Jestliby se kterému horníku neb kverkům dělník nelíbil, anebo dělníku by se déle při svém pánu bejti a dělati nelíbilo: tehdy jeden druhému má dáti tejden, ale hutmanům, štejgířům a takovým služebníkům neb správcům dvě neděle napřed věděti, tak aby se horník neb kverci dělníkem a dělník dílem opatřiti mohl; jinak není povinen jeden druhého propustiti aneb odstoupiti. Pakli by kdo dělníka, nemaje k němu velkejch a hodnejch příčin, složil a nedal mu prvé napřed tejden věděti, bude mu povinen za ten tejden lůn dáti, jakoby u něho dělal; pakli dělník sobě dílo nejde a bude dělati, není mu nic povinen, leč by některou šichtu prvé zasvětiti musel nežli sobě dílo našel, za ty jest mu povinen dáti. A kterej by dělník při díle horním nejméně za 6 nedělí pořád z stojícího neb z lůnu dělal, ten nemá na svátky velikonoční, svatodušní neb vánoční, poněvadž by sobě tehdáž žádného díla najíti nemohl, skládán bejti, léčby veliké příčiny k tomu dal, že by se to.s uvážením a dovolením našich horních ouředníkův stalo.

Jestliže by kterej dělník na díle kverkovském ruku neb nohu zlámal, anebo jinak k tomu podobně škodu vzal, byl-li by důl na užitcích, tehdy kverci mají býti povinni tomu uraženému za osm neděl, ač by se prvé nezhojil, lůn z jakého jest dělal dávati a líkaři od hojení zaplatiti mají; pakli jest důl na cupusích tehdy za čtyry neděle lůn dávati a od hojení zaplatiti mají, ale kdyby menší ouraz byl, avšak dělati nemohl, tehdy za čtyry neděle půl lůnu dávati jsou povinni.

Žádná gdyně nemá projednána bejti bez přítomnosti vrchních štejgířův, a když gdyně na latra neb dumplochy projednávati chtějí, tehdy mají nejprv na to místo slézti, skálu spatřiti a sekati, aby věděli jak jednati; pakli jsou prvé v těch místech gdyně projednány [bejvaly, tehdy mají šetřiti, co jest prvé dáno bylo a mnoholi jest vydělal neb prodělal, tím se budou moci spraviti a věděti jak jednati. Protož při každém dole, když gdyně jednají, má vrchní a dolovej štejgíř pilně šetřiti, aby dělníci své šichty zouplna a pilně dělali, také kolik jich dělá a po čem jim gdynař platí, ať pořádné košty klade, aby mohli každého času věděti co vydělá neb prodělá, aby podruhé tím bezpečněji jednati mohli; a když gdyně projednána jest, mají přísežní štufu vytíti, odkud gdyně měřena bejti má, a když bude dodělána, mají zase dolů lézti a ji přijíti.

Kterej havíř gdyni zjedná, jest povinen ji vedle projednání svého dodělati, buď s ziskem neb ztrátou; nebo kverci jemu taky v tom státi musejí.

Pakli by kterej nedodělajíc gdyně, ani od kverkův z nich propuštěn nebyl a od gdyně odstoupil, ten nebo ti a takoví nemají při těch horách i jiných v tomto království českém na žádném jiném díle, pokud toho projednaného díla nedodělají, fedrováni, nýbrž trestáni a k dodělání přinuceni bejti.

Avšak přísežní i toho šetřiti mají, když by chudej havíř, pilně dělajíc, na gdyni prodělal, aby mu potom jiné gdyně tak projednávány byly, aby mohla z obojí strany rovnost zachována a havéř pro svou pilnost některým grošem přes lůn zjištěn bejti, jinak by gdyně přes míru nasazovali; pakli by skrze nepilnost ke škodě přišel a prodělal, nemá mu odnikud nahrazováno bejti.

Gdyně na vortách, kde havéřům kyzy neb rudy na centnýře sekati neb páliti projednány bejvají, ty mají od jednoho kvartálu do druhého projednávány bejti, a při tom projednání má bejti vy-míníno, jestliže polem kyzy páliti neb sekati má, aby vortu nezaprunoval ani nevyšlepoval, ale žulu i feršky rovně také lint od hantu, jak mu za vort vyměřeno bude, držel a nezúžoval, aby k fudrnosti i k větrům vedení volnost bejti mohla.

S ohněm opatrně aby zacházel a nedal žádnému saditi, kdožby v tom zkušen nebyl, ale sám hutman, totiž gdynař má vždycky při tom bejti.

V latroších, pokud k vortu náleží, aby často saze vymietal, k kašnám aby dobře pobity a zmazány byly přihlídal, a nejdeli hlínu odpadanou neb jinej jakej nedostatek, to má bez meškání perkmistru neb štejgíři oznámit, aby to opatřiti dali, prvé nežli se škoda stane; a tak má všecky ty věci při vortě opatrovati jak jinej hutman, kterej z lůnu dělá. A protož vrchní i dolovej štejgíř, též i šichtmejstr, mají často k němu přihlídati, aby v tom řádu stál, a také i dělníci jeho šichty pořádně lezli a dělali; a nejdouli jeho nedbalého že ke škodě dělá, nebo že něco proti dobrému řádu před sebe bére, nemají toho přehlídati, ale vedle zasloužení trestati.

Kudy nebo kyzy, které naseká, ty má na vortě rozděliti a přebrati, dobré zvláště a suché neb řídké také zvláště, perk z nich do cista vybrati a toho šetřiti, což nejvejš možné, aby se do drobného do kladverku neb hlíny nepřimísilo; a když rudu neb kyz na den vyženou neb vytáhnou, tehdy v kyz-komoře je má na drobno rozrážeti, aby žádná štufa dobrého kyzu neb rudy přes jednu libru a suchého neb řídkého přes dvacet lotu nevážila, a tu má opět se vší pilností perk vybírati a odrážeti, aby rudy neb kyzy čisté byly, a nepřebereli na čisto, tehdy nemají od něho přijaty ani placeny bejti, pokud toho neučiní.

K takovému dílu sekání neb pálení rady a kyzu má míti své nádobí, totiž les, železa, loje a co k tomu potřebí, než fudrnost má jemu držána bejti, les a hlínu na vyměřená stadia k vortu dodávati, perky a rudu neb kyzy z štadel na den bráti, tak jakž se obyčejně od dolovejch kverkův lenšaftnim činívá.

Také nemá žádnému trpíno býti, aby měl na dvou rozdílnejch kverkův vortech gdyně míti, ani toho, aby maje gdyni jinému zase projednával. Též zjednajíce gdyni a nelíbilali by mu se, nemá ji žádnému jinému bez dovolení ouředníkův a kverkův přepouštěti.

Než jestliže by při gdyni pilně dělajíc nemohl práv bejti, má míti vůli, kterého kolivěk téhodne by mu se líbilo, kverkům ji zase vzdáti a oznámiti kverkům, že při ní zůstati nemůže, žádaje za propuštění; a kverci ho také nemají nutiti, než za jeden tejden po oznámení jest povinen dělati, a po vyjití toho téhodne teprv bude moci odstoupiti, leč že by se s ním kverci znovu urovnali.

Však budeli od ouředníkův uznáno, že neslušně odpuštění bére, toliko žeby chtěl kverky natahovati, nemá mu toho dopuštěno býti; pakli by svévolně nechtěl uposlechnouti a přes uznání a napomenutí ouředníkňv by odstoupil, tehdy nemá za jeden celej kvartál při těch horách k žádnému dílu připuštěn býti.

Nebo kverci co takovému oukolníku projednají, by dosti velkej zisk měl, jsou povinni a mají mu v tom do toho kvartálu, jak projednáno, státi: a protož jest potřebí, aby ouředníci toho pilni byli, aby oukolník košty pořádné kladl, z kterých by se potom mohlo vyhledati, co jest toho kvartálu vydělal neb prodělal, ješto by se při jednání jiných gdyní tím spraviti mohli.

Pakli by na umprochu tak mnoho kyzů neb rudy nebylo, aby mohlo projednáno býti na centnýře, a kverci by prospěšnost raději oukolem projednali nežli z lůnu dělati dali, tehdy se má na dumplochy neb latra projednati, však s tou výminkou, aby kyzu neb rudy ušetříno bejti mohlo a do perku se nedávali. Tehdy což by kolivěk rudy neb kyzu shledati mohl, má jemu vedle slušnosti od centnýře, jak projednáno bude, placeno býti. A protož mají ten dumploch neb latro a to laciněji projednati, co by mu se mohlo na rudě nebo kyzu nahraditi.

Zanechajíli kverci dolu neb vortu pustého a zůstali by někomu dlužni, tehdy dlužníci budou moci s vědomostí a povolením ouřadu horního ten důl nebo vort v dluhu ujíti a v něm vedle řádu horního těžiti, pokud by ho někdo jinej za propůjčení nepožádal; pakli se obmeškajl a důl nebo vort jinému propůjčen bude, tehdy ten novej příjemec není povinen prvnějších dluhy platiti, ale věřitelé mají svých dluhův při prvních kvercích, za které dluh zašel, hledati.

Kaven, lozumentův a k tomu podobných stavení nemá bejti dopuštěno od dolův prodávati, zastavovati v dluzích, ani žádným jiným spůsobem dávati, nebo kavny a k tomu podobné i všelijaké stavení k dolu náležité má i po spuštění za jeden celej rok při dolu zůstati; a neujmeli toho dolu žádnej v plném roce, tehdy po vyjití roku bude moci hofmistr neb perkmistr touž kavnu i jiné stavení k jinému dolu, kde by toho pilnější potřeba uznána byla, dáti a nemá toho nikam jinam od nákladův horních obraceti.

Při dolích v kavnách i jiných dolových a horních staveních a nákladích nemají kverci, by pak jejich vlastní nákladové byli, žádných nových řádův mimo tato naše práva ustanovovati, ani co zastavovati neb zapovídati bez vědomí a dopuštění hofmistra anebo perkmistra těch hor.

A byloli by co tak velikého a že by bedlivějšího uvážení potřebovalo, nemá hofmistr ani perkmistr dovolovati, ale má to na nejvyššího mincmejstra vznésti a od něho naučení očekávati.

V kavnách při dolích i při hutech žádných piv ani jiného pití na řád nemají dávati, než toliko k samé potřebě dělníkův. Také nemají žádnejch jinejch silných pití mimo obecní piva skládati, ani pálenejch vín šenkovati. A dopustili se toho hutman neb hutmanka, má skutečně jiným ku přikladu trestán neb trestána býti. Také nemá dopuštěno býti blízko kaven a dolův krčem neb šenkovních domův stavěti.

A předně aby všickni horníci, kverci a nákladníci od nás k sobě tím větší náchylnost poznati mohli a chtivější k horám a hledání kovův byli, tuto jim obzvláštní milost činíme a je osvobozujem: kdežkoli a na kterých horách zlatejch a stříbrnejch v království našem Českém, buď na našich nebo na stavův gruntech, ježto z nich desátkové vycházeti mají, náklady činí a pavují, aby z těch nákladů dolů nebo štol hledajících, kteří by s cupusy pavováni byli, anebo i potom kdyžby, jsouc na užitcích, užitkové totiž auspejty z nich vycházeti přestali a zase k cupusům přišli, žádnými desátky, pokudby na cupuslch trvaly a s auspejt na kukus po patnácti groších českých včepných peněz neměli, dávati povinni nebyli a nedávali.

Ale kdyžby tak mnoho včepných peněz za rudy z zlata neb stříbra nachovanejch měli, aby na kukus po patnácti groších českých auspejt dělen bejti mohl, tehdy ihned, dělte auspejt neb nedělte, budou nám i pánu gruntu od toho času náležitej desátek, dokudž by ten náklad, důl neb štola auspejty vynášel a zase k cupusu nepřišel, dávati povinni. A tak toliko z těch dolů neb štol, kteří užitky a auspejty z rud zlata neb stříbra vynášejí, kolikrát by koli po cupusích a jinak k užitkům přicházeli, desátky dávati povinni bejti mají a jinak nic.

Jestliže by kdo z jinejch zemí na některé hory zlaté neb stříbrné v království Českém na našich neb stavův gruntech, kde těchto práv užívají, se přistěhoval, osadil a náklady na hory činil, pavoval, nebo při horách a dolích dělal, v cizích zemích dlužen zůstal, však v žádném zločinném, hrdla, cti a víry propadlém skutku nalezen nebyl: tehdy ten a takovej každej má a bude moci všech těch svobod těmito našimi právy horními vysvětlených i jiných obdarování, majestáty obsažených, jako jinej svobodnej horník užívati, s manželkou, dítkami, čeledí i s tím vším, s čím jest se tu přistěhoval a co by tu poctivě zachovati a nabýti mohl, svoboden bejti a před svým věřitelem od svého na ty hory přistěhování za tři léta pořád sběhlá bezpečnej klejt míti, tak aby jeho žádnej z cizozemcův pro dluhy do těch tří let hyndiovati, ani jakou překážku činiti, ani právem naň nastupovati nesměl; kterýžto glejt jednomu každému v takových případnostech do oznámených tří let od jeho přistěhování mocí naší královskou, jakožto král českej, dávati a je v tom osvobozovati ráčíme.

A pakli by se někteří poddaní v království českém a zemích k němu připojených k některým těm horám obrátili, a živnosti sobě s ženou a dětmi pavováním nebo poctivou robotou při horách dobejvati chtěli, však kteří by též zločinnými, hrdla, cti a víry propadlými skutky vinni nebyli, mají míti též svobodu, vosadíc pánu grunt, při horách se vosaditi, tu zůstati a živnosti hornické pavovánim neb dílem horním užívati.

Jestliže by pak z gruntu utekl, aneb se s ženou a dětmi neb jinak vykradl, má nicméně též ty svobody užiti, ale co jest kolivěk na gruntech pána svého, bud! statek neb jakoukoli jinou spravedlnost, měl a jí. odešel, tu pánu gruntu propadá a ji potracuje.

A ti neb takoví poddaní nemají jinak té svobody užívati, než pokud se při horách zdržují a hornické živnosti pavováním neb dílem horním a dolovým užívají. Budeli některej poddanej na hory nakládati, buď na našich, pána svého neb na kteréhož kolivěk z stavův gruntech tále míti: a propadneli nám nebo pánu svému hrdlo a statek, neb jedno z toho, tále jeho, které má, mají jemu předce zůstati, a nemá se na ně žádnej žádným obyčejem ani pro dluhy potahovati, ale on bude míti vůli je držeti, někomu dáti, prodati, o nich kšaftovati, jako kterej jinej svobodnej horník.

A přišloli by k tomu, že by kverci a horníci z dopuštění božího válkami nebo jakýmkoliv spůsobem od hor odehnáni byli a potom se zase navrátili: má jeden každej zase k svým tálům zouplna i jiné všelijaké spravedlnosti, kterou by tu ještě najíti a prokázati mohl, připuštěn bejti a jí užívati.

Nad to pak horníky naše na Horách Kutnách všech cel, mejt a ungeltův osvobozujem, aby z těch věcí, které by od nich a formanův neb nájemníkův jejich, buď ku potravám, neb pro jiné potřeby, ku pohodlí a k zdržení hor a lidu horního vezli, nesli nebo hnali, žádnými cly, mejty a ungelty v tomto království českém a zemích k němu připojených od žádného, mimo to, co jest se od starodávna obci jejich pro opravy a zdržení města a městských potřeb dávalo, dává a platí, obtěžováni nebyli.

Však jestliže by kdo z obyvatelův Hory Kutny, i jinej kdožkoliv, pod spůsobem fedrování hor a lidu horního, užívajíc v tom těch svobod, něco v městě složil anebo dobytky k městu přihnal neb přihnati dal, anebo obilí i jiné věci tu při horách, na dědinách, lukách neb zahradách k Hoře městu pod šos náležitejch zrostlo a toho při městě nezbejvalo a jinam od města prodávati chtěl, nemá jemu toho bez povolení ouřadu horního a městského dopuštěno bejti; pakli by to ukrytě učinil a vyprodal, má držán bejti za toho, jako by cla projel, a budeli ta koupě zastižena má vzata a do špitálu dána býti, a právo se jím má dostatečně ujistiti a jeho přestoupení na nás vznésti; več jemu to obrátiti ráčíme, toho bude očekávati.

A jakož jsou horníci na Horách Kutnách osedlí a s městem trpící, od předešlých císařův a králův českých, předkův našich, mezi jinými také níž psanými milostmi a svobodami obdařeni, při kterýchž i my jich zanechávati a jim jich potvrzovati ráčíme: což by sobě koliv buďto k některému záduší, k obci anebo některé obzvláštní osoby, totiž měšťané Hory Kutny, statku pozemského svobodného, na čemžkoli a jak jmenováno býti může, koupili, aby jim to svobodně beze vší překážky a odporu, i bez vznešení a na nás se dožádání, ve dsky zemské šlo a kladeno bylo.

Tolikéž jim i k tomu dovolujem, aby je mohli také zase svobodně bez překážky každého člověka prodávati, a to kolikrát by se jim koli líbilo; a jestliže by kterej horník o statku pozemském kšaftoval, aby ten kšaft po relatořích od šepmistrův a rady vyslaných do desk zemských se kladl, a odkázal-li by komu statek svůj pozemský i šosovní, ten aby jeho svobodně požiti mohl.

Pakli by kterej horník neb hornice, nepozůstavivše dědicův, bez kšaftu umřeli, tehdy statek jejich na nejbližšího přítele s městem trpícího aby připadl; a nebyloli by tu při městě přátel, tehdy statek pozemský a hotové peníze na nás a budoucí krále české, ale šosovní, jako domy, zahrady, dědiny, luky, rybníky, též tále, doly a jiné k horám náležité na obec města Hory Kutny připadnouti má.

A aby mohli tím snažněji a podstatněji svými náklady hory v ustavičném pavování a kovův hledání držeti, propouštíme je ze všech a všelijakých berní městských, tak aby nyní a na časy budoucí pokud a kteří se hor náklady svými dotýkati budou, žádnými beměmi z statkův a živností svých městských, jaké by ty koliv byly, které při městě Hoře Kutné mají a míti budou a jich užívati mohou, ani posudním z těch piv, které oni sami při městě pro potřebu města a hor, budto bílé neb ječné, vařiti budou, povinni nebyli; a jestli by kdy jaké berně na sněmích obecních ukládány a svolovány bej valy, to jim a právům i svobodám jejich k žádné škodě býti nemá.

Však proti takovým milostem a svobodám jsou a mají býti povinni náklady svými hory držeti, a při nejmenším jeden důl zespolka obecním nákladem pavovati, a v tom rovnost zachovati, tak aby chudší nebyli mimo možnost obtěžováni, a možní, majíce mnohemnásob lepší živnosti, ušetříni.

A kdyžby ten důl obecní k užitkům přišel a za jeden celej rok užitky a auspejty vydával, tehdy aby opět jinej důl k těžení před sebe vzat byl, a to s radou a bedlivým uvážením nejvyššího mincmejstra a ouředníkův horních. A kolikrát by koliv důl obecní k užitkům přivedli, tehdy po každém roce tím způsobem jinej před sebe vzíti mají, tak aby se hory rozšiřovaly a užitkové rozmnožovali.

Také je všech tažení vojenských, obzvláštně ven z země, osvobozujem, leč že by se země české dotejkalo skrze nějaké vpády od nepřátel anebo pro jiné příčiny, že by veřejné pohnutí býti muselo: tehdy aby též vedle jiných, když bychom toho potřebu uznali, a my sami neb budoucí králové čeští jim rozkázati ráčili, anebo na našem místě nejvyšší mincmejstr království Českého jim rozkázal, mají vlasti své hájiti povinni bejti.

Co se pak artikulův [V rukopise s letopočtem 1579 odstavec tento schází.] v snesení s stavy království Českého, které se stalo na sněmu obecním 1575 léta Páně, dotejče: ačkoliv se i na ty hory, ježto by se na stavův gruntech zjevily a vyzdvihly, vztahují, však týchž artikulův, tejchž milostí a svobod v témž snesení položených všickni horníci, kverci a nákladníci na našich horách a v našich královských městech horních v království Českém, žádnejch hor nynějších ani budoucích, které těžejl aneb těžiti budou, nevymíňujíc, též jich na každém místě, kdež by toho koliv potřeba byla, užívati, jimi se říditi a spravovati mají a moci budou, ale však s tou vejminkou, jestli by které hory neb horní město proti některému tomu artikuli obzvláštní obdarování mělo, toho při něm zůstavovati ráčíme.

A poněvadž při každém horním městě obyvatelé mnohými milostmi obdarováni a mimo jiná města osvobozeni jsou, majíce tu své živnosti, obchody a obydlí: budou také povinni v případnejch potřebách, ač by na ně kdy podáno bylo, všelikterak buď. forami, robotami i jinak, jak by kdy potřeba ukázala, však proti slušné odměně a záplatě, jak se jiným vůbec platiti bude, hory fedrovati pomáhati.

A jakož od starodávna práva horní ukazují, i my toho taky potvrzujeme, aby při horách v ouředních domích, v dolích, nad doly v kavnách, lozumentích, na haldách, v lizoflch, v hutech, v komorách a kdežkoli jaké stadia k horám neb hutem pod správu ouřadu horního náležejí, to před všelijakým právem i jinak aby žádnej, jakéhokoliv stavu neb povolání by byl, žádné moci ani svévůle užívati, žádného bíti, jímati ani naň sáhati anebo v čem překážky činiti nesměl, osvobozujem.

Pakli by se kdo toho čeho proti tomuto našemu osvobození dopustil, ten nám hrdlo i statek propadne. A protož hofmistr neb perkmistr těch hor má jeho ihned na závazek vzíti, aby se ve čtrnácti dnech před osobou naší a v naší nepřítomnosti před nejvyšším mincmejstrem postavil; pakli by mu toho věřiti nebylo, má vězením opatřen a bez meškání na nás a v nepřítomnosti na nejvyššího mincmejstra vzneseno bejti, a nejvyšší mincmejstr má soud pořádnej při nejbližším právu osaditi a jeho vedle uznání trestati. Pakli by se osoby stavu vyššího dotejkal, má ho na čest a víru vzíti, aby se ve dvou nedělích na hradě Pražském před naším hejtmanem postavil, pakli by při [Rukopis s letopočtem 1579 má ještě: "zlém a neřádném."] skutku postižen byl, má ho témuž hejmanu poslati, a vedle toho jeho provinění psaním světle oznámiti; ten bude věděti podle zřízení zemského a svého ouřadu to jak dále opatřiti.

Také přísně přikazujeme a míti chceme, jestli by kdo těch svobod lstivě a zlostně užívati chtěl, netoliko bitím, jímáním, ale i nenáležitými slovy pána Boha dotýkáním, laním, klením, haněním, lidí na poctivosti utrháním, přísaháním: toho aby štejgíř, šichtmejstr a doloví dělníci ihned do vězení vzali a našim ouředníkům s jeho přečiněním oznámili, aby vedle provinění svého skutečně ztrestán býti mohl. A kterej by kolivěk štejgiř, šichtmejstr nebo dělník takového přestupitele honiti neb jímati nepomáhal neb nechtěl, ten každej má touž pokutu nésti jako i přestupitel.

Však jestliže by naši ouředníci horní pro neposlušenství, neb jaké jiné přečinění, kterého trestati chtěli: ti mají moc v každém tom místě osvobozeném, jako i jinde v městě, neb kdekoliv dáti vzíti a vedle provinění trestati.

To pak vysoce vymíňujeme, aby žádnej mordýř, zemskej zhoubce, loupežník a jinej lidskej škůdce těch svobod užiti nemohl: ale utekl-li by tu kterej, tehdy dopouštíme, aby je, opovědíc se hofmistru neb perkmistru těch hor, svobodně jímati mohli, však s níže oznámenou výminkou.

Ale že by někdo někoho mohl tím nařici a on vinen nebýti, toliko proto, aby ho mohl z místa svobodného vymoci a dosáhnouti: protož hofmistrovi neb perkmistrovi poroučeti ráčíme, aby na to pilné zření měli, a odpíral-li by nařčený tomu skutku, aby ho vězením dostatečně opatřili, a naříkající, neníli dosti usedlej v tomto království, aby zaručil a ve čtrnácti dnech na něj to ukázal; ukáželi, tehdy má vězeň ku právu městskému vydán býti, pakli neukáže a předloží slušné příčiny, pro které jest v tom času ukázati nemohl a žádal by za další čas, tehdy má jemu toho do druhejch čtrnácti dni uloženo bejti, a tak vedle slušných příčin i do třetích čtrnácte dní toho bude moci užiti. A neukáželi nic v těch třech odkladích, má vězeň propuštěn, a ten kdo jest jeho hyndroval nám v takovou pokutu upadnouti jako přestupitel a rušitel našeho osvobození, a má též, tak jak vejš o přestupitelích oznámeno, k němu přikročeno býti.

Mordéři, kteří by zoumysla mord učinili, a ne že by se z přinucené potřeby brániti museli a v tom se mord přihodil, by pak o své zlé skutky smlouvy učinili aneb milosti došli, však nemají v žádném ouřadu, službě ani dílu při horách trpíni býti.

A protož má při každém horním městě ten řád zachován a držán bejti: aby, vymíňujíc naše i kverkovské ouředníky a služebníky, též i šichtmejstry, totiž písaře dolové i hutní, probíře a k tomu podobné osoby, jinej žádnej obecní dělník po městě neb na horách žádné bráně, sekery, ani kladiva železného aby nenosil, leč že by na dílo aneb z díla šel, tu může sekeru aneb kladivo nésti, že by mu se po nějaké potřebě přes pole jíti trefilo, ale kromě toho nemá žádnému trpíno býti nýbrž rychtář městskej má obzvláštní pozor na to míti, a nejdeli takového kterého s zapověděnou braní po městě, po domech neb za městem po procházkách choditi, má jemu tu braň vzíti, zase nenavracovati a k tomu ho do vězení dáti, odtud nevypouštěti, leč rychtáři patnácte grošův českých pokuty dá.

Uznal-li by nejvyšší mincmejstr při městě Hoře Kutné, nebo při kterémkoliv jiném našem horním městě, kdeby těchto práv horníci užívali, jakou obecní potřebu pro pohodlí a snadnější zdržení lidu horního, aby v ničemž přes míru obtěžováni nebyli, mezi řezníky, pekaři, sladovníky, lojovníky i jinými všelijakými řemeslníky a obchodníky, kteří by netoliko v potravách, ale i v jiných potřebách a nádobích k hornímu dílu, též v oděvích a obuvích své obchody vedli, nějakej lepší řád, nežli by prvé byl, naříditi: tehdy uvážíce to s našimi ouředníky horními těch hor a ouřadem téhož města, bude moci to, což by tak společně za nejlepší uvážili a našli, naříditi a ustanoviti, a obyvatelé téhož města budou povinni tak se chovati a v tom státi.

Přihodiloli by se, [Odstavec tento schází v rukopise s letopočtem 1579.] že by mezi obecním lidem, při kterém koliv horním městě, různice nebo bouřka se pozdvihla anebo oheň vyšel, tehdy všickni naši ouředníci a přísežní i jiní služebníci mají ihned na Horách Kutnách k vlašskému dvoru běžeti a téhož dvoru i mince hájiti; při jiných horních městech, kdežby mince nebylo, ouředních domův, kdež se práva, zápisové a jiné spravedlnosti lidské chovají, pilni bejti a hájiti. Pakli by se čího domu dotejkalo, aneb blízko kterého z našich ouředníkův neb služebníkův, ten každej bude moci svého hájiti. A byl-li by takovej škůdce buďto buřič nebo palič postižen, ten má ihned k nejbližšímu právu městskému podán a tu souzen i trestán býti.