Neautorizováno!
(Jednání pokračovalo v 14.00 hodin.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 139. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.
Prosím vás o ztišení.
Oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky, pan Petr Pavel.
(Ozývají se prezidentské fanfáry a všichni přítomní povstávají. Do zasedacího sálu přichází prezident republiky Petr Pavel. Zní státní hymna České republiky.)
Vážení přítomní, dovolte, abych mezi námi uvítala prezidenta republiky, pana Petra Pavla, a předala mu slovo.
Pane prezidente, prosím.
Prezident České republiky Petr Pavel: Vážená paní předsedkyně, místopředsedkyně a místopředsedové, členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, jak už jsem se zmínil na grémiu, nebyl jsem příliš častým hostem v dolní komoře parlamentu a je to vlastně teprve moje třetí oficiální návštěva v tomto jednacím sále. Ale rozhodl jsem se vás oslovit právě v závěru volebního období, v závěru vašeho mandátu, a říct vám několik svých osobních pozorování k období, které za několik měsíců skončí. Přestože nepovažuji příliš za důležité nějak důkladně rekapitulovat, tak bych rád nabídl alespoň osobní pohled.
V uplynulých čtyřech letech jsme tu byli častokrát svědky intenzivních a vyčerpávajících parlamentních debat, mnohahodinových vystoupení, nočních jednání a složitých politických střetů. Nebylo výjimkou, že se jednání Sněmovny stalo předmětem rozhodování Ústavního soudu. Tato ne úplně šťastná politická realita je, alespoň pro mě, určitým podnětem ke změně. Vnímám ji jako apel k zamyšlení nad tím, jestli nenastal čas na kultivaci a úpravu pravidel parlamentní diskuse tak, aby byl na jedné straně zajištěn důstojný prostor pro názory a návrhy opozice, ale zároveň i pro efektivní vládnutí a naplňování volebního programu, tak abychom i nadále umožnili střet názorů, ale vyvarovali se pravidelných obstrukcí, aby se demokratický systém sám nestal nástrojem vlastní paralýzy.
Setkáváme se tu v době probíhající předvolební kampaně, která bude trvat ještě čtyři měsíce. Přál bych si - a věřím, že stejně tak se mnou i většina našich občanů - abyste ji po celou dobu vedli korektně, důstojně a bez nefér útoků, abyste se nenechali svést k laciným heslům a prázdným slibům. Občané od vás právem očekávají pravdivost a vizi při řešení problémů, které je pálí.
U stran vládní koalice předpokládám, že nabídnou důkladnou reflexi své činnosti s důrazem na kauzu, které asi nejenom my, ale i média a naše veřejnost v posledních dnech a hodinách věnujeme největší pozornost.
Tady bych se na chvíli rád zastavil, protože tato kauza má skutečně mimořádně škodlivý potenciál. Kdybych to měl nazvat hlasem lidu, tak bych řekl, že to je velký průšvih, protože nejenomže může znevěrohodnit instituce státu v očích občanů, ale také důvěru ve spravedlnost obecně. Má potenciál poškodit nás také v zahraničí a i z toho důvodu jsem přesvědčen, že musíme udělat vše pro to, aby vše, co s touto kauzou souvisí, bylo transparentně a důkladně prošetřeno, abychom z toho vyvodili závěry - a to závěry všeho druhu, ať už závěry etické, politické, ale také možná trestněprávní - a v případě, že se ukáže, že v této věci někteří lidé pochybili, pak musí nést odpovědnost.
Zároveň také ale čekám od vládních stran, že jasně pojmenují dosažené výsledky - jak ty pozitivní, ale že také jasně promluví o tom, co se jim nedařilo - a že předloží pádné důvody pro to, aby jim veřejnost mohla případně dát znovu šanci.
Pokud jde o opozici, očekávám realistické alternativy, nejen kritiku vlády, ale konkrétní a věcné návrhy, jak se vypořádat s výzvami, kterým čelíme.
Opakuji déle argument, že naše země nutně potřebuje reformy, které budou adekvátní reakcí na aktuální bezpečnostní, hospodářské a společenské výzvy, změny ve vzdělávání, zdravotnictví, v obraně, v digitalizaci, ve veřejné správě, financích nebo vědě a výzkumu. Nejsem idealista a jsem si dobře vědom reality politického boje. Považoval bych ale za velice škodlivé, kdyby následující měsíce přispěly k dalšímu prohlubování příkopů a nevraživosti v naší společnosti. Hesla volebních billboardů upadnou v zapomnění dnem voleb, ale obsah a atmosféra kampaně ve veřejném prostoru zůstanou. Nepřátelství a hořkosti způsobené vyhrocenou kampaní nezmizí vznikem nových povolebních koalic, a kdokoliv vzejde z nadcházejících voleb, bude se s tou situací muset vypořádat.
Myslím, že nemusím připomínat, že nežijeme v časech klidu a že zajištění bezpečnosti a budování celospolečenské odolnosti představuje klíčovou podmínku pro zachování svrchovanosti a prosperity naší země, a to ve všech oblastech, vojenské, energetické, ekonomické i občanské. ***
