Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Kvůli zcela zásadní absenci dialogu a důkladné přípravy tak hrozí vznik problémů pro řadu odpovědných zaměstnavatelů, kteří svým zaměstnancům přispívají již nyní, často dokonce ve většímu rozsahu, než bude požadovaná nová legislativa.
Zaměstnavatelé zpravidla poskytují příspěvky bez ohledu na konkrétní rizikovou kategorii nebo typ rizika, se kterým se zaměstnanci setkávají. Novela vůbec nereflektuje existenci již zavedených sociálních programů a kolektivních smluv, které obsahují ustanovení související s oblastmi dotčenými navrhovanou úpravou. V mnoha případech se jedná o dlouhodobě sjednané závazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, které jsou výsledkem kolektivního vyjednávání a které mají výrazný vliv na stabilitu pracovněprávních vztahů v jednotlivých sektorech. Navíc ti, kdo by podle nového zákona měli získat povinný příspěvek, ve skutečnosti nemusí získat nic navíc, jelikož jim zaměstnavatel tuto podporu již poskytuje v rámci vlastních sociálních programů. Navíc předkladatel vůbec nebere v potaz potřebu zaměstnanců posoudit a odpovídajícím způsobem nastavit své vlastní strategie v oblasti zabezpečení na stáří, zejména pokud navrhovaná úprava ovlivňuje jejich motivaci k individuálním formám spoření či investic.
Důvodová zpráva zákona zcela opomíjí, jaké to bude mít dopady právě na vybrané regiony a vybrané odvětví a na trh práce. Po skutečně dlouhé a opakované diskusi na rozpočtovém výboru jsem na své opakované dotazy dostávala často čistě formální odpovědi. Každopádně i z těchto z mého pohledu nedostatečných informací vyplývá to, čeho jsem se obávala. Regionální struktura zaměstnanců pracujících ve vybraných rizicích kategorie 3 je významně heterogenní.
V Moravskoslezském kraji je například celkem 13,5krát vyšší počet zaměstnanců pracujících ve vybraných rizicích kategorie 3 nežli v Karlovarském kraji. Tyto odlišné dopady na jednotlivé regiony předkladatel zákona zcela opomíjí. Navíc stále nemáme informaci, jaké je věkové složení dotčených zaměstnanců. Kolik z pracujících v konkrétních odvětvích nemá nasmlouvaný žádný produkt spoření na stáří?
Netušíme, o kolik se zvýší příspěvky, a tedy i objem prostředků, se kterými soukromé penzijní společnosti hospodaří. Otázkou zůstává, kdo si na základě předložené novely vlastně polepší a jak. Navíc z pohledu firem je zcela zásadní otázka celkového agregovaného dopadu do nákladů zaměstnavatelů. Jaké to vyvolá dodatečné změny v nastavení sociálních systémů? Mnoho otázek, málo odpovědí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vůbec neřeší, jak na tom budou zaměstnanci a zaměstnavatelé, kteří již v tuto chvíli vytvářejí dodatečné úspory na penzi. Vzniká otázka, do jaké míry budou nabourány dosavadní modely podpory k zajištění zaměstnanců na stáří aplikované mnoha zaměstnavateli na dobrovolné bázi. Pokračuji dále. Počet osob pracujících ve vládních institucích, které budou mít povinný příspěvek, je 16,6 tisíce. Jaký to bude mít dopad do veřejných rozpočtů? Opět bez dostatečné odpovědi předkladatele, zcela bez zájmu Ministerstva financí. Taky důvodová zpráva neřeší, podle jakého klíče byly zvoleny počty směn a k nim náležející výše příspěvku. Prostě nevíme již tradičně vůbec nic.
Zásadní administrativní komplikací budou dvě sazby vztažené k počtu odpracovaných směn. Je zřejmé, že počet odpracovaných směn rizikové práce se bude meziměsíčně lišit. Podle stávajícího návrhu tak zaměstnavateli vznikne povinnost reagovat na změnu a každý měsíc měnit parametry výpočtu. Administrativně je to zbytečně náročné. Tímto směrem cílí i můj pozměňovací návrh, který chce snížit administrativní náročnost na straně zaměstnavatelů. Navrhuji zavést pouze jednu sazbu. Tím tato komplikace odpadne.
Navrhuje se tedy sjednocení na vyšší hodnotě, protože vykonávaná práce je stále hodnocena stejným stupněm rizika a vyšší příspěvek bude znamenat rychlejší růst uspořené částky.
Další můj, samozřejmě můj a kolegů, pozměňovací návrh se týká odkladu účinnosti. Právě s ohledem na legislativní a věcnou nepřipravenost návrhu a jeho problematickou proveditelnost v praxi se navrhuje odklad nabytí účinnosti na 1. červenec 2026. Je nezbytné vytvořit prostor pro úpravu interních systémů zaměstnavatelů a pro sladění navrhované právní úpravy s již existujícími sociálními programy a kolektivními smlouvami. Současně je třeba zohlednit oprávněnou potřebu zaměstnanců posoudit a odpovídajícím způsobem nastavit vlastní úspory na stáří. Vážení kolegové, dnes je již zcela zřejmé, že o spravedlivé nastavení penzijního systému tady nikomu nejde.
Pokud se vrátím ke své úvodní metafoře s mosty přes řeku, dnes již vládě Petra Fialy jde jenom o to, aby se mohla tvářit, že splnila úkol a začala stavět most. Bohužel staví, stejně jako v případě důchodové reformy, most z prken starých, zpráchnivělých a shnilých. Z prken, které nepatří již ani do kamen. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, poněvadž s přednostním právem se nikdo nehlásí, a do ní je jako první přihlášen pan poslanec Martin Dlouhý. Vážený pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil za skupinu poslanců pozměňovací návrh, který najdete pod číslem 6563 a který se týká vlastně takové drobnosti, ale mohl by právě zaměstnavatelům přinést velké potíže, a sice, že se může stát, že jeden zaměstnanec v průběhu měsíce bude provádět činnosti v kategorii 4 a zároveň bude provádět činnosti v kategorii 3 ve vybraných pracovních podmínkách, a tím by vlastně mohlo dojít k tomu, že by zaměstnavatel musel zaplatit jednak vyšší sociální pojištění do toho veřejného systému a zároveň by měl platit pojistné do toho nového systému, který zákon má nyní zavést. Takže je asi logické, aby to pojistné platil zaměstnavatel jenom jednou, takže tento pozměňovací návrh to řeší tak, že přednost bude mít povinný příspěvek na ty produkty spoření, čili ten soukromý systém, a tím bude vyřešeno, aby zaměstnavatel nepřispíval dvakrát. To je vlastně celé. Takže děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan kolega Igor Hendrych. Prosím. ***
