Středověké Kladsko bylo organisováno podobně jako Loketsko na principu lenního zřízení kolem hradu Kladska, jenž byl již v X. stol. pevným pilířem bezpečnosti "Ducatus Boemiae" proti říši Piastovců. Za německé kolonisace se však rychle poněmčilo a sblížilo více s germanisovaným Slezskem, než s Čechami, kde český národ zůstal národem vládnoucím. K novému sblížení s Čechami došlo teprve po zakoupení Kladska králem Jiřím pro jeho syna, prince Jindřicha. V rodě kunštátském však zůstalo jen do r. 1501, kdy přešlo na rakouský rod pánů z Hardeka, od nichž je získal král Ferdinand, ale hned r. 1537 zastavil Janovi z Pernštejna. Následující zástavy - solnohradská a bavorská - odcizily zemi opět Českému království. Na mimořádném postavení Kladska vůči ostatní zemi České svrchovaný podíl měly právě tyto, stále se opakující zástavy, do nichž král vzdálenou zemi, proti její vůli, uvrhoval.

Kladský sněm vyvinul se analogicky jako loketský, totiž ze společných záležitostí manu a města Kladska. K těmto dvěma stavům za poděbradské éry přistoupil stav třetí - svobodní rychtáři [o Kladsku vyšla v posi, době cenná práce A. Blaschky: "Die Grafschaft Glatz nach dem 3Ojähr. Kriege" (Jahrbücher des VGDB. I. 43-146), zaměřená však, jak titul ukazuje do doby pozdější. Ve "Wörterbuch des Grenzund Auslanddeutschtums" B. III. napsal heslo Glatz, přihlížeje silně i k minulosti země, pražský, německý historik dr. Emil Schieche; tam uvedena jest též obsáhlá německá i česká historická literatura Kladska se týkající].