Jakož v království Uherském tolaři se vejšeji berou, nežli zde v tomto království Českém: o to jeden každý z obyvateluov tohoto království s pilností se starati má, aby, pokudž nejvejšeji a nejvíceji možné berni svou na tolařích a jiné veliké dobré minci spravil a dal; a berníci do kvitancí jednoho každého, na jaké jest minci berni spravil a dal, doložiti mají, a nikterakž toho nedopouštěti, aby jaké měnění mince státi se mělo, nýbrž s radou pánuóv sobě přidaných, coby měli na minci k dobrému všem třem stavům království tohoto buď při placeni lidu válečnému aneb jinače spůsobiti a získati, o to pilnost a péči míti mají.

Též také berníci nemají nižádným vymyšleným spůsobem z berně žádné puojčky, buď na mále neb na mnoze, žádnému činiti, ani žádné zprávy, žádného oznámení, nad to pak žádných vejpisuov, buď přiznavacích listuov aneb berní vydávati; toliko osobami tímto sněmem nařízenými a volenými, totižto: Vilémem z Rožmberka na českém Krumlově, správčím a vladařem domu Rožmberského a nejvyšším purkrabí Pražským, Ladislavem z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšším hofmistrem království Českého, a Bohuslavem Felixem Hasistejnským z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyšším komorníkem téhož království Českého, z pánuov, a Michalem Španovským z Lysova a na Pacově, nejvyšším písařem království Českého, Burianem Trčkou z Lípy a na Světlé nad Sázavou, podkomořím království Českého, a Janem Vchynským ze Vchynic na Nalžovech, purkrabí Karlštejnským, z rytířstva, tak kdyby všickni společně, znajíc toho potřebu, něco toho požádali, jich radou se spravovati mají. A ti nejvyšší ouředníci zemští žádných poručení berníkům činiti nemají bez přítomnosti, vědomosti a snesení jedněch bez druhých, leč by některý z nich v zemi toho času nebyl, aneb pro bezelstnou příčinu přítomen bejti nemohl; o čemž jeden každý psaním svým na oznámení sobě učiněné jiným příčinu nepříjezdu svého oznámiti má, a též to opatřiti mají, aby písaři všickni stavům přísahou zavázáni byli, tak aby se v věcech sobě poručených a svěřených věrně, tejně, upřímně a pilně chovali, žádných vejpisuov ani oustně žádné správy nevydávali, nečinili a nevyjevovali bez jistého nahoře psaných nejvyšších ouředníkuov všech společně jim učiněného poručení. A jestliže by co v tom od kohožkoli mimo toto sněmovní nařízení se jinač stalo, ten podle uznání soudu zemského skutečně má trestán býti. A ty osoby nahoře psané, kteréž berníkům od stavův voleným přidány jsou, při každém soudu zemském o všem tom, jak se co řídí a vykonává, správu svou dáti a v čem by jaký nedostatek měly, naučením soudu zemského se spraviti mají.

A kdež stavové toho správu mají, že by lid válečný, služebný na hranicích Uherských sobě nemálo ztěžovati měli strany nedoplacení jim za dva měsíce služby povinné a zasloužené, dávajíce se i v tom slyšeti, že by v týchž službách nikoli tak trvati nemohli: a protož JMCské stavové za to poníženě prosí, aby JMCská s nimi již to na místě postaviti poručiti ráčil, tak aby skrze to království Uherskému a jiným JMCské zemím budoucně nějakého nebezpečenství se obávati potřebí nebylo; neb pokudž by to tak na místě postaveno nebylo, tehdy stavové se toho obávají, že by colmistr s malou platností v ta místa vypraven byl, neb kdyby lid válečný tomu porozuměl, že jest colmistr mezi ně s penězi přijel, tehdy by týž lid válečný tím tvrději i urputněji na svém stáli a toho ustoupiti nechtěli; a protož stavové JMsti poníženě prosí, aby JMCská milostivě naříditi ráčil, aby ti služební lidé, pokudžby tak bylo, jakž se svrchu píše, v tom spokojeni byli.

A tolikéž kdež sou stavové na předešlých sněmích toho při JMCské poníženě hledali, aby continue, kteréž se z arcibiskupství Ostřehomského, i co Kružic drží, i od jinud scházejí, a jestliže by co tak z jiných zámků toho na pomoc se dostati mohlo, také to na pomoc k placeni lidu válečnému obráceno bylo: tak ještě tímto sněmem JMCské stavové poníženě za to prosí, aby JMt to tak milostivě naříditi ráčil.

A jakož jsou stavové království tohoto na stavení pevnosti Ujvaru v království Uherském nemalé fámy peněz na pomoc dali, i v též pevnosti lidu válečnému služby jich platiti pomáhají: a protož JMCské stavové za to poníženě prosí, poněvadž na též pevnosti markrabství Moravskému, jakožto přednímu oudu království Českého, i jiným zemím k témuž království náležitým, nemálo záleží, aby JMCská to tak milostivě opatřiti ráčil, aby nejvyšší i jiní hejtmané v též pevnosti jak JMCské, jakožto králi Uherskému a Českému, tak také i stavům království tohoto a zemím k tomuto království připojeným povinnostmi zavázáni byli.

O posudném.

A kdež také JMCská milostivě toho při stavích království tohoto českého žádati ráčí, aby JMCské posudné, totiž z každého sudu bílého aneb ječného piva pět grošuov českých, počnouc od svatého Jiří minulého až do svatého Havla nejprve příštího, z poddané a upřímné lásky svolili: i na takovou JMCské milostivou žádost na tom sou se stavové snesli, aby, počnouce od času letnic, jeden každý z obyvatelův království tohoto z každého věrtele piva bílého aneb ječného, kteréž na prodej se vystavuje, pět grošův českých a z sudu, kterýž dva věrtele drží, dvojnásob tolik, to jest deset grošuov českých, vejběrčím krajským k zemi dávali a odvozovali. Takové pak posudní na kvartál v městech krajských, tak jakž roku předešlého tím vším spuosobem se odvozovati má. Kteréž se začíti má od času letnic a trvati bude do svatého Havla nejprve příštího, a na tyto časy a roky aby v jednom každém kraji vybíráno bylo, totiž první termín a kvartál v pondělí po svatém Jakube apoštolu [26. července] a druhý termín na svatého Havla nejprve příštího.

A z toho posudného, co by ty tři groše bílá vynesly, JMCské na pomoc vychování dvoru JMti od nejvyšších berníkuov při každém kvartálu dáváno býti má, a z sumy ostatní dvou grošův českých pozůstávající obyvatelům království tohoto, kteříž by při JMCské dluhy pořádné půjčené měli a od JMCské aneb zřízených rad komory české psaní nejvyšším berníkům o to přinesli, z těch sum, pokudž by vystačilo, ourokové platiti se mají. Však poněvadž stavové o tom jistou zprávu mají, že JMCská některými znamenitými dluhy v jiných zemích než v království tomto pošlými, kteréž do komory JMsti v království českém ukázány jsou, ztěžován býti ráčí, z kterýchž nemalé sumy peněz posudních úrokův se vydávati musí, z čehož jest se i obávati, že též posudní vystačovati nebude moci: a protož JMCské stavové poníženě prosí, aby JMCská takových jinde pošlých dluhův již více neráčil dopouštěti sem do tohoto království převozovati.

A tito za vejběrčí posudného v krajích voleni sou, kteříž stavům království tohoto povinnostmi zavázáni býti mají: v kraji Bechyňském Vilém Voračický z Paběnic a na Blanici, [v kraji Prachenském Bohuslav Vamberský z Rohatec;] [Kraj Prachenský jest v zápisu deskovém vynechán, doplňujeme jej z tištěných artikulů.] v kraji Plzenském Jindřich Harant z Polžic a na Klenovém, v kraji Podbrdském Jan Ota z Losu a na Nižburce, v kraji Vltavském Mikuláš mladší Vojkovský z Milhostic a na Vosečanech, v kraji Rakovnickém Jiřík Chotek z Chočkova a v Tytřích, v kraji Slánském Zikmund Sluzský z Chlumu a na Sukdole, v kraji Žateckém Vilém Vřesovec z Vřesovic, v kraji Litoměřickém Zdeslav Kapléř z Sulevic a na Košťálově, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Byšicích, v kraji Hradeckém Petr Straka z Nedabylic a na Studnicích, v kraji Chrudimském Jan starší Záviše z Osenice a na Bitovanech, v kraji Čáslavském Strachota Vostrovec z Kralovic a na Borovsku, v kraji Kouřimském Filip Mošaur z Valdova a na Lojovicích; kterýmžto vejběrčím každému z nich za práci jich za tento termín polouletní služby se dáti má po pětmecítma kopách gr. českých.

Pražané pak k vybírání od nich takové pomoci! toho posudného volili jsou za vejběrčí své, kteříž též stavům povinnostmi zavázáni býti mají: v Starém Měste Pražském Zigmunda Kapra z Kaprštejna, v Novém městě Pražském Brykcího Zvonaře z Cinperku, v Menším městě Pražském Jana Kocína z Kocinetu, písaře radního téhož města, s nimižto sami oni o službu se narovnati mají. A ti vejběrčí jich povinni jsou ve všem se tak zachovati jako i před psaní vejběrčí krajští, a to tak vyhledati a naříditi, aby v tom žádných obmyslův a fortelův se nedálo; než takové posudné vyberouce úplně a docela bez zadržování nejvyšším berníkům od stavův voleným na hrad Pražský aby dodávali.

A kdež se zpráva dává, že se stav rytířský s stavem městským v hrabství Kladském o vejběrčího snésti nemohou: a protož nejvyšší berníci to naříditi mají, aby každý stav, pokudžby se o to narovnati nemohli, svého vejběrčího měli, a takové berně a posudné podle vyměření sněmovního společně po týchž vejběrčích na hrad Pražský časně, bez zadržování, nejvyšším berníkům odsílali; a nejvyšší berníci spolu s nejvyššími úředníky zemskými a osobami k počtu volenými s nimi o službu se srovnati mají.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, že sem ode dne letnic léta osmdesátého třetího až do pondělího po sv. Jakubu apoštolu téhož léta, v tom jednom kvartálu, v pivovaře mém N. piva svařiti N. varů dal, z kteréhož jest mi se vedle svolení sněmovního z jednoho každého věrtele počítajíc po pěti groších českých dáti dostalo, čehož se sejde v tom čase N. kop grošuov, kteréž teď s rejstry a listem přiznavacím vejběrčímu krajskému odsílám; a že sem více v tom čase piva bílého ani ječného svařiti a na prodej vystaviti nedal, jenž by z něho posudné dáno býti mělo, mimo to což tak odsílám, to jest v pravdě tak, to přijímám k svému svědomí. A pro lepši toho jistotu k tomuto listu pečeť svú vlastní sem přitiskl, jehož datum etc. Tak se každý jiný týmž spůsobem, jmenujíc druhý termín, zachovati má.

A jakož JMCská skrze pány komisaře své stavům království tohoto milostivě předložiti ráčil, aby to z strany kalendáře vnově vydaného bedlivě uvážili, jakejm spůsobem a k kterému času týž kalendář by v království tomto publikován a vyhlášen bejti mohl: i měvše stavové to v svém bedlivém uvážení, že všelijaká jednání a obchodové z království tohoto s zeměmi okolních kurfirštův a knížat JMstí i měst říšských k tomuto království příležících bývají, toho se obávají, dokavad JMCská s týmiž okolními knížaty a městy v říši jednomyslně se o týž kalendář snésti neráčí, že mnohé překážky škodlivé v obchodích a živnostech mezi královstvím tímto a zeměmi jmenovanými by vzniknouti mohly, kteréžto JMCské i stavům užitku žádného by nepřinášely a protož stavové za to poníženě JMCské prosí, pokudžby JMCská toho kalendáře publikování za potřebu uznati ráčil, aby JMCská předkem a nejprvé s kurfiršty a knížaty i jinými stavy v říši o to milostivě se snésti ráčil.

Co se pak židův v království tomto dotyce, v městech Pražských i jiných svobodných městech, a nicméně ve všech městech JMCské a JíMti císařové, též v panských a rytířských městech i v městečkách, vesnicích, kdež by se ti koli vyhledati a najíti mohli: ti vším tím způsobem, jakž předešlého sněmu o tom nařízeno a svoleno jest, z jednoho každého žida, kterémuž by nad dvadceti let bylo, aneb že by ženatý byl, z hlavy půl kopy grošův českých při času svatého Bartoloměje nejprve -příštího dáti a od sebe odvésti povinni budou, a kterémuž by židu dvadcíti let nebylo a do desíti let stáří byl, tehdy toho polovici, totiž patnácte grošův českých, při témž terminu tolikéž aby dali, spravili a z sebe sebrali a od sebe nejvyšším berníkům, s jistým a pravdivým poznamenáním týchž židů, aby odvedli; a to všecko nejinak než tak, jakž v předešlém sněme v obzvláštním artikuli o tom vyměřeno jest, řízeno a spravováno býti má. A poněvadž pak o tom se zpráva dává, že by nemálo takové berně svolené za týmiž židy pozůstalo a nespravené ještě zuostávalo: protož aby takové berně a restanty všecky zadržalé do sv. Vita nejprve příštího nejvyšším berníkům na hrad Pražský od sebe odvedli. Jestli by pak toho tak nevykonali, takové berně tak a na ten čas nespravili, tehdy nejvyšší berníci mají se k nim vedle pokut předešlými sněmy vyměřených ihned beze všech dalších odtahův zachovati.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi vuobec, že sem podle svolení, kteréž se stalo na obecním sněmu na hradě Pražském, kterýž držán byl léta etc. 83. v pondělí po neděli Exaudi a zavřín téhož léta v pondělí po svaté Trojici, všecky židy, kteříž na gruntech mých jsou, vyhledati a sčísti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž se vedle dotčeného sněmovního svolení berně dáti dostane, to jest N. židův ve 20 letech a ženatých, a kterýmž dvadcíti let není až do desíti, jest jich v počtu N. A že více žádných židů na gruntech mých, z nichž svolenou berni při tomto času svatého Bartoloměje dáti mám, jsem ovšem vyhledati a najíti nemohl, než těch dotčených židův obojího pohlaví, to jest K, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho etc.

A jakož jest průbýř zemský některé ztížnosti své, co se střiže a zrna v království tomto při všech mincích opatrování dotýče, i některé jiné artikule v suplikaci své položil, kteréž opatření by spěšného potřebovaly, jakž táž jeho suplikací a vznešení to v sobě šíře obsahuje a zavírá: i poněvadž předešlým sněmem jisté osoby za komisaře k horám voleny byly, a podle toho i tento artikul všech ztížností průbýře zemského k vyřízení nařízen byl, protož i ještě dotčeným osobám, kteréž sou tak předešle za komisaře voleny byly, tyto osoby stavové volí a přidávají: Karla z Bibrštejna a na Děvíně, JMCské radu a hejtmana knížetství Velikého Hlohova, a Adama Slavatu z Chlumu a z Košmberka, JMCské radu, z stavu panského, a Krištofa Markvarta z Hrádku a na Bělé a Beneše Benedu z Nectin a na Vilémově, z stavu rytířského. Kterýmžto stavové tímto sněmem poroučejí a moc dávají, společně nebo rozdílně, aby se o to o všecko s radami JMCské komory české, sjedouce se k tomu den obrali, mezi tímto časem a budoucím sněmem konečně snesli, aby tato věc podle předešlých sněmuov již o tom vyměření a obzvláštně podle starobylého spůsobu Hor Kuten na místě postavena býti mohla; tak aby on prubýř zemský v povinnosti své k dobrému zemi bez další všelijaké překážky zadosti činiti mohl.

A jakož jest Anna Voděradská z Dobřenic, pozůstalá vdova po někdy Jiříkovi Voděradském z Hrušová, na všecky tři stavy skrze poníženou suplikací na místě dítek svých i sirotkův, po témž někdy Jiříkovi Voděradském zuostalých, vznesla, ku paměti přivozujíc předešlou svou poníženou žádost i tolikéž stavův na minulém sněme podanou k JMCské přímluvu, prosíc, aby stavové se ještě k JMCské poddaně přimluvili, tak aby od JMCské milostivé odpovědi na též předešlé své žádosti dostati mohla: na kteroužto žádost její tak snažnou a ustavičnou, a považujíce její a dítek jejich takové žalostivé siroby, stavové k JMCské poníženě a poddaně se přimlouvají, aby JMCská na to brzkou a milostivou odpověď výš psané vdově na takovou předešlým sněmem stavův prošlou poddanou přímluvu dáti ráčil.

Nicméně kdež jest Jan Malovec z Malovic a na Trhovém Štěpánově všem třem stavům předešlou svou žádost a na minulém sněmu v jistém artikuli stavův podanou přímluvu k JMCské ku paměti přivedl, žádajíc stavův, aby se za něj ještě k JMCské přimluvili, tak aby JMCská od takového obeslání, jímž jest na místě JMCské od prokurátora JMti před soud komorní z vejplaty obeslán, milostivě upustiti a týž statček, kterýž na díle se jemu po otci jeho dostal, a ostatek jeho dosti draho dokoupil a tudy v veliké dluhy se dal, v nichž posavad zuostává, jemu k dědictví doprodati poručiti, tak aby se toho, což se v podobných příčinách jiným obyvatelům v tomto království dostávalo, i jemu dostati mohlo, ráčil; a jakož pak, ubezpečiv se předešle na takovou přímluvu, za jiné jest neměl, než že jemu den k jednání a trhu jmenován bude, očekávaje na to, k žádnému soudu jest se nechysta[l], nejsa té vůle s JMCskou v jaké odpory se dáti a posavad se nechystá, a pod tím že jest pominulého soudu komorního na též obeslání přišlo, a prokurátor JMCské že jest k tomu vedl, aby ta pře slyšána byla, k čemuž jest sotva přivedeno, že jest do budoucího soudu odložena; i obávaje se vždy, aby budoucího soudu týmž spuosobem stižen nebyl, žádajíc, aby s nim o tak skrovný statček na místě a konci se postavilo: a tak stavové, jakož předešle tak i nyní, k JMCské se poddaně přimlouvají, aby JMCská od takového obeslání upustiti a s týmž Janem Malovcem o to milostivě uhoditi a jemu týž statek mimo jiné příslušnosti doprodati poručiti ráčil.

Též kdež sou na všecky tři stavy Adam a Hynek, bratří Haugvicové z Biskupic, skrze suplikací vznesli, kterak jest někdy Jindřich Haugvic, otec jich, při dobré a svaté paměti JMCské císaři Ferdinandovi, též při JMti, slavné a svaté paměti, císaři Maximilianovi, a potom již sami při JMCské sedm a dvadceti tisíc zlatých rejnských, někdy strejci jich Janovi Haugvicovi náležitých, a po něm na Jindřicha Haugvice, otce jich, jakožto po bratru a potom i na ně připadlých, majíce sobě list na touž sumu za statek Kopidlno na slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda s dobrou volí odevzdaný, měli, kterážto suma mnoho let při JJMtech jest byla, a oni na velmi časté ponížené suplikování a žádosti že jsou nikdyž k svému přijíti nemohli, a ourokův z též sumy nikdyž že jsou časně a pojednou dosahovati nemohli a tak po několika kopách že jsou bráti musili, však po všecky ty časy že sou JMCské, jakožto věrní poddaní, ušetřovali a na JMCskou nastoupiti nechtěli; až když sou se ženili a nějakou živnůstku sobě koupiti chtěli, toho jsou s ponížeností hledali, aby jim suma jich, což by jí koli pozuostalo, dána byla, aneb vnově zjištěna; ale že by ani sumy ani úrokův, ani zjištění dosáhnouti nemohli, byvše nějací staří poctové někdy dotýkající se Jana Haugvice, strejce jejich, před dvadcíti lety mrtvého, z puchalterie vyhledáni, o nichž jest otec jich ani oni nic nevěděli, ani, aby otec jich v čem tom stihán byl, žádné paměti se nenachází, předkládajíce tudy svou velikou chudobu, a tak že by se jim po otci jich ani jedné kopy míšeňské nedostalo, poníženě stavův žádajíc, aby k JMCské přímluvu o ně učinili, tak aby JMCská, vzhlédnouce na jich chudobu a nedostatky, každému z nich dvou bratří, nemohlo-li by býti na hotových penězích odvedeno, tři tisíce kop grošův českých, kteříž by jim pozůstávali, zjistiti a úroky spraviti, aneb což by JMCská z své štědroty pro odplatu božskou učiniti chtíti ráčil, poručiti ráčil, tak aby pana otce svého vždy nějakou památku a pomoc k živnůstce své měli: i nemoha stavové takové jich žádosti oslyšeti, za výš jmenované bratří Haugvice poddaně se přimlouvají, aby JMCská k nim bratřím milostivě se nachejliti a takovou žádost jich vykonati ráčil.

A při tom jsou purkmistři a rada i na místě obcí Starého a Nového měst Pražských na všecky tři stavy skrze suplikací vznesli, žádajíc, aby se stavové k JMCské přimluvili, tak aby JMCská z štědroty a milosti své týmž městům a obcem jich druhý díl odoumrtí milostivě k vzdělání a zvelebení měst Pražských a zvláště k svedení a zaplacení dluhův, na ty obce berněmi, posudními, půjčkami, rukojemstvím uvedených, darovati ráčil: i na takovou jich purkmistra a rad i na místě obcí žádost stavové k JMCské poddaně se přimlouvají, aby JMCská k přímluvě stavův takovou poníženou žádost jich v své milostivé paměti míti a ji vykonati ráčil.

Avšak toto všech tří stavův království českého dobrovolné svolení, kteréž se k milostivé žádosti JMCské, jakožto krále Českého, a z žádné povinnosti stalo, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a k nějakému protržení privilejím, právům, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům tohoto království, nyní a na časy budoucí a věčné. A JMCská, jakožto král český, také stavům na to, i na předešlá svolení, revers dostatečný vydati míti ráčí.