1602, 1. dubna. — Rukp: Chaos rerum memorabilium III. fol. 456. b. v arch. města Prahy.

Nejjasnější etc. VCMti ve vší poníženosti v tomto našem poddaném a poníženém spisu předně k milostivé paměti přivozujeme, kdež jsme od některého času i až posavad při VCMti pánu panu našem nejmilostivějším z strany vypovědění té proklaté zběři židovské z měst Pražských podle dostatečných a podstatných příčin a důvodův VCMti přednesených v ponížené poddanosti vyhledávati, že vždycky a každého času od VCMti nám věrným VCMti poddaným milostivá a potěšitedlná naděje o tom učiněna jest byla, jakož také při tomto minulém obecném sněmu na laskavou a křesťanskou JichMtí všech tří stavův království tohoto k VCMti za nás v té věci jakožto pánu Bohu líbezné a netoliko městům Pražským, ale i všemu království vysoce potřebné a užitečné, učiněnou přímluvu týmž způsobem milostivá naděje od VMti jest učiněna; podle čehož také vždy až posavad na to všecko milostivé otcovské císařské a královské resolucí bez všeliké pochybnosti i dalšího rozmyšlení v pokoře očekáváme. A že by se pak pod tím takovému křesťanskému, pánu Bohu líbeznému a všemu království tomuto, zvláště městům Pražským a předně Starému velmi užitečnému a vysoce potřebnému skutku nějaká překážka díti chtěla, tomu jsme na tento čas z spisu toho, kterýž VCMti od p. prokurátorův, co by se jich židův obdarování dotýkalo, místo dobrého zdání, jakž nápis ukazuje, učiněn a podán jest, poddaně vyrozuměli. Při kterémžto jich dobrém zdání, aby v té takové příčině nyní teprva nějaká obdarování někdy židům na jistý způsob a pod těžkými a neprominutedlnými pokutami propůjčená, z nich[ž] některá i dávno přesouzena i dokonce vyzdvižena jsou, tak výsoto vážena a zastávána býti měla, nikdy na to mysliti ani o tom smejšleti jsme nemohli, nad to že toho nenadali. A poněvadž takový spis z milostivé a obzvláštní otcovské vůle, milosti a dobrotivosti VCMti nám věrným VCMti poddaným, jichž se předně dotýče, k vyrozumění jemu a dání na něj odpovědi, z čehož VCMti ve vši poslušné poddanosti děkujeme, odeslán a podán jest, protož také chovajíce se v toru poslušně k některým toliko předním a podstatným artikulům, na nichž tato předsevzatá, věc předně záleží a největší potřeba ukazuje, žádnému k ublížení nic nečiníce, nýbrž každého při svém smyslu zanechajíce, ohlášení krátké učiníme a předložíme, ve vší pokoře prosíce, že k milostivému. svému císařskému a královskému srdci v milostivé otcovské lásce a dobrotivosti připustiti ráčíte.

Jsou pak přední a hlavní příčiny, na nichž to dobré zdání založeno jest, proč by židé z měst Pražských vypověděni býti neměli, položeny dvě:

Jedna, kterak by léta 1567. od slavné a svaté paměti císaře Maximiliana, pana otce VCMt nejmilejšího, židům těm, kteříž tehdáž v království Českém byli a bydleli, majestát propůjčen byl, na jaký způsob by tíž židé spolu s svými v zemi zůstávati měli, jakž se níže k artikulům, týmž židům o tom vyměřeným, co náležeti bude a za potřebu býti se uzná, předloží.

Prve pak, nejmilostivější císaři, nežli se k tomu přistoupí, v poníženosti prosíme, že VCMti tuto naši poddanou protestaci předkem k svému milostivému císařskému a královskému dle důstojenství a regalií VCMti uvážení milostivě připustiti ráčíte v tom, jedno že mysl naše nikdyž taková jest nebyla a posavad není, abychom při VCMti čeho toho, jakž nepochybně od někoho tak vykládám býti mažeme, co by buďto proti VCMti králi a pánu panu našemu nejmilostivějšímu a podle toho též proti majestátům a milostem jak od předešlých slavných králův Českých a zvláště císařův Římských, tak od VCMti komukoli propůjčeným, čehož milý Bůh nás každého času uchovati rač, bylo nebo býti chtělo, vyhledávati měli; druhé ani ta naděje byla, aby proti tomu našemu křesťanskému a bohdá pánu Bohu líbeznému předsevzetí a při VCMti poníženému o vypovědění té proklaté zběři židovské z měst Pražských vyhledávání nétco takového přednášeno býti mělo nebo mohlo, jakož se v tomto dobrém zdání nachází v těchto slovích, že by (přej) dotčený majestát císaře Maximiliana, též předešlý císaře Ferdinanda spolu s konfirmatí VCMti na ně léta 77 vyšlou (v níž by obzvláště doloženo býti mělo i toho, že židé na časy budoucí z Prahy a z království českého vytiskováni býti nemají) a k tomu i ty milosti v nich obsažený slušně a náležitě v své hodnosti a podstatě zůstati a zanechány býti, a tak i oni židé jich požívati měli; proti kterýmžto majestátům nic takového od nás v té příčině předse vzato není, znajíce z milosti boží to, jak o tom smejšleti a držeti jednomu každému náleží. Avšak poněvadž to zřejmé jest, že to obzvláštní VCMti jakožto krále českého regalia jsou, a že VCMt vždycky a každého času k věrným a poslušným poddaným svým, anobrž k oudům Kristovým a podle toho také k těm milostem, kteréž oni sobě jak od slavných předkův VCMti předešle nadané tak od VCMti po tvrzené i zlepšené a zvejšené mají, předně a obzvláštně i vejše milostivé své císařské, královské a otcovské zření míti ráčíte, nežli by jaké židovské milosti pod glejtem, v němž židé zde posavad trvajíce jak v žádném stavu království tohoto nejsou tak ani městských věcí (ač i z toho nyní od nich na nejvejš vykročeno jest, a proto tato nynější věc předsevzata jest) dotejkati se nesmějí, jim na čas toliko propůjčeny, k zkáze a vyvrácení týchž milostí křesťanských více váženy a počteny býti, nad to předčíti měly. Tudy nás také naděje poddaná a ponížená k témuž předsevzetí vedla, té nepochybné po nížené důvěrnosti byvše i posavad v ní zůstávajíce, že VCMt král a pán pan náš vždycky nám nejmilostivější k dotčeným milostem jak od předešlých císařův a králův českých, a zvláště od JichMtí slavné a svaté paměti pana děda a p. otce VCMti nejmilejších, tak od VCMti nám vždycky věrným a poslušným, také hrdly a statky svými hotovým VMCské poddaným z milosti a štědrosti nadaným více nežli k týmž prokletým a již slovem božím odsouzeným i zatraceným židům, nebo k jakým jejich milostem na čas toliko a to pod těžkými i hroznými pokutami jim propůjčeným tolikéž své milostivé císařské a královské, anobrž otcovské zření míti ráčíte, tak aby dotčená klausule v tom dobrém zdání položená a tak vysoce vážená pro příčiny a znamenité důvody jak předešle předložené tak i nyní připomenuté místa svého v ničemž neměla.

Přičemž se i to, však bez všelijakého vyměřování, v poníženosti vidí, že by podle spravedliveho dotčeného rajestátu a artikulův v něm položených uvážení, jakož se poněkud vždy při závěrce téhož dobrého zdáni něco toho, ač také s přimíšením nějakého jiného přídavku nachází, taková kategorica solatio býti měla, poněvadž jak oni židé, kteříž toho času, když jim ta milost učiněna byla, na svetě a v této zemi České byli, též jiní z nich pošlí, tak tito nynější podle té takové milosti císařské a artikulův jistých v ní pod tak přísnými pokutami položených jsou se nezachovali, nýbrž ze všech na nejvejš jak se dále při každém tom artikuli uslyší, vystoupili, anobrž také mimo dotčené artikule mnohem těžších věcí a vejstupkův se dopustili a tudy túž milost i všelijakou jinou sobě propůjčenou propadli i dotčenou pokutu na sebe uvedli. Protož podle milostivé JMCské vůle a ponížené žádosti Pražanův Staroměstských táž zběř židovská netoliko z měst Pražských, ale i ze všeho království vyhnána býti má, zvláště a nejvíce k tomu patříce, jakož se i v témž dobrém zdání něco toho dotejká, že to obzvláštní regalia krále Českého a nad to císaře Římského jsou, je židy jakožto po vyvrácení Jerusalema po všem světě rozptýlené, zavržené a od církve Kristovy vzdálené, z zemí svých dáti vyhnati a s těmi dle vůle své milostivé beze všeho jakýchkoli jim prvé propůjčených milostí, zvláště když se dostatečné a podstatné toho příčiny nacházejí, ušetření naložiti. Jakož se to vše také podle předjmenovaných artikuluv v témž majestátu JMti císaře Maximiliana dále pozná, že netoliko týchž malých a skrovných artikuluv jak oni staří tak tito nynější židé jsou nezachovali, ale mnohem těžších a hroznějších vejstupkův se dopustili a nejvíce nyní se dopouštějí; přitom v poníženosti prosíce, že VCMt nás věrné VCMti poddané v tom dále milostivě vyslyšeti a to všecko také k milostivému císařskému a královskému spravedlivému uvážení připustiti i skutečnou brzkou toho všeho exekucí vykonati milostivě poručiti ráčíte.

První artikul v majestátu slavné a svaté paměti císaře Maximiliana v dotčeném dobrém zdání připomíná a klade se tento, že ti židé, kteříž toho času v království českém bydleli, s ženami, dětmi a potomky svými v zemi zůstati mají a handle a obchody své v věcech slušných a hodných bez falše a obtěžování lidí vésti mohou. Ten artikul jak od nich posavad držán jest a zvláště těchto časův se drží, to všem lidem vyššího i nižšího stavu, ježto s nimi činiti mají, vědomé jest, au žaloby a naříkání ze všech stran na ně jsou, tak že málo kdo jest, aby od nich koupě něco nebo jaký základ mezi nimi maje, poněvadž netoliko po 2 d.. ale obyčejně po 3, 4 i 6 penězích od kopy do týhodne dávati musí, voškrabán nebyl; k tomu jaké falše a oklamávání ve všech věcech od nich se provozují, mnoho by o tom psáti bylo. Nad to vejše, kdyby nynější židé po rodech vyhledáni býti měli, jest věc jistá, že by se z těch, kteříž léta Páně 67 v zemi byli, dosti malá částka našla, než což jich koli jako na tisíce starých a mladých nyní toliko v Praze jest, jinde pak po království nesčíslný počet se nachází, ti na větším díle všickni z jiných cizích židův jsou pošli a posavad pocházejí. Ä tak ten první artikul naskrze od nich jest přetržen, protož také spravedlivě ta milost, jim na onen čas propůjčená, jest potracena, a oni jí dále užiti nemají.

Druhý artikul tak zní, aby žádných cizích židův a neznámých nad počet těch, kteříž tehdáž byli, bez obzvláštního milostivého JMCské i budoucích králův Českých jako nyní VCMti dovolení mezi sebe nepřijímali. Jak tento artikul od nich zachován jest, není potřebí mnoho provozovati; nebo věc patrná, jaký znamenitý počet židův cizích a neznámých, z rozličných zemí netoliko křesťanských ale také tureckých, po ta všecka léta do Starého města Pražského ano také v jiná místa království tohoto, a to vše bez milostivého jak předešle JMti císaře Maximiliana, pana otce VCMti nejmilejšího slavné a svaté paměti, tak za šťastného panování VCMti dovolení, zvláště těchto času nynějších se jest přistěhoval, skrze něž jak křesťané ve všech živnostech, handlích a obchodech na nejvejš se obtěžují a utiskují, o čemž předešle hojně vypraveno a vypsáno jest, tak v těchto letech těžkých a neúrodných takovým nesčíslným počteni jich ve všech koutech drahoty pochází. Tady opět netoliko dotčená milost zmrhána a potracena jest, ale oni také i mimo vypovědění nětco jiného zasloužili, nechovajíce se tak, jakž jim vyměřeno bylo.

Třetím artikulem bylo jim dopuštěno, aby domy své, ježto od ohně (nepochybně skf/.v ně samé tehdáž, když se léta 58. podle jich vypovědění z měst Pražských i ze všeho království stěhovali) škodu byly vzaly, zase stavěti a opravovati mohli s tou při tom přísnou zapovědí, aby mimo ty žádných více od křesťanův tolikéž bez JMCské a JMti budoucích králův Českých dovolení nekupovali. Podle tohoto artikule jak jsou se zachovali a posavad chovají, jest též patrné, že pro tak nesčíslný počet jich ta ulice jejich stavením domův židovských nestačila a posavad nestačí, a tudy proti takové přísné zápovědi veliký počet domův křesťanských, ven z ulice jejich ležících, jmenovitě a to velmi blízko k několika kostelům též k klášteru sv. Ducha, anobrž také téměř až k rynku Staroměstskému v těch letech jsou skoupili a divnými praktikami sobě přivlastnili, v nichž také jaká rouhání proti pánu Bohu, zvláště synu jeho jednorozenému Kristu Ježíši a podle toho i jiné všecko zlé a to pod-tají se působí a děje, mnoho by o tom psáti bylo. A poněvadž v tomto artikuli proti té přísné zápovědi, o níž se sice při radě Staroměstské tak mnoho jest [jednalo], jsou učinili, tehdy ovšem, byť jiných žádných příčin nebylo, jakož těch bez počtu jest, netoliko o tuž milost sami jsou se připravili, ale také těžší pokuty s tím vypověděním zasloužili.

Čtvrtý artikul na to se vztahuje, aby se v svých handlich a obchodech všelijak náležitě a pokojně chovali, i jak jsou se v takových svých handlich až posavad chovali a zvláště těchto časův chovají, to netoliko domácím, ale všemu světu zvláště v městech Pražských i po všem království tomto jest vědomé; o čemž v prvnější stížnosti naší poníženě VCMti podané, pokudž se handlířův, řemeslníkův a obchodníkův všelijakých s městy Pražskými trpících tkne, an se jim ve všelijaké živnosti proti patrným jejich výsadám a majestátům od JichMtí slavné a svaté paměti císařův Římských a králův Českých z milosti nadaným i také proti spravedlivým rozsudkům od VCMti mezi některými řemeslníky a nimi židy vyšlým, vetřeli a znamenitou nenabytou škodu učinili a posavad činiti nepřestávají, obšírně v hojnosti vyjádřeno jest, načež se také tuto poddaně potahujeme; pročež tolikéž té takové milosti sami jsou se zbavili.

Pátý artikul toto vyměření má, aby se žádné falše a lsti, anobrž nejmenšího přečinění proti křesťanům nedopouštěli, mnohem méně jich užívali, ale bez ouhony a vejstupkův živi jsouce všelijak náležitě se chovali. Tento artikul tolikéž mnoho důvodův nepotřebuje, poněvadž věc příliš vědomá a patrná jest, s jakými podvody, lstí, falší, partitskými a jinými všelijakými zlými věcmi, jak duchovními tak světskými právy a předně zákonem Božím zapověděnými zacházejí a vůkol jsou, i též jaký život bez ouhony a ublížení křesťanův vedou; a v pravdě kdyby bez falše, lsti, též partitářských a podvodných praktik živi byli a své obchody bez ublížení křesťanův vedli, nezbohatli by tak, jakž příklad na Mejzlovi i na jiných mnohých ukazuje. A tak dotčení židé, jak jejich předkové, kteříž toho času v zemi byli, tak tito nynější v nejmenším punktu podle dotčených artikulův pod těžkými pokutami vydaných jsou se nezachovali, nýbrž mimo to ještě mnohem těžších a hroznějších výstupkův se dopustili a podnes se dopouštěli; kterak by tehdy při takové milosti zůstaveni býti a jí užiti mohli? Protož také té poddané naděje jsme, že VCMti túž milost jakožto pokácenou jim vyzdvihnouti a nás, VCMti věrné a poslušné poddané, ponížené žádosti naší milostivě oučastné učiniti ráčíte.

Druhá příčina v nadepsaném dobrém zdání, proč by židé z měst Pražských vypověděni býti neměli, položena jest tato: Kterak by v konfirmací VCMti na majestáty slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana, VCMti p. děda a pana otce nejmilostivějších, se vztahující a léta 1577. židům dané také toho doloženo bylo, že na časy budoucí z Prahy a z království českého vytiskováni býti nemají. K čemuž, nejmilostivější císaři, my věrní VCMti poddaní jiného povědíti nemůžeme než to toliko, byť i to tak bylo, vidí se nicméně v ponížené poddanosti, že by židé ani té milosti užiti neměli, proto že se ta klausule nepochybně na všecky ty hořejší artikule vztahuje, a těch poněvadž jsou židé, jakž již ukázáno, v ničemž nezachovali a tudy o tu milost sobě tehdáž propůjčenou sami se připravili, tehdy jak na předešlou tak tuto milost naskrze a dokonce jsou potratili; nebo kdo milosti své zle užívá nebo jí přerušuje, ten každý netoliko o ni přichází, ale také pro urážení důstojenství dařitele, zvláště nejvyšší vrchnosti křesťanské, v pokutu upadá; auobrž jak dařitel takových milostí z štědroty a milosti z jistých příčin někomu je dává, tak také to zase pro jisté příčiny, zvláště když se proti té milosti prohřeší, nebo že by táž milost jiným ke škodě byla, zrušiti může. A to se stává, kde se samých toliko křesťanův dotýče, mnohem tehdy více, kdež židé, nepřátelé boží a všech věrných křesťanův, majíce jakékoli milosti na jistý způsob sobě propůjčené, podle nich netoliko živi nejsou a se nechovají, ale předně ku potupě jména božího a nejvíce Krista Ježíše, spasitele všeho světa, potom též všem lidem zvláště při té obci, kdež svá obydlí mají a obchody vedou, k nevypravitedlné škodě jsou; a tak žádná naděje není, aby tato příčina druhá jako i první, což slyšáno, takovému křesťanskému předsevzetí ku překážce býti měla, poněvadž to obzvláštní regalia jakožto krále Českého jsou, a ta všecka věc, jako i ti majestátové židovští v samé vlastní milostivé moci a mocnosti VCMti postavena jest.

Děje se při tom v témž dobrém zdání také zmínka o nějakém vidimus předešlých jich židův majestátův, an by se až do 1557. léta vztahovati měli. s tím doložením, že se ti, jak by podstatní býti nebo nebýti mohli, při své váze zanechávají. Kteréžto vidimus aby k jaké platnosti býti mělo. není naděje, jakož také to dobré zdání samé na pochybnost, pokudž by podstatné býti mohlo nebo nic, vztaženo jest. Jest pak věc zřejmá, když se originalové jakýchkoli majestátův v pokutě potracují, že vidimus k žádné platnosti není a býti nemůže, leč by týž majestát zase k napravení a obnovení přišel; k tomu všem vědomé jest, že všelijací jich židův majestátové a milosti, tehdáž když od s. paměti p. děda VCMti nejmilejšího, toho času krále Českého, skrze obecný sněm v létu 1542. a na to vyšlý mandát všickni židé ze všeho království Českého vypovědíni byli, dokonce k zkažení jsou přišli, a tak do léta 1557. v své podstatě zůstávati nemohli: nebo od téhož sněmu a mandátu v dotčeném 42. létu vyšlého oni židé na přidávání lhůty a glejtu až do léta 67. i dále až posavad zůstávali a zůstávají. Z čehož věc patrná, že též vidimus od nich židův pod tím vypověděním a dáváním lhůty, též glejtu, též nenáležitě a na uražení veliké důstojenství císařského a královského ukryto jest bylo, pročež jakž prve položeno, žádné platnosti jakožto podvodné míti nemůže a nemá.

Naposledy i toho doloženo jest, že by dobrá a ne zlá rada byla, aby podle klausule v dotčeném majestátu císaře Maximiliana postavené jim židům k dalšímu jich v městech Pražských zůstávání jistí artikulové nařízeni a vyměřeni byli, a ty oni židé pod těžkými a přísnými pokutami zachovati aby povinni a zavázáni byli. I nejmilostivější císaři, kdyby k tomu přijíti mělo, jakož bohdá nepřijde, je věc jistá, že by takoví artikulové rovně tak jako nadepsaní prvnější, zvláště v časech prodloužených budoucích, od nich zdržáni a zachováni byli, an prvé tolikéž v zřízení zemském a v mnohých sněmích obecních dosti těžké pokuty za příčinou některých neřádných věcí a zapovědí, zvláště co se partit tkne, kteréž se tak dobře na židy jako na koho jiného vztahují, vyměřeny jsou; ale jak se to vše od nich drží, o tom všem vůbec vědomé jest. A tak byť ještě těžší i hroznější artikulové také pod pokutami hrdel i statkův ztracení a přepadení jim vyměřováni byli, jest věc zkušená a zprubovaná, že za příčinou rozličných případností a zvláště jejich nevymyšlených a jistě ďábelských chytrostí, lstí, fortelův a praktik ti malou a zprosta žádné platnosti nepřinesou.

Protož, nejmilostivější císaři, jak kdy předešle tak nyní obzvláštně VCMti krále a p. p. našeho nejmilostivějšího v nejvyšší pokoře a poníženosti prositi nepřestáváme, že VCMt k takové ponížené, velmi potřebné a předně pánu Bohu líbezné, nás věrných a vždycky poslušných VCMti poddaných prosbě a podle toho k těm podstatným a dostatečným moti vám a příčinám nejednou předloženým, obzvláštně pak i k té laskavé, dobrotivé a křesťanské JichMtí všech tří stavův království tohoto z plného sněmu obecného letošního k VCMti za nás učiněné přímluvě a to předně pro oslavení jména božího a vší Trojice sv., též zpomožení a zlepšení živností všech věrných a poslušných VCMti poddaných, anobrž také k věčné VCMti jakožto krále našeho a otce vlasti paměti a pochvale milostivě přistoupiti a mandáty svými milostivými exekutí skutečnou vykonati naříditi poručiti ráčíte. A my jakožto věrní a poslušní VCMti poddaní hrdly a statky svými chudými nad přemožení každého času VCMti králi a p. p. našemu nejmilostivějšímu sloužiti povinni a zavázáni jsouce za takovou obzvláštní císařskou, královskou a právě otcovskou milost Starému městu Pražskému a nám věrným VCMti poddaným z štědrosti a lásky otcovské učiněnou pána Boha všemohoucího za prodloužené výborné zdraví, též šťastné a prospěšné i dlouho trvající nad námi všemi věrnými poddanými panování, nad to žádostivé vinšované a ustavičné nade všemi nepřátely, předně pak nad nejúhlavnějším všeho křesťanstva a krve křesťanské žíznivým nepřítelem Turkem vítězství na svých, ač nehodných, však vroucích a ustavičných modlitbách prositi budeme. A tak to všecko již VCMt k nejmilostivějšímu a dostatečnému uvážení, též k milostivé, dokonalé, brzké císařské a královské i otcovské resolucí v poníženosti připouštíme, a podle toho též VCMti králi a pánu panu našemu nejmilostivějšímu sebe i spolu se vší obcí Staroměstskou k milostivé ochraně a paměti dobrotivé poručené činíme. Datum v pondělí po květné neděli léta 1602.

1. VCMti věrní poddaní