a Sasko. My přece máme u nás celou řadu odvětví průmyslových, která budeme muset podporovat, na která budeme muset počítat při té úpravě naší bilance obchodní. Např. výroba tabulového skla u nás obnášela ročně 17 mil. m2. Z toho spotřebujeme doma 2 mil., musíme tedy vyvézt asi 15 mil. m2. Na sklad přece pracovat nemůžeme, tedy vyvážeti musíme, a tak se vyváží od nás i do zemí se zničenou valutou, aby zboží šlo ven. Ovšem, peníze, které dostáváme, nemají valnou cenu. Myslím, že by bylo bývalo daleko lépe, kdybychom např. v tom případě s Rumunskem, o kterém jsem mluvil, byli dali to sklo i laciněji, jen abychom vyvezli zboží za hranice a dostali za ně potřebný dobytek.

U nás je značný průmysl sklářský a zejména se u nás vyrobí ročně asi 370 milionů lahví. Ty ovšem hlavně se dopravovaly do Ruska, ale také do Francie. Bude nutno navázati styky třeba i s tím Ruskem, jak zde bylo řečeno, sovětovým ale ovšem za dostatečných kautel, na které budeme musit brát zřetel, abychom snad při tom nepřišli zkrátka. Byla velká poptávka např. po sklu okrasném v Jablonci a Boru hned již zpočátku letošního roku, a ta byla se strany francouzských a anglických obchodníků. Tam se činily nákupy pro Ameriku a Francii. Je tedy důležito, aby takový export a zejména ta specialita, jako v Jablonci, tak zvaný kroužkový průmysl sklářský, byl co nejvíce podporován. A zase narazíme na jednu překážku. Tento průmysl měl totiž hlavní cestu do Indie. A narážíme zde na velkou překážku: nemáme spojení drahou pro Terst a dále. Právě tak jsme na tom v oboru průmyslu porculánového. My jsme vyváželi z Rakouska za 30 milionů K. Tento export - není pochyby - dal by se při dobré vůli zvýšiti nejméně desateronásobně a bude tedy na tom záležeti, abychom zase tímto svým exportem vnikli do Anglie, Ameriky, dříve než tam přijde konkurence německá. Jsem jist, že tento průmysl porculářský by nám velice přispěl k sanaci našich finančních poměrů. Jinak a hůře jest na tom průmysl železářský. Zase nemáme surovin. To jest alfa a omega u většiny naší výroby. Pak by alespoň měl se vybudovati celkově náš průmysl železářský na Slovensku a mělo by se tam zejména hledět k vybudování průmyslu v Rudé Baně, kde leží jestli tam dnes ještě jest, nevím, území bylo zabráno Maďary - na 10.000. vagonů rudy. Celá řada dalších odvětví průmyslových, zejména z průmyslu železářského, průmysl rour tažných, pozinkovaného plechu, válcovaného železa, průmysl drobnoželezářský čeká jenom na dovoz surovin. Ať se kamkoliv obrátíme, laborujeme s nedostatkem surovin. Myslím, že by snad byla cesta nejsprávnější ta, kdybychom se postarali za hranicemi o nějaké konsortium, které by nám dalo úvěr. Snad kdyby šla naše mise obchodní přímo do Ameriky a Anglie, hlavně ale do Ameriky k naším americkým krajanům, kteří by nám v té věci chtěli prospěti a kteří by ukázali na to, že u nás jest nejvíce potřebí právě zahraničního úvěru, že jest potřebí exportu. Kdyby nám snad i importovali své zapracované lidi, odborníky, bylo by to jistě ku prospěchu našeho státu. Myslím, že by vláda měla tyto otázky studovati co nejbedlivěji a nebáti se iniciativnosti, nebáti se cest nových, neohlížeti se na to, jak se pracovalo dříve, ty staré cesty opustiti, ale vstoupiti bez bázně na nové cesty za heslem, získati pro náš stát co největší odbytiště a nejvýhodnější export. Pánové! My jsme v podobné situaci také s naším cukrem. S tím hospodaří dnes ministerstvo financí. Vyrobí se asi 10 milionů q cukru, my potřebujeme asi 31/2 milionů q, ostatní můžeme vyvézti. Loni bylo vyrobeno 61/2 milionů q, takže jsme mohli asi 3 miliony q vyvézti. To nebylo dosud vyvezeno. Byly sice uzavřeny různé smlouvy, ze kterých velká část vůbec nebyla splněna, zejména proti německému Rakousku, poněvadž jsme nechtěli kvůli té znehodnocené valutě do Rakouska posílati. Cukr byl prodán také do Francie, nebyl tam však dovezen pro nedostatek vagonů.

Nedostatek vagonů jest tím naším bolestínem, řekl bych. Já k tomu ještě krátce přijdu, chci poukázati jen na to, jakým způsobem bylo jednáno v tomto rozpočtu ministerstva obchodu se živnostenskými požadavky. Prosím, aby na příště při sestavování rozpočtu vzat byl zřetel na oprávněné požadavky našeho živnostnictva a aby z těch položek v rozpočtu ministerstva obchodu, které dnes jsou určeny všeobecně pro odborné rady, pro obchodní zpravodajství, pro zvelebování vývozu atd., byla věnována část na účely a zájmy živnostenské. Upozorňuji dále, aby také v ostatních ministerstvech byly určité položky, které by hradily výdaje na dodávky, věcné potřeby, vyučování, sociální péči, v zájmu živnostnictva našeho vynaloženy. Já jsem nabyl přesvědčení a nepochybuji, když jsem se díval na ten rozpočet, a srovnával ministerstvo obchodu s ministerstvy ostatními, a zejména s ministerstvem zásobování, že tam skutečně nemáme dosti sil, že ministerstvo obchodu není dotováno co do osob tak, jak by mělo býti dotováno, aby skutečně vyplnilo veškeré úkoly, jež od něho očekáváme. Máme málo úřednictva v ministerstvu obchodu a při tom musíme uvážiti, že pro ministerstvo obchodu je potřebí ještě zvláštní kvalifikace jazykové, technické a odborné.

Tam skutečně ty platy celkové, které jsou zařaděny do rozpočtu položkou K 763.480, nejsou nikterak veliké, když uvážíme, že v tom jsou zahrnuty remunerace, cestovné atd. V ministerstvu jsou odbory, zejména skupina prvá, druhá, velmi důležité, které jsou co do personálií skutečně velmi uboze dotovány. Při tom ještě úředníci té skupiny po většině dlí za hranicemi v zájmu úředním, tak že tam skutečně práce spočívá pouze na jednom, dvou, třech lidech. V přístavu hamburském je nyní důležité jednání ohledně celého projektu přístavního, je nutno, aby tam byli naši lidé, ale musí se také jeti do Paříže, jednati s konferencí a jednat se Štětínem ohledně přístavu, ohledně paroplavby dunajsko-labskooderské a je tedy nutno, aby na ministerstvo obchodu bylo v tomto ohledu lépe pamatováno než dosud. Jsme také v začátcích své mezinárodní plavby a stojíme jistě na prahu větší a snad velké budoucnosti, dovedeme-li se přizpůsobiti, dovedeme-li využíti všech těch příznivých momentů, které máme.

A teď si představte celý tento úkol dopravní, který ve Vídni byl v ministerstvu obchodu obstaráván zvláštní sekcí, celou sekcí s rozsáhlým úřednickým aparátem! Tato práce je teď u nás konána jedním úředníkem. Musíme v této věci postarati se o vlastní tonáž. Je jisto, že dnes lodní náklady jsou přímo nesmírné a že tyto náklady budou nahrazeny lodními sazbami ve dvou letech, když se postaráme o vlastní tonáž. My musíme ve svém zahraničním úřadu zbaviti se jaksi takové úzkoprsosti, řekl bych.

Pan kolega Slavíček mluvil o židech. Já si nepřeji, abychom ty židy sem vzali a je postavili všude v čelo, - to bychom si dali - ale já bych rád, aby naši lidé odkoukali, co je u Židů dobrého, a aby sami postavili se do těch podniků, kde potřebujeme lidi poctivé, české, uvědomělé a odborně vzdělané. My víme, že také ostatní lidé, kteří budou míti zájem, a velký zájem, obchodní a průmyslový na našem státu, že budou také skutečně připoutáni k tomu státu. A snad by byl se mnohý dal získat, kdybychom hleděli ty vrstvy, zejména obchodní a průmyslové vrstvy těch našich národních menšin, získati pro spolupráci v tom zahraničním a obchodním našem podnikání. Ale my musíme se postaviti jednou také na stanovisko toho širokého rozhledu, té státní, řekl bych, Raisovy, a musíme si upravit poměr, důležitý poměr, ku svým národním menšinám. Nezbývá nic jiného, než abychom poctivě postavili se na stanovisko, že všichni, kteří v našem státě žijí, kteří v tom státě chtějí žíti upřímně a cítiti pro náš stát, musí také dojíti plného práva a plné spravedlnosti.

Měl bych ještě celou řadu zde takových přání, zejména na ministerstvo pošt ohledně zařizování telefonů, ohledně zařizování telegrafů, ale, poněvadž už mám skončit, řeknu jen krátce, že nejsem přítelem té centralisace telefonní, poněvadž toho nikde v moderních městech není, poněvadž my jsme ten systém opustili před 20 roky jako zastaralý a dnes bychom se měli k tomu zase vraceti.

Ohledně vybudování sítě vedlejších drah anebo místních drah jistě již ministerstvo železnic, jak slíbilo, bude se starati o to, abychom dopravu svoji v mezích obvodu našeho státu měli upravenu tak, aby lidé nemusili 4, 5 - 6 hodin choditi na dráhu, jak je to na mnohých místech ještě na Moravě, abychom měli v dědinách našich venkovských všude poštu, abychom tam nebyli odkázáni na dopravu listovní a poštovní snad dvakrát, třikrát týdně, a k tomu ještě nedokonalou, nepřesnou, aby vůbec doprava dopisů a telegramů fungovala daleko přesněji, než dosud se děje. Mně se např. stal případ, že jsem měl jeti k Poděbradům do místa, asi hodinu cesty od Poděbrad vzdáleného, místo je od železniční a poštovní stanice vzdáleno 1/2 hodiny, já jsem poslal telegram v pátek v 5 hod. odpoledne, napsal jsem, že budu v Poděbradech v pondělí dopoledne, aby mne ten pán čekal na hejtmanství, ten pán ale dostal telegram teprve v pondělí večer. A takovýchto stížností je celá řada. Já bych prosil, aby v tom ohledu jak ministerstvo železnic, tak ministerstvo pošt postaralo se o doplnění sítí (Předseda zvoní) řádných, aby nebylo zde pak stížností na to, že doprava naše v tom směru vázne. (Předseda: Pane kolego, mluvíte již 10 minut přes čas!) Já jsem ještě všelicos chtěl říci, ale pan předseda na mne hartusí, že mám přestat, tedy ještě alespoň jednu věc bych rád řekl.

Předseda: Prosím pana kolegu, aby skončil.

Dr. Mazanec: Končím (Souhlas!)

Předseda: Slovo má dále pan zpravodaj.

Zpravodaj posl. Bečka: K odstavci této debaty, vážené Národní shromáždění, bylo jistě několik pozoruhodných věcí uvedeno, a já si dovolím k ním vrátiti se ve svém konečném závěrečném slovu. Jsou to zejména vývody pana kol. Slavíčka, a řekl bych, i některá upřímná slova pana kol. Dědice. Pokud se týče pana kol. Slavíčka, jen připomínám, že zmínil se a kladl na to důraz, že jest potřeba, aby naše ministerstvo obchodu připravovalo se na budoucí naši činnost a na náš rozvoj, a že jest potřeba k tomu zejména, aby byla již předem opatřena statistická data.

K tomu jest poznamenati, že vlastně již máme zákon ohledně státní rady statistické a statistického úřadu již schválený. Jest jen na vládě, aby tento zákon uvedla již v činnost.

Jinak v řeči zvláště se na mne obrátil jako na zpravodaje p. kol. Buříval. Bylo mu divné, ač již o tom hovořil v rozpočtovém výboru, že nebyla zařazena do příjmů položka 225 mil., které následkem zvýšení sazeb železničních jest možno asi očekávati. Naproti tomu současně uvedl, že nejsou uvedeny položky 188 milionů, 50 milionů a 15 milionů v položce vydání. Již ve výboru rozpočtovém bylo p. kolegovi vysvětleno, že tyto 2 skupiny nedají nám zisku, že asi se budou vyrovnávati. Poněvadž však data ani u jedné skupiny, ani u příjmů nejsou přesně stanovena, ani data budoucího vydání není možno stanoviti, rozhodl rozpočtový výbor, aby tyto skupiny nebyly zařazeny ani do vydání ani do příjmů. O tom ostatně p. kol. Buříval v rozpočtovém výboru, kde byl přítomen a referentem o této stati, slyšel. To jsem měl zapotřebí k této kapitole doplniti.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP